Bohem je bytostné ticho (klid) a je-li to příliš hierarchické:
Co je nakonec jádrem každé zkušenosti?
Každé místo, každá okolnost, každé tělo, každá emoce, každá myšlenka je klidem Bytí.
Re: Gangaji
Napsal: čtv 03. srp 2017 18:11:03
od Jana
Gangaji - Volání domova
Re: Gangaji
Napsal: pát 18. srp 2017 11:18:06
od Jana
Gangaji - Oddanost Lásce
Re: Gangaji
Napsal: pát 01. zář 2017 10:37:59
od Návštěvník
Gangaji - O utrpení a závislostech
Re: Gangaji
Napsal: pát 15. zář 2017 19:20:48
od Návštěvník
Gangaji - Zakoušení touhy
Re: Gangaji
Napsal: pon 02. říj 2017 7:52:35
od Návštěvník
Gangaji - Jak se vypořádat s finančními nejistotami (x) strach ze smrti
Re: Gangaji
Napsal: pon 02. říj 2017 14:45:35
od Jana
Gangaji - Co je probuzení?
Re: Gangaji
Napsal: pát 03. lis 2017 18:12:27
od Jana
Gangaji - Náboženství "já"
Re: Gangaji
Napsal: ned 19. lis 2017 10:30:36
od Návštěvník
Gangaji - Zastavte veškeré své úsilí a zažijte skutečné naplnění
Re: Gangaji
Napsal: pon 12. lis 2018 17:07:46
od Návštěvník
Re: Gangaji
Napsal: pon 12. lis 2018 17:38:48
od Jana
Re: Gangaji
Napsal: stř 14. lis 2018 14:33:35
od Návštěvník
Re: Gangaji
Napsal: ned 18. lis 2018 8:31:12
od Návštěvník
Re: Gangaji
Napsal: čtv 22. lis 2018 7:27:25
od Návštěvník
Re: Gangaji
Napsal: pát 30. lis 2018 17:42:32
od Návštěvník
Re: Gangaji
Napsal: čtv 06. pro 2018 21:19:50
od Návštěvník
Re: Gangaji
Napsal: stř 12. pro 2018 8:16:32
od Návštěvník
Re: Gangaji
Napsal: pát 03. kvě 2019 10:51:02
od Návštěvník
Odevzdání se lásce
„Řada lidí má se slovem láska problém. Láska, jak ji zná většina z nás, dovede být sentimentální, dost možná i drásající a zcela spolehlivě mimo naši kontrolu. A přesto je láska tím, po čem toužíme. K představě lásky se často pojí princip láska-nenávist, což má pravděpodobně kořeny v dětství, kdy jsme milovali bezmocně. Lásku jsme si projektovali do svých blízkých – matek, otců, bratrů či sester – a pak jsme v jedné chvíli zjistili, že naši milovaní jsou nespolehliví. Jejich chování jsme si pletli s láskou a usoudili jsme, že se lásce nedá věřit.
Jenže věřit se nedá lidem, protože ti zpravidla nedělají nic jiného, než že opečovávají svou legendu o tom, kdo si myslí, že jsou. A jelikož jsou zabředlí do vlastní legendy, dovedou dát lásku jen v omezené míře, neboť si hned řeknou: „No jo, a kdy dá někdo lásku mně?“ Lásku si ztotožňují s jiným člověkem, a proto kolem lásky vzniká obrovká bublina nedůvěry. Jenže láska není žádný člověk. Láska je duší jednoho každého z nás, kolektivní duší všech lidí i celého vesmíru. Láska je Bůh. Láska je pravda. Láska je krása. Láska je klid a mír. Láska je Já. Poznat sebe, oddat se pravdě o sobě, znamená odevzdat se lásce.
Mnoho lidí si uvědomuje svůj vzdor a chce se plně odevzdat, jenomže nevědí jak. Přitom jediné, co jim brání se odevzdat, je legenda, kterou spřádají o tom, jak je nebezpečné dát všechno lásce. A míra, do jaké odmítáte odevzdat se bezezbytku lásce, je přímo úměrná míře vašeho utrpení. Míra, do jaké se snažíte uchovat svou legendu o tom, kdo si myslíte, že jste, je přímo úměrná tomu, nakolik jste odtrženi od lásky. Dokud si neuvědomíte: „Chci pravdu, kterou je láska, chci ji nejvíc ze všeho,“ budete dál žít v odtržení od lásky. Láska je konstanta. Láska není dílčí aspekt pravdy. naopak, pravda, Bůh a já jsou dílčími aspekty lásky.
Co tak strašného se vám může stát, odevzdáte-li se plně lásce? Patrně nejvíc se obáváme zlomeného srdce. Jenže právě z toho, jak srdce mít zlomené nechceme, zlomené je. Tragédií a ironií je, že ve snaze předejít zlomenému srdci žijí lidé ve stavu konstantní zlomenosti srdce. S ochotou nechat si srdce milionkrát zlomit však přichází pravá láska.
Nechť vám celý svět láme srdce v každičkém okamžiku po zbytek celého vašeho života. Tehdy lze totiž žít ve službě lásce. Neznamená to však nechat se využívat ve vztazích. Znamená to pouze po pravdě přijímat, co k vám vždy v pravdě přichází, a to je láska. Všechno ostatní je legenda. A pokud člověk legendu nerozkryje, bude žít celý život v domnění, že ta legenda je skutečnost a že své srdce, svou duši a svou lásku musí chránit. Bohužel však v tom domnění své srdce, svou duši, svou lásku popírá. Popírá lásku k sobě.
Dobrá zpráva je, že láska je svobodná a nikam neodejde. Vy se sice už věky před láskou schováváte, ale ona tu pořád je, nikam se neschovává a čeká, až se jí odevzdáte, čeká, kdy si konečně řeknete: „Ano,odevzdávám svůj život pravdě lásky. Přísahám, že nechám lásku žít svůj život, jak bude chtít, v dobrém i zlém, v bohatství i v chudobě.“
Upřímným sebezpytováním je možné zjistit, proč se lásce nedokážete odevzdat, a současně si můžete uvědomit, že se můžete rozhodnout a podvolit se jí teď hned. Tímto způsobem vyplují na povrch vědomí legendy působící podvědomě a neznámé bude poznáno. Položte si následující otázku: „Proč je nebezpečné odevzdat se lásce? Ne, proč je správné se lásce odevzdat, ani proč je dobré se jí podvolit, ale proč je to nebezpečné...?
Nechť vaše individuální vědomí sestoupí do zřídla vědomí veškerého, do prostoru, v němž všechny důvody a argumenty, proč je dobré vzdorovat, existují jen jako legendy, jako něco, co jste si vymysleli, všechny rozumové bariéry až na kost, abyste viděli, čím jsou doopravdy. Má smysl některou z nich dál pracně uchovávat? Jakou cenu za to v životě platíte?
Láska, kterou všude tak hledáte, je již přítomná ve vás. Vyvolat ji může řada různých lidí a situací. Hora může vyvolat tuto lásku. Západ slunce ji může vyvolat. Nakonec si však musíte uvědomit, že ta láska jste vy. Zřídlo vší té lásky je ve vás.“