Pro Miroslava

[miroslav]

Prostě tohle vyjádření: "Slovo není Bůh, ale Bůh je i slovo" v sobě považuji jako to, co cítím, že je to ono.

Ano tak to je - jednoduše a jasně vyjádřeno.

[Pedriito]

Pedrito: Syrově platí, že slovo je Bůh a Bůh je slovo. tak to jaxi ee, tak to určitě necítím...

Aha. Takže Karel got, když zapěl, tak ten hlas už nebyl Karlem Gotem?
Čím ten hlas byl?

[miroslav]

Představa ("poznání") že jsem já a to ostatní (já a mája, která mi něco zakrývá a podobně) Je běžný způsob práce sebestředně zaměřené mysli, jinak by se neměla čeho držet. A o to jde, pustit se této opory.

Miroslave, to je hluboké nedorozumění, to, co píšeš.

Ve skutečnosti, ať vezmeš kteréhokoliv Probuzeného, všichni to popisují stejně.

Já vím to je ta Honzíkova latina.
Asi to bude tím že ty ve "skutečnosti" přece nemáš mysl a tak si ani nic nemyslíš a nemáš žádnou zkušenost, protože tak je to podle probuzených nejspíš správně, tak má vypadat to probuzení.

Zkus říci něco sama za sebe, jakou máš zkušenost, jak to vidíš, poznáváš a neohlížej se pořád po nějakých citacích. Neodpovídej jen jako umělá inteligence která nemá nic z vlastní zkušenosti, ale jen z textů co jsou dostupné na internetu.
To tvoje vnímání a tvůj pohled by mne zajímal, jsem zvědav na tebe a ne na nějaké citáty. Proto se ptám tebe a ne googlu.
Je to jasné? Nemusíš se bát, tady jsi v dobré společnosti

[Pedriito]

Co maluje vášní hořící umělec, když maluje svůj atoportrét? On vůbec ego nevnímá, jako pravý umělec, on od něj do umění utíká, jako si zažehnuvší hledač hvízdá, do ústraní utékám...

[Tara]

Pedrito: Syrově platí, že slovo je Bůh a Bůh je slovo. tak to jaxi ee, tak to určitě necítím...

Aha. Takže Karel got, když zapěl, tak ten hlas už nebyl Karlem Gotem?
Čím ten hlas byl?

Hlas K. Gotta už vystřihne každé lepší AL..., tak jako Jana citace probuzených...

[Jana]

Prostě tohle vyjádření: "Slovo není Bůh, ale Bůh je i slovo" v sobě považuji jako to, co cítím, že je to ono.

Ano. "Slovo není Bůh" znamená, že samotná slova, která používáme k popisu Boha, nejsou Bohem samotným. Slovo je jen symbol, znak, který označuje nějaký předmět nebo pojem. Není tímtéž, co realita, kterou se snaží popsat. Bůh je nedefinovatelný, nepopsatelný, je tím, co je za slovy. Je to pravá podstata všeho, co existuje, ale nelze jej zachytit pouze v pojmech, v jazyce, ve slovu.

Ale zároveň je pravda, že vše, co je, co existuje, je Bůh, včetně slov. Veškerá existence je Boží. Bůh je čistá existence, vědomí, které nemá žádný tvar ani formu, a přesto se projevuje ve formě všeho, co je možné vnímat smyslovým vnímáním.
V tomhle smyslu je možné říkat, že "Bůh je i slovo", ale nikdy není omezen jenom na to slovo.

[Pedriito]

Ok, já nejsem Karlista, ale dokážu uznat jeho génies. Já byl spíš na Matušku...
Ale o to tu nejdfe. Sám Gott řek, že bez Matušky by nebbyl, kým byl.
Mě zajímá sám dech, ať už hlasem Pavarotiho či Rudy Kovandy z hanteckýho Brna....

[Jana]

Zkus říci něco sama za sebe, jakou máš zkušenost, jak to vidíš, poznáváš a neohlížej se pořád po nějakých citacích.

Dobře.

Objevují se smyslové vjemy, uvědomění projevu a z perspektivy hlubšího uvědomění v srdci je to všechno tím, co je neměnné, neoddělitelně přítomné, což by se dalo vyjádřit slovy láska, blaženost, krása, štěstí.

Což je samotná podstata Bytí.

Smyslové vjemy jsou jako povrchní vlny a to, co je srdci uvědoměním lásky, blaženosti, je ve skutečnosti kvalitou oceánu kterým to všechno projevené ve své podstatě je.

Nebo se to dá vyjádřit ještě i jinak, Bůh je nekonečná věčná Láska, která je vším, co existuje, tím pádem tady není vůbec žádná skutečná možná oddělenost.

Je to jako probuzení ze snu oddělenosti. To, co se jevilo dřív jako osobní já plus svět, je jen jedno nekonečné neomezené Bytí, které se ve své podstatě projevuje jako radost, harmonie a krása.

Projevený svět, je jenom hra téhle lásky a blaženosti.

Je to nádherné.

[miroslav]

To je jako s těma Hujerovýma.
Pokaď je ještě Karel got a odkud už je to něco jiného
Řekl bych že na rozíl od těch Hujerů v tom není jasně daná hranice a hodně záleží na tom, kdo to vnímá.

Zajímavé je, když třeba v autě slyším již mrtvého zpěváka nebo zpěvačku. Tak si to člověk docela uvědomuje.
Někdo je mrtvý už zaživa, jiný žije i staletí po smrti. Třeba Sokrates, Ježíš, Buddha a dokonce i Hitler. Není skoro dne aby nebyly snímky (dokumenty) s Hitlerem v televizi

[Pedriito]

Jsou boží a jediněční, a to je základ radosti, úžasu nad krásou, co je jim přirozená, dána do vínku.
Miluješ je, je to tvá veřejná rodina. A slza ukápne, když někdo z nich odejde do věčných lovišť.
Bartošová, pro nás pankující trampy, jakoby neznámá... Ale tu čtu... Holt. Bydlíme tu spolu na tom světě,
ač se to nezdá. Každá ztráta zabolí, zvláště takhle. Kurt Cobain... Už to tu nemohli vydržet...

[Návštěvník]

Zkus říci něco sama za sebe, jakou máš zkušenost, jak to vidíš, poznáváš a neohlížej se pořád po nějakých citacích.

Dobře.

Objevují se smyslové vjemy, uvědomění projevu a z perspektivy hlubšího uvědomění v srdci je to všechno tím, co je neměnné, neoddělitelně přítomné, což by se dalo vyjádřit slovy láska, blaženost, krása, štěstí.

Což je samotná podstata Bytí.

Smyslové vjemy jsou jako povrchní vlny a to, co je srdci uvědoměním lásky, blaženosti, je ve skutečnosti kvalitou oceánu kterým to všechno projevené ve své podstatě je.

Nebo se to dá vyjádřit ještě i jinak, Bůh je nekonečná věčná Láska, která je vším, co existuje, tím pádem tady není vůbec žádná skutečná možná oddělenost.

Je to jako probuzení ze snu oddělenosti. To, co se jevilo dřív jako osobní já plus svět, je jen jedno nekonečné neomezené Bytí, které se ve své podstatě projevuje jako radost, harmonie a krása.

Projevený svět, je jenom hra téhle lásky a blaženosti.

Je to nádherné.

Dle mě, Jani, popisuješ jen a jen projevy, které se nějak jeví - oceán může tak stejně být horou, jako hora oceánem atd.

Radost, harmonii, krásu lze vnímat jen z pozice osoby, ne pozorujícího svědka.

Láska je, jak Míla říkala a to se opakuji, první emanací, já říkám první manifestací Bytí, určitě ne Bytím samotným...

Atd. atd.

Pedrito je na tom o fous lépe, taky hlavně staví na projevech - viz. hlas Karla Gotta, který se snažil odůvodnit hlasem matušky :-)

Nesoudím, jen píšu, co vnímám...

[miroslav]

Zkus říci něco sama za sebe, jakou máš zkušenost, jak to vidíš, poznáváš a neohlížej se pořád po nějakých citacích.

Dobře.

Objevují se smyslové vjemy, uvědomění projevu a z perspektivy hlubšího uvědomění v srdci je to všechno tím, co je neměnné, neoddělitelně přítomné, což by se dalo vyjádřit slovy láska, blaženost, krása, štěstí.

Což je samotná podstata Bytí.

Smyslové vjemy jsou jako povrchní vlny a to, co je srdci uvědoměním lásky, blaženosti, je ve skutečnosti kvalitou oceánu kterým to všechno projevené ve své podstatě je.

Nebo se to dá vyjádřit ještě i jinak, Bůh je nekonečná věčná Láska, která je vším, co existuje, tím pádem tady není vůbec žádná skutečná možná oddělenost.

Je to jako probuzení ze snu oddělenosti. To, co se jevilo dřív jako osobní já plus svět, je jen jedno nekonečné neomezené Bytí, které se ve své podstatě projevuje jako radost, harmonie a krása.

Projevený svět, je jenom hra téhle lásky a blaženosti.

Je to nádherné.

No, to už je lepší

Projevený svět, je jenom hra téhle lásky a blaženosti. Proč tam potřebuješ dávat to "jenom". Je v tom ještě nějaké ujišťování, že je to jenom?
Mnohem nezaujatější je "Projevený svět je hra téhle lásky a blaženosti"
I tak ale ta "láska a blaženost" už to zabarvuje něčím, co má protiklady a člověk nevědomky omezuje to neutrální vědomí jedním - pozitivním směrem.
Proto se to lidem, kteří mají ještě nějaké problémy líbí to vidět takto více, než, jen že je to hra vědomí.

Tady máš příklad jak přes to, co si člověk vybírá a jak své myšlenky formuluje, můžeš nahlédnou do jeho duše, a pocítit co ho trápí a po čem touží.
A pozná se to i podle toho, které citáty si vybírá a co v textech probuzených vyčerveňuje.

[Pedriito]

Pedrito je na tom o fous lépe, taky hlavně staví na projevech - viz. hlas Karla Gotta, který se snažil odůvodnit hlasem matušky :-)

Deset na holou pro tebe málo!
Já ti dám, já ti dám!

[Návštěvník]

Pedrito je na tom o fous lépe, taky hlavně staví na projevech - viz. hlas Karla Gotta, který se snažil odůvodnit hlasem matušky :-)

Deset na holou pro tebe málo!
Já ti dám, já ti dám!

Huš jsem zvědavá :-)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

[Tara.]

Jani, za odbanování máš pro mě velké významné plus.

Víš, jak se říká: "malé bezvýznamné plus,", za mne tedy máš velké významné plus :-)

[miroslav]

Jani, za odbanování máš pro mě velké významné plus.

Víš, jak se říká: "malé bezvýznamné plus,", za mne tedy máš velké významné plus :-)

Aby mohlo být plus, musí být napřed mínus.

[Tara.]

Jani, za odbanování máš pro mě velké významné plus.

Víš, jak se říká: "malé bezvýznamné plus,", za mne tedy máš velké významné plus :-)

Aby mohlo být plus, musí být napřed mínus.

Vrrrrrrr :-)

[miroslav]

Jani, za odbanování máš pro mě velké významné plus.

Víš, jak se říká: "malé bezvýznamné plus,", za mne tedy máš velké významné plus :-)

Aby mohlo být plus, musí být napřed mínus.

Vrrrrrrr :-)

Aby mohlo být vítání, musí být napřed loučení. Teda s vyjimkou vítání mimozemšťanů.

[Pedriito]

Jani, za odbanování máš pro mě velké významné plus.

Víš, jak se říká: "malé bezvýznamné plus,", za mne tedy máš velké významné plus :-)

Byla jednou jedna princezna, ani nevěděla že za sedmero horami a sedmero řekami.
A když ještě nebyla, tak její královští rodiče denodenně souložili, a furt nic...
A tu na jejich okno přiletěla sojka a vyjadřováním sobě vlastním pípá, "píp, já vím, já vím,.."
Neví se, kdo byl z toho velkýho šukání uneven víc král, či královna.. Ale král sojku spatřil.
Vzpamatoval se a šel k oknu... "Co víš?"
"Já jsem jen ptáček, v ohozu sojky, co zná tvůj žal, ó mocný."
"A jak to, že rozumím ptačí řeči!", ptá se král.
"Inu, když jste šukali, plivla jsem vám do vína."
"Aha, a co dál?"
"Tady máš semínko, zasaď ho do květináče, co najdeš u zahradníkova domečku.. A hlavně ho nebuď!
Tak šel, květináč našel, do haraburdí šláp, co strašně zaznělo...
Zahradník se vzbudil. "Ťe péro, co je?"
A tu mu to došlo! Mladá léta, hrátky ze zahradnicemi...
Ach, otče, synu, konečně jsme se našli...

[Návštěvník]

Proto se to lidem, kteří mají ještě nějaké problémy líbí to vidět takto více, než, jen že je to hra vědomí.

I ten výraz "hra" je zabarvený zážitky ze světa, tedy představami a posuzováním mysli, proč to Vědomí asi "dělá". Ramana to nazývá neutrálně - manifestace Nadjá. Manifestace, projev.