"Kdo jsi"

"Kdo jsi"

Nový příspěvekod roman » pon 28. črc 2014 10:57:02

      roman
       
      Příspěvky: 304
      Registrován: pon 07. lis 2011 12:56:02

      Re: "Kdo jsi"

      Nový příspěvekod Návštěvník » sob 19. bře 2016 11:48:47

      Otázky a odpovědi: 44. Mysl a vědomí

      JAKÝ JE VZTAH MYSLI A VĚDOMÍ? PROČ SE ZDÁ, ŽE NEJSME SCHOPNI MYSL PŘEKROČIT?

      Co je mysl a co je vědomí? Liší se od sebe? Jestliže se ptáte, jaký je vztah mysli a vědomí, naznačuje to – nebo ne? – že existují dvě odlišné entity či dva odlišné pohyby. Nejdříve musíme společně zvážit, co je mysl, protože na tomto principu přemýšlení se zakládá veškeré naše chování a jednání. Mysl je součástí našich emocí, pocitů, reakcí a také rozpoznáním těchto reakcí. A co je vědomí? Být si něčeho vědom, uvědomovat si, být schopen rozpoznat a pochopit – to je sféra, v níž funguje mysl, a to je více či méně tím, co míníme vědomím.

      Tazatel se ptá: jaký je vztah těchto dvou entit? Veškerá naše činnost je založena na mysli s jejími obrazy, vzpomínkami na minulost či projekcemi do budoucna a nesmírnou technologickou, psychickou i fyzickou aktivitou v každém směru. Naše vztahy jsou založeny na mysli, která utvořila naši představu o druhém člověku a představu druhého člověka o vás. Tato mysl zcela jistě vychází z poznatků, zkušeností a paměti. Reakcí této paměti je přemýšlení. A zkušenosti, poznatky, paměť a pohyb myšlenek jsou hmotným procesem. Mysl je tedy vždy omezena, protože poznatky jsou vždy omezené. Úplné vědomosti neexistují – s výjimkou ukončení vědomostí, což je jiná záležitost. Proto tam, kde dochází k činnosti vědomostí a pohybu paměti, je mysl omezená, konečná a jednoznačná.

      A jakou roli hraje mysl ve vědomí? Všechny vědomosti, které jsme nashromáždili, všechny prožitky, nejenom osobní, ale také kolektivní vzpomínky, genetické reakce, zkušenosti nahromaděné generací za generacemi, všechna dřina, úzkost, strach i rozkoš, dogmata, víry, lpění, bolest smutku – všechno toto je naším vědomím. Můžete navrstvovat ještě další možnosti, nebo se od nich distancovat, ale stále to bude pohybem mysli coby vědomí. Někdo může říci, že existuje nadvědomí, avšak i to je součástí mysli. Vědomí je v neustálém pohybu, rozpadá se na já a Já. Naše vědomí je utvářeno svým obsahem. Čím je naše vědomí bez tohoto obsahu?Existuje vědomí, jež se totálně odlišuje od toho, co je utvářeno nejrůznějšími činnostmi mysli? Aby se člověk dostal do tohoto bodu, musí zjistit, zda může mysl utichnout – nikoliv dočasně a nikoliv jako prodleva mezi dvěma myšlenkami či v období ticha. Může kdy mysl utichnout? To je potíž oněch vážných lidí, kteří ji tak intenzivně zkoumají prostřednictvím meditace. Může mysl, jež je tak nesmírně mocná, která má za sebou obrovské množství energie, energie vytvořené za tisíce let – ve vědecké oblasti, ekonomických, náboženských, společenských a osobních oblastech – může veškerá tato aktivita utichnout? To znamená: mohou tyto záležitosti, z nichž mysl vybudovala vědomí, z nichž jsme stvořeni, které jsou obsahem vědomí, skončit?

      Proč to chceme skončit? Jaké pohnutky se ukrývají za touto destruktivní touhou zničit mysl? Je to proto, že jsme pro sebe objevili, že mysl pod tíhou neskutečné dřiny vytváří tak obrovský strach z budoucnosti, minulosti i přítomnosti a vyvolává pocit naprosté izolace a opuštěnosti?

      Jestliže si položíte otázku, zda může mysl utichnout, pak hledáte metodu, jak ji zneškodnit. Pokud den za dnem cvičíte, samotné toto cvičení mysl přirozeně posiluje. Co má tedy člověk dělat? Uvědomuje si podstatu mysli, její povrchnost a její intelektuální hry. Chápe, jak mysl rozděluje – podle národnosti, náboženské víry a tak dále. Nahlíží neutuchající konflikt, jenž mysl od okamžiku našeho narození až do chvíle naší smrti vytváří. Je toto důvod, proč chcete mysl zničit? Člověk musí mít v pohnutkách, proč chce mysl zničit, jasno – je-li to možné – poněvadž motiv bude mít hlavní řídící slovo. Člověk může žít v iluzi, že mysl byla zničena. Mnoho lidí tak žije, avšak tato iluze je jen další projekcí mysli, která touží zničit sebe samu.

      Mysl a věci, které mysl vytvořila coby vědomí a jeho obsah – může toto všechno skončit? Jestliže přednášející řekne, že ano, jakou to má pro vás hodnotu? Vůbec žádnou. Může ale člověk rozpoznat podstatu vědomí a pohyb mysli jako hmotný proces a pozorovat jej – může to udělat?

      Může člověk pozorovat pohyb mysli nikoliv jako pozorovatel, který se dívá na mysl, ale tak, aby si mysl sama uvědomila svůj pohyb; probuzení mysli a mysl sama pozorující svůj pohyb? Vezměte si velmi jednoduchý příklad – chamtivost. Pozorujte, jak ve vás vzniká, a pak se sami sebe zeptejte: „Liší se pozorovatel, přemýšlející, od mysli?“ Pozorovat myšlení je velmi snadné. Oddělím se coby pozorovatel a pozoruji své myšlení. Většina z nás to dělá. Toto rozdělení je však iluzorní a klamné, protože ten, kdo přemýšlí, se nachází za myslí. Může tedy pozorovatel při svém pozorování chybět? Pozorovatel, přemýšlející je minulostí – vzpomínky, poznatky, zkušenosti a vše, co nashromáždil v čase, je pozorovatelem. Pozorovatel pojmenuje reakci jako chamtivost a tím, že ji pojmenuje, je již polapen v minulosti. Samotným pojmenováním reakce, které říkáme chamtivost, jsme již pozorovali v minulosti. Co se však děje, pokud nedochází k pojmenovávání, ale k ryzímu pozorování, v němž neexistuje rozdělení na pozorovatele a pozorované, přemýšlejícího a myšlené, prožívajícího a prožívané? Jsme podmíněni tak, abychom tento rozdíl mezi pozorovatelem a pozorovaným vytvářeli, a proto podstupujeme takové potíže, abychom to, co pozorujeme, ovládali. Jsem chamtivý, to je reakce. My však říkáme: „Liším se od chamtivosti, a mohu ji tedy ovládat, mohu s ní pracovat, mohu ji potlačit, užívat si ji a něco s ní udělat.“ Skutečností je, že přemýšlející je myslí. Ten, kdo přemýšlí, neexistuje bez mysli.

      Pozorujte tedy bez minulých vzpomínek a reakcí, které se okamžitě v pozorování promítají. Jenom pozorujte – bez výběru a bez motivů. Budete-li se tím zabývat intenzivně, shledáte, že mysl utichá. Mysl je pohybem a čas je pohybem – čas je tedy myslí. Toto je skutečná meditace: mysl, jež pozoruje svůj vlastní pohyb a která sleduje, jak vzniká, jak vytváří představu a jak se touto představou zabývá. Znamená to pozorovat tak, že nerozeznáváte, co pozorujete. Abychom to velmi zjednodušili: pozorujte strom, aniž byste jej pojmenovávali a aniž byste uvažovali, k čemu jej lze využít – pouze jej pozorujte. Pak rozdíl mezi vámi a stromem zmizí. Nestanete se však stromem, doufám, že ne! Slovo s neurotickými reakcemi vytváří rozdělení. Může tedy člověk pozorovat svou manželku nebo někoho jiného beze slov, a tedy bez představ a všech vzpomínek na tento vztah? Může jenom pozorovat? Neutichla pak mysl v tomto pozorování, které je naprostou pozorností? Toto vyžaduje velikou pozornost, vyžaduje to pozorovat krok za krokem jako vědec, který vše sleduje velmi, velmi pečlivě. Jestliže toto člověk činí, mysl utichne, a čas se tak zastaví.

      http://www.jiddu-krishnamurti.net/cs/ot ... dpovedi-44
      Návštěvník
       

      Re: "Kdo jsi"

      Nový příspěvekod Návštěvník » stř 29. bře 2017 8:45:19

      5. Vhled

      NENÍ VHLED TOTÉŽ JAKO INTUICE? OBJASNIL BYSTE TUTO NÁHLOU JASNOST NĚKTERÝCH LIDÍ? CO VHLEDEM MYSLÍTE A JDE O NAHODILOU, NEBO TRVALOU ZÁLEŽITOST?

      Během svých přednášek použil přednášející několikrát pojem vhled. Vhled znamená nahlížet pravou podstatu věcí, veškerou činnost mysli a pohyb pocitů a stavů (například žárlivosti). Znamená to pochopit podstatu chamtivosti, vnímat prožitek smutku. Nejde o analýzu ani cvičení intelektuálních možností, ani o výsledek vědomostí. Vědomosti jsou to, co jste nashromáždili prostřednictvím minulosti ze svých zkušeností a uložili ve svém mozku. Úplné vědomosti neexistují, proto je vždy doprovází nevědomost. Je to jako spřežení dvou koní. Jestliže se pozorování nezakládá na vědomostech, na intelektuálních schopnostech či úvahách, objevování a analyzování, co to potom je? To je celá podstata otázky. Tazatel se ptá: je to intuice? Intuice je ošidné slovo, které používá mnoho lidí. Přítomná intuice může být výsledek touhy. Člověk může neskutečně dlouho po něčem toužit a po nějaké době k němu přichází intuitivní sdělení. A myslí si, že intuice je něco mimořádně významného. Prozkoumáte-li ji ale poněkud hlouběji, můžete zjistit, že pramení z touhy, ze strachu či z nejrůznějších forem potěšení. Člověk tedy o tomto slovu pochybuje, zejména používají-li je lidé romantičtí a přecitlivělí, již mají bujnou představivost a neustále něco hledají. Tito lidé budou zcela jistě zakoušet intuitivní tušení. Tato tušení se však budou zakládat na do očí bijících tužbách, kterými tito lidé klamou sami sebe. Na okamžik tedy slovo intuice odložte.

      A co je vhled? Vhled znamená procítit okamžitě něco, co musí být pravdivé, logické, rozumné a racionální. Vhled vyžaduje bezprostřední vnímání. Není to tak, že by měl člověk vhled a nic s tím nedělal. Nahlíží-li celou podstatu myšlení, dochází k okamžitému jednání. Myšlení je odezvou paměti. Paměť jsou zkušenosti a vědomosti uložené v mozku. Paměť reaguje: kde žijete? – odpovíte. Jak se jmenujete? – přijde okamžitá odpověď. Myšlení je výsledkem či odezvou nahromaděných zkušeností a vědomostí, jež jsou uskladněny a které vytvářejí paměť. Myšlení vychází z vědomostí, a proto je omezené, neboť vědomosti jsou omezené. Myšlení nikdy nemůže zahrnovat vše. Proto je věčně omezené, limitované a úzkoprsé. Být obdarován vhledem znamená, že dojde k činu, který není jen opakováním mysli. Mít vhled, řekněme do podstaty organizace, značí, že pozorujete všechna pro a proti bez vzpomínek a bez argumentování. Znamená to prostě proniknout do pohybu a podstaty požadavků organizace. Člověk toto nahlíží a na základě tohoto vhledu jedná. A tento čin je logický, rozumný a zdravý. Pokud se ovšem nejedná o vhled, pak jednáte opačně.

      Nahlížejte například poranění a bolest, které někdo prožil v dětství. Všichni lidé jsou od narození až do okamžiku smrti z nejrůznějších důvodů zraňováni. Psychologicky v sobě nesou tato zranění. Nahlédněte do podstaty a struktury těchto zranění. Jste-li psychologicky zraněni, můžete jít za psychologem, analytikem nebo psychoterapeutem, již mohou vysledovat, proč jste zraněni – od dětství byla vaše matka taková, váš otec se choval takto a tak dále. Zranění se však z vašeho života nevytratí pouze na základě toho, že naleznete jeho příčinu. Nesete si je v sobě. Výsledkem bývá izolace, vzdor a strach, aby vám nebylo ublíženo ještě více. Proto se uzavíráte do sebe. Toto všechno ovšem víte. To je veškerý pohyb vašeho poranění. Poranění je představou, kterou jste si o sobě vytvořili. Je tedy zřejmé, že dokud tuto představu budete udržovat, budete zraňováni. Jestliže toto všechno bez analyzování nahlížíte a bezprostředně to vnímáte, pak věřte, že samotné toto vnímání je již vhledem. Vyžaduje to veškerou vaši pozornost a energii. Díky tomuto vhledu se poranění ztrácí a nezůstává po něm ani stopa, a tak už vám nikdo nebude moci znovu ubližovat. Představa, kterou jste si o sobě vytvořili, již neexistuje.
      http://www.jiddu-krishnamurti.net/cs/ot ... dpovedi-05
      Návštěvník
       

      Re: "Kdo jsi"

      Nový příspěvekod Návštěvník » pon 09. dub 2018 5:27:20


      Hluboce zakořeněné nevědomé obavy (české titulky jen v automatickém překladu)
      Návštěvník
       


      Zpět na Krishnamurthi

      Kdo je online

      Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

      cron