Odkaz K.Minaříka

Re: Odkaz K.Minaříka

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 15. čer 2020 7:50:41

Desatero

Obrázek

1.Problém mentální
Uveď mysl pod kontrolu. Dbej aby tě žádná věc nedonutila myslet na ni. Naopak zvol si vhodnou ideu a tou se neustále zabývej. Tím tvá mysl přestane bloudit a postupně se podřídí tvé vůli. Pak budeš sbírat plody tohoto úsilí: budeš duševně sílit a ustalovat se, což tě zase udělá šťastnějším.

2.Problém citový
Zabraň tomu, abys byl jednou šťastnější a podruhé nešťastný, zejména bez důvodu. Neměj něco rád a něco nerad. Také se na nic netěš a ničeho se předem neboj. Nebuď estét a zabraň tím tomu, aby se ti něco líbilo a něco nelíbilo. Tak se tvůj cit ustálí; rovnodušnost podložená ovládáním citu je zřídlem blaženosti.

3.Problém funkce smyslů
Nepoužívej vidění, slyšení, čichání, chutnání a dotýkání k tomu, abys tak hodnotil realitu nebo irealitu věcí. Za zpřostředkující mocí funkce smyslů leží nesmírně rozsáhlý svět. Svět zdánlivě za skutečností ti navždy uniká protože se orientuješ pomocí smyslů.

4.Problém pudový
Když tě to k něčemu vábí nebo od něčeho odpuzuje, nepodléhej tomu. Snaž se vidět všechny věci jako rovnocenné s vyjímkou těch, které by ti škodily na zdraví. Vůbec si nepřipusť to, že něco nezbytně potřebuješ nebo že něčemu musíš za každou cenu uniknout. Nelni tedy, ale také se neciť odpuzován. To podléháš funkci pudu.

5.Problém atavismů
Dostaň všechno své počínání pod kontrolu, abys za každou cenu zabránil mechanickým projevům. Tak totiž vystoupí pod kontrolu vědomí všechno, co se dosud může projevovat jako spontánní, neuvědomělé jednání. To je cesta ke zrušení vztahu k předkům, k osvobození od nich, k vytvoření individuality jakožto předpokladu pro úspěšné vzdání se světa a dosažení duševní svobody.

6.Problém funkce vědomí
Zabraň tomu, aby zrcadlení světa ve tvé bytosti prostřednictvím funkce smyslů přinutilo tvé vědomí uvědomovat si kde co. Naopak si uvědomuj jenom to, k čemu se právě duševně kloníš; tím zabráníš vjemům a nekontrolovatelnému chodu celé duševnosti. Používej tedy vědomí pouze k sebekontrole a vůlí zabraň spontánní duševní činnosti. To je jógická kázeň.

7.Problém duchovního života a vývoje
Jelikož je duchovní žití v protikladu k žití světskému, dbej na to, aby tě svět nepřiměl duševně se jím zaobírat. Když pak budeš hledět pouze na to, abys vnímal pouze to, co není věcmi světa smyslového vnímání, tendence tvé duševnosti už nebude spět k zavalení působností světa věcí, nýbrž k jejímu rozletu do nekonečných prostorů s provázejícími pocity většího a většího rozpětí duše a mysli a též k jejich uvolňování.

8.Problém mystický
Neciť potřebu být těšen světem. Naopak přinuť mysl k tomu, aby byla zaměřena pouze na jednu věc nebo i na prázdnotu, ovšem aniž by se tak otupovala. Pak uvedeš do chodu věci řádu vnitřních jevů a to už tě samo dovede k pocitu panství nad světem.

9.Problém vytržení
Jógická kázeň vede k postupné abstrakci vědomí pomocí vylučování světa z vědomí. Když člověk z vědomí svět vyloučí a současně zkonkretizuje vjemy prázdnoty nebo transcendentních kvalit, dovrší vytržení mysli nebo vědomí tím, že tyto vjemy vystupňuje tak, až jednoznačně převáží všechny ostatní. Svět, který je dosažen takto připraveným vytržením mysli nebo vědomí, nečiní mysl ani snivou, ani neracionální. Všechno v oblasti kvalit zůstává na svém místě a obohacuje se jen sféra vjemů. Tyto po-střehy pro jogína změní obraz světa natolik, že uvidí nejen dění, ale i jeho příčiny. Když pak navíc abstrakcí mentální přirozenosti, při níž se nevzdává snahy vidět svět a dění v něm objektivně, docílí vytržení pouze na úrovni vědomí, dosáhne extatického stavu mysli, což je zřídlem nadsvětských vědomostí a nadsvětského poznání.

10.Problém spásy
Stav spásy se rovná trvalé abstrakci ducha od světa. Jelikož však svět musí být z vědomí a bytí eliminován, je nezbytné řešit problém spásy vytržením. Proto když došlo k vytržení, musí se člověk uschopnit tento stav opakovat a konečně trvale podržet. Tak bude dosaženo spásy ničím neporušitelné.
Návštěvník
 

Re: Odkaz K.Minaříka

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 16. čer 2020 6:14:04

Cesta k vykoupení

Snad se Vám stalo, že i během žhavé touhy po poznání docházelo k vnitřnímu příměří, kdy Vám bylo dobře, i když v pozadí na Vás číhal nevyřešený problém nepoznání.

Právě stav vystupující za tohoto příměří nutno rozvíjet. Nehledě k problému nepoznání, má se člověk starat pouze o rozvinutí stavu provázejícího toto příměří a to je vlastně cesta k vykoupení. Neboť pouze tyto stavy jsou v jiném smyslu vnory, i když první se nezdá být otevíráním se zázračného světa.
Člověk se mylně domnívá, že duchovní růst je vždy závislý na koncentracích s pozitivními tendencemi, což znamená starost pouze o to, aby udržel v patrnosti koncentrační předmět a soustřeďovací úsilí. Tím mu ovšem unikají z patrnosti stavy, v nichž se právě nachází, a proto je jeho úsilí buď marné, nebo vyvolává pouze dráždící impulsy, což jsou sice jevy energetické, ale neosvěcující. Poučení z toho plynoucí je toto:

1. Je nutno dát pozor na stavy, jež jsou silovými faktory, vedoucími bytost tu cestou nevědomosti, tu cestou poznávání.
2. Mají být rozvíjeny stavy duševního uvolnění, v nichž je ovšem člověk jako sám Buddha vzdálen všech tužeb, přání atd.
3. Člověk má dávat pozor na to, aby vše činil ve stavu bdělosti, a to raději dvacetkrát denně po pěti minutách než po dlouhou dobu, zvláště když bdělost mizí a člověk není schopen evidovat, zda je právě ve stavu vnitřního uvolnění nebo v přirozeném mu dosud stavu vnitřního napětí a nějakého jiného zaměření.
4. Člověk má být duševně zcela uzavřen zevnímu světu, aby to, co se v něm děje, jej nenutilo zaujímat k tomu stanovisko.
5. Soustředění se má omezovat pouze na to, aby si byl člověk vědom pouze sebe sama, své bytosti, a nezasahoval tedy do duševních procesů, k nimž v jeho bytosti dochází; výjimkou je trvalé upravování duševních stavů v tom smyslu, aby byly dobré.
Toto by mělo vlastně stačit. – Nebo ne?

Drahokamy 2 - K.M.
Návštěvník
 

Re: Odkaz K.Minaříka

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 19. čer 2020 13:39:20

Ovládání nálady

Snažil jsem se být radostný tím víc, čím více jsem se zříkal světa. Tím se mi podařilo udělat svou náladu nezávislou na zevních podmínkách. Komu se podaří udržovat svou náladu nezávislou na zevních podmínkách, stane se velmi citlivým na prostředí i na jednotlivé lidi. Proto jsem začal poznávat, že nálady jsou ovlivňovány vlnobitím vlivů, které působí na každého jednotlivce. Z toho jsem se poučil, že své duševní stavy musím chránit nejen před nezřetelnými změnami svého vlastního nitra, nýbrž i před zesílenými vlivy prostředí. Když jsem se naučil chránit před ovlivňujícími momenty prostředí, poznal jsem, že stejně jako prostředí ovlivňuje jednotlivce, jednotlivec může ovlivňovat prostředí. Poznal jsem, že nasadí-li někdo proti velmi silnému vlivu prostředí příslušný druh vůlí mocně udržované nálady, projeví se to v přenášení jeho nálady na společnost, v níž se nachází...

Drahokamy 2
Návštěvník
 

Re: Odkaz K.Minaříka

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 21. čer 2020 9:24:01

Rádžajóga; Životní zkušenosti, Míruplnost

Jde tu o rádžajógu. Je obsažena v tom, že člověk s náležitým odstupem ode všeho, co v něm pulsuje jako emocionální život, usiluje o soustředění na fiktivní bod ve svém těle. To se má stát analyzující činností mysli. Odstup od prožívaného je pak džňánou, intenzita rádžajógou. Člověk v tomto úsilí má být činitelem abstrahovaným a abstrahujícím; pak se tato cesta stává úspěšnou. Naprosto úspěšnou se pak stává velikou zdrženlivostí k podnětům, jež touto prací zesilují. I když procesy "vývoje" tu nejsou ihned evidentní, intenzivní koncentrace činí člověka citlivějším na podráždění ať zvenku, nebo z nitra. V tom je jeho největší nepřítel. Neboť když podlehne těmto podnětům, zaplete se do boje o "pravdu", přesvědčení, dobro, spravedlnost atd. atd.
Ve styku s jinými lidmi jsem poznal, že většina, ba snad dokonce všichni, jsou neschopní tyto podněty ovládat. Proto jsem se rozloučil s názorem, že je vůbec někdo schopen "dělat rádžajógu". Jenže někomu nelze doporučit nic jiného. Když je tu dychtění poznat a zkusit, pak "malá cesta" se nehodí. Pak nezbývá než plnit všechny podmínky "velké cesty". – Člověk má být nevzrušitelný, když dělá rádžajógu. Má si uvědomit, že jeho poznání a stanoviska jsou nesprávná jako u těch ostatních a že je lépe stavět se ke všemu tomu tak odmítavě ve věci hodnocení okolního dění a jevů, jako kdyby se vše odehrávalo kdesi mimo dosah jeho vjemů.
Toto je podmínka sine qua non. Neboť na okraji rádžajógy je člověk pouze kandidátem poznání; musí vědět, že to, co ví, je tak úzce osobní, až z toho jde hrůza, neboť je to maličké a neplatné. Když člověk splní tuto podmínku, může koncentracemi, jak jsem je nahoře popsal, svou bytostnou podstatu zneklidňovat ve smyslu uvést ji na "cestu".

Jen na životních zkušenostech se musí zakládat postup na mystické cestě. Tyto zkušenosti, pokud se zdají být člověku zlé, člověk znehodnocuje tím, že je špatně nese a hledí z nich uniknout; pokud jsou dobré, znehodnocuje je vědomím, že to jsou zkušenosti jeho, jeho zásluhou získané. To je něco strašného. Proti tomu je to, co vzniká ze správného postoje mystika. Toho když chtějí oběsit, poví Bohu: "Ty, milý, ke mně přicházíš v této podobě? Buď velmi vítán!" – Děláte to také tak?

Když člověk umírá, přijde do nebe ne proto, že je přiměřeně dobrý, nýbrž proto, že je míruplný.

Praxe Přímé stezky 2, výtahy z dopisu z 21.7.1971 - K.M.
Návštěvník
 

Re: Odkaz K.Minaříka

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 02. črc 2020 5:30:16

A jak se má provádět karmajóga? – Především je nutno vybudovat niternou spokojenost s osudovými věcmi okamžiku. Neboť při karmajóze se uvažuje jako nejnaléhavější problém právě vliv světských okolností; tento vliv má být zničen duchovně vynucením spokojenosti s osudem, takové spokojenosti, že snažící se pozdravuje osudové dění jako nejlaskavější a nejmilejší pozdrav samého Boha.
Není většího měnitele osudu než spokojenost s ním. Kdo je obratný, ten, když mu byl Bůh sám vzal možnosti klaněti se mu nadšením, vroucností, božským mlčením atd., kteréžto úkony jsou nejčistší v osudové pohodě, vytvoří si hnízdo niterného štěstí prostřed jakýchkoli zevních podmínek. A věřte mi: mnohostranné zbrani neodolá ani božská tvrz!
Kdo dovede nalézt pocit štěstí prostřed největších nesnází, ten je schopen nosit božskost v nebi, na světě i ve světech podlidských...

Odpověď v dopise Evě Jeřábkové z 26.4. 1953; Praxe přímé stezky 2 - K.M.
Návštěvník
 

Re: Odkaz K.Minaříka

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 06. črc 2020 19:17:10

Modlitba a víra

………… vysvětleni je, že modlitbu i víru může žák mystiky používat jen v přesně vymezeném rozsahu. Jejich pomoci totiž ma tlumit jen ty výboje karmy, které by jej duševně znepokojovaly a znemožňovaly mu kráčet mystickou cestou. Proto se vztahuji na to, co lze vyjádřit asi takto:
"Žádám, aby se moje existenční poměry utvářely tak, abych byl zbaven starosti o vnější věci a abych mohl na mystické cestě dosáhnout všech nezbytných zkušeností."
To nezbytně musí žádat a musí též věřit, že se to uskutečni. Nesmí si tedy přát zlepšeni situace asi touto formou: "Kdyby se moje žádost vyplnila . . V tomto přání je zřejmě slabá víra, proto nepřinese žádoucí výsledek. Když tedy nastoupíte mystickou cestu, ihned použijte víru v dobrý průběh osudu a zároveň si často přejte, aby se zlepšila vaše životni situace. Tím nejlépe potlačíte nepříznivou karmu, která může znemožnit, abyste dospěli k nerušenému mystickému vývoji. Nedbejte tvrzeni, že "pánbůh se stara o všechny lidi". Pánbůh se stara jen o ty, kdo mají silnou víru ve svůj lepši osud a přejí si ho. Ostatní mohou dosáhnout nanejvýš různých "vysokých a krásných" stavů, které konec konců nikoho neochrání před nejhoršími situacemi, jež se při energickém mystickém úsílí jistě vyskytnou. Jen energie a zase energie spojena s všestrannou činností vám poskytne možnost, abyste se dostali výš. Zbožnost spojena s lenosti a doufáním, že "to přijde", je nemohoucnost sama. Na to pamatujte.
Člověk, který nastoupil mystickou cestu a chopil se víry v lepší průběh osudu, bude snad pronásledován nepříznivými vidinami (vytrvá-li ovšem ve své víře). Ty vystupuji před hledím zbystřeným v mystickém úsilím. Nedbejte však na nic. Překážky, které se vám při pochodu k cíli staví do cesty, jsou pouze beztvárná strašidla, jež mohou ublížit jen těm, kdo mají slabou víru. Když si jich nevšimnete, rozloží se v energii, která do vás vstoupí a stane se vám prospěšnou. Budete-li je však respektovat anebo si jich budete jen všímat, začnou ona sama vstřebávat vaši energii a tak vás nakonec zničí.
Život nelze řešit polovičatě. Kdo si mysli, že mystickým vývojem unikne utrpení, a že se pro mystický vývoj musí zříci jakýchkoli ohledů na život, kdo si z téhož důvodu také mysli, že se musí zříci víry v dobrý průběh osudu, podkope si půdu pod nohama a bude zničen. Vírou v dobrý průběh osudu přece nezasahujete do tzv. vůle Boži, ba naopak jí pomáháte, aby vám poskytla pomoc k překonávání nepřátelských sil, jež svým úsilím provokujete. Nesmíte se ovšem snažit dosáhnout některých dílčích výsledků, o nichž si myslíte, že je k něčemu potřebujete nebo, že by vám mohly být prospěšné. Tím byste do této „vůle Boži zasahovali a celou situaci byste si jenom zhoršili.
Musíte si uvědomit, že je člověk tvor nevědomý, pokud jde o hodnocení toho, o čem si myslí, že mu prospívá nebo škodí. Přeje si totiž jen to, co lahodí jeho nižší přirozenosti, která na jeho vědomí působí nejvíc, a zpravidla vůbec neví, co mu prospívá nebo škodí z univerzálního hlediska.
Návštěvník
 

Předchozí

Zpět na Minařík

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron