Zamyšlení

Moderátor: Tara

Zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » sob 22. pro 2018 19:32:16

Dnes jsem si s překvapením uvědomila jednu věc...zajímavé je, že proč ne dříve, ale prostě... uvědomila jsem si, že v reálném životě pro mě hodně znamenají muži, kteří jsou křestním jménem zvaní Jiří.
Vůbec nevím, proč to tak je, vůbec jsem o to nijak neusilovala, ale je to tak... jsou to muži, bytosti, s kterými jsme spojeni na té hlubší vlně sdílení, žití...ať už se jedná o příbuzné v rodině, nebo v práci, nebo kamarády...
Ať vezmu jednoho Jiřího nebo druhého, cítím to spojení, pochopení, hlubší propojení, laskavost...

A právě ta laskavost, pochopení je tím, co je, alespoň pro mne, tím nejdůležitějším, tím "šémem", který dokáže měnit stav...

Jiří, jméno Jiří, jestli se nepletu, je Henri..., tak byl, je pojmenován Ježíš..., který je pro mne symbolem lásky, kristovství.....

Kde chybí laskavost, byť by projev nesl známky nebývalé inteligence, vědění, atd., tam je to prázdné a o ničem...
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1021
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: Zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » ned 23. pro 2018 18:23:44

Zamyšlení v souvislosti s Vánocemi, s přáním všeobecně, třeba k narozeninám nebo k svátku...

Přejeme si navzájem, v rodině, mezi kamarády, v práci kolegům a je to takové, jakoby samozřejmé, samozřejmý projev dobré vůle, pozornosti, možná i z velké části ze zvyku.... nepopřát, zapomenout popřát bychom většina brali jako osobní selhání, projev nepozornosti, nevděku, sobectví..., kdyby nám někdo nepopřál, mohl by se objevit projev sebe lítosti, pocit smutku, nedostatku pozornosti, projev nevděčnosti atd... Ale je zajímavé, že ne u všech... a se všemi...
Přijde mi, že u těch, s kterými jsme spojeni na té hlubší úrovni, že si ani přát není třeba, ba bylo by to navíc, něco jako znesvěcení posvátné půdy našim "krokem"....
S některými přáteli to tak máme, že si nepotřebujeme přát k narozeninám nebo k Vánocům, protože je samozřejmé (oba, obě to víme), že si vždy přejeme pro toho "druhého" to nejlepší, vždy, bez ohledu na nějaké datum.

Před pár lety jsme byli s manželem a snachou na představení Jardy Duška Pátá dohoda. S Jardou Duškem je to vždy jízda :-), jízda Přítomnosti, přítomného okamžiku, pravdivosti, každý pochopí v tu chvíli, co může a vezme si, co může, umí, díky za takového člověka... co chci říct, představení (blbé slovo) :-) skončilo a Jarda se klaněl a lidi vstávali a tleskali a tleskali.... ten tleskot je taky taková stopa do posvátné půdy, otisk směrem ven a vnímám ho jako navíc, co znesvěcuje to posvátno,to spojení....
A vnímal, vnímá to stejně i J. Dušek, přiložil si prst na ústa ve smyslu vybídnutí k tichu a položil si ruce na srdce a všichni v hledišti udělali totéž..... poděkování v tichu, tichem, tolik plné vděčné radosti v Setkání...
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1021
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: Zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » pát 28. pro 2018 0:16:38

Dnes mě potěšilo jedno setkání a zároveň I překvapilo. V jednom horském hotelu v Beskydech nás obsluhovalo při večeři děvče, no žena, která se mě zeptala, jestli nejsem ze Studénky, že ty (moje) oči odněkud zná. A jestli nemáme dva syny, že jsem je vodila do školky. Je stejně stará, jako náš starší syn, ročník 1982. Prý ty oči mám pořád stejné a jsem to pořád já. To potěší, I když se člověk někdy cítí na sto let. :-D
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1021
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: Zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » ned 13. led 2019 22:43:36

Tuto orchidej, darovanou, jsem chtěla asi před rokem vyhodit, byla odkvetlá, dva ubohé lístky, nicméně jsem ji nevyhodila, nešlo to, od jara do podzimu byla namáčená v dešťové vodě a koukala na svět z parapetu. Za chvíli asi rozkvete, daří se jí dobře, což je důkaz toho, že i "stará vrba" dokáže vegetovat, když ji někdo věnuje péči a lásku...
Přílohy
49899822_2308674952484933_8452317783932272640_n.jpg
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1021
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: Zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » úte 15. led 2019 20:39:59


Toto video, vložené Miroslavem, :-), ve mě vyvolalo vzpomínku na den, večer, kdy se ve mě něco zlomilo, přeměnilo, vyvěralo, nevím, jak to lépe popsat. Dlouho jsem žila spokojeným životem manželky, matky, kolegyně, kamarádky, které nic nechybělo - byla spokojená tím, čím žila, jak žila, žádné skryté otázky, skryté touhy, nic takového, děti se večer uložily, televize, spát, ráno do práce přes školku, školu, práce, obchod, odpolední činnost, večeře, večer, ukládání dětí, televize, spát atd. Dlouho to tak bylo a z nynějšího pohledu jsem byla v té době asi fakt spokojená, žila jsem tím, co role manželky, matky, zaměstnankyně, kamarádky přinášely...

Pak se mi v 36 letech narodila dcera a já začala žít život jiný, vypadla jsem z práce na tři, vlastně čtyři roky a začala jsem život jiný, kvalitativně jiný - bez práce, myšlenky, péče, těšení se, následně užívání si znovuobjevené role matky v pozdním věku, to vše mě proměnilo, zkrásnilo i zevnitř, jak mi řekla kolegyně, která mě potkala už s kočárkem...

Když byly dceři 3 roky, náhodou :-) mě zaujal v časopise článek o Modré Alfě, semináři, prožitkovém, kde zjednodušeně hledáme své kořeny, učíme se najít spojitosti, které stojí za našimi žitými, ne vždy šťastnými vztahy.... hodně mě to oslovilo... až tak, že jsem se v krátké době tohoto víkendového setkání účastnila... a následovaly další semináře, knížky, atd., ale hlavně se "to" žilo..., ne vždy to bylo radostné, ale bylo to nutné...

Ale chtěla jsem psát o něčem jiném, o jiném okamžiku, byl to skutečně "okamžik" ve smyslu přelomu, něco jako když se z kukly najednou vylíhne motýl...., i když do motýla to u mne ještě není a nevím, jestli kdy bude, spíše se cítím jako něco, nebo někdo, kdo má pochroumané tělo, duši a neumí lítat, jen tak se vleče, těžce životem...

K té chvíli.... bylo to jednou večer. Všichni doma šli spát, manžel, děti ulehli a já měla PROSTOR jen pro sebe, svou duši, pro to být konečně!!! sama sebou, sama se sebou, bez role, povinností, sama...., jako by, obrazně, mé tělo, duše začalo dýchat, zhluboka, toužebně, poháněno zevnitř nějakým přáním (ale jakým????), touhou (ale za čím????), voláním (ale koho, čeho?????), ta chvíle se projevila nebo přeměnila v čin - pozdě večer, v noci jsem si šla uvařit do malinkatého nádherného šálku kávu, voňavou a užívala jsem si okamžik s ní, vůůůůni, teplo, chuuuuuť, nádheru okamžiku PROŽITKU....

Od tohoto večera to se mnou šlo z kopce :-), jako bych byla jednou nohou ve světě světském, kde se ode mne očekává role manželky, matky, zaměstnankyně, atd., povinnosti, normální, které náleží k životu a jednou nohou jsem ve světě jakoby snu??? Hruď se dme, duše ví, že toto, co žijeme, není to jediné a vše a touží...., po čem to vlastně touží..., po lásce??? Po jaké lásce? Po jaké??? Vše je tak pomíjivé a neskutečné...., v důsledku bolestivé..., tolik vzletů a tolik propadů.... a přece se stále srdce ozývá a žije.... uf, slzy, jediné vysvobození je a bude ve Smrti, nelze jinak...

Tož Miroslave, děkuji za brnkání na strunu, snad už to brzy skončí, bo nevím, i to fyzické postižení, které je čím dál tím fatálnější, vše k tomu směřuje... :-)

Kdysi jsem bývala velká bojovnice, modří vědí, ale už dlouho nejsem (bojovnice)..., nevím, jestli je to tak dobře nebo není, a kdo by to chtěl soudit...
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1021
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: Zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » úte 15. led 2019 20:54:54

Asi tak:



She is like the lady down the road
Or just the woman up the street,
Like any mother you may know.

To me, she is the one who had it planned
To lead us all to Wonderland,
She always wanted us to go

And she said
Don't ever be lonely,
Remember, I'll always care.

Wherever you may be
Remember I will be there.

And like another lady that we know
She has a smile so bright and sweet,
And hair as white as driven snow

Though life is never easy day to day,
She has a very special way
To make us smile when we are low.

And she says
Don't ever be lonely
Remember, I'll always care.

Wherever you may be
Remember I will be there.

Don't ever be lonely
Remember, I will be there.

I will be there.
I will be there.
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1021
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: Zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » úte 19. úno 2019 18:08:28

To je dnes den.

Umřela nám potkaní babička, Angie. Dožila se úctyhodného věku dvou a půl let.
Tak už nemáme doma žádné zvířátko.
Dcera nám oznámila, že se bude stěhovat do podnájmu s přítelem, na sídliště.
A k tomu je úplněk.

To by chtělo se pořádně zliskat.

:-)
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1021
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: Zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » úte 26. bře 2019 23:17:49

Dnešní telefonický rozhovor s vnučkou:

"Babí, můžu se tě na něco zeptat?"
"Ano, můžeš."
"Ty jsi panna?"
"Co jestli jsem?"
"Panna."
"Myslíš, jako znamení, jako ty jsi býk?"
"Ano."
"Ano, jsem panna."
"A děda?"
"No ten je beran."
Děda sedící vedle: "Beránek!"
"Tak dík, to je všechno, co jsem potřebovala."

:-)
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1021
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: Zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » stř 27. bře 2019 12:48:09

Kdysi jsem byla na sebepoznávacím víkendu, ... a tam mimo jiné se lektorka zeptala, jak si představujeme něhu...., někdo řekl, že jako malinké, heboučké koťátko v dlani....

no a tady je taky jedna taková veliká něha...

Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1021
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: Zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » ned 31. bře 2019 18:57:21

Dnes jsme do života vypustili poslední, třetí dítě...

Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1021
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: Zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » stř 08. kvě 2019 13:00:17

"Nikdy nezapomenu na to, co jsem zažívala, kdy umíral a já byla s ním. Na jeho odvahu. Jeho vnitřní pokoj. Na jeho přijetí toho, co je. Byla to pro mě obrovská zkušenost a prožitek. Naprosto změnil můj další život způsobem, který bych nikdy nečekala. Čekala jsem, že budu smutná, ztracená a osamělá. Namísto toho jsem cítila přesný opak. Vyjádřeno slovy 'Páni, tak takhle to je. Toto je všechno, co máme. Právě teď a tady. Proto dávej pozor a buď při tom, ne někde jinde.'"

~ Laurie Anderson o bytí s Lou Reedem v jeho posledních chvílích
Přílohy
59728006_898758617123267_2691093393752195072_n.jpg
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1021
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22


Zpět na Tara

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron