Příběhy

[Tara]

Richard David Bach
Jonathan Livingston Racek


Naslednık

Do ra na se Hejno vzpamatovalo, ale Fletcher ne. Jonathane, vzpomına s si, jak jsi mi jednou
vypra vel, ze ma me milovat Hejno natolik, abychom se k nemu vra tili a pomohli mu s ucenım?ť
Pamatuju.ť
Necha pu, jak m˚zes mıt ra d dav rack˚, kterı te pred chvılı chteli zabıt.ť
O tohle prece v˚bec nejde. Nema s prece ra d nena vist ani zlo. Musıs to zkous et tak dlouho, az
uvidıs opravdovúho racka, dobro v kazdúm z nich, a pom˚zes jim, aby si je uvedomili sami. Tohle
ma m na mysli, kdyz mluvım o la sce. Kdyz si vyzkous ıs jak na to, je to legrace.
Vzpomına s si naprıklad na jednoho divokúho mladúho racka, jmenoval se Lynd. Byl tenkra t
novopeceny psanec, ochotny porvat se s Hejnem treba na smrt, jen aby si mohl zacıt budovat vlastnı
peklo na Vzda lenych utesech. A dneska si pripravuje vlastnı ra j a jes te s tım poma ha celúmu Hejnu.ť
Fletcher se podıval na instruktora a v ocıch se mu mihl strach. Ja ze bych je mel vúst? Jak to
myslıs ? Ty jsi instruktor a nem˚zes odejıt!ť
Proc ne? Copak nejsou jina Hejna s nejakymi Fletchery, kterı potrebujı pomoc vıc nez ten na s ,
ktery se uz dostal za cestu svetlem?ť
Ja ? VzdyŽ jsem jen obycejny racek a ty– ť
- 12 -
– jediny syn Velkúho racka nebo co?ť skocil mu ironicky do reci Jonathan a zahledel se na more.
Uz me nepotrebujes . Musıs sa m zacıt hledat, kazdy den trochu, skutecnúho racka Fletchera, ktery
nezna za dnú omezenı. On je tv˚j ucitel. Musıs mu rozumet a musıs na nem pracovat.ť
Ve zlomku vteriny byl Jonathan ve vzduchu, zacal se trpytit a rozplyvat ve svetle. NedopusŽ, aby o
mnes ırili nejakú pitomosti, anebo aby ze me delali boha. Slys ıs , Fletchere! Jsem racek. Ma m ra d
lúta nı, a to je vs echno– ť
JONATHANE!ť
Never svym ocım, Fletchere. Ukazujı na m jen nas i vlastnı omezenost. Dıvej se mozkem, hledej, co
uz zna s , a tak se naucıs lútat.ť
Trpyt zhasl. Jonathan se cely rozplynul ve vzduchu.
Za nejaky cas Fletcher donutil sa m sebe vzlútnout a narazil na skupinu novych za k˚, zapa lenych
pro prvnı lekci lúta nı.
Hned na zaca tku si musıte uvedomit,ť soukal ze sebe nama have, ze racek je nicım neomezena
mys lenka svobody, podoba Velkúho racka a celú vas e telo, od jednoho konce krıdla po druhy, nenı
nic jinúho nez vas e vlastnı mys lenka.ť
Mladı rackovú po nem necha pavepokukovali. Tak uz prejdi k veci, mysleli si, tohle prece nenı
na vod na looping.
Fletcher si povzdychnul a zacal znovu. Tak teda– jak bych– no dobre,ť soukal ze sebe a kriticky
si je premeril. Zacneme vodorovnym letem.ť Jakmile to rekl, uvedomil si, ze na Jonathanovi nebylo nic
nadprirozenúho stejne jako na nem, na Fletcherovi.
Tak podle tebe meze neexistujı, Jonathane, rıkal si v duchu. V tom prıpade se ale brzy vynorım
z rıdkúho vzduchu na tvem brehu a predvedu ti pa r malickostı z lúta nı!
Fletcher se nutil pred za ky do prısnosti, ale najednou je uvidel novyma ocima, takovú, jacı byli, a
ackoli to trvalo jen okamzik, mel je za to ra d, moc ra d. Rıka s , ze meze neexistujı, Jonathane, pomyslel
si a usma l se. Zacal sv˚j vlastnı za pas s ucenım.

https://eldar.cz/hade/racek.pdf

[Tara]

z FB

HMM, TLUSTÁ ŘÍKÁTE?

Nedávno si jeden muž stěžoval na internetu na svou tlustou ženu.

Psal, že už se s tím nemůže vyrovnat. Rozvádí se! Po porodu přibrala pět kilogramů. Když si ji bral, tak vážila 52 kilo, teď váží 57 kilo a už ho nepřitahuje. Sám o sobě píše, že je impozantní hezký muž a ženám se líbí..
Jeho manželka si prý takto sama zkazila své štěstí.

Komentáře byly samozřejmě různé. Některé ženy psaly, že je to zrada, takhle se rozejít kvůli takové maličkosti. Jiní si povzdechli a dali pisateli za pravdu, že to není jeho vina.. Muži také uvedli různé příklady, kdy za svou lásku museli bojovat.

Vzpomněl jsem si na příběh o Zinaidě Tusnolobové-Marčenkové, který se stal za války v Rusku.

Když vypukla válka, tato dívka absolvovala ošetřovatelský kurz. V roce 1942 se dostala na frontu. Za 8 měsíců ošetřila 123 zraněných vojáků. V jedné z bitev v únoru 1943, když se snažila zachránit svého velitele, utrpěla zlomeniny obou nohou a tak ležela bezmocná na sněhu. Přistoupil k ní Němec. Surově ji kopal těžkou vojenskou botou do břicha, do obličeje a hlavy a dupal ji po rukou a zraněných nohou, ale naštěstí z nějakého důvodu nevystřelil. To je důvod, proč tato dívka zůstala naživu.
Sníh kolem zraněné dívky byl pokrytý krví. Nějak ji z toho vojáci dostali a poslali do nemocnice. Ukázalo se však, že je potřeba amputovat a obě ruce i nohy - omrzliny a gangrena. Tak ve 22 letech přišla ve válce o ruce a nohy.

Tato dívka pak požádala sestřičku, aby za ni napsala dopis jejímu milému:
„Můj sladký, drahý Josefe! Odpusť mi takový dopis, ale už nemohu mlčet. Musím ti říct pravdu... Trpěla jsem v první linii. Nemám ruce a nohy. Nechci pro tebe být přítěží. Zapomeň na mě. Sbohem. Tvoje Zina. "

A brzy přišla odpověď.

"Moje sladká holčičko! Má drahá trpící dívenko! Žádné neštěstí a potíže nás nerozdělí. Neexistuje takový zármutek, žádné takové trápení, které by mě donutilo na tebe zapomenout, má milovaná. Skrze radost i smutek, budeme vždy spolu.
Jsem jen tvůj a navždy budu jen tvůj
Josef.. ".

A tato holka byla z toho unešená. Dostala znovu chuť do života. Naučila se pomocí protéz zase chodit, psát a žít. A psala dopisy do novin jen okrajem paže a mluvila o svém osudu před lidmi.
Jednou napsala do novin: Pomstí mě? A sovětské tanky ihned vyrazily do boje s nápisem: Za Zinaidu Tusnolobovu!

A po válce se s Josefem vzali. Žili, pracovali a měli děti. Manžel neshledal svou Zinu vadnou, jejího zmrzačení si nevšímal. Byl velmi zamilovaný. Ostatní holky, kterých po válce bylo mnoho osamělých, neměly u něj šanci, měl přece svou Zinu. Možná proto, že opravdová láska vidí v člověku vždy jen to důležité a nevidí detaily...

Proto není postižení překážkou pro toho, kdo skutečně miluje. A pro toho, kdo nemiluje, je i pět kilogramů kritickým znamením...