K zamyšlení

Moderátor: Tara

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » čtv 10. srp 2017 21:16:38

Spal jsem a snil, že život je radost. Probudil jsem se a spatřil, že život je povinnost. Plnil jsem ji a pochopil, že povinnost je Radost.
Přílohy
20622152_1721783997849034_1402987176046452617_n.jpg
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1505
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » pon 14. srp 2017 11:23:23

*
Přílohy
20770207_1508266432528445_5309757196811966193_n.jpg
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1505
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » pon 04. zář 2017 21:53:18

Pokud je někdo smutný, neni vhodne se smát a pokud se někdo raduje z Božich věcí, raduj se také ,neboť láska se raduje z pravdy...pokud se někdo směje, když někdo pláče,nejen navenek, ale hlavne uvnitř, pak to neni láska, laska nehledá své štestí, užitek, prospěch, láska touží být druhému světlem, přitelem, oporou, nést břemeno s ním, to je láska Kristova. Nesme břemena jedni druhých, tak naplnime Kristův zákon.

Římanům 12
15 Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.
16 Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám.
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1505
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » pát 29. zář 2017 20:29:49

"Ano, lidé se bojí nového, bojí se toho, co neznají a co je na druhé straně, proto se starý systém a jeho struktury ještě drží. Kdyby se nebáli změn, šlo by to rychleji. Nicméně děje se to milionům lidí a tohle velké globální probuzení bude pokračovat. Dnes se lidé baví o věcech, na které by před deseti lety ani nepomysleli. Problém je, že jsou odděleni, a tak o sobě navzájem nevědí. Probouzejí se miliony, ale nevědí, co se děje. Nejprve cítí, že je něco špatně, a už prostě dál nemohou věřit těm hloupostem, které se jim tlačí do hlav, nevěří televizi ani médiím a začíná jim docházet, že to je jen stupidní propaganda, ale cítí se sami. Bojí se o tom mluvit na veřejnosti, protože by mohli být označeni za blázny, ale nevidí, že takhle jako oni to vnímá stále víc lidí. A že jsou součástí jedné obrovské vlny. Klíčový bude moment, až si uvědomí, že nejsou sami, přestanou hrát tu hru, kdy si něco jiného myslí a něco jiného říkají a dělají, a začnou spolu mluvit."

https://www.casopis-sifra.cz/rozhovor-s ... se-hrouti/
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1505
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » čtv 05. říj 2017 14:50:15

Musíme si uvědomovat, že lidé mají sklon napodobovat své učitele. Stávají se z nich kopie, otisky. Je to jako v příběhu cvičitele koní. Zemřel starý cvičitel a tak král najal nového. Naneštěstí ten muž při chůzi kulhal. Přiváděli mu nové a krásné koně a on je všechny skvěle cvičil - běhat, klusat, tahat vozíky. Ale všichni ti noví hřebci začali kulhat. Nakonec si král dal cvičitele zavolat. Jakmile ho uviděl vstupovat a kulhat, bylo mu všechno jasné a okamžitě najal nového cvičitele. Jako učitelé si musíte uvědomovat sílu příkladu, jaký dáváte. A jako studenti, což je ještě důležitější, nesmíte následovat zjev, vnější formu vašeho učitele. Učitel vás jenom vrací zpět, k vaší vlastní vnitřní Dokonalosti. Vezměte si jako svůj vzor tuto vnitřní moudrost a nenapodobujte jeho kulhání.
Přílohy
22228662_1776846895676077_3065414413270054905_n.jpg
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1505
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » čtv 12. říj 2017 10:15:08

Lichotky jsou jako falešné mince - ochuzují toho, kdo je přijímá.

Byl jednou jeden slavný akrobat. Chodíval po laně nad propastí a ještě před sebou tlačil trakař. Jednoho dne se zvedl prudký vítr a on se rozhodl své číslo odvolat. Ale v publiku měl nepřítele, který ho chtěl zničit. Dobře znal akrobatova slabá místa. Nejdřív zaútočil na jeho bojovnost.

„Přece to nevzdáš! Vždyť je to jen větřík! Teď nám dokaž, že jsi opravdový chlap!“ křičel a bil do vzduchu pěstmi. Všechno publikum se k němu přidalo. „Je příliš větrno!“ odmítl akrobat, i když krev mu vřela.

Hecíř tedy strategii změnil a začal útočit na akrobatův stud. „Jsi zbabělec! Smějte se mu, lidi! Už jsme Tě prokoukli! Jsi srab!“ Hvízdal na prsty a smál se a všechno publikum se k němu přidalo. „Je příliš větrno!“ odmítl akrobat, i když ho pálila hanba.

Hecíř zaútočil na jeho nejslabší místo, a to na jeho ješitnost: „Však já vím, že nás jen napínáš, abys měl ještě větší triumf! Já ti věřím, chlape, Ty to přejdeš! Nejsi srab, jsi mistr! Ty to dokážeš!“ Mával zvednutými palci a všechno publikum se k němu přidalo.

Akrobat vstal a hrdě zvedl hlavu. „Jestli mi věříš, tak to dokážu! A dokážu i něco navíc! Já v tom trakaři převezu tebe! Pojď, sedni si do trakaře! Nebo pojďte někdo jiný! Já si věřím!“ křičel a zvedal paže k nebi. Hecíř se dal na bezhlavý útěk a publikum se k němu přidalo.



Podpora nebo manipulace?
•O čem tenhle starý příběh je? O rozdílu mezi povzbuzováním a vydíráním, mezi podporou a manipulací. Taky už Vás někdy hecovali? Taky znáte pocit, že člověk jde do rizika, že sahá po něčem, do čeho se mu ale vůbec nechce, jen aby se neshodil před druhými? Co všechno děláme jen ze strachu před jejich míněním! Velcí manipulátoři to dobře vědí. Apelují na naše mindráky. Šikovně v nás budí úzkost, že když nesplníme jejich přání, tak se znemožníme navždy. Lichotí naší ješitnosti. Když nevyhovíme, tak předstírají, jak bolestně jsme je zranili.
•Kdy jsme na hecování nejvnímavější? Asi v pubertě. Teenageři riskují i život, když někdo provokuje jejich strach, že selžou před vrstevníky. Ale my už jsme přece dospělí lidé. Nejsme tu proto, abychom slepě plnili čísi očekávání. Abychom se vystavovali stresům a rizikům jen proto, že se stydíme říct „tohle dělat nechci“ nebo „na to nestačím“. K dospělé zralosti patří umět odhadnout své síly. A rozpoznat, kde nás druzí zdravě povzbuzují a kde nás jen chtějí šikovně zneužít.

•Démokritos z Abdér radí: „Neber na sebe víc, nežli uneseš. Rovnováha je lepší nežli převaha.“ A perské přísloví doplňuje: „Ryby chytej na udici, lidi na lichotky.“
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1505
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » úte 05. pro 2017 8:06:15

Máme-li si udržet svůj vnitřní Mír, musíme vyloučit ze svých citů všechny negace jako zlobu, trpkost, hádavost, žárlivost, nevraživost. Tyto nižší city musíme opustit, má-li se filozofický klid, nejvyšší Skutečnost a filozofická moudrost stát vedoucím činitelem v našem životě. Pro skutečného žáka filozofie neexistují žádní nepřátelé, ale jen nevyvinutí lidé. Nesnaží se napravovat chyby v jednání druhých, ale důvěřuje zákonům vývoje, že se postarají o jejich nápravu. Pohrdá lidskou pošetilostí, ale silně toleruje slabost. Jeho snášenlivost je tak velká, že nezasahuje do svobody druhých lidí nebo těch, kteří nám způsobují potíže. Vždy se chová s lidskou důstojností, vždy je ohleduplný a laskavý k ostatním. Ohleduplnost vůči jiným nemusí vylučovat přísnost a indiferentnost vůči jejich osobním pocitům.
Přílohy
24862401_1840568575970575_8684385310487252753_n.jpg
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1505
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: K zamyšlení

Nový příspěvekod Tara » úte 05. pro 2017 15:51:25

JIDDU KRISHNAMURTI - O MANŽELSTVÍ A SEXU

Otázka: Manželství je nezbytným prvkem každé organizované společnosti. Zdá se však, že vy jste proti instituci manželství. Co na to říkáte? Vysvětlete také prosím problém sexu. Proč se stal hned po válce největším problémem dneška?

KRISHNAMURTI: Položit otázku je snadné. Obtížnější je jít do hloubky problému, neboť odpověď může být jedině zde. Abychom celé této věci porozuměli, musíme si uvědomit, jak obrovské má důsledky. Je to dost obtížné a náš čas je vymezen. Budu to muset vzít stručně a nebudete-li mě dobře sledovat, nemusíte všemu porozumět. Zkoumejme tedy problém a nesnažme se hned formulovat odpověď, neboť odpověď je v problému a ne mimo něj. Čím více rozumím problému, tím jasněji vidím odpověď. Budete-li jenom hledat odpověď, nenajdete ji, protože ji budete hledat mimo problém. Podívejme se tedy na manželství ne teoreticky nebo jako na ideál. Neidealizujme je, podívejme se na ně tak, aby bylo možné vidět, jaké je, protože pak s ním můžeme něco dělat. Budete-li si je idealizovat, nebudete schopni s ním dělat nic, ale budete-li je vidět přesně takové, jaké je, pak budete možná schopni jednat.

Jak vlastně k manželství dochází? Když je člověk mladý, jsou jeho sexuální touhy velmi silné. Porozumění biologické sexuální žádosti vyžaduje hodně inteligence. Potíž je však v tom, že naše výchova nás nevede k tomu, abychom byli inteligentní. A k tomu, aby bylo možné naše biologické potřeby zařadit do nějakého společensky přijatelného pořádku, je tu instituce zvaná manželství. Na obou stranách jsou biologické potřeby, tak se tedy vezmeme a máme děti. Získáme tak stálý zdroj potěšení a pocit bezpečí. Důsledkem však je stagnace. Žijeme totiž v koloběhu zvyků a zvyk způsobuje úpadek. Dáme se tedy dohromady s mužem nebo se ženou, se kterou musíme žít. Ve dvaceti nebo dvaceti pěti letech se ožením a musím celý život žít se ženou, kterou ani pořádně neznám. Neznám ji, a přitom se po mně chce, abych s ní celý život žil. Tomu říkáte manželství? Časem zjišťuji, že je úplně jiná než já, že má úplně jiné zájmy. Ji zajímají kluby, já mám zájmy daleko vážnější nebo naopak. A ke všemu máme ještě děti, což je zásadní věc. Založil jsem tedy vztah, jemuž jsem neporozuměl a neuvědomuji si jeho význam. Pánové, neusmívejte se na dámy. Je to váš problém.

Jenom pro velmi málo lidí, kteří milují, má manželství smysl.
V takovém případě splynuly dvě identity v jednu v ničím nepodmíněné lásce. Takový vztah je plný naděje, nezlomitelný a léčivý. Nevznikl ani jako společensky vhodný zvyk, nestojí ani na sexuálních potřebách. Pro většinu z nás však manželství není splynutí. Aby mohlo dojít ke splynutí dvou oddělených bytostí, musíme oba znát sami sebe. To znamená milovat. Je zřejmé, že většinou nám láska chybí. Láska je nepodmíněná. Je nová, čerstvá, není uspokojením, není zvykem. Takový vztah se svým manželem nebo manželkou asi nemáte, nebo ano? Vy žijete ve své izolaci, ona žije ve své izolaci, oba máte zavedené zvyky, jak získat potěšení ze sexu. Co se stane s člověkem, který má zajištěný příjem? Jistě upadá. Nevšimli jste si toho? Sledujte člověka, jenž má zajištěný příjem, a brzy uvidíte, jak rychle jeho mysl degeneruje. Může být díky svým schopnostem nebo protřelosti velmi uznávaný a mít skvělou pozici, radost ze života již ale nemá. A s vámi je to podobné. Máte manželství, jež je stálým zdrojem potěšení, zvykem bez porozumění, bez lásky, a musíte takto žít. Neříkám vám, co byste měli dělat, nejdříve se na věc podívejte. Myslíte si, že je to tak správné? Neznamená to, že musíte svoji ženu vyhnat a následovat někoho jiného. Co vlastně je váš vztah? Milovat znamená být s někým sjednocený. Jste však mimo fyzický kontakt se svojí ženou sjednoceni? Znáte ji i jinak než fyzicky? Zná ona vás? Nejste oba v izolaci, nesledujete každý své vlastní zájmy, ambice a potřeby, nehledáte každý své vlastní uspokojení, fyzické nebo psychické bezpečí? Takový vztah vůbec žádným vztahem není, je to jenom uzavřený kruh naplňování psychických, biologických a fyzických potřeb. Nutným důsledkem jsou konflikty, utrpení, žárlivost, vlastnický strach... Myslíte, že takový vztah je produktivní ještě v něčem jiném než v nepodařených dětech a celé takové civilizaci?

Důležité je celý tento proces vidět. Ne jako něco ošklivého, ale jako skutečnost přímo u vašeho nosu. Co však děláte, uvědomíte-li si to? Nemůžete to nechat tak, jak to je, a protože se na to nemůžete dále dívat, unikáte k pití, k politice, k cizí ženě, k čemukoli, co vás dostane ven z domu od protivné manželky nebo manžela. A myslíte si, že jste to vyřešili. Je to ale váš život, musíte s tím něco dělat, nějak se k tomu postavit, a bude-li to nutné, zlomit to. Když se otec a matka neustále hádají, myslíte, že to nemá vliv na děti?

Manželství je tedy zaběhaný zvyk a stálý zdroj potěšení. Ve zvyku není láska, zvyk je opakem lásky. Láska není zvyk, láska je něco radostného, tvůrčího, nového. Protože jste však ve spleti zvyků chycení, váš vztah ke druhému je mrtvý. Dostáváme se opět k základní věci, a to, že přeměna společnosti je na vás, a ne na zákonech. Zákony mohou pouze udržet zvyky nebo přinést jinou konformitu. Jako odpovědný jedinec, začleněný ve vztazích, musíte tedy něco dělat. Jednat můžete jen tehdy, když si uvědomujete svoji mysl a srdce. Vidím, že někteří z vás souhlasně pokyvujete hlavou, je však zřejmé, že zodpovědnost za tuto transformaci převzít nechcete. Nechcete si zkomplikovat život, nechcete čelit tomu pozdvižení, jaké by ve vás vzniklo, kdybyste se rozhodli přijít na to, jak správně žít. A problém pokračuje. Dále se donekonečna sváříte, až nakonec umřete. Někdo si pak setře slzu; ne ovšem pro vás, ale pro svoji vlastní samotu. Pokračujete dále beze změny, utváříte a dodržujete zákony, hovoříte o bohu, hledáte způsob, jak zastavit válku... a myslíte si, že to z vás dělá lidské bytosti. Žádná z těchto věcí nic neznamená, protože jste nevyřešili žádný zásadní problém.

Další podstatnou částí věci je sex. Proč je pro nás tak důležitý? Proč jsme jím tak posedlí? Přemýšleli jste o tom někdy? Pravděpodobně ne, ačkoli jsme v něm až po uši. Pánové, proč je zde tento problém? Je možné se jej zbavit? A co se stane, když se s ním budete chtít vypořádat tak, že jej úplně potlačíte? Známe to jako ideál sexuální abstinence. Co se stane? Potlačíme-li jej, je i nadále zde. Vyhýbáme se každému, kdo mluví o ženách, a myslíme si, jak se nám podařilo své sexuální potřeby vyřešit. Přitom nás ale stále pronásledují. Je to, jako když shromáždíme ve svém domě všechny ošklivé věci do jedné místnosti --- jsou zde stále. Disciplína tedy nic nevyřeší, vyžaduje úsilí a může problém jenom potlačit, odsunout, přeměnit na něco jiného. Jaké je tedy řešení? Je nutné problému porozumět a porozumět neznamená soudit nebo odsuzovat. Podívejme se tedy na věc takto:
Proč se sex stal v našem životě tak důležitým? Není pohlavní akt způsob, jak úplně zapomenout na sebe? Víte, jak to myslím? Pohlavní akt je úplné spojení. V tom okamžiku skončí všechny konflikty, cítíte se nanejvýš šťastní, protože nemáte potřeby jako oddělená bytost a nepronásleduje vás strach. Na chvíli tedy končí vědomí sama sebe, pociťujete čisté sebezapomenutí, radost ze sebeodevzdání. Proto se sex stal tak důležitým, protože jinak se bijete o svůj prospěch a žijete v konfliktech a zklamání.
Podívejte se na sebe a přiznejte si, že chcete někým být, ať už v politice, společnosti nebo v náboženství. V politice chcete být mocní, mít pozici, prestiž. Neukazujte na jiné, na ministry. Kdybyste byli na jejich místě, jednali byste stejně. Snažíte se tedy politicky růst a stát se někým mocným. Vytváříte tak konflikt, protože v této snaze není sebeodevzdání.

Naopak, „já“ je zde posilováno. Stejný vztah máte k věcem, k majetku a k náboženství, které vyznáváte. Vaše duchovní cesta je slepá. Jenom věříte, lpíte na slovech a nálepkách. Sledujte to a zjistíte, že v pociťování „já“ jako středu není svoboda. Ačkoli vaše náboženství říká „Zapomeňte na sebe“, vaší nejvlastnější snahou je prosadit se a být důležití. Můžete číst Gítu nebo Bibli, stále jste však ministři, stále jste vykořisťovatelé, vysáváte lidi a stavíte chrámy.

A tak ve všem, co děláte, jste ponořeni sami do sebe, posilujete svoji důležitost, prestiž a bezpečí. A pak zde zbývá pouze jediná možnost sebezapomnění, a tou je sex. Proto je pro vás žena nebo muž tak důležitý a proto je musíte vlastnit. Proto jste také vytvořili společnost, která toto vlastnictví podporuje a zaručuje vám je. A protože vlastní osoba je tak podstatná pro všechny kolem nás, je jenom přirozené, že se sex stal tak důležitou věcí. Myslíte, pánové, že člověk je schopen žít tímto způsobem bez rozporů, utrpení a zklamání? Máte obavy, že byste mohli být společensky zcela bezvýznamní, proto je pro vás sex tak důležitý. Umožníte-li, aby všechny tyto společenské ambice ztratily pro vás svoji váhu, uvidíte, že sex už pak nebude vůbec žádný problém.

Je-li zde láska, tak problém sexu mizí. Jen tehdy, je-li zde láska, může zde být sexuální čistota. Usilovat o ideál sexuální abstinence bez lásky je absurdní, ideál je nereálný. Reálné je to, jací jste.
Nerozumíte-li své mysli a tomu, jak pracuje, nebudete rozumět ani sexu, protože sex je záležitost mysli. Věc není jednoduchá. Není možné jednat podle zvyku, je třeba do hloubky zkoumat své vztahy k lidem, věcem i myšlenkám. Abyste byli schopni provést vlastní transformaci, musíte podstoupit namáhavé hledání ve svém srdci a mysli. Láska je čistota. Kde je láska a ne myšlenka sexuální čistoty, vytvořená myslí, tam sex není vůbec žádným problémem a dostává docela jiný význam.

(Dillí, 19. prosince 1948)
Přílohy
5VVT0PGG.jpg
5VVT0PGG.jpg (26.22 KiB) Zobrazeno 40 krát
Uživatelský avatar
Tara
 
Příspěvky: 1505
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Předchozí

Zpět na Tara

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron