Svět je odrazem naší mysli

Svět je odrazem naší mysli

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 12. zář 2019 17:42:35

Ole Nydahl

O partnerských vztazích

V jednom článku s titulem “Buddhismus v Rusku” byl uveřejněn tvůj výklad o lásce a partnerství. Protože je o toto téma velký zájem, chtěli bychom se ho dotknout ještě jednou. Navíc jsi jedním z mála učitelů, kteří se touto tématikou zabývají...

Lama Ole: To je pravda. Většina učitelů jsou mniši, kteří toho o ženách příliš mnoho nevědí.

Světští učitelé o tomto tématu rovněž mluví velmi vzácně. Proč tomu tak je?

Pravděpodobně proto, že si myslí, že láska znamená být připoután. Názor, že muž a žena se od sebe navzájem učí a společně se rozvíjejí, je dost novodobý a je objevem i pro tradiční buddhistické kultury, které jsou v této otázce téměř stejně upjaté jako tradiční křesťanské a hinduistické kultury. Samozřejmě, že jsou nesrovnatelně lepší než islám. Ten je opravdu problémový.
Většina lidí si opravdu myslí, že se v buddhismu o lásce nemluví, ale ve skutečnosti toho o tomto tématu víme hodně. Buddhu provázela pověst skvělého milence a než kvůli meditaci opustil život u dvora, těšil se z půvabů pěti set žen. Vyznačoval se silou, laskavostí a neomezenými možnostmi. Kromě toho, pomineme-li úroveň mnichů a mnišek, pro něž je tělo něčím rušivým a nebezpečným, pak pro lidi světské je nástrojem, jímž mohou dávat radost, a pro jogíny je čistou a dokonalou svatyní světla. A právě tato nejvyšší úroveň nejvíce zajímá nás, lidi na Západě.
Ve skutečnosti byl tak velký počet mnichů a mnišek v buddhismu způsoben hlavně biologickými příčinami. Za časů Buddhy nebylo možné se milovat, aniž by se nenarodily děti, nebyly školy a školky, do kterých by je bylo možné poslat. Když byl tedy někdo obklopen početnou rodinou, nemohl už meditovat. Především z tohoto důvodu jsme v buddhismu měli co do činění s tak velkým počtem mnichů a mnišek. Buddhovo učení však v tomto ohledu není podobné hinduismu nebo taoismu. Tam panuje přesvědčení, že pokud se některý orgán nepoužívá, lze tak získat zvláštní duchovní síly. O to u nás nejde. Naopak jde o to, aby všechny části a aspekty těla a tělesnosti správně fungovaly. Samozřejmě, že takovéto nauky neslyšíme od mnichů a mnišek, kteří obyčejně buddhismus reprezentují.

Jsou to tedy nauky spíše pro světské lidi?

Ano, pro světské lidi a jogíny.

Co buddhismus říká o vztahu ženy a muže? Existuje v něm nauka podobná hinduistické tantře?

V buddhismu tohle všechno vypadá přesně naopak. Podle hinduismu je žena aspektem energie, zatímco v buddhismu je energií muž a žena moudrostí. Ale základní idea zůstává stejná. Jde o splynutí v jeden celek, o vytvoření celistvosti. O styku mezi mužem a ženou na fyzické úrovni samozřejmě nemá cenu mluvit, protože všichni ví, jak to probíhá. Existují však také jiné úrovně, vnitřní a tajná, na kterých se můžeme opravdu doplňovat a navzájem se od sebe učit. Lidi se míjí s pravdou dokonce i v dnešní době, kdy rádi mluví o nadřazenosti ženského pohlaví nad mužským nebo naopak. Mužskost a ženskost samy o sobě jsou pouze něčím polovičatým. Je důležité, aby se opačná pohlaví dokázala pochopit. Právě takhle bychom měli uvažovat.
Je možné říci, že na vnitřní úrovni je ženskost vyjádřením pěti různých moudrostí. Když žena spočívá sama v sobě, ve své přirozené esenci, bez prožívání přílišného množství myšlenek a očekávání, pak tyto moudrosti spontánně vyjadřuje. Jasně jako v zrcadle muži ukazuje složitost a podmíněnost jevů, učí ho rozlišovat a především ho učí to, jak se věci mají. Práce s prožitkem je také doménou žen. Jsou to právě ony, kdo ty nejzákladnější z nich předávají dětem.

Jak to probíhá?

K předání zkušenosti dochází v praktickém životě. Podívej se například na ty rozkošné ženy, které se okolo nás točí. Všechny dovednosti převzaly od matek a pokračují v předávání stejného vzoru dál. Ženy jsou nositelkami zkušenosti. Muži pořád experimentují a modernizují, zatímco ženy přenášejí široký repertoár zkušeností toho, co již bylo pochopeno. Ženy mají navíc skvěle rozvinutou intuici a tím, že pobýváme v jejich blízkosti, tyto rysy rozvíjíme.
Dochází k této situaci i v případě, že jedna strana ve vztahu praktikuje buddhismus a druhá ne? To je v Rusku dost častý případ. Nevzniká zde nebezpečí žárlení na praxi?
To už není tak snadná situace, protože největší rozvoj se objevuje v uvolněné a přátelské atmosféře. Když k sobě lidé mají důvěru, je všechno jednodušší. Když ale vzniknou naopak pochybnosti druhu: “och, on ode mě chce odejít”, “ona se rozvíjí příliš rychle” anebo “co je to za lidi, ti její známí”, objeví se v tom okamžiku ve vztahu velké problémy. Jste-li oba praktikující nebo ne, není nejdůležitější. Nejdůležitější je pocit, který způsobí, že jsi šťastná, když je šťastný tvůj partner. Měli bychom uvažovat takto: “Když má žena ráda medituje, mám z toho taky radost, protože z toho má radost ona,” a ne: “Teď nad ní nemám žádnou kontrolu, protože se zajímá o něco jiného.” Uvažujeme o naší partnerce jako o investici, která přináší trvalý užitek, že se rozvíjí a obohacuje, že je to něco velice dobrého. Stejně by měla uvažovat ona o nás, pokud se o něco zajímáme.

Hodně mých kolegů si myslí, že je nepřitahují monogamní vztahy a že časté střídání partnerek je lepší než systém “jeden k jednomu”. Je takový postoj správný?

Buddha se naštěstí nikdy nesnažil nahlížet do postele. To je velice dobře, protože v tomto ohledu existuje hodně různých očekávání a způsobů jejich realizace. Když se například ocitneme Grónsku, pošle nám dobrý hostitel na noc svoji ženu. Bude to výrazem jeho pohostinnosti. Samozřejmě, že ona s tím musí souhlasit, ale takhle se tam projevuje zdvořilost k hostům.
Naproti tomu v arabských zemích musí ženy nosit šaty, které připomínají obrovské stany, aby nikdo dokonce ani náhodně nezahlédl jejich tvář.
Sexualita je velice obšírné téma, má hodně aspektů. Buddha mluvil pouze o tom, abychom skrze sex nikomu neubližovali. Obzvlášť rozhodně se stavěl proti krvesmilství neboli sexuálním praktikám v okruhu nejbližší rodiny, protože jsou škodlivé pro naše geny. Je to však jediné upozornění, jaké od Buddhy na toto téma slyšíme. Ve všech ostatních případech je možné být buddhistou a žít šťastně v každé kultuře.

A je tedy časté střídání partnerů v pořádku?

Nemůžeme nikoho vlastnit. Dokonce ani když půjdete do sta kostelů, nemůže nikdo jedním podpisem docílit toho, že vám někdo bude navždy patřit. Na základní úrovni je každý svobodný.
Když však partneři žijí společně, vztah funguje, oba se rozvíjí a jsou spolu šťastní, a jeden začíná žárlit na druhého?
Pokud vztah opravdu funguje, žádný z partnerů to nechce měnit. Když však nefunguje a nejsou děti, což by celou záležitost zkomplikovalo, v případě závažných problémů je lépe se rozejít. Krátce, cokoliv přináší rozvoj, uvolňuje od připoutanosti, poskytuje svobodu a přináší touhu být užitečný pro druhé, je dobré.

Co je to připoutanost?

Očekávání, nechuť, naděje a strach, a také upjatost a egoismus, nucení druhých k prohlášením, jejich omezování atd. Všechno tohle způsobuje, že jsou lidé slabí.

Je to tedy tak, že když mě můj partner začne podvádět a já budu žárlit, tak bych mu měla dovolit odejít?

Jestli s tebou není tvůj partner šťastný, měla bys mu přát štěstí s jinou osobou a sama se podívat po někom jiném.

A jak je to v případě manželství?

Jestli máte děti, pak jako dospělí nesete za všechno odpovědnost, protože jste to byli vy, kdo je pozval do své společnosti. V takové situaci je ve většině případů dobré i přese všechno zůstat spolu. Buddha však neříká, že je to pokaždé nezbytné. Proč by se měl ničit život dvou lidí, kteří se k sobě nehodí?

A když si po svatbě uvědomíme, že jsme udělali chybu a je už příliš pozdě?

Potom jdete k soudu a vytváříte novou situaci. Život je tak cenný, že bychom si měli najít odpovídající partnery, se kterými se budeme moci společně rozvíjet. Když se navzájem blokujeme, může to způsobit hodně utrpení.

Jaká jsou vůbec kriteria pro výběr partnera?

Daná osoba by neměla být příčinou utrpení, ale pomáhat v rozvoji, dávat důvěru, dobré pocity a mít určitý přebytek psychické energie a využívat ji pro dobro druhých.

Představme si takovouto situaci: muž je spokojen se vztahem, ve kterém se žena stará o domácnost a vychovává děti. Ona ho chce opustit, nechce ho ale zranit. Může jeho utrpení způsobit závažnou překážku v jejím rozvoji?

V takové situaci opravdu vznikne utrpení. To však nemusí být vůbec tak špatné, jestliže v ní vidí pouze kuchařku a stroj k rození dětí. Žena by měla mít vlastní život a hledat osobní naplnění, namísto toho, aby se spokojila s rolí domácí hospodyňky, která stráví čtyřicet let v jedné kuchyni a potom umře. Na závěr rodina pronese krásný proslov o tom, jak ze sebe vydávala všechno. To nemá smysl. Život by měl být něčím více.

Jaký je rozdíl mezi sexuální svobodou a zkažeností?

Neetické je sexem ubližovat druhým - například nakazit někoho AIDS nebo venerickými chorobami, rozvracet dobře fungující vztahy nebo zbytečně zraňovat partnera.
V této oblasti máme co do činění s připoutaností a celou škálou dalších intenzivních pocitů, a proto je tak obtížné se v ní vyhýbat nesprávným činům. Čím silnější jsou emoce, tím je to obtížnější. Dá se to přirovnat ke smrti. Když ji prožíváme, je téměř nemožné zachovat vyrovnanost, protože je všeobecně známo, že nikdo neumírá rád. Jsou-li tedy emoce intenzivní, pravděpodobně se nám nepodaří zcela se vyhnout nějakým chybám. Pokaždé však můžeme pozorovat svou mysl při všem, co se odehrává, a sbírat zkušenosti.

Neměli bychom se tedy omezovat na jednoho partnera?

Měli bychom se řídit zákonem příčiny a následku. Nejužitečnější bývá stálý vztah, protože takováhle situace nás chrání před zmatkem a starostmi. Když ale žijeme ve stínu partnera, je někdy lepší se rozejít a tím způsobem se něco naučit.
Na druhé straně musíme pamatovat na to, že svět je odrazem naší mysli. Jestli tedy máme nějaký problém v jednom vztahu, budeme se s ním velice pravděpodobně potýkat i v jiném, protože on ve skutečnosti vězí v nás samotných. Kdyby tomu bylo jinak, vůbec by se neobjevil.

Často se stane, že se zamilujeme do učitele...

To je nejrychlejší stezka rozvoje! Tehdy vysouváme všechny antény a můžeme zachytit nejvíc signálů.

S tím souhlasím, ale často to rovněž vyvolává pocit viny, protože většina učitelů jsou mniši (smích). Není to potom překážkou na stezce?

Ano, to je těžká věc, ale myslím si, že když chceme někoho učinit šťastným, obdaříme ho nějakým krásným pocitem. Je to také nejbezprostřednější způsob toho, jak se otevřít. To je jedna z příčin, kvůli kterým se ženy tak rychle učí. Většina učitelů jsou muži, což ženám dává možnost plného přijímání na všech úrovních.

Jak se tedy zbavit pocitu viny?

Pocit viny vzniká zcela zbytečně. V podobné situaci padá veškerá odpovědnost na učitele. Jestli je opravdu dobrý, bude vědět, že pokud někomu dovolí, aby se mu otevřel, vytváří s ním současně velice silný svazek.
Pokaždé, když se situace stává příliš osobní, by dobrý učitel měl odstoupit stranou a stát se pro lidi zrcadlem, ve kterém mohou spatřit svoji vlastní tvář. Když slyší milostná vyznání, měl by jim ukázat, že jsou okolo sebe schopni vidět tolik krásy proto, že jsou sami vnitřně velice bohatí. Opravdový mistr dokáže takovou situaci přeměnit a vzniklou energii využít tak, aby díky ní lidé byli svobodnější. Samozřejmě, že když je lama mnichem, může být celá záležitost dost podivná a současně pro všechny neobyčejně těžká.
Když ale není vázán slibem, může mu láska přinést ohromný užitek. To ale pod podmínkou, že je opravdu dobrým učitelem.
https://www.mystika.info/news/svet-je-o ... asi-mysli/
Návštěvník
 

Re: Svět je odrazem naší mysli

Nový příspěvekod Zdeněk » sob 14. zář 2019 7:41:13

Ole Nydahl je eminentní vojevůdce a bojovník, ale nemá potřebnou kvalifikaci jako duchovní učitel. Měl poslechnout učitele svého a přestat se svou ženou nějaký čas spát - místo toho se naštval a odmítl to (bohužel, následky jsou patrné v jeho rysech).

Celý Nydahlův příběh také ilustruje křehkost tibetského buddhizmu - dva nejvyšší představitelé Karma Kagyu linie se nedokážou shodnout na identifikaci vtělení Karmapy a vzniká schizma (Ole byl toho silným motorem). Silná závislost na nepřerušitelnosti linie v kombinaci s nespolehlivostí její identifikace produkuje praktickou nevyhnutelnost degenerace v delším časovém úseku.
Zdeněk
 
Příspěvky: 369
Registrován: ned 20. led 2019 19:12:05

Re: Svět je odrazem naší mysli

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 14. zář 2019 9:01:51

Povrchnost říká: "Znám tvůj obličej, znám tvé rysy, znám tvůj příběh, znám tě."

Moudrost říká: "Poznávám sebe, jsi Já"
Návštěvník
 

Re: Svět je odrazem naší mysli

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 14. zář 2019 9:04:07

Svět je jen odrazem naší mysli.
Návštěvník
 

Re: Svět je odrazem naší mysli

Nový příspěvekod Bubla » sob 14. zář 2019 16:42:34

Velmi nepřesné. Do mysli proudí vjemy chytané smysly. Bezděčně, tak jak to je dané. V mysli z toho vznikákaždý okamžik obraz. Bez snímkovací frekvence, známé ze světa počítačů. Teď jež je zobrazováno a oděno do představ a pocitů, je stabilní, kmitaj jen ty myšlenky, představy, pocity... Odraz je tedy co? Nic. Je tu dějství, odraz je jen pocit, nic opodstatněného.
Bubla
 

Re: Svět je odrazem naší mysli

Nový příspěvekod Jana » ned 15. zář 2019 7:16:53

Bubla píše: Nic.


:yes:

A když se půjde do hloubky tak tohle najdeš všude.

Smyslové vnímání reality člověčí je jiné, než je smyslové vnímání jiného živočišstva.

Obrázek

Tomu, kdo je od narození slepý a hluchý, u koho je vjem na trase mezi smyslovým vjemem a mentálním poznáním narušen, se bude jevit svět ještě úplně jinak.

A což teprve, kdyby byl člověk obdařen absolutním zrakem, kdy by dokázal vidět podobně jako nejdokonalejší dalekohled nebo drobnohled, kdyby viděl dokonalý detail nebo úplný celek všeho. Pak by v obou případech viděl výše zmíněné nic, světélkující prázdno.

Tedy to, o čem mluví mudrcové. Neexistence, ve které září existence, ať se podíváš na cokoliv.

Všechno, co má nějakou formu, tvar, objevuje se v čase a je omezeno prostorem, je obrazem mysli ve vědomí.

Jen mysl umí vytvářet iluzi času a omezeného prostoru v celistvém nekonečném věčném vědomí, které je tady a teď.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11258
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Svět je odrazem naší mysli

Nový příspěvekod Bubla » ned 15. zář 2019 11:43:14

Ano je to tak. A nemusíš se ani vžívat do vnímání zvěře a hmyzu. Stačí si vzít super výkonný mikroskop a koukat hloub a hloub... Napřed povrch "pevných" látek, pak molekuly, pak atomy, pak mikročástice, pak vibrace, pak energie, a pak "nic", a seš doma. A pak to všechno dohromady, a seš už doma navždy.
Bubla
 

Pozornost

Nový příspěvekod Bubla » ned 15. zář 2019 11:54:57

Ten "mikroskop" ani nemusíš shánět. Každý má ho už. Jen objevit, oprášit, a použít...
Bubla
 

Re: Svět je odrazem naší mysli

Nový příspěvekod Jana » ned 15. zář 2019 15:36:10

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11258
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09


Zpět na Lama Ole

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron