Odkaz K.Minaříka

Re: Odkaz K.Minaříka

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 21. čer 2020 8:24:01

Rádžajóga; Životní zkušenosti, Míruplnost

Jde tu o rádžajógu. Je obsažena v tom, že člověk s náležitým odstupem ode všeho, co v něm pulsuje jako emocionální život, usiluje o soustředění na fiktivní bod ve svém těle. To se má stát analyzující činností mysli. Odstup od prožívaného je pak džňánou, intenzita rádžajógou. Člověk v tomto úsilí má být činitelem abstrahovaným a abstrahujícím; pak se tato cesta stává úspěšnou. Naprosto úspěšnou se pak stává velikou zdrženlivostí k podnětům, jež touto prací zesilují. I když procesy "vývoje" tu nejsou ihned evidentní, intenzivní koncentrace činí člověka citlivějším na podráždění ať zvenku, nebo z nitra. V tom je jeho největší nepřítel. Neboť když podlehne těmto podnětům, zaplete se do boje o "pravdu", přesvědčení, dobro, spravedlnost atd. atd.
Ve styku s jinými lidmi jsem poznal, že většina, ba snad dokonce všichni, jsou neschopní tyto podněty ovládat. Proto jsem se rozloučil s názorem, že je vůbec někdo schopen "dělat rádžajógu". Jenže někomu nelze doporučit nic jiného. Když je tu dychtění poznat a zkusit, pak "malá cesta" se nehodí. Pak nezbývá než plnit všechny podmínky "velké cesty". – Člověk má být nevzrušitelný, když dělá rádžajógu. Má si uvědomit, že jeho poznání a stanoviska jsou nesprávná jako u těch ostatních a že je lépe stavět se ke všemu tomu tak odmítavě ve věci hodnocení okolního dění a jevů, jako kdyby se vše odehrávalo kdesi mimo dosah jeho vjemů.
Toto je podmínka sine qua non. Neboť na okraji rádžajógy je člověk pouze kandidátem poznání; musí vědět, že to, co ví, je tak úzce osobní, až z toho jde hrůza, neboť je to maličké a neplatné. Když člověk splní tuto podmínku, může koncentracemi, jak jsem je nahoře popsal, svou bytostnou podstatu zneklidňovat ve smyslu uvést ji na "cestu".

Jen na životních zkušenostech se musí zakládat postup na mystické cestě. Tyto zkušenosti, pokud se zdají být člověku zlé, člověk znehodnocuje tím, že je špatně nese a hledí z nich uniknout; pokud jsou dobré, znehodnocuje je vědomím, že to jsou zkušenosti jeho, jeho zásluhou získané. To je něco strašného. Proti tomu je to, co vzniká ze správného postoje mystika. Toho když chtějí oběsit, poví Bohu: "Ty, milý, ke mně přicházíš v této podobě? Buď velmi vítán!" – Děláte to také tak?

Když člověk umírá, přijde do nebe ne proto, že je přiměřeně dobrý, nýbrž proto, že je míruplný.

Praxe Přímé stezky 2, výtahy z dopisu z 21.7.1971 - K.M.
Návštěvník
 

Re: Odkaz K.Minaříka

Nový příspěvekod Návštěvník » čtv 02. črc 2020 4:30:16

A jak se má provádět karmajóga? – Především je nutno vybudovat niternou spokojenost s osudovými věcmi okamžiku. Neboť při karmajóze se uvažuje jako nejnaléhavější problém právě vliv světských okolností; tento vliv má být zničen duchovně vynucením spokojenosti s osudem, takové spokojenosti, že snažící se pozdravuje osudové dění jako nejlaskavější a nejmilejší pozdrav samého Boha.
Není většího měnitele osudu než spokojenost s ním. Kdo je obratný, ten, když mu byl Bůh sám vzal možnosti klaněti se mu nadšením, vroucností, božským mlčením atd., kteréžto úkony jsou nejčistší v osudové pohodě, vytvoří si hnízdo niterného štěstí prostřed jakýchkoli zevních podmínek. A věřte mi: mnohostranné zbrani neodolá ani božská tvrz!
Kdo dovede nalézt pocit štěstí prostřed největších nesnází, ten je schopen nosit božskost v nebi, na světě i ve světech podlidských...

Odpověď v dopise Evě Jeřábkové z 26.4. 1953; Praxe přímé stezky 2 - K.M.
Návštěvník
 

Re: Odkaz K.Minaříka

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 06. črc 2020 18:17:10

Modlitba a víra

………… vysvětleni je, že modlitbu i víru může žák mystiky používat jen v přesně vymezeném rozsahu. Jejich pomoci totiž ma tlumit jen ty výboje karmy, které by jej duševně znepokojovaly a znemožňovaly mu kráčet mystickou cestou. Proto se vztahuji na to, co lze vyjádřit asi takto:
"Žádám, aby se moje existenční poměry utvářely tak, abych byl zbaven starosti o vnější věci a abych mohl na mystické cestě dosáhnout všech nezbytných zkušeností."
To nezbytně musí žádat a musí též věřit, že se to uskutečni. Nesmí si tedy přát zlepšeni situace asi touto formou: "Kdyby se moje žádost vyplnila . . V tomto přání je zřejmě slabá víra, proto nepřinese žádoucí výsledek. Když tedy nastoupíte mystickou cestu, ihned použijte víru v dobrý průběh osudu a zároveň si často přejte, aby se zlepšila vaše životni situace. Tím nejlépe potlačíte nepříznivou karmu, která může znemožnit, abyste dospěli k nerušenému mystickému vývoji. Nedbejte tvrzeni, že "pánbůh se stara o všechny lidi". Pánbůh se stara jen o ty, kdo mají silnou víru ve svůj lepši osud a přejí si ho. Ostatní mohou dosáhnout nanejvýš různých "vysokých a krásných" stavů, které konec konců nikoho neochrání před nejhoršími situacemi, jež se při energickém mystickém úsílí jistě vyskytnou. Jen energie a zase energie spojena s všestrannou činností vám poskytne možnost, abyste se dostali výš. Zbožnost spojena s lenosti a doufáním, že "to přijde", je nemohoucnost sama. Na to pamatujte.
Člověk, který nastoupil mystickou cestu a chopil se víry v lepší průběh osudu, bude snad pronásledován nepříznivými vidinami (vytrvá-li ovšem ve své víře). Ty vystupuji před hledím zbystřeným v mystickém úsilím. Nedbejte však na nic. Překážky, které se vám při pochodu k cíli staví do cesty, jsou pouze beztvárná strašidla, jež mohou ublížit jen těm, kdo mají slabou víru. Když si jich nevšimnete, rozloží se v energii, která do vás vstoupí a stane se vám prospěšnou. Budete-li je však respektovat anebo si jich budete jen všímat, začnou ona sama vstřebávat vaši energii a tak vás nakonec zničí.
Život nelze řešit polovičatě. Kdo si mysli, že mystickým vývojem unikne utrpení, a že se pro mystický vývoj musí zříci jakýchkoli ohledů na život, kdo si z téhož důvodu také mysli, že se musí zříci víry v dobrý průběh osudu, podkope si půdu pod nohama a bude zničen. Vírou v dobrý průběh osudu přece nezasahujete do tzv. vůle Boži, ba naopak jí pomáháte, aby vám poskytla pomoc k překonávání nepřátelských sil, jež svým úsilím provokujete. Nesmíte se ovšem snažit dosáhnout některých dílčích výsledků, o nichž si myslíte, že je k něčemu potřebujete nebo, že by vám mohly být prospěšné. Tím byste do této „vůle Boži zasahovali a celou situaci byste si jenom zhoršili.
Musíte si uvědomit, že je člověk tvor nevědomý, pokud jde o hodnocení toho, o čem si myslí, že mu prospívá nebo škodí. Přeje si totiž jen to, co lahodí jeho nižší přirozenosti, která na jeho vědomí působí nejvíc, a zpravidla vůbec neví, co mu prospívá nebo škodí z univerzálního hlediska.
Návštěvník
 

Re: Odkaz K.Minaříka

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 15. črc 2020 5:39:14

Tu řekl svým učedníkům : "Žeň je bohatá, ale dělníků je málo . . . " 9, 3 7
Přihlížíme-li k silám, podlamujícím a ničícím Ducha Světla, je stále málo osvícených dělníků, kteří ukazují lidem světlo víry a duchovní moci, tedy dělníků, kteří je upozorňují na ty duchovní hodnoty, jež v nich dřímají. Nebot' ti, kdo vysvětlují náboženskou nauku jako metodiku uvědomování si vlastní slabosti a závislosti na světlých mocích a kdo si přejí, aby věřící lidé v sobě viděli jenom duševní bídu, ti nejsou dělníky na vinici Páně. Jsou nástroji zlovolné moci, v jejímž zájmu je, aby byl lid udržen ve vědomí své osobní závislosti na něčem mocnějším. To skutečně vnáší zlo do života a soužití bytostí.
Duchovní člověk a dobrý učitel náboženství budí ve věřících lidech jen víru ve Světlo a v sílu, jež jim pomůže k zpřetrhání pout Temnoty a zrušení spojů s temnými mocemi. Ty inspirují každého, kdo věří ve svou slabost a špatnost. Vždyt' každý člověk je v podstatě božskou a mocnou bytostí. Když to pochopí a uvědomí si to, zbaví se domněnky, že je slabý a podřízen silám vyšším. Tato domněnka vznikla ze zatemnělosti a neznalosti vlastní podstaty, která je boží.

Vintřní smysl Nového zákona, str.33
Návštěvník
 

Re: Odkaz K.Minaříka

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 24. črc 2020 5:46:44

Čtvero postavení těla

Ať učedník chodí, stojí, sedí nebo leží, vždy ví podle skutečnosti, co znamenají výrazy "já chodím", "já sedím", "já ležím", "já stojím" a uvědomuje si každé postavení těla.
Rozumí, že není žádné trvající bytosti, žádného skutečného "Já", které stojí, chodí atd., že je to pouze způsob vyjádření řeči, řekne-li se já jdu, já stojím atd.
V teorii poznání může být překvapujícím tvrzení nebo uváděný zde poznatek, že uvědomovat si každou polohu těla může být pramenem poznání nadprůměrného, až nadsmyslového. Důvod proč takové poznání vzniká, je ovšem velmi jednoduchý: žádné poznání nemůže vzejít z obvyklé funkce myšlení, jehož hloubka je ohraničena jeho permanentní rozptýleností. Jenom, když těkavost myšlení odstraníme, budeme schopni objevovat věci nikdy netušené. Dokonce i pozorováním nábytku, v němž denně bydlíme, vždy jako by to byly věci zcela nám dnes nové, může zcela zastavená mysl vyvolat osvícení, v němž člověk pochopí problémy i zákonitosti kosmu. Vysvětlení je zase jednoduché: stálá pozornost, jež má charakter zvídavosti, se mění na vhled, jehož pomocí dobře ustálená mysl vniká do kořenů věcí a jejich příčin. Stejně jako vhled má tedy i povrchní vnímání zákonitý původ: povrchní vnímání je následek paušální nevšímavosti, která provází každé dívání se běžného člověka po světě. Takový člověk, jak se zdá, je naladěn vždy jen ke vnímání věcí, jež mu tím nebo oním způsobem chutnají a jichž se chce zmocnit. Rovněž těkavá a ještě více roztříštěná mysl neumožňuje, aby postřehy člověka byly natolik hluboké, aby jimi pronikl zevní tvářností jevů a věcí.

Nyánatikoka: Slovo Buddhovo komentované Květoslavem Minaříkem
Návštěvník
 

Re: Odkaz K.Minaříka

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 28. zář 2020 8:20:49

Návštěvník
 

Předchozí

Zpět na Minařík

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků