K zamyšlení

Moderátor: Tara

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » pát 10. led 2014 19:30:34

Láska se neslučuje s myslí. S myslí se slučuje sex, s myslí se slučuje činnost a sex je akt. Láska není akt, je to stav bytí, je to vertikální rovina. Díváte-li se na někoho a jste s ním bez posuzování - není ani krásný, ani ošklivý, ani dobrý, ani zlý, ani hříšný, ani svatý - když neposuzujete, ale prostě se jen bez posuzování díváte do jeho očí, dojde náhle ke spojení, ke splynutí energií. Tohle splynutí je nádherné. Jeho krása je naprosto jiná než všechny krásy, které jste kdy poznali. Znáte krásu dané formy, ale tohle je krása bez formy. Znáte krásu těla, ale tohle je krása duše. Znáte krásu okraje, ale tohle je krása středu. A trvá věčně...

OSHO
Přílohy
srdce.jpeg
srdce.jpeg (7.9 KiB) Zobrazeno 311 krát
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1962
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » ned 12. led 2014 13:37:59

Jak krásné je "vědomě být",
být sám sebou, pouze být a dívat se,
být prázdný a tichý, být ve všem a všude,
být "ničím" a přece "vším".

J. Kočí
Přílohy
kočí.jpg
kočí.jpg (6.9 KiB) Zobrazeno 307 krát
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1962
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » ned 12. led 2014 16:28:19

Že nemůžete zvládnout myšlenky?
Jsou neskutečné. Pozorujte je a hledejte jejich zdroj. Je jím ego.
Hledejte ego, soustřeďte se na ně a ego se rozplyne do vnitřní skutečnosti.
Jenom vnitřní skutečnost je skutečná. Je to vědomí a bytí, a to je základ všeho.
Všechno ostatní je pouhým zdáním, jsou to pouhé jevy. Na filmovém plátně vidíte také jen jevy, plátno nevidíte. Právě tak v životě se držíte myšlenek, ale jejich základem je vědomí a bytí. To je pravá vnitřní skutečnost, kterou nevidíte.

E. Tomáš.
Přílohy
images.jpg
images.jpg (13.6 KiB) Zobrazeno 302 krát
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1962
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » ned 12. led 2014 16:40:33

Vzpomínka Jaromíra Nemastila na Eduarda Tomáše...z roku 2002

"Znám ho už řadu let.
Dnes je mu přes devadesát.
První dojem?
Pohádkový dědeček s bílým plnovousem .
Nic na něm není a nikdy nebylo zvláštního.
A přece.
Z jeho jednání vyzařuje obrovská láska, soucit a tolerance.
Aniž by cokoli řekl,
udělal nějaké gesto,
zažíješ v jeho přítomnosti nepředstavitelně hluboké vnitřní ticho.
Uvědomíš si naprostou absenci svých myšlenek.
Ne, že bys nemohla přemýšlet, naopak,
myslí Ti to daleko lépe,
ale když přestaneš,
je tu Ticho.
Je to podobné, jako když přestaneš házet kamínky do jezera.
V několika vteřinách je jeho hladina opět hladká jako zrcadlo.
To, o co se pracně snažíš při svém každodenním duchovním cvičení,
je tady cobydup.
Toto ticho samo sebe prohlubuje,
zvláště, když se na něj soustředíš.

Jeho oči mají zvláštní hloubku.
Je Ti, jako kdybys přišla na okraj velké propasti.
Stahuje Tě to do jejich hloubky, do ticha.
Jsou usměvavé, naprosto bezelstné a trochu uličnické.
V přítomnosti osvíceného člověka
můžeš zažít záblesk Pravdy - vhled do podstaty věcí.
Mezi učitelem a žákem může dojít k přímému předání této zkušenosti.
V Tibetu se mu říká "dzogčhen".
Pamatuji si,
jak jsem byl kdysi před léty u něho na chatě v sázavských lesích.
Seděli jsme sami dva u velikého dřevěného stolu.
Z hrnků sálala příjemná vůně mátového čaje,
který nám uvařila jeho manželka z pěti druhů máty,
která roste pod chatou u potoka.
Řekl mi: "Zavři na chvíli oči a zameditujeme, pokud chceš?
Na nic nemysli, soustřeď se do duchovního srdce a jenom buď"
Udělal jsem to, jak mi řekl.
Přímo jsem se propadl do ticha.
Nikdy před tím jsem nic podobného nezažil.
Po chvíli se v naprostém tichu objevilo nádherné modré světlo.
Bylo mi, jako kdybych se nořil
do blankytně modré oblohy bez mraků.

¨ Odkud se to světlo kolem mě vzalo, jsem netušil.
Táhlo mě to stále dál a dál.
Najednou jsem byl modrým nekonečným prostorem.
Začal jsem se bát,
protože jsem sebe v tomto prostoru nikde nenašel.
Pocit těla byl pryč a myšlenky taky.
Řekl mi: "Pusť to a neboj se!".
Ale já se bál.
Bál jsem se, že zmizím a nebudu.
Držel jsem se zubynehty svého "já",
abych nešel dál,
abych ho neztratil.
Po chvíli jsem otevřel oči.
Čelo jsem měl spocené a on seděl proti mně a usmíval se.
Řekl mi: "Nic si z toho nedělej, jednou to dokážeš"."
Přílohy
images.jpg
images.jpg (4.62 KiB) Zobrazeno 302 krát
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1962
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » úte 14. led 2014 17:18:38

Otázka:
Mám často pocit všepronikající nespokojenosti, zejména když jsem sám a nemám co dělat. Je to nuda?

Eckhart Tolle:

To je dobrý způsob vyjádření. Všepronikající nespokojenost. Samozřejmě, existuje celý průmysl určený k tomu, aby vám pomohl necítit tuto nespokojenost, jinými slovy, abyste se přestali nudit. Většina lidí udělá to, že poskytne své mysli nějaký podnět, což v této době není nic těžkého, je to dostupné všude. Mysl chce být stále stimulována, je pořád hladová po dalších věcech. Když lidé přijdou z práce, okamžitě se shánějí po dalších věcech. Uvaří večeři, sní ji, a mysl se shání: kde je další věc? Televize, telefonování, internet, emaily, SMS a mnoho dalšího? Není na tom nic špatného, je to fascinující, i já jsem začal nedávno posílat SMS (:-))
Ale je důležité, abyste si byli vědomi požadavku své mysli na potravu, na podněty, a že když je nedostane, dostaví se ona nespokojenost, necítíte se dobře.

Ale když neustále budete krmit svou mysl novými věcmi, nikdy nedosáhnete hlubších úrovní uvnitř sebe. Zůstanete na místě. Musíte se nějakým způsobem postavit čelem k té nespokojenosti a najít nějaký způsob, jak cítit živost. Protože o to jde – máte pocit, že necítíte život, a potřebujete nějaký stimulus, abyste dostali pocit, že jste naživu.

Je třeba přestat nepřetržitě krmit svou mysl – má toho dost na práci s věcmi, které jsou opravdu třeba dělat – a zůstat prostě sedět a dovolit nudě, aby se objevila, aniž byste před ní utíkali. Protože to je začátek toho, abyste se dostali o trochu hlouběji, ale nejprve ji musíte cítit. A když před ní neutečete, tak se můžete dostat za nudu, prostě najednou se dostanete skrze ni. To je ta překážka uvnitř vás, a když od ní neutečete, zůstanete s ní, náhle se dostanete hlouběji do sebe. Prospěšné může být, když prociťujete své vnitřní tělo.

Když tak sedíte a začne nuda, a začnete se rozhlížet kolem, jakou další věc byste mohli dělat, nebo o ní přemýšlet – přece tu musí být něco, co se dá dělat, nebo o tom přemýšlet, nebo ještě lépe dělat si starosti – když tak zůstanete a všimnete si toho a prostě vydržíte to nepohodlí, když mysl nedostává dost podnětů, potravy, není to tak špatné, chce to prostě vydržet, a pak začít cítit své vnitřní tělo, život ve svých rukou, pažích, chodidlech, nohou, a tím jste se již dostali přes práh nudy do něčeho hlubšího. A náhle se cítíte naživu, i bez mentálních stimulů. Ba dokonce více naživu, než byste se cítili přes mentální stimuly. Protože ty jsou vždycky jen na povrchu toho, kdo jste. Ale vy jste teď hlouběji. A pak dostanete schopnost sedět nebo ležet nebo stát a cítit se spokojeně s tím, co je tady a teď.

To je ostatně vše, co vůbec kdy je. Život, tady a teď. Budete se cítit spokojeni se sebou samými tady a teď. Cítit se doma tady a teď. Aniž byste se potřebovali uchylovat do nějaké říše mysli, která není tady a teď, jako třeba musím teď přemýšlet o tomhle, musím si zahrát videohru, musím se podívat na tenhle program, přečíst si časopis ... Všimněte si, jak mysl konzumuje, třeba když jste někde v čekárně, a tam jsou časopisy (dnes jsou mnohdy nahrazeny obrazovkou) jak lidé stále listují – dychtivé hledání něčeho dalšího, nic není dost zajímavé, co je tu dalšího? To je dysfunkce.

Ta schopnost být sami se sebou se bude prohlubovat, zakořeníte do přítomného okamžiku, sami do sebe, aniž byste potřebovali nějaké vnější podněty pro mysl, které vás mají učinit kompletními, naživu.
Ve skutečnosti, pouze teď máte přístup k životu. Byl jeden slavný francouzský filosof, před pár sty lety, myslím Pascal, který řekl: „Všechny problémy lidského rodu lze odvodit od lidské neschopnosti sedět klidně a spokojeně v místnosti.“ Sedět klidně a spokojeně v místnosti znamená, že musíte být spojeni s tím, co je ve vás hlubší než mysl. Jinak nemůžete sedět klidně – nudili byste se. Můžete být klidni navenek, ale ne uvnitř.

Takže jděte dovnitř, použijte své tělo jako výchozí bod, abyste šli hlouběji, a odstranili napětí, které je usazeno v myslící mysli. Projdete nudou do bytí. A najednou máte radost z prostého bytí. To je ohromné probuzení – když máte radost z prostého faktu bytí – a z tohoto stavu žití, bytí, se můžete rozhlížet a hledat radost a uspokojení v tom, co vidíte a slyšíte, co vnímáte smysly. Malé věci kolem vás, jejich klidná přítomnost, květiny, stůl, záclony, cokoliv tu je, celá místnost, obloha z okna, klid. A to vše je příjemné, milé, a vy už nepotřebujete všechny ty náhražky ...

Samozřejmě, stále používáte například internet, ale už ne proto, že byste nemohli vydržet být se sebou samými. Realita většiny lidí je, že nemohou vystát sami sebe. Uvědomte si, co to znamená, jak je to dysfunkční: Nemůžete vystát sami sebe, a proto neustále běháte od jednoho k druhému a k dalšímu (:-)))
A když někdo nemůže vystát sám sebe, jaké vztahy může mít asi s ostatními? Když nemůžete snést sebe, chcete využívat ostatní k tomu, abyste se cítili trochu lépe, ale ono to nefunguje. Ta neschopnost být se sebou se promítá na ostatní, a nemůžete být ani s ostatními lidmi. Nejprve se snažíte je využít, a pak je nemůžete snést ...

Takže, musíte prolomit tu bariéru mysli, protože jinak strávíte zbytek života v neschopnosti sedět klidně a spokojeně v místnosti. A jak řekl ten francouzský filozof, z toho vyvstávají všechny problémy. Protože to znamená, že nejste spojeni s bytím. Nejste spojeni s tím, co je hlubší než myslí vytvořená osobnost, ten, kdo myslí.

Přijďte domů, sami k sobě, tak, abyste si mohli užívat svou vlastní společnost. A pak si budete užívat i společnosti jiných lidí, a ne je využívat jako náhražky. Užijte si sami sebe – můžete mít radost sami ze sebe, ze svého bytí. Jinak vás nikdy nic neuspokojí, protože nejste spokojeni sami se sebou, a své nespokojené já se nesete s sebou, kamkoli jdete. Do jakéhokoli vztahu, či na jakékoli místo.

Zdroj: http://www.eckharttolletv.com. Překlad: Orgonet
Přílohy
1170956_623686007662474_543313109_n.jpg
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1962
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » pon 10. úno 2014 17:33:59

MÍLA TOMÁŠOVÁ

Onen kus ledu, který vyčnívá nad vodu, se může ponořit jen svým vlastním uvnitřněním a splynutím se spodní, rozpuštěnou částí, to jest milostí boží.
Jestliže až potud vedl rozum, ale dále nemůže, musí nastoupit naprosto zkoncentrovaná láska, která led rozpustí, ale jen ve veliké, tiché a pokorné bdělosti.
Zatím pro Tebe není jiné cesty než se učit klidu těla a mysli. Hledat nejtišší místečko ve středu bytosti, tak abychom nepřekáželi rozevření srdce a působnosti světla, které ze srdce proudí. Světlo samo nám ukáže pro nás nejvhodnější způsob.
"Nechtěj nic, buď velmi tichý a jen tiše se dívej."
Přílohy
1601125_395484253919104_260004542_n.jpg
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1962
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » úte 11. úno 2014 21:22:05

NÁVRAT K SOBĚ

Ego a duše zápasí o řízení životní síly. V mládí je to často ego, které se svými chutěmi určuje směr. Vždycky navaří něco voňavého. Odsunuje duši k podřadným kuchyňským pracím. V určitém věku však předáváme konečné velení duši. Moc se stěhuje od povrchnosti k oduševnělosti. Duše nepřebírá velení zabitím ega, ale dalo by se říci, že ego je degradováno a je mu svěřen jiný úkol v duši, který nezbytně podléhá jejím zájmům. Od narození máme v sobě divoké nutkání touhy, aby duše vládla našim životům, protože ego může chápat pouze určité věci. Ego je na trvalém a relativně krátkém vodítku, může zajít pouze kousek do tajemství života a ducha. Obvykle se zalekne. Důkazy, které mají charakter pocitu nebo mystiky, egu často nevyhovují. Často se jich zalekne, a proto se cítí tak osamělé. Na počátku života člověka je ego zvědavé na duševní svět, ale častěji se zabývá nasycením svého vlastního hladu.

Jestliže však nemá divoká přirozenost příležitost egem vyzařovat, dávat mu barvu, šťávu a instinktivní reakce, potom i přesto, že společnost kvalitu ega schvaluje, duše nebude schvalovat, nemůže a nechválí takovou nedokonalost své práce. Ego zkouší duši popadnout, namísto toho, aby s ní rozvíjel vztah. Jako všechno osamělé a hladové, tak i ono miluje světlo. Spatří světlo a možnost být blízko duše, připlíží se a ukradne jednu z jejích důležitých částí. Ego si nemůže pomoci. Je tím, čím je. "Zůstaň se mnou. Udělám tě šťastnou, oddělím tě od tvého duševního Já a od tvých cyklů návratů do tvého duševního světa. Udělám tě velmi, velmi šťastnou. Prosím, prosím, zůstaň", šeptá ego. Duše je tlačena do vztahu s egem. Světská funkce otrocké úslužnosti egu je plněna proto, abychom se poučili světem, poznali jak pracovat, jak rozlišovat dobré od ne tak dobrého, kdy se pohnout, a kdy zůstat na místě, abychom poznali vše z vnějšího života. Duše tu má otrockou funkci. Tento dominatní muž, ego, nemůže dominovat navždy, neboť jednoho dne se musí podrobit požadavkům duše, a poté je požehnán velikostí, a tím je odměněn, obohacen a zároveň pokořen.

Většina depresí, nudy a bludného, zmateného stavu je zapříčiněna velmi omezeným duševním životem, ve kterém je obnova, impulz a tvoření omezeno nebo zakázáno. Žena si takto vyvinula osobnost bez vady, ale je celá zmrzačená snahou si ji udržet. Lidé poté říkají: "Ano, je zmrzačená, ale podívej, jak pěkně vypadá, jak je hodná, jak se jí dobře vede." Když vysycháme, snažíme se navodit zdání, že máme vše pod kontrolou, že je vše v pořádku. Začne-li žena vysychat, je pro ni stále obtížnější projevovat svou srdeční nespoustanou povahu. V takovém stavu mají ženy sny o temném muži, ohrožují je zloději a násilníci, jsou drženy jako rukojmí. Jsou to sny žen, které vysychají, které nepečují o instinktivní stránku svého života, které okrádají samy sebe, odepírají si tvořivý potenciál a usilovně se snaží ignorovat volání starého hlasu. Někdy ženy zůstávají příliš dlouho. Čekají na to, až budou moci odejít. Až bude jaro. Až skončí léto. Až bude podzim. V zimě se nikam neodchází. Tentokrát to myslím vážně.

Je zde ještě jeden způsob, jak u ženy pochopit odkládání návratu. Je mnohem tajemnější a je jím přehnaná identifikace ženy s archetypem léčitelky. Archetyp velkého léčitele přináší moudrost, dobrotu, poznání, pečování. Je dobré být šlechetný, laskavý a nápomocný, pouze však do určité míry. Když je překročena, má brzdící vliv na naše životy. Donucení žen k tomu, aby všechno vyléčily, všechno zařídily, je hlavní pastí, která je vyrekonstruována požadavky, uloženými nám společností. Nutí k důkazům, že jenom nepostáváme kolem, nezabíráme místo a neradujeme se, ale že máme vykupitelnou hodnotu, že máme cenu, a proto by nás měli nechat žít. Tyto nátlaky se vkrádají do naší psychiky, když jsme ještě velmi mladé a neschopné je odsuzovat nebo jim odolávat. Stávají se pro nás zákonem, pokud nebo dokud se jim nepostavíme.

Ale veškeré nářky trpícího světa nemohou být vyřešeny jednou osobou. Ve skutečnosti můžeme pouze zvolit reakci na ty, které nás nechají pravidelně chodit domů, jinak se světlo našich srdcí úplně utlumí. Čemu by si srdce přálo pomoci, je někdy odlišné od toho, jaké jsou vlastně zásoby duše. Cení-li si žena "svou kůži", vyřeší tyto záležitosti s ohledem na své síly. Abychom se vyhnuli pasti, musíme se naučit říkat "Stop"! Žena musí nejprve odejít, být sama sebou a zamyslet se nad tím, jak došlo k tomu, že byla polapena do archetypu. Základní divoký instinkt, který určuje naše meze, musí být znovu objeven a rozvíjen. Tak se žena udrží nad vodou. Nepůjde-li žena domů, když nastane čas, ztratí schopnost soustředění své mysli. Domov je taková nálada nebo vjem, jež nám dovoluje prožít pocity nenavoditelé v materiálním světě – div, vizi, klid, osvobození od starostí, oproštění od požadavků. Je mnoho dopravních prostředků, jejíž pomoci se ženy dostanou domů – hudba, les, oceán, východ slunce, samota.

Není to pouze čas na přemítání, ale také k učení a objevování zapomenutého, nepoužívaného a pohřbeného. Tam si můžeme představit budoucnost a také číst v mapách jizev duše, poučit se, co vedlo k čemu a jakým směrem se vydáme dále. Když je čas, je čas. Když obnovíme své instinktivní a nespoutané cykly, je to pro nás závazné, abychom žili své životy v souladu s nimi. Je důležité si uvědomit svou nespokojenost. Nespokojenost znamená tajné dveře k významné a životodárné změně. Jak často je třeba odcházet? Je to záležitost zhodnocení stavu lesku v očích člověka, pulzu nálady a vitality smyslů. Ticho je hlubokým hledáním domova, dále přirozený řád přírody, ten, jež nežádá nic na oplátku. Bez ohledu na čas, hodiny nebo dny, které strávíš doma, nezapomeň, že druzí se mohou postarat o tvé děti, i když je jasné, že tvé děti říkají, že jen ty to děláš správně. Někdy žena musí bojovat o to, co jí právoplatně náleží. U mnoha žen tento boj musí být také vybojován uvnitř proti celému vnitřnímu komplexu, jenž od počátku tuto její potřebu neguje.

Žena, která pravidelně chodí dolů a opět se vynořuje na povrch, není celým egem ani celou duší, ale je něčím mezi tím. Stojí mezi světem existující reality a světem mystického nevědomí a mezi oběma světy urovnává spory. Ona slyší věci, zná věci a cítí, co by mělo přijít dál. Některé ženy mají tento dar vrozený. Pro tyto ženy je ponoření do sebe nezbytným nástrojem pro její léčení a spojení se spirituálním světem. Po vynoření musí pro sebe připravit jídlo, přetavit starý život v nový, odpudit neužitečnou negativitu. Odříznout vše nadbytečné, jasně označit všechna ukončení a vyřezat nové začátky. Získá vnitřní sílu, která žárem kuje a posiluje různé materiály. Vytvoří si svou vlastní vášeň. Poté, co se spojí dech lidský a dech božský, osoba tvoří krásnou a svatou poezii. Říká-li žena svou pravdu, vzplane svým záměrem a citem, zůstane pevně přimknutá k instinktivní povaze, a potom zpívá. Tento cyklus pokračuje a pokračuje. Poté bude trávit nějaký čas v materiálním životě, popoháněna energií načerpanou cestou domů. Namísto pokusů, aby nám kouzlo vydrželo, prostě žijeme. Namísto odmítání nebo obav z námi zvolené práce do ní plynule vstupujeme, plni života, naplnění novými nápady a zvědavi spatřit, co se nadále stane.

Ženy, které běhaly s vlky

http://www.lightworker.cz
Přílohy
1011059_586767451405189_943194318_n.jpg
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1962
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » čtv 13. úno 2014 13:28:03

Když nedostaneš, co chceš, trpíš.
Když dostaneš co nechceš, trpíš.
Dokonce když nakonec dostaneš, co chceš, tak trpíš, protože si to nedokážeš udržet navždy.
Tvá mysl je ten problém.
Nechce být zatěžována změnou....
Bojí se bolesti, životních závazků a smrti.
Ale změna je přírodní zákon a žádné množství vynaložené vůle nemůže změnit tento fakt.

Dan Millman
Přílohy
1795570_594299077322224_1140683367_n.jpg
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1962
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » stř 19. úno 2014 20:23:01

Báseň starého Indiána

Nezaujíma ma, z čoho žiješ.
Chcem vedieť, po čom túžiš
a či máš odvahu stretnúť sa s túžbou svojho srdca.

Nezaujíma ma tvoj vek.
Chcem vedieť, či by si riskoval,
aby sa na teba pozerali ako na hlupáka kvôli tvojej láske,
snom, alebo kvôli dobrodružstvám, aby si naozaj žil.

Nezaujíma ma, aké tvoje planéty stoja spolu s Mesiacom.
Chcem vedieť, či si sa dotkol stredu svojho smútku,
či v tebe zanechala v živote rany zrada,
a či si sa už kvôli strachu z ďalších bolestí stiahol.

Chcem vedieť, či by si vedel žiť s bolesťou, s mojou či s tvojou.
Či vieš divo tancovať a nechať, aby ťa extáza naplnila
až po koniec tvojho prsta bez toho,
aby si mávol opatrnosti, alebo tomu, aby sme boli realisti,
alebo aby sme pamätali na hranice ľudského bytia.

Nezaujíma ma, či príbeh, ktorý mi rozprávaš je pravdivý.
Chcem vedieť, či dokážeš niekoho sklamať,
aby si bol pravdivý k sebe samému
a či vieš zniesť obvinenie zo zrady preto,
aby si nezradil svoju vlastnú dušu.

Chcem vedieť, či vidíš to krásne aj vtedy,
keď to nie je krásne každý deň
a že život pochádza z Božej prítomnosti.

Chcem vedieť, či dokážeš žiť s neúspechom,
s mojim alebo s tvojim, a predsa sa zastaviť na brehu jazera
a zakričať striebornému mesiacu “ÁNO!“

Nezaujíma ma, kde žiješ a koľko zarábaš.
Chcem vedieť, či dokážeš vstať po noci plnej smútku a pochybností,
unavene a s kosťami rozbitými sa postarať o deti?

Nezaujíma ma kto si a ako si sa sem dostal.
Chcem vedieť, či stojíš so mnou v strede ohňa bez toho, aby si sa vyľakal.

Nezaujíma ma kde, čo a s kým si sa učil.
Chcem vedieť, čo ťa podrží zvnútra,
keď sa už všetko ostaté zrútilo.

Chcem vedieť, či dokážeš byť sám so sebou
a či si naozaj rád sám so sebou v prázdnych chvíľach.
Přílohy
images.jpg
images.jpg (9.69 KiB) Zobrazeno 272 krát
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1962
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » ned 23. bře 2014 21:52:19

"Práce vykonávaná člověkem před Bohem a před sebou samým má probíhat v neustálém napětí mezi darem a úkolem. Kdykoliv si člověk zvolí pouze dar a neplní úkol, nedostojí svému poslání a zůstane primitivem; kdykoliv se naopak člověk nadchne pro úkol příliš, zapomene na dar a vytváří budovatelskou etiku: myslí si, že vše je pouze dílem jeho rukou a že dar neexistuje. To nazývám syndromem Babylonské věže."

O Nebi a Zemi, Jorge Mario Bergoglio
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1962
Registrován: stř 20. lis 2013 9:44:22

PředchozíDalší

Zpět na Tara

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron