Moderátor: Tara
Pamatujte, že náš duch je věčný. Naše duše je věčná. Takže až příště potkáte staršího člověka, podívejte se na něj a pamatujte si, že je stále dítětem, stejně jako vy jste stále dítětem, a děti vždy potřebují lásku, pozornost a respekt."
"Jednou jsem se zeptala jedné starší ženy, jaké to je být starý a vědět, že většinu života už má za sebou.
Řekla mi, že byla celý život stejně stará. Řekla, že hlas v její hlavě nikdy nezestárnul. Byla to pořád ta samá holka. Dcera své matky. Vždycky přemýšlela, kdy vyroste a stane se dospělou a posléze starou ženou. Řekla mi, že viděla, jak její tělo stárne a její schopnosti klesají, ale člověk, bytost, která je v ní, se nikdy neunaví. Nikdy skutečně nezestárla. Nikdy se nezměnila...
Pamatujte, že náš duch je věčný. Naše duše je věčná. Takže až příště potkáte staršího člověka, podívejte se na něj a pamatujte si, že je stále dítětem, stejně jako vy jste stále dítětem, a děti vždy potřebují lásku, pozornost a respekt."
Jane Austen
Lásku, pozornost a respekt od jiných dětí? Když jsou všichni dětmi...
Nejde spíš o to vyrůst z dítěte, které potřebuje lásku, pozornost a respekt, ve zralého člověka, který je schopný dávat lásku, pozornost a respekt všem, bez ohledu na věk?
Návštěvník
Tara píše:"Jednou jsem se zeptala jedné starší ženy, jaké to je být starý a vědět, že většinu života už má za sebou.
Řekla mi, že byla celý život stejně stará. Řekla, že hlas v její hlavě nikdy nezestárnul. Byla to pořád ta samá holka. Dcera své matky. Vždycky přemýšlela, kdy vyroste a stane se dospělou a posléze starou ženou. Řekla mi, že viděla, jak její tělo stárne a její schopnosti klesají, ale člověk, bytost, která je v ní, se nikdy neunaví. Nikdy skutečně nezestárla. Nikdy se nezměnila...
Pamatujte, že náš duch je věčný. Naše duše je věčná. Takže až příště potkáte staršího člověka, podívejte se na něj a pamatujte si, že je stále dítětem, stejně jako vy jste stále dítětem, a děti vždy potřebují lásku, pozornost a respekt."
Jane AustenLásku, pozornost a respekt od jiných dětí? Když jsou všichni dětmi...
Nejde spíš o to vyrůst z dítěte, které potřebuje lásku, pozornost a respekt, ve zralého člověka, který je schopný dávat lásku, pozornost a respekt všem, bez ohledu na věk?
Návštěvník
Zkus si to přečíst ještě jednou. Být zralý, dospělý nijak nevylučuje mít duši dítěte.... jinak, ty si myslíš, že zralý, dospělý člověk "nepotřebuje" lásku, pozornost, respekt?
Tara. píše:Už jsi viděl nějakou ženskou, co by byla někdy spokojená?
Řekla mi, že byla celý život stejně stará. Řekla, že hlas v její hlavě nikdy nezestárnul. Byla to pořád ta samá holka. Dcera své matky. Vždycky přemýšlela, kdy vyroste a stane se dospělou a posléze starou ženou. Řekla mi, že viděla, jak její tělo stárne a její schopnosti klesají, ale člověk, bytost, která je v ní, se nikdy neunaví. Nikdy skutečně nezestárla. Nikdy se nezměnila...
miroslav píše:Tara. píše:Už jsi viděl nějakou ženskou, co by byla někdy spokojená?
Všechno zlé je k něčemu dobré. Na tom my Don Chuanové stavíme. Když chceme dostat nějakou ženskou do postele, tak jí chvíli věnujeme tu lásku, pozornost a respekt, no a pak zase nějaké jiné, co nás zrovna zaujala.
Svět chce být klamán, právě díky té věčné nespokojenosti.
A proto je dobré se té své věčné nespokojenosti zbavit, jinak se v tom životě mlátíme jak nudle v bandě a výsledek zklamání, stáří nemohoucnost a smrt, žádná láska, žádný respekt, žádná pozornost, žádná moudrost, žádné probuzení.
Návštěvník píše:✨ ......budete cítit bolest druhých lidí, jako by to byla vaše vlastní bolest.....
Říkáte slabost? Já říkám, že vaše citlivost je vaše síla.
❤️❤️❤️ (Laura)
Návštěvník píše:Nisargadatta: Džnánín trpí s těmi, co trpí. Samotné dění má malý význam, ale on je plný soucitu s trpícími, at živý nebo mrtvý, mimo tělo nebo v těle. Vždyt láska a soucit jsou jeho pravá přirozenost. Je Jedno se vším, co žije. a láska je toto "Jedno být" v akci.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Nisargadatta: Džnánín trpí s těmi, co trpí. Samotné dění má malý význam, ale on je plný soucitu s trpícími, at živý nebo mrtvý, mimo tělo nebo v těle. Vždyt láska a soucit jsou jeho pravá přirozenost. Je Jedno se vším, co žije. a láska je toto "Jedno být" v akci.
Proto, prosím, nenechte Džnánína trpět a Probuďte se.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:Návštěvník píše:Nisargadatta: Džnánín trpí s těmi, co trpí. Samotné dění má malý význam, ale on je plný soucitu s trpícími, at živý nebo mrtvý, mimo tělo nebo v těle. Vždyt láska a soucit jsou jeho pravá přirozenost. Je Jedno se vším, co žije. a láska je toto "Jedno být" v akci.
Proto, prosím, nenechte Džnánína trpět a Probuďte se.
Pozor, neplést si to.
Je to právě džnánín, kdo přichází, aby pomohl trpícím - ne obráceně. Je plný lásky a soucitu, a proto je bolest trpících jeho bolestí, trpí s trpícími. Rád to na sebe vezme - z lásky. Pro někoho zcela nepochopitelné....
Návštěvník píše:
Je nejen potřeba soucitu v relativním světě, ale je potřeba i konečné pochopení.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:
Pozor, neplést si to.
Je to právě džnánín, kdo přichází, aby pomohl trpícím - ne obráceně. Je plný lásky a soucitu, a proto je bolest trpících jeho bolestí, trpí s trpícími. Rád to na sebe vezme - z lásky. Pro někoho zcela nepochopitelné....
Je to džnánín, kdo přichází probouzet ze snění o utrpení, ale probudit se ze snu trpícího musíš sám.
Návštěvník píše:Návštěvník píše:
Je nejen potřeba soucitu v relativním světě, ale je potřeba i konečné pochopení.
Ve skutečnosti není potřeba vůbec nic. Všechno je, jak má být - a k tomu patří i to, že džnanínové přicházejí k trpícím do světa - z lásky a soucitu
Návštěvník píše:Návštěvník píše:
Je nejen potřeba soucitu v relativním světě, ale je potřeba i konečné pochopení.
Ve skutečnosti není potřeba vůbec nic. Všechno je, jak má být - a k tomu patří i to, že džnanínové přicházejí k trpícím do světa - z lásky a soucitu
Návštěvník píše:To, co je zde řečeno, není v rozporu, ale je třeba pochopit, z jakého pohledu mluvíte. Z absolutního hlediska není žádné já, žádné ty, žádné utrpení, žádný džnánín a žádný svět. Vše je projevem jediné, nedělené reality, která je za všemi jevy a koncepty.
Když mluvíme o džnánínovi, který trpí s trpícími, mluvíme z pohledu relativního světa, kde se zdá, že existuje oddělenost a utrpení. Z tohoto pohledu džnánín, který realizoval svou pravou přirozenost, neignoruje utrpení druhých, protože chápe, že je Jedno se vším. Ale i toto utrpení, i tento soucit, jsou projevy vědomí ve hře duality.
Avšak, probuzení z tohoto snu, z této duality, musí přijít zevnitř, protože ve skutečnosti není žádný druhý, který by tě mohl probudit. Je to jen tvé vlastní Vědomí, které se musí obrátit dovnitř a rozpoznat samo sebe jako čisté bytí, vědomí a blaženost. Jakmile je toto jasně pochopeno, zjistíš, že džnánín neexistuje odděleně od tebe a že ve skutečnosti není žádné utrpení, které by bylo třeba řešit. Vše je jen hra vědomí, a ty jsi tím vědomím.“
Je nejen potřeba soucitu v relativním světě, ale je potřeba i konečné pochopení, že všechno utrpení a soucit jsou pouze dočasné projevy uvnitř hry vědomí.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků