Desatero1.Problém mentálníUveď mysl pod kontrolu. Dbej aby tě žádná věc nedonutila myslet na ni. Naopak zvol si vhodnou ideu a tou se neustále zabývej. Tím tvá mysl přestane bloudit a postupně se podřídí tvé vůli. Pak budeš sbírat plody tohoto úsilí: budeš duševně sílit a ustalovat se, což tě zase udělá šťastnějším.
2.Problém citovýZabraň tomu, abys byl jednou šťastnější a podruhé nešťastný, zejména bez důvodu. Neměj něco rád a něco nerad. Také se na nic netěš a ničeho se předem neboj. Nebuď estét a zabraň tím tomu, aby se ti něco líbilo a něco nelíbilo. Tak se tvůj cit ustálí; rovnodušnost podložená ovládáním citu je zřídlem blaženosti.
3.Problém funkce smyslůNepoužívej vidění, slyšení, čichání, chutnání a dotýkání k tomu, abys tak hodnotil realitu nebo irealitu věcí. Za zpřostředkující mocí funkce smyslů leží nesmírně rozsáhlý svět. Svět zdánlivě za skutečností ti navždy uniká protože se orientuješ pomocí smyslů.
4.Problém pudovýKdyž tě to k něčemu vábí nebo od něčeho odpuzuje, nepodléhej tomu. Snaž se vidět všechny věci jako rovnocenné s vyjímkou těch, které by ti škodily na zdraví. Vůbec si nepřipusť to, že něco nezbytně potřebuješ nebo že něčemu musíš za každou cenu uniknout. Nelni tedy, ale také se neciť odpuzován. To podléháš funkci pudu.
5.Problém atavismůDostaň všechno své počínání pod kontrolu, abys za každou cenu zabránil mechanickým projevům. Tak totiž vystoupí pod kontrolu vědomí všechno, co se dosud může projevovat jako spontánní, neuvědomělé jednání. To je cesta ke zrušení vztahu k předkům, k osvobození od nich, k vytvoření individuality jakožto předpokladu pro úspěšné vzdání se světa a dosažení duševní svobody.
6.Problém funkce vědomíZabraň tomu, aby zrcadlení světa ve tvé bytosti prostřednictvím funkce smyslů přinutilo tvé vědomí uvědomovat si kde co. Naopak si uvědomuj jenom to, k čemu se právě duševně kloníš; tím zabráníš vjemům a nekontrolovatelnému chodu celé duševnosti. Používej tedy vědomí pouze k sebekontrole a vůlí zabraň spontánní duševní činnosti. To je jógická kázeň.
7.Problém duchovního života a vývojeJelikož je duchovní žití v protikladu k žití světskému, dbej na to, aby tě svět nepřiměl duševně se jím zaobírat. Když pak budeš hledět pouze na to, abys vnímal pouze to, co není věcmi světa smyslového vnímání, tendence tvé duševnosti už nebude spět k zavalení působností světa věcí, nýbrž k jejímu rozletu do nekonečných prostorů s provázejícími pocity většího a většího rozpětí duše a mysli a též k jejich uvolňování.
8.Problém mystickýNeciť potřebu být těšen světem. Naopak přinuť mysl k tomu, aby byla zaměřena pouze na jednu věc nebo i na prázdnotu, ovšem aniž by se tak otupovala. Pak uvedeš do chodu věci řádu vnitřních jevů a to už tě samo dovede k pocitu panství nad světem.
9.Problém vytrženíJógická kázeň vede k postupné abstrakci vědomí pomocí vylučování světa z vědomí. Když člověk z vědomí svět vyloučí a současně zkonkretizuje vjemy prázdnoty nebo transcendentních kvalit, dovrší vytržení mysli nebo vědomí tím, že tyto vjemy vystupňuje tak, až jednoznačně převáží všechny ostatní. Svět, který je dosažen takto připraveným vytržením mysli nebo vědomí, nečiní mysl ani snivou, ani neracionální. Všechno v oblasti kvalit zůstává na svém místě a obohacuje se jen sféra vjemů. Tyto po-střehy pro jogína změní obraz světa natolik, že uvidí nejen dění, ale i jeho příčiny. Když pak navíc abstrakcí mentální přirozenosti, při níž se nevzdává snahy vidět svět a dění v něm objektivně, docílí vytržení pouze na úrovni vědomí, dosáhne extatického stavu mysli, což je zřídlem nadsvětských vědomostí a nadsvětského poznání.
10.Problém spásyStav spásy se rovná trvalé abstrakci ducha od světa. Jelikož však svět musí být z vědomí a bytí eliminován, je nezbytné řešit problém spásy vytržením. Proto když došlo k vytržení, musí se člověk uschopnit tento stav opakovat a konečně trvale podržet. Tak bude dosaženo spásy ničím neporušitelné.