Lama Ole - Zdroje moudrosti

Lama Ole - Zdroje moudrosti

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 05. led 2016 12:57:46

Rušivé pocity – zdroje moudrosti


Těžko ovládnutelné stavy mysli, považované jinými náboženstvími nebo světonázory za “hříchy”, či asociální, používá Buddha na nejvyšší úrovni svého učení, v Diamantové cestě, jako surovinu pro osvícení. Díky řadě šikovných prostředků, které se v rostoucí míře stávají zdrojem pro psychologii a filozofii, se rušivé emoce stávají v nás se nacházejícími moudrostmi.

Buddha doporučuje třístupňové odstraňování tohoto zdánlivého, ale tuhého nepřítele.

Nejprve předcházíme okolnostem, které podle našich zkušeností rušivé pocity vyvolávají.

Za druhé chápeme, že ve své podstatě jsou pomíjivé, podmíněné a složené, že tu dříve nebyly a také vždy zase zmizí; bylo by tedy nesmyslné podle nich jednat. Vrcholem je nechat zloděje chodit po prázdném domě, aniž by mohl cokoliv najít. Tvrdohlavě zůstáváme u toho, co máme před nosem a pocit ani neoceňujeme ani mu nedodáváme energii.

Když se nám to daří stále vědoměji, bude nám s užaslou radostí jasné, že rušivé pocity v moři mysli jednoduše nemizí, nýbrž že se znovu vynořují ve své čisté formě, tentokrát jako »pět vysvobozujících moudrostí«. Obtížné stavy jsou pro to základem, podobně jako odpad, ze kterého se může stát hnojivo.

Tak vzniká vhled. Když se hněv znovu rozpustí v mysli: vidíme všechno »jasně jako v zrcadle«, nic ani nepřidává ani neubírá. Vylučující pýcha se mění ve zkušenost »mnohosti a bohatství všech věcí«. Připoutanost se stane »rozlišující moudrostí«, schopností chápat věci jako jednotlivosti a zároveň jako části jednoho celku. Žárlivost – tajně se vším stále zabývající, v myšlenkách stále v budoucnosti nebo lpící na minulosti – se stane »moudrostí zkušenosti«, a dokonce i zmatenost (hloupost) se stane »všepronikající moudrostí«. Ví, protože není od ničeho oddělena.

Protože mnozí, kteří jdou Buddhovou stezkou, budou mít ještě dlouho své těžkosti s nežádoucími vnitřními stavy, uvádím zde několik návodů pro domácnost, ulici, postel a zaměstnání.

Při hněvu: Jednoduše vychladnout. Buďme jako velký pes, který nemusí štěkat, protože je dost silný. Protivník je více zmatený než zlý a musí sám se sebou vydržet ve dne v noci. Ještě mu k takovému utrpení přidat, by bylo nesportovní. Měli bychom k situaci přistupovat prozíravě, s ohledem na dobro všech a potom na záležitost zase zapomenout. Pokud to není možné a pokud to dámy opravdu potřebují, mohou se ještě krátce od srdce z utrpení “vypovídat”. Nepřehánějte to však, jinak se lehce stane, že budete osamělé.

Proti pýše je vhodným protijedem připomenout si buddhovskou podstatu všech bytostí, společně s vhledem, že nebe a peklo se odehrává mezi našima ušima nebo žebry, nebo kdekoliv, kde se domníváme, že se nachází naše mysl. Vidíme-li bytosti jako vzrušující a významné, přináší to jen radost. Když naproti tomu na ostatních hledáme jen chyby, budeme duševně chudí a vždy ve špatné společnosti.

Co se týká širokého pole působnosti připoutanosti, žádostivosti a sobectví, dovolujeme, doufejme dobrým, karmickým svazkům z minulých životů, abychom tak touhu podmíněnou žlázami vzájemně prožili jako radost. Když to pro někoho není možné, měli bychom to alespoň přát ostatním a zároveň si být vědomi pomíjivosti všech podmíněných vzrušení. Jenom osvícení je konečným štěstím. Konečně málo záleží na tom, jestli nás na hřbitov povezou volkswagenem broukem nebo mercedesem.

Žárlivost je především nepoddajná, může se živit vším a ničím a může dlouho udržovat v mysli stále stejné podprahové napětí. Je proto pro naši mysl výborným pokusným králíkem, zřetelně mysli ukazuje, jak silně se již oddělila od svých obrázků. Tady znám jen jednu léčbu, která ale vše okamžitě provětrá: Přejeme tomu, kdo je původcem tohoto pocitu, tolik toho, co si sami přejeme, že se vše promění v v pohádku. Například každou noc sto dívek z pěveckého souboru anebo sportovně vypadajících důstojníků s kníry a k tomu hodně zdraví, aby si je všechny mohl(a) užít. Pokud byli(-y) jen dva (dvě), můžeme dobrá přání ještě zesílit.

K přeměně hlouposti: Někteří nepochopí ani kvantovou fyziku ani šestnáct úrovní prázdnoty v buddhismu. To nemusí být žádný problém, neboť mysl je pružná. Pokud jenom správně meditujeme a žijeme v proudu událostí, budou se moci ostatní schopnosti odkrýt, jakoby vcítěním se do chybějících oblastí. Používáme-li Buddhovy rady tak, jak je předal, aniž bychom je chtěli vylepšovat, bude mysl jako příslovečný šálek s s kávou, jehož hladina vše odráží, když se s ní již nemíchá a když se uklidní. Tak vznikne všeprotínající moudrost nazývaná také inutice. Známe věci, protože s nimi tvoříme jednotu. Prostor nic neodděluje a vše zprostředkovává.

Nakonec:
Co teď čeká ty, kteří pod vlivem této knížky vyhledají cestu k nejbližšímu centru Kagjü?

Mnoho vzletů a pádů, mnoho námahy, mnoho opakování, poté rostoucí radost a konečně nekonečný smysl. Aby mí žáci věděli, co je čeká, vysvětluji často to, co bude následovat, takto:

Na začátku cesty věří vaše já (ego), že si bude moci něco přidat. Myslí si:” Dřív jsme bylo prima chlapík, teď budu ještě ke všemu duchovní. Jsem u Kagjüpů, u těch vůbec nejlepších, a brzo budu znát to, co zná lama.”

Tento stav ale netrvá dlouho, protože Buddhova nadčasová moudrost je nastavena právě na tento případ. Dobrá společnost zavazuje a vaše já smí sice ještě užívat chleba a brambor svých návyků, ale živiny pro růst nedostane.

Každá buddhistická skupina má svoji více či méně účinnou dietu, která vyjadřuje silové pole příslušného lamy. U některých se učí pokoře, u jiných je cestou moudrost a soucit. U mně je to známý “pevný horní ret”, být neohrožený a radostný. Vaše já, ošizené o očekávaný přírůstek skrze pocitová mámení a dramata, bude vytvářet podezření a rozsévat pochybnosti a bolesti zad, aby se chránilo.

Tady učitel nasadí jako lákavou náhražku potravy sliby bódhisattvy a dovolí tak vašemu robustnímu, ale hloupému já, aby se znovu zvedlo. Již se v představě vidí ověnčené vavřínem, jak vysvobozuje všechny bytosti a znovu se cítí nahoře. Myslí si: “Konečně byl oceněn můj skutečný význam” a dále se do všeho pouští. To je ale ohromně chybný odhad, protože tím utrpení já teprve začíná. Každá neegoistická myšlenka připraví náš vlastní úlet o mnoho síly a jakkoliv se zabývat prázdnotou, je jedem samo o sobě. Když já uslyší, že jasné světlo je podstatou každého jednoho člověka a že ani v těle ani v myšlenkách nenajdeme nic trvalého: kam se potom může schovat?

Já, mezitím dobře rozdrobené, najde jen jedno východisko. Nepostaví se skutečnosti, obelhává sebe i své okolí. Takový stav se nesmí stát zvyklostí. Jeho nejnápadnějším znakem je “svaté chování”, mudrlantství a “podprahová kyselost”. To je pomsta těžce raněného já, která zničí každou dobrou náladu. Zaseknete-li se ve zdánlivé poručnické uvolněnosti, nebo nedokážete-li ostatním dopřát svobody, stavíte si sami své vlastní vězení.

Je jedno, jestli jsou příčinou zbytky křesťanství, dřívější životní prohry, nebo špatně pochopená oddanost ke klášternímu životu – jste na chybné cestě a měli byste jít za nějakým odvážným, nebo životaznalým lamou, který s vámi bude umět pracovat jako s celkem a pomůže vám přes tuto překážku. Pokud vám chybí důvěra, nebo lamovi síla, můžete se také nechat “ošetřit” tím, že přijmete sliby mnicha nebo mnišky a dál se budete rozvíjet klášterní cestou. Nerozhodnete-li se pro jedno ani pro druhé, zůstanete “viset” nespokojeni uprostřed a vaše centrum získá “draka”, kterého je těžké se zbavit.

Stavte tedy na pochopené svobodě vaší mysli, na životem prověřeném učiteli, na prostředcích Diamantové cesty a mahámudře.

Vaše důvěra, že prostor je radostí, dobude, tak rychle jako pět set Vikingů, všechny hradby, teď již jen ze zálohy střílejícího ega. Pokud budete umět prožívat každý rušivý pocit jako základ osvícené moudrosti a každou pochybnost jako proces poznání, já se zmenší a zčerná. Zapadne pět metrů pod zem, rozplyne se v dým a vy si vychutnáte-prostor a radost bez hranic.

Výňatky z knihy:

Lama Ole Nydahl »Wie die Dinge sind«, (Jak se věci mají), 2. přepracované vydání
Návštěvník
 

Re: Lama Ole – zdroje moudrosti

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 26. bře 2016 13:39:36

Bardo smrti a znovuzrození (Lama Ole Nydahl)


Když lidé hovoří o bardu, mají obvykle na mysli dobu po smrti. Tento termín má však mnohem širší význam. Vztahuje se k libovolnému "přechodnému stavu". Všechny bytosti prožívají takové přechodné stavy po celý život až do okamžiku osvícení, kdy mysl rozpozná své vlastní nadčasové jasné světlo.

Jestliže meditujeme, dostáváme se do stavu, jehož esencí je nadčasové jasné světlo, jehož vědomí není na ničem závislé. Přesahuje zrození a smrt, vznik i zánik. Za života se bytosti - lidé i zvířata - pohybují mezi třemi bardy: bděním, spánkem a sněním. S příchodem smrti se objevují další tři barda.

Nejprve nastává proces samotného umírání. Ať již je smrt rychlá či pomalá, dochází k přeměně. Poté následuje období, ve kterém mysl pokračuje v proudu svých návyků z minulého života. Jakmile si člověk uvědomí, že již je vlastně mrtvý, dojde ke změně struktury, která je závislá na dominantním stavu mysli, a mysl vstupuje do nové oblasti - do jedné z šesti úrovní existence. Tak je tomu odjakživa. Stejně tak jako je prostor bez počátku, ani mysl nemá žádný začátek nebo konec. Vně i uvnitř si neustále hraje, nesčetnými způsoby vyjadřuje a prožívá své bohatství. Stále se střídá těchto šest bard: tři každodenní a tři, která následují, když nevysvobozené bytosti přecházejí do dalšího života.

Abychom pochopili, co se děje, když umíráme, musíme se nejprve podívat, co je to mysl. Mysl je ve své podstatě prostorem. Nemá barvu, váhu ani vůni či velikost. Není z ničeho stvořená. Nezrodila se a nemůže ani zemřít. Odnikud nepřišla, takže ani nemůže nikam zmizet. Tento prostor však není žádnou černou dírou. Neznamená tedy nějaké zmizení nebo neexistenci. Jeho podstata je bohatá. Hraje si se sebou, projevuje se, sní, umožňuje, aby se věci odehrávaly, a pak je opět rozpouští. Má velkou moc a zároveň je neomezený. Kamkoli se podíváme, nemá konce - stále se mohou přihodit nějaké další věci.

A co naše tělo? Mezi sedmiletým dítětem a stejnou bytostí ve věku sedmdesáti let existuje kauzalita. Bez toho dřívějšího by nemohlo být ani to pozdější, přestože každá částice, každá molekula je nová. V určitém okamžiku již nemůže být tělo nadále schránkou pro tento proces. Když se již mysl nemůže v těle déle udržet, nastává smrt. Smrt vypadá velmi odlišně, jestliže člověk umírá pomalu, jako např. na rakovinu, nebo když se jeho tělo rozletí následkem šlápnutí na minu nebo při nehodě ve vysoké rychlosti. Proces, který při tom proběhne, je však stejný. Ať to trvá jen okamžik nebo delší dobu, energie, která se dříve rozprostírala v celém těle, se vždy pohybuje směrem ke střední ose.

Podle různých velkých náboženství prožitku existují v těle různé energetické systémy. Jejich podoba je závislá na hledaném cíli, zda jde o beztvarý božský stav, vyvážený dlouhý život nebo o jasné světlo mysli. V hinduismu se pracuje s energií proudící v páteři, v taoismu s energií procházející tělem po eliptické dráze a v buddhismu začíná střední energetický kanál v bodě, který se nachází na vrcholku hlavy, osm prstů nad původní vlasovou linií, a končí čtyři prsty pod pupkem. Na této hlavní energetické trubici ve středu těla se rozprostírá pět různých kruhových center, která se větví do 72 000 kanálků.

Během procesu umírání se nejprve stáhne do středu těla spojení s vnějšími smysly a pak se pět energetických center zhroutí do středního energetického kanálu. Během tohoto procesu člověk nejdříve ztratí sílu. Cítí tlak na tělo a smyslové pocity začínají být nejasné. Pak dochází ke ztrátě kontroly nad živlem vody. Člověk má pocit, jakoby plaval ve vodě a teče mu z pusy a z nosu. Pak se dostaví pocit sucha a studených končetin. Nyní je již smrt blízko a člověk dýchá mělce a přerývaně a ten, kdo nemeditoval, ztrácí poslední schopnost koncentrovat svou mysl. V závislosti na karmě, dojmech vstřebaných během života, se může objevit cokoli - od nádherných, radostných pocitů zažívaných po phowě až po stavy velké ztráty spojené se strachem a frustrací. Zde již může být karma velmi zřetelná. Nakonec člověk třikrát velmi dlouze vydechne - a je to. Ačkoli je v tomto okamžiku prohlášen za mrtvého, energetický proces pokračuje během dalších 20 až 30 minut uvnitř magnetické osy těla.

Zmíněný energetický kanál se objevil, když se naše vědomí z minulého života setkalo se spermatem otce a vajíčkem matky. Tyto dvě buňky, jejichž genetické informace dodaly základ našemu současnému tělu, nesly kromě jiného i energetický náboj. V meditaci je mužská podstata zažívána jako bílá a ženská jako červená. Když miliardy buněk vytvořily naše tělo, bílá energie se přesunula směrem nahoru a nyní je soustředěna na vrcholku naší hlavy, osm prstů nad původní vlasovou linií. Zároveň se červená energie přesunula dolů a nyní spočívá ve středu těla, čtyři prsty pod pupkem. Mezi těmito dvěma póly leží osa s výše zmíněnými energetickými centry a kanálky. Jakmile člověk naposled vydechne, bílá energie během následujících deseti až patnácti minut přestane být připoutaná k vrcholku hlavy a přemístí se dolů do srdce. Při její cestě dolů je zažíváno krásné, jako světlo měsíce jasné světlo, zatímco mizí třicet tři pocitů, které mají svůj původ v hněvu. Mnozí slyší táhlý zvuk slabiky HANG a paměť je tak intenzivní, že člověk často vidí bytosti, které zemřely před ním.

Pak začne z bodu čtyři prsty pod pupkem stoupat červené světlo. Tento pocit je velmi silný a světlo je jako sytě červený západ slunce. Zatímco se toto světlo pohybuje směrem k srdci, což trvá taky deset až patnáct minut, mnozí slyší hlubokou vibraci slabiky ÁH. V tomto okamžiku mizí čtyřicet pocitů připoutanosti a je pociťována nepopsatelná radost. Dvacet až třicet minut po smrti se tedy tyto dvě energie spojí ve středu hrudi a všechno zčerná. Zároveň se rozpustí sedm závojů mysli odvozených od nevědomosti.

Poté se objeví zářivé světlo, zcela nadosobní vědomí. Můžeme-li tento stav udržet, jde o meditaci thugdam. To znamená, že mysl je vázána u srdce ve stavu, který neodlišuje pravdu vně a uvnitř. Zde její otevřená, jasná a neomezená esence prostupuje všemi časy a směry. Toto je vědomí lamů, jako je Karmapa. Tento prožitek bývá přirovnáván ke shledání dítěte s matkou, a pokud jsme schopni tento stav udržet, je to skutečné osvícení. Mizí jakákoli oddělenost mezi prostorem a energií, stejně jako mezi minulostí, současností a budoucností.

Každý, kdo tento stav nemůže udržet, ztrácí vědomí. V Tibetské knize mrtvých je zmiňováno období bezvědomí trvající tři až čtyři dny od okamžiku smrti. Avšak mrtví lidé, kteří po smrti přicházejí - průhlední, ale jinak vyhlížející stejně jako dříve - přicházejí vždycky šedesát osm hodin po smrti. Myslím si, že je to proto, že to jsou většinou lidé z města a velmi vzdělaní. Jejich mentální procesy jsou tedy velmi rychlé.

Když se člověk po smrti probere, má pocit, že něco je od základu špatně. Avšak i když je jeho tělo zachovalé, člověk se pohledu na něj vyhýbá a raději se snaží dostat pryč. Tento stav je velmi zmatený, protože díky tomu, že člověk nemá tělo, může se v okamžiku dostat na libovolné místo, na jaké pomyslí. Také jeho inteligence je mnohem výraznější než během života a ačkoli člověk najednou umí číst myšlenky druhých, nemůže s nimi komunikovat. Když se posadí na židli, lidé si na něj sedají, a když na ně promluví, tak prostě odcházejí. I přes tolik náznaků si bytosti nechtějí přiznat, že jsou mrtvé. Po třech dnech bezvědomí následuje jeden týden, během kterého lidé setrvávají uvnitř světa návyků svého bývalého života. Poté se již nikdo nevyhne pochopení, že nemá fyzické tělo. V tomto poznání se člověk může utvrdit, když si stoupne před zrcadlo a neuvidí žádný odraz. Někdo si uvědomí, že kráčí po jemném písku a nezanechává žádné stopy a jiný může např. strčit ruku do vařící vody a zjistí, že se nepopálil. V tom okamžiku si mysl uvědomí: "Já jsem mrtvý/mrtvá, už nemám žádné tělo," a to je tak velký šok, že člověk upadne do bezvědomí podruhé.

Jakmile se znovu probere, jeho mysl se nachází v novém stavu. Nyní se sdílený proud jeho povrchového vědomí zastavil a vynořují se individuální podvědomé otisky jako velmi silné zážitky. Ačkoli je můžeme nejlépe přirovnat k vysoce individuálním snům, člověk je považuje za skutečné a pociťuje naději či averzi.

Zatímco člověk pokračuje v přitahování a odmítání tak, jak byl zvyklý, během příštích ne více než pěti a půl týdnech (tyto tři přechodné stavy tedy celkem netrvají déle než sedm týdnů) si jeho nejsilnější tendence proklestí cestu ostatními dojmy v mysli. Není-li k dispozici žádný lama ani návyk meditační praxe, aby pomohly, rozhodnou tyto tendence o směru dalšího zrození. Ačkoli lidská říše poskytuje široké spektrum karmických možností, od utrpení muslimských žen a lidí v Africe až po lidi žijící svobodným a luxusním životním stylem v západních příměstských čtvrtích, může se z tendencí uložených v mysli objevit také pět úrovní existence odlišných od lidské.

Z pocitu pýchy se objevují tři druhy božských říší. Jestliže jsme vykonali dobré činy, ale s pocitem, "Já dělám něco pro tebe," nejsou tyto činy osvobozující, ale v závislosti na naší inteligenci přivodí nejpříjemnější úrovně vědomí. Buď se automaticky vyplní touhy v šesti "říších touhy" nebo estetické uspokojení v sedmnácti "říších formy". K nejvyšším patří bohové ve čtyřech stavech intenzívní abstrakce. Protože však u všech přetrvává iluze odděleného já, jakmile se vyčerpá zásoba pozitivních dojmů, bohové padnou a vynoří se jiný pocit a s ním jemu odpovídající prostředí. Jestliže se jako hlavní pocit manifestuje závist, bytosti zjistí, že se nalézají ve zbrojnicích. Dříve se poohlížely po mečích, ale dnes by to byly pravděpodobně kulomety. Velice je rozrušují jiní, kteří se těší většímu štěstí než ony samy. Jestliže se jako nejsilnější rušivý pocit vynoří zmatenost, může se mysl pokusit skrýt mezi skalami a keři, a pokud se tam uchýlí nějaká zvířata, aby se spářila, může se vmáčknout mezi ně. Taková bytost pak skončí se čtyřmi tlapkami a krásným kožíškem na zimu i na léto. Je také možné, že převládne chamtivost, která činí bytosti viditelně ubohými již v tomto živote. Ačkoli někteří lidé mají všechno, jejich majetek je jenom svazuje. Po smrti tento obecný stav kondenzuje do touhy po jídle a pití. Někteří pak mají pocit, že mají břicho jako Brno a ústa jako ucho jehly. Jiní zažívají, že se jídlo mění v oheň nebo že se objevují nepříjemné přízraky, které jim ho berou. Nejhorším znečištěním mysli je však hněv a zlá vůle. Ty dozrávají jako největší bolesti. V tomto stavu, který je dnes známý jako paranoia, rozlišuje člověk osm úrovní bolesti z horka a osm bolestí z chladu. Kromě toho existuje "sousední" stav a stav "někdy".

Jako způsob, jak odetnout kořen veškerého utrpení, nám Buddha radí zaměřit se na to, co je mimo zrození a smrt, co nikdy nevzniklo a nikdy nezanikne. On neukazuje na obrazy, ale na samotné zrcadlo pod nimi, ukazuje nám oceán pod vlnami. Žádný podmíněný zážitek ani vnější situace nemohou opravdu uspokojit. Jen otevřené, jasné a neomezené světlo mysli je zcela šťastné a absolutní. Buddhova učení, ať již jsou o životě, znovuzrození nebo o tom, co je mezi tím, mají jediný cíl - sdílet toto přesvědčení. S metodami Diamantové cesty se každé z výše zmíněných bard stává branou k osvícení. Barda nabízejí příležitost ke konfrontaci mysli s její opravdovou podstatou a k jejímu vysvobození.

http://www.klububoudu.cz/news/bardo-smr ... e-nydahl-/
Návštěvník
 

Re: Lama Ole - zdroje moudrosti

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 26. bře 2016 14:02:37

Lama Ole Nydahl: Buddhistická meditace



Pokud vás zajímají buddhistické meditace,
pak byste měli vědět, že se všechny skládají ze dvou kroků.
Každá z nich má dvě fáze.
V první fázi se soustředíme na to, co chceme, a v druhé to získáváme.
Tyto dvě fáze jsou tu vždy.
Je možné pracovat s různými schopnostmi.
Můžeme se třeba věnovat zklidnění mysli a jejímu udržení v tomto stavu,
abychom mohli být prospěšnější, a tím aktivujeme část potenciálu své mysli.
Když se z této úrovně posuneme k soucitu a moudrosti
a opravdu si přejeme být užiteční ostatním,
pak v sobě mačkáme daleko více tlačítek a dosáhneme o to větších výsledků.
Ale když pracujeme s hlavními schopnostmi mysli tam,
kde se energie a mysl spojují,
když pracujeme s energetickými proudy v těle,
s různými slabikami, vibracemi a centry těla,
pak dosahujeme opravdových výsledků.
Meditace Diamantové cesty jsou tak silné,
protože 16. Karmapa dal mojí ženě a mě za úkol,
abychom je dělali tak, že si zachovají svou podstatu
a zároveň mohou být přímo a jednoduše používány lidmi na Západě.
Například tato.
Uvolněte se,
neposuzujte se,
nemyslete na to, jestli byste měli meditovat tak či onak, jen si to užívejte.
Myslete na to, že byste chtěli plně rozvinout svou mysl proto,
abyste mohli být užiteční všem bytostem.
Před vámi se objevuje zlaté, průhledné tělo Buddhy.
Je tak dokonalé a krásné, jak jen si ho dokážete představit.
Chápete, že vám ukazuje potenciál vaší mysli,
všechny dobré vlastnosti, které v sobě už máte.
A vy chcete tento dar získat.
Buddha se usmívá
a přibližuje se k vám až na příjemnou vzdálenost.
Teď z místa mezi jeho obočím, ze středu čela,
září intenzivní křišťálově jasné světlo.
Toto světlo prochází stejným místem na vašem čele.
Září do mozku
a vyplňuje vaši hlavu zářivým průzračným světlem.
Z nervů, smyslů a mozku mizí všechny problémy
a cítíte, jak se tělo naplňuje zdravím.
Stává se vědomým nástrojem, pomocí kterého můžete ostatním dávat
ochranu, lásku a všechno, co je pro ně dobré a potřebné.
Teď z Buddhova hrdla září rudé světlo.
Září z jeho hrdla do vašich úst a krku
a vyplňuje vaše centrum řeči jasným rudým světlem.
Mizí všechny problémy vaší řeči.
Všechny překážky, vše zmatené, co jste kdy řekli, mizí
a vaše řeč se stává soucitem a moudrostí.
Získáváte schopnost bytosti vést a pomáhat jim.
Vnímáte rudé světlo vyplňující vaše ústa a krk.
Nyní září ze středu Buddhovy hrudi, z místa na úrovni jeho srdce,
silné tmavě modré světlo.
Toto tmavě modré průzračné světlo září do stejného místa ve vaší hrudi
a vyplňuje ji jasným tmavě modrým světlem.
Díky síle modrého světla se rozpouští vše rušivé v mysli.
Mizí smíšené pocity a ztuhlé představy
a vaše mysl se stává soucitem a moudrostí.
Je nástrojem k přinášení užitku ostatním.
Teď se Buddha před vámi rozpouští v duhové světlo
a vyplňuje celý prostor.
Slibuje, že se o vás postará,
že vám pomůže, jakkoli to bude možné,
a že bude vaším skutečným přítelem a ochráncem.
Stává se prostorem všude kolem vás, který vás chrání a všemožně vám pomáhá.
Rozhodujete se využít pozitivní energii,
kterou jste teď získali, k tomu, abyste byli užiteční všem bytostem,
abyste jim, kdykoli to jen jde, umožnili podobný prožitek.
http://WWW.BDC.CZ
Návštěvník
 

Re: Rušivé pocity – zdroje moudrosti

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. bře 2016 20:20:02

Lze ve vztahu najít trvalé štěstí?

Většina lidí je toho názoru, že štěstí je možné najít někde vně, a pak si je udržet. Konzumní společnost s radostí tuto mylnou představu posiluje, když nám neustále namlouvá, že cesta na to nebo ono místo nás učiní šťastnými nebo že vytouženého stavu dosáhneme ve chvíli, kdy si koupíme určitou věc. Jiní slibují, že tento stav zaručí volba politické strany nebo zvláštní způsob stravování. Lidé v naději na domnělé štěstí vkládají do jeho hledání síly a drahocenné hodiny a roky svých životů, aniž by přitom věděli, jak si je v případě, že by ho dosáhli, udržet. A tak se stává, že sice odjedete na vysněnou dovolenou, ale letovisko je přeplněné. Získáte vysněného muže či ženu, ale on nebo ona nakonec upláchne těsně před dveřmi svatební síně s někým jiným. Horko těžko vybojované uznání v zaměstnání se může po krátké době změnit ve zlomyslné pomlouvání, protože spolupracovníci nás nemají rádi. Milované děti si vybudují svůj vlastní život, ke kterému už člověk nikdy nedostane klíč. Otec rodiny náhle zemře. Důchody, na které si člověk celý život střádal, jsou sníženy a diamantové prsteny, které měly vydržet navěky, se ztratí.

Důvod je jasný: pokud je příčina štěstí pomíjivá, může štěstí vydržet jen tak dlouho, dokud zůstanou zachovány jeho vnější a vnitřní podmínky. Pokud zaniknou, zmizí podmíněné štěstí stejně rychle, jako se objevilo. Jak už před 2500 lety řekl velký řecký filozof Hérakleitos: „Vše plyne.“

Touha po štěstí přesto zůstává nejdůležitějším hnacím motorem všech bytostí. Někteří myslí při jeho hledání jen na sebe, ale většině je to příliš málo a neuspokojuje je to duševně ani fyzicky. Štěstí, které jim chybí, pak hledají v blízkosti milované osoby a chtějí se o ně podělit. Pro mnohé je totiž těžké spát sami. Od tohoto úsilí neodradí vysoká míra rozvodovosti, ani zkušenost, že láska málokdy vydrží po celý život. Navíc v partnerském vztahu není nic zadarmo. Růžové obláčky lásky září jen tak dlouho, dokud o ně usilujeme a věnujeme jim dostatek pozornosti. Po počáteční době vzájemného poznávání je nutné, abychom i v běžném životě mysleli na štěstí svého partnera a také rozvíjeli vlastní vnitřní život. Pokud se ale podíváme, jaké nástroje máme pro tento účel po ruce, zjistíme, že nám ve skutečnosti často nestačí, respektive že nevíme, jak s nimi zacházet.

Pomoci může pohled na Buddhovo učení. Ukazuje nejenom jak dosáhnout trvalého štěstí nezávisle na všech vnějších okolnostech, ale dokonce jak se sám stát zdrojem štěstí a lásky. To je jediný cíl Buddhových metod. Můžeme se přirozeně zeptat, co věděl Buddha o lásce, partnerství a o možnostech, které nabízí, když byl sám mnichem a byl obklopen především sobě podobnými lidmi. Není to ale tak úplně pravda. Většina buddhistů, jak v minulosti tak nyní, je plně zapojená do života, má práci a rodinu. Říká se jim laici. Právě ti se ptali historického Buddhy na problémy týkající se každodenního života a lásky. Buddha odpovídal podle toho, jaké měli schopnosti a životní situaci, aby jim odpovědi přinesly skutečný užitek a mohli s nimi pracovat. Kromě toho Buddha ještě předtím než se vydal na cestu za štěstím, které nemůže zničit nemoc, stáří ani smrt, vedl bohatý milostný život.

Každému mohou pomoci zejména učení o příčině a následku (skt. karma), která předal poté, co dosáhl osvícení. Nabízejí totiž hluboký vhled do životních souvislostí. Aniž by moralisticky zdvihal ukazováček, vysvětluje, které myšlenky, slova a činy vedou v budoucnu k dobrým a které ke špatným výsledkům. Díky těmto znalostem získáváme možnost vzít budoucnost do vlastních rukou. Skříňka na nářadí je naplněná až po okraj a my se můžeme chovat smysluplně a správně a přinášet radost sobě i druhým. Učení o příčině a následku v žádném případě neznamená, že karma je osud, naopak nám dává jedinečnou a obrovskou svobodu neustále zasévat správná semínka těch plodů, jež bychom rádi později sklízeli. Znamená to, že neustále vytváříme příčiny úspěchu nebo neúspěchu partnerského vztahu a jsme spoluodpovědní za štěstí i utrpení blízkých, kteří se nám otevřeli. Ve vztahu jsme totiž více otevření a dobré i špatné dojmy dozrávají zvláště rychle.

Přednost dáváme těm cílům, které nám mají přinést štěstí, ale rozhoduje i způsob, jak jich dosáhnout. Pokud už máme rodinný dům, jezdíme několik let pravidelně dvakrát ročně na dovolenou a naše žena se každý měsíc nechává „zušlechťovat“ v kadeřnickém salonu, už nás tolik nebude vábit pohodlný život na kanapi před televizí se slanými tyčinkami a pivem. Dále můžeme svoji sílu, díky které jsme dosáhli takových výsledků, využít smysluplněji pro nadosobní cíle. Všechny životní zkušenosti jsou důležitým základem pro rozvoj směrem k trvalému štěstí – ať už jste sami, žijete v páru, rodině nebo jste součástí nějaké skupiny. Zkušenosti umožňují využít sílu, veškerý nadbytek, radost, lásku, vědomě udržované vysoké mínění o partnerovi a o okolí a zároveň objevovat nové, často třeba i náročné, ale vzrušující možnosti. Láska si tak zachová delší svěžest a zároveň ubude i omezení v mysli a zmizí pevně zakotvené návyky. Osobní omezení se sama od sebe rozpustí nebo se stanou výzvou, které se velmi rádi postavíme. Každá zkušenost se pak stane krokem na cestě k trvalému štěstí.

Každý pár má svá pravidla

Všichni se lépe učí v dlouholetém vztahu. Jestliže dobře funguje, může být velmi uspokojující a přinášet mnoho štěstí. Pokud se chceme doplňovat a setkávat na vnější, vnitřní a tajné úrovni, může nám věrnost přinést čas, prostor a hloubku potřebnou pro spoustu růstu.

Obecně platí, že bychom měli na sexuální úrovni působit co možná nejméně utrpení, protože v této oblasti je člověk zvlášť zranitelný. Díky věrnosti vzniká prostor pro důvěru, který se dotýká jen partnerů. To jim umožňuje vzájemně se zcela otevřít, což je pro cestu společného rozvoje nutné. Každý má vlastní práh bolesti, a proto existuje i na poli věrnosti odpovídající počet pravidel hry. Každý pár a každý sám za sebe si nakonec musí vymezit ta vlastní.

Bez ohledu na to, nakolik se dnes snažíme vyrovnat rozdíly mezi mužem a ženou – navzdory všem přísahám věrnosti a slibům znamená nevěra pro každé pohlaví něco jiného.

Ženy nejčastěji prožívají vztah na duševní úrovni, muži mnohdy na fyzické. Mužská věrnost se ve světě obecně necení příliš vysoko. Neznamená to ale nutně, že na jeho vztahu s partnerkou není něco v pořádku. Muži bývají často nevěrní, protože pociťují nadbytek a hledají vzrušení. Vyjdou si ven, užijí si zábavy, která většinou není lepší než obvykle, ráno se podívají vedle sebe na neznámý obličej a jdou zase domů ke své milované. Vše se dělo jeho tělem, nikoli v jeho těle. Proto to nebylo tak osobní a on brzy na vše zapomněl. Jestliže ale vážný vztah naruší nevěra ženy, obvykle už byly v partnerství delší dobu problémy, nebo už se s otevřeným srdcem nabízel dlouho někdo jiný. Vše se odehrává v jejím těle, je vystavena většímu nebezpečí, snadněji onemocní nebo nechtěně otěhotní. Proto často mívá ochota ženy k nevěře mnohem hlubší kořeny než mužova. Když hledá další milostné známosti žena, vypovídá to, že v rodině není něco v pořádku. Jestliže je nevěrný muž, nemusí to znamenat nic. Už staří Římané říkali: „Nedívejte se na císaře, ale na to, co dělá jeho žena.“

V dnešní době, ve zdravé společnosti a také ve stávajících vztazích si musí každý sám ujasnit, zda „naše těla patří k sobě a energie by se neměly míchat s dalšími“ nebo „už dlouho se milujeme spíš ze zvyku než z vášně, možná bychom se měli otevřít novému vzrušení“. Může se také stát, že se jednoduše zamilujeme. Každý pár si musí sám ověřit své možnosti podle své štědrosti, připoutanosti a zvyklostí. Jestliže se máme prostě rádi, je potřeba neustále dbát na to, aby neochabovala vzájemná důvěra. Pokud ale jdou návaly žárlivosti příliš hluboko a milovanou osobu znejisťují, bylo společného učení se už dost. Pak bychom se měli rozhodnout, zda spolu chceme zůstat nebo ne.

Nesmíme zapomenout, že jeden druhého nevlastníme, že každý si s sebou neseme od času bez počátku nekonečně mnoho svazků, které se mohou v tomto životě projevit jako přitažlivé popřípadě problematické vztahy. Objeví-li se nečekaná „zamilování“, měli bychom chápat, že se z naší druhé polovičky nestal naráz horší člověk, ale že nejspíš nemá nadhled nad situací nebo ji nedokáže zvládnout. Pokud do existujícího vztahu vstoupí další lidé, stane se tak nejčastěji kvůli velmi silné karmě. Byli jsme s nimi v minulém životě. Objeví-li se znovu, jsou pro nás následkem dřívější vzájemné blízkosti znovu přitažliví. Také je docela dobře možné, že jsme v minulém životě žili se stávajícím partnerem jen povrchně nebo krátce. Pokud naopak kolem projde někdo, s kým jsme dříve strávili celý život a výborně si rozuměli, cítíme se k takovému spojení samozřejmě silně přitahováni. Jestliže v takovém případě nedokážeme nebo nemůžeme kvůli zaběhlým zvykům nebo úzkosti změnit současného partnera, bývá následkem spousta utrpení. Škodí to jak emočnímu životu, tak oboustrannému rozvoji.

Přistupovat k partnerovi, který nás opouští, se slovy: „Jestliže z toho máš radost, pak ti to přeji!“ se většinou daří až tehdy, když si sami již nic nepřejeme, rozhlížíme se jinde a nejsme závislí. Snaha skutečně zrealizovat to, co se za tímto výrokem skrývá, člověka obrovsky obohatí. Štěstí, které hledáme u druhých, je stejně nadčasově přítomné v nás samotných. V takové situaci bychom měli překonat vše osobní. Jestliže navíc dokážeme rozšířit do světa svá dobrá přání, znamená to obrovský skok v rozvoji. Kdo se dokáže otevřít štěstí druhých, sdílet ho a dát jim prostor vzájemně se inspirovat, dává jim velký dárek. Jak říkají Dánové: „Když někoho miluješ, dej mu svobodu. Jestliže se vrátí, patří k tobě, a když ne, je to tak lepší.“

Každý musí přijít na to, co odpovídá úrovni žárlivosti partnera nebo partnerky a míře otevřenosti dané karmou. Tato pravidla si můžeme stanovit jen individuálně tím, že se muž a žena pozorují a zjistí, kolik blízkosti vůči vnějšímu světu je pro ně smysluplné a k unesení. Dokud nemají žádné děti a chovají se zodpovědně, takže nelámou srdce pro vlastní potěšení, nedávají prázdné sliby, neohrožují ničí zdraví, vypočítavě nelžou, aby druhé zneužili nebo učinili někoho nešťastným tím, že zničí jeho důvěru, jsou svobodní.

Tajemství velké lásky

Láska je, když myslíme víc na dávání než braní. Je to nejen hluboké přání být s někým šťastný, ale stálé přání udělat pro něj něco dobrého. Když jsme od základu pozitivní a otevření svěžesti, každý okamžik se stává bohatým a plným radosti. Tváří v tvář lásce se zdá všechno možné, bez jakýchkoli omezení.

Nejčastěji prožíváme lásku jako velmi osobní a jedinečnou. Když se však na tento pocit a chování, které je s ním spojeno, podíváme pečlivěji, zjistíme, že mnozí lidé kolem nás prožívají v podstatě to samé. Přesto si každý, kdo se při pohledu na krásný obličej kdekoli na světě zamiluje, myslí, že se stalo něco jedinečného. Pokud jsme se někomu otevřeli, prožíváme hluboké propojení s partnerem a můžeme se přitom těšit, že dobrá nálada, která vzniká, se dotkne i jiných. Již Platón chápal lásku jako úsilí o celistvost. Čerstvě zamilovanému člověku je jasné, co má vlastně každý neustále a všude před nosem. Nikdo nedokáže zažívat dokonalé vlastní štěstí sám. Vše je propojené a odehrává se neoddělitelně od druhých. Vznikají okruhy šťastných lidí, které drží pohromadě láska. Může jít o rodiče a přátele, kteří mají radost ze vztahu, nebo třeba o sousedku, kterou napadlo, že by mohla dát dohromady hezký pár.

Jak se bohatá a spojující láska rozvíjí, jsme stále více schopni vidět silné prožitky nadosobně a bez sentimentu. Účinně to odstraní sklon marnit drahocenný čas očekáváním nebo být závislý na podmíněných prožitcích. Jsme-li připraveni chápat život jako cestu rozvoje, je pro nás samozřejmé podělit se s druhými o dobré dny a vzít si poučení z těch špatných. Jestliže se navíc vystříháme zvláště překážejících pocitů, rozvineme velké množství vědomého prostoru „mezi a za“ prožitky.

K čemu dochází při obohacující a obdarovávající lásce? Jejím základem je přitažlivost a žije z radostné výměny. Oba se mají rádi a dávají si to nejlepší. To, co partneři do vztahu vkládají, se dobrým způsobem doplňuje a oba se tak učí. Každý z nich vkládá do vztahu nadšení, vhled a tělo, a protože setkání je tak bezprostřední, přináší to každému z nich výhody a stávají se bohatšími. Tato štěstí přinášející láska, jež osvobozuje a naplňuje, se projevuje čtyřmi různými způsoby. Dokáže obsáhnout oblasti výměny bez úsilí (obdarovávající lásky), aktivního soucitu, sdílené radosti a neochvějné duševní rovnováhy a vztahuje se ke všem úrovním života.

Buddha přál všem bytostem, aby uskutečnily čtyři druhy lásky, neboť jsou přímým předpokladem pro dosažení osvícení. Čím více lásky k bytostem rozvineme, tím jednodušší bude náš život. Nebudeme tak snadno napadnutelní a tak často reagovat na takzvané „nespravedlnosti“. Naučíme se dívat na to, co je cizí, a na nepřátele jiným okem, rozšíří se okruh přátel a budeme uvolněněji vnímat změny. Sami začneme působit na druhé přitažlivě, protože láskyplnou pozornost si rád vychutná každý. Když se díky lásce otevřeme, můžeme být všem bytostem mnohem užitečnější.

http://www.buddhismusdnes.cz/?folder=15 ... ha_a_laska
Návštěvník
 

Re: Lama Ole - Zdroje moudrosti

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 02. srp 2018 12:28:05

Návštěvník
 

Re: Lama Ole - Zdroje moudrosti

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 13. lis 2018 13:23:01

„Jediným cílem v buddhismu je vyrábět šťastné lidi,"

( Ole Nydahl)
Návštěvník
 

Re: Lama Ole - Zdroje moudrosti

Nový příspěvekod Jana » pon 19. lis 2018 8:49:12

Buddha a láska

Co tě přimělo napsat knihu Buddha a láska?

Obrázek

Já sám jsem měl jenom šťastné a naplňující vztahy. Ale v posledních čtyřiceti letech jsem musel nahlížet do mnoha různých vztahů, do vztahů lidí, kteří přicházeli s různými problémy. Domníval jsem se, že některé mé zkušenosti by mohly být pro ostatní cenné. Samozřejmě mi pomáhala Caty a další lidé, kteří mají své zkušenosti, a myslím, že jsme dali dohromady knihu, která může být mnohým užitečná. V některých zemích již vyšla a je o ni zájem. Dostávám hodně e-mailů od lidí, kteří píšou, že zachránila jejich vztah nebo vnesla požehnání do toho, co se dělo. Myslím, že to byl dobrý nápad a že tím světu ukazujeme dobrou tvář buddhismu. Proto kniha vyšla. Navíc vytváříme celou sérii knih o životě, máme Jak se věci mají, nyní pracujeme na knize O smrti a znovuzrození a mezitím vyšla tato kniha. Snažíme se mít v mnoha jazycích celou sérii knih, které se dotýkají všech aspektů lidského života z pohledu buddhismu Diamantové cesty, což je samozřejmě ten nejširší možný a nejosvícenější pohled.

Jak jsi vlastně tato učení obdržel? Vždyť tví učitelé byli hlavně mniši…

Až tak moc učení jsem nedostal, ale dostal jsem nepřímá učení. Naši učitelé nám ukazovali, že jsou vztahem mezi mnou a Hannah nadšeni. V podstatě velmi rádi viděli, že dvojice laiků je schopna používat a spojovat mužskou a ženskou energii tak produktivním způsobem, jak jsme to dokázali my. A musím říct, že právě naše láska vedla k prosazení všech věcí. Láska je velmi silný motor pro rozvoj. Hannah byla vždy inspirací, stále jsme byli ve spojení. Ona měla vlastně dvojí práci – musela se starat o rinpočhee (učitele na Východě) a taky o mě. Já jsem byl zase tady na Západě, s Caty a dalšími pomocníky, každý den na novém místě s novými lidi. Všechno šlo velmi dobře.

Co může Buddha říci o partnerství? Byl doopravdy mnichem?

Předtím než Buddha dosáhl stavu, ve kterém je stav milostného spojení a stav bez milostného spojení tím samým a kdy prožíval jen oceán nejvyšší radosti, prošel nejprve obdobím, kdy byl mladým princem a dokázal přinášet štěstí a radost pěti stům žen. To je samozřejmě znak dobrého zdraví, nebyl to žádný slabý chlapeček. Na druhé straně, když se pak všeho zřekl, aby mohl být příkladem, který mohou ostatní následovat, žil většinu svého života jako mnich. Nejvyšší učení ale říkají, že osvícení dosáhl v párovém spojení.

O jeho osvícení existují ve třech školách buddhismu tři příběhy, tři vysvětlení. V théravádě – jižním buddhismu, kde je zřeknutí se světa velmi důležité a kde hlavní roli hrají mniši a mnišky – se dovídáme, že dosáhl čtyř úrovní hluboké koncentrace. To se však nelíbilo Márovi, a proto poslal své krásné dcery, aby před Buddhou tančily a rozptylovaly ho. Nicméně Buddha byl zcela mimo vnější svět. Mára je tedy proměnil ve tři ošklivé babice, ale ani poté je Buddha nevnímal – a dosáhl osvícení. Říká se, že vše rušivé kolem něj se proměnilo v déšť květin a okvětních lístků. Existuje nádherná thangka, kde Buddha sedí v meditační pozici a různí démoni a duchové na něj házejí kopí a střílejí šípy, ale ty se kolem něj objevují jako květiny. To je pohled théravády.

Lama Ole Nydahl

Mahájána říká, že dokonale ovládl pět moudrostí. Dosáhl stavu intuitivní moudrosti Vairóčany, po tom rozlišující moudrosti Amitábhy, moudrosti podobné zrcadlu, přímého dokonalého vhledu Akšóbhji, moudrosti zkušenosti Amóghasiddhiho a moudrosti rovnosti Ratnasambhavy , ukazující, že všechny věci jsou podmíněné, že nic neexistuje samo o sobě a že všechno má stejnou kvalitu. To vše se spojilo v jeho centrálním energetickém kanále a dosáhl osvícení.

Nejvyšší učení ale říká, že seděl ve formě Dordže Sempy, buddhy Diamantové mysli, a buddhové minulosti a budoucnosti spojili své osvícení do formy ženského buddhy zvané Dákiní všech buddhů (skt. Sarva Buddha Dákiní), bílé a průhledné jako on. Ta s ním usedla v párovém spojení a v meditaci se díky výměně energií mezi mužským a ženským tělem spojily na nejvyšší úrovni prostor a blaženost a na střední úrovni také soucit a moudrost. To je nejvyšší učení, jaké máme. Je to tantrické učení o tom, jak Buddhovi milostné spojení dvou základních sil prostoru přineslo osvícení.

Obrázek

Může Buddhovo učení i dnes, po tolika letech, inspirovat?

Inspiruje. Náš přítel se právě vrátil z Asie a přivezl sto sošek té nejlepší kvality. Lidé stojí ve frontě, aby je získali. A to je jen příklad Buddhova těla. Jeho řeč naplňuje haly a místnosti všude, kde se lidé sejdou, aby jí naslouchali. Naši cestující učitelé jsou zaneprázdněni, já mám spoustu práce, všichni děláme, co je v našich silách. A samozřejmě jeho mysl je to, co každý dostává v podobě pocitů jako radost, blaženost, prožitek prostoru a podobně. To největší, o co se můžeme dělit, je Buddhova mysl.

Co konkrétně může Buddhovo učení přinést partnerským vztahům?

Nejprve se musíme zbavit představy, kterou máme z křesťanství, že mysl je dobrá a tělo špatné. V buddhismu je tělo vnímáno jako neutrální. Můžeme je použít pro dobré, nebo špatné věci. Otázkou je, jakým směrem tělo povede naše mysl. Představa nečistého těla pravděpodobně vznikala i během tisíciletí klášterního života. Předtím byla nejspíš přítomna v židovském náboženství.

Na úrovni théravády, pokud jste mnich nebo mniška, musíte odetnout přirozené vnímání přitažlivosti jiného těla. Jinak byste totiž mohli založit rodinu a mít pak všechny ty problémy, které s tím souvisejí – žádný čas na čtení, studium či meditaci. Na úrovni Velké cesty je to však otázka soucitu a moudrosti. Na úrovni bódhisattvy totiž může tělo dělat spoustu dobrých věcí. Je užitečné. Svého času jsem chránil hodně lidí, ale taky jsem některé zbil – možná jich byl přibližně stejný počet… Ale v každém případě se dnes dostávám na pozitivní stranu. Tělo je velmi užitečné, když máte správnou motivaci. Mít tělo je skvělé: můžete lidi chránit, poskytovat jim, co potřebují, můžete je inspirovat, dávat jim city, s tělem se dá dělat všechno možné. Ovšem na nejvyšší úrovni by se tělo mělo chápat jako chrám ze světla a jako mandala, kde ruce a nohy jsou branou a ve středu sídlí buddha. V tom případě už je tělo buddhou, jidamem, formou, na kterou meditujeme.

Proto se tibetští buddhisté nikdy neupalují. Možná, že to dělají jiní buddhisté jako vyjádření protestu, ale my nikdy. Tělo je jidamem, samotným buddhou, a proto je nemůžete poškozovat nebo ničit. Můžete samozřejmě riskovat, abyste zachránili něčí život, zvedli například dítě na ulici. Ale nemůžete postupovat přímo proti svému tělu. Na nejvyšší úrovni je tělo buddhou.

Myslíš, že tví žáci jsou ve vztazích šťastnější, protože jsou buddhisté?

Myslím, že více experimentují, nekupují nevyzkoušené „zboží“. Dělám si legraci, protože vždycky když přijedu, sedí tu polovina dam s pěkně zakulacenými bříšky…

Myslím, že lidé jsou dostatečně vzdělaní, takže vědí, co dostanou, a jsou také dostatečně zralí na to, co dostanou. A skutečně si myslím, že pro vztah je takové zkušební období dobrý nápad. Lidé se dají dohromady, vědí, co od sebe navzájem mohou dostat, a začnou se společně rozvíjet už před manželstvím. To je podle mě skvělé.
http://buddhaalaska.cz/prectete-si/
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Lama Ole - Zdroje moudrosti

Nový příspěvekod Jana » pon 19. lis 2018 13:39:26

Jsi zkušený muž, hodně jsi toho viděl. Jak se od šedesátých a sedmdesátých let změnil přístup ke vztahům?

Obrázek

V šedesátých letech jsme byli všichni trochu ulítlí. Očekávali jsme, že lamové budou létat prostorem. Stále jsme hledali něco magického, záhady, zázraky a podobně. Z toho také pravděpodobně vzniklo hodně dvojic, v té době se objevila spousta silných párů prostě proto, že jsme sdíleli mystické vize a podobné věci. Když pak přišla sedmdesátá a poté pochromovaná osmdesátá léta, začalo to být víc individuální. Víc vzájemné komunikace, vzájemného učení a společně tráveného času. Dnes máme myslím pěknou směs řady těchto věcí. Existují lidé, kterým jde více o dosažení osvícení, a jiní jsou nadšení, že můžou být spolu, založit rodinu a mít děti. Aby je neměli jenom muslimové, ale také Evropané. Můžeme tak zachovat svou kulturu a identitu. Řekl bych, že teď je ve vztazích více zodpovědnosti a více zralosti. A to je dnes velmi důležité.

Z jakého důvodu žije v západních zemích stále více lidí osaměle? Je to způsobeno předešlými životy?

Myslím, že dnes už je jednodušší žít sám, a to i pro ženy. Chrání je totiž velmi dobrá sociální síť. Když mají děti, obdrží pomoc, takže v naší společnosti nepotřebují muže, aby je chránili. Pokud ovšem nežijí poblíž muslimského ghetta… Tam ochranu potřebují, když například chtějí nosit krátké sukně.

Ale jinak společnost lidem usnadnila, aby žili sami. Taky si myslím, že lidé dnes mají mnohem větší očekávání než dříve. Vždycky říkám lidem, které oddávám: Myslete na to, co můžete dávat, pak budete bohatí. Myslíte-li na to, co můžete dostat, budete vždy chudí. Takže nic neočekávejte a snažte se podle své situace dávat to nejlepší. Je-li to naprosto jednostranné, situaci ukončete. Ale začněte s nadbytkem, s něčím navíc. Začněte s tím, že dáváte, ne očekáváte. Lidé jsou dnes také příliš zaneprázdnění. Mám na mysli ten důležitý čas, který sdílíte, čas, kdy jste doopravdy spolu. Takový čas si najít je dnes těžké, protože existuje tolik rozptylujících věcí. Z jednoho konce pokoje hučí CNN, BBC, mezitím se objevují e-maily a na druhé straně pokoje máte lidi, kteří přišli na návštěvu. Je to velmi těžké. A tak ten skutečně důležitý čas, kdy se opravdu společně dostáváte do hloubky, nastává snad jen v noci. Možná jste často příliš unavení, ale i ranní milování je skvělé. Jenomže pak je zase těžké vstávat a nejspíš už na vás čeká deset různých věcí. Myslím, že zůstáváme u povrchu. I 16. Karmapa to často říkal. Na povrchu své mysli máme tolik věcí, že ztrácíme kontakt s vnitřními úrovněmi – tak to nejspíš je.

Řada lidí prožívá dobrý a uspokojující život a nechce na tom nic měnit. Nepustí k sobě partnera.

To je pravda. Navíc pokud neexistuje skutečné karmické spojení, tak může být problém mít partnera pouze proto, aby člověk někoho měl, a zároveň jej nebo ji nevyužíval. Ale já bych si nedovedl představit, že bych u sebe nikoho neměl a celou noc objímal polštář. Pro mě je obtížné už jen myslet na tuto možnost. Ale je pravda, že jsou lidé, řekněme pod nějakým tlakem, kteří jsou méně závislí na báječných nocích a podobných věcech. Pro ně pak samozřejmě může být docela rozumné žít sám. Máme koneckonců všechno, i večeře pro jednoho. Jdete do supermarketu, nakoupíte si večeře pro jednoho na dva týdny, dáte je do mrazničky, pak je strčíte do mikrovlnné trouby, díváte se přitom na televizi a potom se pustíte do další práce.

Někteří lidé jsou rádi sami, ale je hodně takových, kterým se to nelíbí, a přesto jsou sami. Co bys jim mohl poradit?

Když se bavím s lidmi, kteří se mě chtějí na něco zeptat, přijde třeba patnáct lidí. Pět mladých mužů žádá o požehnání pro partnerství, pět pro podnikání a potom pět dam chce to stejné požehnání pro partnerství. A já jim říkám: Právě šel kolem, chyť ho! Všichni hledají totéž co vy, dejte se dohromady. Staly se případy, že to zafungovalo. Myslím, že máme v buddhismu docela slušný počet dvojic. Také naše centra a celková atmosféra naší práce jsou dobré. Lidé přicházejí s nově narozeným dítkem a říkají: Počali jsme je během tvého minulého kurzu. Je jich hodně a já odpovídám: Skvělé, děkuji.

Obecně však lidé na Západě mají málo dětí, proč tomu tak je?

Jsme egoisté, chceme všechno na zlatém podnose a nechceme se angažovat v obtížných věcech. A pak: jsme zaneprázdnění. Nejlepší období, kdy by žena měla mít své první dítě, je vlastně během studia na univerzitě. Nevím jak u vás, ale na Západě je to tak. Je to ten nejlepší čas, univerzita se postará o dítě, skutečně se starají a mnoha způsoby vás chrání. To je správná doba.

Pokud ale ženy chtějí nejprve dokončit univerzitu, pak získat práci, potom postavení a šplhat nahoru, je jim najednou čtyřicet let a zjišťují, že by chtěly dítě. A v té době je to už těžké. Mají problémy s vajíčky a manželovými spermiemi – možná pije příliš mnoho kávy z plastových kelímků, jeho varlata jsou plná plastu a různých jiných látek. Pak je to problém. Ženy musí chodit k lékaři, aby otěhotněly, kdežto dříve chodily k lékaři proto, aby se těhotenství vyhnuly. Svět se všemi svými možnostmi je tak okouzlující, že léta jednoduše běží a člověk si ani nevšimne, že se vlastně cítí podivně pokaždé, když vidí dítě. Chce to potlačit, ale nepotlačí, pak dostane lepší práci a najednou je to problém.

Je to samozřejmě škoda i kvůli naší kultuře, protože muslimové, kteří sem přicházejí, naši kulturu nechtějí, chtějí něco úplně jiného, co je staré třináct století, z arabské pouště, s utlačováním žen a nenávistí k nám. V islámských školách typu madrassa jsou děti velmi brzy a velmi rychle ovlivněny. Učí se tam od tří let a už to z nich nikdy nedostanete. Takže pokud hodláme stabilizovat naši kulturu, udržet si vysokou úroveň kultury a svobody, kterou dnes v Evropě máme, děti potřebujeme.

Jak jsou na tom tví žáci?

Máme hodně dětí. Měli byste jet do Ruska. Projíždíte a vidíte jenom kulatá bříška, objevuje se jedno za druhým. Ukrajina je podobná a také mnoho dalších míst. I v Německu je stále více dětí. V Dánsku máme úplnou dětskou epidemii. Teď k tomu dochází, plníme své povinnosti vůči civilizaci. Chvilku to trvalo, protože než založíme rodinu, absolvujeme vzdělávání a máme různá důležitá zaměstnání. Ale nemělo by k tomu docházet tak pozdě, že potřebujete k otěhotnění lékaře, měl by stačit muž.

Domníváš se, že pro rozvoj člověka je důležité žít v páru, nebo dokonce mít děti?

Myslím, že je to individuální. Já si nedovedu představit nic jiného než život v páru, člověka, který se mnou žije, pomáhá mi a přináší mu to také užitek. Tohle funguje dobře.

A pokud jde o další lidi? Rodina rozvíjí hodně dobrých vlastností. Mnozí muži tvrdili, že nikdy nebudou mít děti, ale když tu pak dítě najednou je, jsou pyšnými otci a pobíhají s miminkem okolo. Muži musí nejdříve vidět „produkt“, než se objeví otcovské city, ale zasáhne to všechny. Mít děti je přirozená věc.

Také dávám lidem jednu radu: Pokud tvoje žena chce dítě, a ty nechceš, nech ji odejít. Když si ji budeš dál držet a ona zatím překročí ten věk, kdy může mít dítě, budeš mít doma dračici. Bude totiž na hlubokých úrovních velice frustrovaná. Jestliže dítě chce, není plně zaměstnaná tím, co dělá, a má toto silné biologické přání, buďto jí dítě dej, nebo ji pošli za někým, kdo jí je dá.

Má v dnešní době manželství nějaký význam?

Ano, je to společenská smlouva, je to způsob jak ukázat, že někoho miluješ a že s ním chceš být. Hannah a já jsme se brali na radnici, ale spoustě lidí k tomu stačím já. Prostě otisknu svůj palec, vznikne něco, co vypadá jako můj podpis, a je to. Policie zná autora a je to velice jednoduché. Pak jsou z nich manželé a jsou na sebe hodní.

Problémem v manželství však může být, že ženy mají tendenci příliš mluvit. Muži nejsou v povídání moc dobří. Muži jsou lovci, mají venku nějaký cíl, vidí například tygra, jehož kůži chtějí mít večer na sobě. A jdou tam s kopím a svým tunelovitým viděním. Ženy zatím sedí v jeskyni, starají se o děti, povídají si, vysvětlují věci, ale muži na to nejsou. Když tedy ve vztahu začne žena příliš mluvit o osobních věcech, je lepší hodit si ji přes rameno, položit ji na postel a milovat se s ní. Je to mnohem, mnohem lepší než věčné povídání o vztazích, protože naše mozky fungují odlišně. Žena něco řekne a muž pochopí něco úplně jiného, máme odlišné mozky s jinou biologickou strukturou. Používáme stejná slova, ale ve skutečnosti máme na mysli různé věci.

Úroveň tělesné blízkosti, přátelství a práce na věcech vně vztahu, to jsou skvělé náměty na povídání, ale pokud jde o soukromé záležitosti, je podle mého názoru lepší jednat než mluvit.

Ve své knize píšeš, že dobře fungující pár přináší všem hodně užitku, zvláště se to týká dharmy. Mohl bys vysvětlit, proč tomu tak je?

Cokoli, co dobře funguje, je inspirací – například když lidé fungují rychle a spontánně. Takže pokud partneři opravdu fungují společně a navzájem se inspirují, tak to každý to cítí, je to úžasná věc. Viděl jsem to u svých rodičů. Jde o to, že pohled, na kterém je to založené, je nadosobní. Když třeba řekneme, že jedeme ze Saint Barbary tam a tam, uvidíme tohle a tohle, tak pokud je to určeno jen pro nás samotné, asi to není úplně nejdůležitější. Ale když řekneme, že se tam setkáme s lidmi, pro které můžeme něco udělat, a že tam můžeme být užiteční, pak je to skvělé. Tímto způsobem můžeme vidět možnosti, které máme. Nyní máme téměř šest set center. To znamená šest set míst, kam můžeme jet, setkat se tam s lidmi, dělit se s nimi, být užiteční a podobně.

Co je tím nejpodstatnějším základem pro silný a trvalý vztah?

Vzájemná láska, to, že má jeden druhého opravdu rád a že ho chce učinit šťastným. Je to nejdůležitější věc, jakou máme.

Jak v dlouhodobém vztahu udržovat sex svěží?

Obrázek

Je to zcela určitě možné. Hannah a já jsme spolu byli přes čtyřicet let. Čtyřicet let manželství, z toho třicet devět let v dharmě, a předtím několik roků pašování. I tomu jsme se věnovali společně. Měli jsme dlouhou společnou minulost. A po celou tu dobu jsme se stále milovali. Když jsme se seznámili, bylo jí osmnáct, byla o pět let mladší, já jsem měl dvacet tři. Takže jsme spolu byli čtyřicet pět let a myslím, že jsme se opravdu milovali víceméně každou noc. Prostě jsme se měli rádi a bylo to skutečně pěkné.

Jak jste to dokázali?

Zkrátka se máte navzájem rádi, zvyknete si na sebe, ona ví, jak se dotýkat tebe, jak s tebou zacházet, a ty víš, jak se dotýkat jí.

Ale to je pro mnoho lidí nudné, po nějaké době chtějí změnu.

Opravdu? Blaženost je vždy stejná. Mě to nikdy neunavilo a ona se taky nikdy nenudila.

Chci tím říct, že stav mysli, do kterého jdete, je stav těla, stav blaženosti. Myslím, že je to pokaždé skvělé, nemusí to být vždy odlišné. Možná nejsem tak vynalézavý… Rád se dívám do tváře své partnerky, abych viděl, že ji činím šťastnou, jsem v milování asi trochu staromódní. Ale takto funguji. Co k tomu dodat? To, že udržujete svůj vztah živý a že jej prožíváte jako dobrý, je do určité míry dáno karmou, je to výsledek přání, která jste společně dělali. To je můj názor.

Někdy jde i o lenost mysli. Lidé se nesoustředí na dar, který máme. Pak se k tomu přidají různé další dojmy a lidé si myslí, že všechny ostatní věci jsou lepší. Nechápou drahocennost toho okamžiku. A také nechápou, že ať jsou s kýmkoli, jde vždy o tutéž kvalitu. Pokud to nedokážou prožívat v tomto okamžiku, tak to nedokážou prožít, ať už jsou s kýmkoli. Ale mezi partnery existují karmické rozdíly, to je pravda.

Měly by tedy dvojice dělat nějaká přání?

Když uzavíráte sňatek, slibujete, že budete své partnery chránit, starat se o ně, pomáhat jim, dělat, co je ve vašich silách. Pokud zestárnou a onemocní dřív než vy, prostě je nevyhodíte, ale zůstanete s nimi a jste na ně hodní. To je základní solidarita, která u dvojic bývala velmi silná, ale dnešní společnost mnohé z toho převzala svými sociálními zákony a podobnými věcmi.

Co si myslíš o emancipaci žen?

Myslím, že by v tom měly pokračovat. Když ženy přiměly muže k práci v kuchyni a obdobným věcem a očekávají, že budou mít podobná zaměstnání, měly pokračovat a pomoci svým sestrám. Svým muslimským sestrám. Ale toho se bály, protože se bály mužů. Říkaly, a to je nepříjemné, opravdu velmi bolestné, že to je kulturní záležitost. To prý je něco jiného. Skutečnost, že muslimové zabíjejí své dcery, je prý věc kultury. Do toho bychom se neměly míchat, říkaly, neměly bychom být rasistické a tvrdit, že jsme lepší než oni. Bály se. Muže, které znaly, kteří byli kulturní, civilizovaní a řídili se zákony, vystavily nátlaku. Ale když je jejich muslimské sestry potřebovaly, dívaly se jinam. To nebylo moc statečné. Nelíbilo se mi to.

Za posledních několik desítek let se vše nesmírně změnilo. Máme zákony, že ženy a muži jsou rovnoprávní, a ohromné změny ve společnosti. Ústava ji změnila natolik, že je to až neuvěřitelné. Dnes muži dostanou dovolenou, když se narodí dítě a rodina potřebuje volno.

skutečnosti však muži s emancipací žen hodně poklesli, protože neznali pravidla, nebyli schopni se ujmout své role ochránců. Silná stránka muže je pro ženu v tom, že žena se chce cítit ochraňovaná. A pokud to muži vezmete… Bylo najednou tolik věcí, které muži nemohli, například otevírat ženě dveře. Ale stalo se i něco jiného, o čem spousta lidí nechce slyšet. Po válce ve Vietnamu, kde muži za zabití lidí dostávali určité množství čokolády, na ně ženy křičely: „Vrazi!“ Ti muži byli po návratu domů naprosto zničení z příšerné války v džungli, kde vůbec nemohli vidět, co se děje. Vrátili se a pro ženy byli vrahy. Mnozí z nich pak úplně přerušili kontakty se ženami, odešli do San Franciska a stali se homosexuály. Právě kvůli ženám všechno riskujeme a ony nás takto srážejí. Ženy zase jezdily do Santa Cruz, protože tam muži nebyli, a staly se lesbičkami. Tyto věci se děly a dostávaly se i sem. Vše, k čemu v Americe – zvláště na západním pobřeží – došlo, se o pět až deset let později objevilo také u nás. Mnoho zmatků se do sexuálních vztahů dostalo i kvůli válce.

Ženy dnes opravdu příliš nedovolí mužům, aby je chránili. Je to chyba, nebo je to přirozený vývoj?

Pokud si muž dokáže najít něco jiného na práci, je to v pořádku. Ale jestliže jde pokaždé o soupeření mezi pohlavími, není to už „já a ty“, ale spíše „já, nebo ty“. Soupeření není nikdy dobré, protože pak přecházíte ze vztahu muže a ženy do vztahu bratra a sestry. Sexualita upadá a všechno klesá. Musíme si navzájem dopřávat role, které jsou přirozené. Přílišné soupeření zabíjí všechno. Muž se na ženu podívá a řekne si: Co to je? Myslel jsem si, že mám manželku, ženu, a mám soupeře. To je velice zneklidňující.
http://buddhaalaska.cz/prectete-si/
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Lama Ole - Zdroje moudrosti

Nový příspěvekod Jana » pon 19. lis 2018 13:42:22

Obrázek
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Lama Ole - Zdroje moudrosti

Nový příspěvekod Jana » pon 19. lis 2018 20:30:57

"Snažíme se mít v mnoha jazycích celou sérii knih, které se dotýkají všech aspektů lidského života z pohledu buddhismu Diamantové cesty, což je samozřejmě ten nejširší možný a nejosvícenější pohled."


Buddha přál všem bytostem, aby uskutečnily čtyři druhy lásky, neboť jsou přímým předpokladem pro dosažení osvícení. Čím více lásky k bytostem rozvineme, tím jednodušší bude náš život. Nebudeme tak snadno napadnutelní a tak často reagovat na takzvané „nespravedlnosti“. Naučíme se dívat na to, co je cizí, a na nepřátele jiným okem, rozšíří se okruh přátel a budeme uvolněněji vnímat změny. Sami začneme působit na druhé přitažlivě, protože láskyplnou pozornost si rád vychutná každý. Když se díky lásce otevřeme, můžeme být všem bytostem mnohem užitečnější.


Buddhistické texty nazývají tyto čtyři druhy lásky jako "čtyři nezměrnosti":


b.PNG
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 11900
Registrován: pon 25. črc 2011 20:38:09

Re: Lama Ole - Zdroje moudrosti

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 20. črc 2020 7:43:23

Může příliš mnoho radosti učinit člověka egoistickým?

Záleží na tom, jestli dokážeme radost sdílet. Na začátku jsme pravděpodobně trochu egoističtí, ale postupně se začínáme dělit. Když jsme naprosto plní radosti, nemůžeme si ji nechávat pro sebe. Já sám doslova exploduji radostí. Tak tomu zkrátka je po 35 letech meditování. A nemyslím, že si to nechávám pro sebe. Při mém prvním prožitku jasného světla všechno explodovalo a v očích jsem měl slzy radosti. Druhý den přišla Hannah, a když jsem jí o tom prožitku vyprávěl, myslela, že se stanu ještě egoističtějším. Je možné, že první prožitek radosti nebudeme moci zcela dobře předat, ale když ji máme až v morku kostí, nemůžeme si to nechat pro sebe, není to zkrátka možné. Osvícení, při kterém by někdo vypadal nešťastně, pro mě není osvícením.
https://lamaoleodpovida.cz/radost-ucinit-egoistickym/
Návštěvník
 


Zpět na Lama Ole

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník