Francis Lucille

Francis Lucille

Nový příspěvekod Linda » čtv 14. lis 2013 16:03:30

Francis Lucille je jedním ze současných učitelů přímé cesty ke sjednocení s Tím, čím Jsme, neustálého žití v současném okamžiku. V angličtině vyšly tři jeho knihy, Eternity Now (Nekonečno právě teď), The perfume of Silence (Vůně ticha) a Truth Love Beauty (Pravda Láska Krása).

Tady je ukázka jednoho rozhovoru z knihy „Nekonečno právě teď“:

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... s-lucille/


Co můžeme očekávat z našich setkání?

Naučit se neočekávat. Neočekávání je skvělé umění. Jakmile již nežijete z očekávání, žijete v nové dimenzi. Jste volní. Vaše tělo je volné. Intelektuální pochopení, že nejsme psycho-fyzickou bytostí je nezbytným prvním krokem, ale toto pochopení není dostačující. Fakt, že nejsme tělem se musí stát aktuální zkušeností, která pronikne a osvobodí svaly, vnitřní orgány, dokonce i buňky. Intelektuální porozumění, které odpovídá náhlému, prchavému rozpoznání naší pravé povahy, přinese záblesk čisté radosti, ale pokud máme plné poznání, že nejsme tělo, tak jsme radostí.

Jak můžu na smyslové rovině vnímat, že nejsem tělo?

Všichni prožíváme momenty štěstí, které jsou provázeny vnímáním prostorovosti a uvolněnosti. Než jsme vnímali tělo, jsme byli ve stavu bezčasosti, ve stavu ryzí a bezdůvodné blaženosti – fyzické vnímání je jeho pouhým důsledkem. Tato blaženost se vnímá sama. V této chvíli jsme nebyli omezeným tělem v prostoru, nebyli jsme osobou. Poznávali jsme sebe sama přímo v tom okamžiku. Všichni známe tuto bezdůvodnou blaženost. Pokud hluboce prozkoumáme to, co nazýváme svým tělem, objevíme, že jeho pravou podstatou je tato blaženost. Pak už nemáme potřebu, chuť, ba ani možnost hledat štěstí ve vnějších věcech.

Jak se dá dojít k takovému hlubokému zkoumání?

Neodmítejte tělesné vjemy a emoce, které se vám objevují. Nechte je, ať se ve vědomí plně rozvinou, bez vměšování vůle nebo zaměřenosti na nějaký cíl. Postupně se osvobodí potenciální energie, která je uvězněná ve svalovém napětí, tím se vyčerpá dynamika psychosomatické struktury a vrátí se základní stabilita. Takovéto pročišťování tělesného vnímání je velké umění. Vyžaduje to trpělivost, odhodlání a odvahu. V oblasti vnímání se to projeví pozvolným rozšiřováním těla do okolního prostoru, somatická struktura bude současně prostupována tímto prostorem. Prostor není prožíván jen jako pouhá absence objektů. Jakmile se pozornost osvobodí od vnímání, které ji udržuje v nevolnictví, rozpozná sebe samu jako samo-zářící prostor, který je pravou podstatou těla. V tom okamžiku dojde ke zrušení duality mezi tělem a prostorem. Tělo se rozšířilo do velikosti vesmíru a všechny hmatatelné i nehmatatelné věci jsou obsaženy v srdci. Nic není k tělu vnější. Všichni máme toto „tělo blaženosti“, toto „probuzené tělo“. Jsme celiství, žádná část nechybí. Stačí prozkoumat své království a vědomě se ho ujmout; nežijte dál v ubohé chatrči omezeného těla.

Ve chvílích ticha mívám kratičké záblesky této oblasti, pak odejdu do práce a ocitnu se v prostředí, které není ani královské, ani míruplné, a můj klid okamžitě zmizí. Jak si můžu svou vyrovnanost udržet natrvalo?

Ať ve vědomí vyvstává cokoliv, není to nic jiného než vědomí – vaši spolupracovníci, zákazníci i nadřízení, naprosto všechno, včetně domu i s nábytkem a vybavením. Nejprve to pochopíte intelektuálně, potom si ověříte, že to tak je. Přijde chvíle, kdy se už neztrácí důvěrné vyciťování tohoto laskavého prostoru, který je kolem vás; svůj domov nacházíte všude, dokonce i v přeplněné nádražní čekárně. Vypadnete z toho, jen když se zabýváte minulostí nebo budoucností. Nezůstávejte v této chatrči. Tahle nezměrnost na vás čeká právě tady, právě v téhle chvíli. Už jste se s touto současností obeznámili a jakmile jste jednou ochutnali harmonii, která spočívá pod projevením, dovolte, aby se ve vašem vstřícném uvědomování svobodně rozvíjelo vnímání vnějšího světa i pocitů vašeho těla - až do okamžiku, kdy se spontánně samo odhalí pozadí této hojnosti.

Toto převrácení perspektivy je analogické k tomu, co umožní znenadání rozpoznat v obraze stromu andělskou tvář – v jednom z těch obrazů z počátku dvanáctého století, které tak uchvacují děti. Nejprve vidíme jen strom, a pak – upozorněni titulkem pod obrazem, že je tam ukrytý anděl – začneme pečlivě pátrat v listoví, až nakonec uvidíme anděla, kterého jsme měli celou dobu přímo před očima. Důležité je vědět, že je tam anděl, kde je ukrytý, a zažít jednou proces, kdy strom postupně ztrácí svou podobu až do bodu, kdy se začnou ukazovat samotné křivky, z nichž se jeho tvar skládá, až se tyto linie přeuspořádají a svěří nám tajemství obrazu. Jakmile je jednou půda připravená, následné zvraty perspektivy jsou snadnější a snadnější, až nakonec vidíme anděla i strom takříkajíc současně. Obdobně to probíhá, když je znovu rozpoznána naše pravá podstata: stávající rozdíly mezi nevědomostí a probuzením postupně začínají být stále méně zřetelné, až ustoupí základní takovosti bytí.

Začínám si uvědomovat, jak jsem celá slepená s tělem, s tím, co vnímám, a s pocitem, že jsem samostatný jedinec.

Jak se ta slepenost projevuje?

Cítím se, jako kdybych byla zhypnotizovaná sama sebou, svou pýchou, svými emocemi, hlavně svým hněvem a neklidem v těle.

V pořádku. Jen co si začnete uvědomovat, že jste zhypnotizovaná, hypnóza ustane.

Jak to? Není mi to jasné.

Ptejte se sebe, kdo je zhypnotizovaný. Pátrejte hluboko. Kdo je to? Kde je? Dojdete k závěru, že žádnou takovou entitu není možné najít. Když prozkoumáte svou mysl i tělo, objevíte několik představ, se kterými se ztotožňujete, na příklad: „Jsem žena“, „Jsem lidská bytost“, „Jsem právnička“, atd. Můžete také rozpoznat určité pocity ve svém těle, určité oblasti, které jsou méně průzračné, hutnější, což rovněž zjistíte. Ale podíváte-li se blíž, začne být zřejmé, že nejste těmito pocity ve svém hrudníku, ani myšlenkou, že jste žena, protože myšlenky a pocity přicházejí a odcházejí, a to, čím doopravdy jste, je trvalé. A v této chvíli hypnóza skončí. Že se tyto myšlenky a pocity objevují, je menší problém než to, že se s nimi ztotožňujete. Jakmile si je začnete uvědomovat, oddělíte se od nich. Jste volná. V této svobodě se nenacházíte nikde. Je důležité zůstávat v této ne-lokalizaci, protože máme sklon rychle se znovu ztotožnit, jakmile jsme upustili od předchozího sebeztotožnění, stejně jako opice, která se nepustí, dokud se nechytí další větve.

Uvidíte, jak nádherné je žít v v této atmosféře, nepřipoutaná, bez ulpívání. Zpočátku se to zdá být trochu zvláštní, i když váš nový přístup nevytváří bariéry vůči ničemu. Můžete plně fungovat jako matka nebo jako právnička, cítit své tělo a tak dále. Být ničím, být prostorový, nikde, je velmi praktické. Značně to zjednoduší život. Nespokojte se s pouhým pochopením. Přeneste své pochopení do praxe. Zkuste být nikým. Pusťte se větví.

Není pak návrat do těla a do každodenního života obtížný?

Nikdy jste nebyla ve svém těle, takže otázka návratu do těla se vůbec neobjeví. Vaše tělo je ve vás. Vy nejste v něm. Vaše tělo se vám jeví jako série smyslových vjemů a představ. To se děje tak, že vy víte, že máte tělo, když ho cítíte, nebo o něm přemýšlíte. Tyto vjemy a myšlenky se objevují ve vás, v čisté vědomé pozornosti. Vy se neobjevujete v nich – na rozdíl od toho, co vás učili rodiče, učitelé, a téměř celá společnost, ve které žijete. V očividném protikladu k vaší faktické zkušenosti vás učili, že jste ve svém těle coby vědomí a že toto vědomí je funkcí, projevem mozku, orgánu vašeho těla. Navrhuji vám, abyste příliš nedůvěřovala tomuto vědění z druhé ruky a abyste si to ověřila sama svou vlastní, ničím neovlivněnou zkušeností. Vzpomínáte si, jak – když jste byla mladá – vám titíž lidé radili, čím dosáhnete štěstí – učte se pilně, najděte si dobrou práci, vdejte se za správného muže?

Tyhle recepty nefungují, jinak by jste tu nepokládala tyto otázky. Návody nefungují, protože vycházejí z mylného pohledu na skutečnost, z hlediska, které jsem vám doporučil zkoumat.

Sama si zjistěte, jestli se objevujete ve svém těle, v mysli, anebo jestli se naopak ony objevují ve vás. Je to obrat v pohledu, podobný jako při odhalení onoho anděla ve stromě. Třebaže se tato změna může zprvu jevit jako velmi malá, je revoluční a přináší důsledky, které přesahují naši představivost a jsou nezměrné. Pokud upřímně přijmete možnost, že onen strom může být ve skutečnosti andělem, anděl se vám objeví sám a váš život začne být kouzelný.

Můžete nám povědět něco o tom, jak intuitivně žít ze srdce?

Nebuďte osobou, nebuďte ničím. Potom, co jste pochopila, že nejste jedinec, žijete pravdu, která z toho vyplývá. Když vás už nezatěžuje představa nebo pocit, že jste osobou, ať už myslíte nebo nemyslíte, jednáte nebo nejednáte, žijete pravdu z plnosti srdce.

Jsem pak – pokud jde o to – ve správném vztahu k sobě a ke světu?

Ó ano. Jste ve správném vztahu, který je zahrnující. Svět – stejně jako vaše tělo a mysl – jsou ve vašem pravém já zahrnuty. Láska je zahrnutí. Pochopení je prostřední krok, ale konečným cílem, pravým středem je srdce.

Představuje srdce - v tom podobenství s opicí - ono místo, které se nachází mezi předchozí a následující větví?

Pokud ochotně pustíte větev, které se držíte, aniž byste se chytala další, pak padáte do srdce. Musíte přijmout umírání, dovolit všemu, co znáte, aby zmizelo – všechno, čemu jste se naučili, všechno, co máte, včetně svého života, nebo alespoň všechno, o čem si myslíte, že vaším životem momentálně je. To chce kuráž. Je to druh sebevraždy.

Je to vážně takové? Pamatujete si například chvíle, které předcházely vašemu prozření?

Ano.

Bylo to takové?

Ano.

Děkuji. Měl jste předtím nějakou představu, co se má stát?

Ano i ne. Ano, protože jsem cítil pobídku. Ne, protože až do této chvíle jsem znal jen relativní štěstí, relativní pravdu a relativní pochopení a nedokázal jsem si představit to absolutní, to nevýslovné. Já je za všemi koncepty, za všemi projekcemi. Proto také nedokážeme k tomu směřovat vlastními silami a musíme čekat, až nás to vybídne. Ale když nás to vybídne, musíme radostně a bez váhání souhlasit. A toto rozhodnutí je na nás, je to to jediné rozhodnutí, ve kterém skutečně máme svobodnou volbu.

Jedním z důvodů, proč to odsouvám a nejsem tomuto vyzvání přístupná, je strach, že se tím můj život radikálně změní.

Ó, ano. K tomu dojde.

I moje rodina se změní?

I vaše rodina. Změní se všechno.

Obávám se, že mě opustí určití lidé a nahradí je jiní.

Mohu vás ujistit, že ničeho nebudete litovat.

Existuje možnost být vybídnut a odmítnout to?

Ano, v tom máte svobodu.

Objeví se nová výzva?

Ano. Buďte připraven. Buďte dostupný. K dispozici budete, jakmile porozumíte tomu, že k tomu aby jste dostal Království, nemůžete sám nic udělat. Když uznáte svou celkovou bezmoc, tak se stanete vyklizeným pokojem. Jen co se stanete prázdným prostorem, budete svatyní. Pak může vstoupit Král, zaujmout trůn a omilostňovat vás svou nesmrtelnou přítomností.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 984
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Francis Lucille

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. bře 2019 8:16:02

Návštěvník
 

Re: Francis Lucille

Nový příspěvekod armin » sob 09. bře 2019 17:39:46

Francis Lucille píše:Takovéto pročišťování tělesného vnímání je velké umění. Vyžaduje to trpělivost, odhodlání a odvahu.

Tohle je pravda. Proto takovéto přednášky posluchačům většinou moc nepomohou, protože jim obvykle chybí právě ta potřebná trpělivost, odhodlání a odvaha.
Tělo se rozšířilo do velikosti vesmíru a všechny hmatatelné i nehmatatelné věci jsou obsaženy v srdci. Nic není k tělu vnější. Všichni máme toto „tělo blaženosti“, toto „probuzené tělo“. Jsme celiství, žádná část nechybí. Stačí prozkoumat své království a vědomě se ho ujmout; nežijte dál v ubohé chatrči omezeného těla.


To je blaho z rozšíření ega do nekonečného prostoru, to je to "naše království". Tedy nebeský stav ega. Pak by proto mělo (po takovém rozšíření) vždy následovat zase zmenšování a zmenšování až do velikosti docela ničeho, jinak hledající uvízne v přesvědčení, že to je ono a ulpí na této zkušenosti. Vybuduje si kolem toho celý systém a ten pak přednáší a cesta poznání se zastaví.
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 514
Registrován: pát 16. srp 2013 22:49:42

Re: Francis Lucille

Nový příspěvekod Linda » sob 09. bře 2019 18:14:16

K českému překladu publikovanému tady v roce 2013: je pravděpodobné, že autor v originále neoslovuje osobní já těch, kterým odpovídá. K takovým nepřesnostem dochází, když překladatel zná jen stav osobního já a používá ho i tam, kde se autor vyjadřuje zcela neosobně.

Francis říká, že nejsme tímto malým egem, odděleným já, separovanou identitou, ale ve skutečnosti neosobním vědomím, tím samým, které je v každém, protože je neosobní.

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... s-lucille/


Přesto v pokračování tohoto překladu se objevují osobní formulace, které mohou být značně matoucí pro každého, kdo se domnívá, že osobní já může - a mělo by - dosáhnout nebeského stavu do nekonečna rozšířeného ega a stát se tak něčím dokonalejším.

.......

PS: Původní znění překladu na http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... s-lucille/ mezitím upravili, takže některé formulace se od těch tady publikovaných trochu liší.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 984
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Francis Lucille

Nový příspěvekod Jana » sob 09. bře 2019 19:23:16

armin píše:
Francis Lucille píše:Takovéto pročišťování tělesného vnímání je velké umění. Vyžaduje to trpělivost, odhodlání a odvahu.

Tohle je pravda. Proto takovéto přednášky posluchačům většinou moc nepomohou, protože jim obvykle chybí právě ta potřebná trpělivost, odhodlání a odvaha.
Tělo se rozšířilo do velikosti vesmíru a všechny hmatatelné i nehmatatelné věci jsou obsaženy v srdci. Nic není k tělu vnější. Všichni máme toto „tělo blaženosti“, toto „probuzené tělo“. Jsme celiství, žádná část nechybí. Stačí prozkoumat své království a vědomě se ho ujmout; nežijte dál v ubohé chatrči omezeného těla.


To je blaho z rozšíření ega do nekonečného prostoru, to je to "naše království". Tedy nebeský stav ega. Pak by proto mělo (po takovém rozšíření) vždy následovat zase zmenšování a zmenšování až do velikosti docela ničeho, jinak hledající uvízne v přesvědčení, že to je ono a ulpí na této zkušenosti. Vybuduje si kolem toho celý systém a ten pak přednáší a cesta poznání se zastaví.


Ego je iluze, skutečností je Tvé pravé Já, které není nijak časoprostorem omezeno a jeho existence je "královstvím věčné blaženosti".

Život probuzeného plyne mezi břehem moudrosti osvobozující od jakéhokoliv ztotožňování (absolutní zmenšení, kdy nejsi nic) a láskou, která je vším (absolutní rozšíření). Život je spojením obojího.

Tvé skutečné pravé Já není ničím, co by se dalo rozšířit nebo zmenšit, je stále celistvé. Zmenšování, uvíznutí, ulpívání a jakýkoliv další projev je možný jen díky projekci mysli, ale mysl není to, co by mohlo být zdrojem poznání Tvého pravého Já.

Poznání pravého Já se rodí v tichu srdce.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10863
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Francis Lucille

Nový příspěvekod armin » sob 09. bře 2019 20:00:16

Jana píše:Tvé skutečné pravé Já není ničím, co by se dalo rozšířit


No právě. Většina lidí nehledá Pravdu, ale iluzorní "království věčné blaženosti", svoji velikost. A jsou ochotni pro to podlehnout těm "nejvznešenějším" iluzím a sebeklamům. A přesvědčovat o nich druhé (předvádět se před druhými a tím si pro sebe potvrzovat, že jsou skutečné).
Vždyť ty to máš z první ruky - stačí si to jen uvědomit.
Jak snadné.. :D -
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 514
Registrován: pát 16. srp 2013 22:49:42

Re: Francis Lucille

Nový příspěvekod Jana » sob 09. bře 2019 20:04:47

armin píše:
Jana píše:Tvé skutečné pravé Já není ničím, co by se dalo rozšířit


No právě. Většina lidí nehledá Pravdu, ale iluzorní "království věčné blaženosti",...


Ono není možné při poznávání Pravdy, aby tady nebylo zároveň i poznávání časoprostorové neomezenosti, věčné blaženosti, štěstí pravého Já.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10863
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Francis Lucille

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 09. bře 2019 22:19:18

Jana píše:
armin píše:
Jana píše:Tvé skutečné pravé Já není ničím, co by se dalo rozšířit


No právě. Většina lidí nehledá Pravdu, ale iluzorní "království věčné blaženosti",...


Ono není možné při poznávání Pravdy, aby tady nebylo zároveň i poznávání časoprostorové neomezenosti, věčné blaženosti, štěstí pravého Já.


A je možné poznávání(zakoušení, vnímání) časoprostorové neomezenosti, věčné blaženosti, štěstí "pravého Já", ještě před poznáním Pravdy jako takové? tj. kdo to poznává (zakouší, vnímá, pozoruje, prozkoumává, ...)?
Návštěvník
 

Re: Francis Lucille

Nový příspěvekod armin » ned 10. bře 2019 18:49:20

Duchovní cíl ega:

Nakonec opice objeví, že může jít až za smyslové rozkoše a krásy říše bohů a může vstoupit do dhjány neboli do koncentračních stavů říše nehmotných bohů, což je nejdokonalejší zjemnění šesté říše. Opice si uvědomuje, že je schopna dosáhnout čistě duševní rozkoše, která je nejjemnější a nejstálejší ze všeho, zjistí, že je schopna stále udržovat svůj pocit pevného já tím, že rozšíří zdi svého vězení natolik, že zdánlivě obsáhne celý vesmír a zvítězí tím nad smrtí a změnou. Nejdříve se obírá myšlenkou o neohraničeném, nekonečném prostoru. Pozoruje tento nekonečný prostor; ona je tady, nekonečný prostor je tam a opice ho může pozorovat. Svoje předpojatosti promítá do světa, vytváří nekonečný prostor a touto zkušeností se živí.

V dalším stádiu se soustředí na představu neohraničeného vědomí. V tomto případě se nezabývá jen samotným nekonečným prostorem, ale zabývá se inteligencí, která tento nekonečný prostor rovněž zcela prostupuje. Ego pak pozoruje neohraničený prostor a vědomí ze svého centrálního ústředí. Říše ega je tak plně rozvinuta, že dokonce ani samotné centrální úřady nemají představu, kam až jejich území sahá. Z ega se stalo obrovské, gigantické zvíře.

Ego má nyní tak velký rozsah, že začíná ztrácet přehled o hranicích svého území. Kdykoliv se snaží hranici svého území určit, tak se zdá, že část svého území vynechá. Nakonec dojde k závěru, že hranice určit nelze. Rozloha jeho říše je mimo pojem a představu. Protože obsahuje všechno, nemůže být definována jako toto nebo jako tamto. A tak ego přijme představu, že není ani to ani ono, že není ani pochopitelné, ani představitelné. Ale nakonec ego překoná i tento stav mysli, když si uvědomí, že myšlenka o nepředstavitelnosti a nepochopitelnosti je sama o sobě pouze pojmem. Ego pak přijme myšlenku o nebytí ne toho a ne onoho. Tato myšlenka o nemožnosti potvrdit cokoliv je něco, z čeho ego žije, čím se pyšní a s čím se ztotožňuje. Používá ji tedy k tomu, aby udrželo svoji souvislou existenci. Je to současně nejvyšší úroveň koncentrace a úspěšnosti, které může samsárická mysl dosáhnout.

Opice dokázala dosáhnout nejvyšší úrovně úspěšnosti, ale nepřekročila dualistickou logiku, na které je tato úspěšnost závislá. Zdi opičího domu jsou stále pevné, protože v jemném slova smyslu mají stále povahu „toho druhého“. Opice může získat dočasný klid, harmonii a blaženost díky zdánlivému sjednocení se svými projekcemi. Ale vše je lehce ztuhlé, neměnné, je to uzavřený svět. Opice se stala tak pevnou, jako jsou zdi jejího domu, dosáhla stavu plného jáství. Je stále zaměstnána svou ochranou a snahou zvýšit svou úroveň, je stále chycena a ovládána neměnnými představami a pojmy, které se týkají světa i jí samotné, stále bere fantazie páté skandhy vážně. Protože stav jejího vědomí je založen na koncentraci, na tom, že se zabývá tím ostatním, musí svůj úspěch neustále ověřovat a udržovat. „Jaká je to úleva, být zde v říši bohů, konečně jsem toho dosáhla. Nyní jsem to skutečně získala. Ale počkat …. Dosáhla jsem toho opravdu? Ach ano, je to tady, dokázala jsem to. Já jsem to dokázala.“ Opice si myslí, že dosáhla nirvány, ale ve skutečnosti dosáhla jen pomíjivého stavu plného jáství.


https://www.google.com/search?q=trungpa ... e&ie=UTF-8
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 514
Registrován: pát 16. srp 2013 22:49:42

Re: Francis Lucille

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 10. bře 2019 19:02:42

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Francis Lucille

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 10. bře 2019 19:04:58

Dříve nebo později se absorpce začne vytrácet a opice se zmocní panika. Cítí se ohrožená, zmatená, zranitelná a ponoří se do říše žárlivých bohů. Avšak úzkost a závist říše žárlivých bohů opici zmáhá natolik, že začne zjišťovat, kde se stala chyba, co špatného se vlastně stalo a proč tomu tak je. Vrátí se tak do lidské říše. Ale lidská říše je také velice bolestivá. Stálá snaha pochopit a objevit, co se děje a co bylo uděláno chybně, jen zvyšuje bolest a zmatek. A tak opice unikne váhání a kritickému postoji lidského intelektu tím, že se ponoří do živočišné říše, kde se plahočí, trmácí a nevšímá si toho, co je kolem ní. Je hluchá a němá ke všemu, co by mohlo narušovat její bezpečnost, která spočívá v tom, že se neodchyluje z úzkých a dobře známých cest. Avšak přece jen z okolí k ní něco pronikne a podnítí v ní hlad něco získat. Stesk po říši bohů se stane velice silným a intenzita boje, aby se dostala zpátky, se zvětšuje. Opice se alespoň ve snech těší radostmi z božské říše. Ale tyto fantazie uspokojí hlad pouze nakrátko, takže za chvíli je opět hladová. Hlad trvá neustále, až opici nakonec zcela přemůže zklamání z toho, že se hladu nemůže zbavit a pustí se proto ještě do většího zápasu za uspokojení svých žádostí. Agresivita opice je natolik silná, že její okolí na ni odpovídá stejnou silou, takže se vytvoří atmosféra vzrušení, žáru a klaustrofobie. Opice se tak vrátila zpátky do pekla. Podařilo se jí opsat celý okruh z pekla do nebe a opět zpátky. Tento věčný cyklus boje, úspěchu, zklamání a bolesti je kruh samsáry, řetěz karmických reakcí, vyplývající z utkvělé, dualistické představy.

Jak se opice může dostat z tohoto uzavřeného cyklu uvěznění, který je zdánlivě bez konce?

Právě v lidské říši je možné prolomit kruh samsáry, neboli rozbít karmický řetězec. Intelekt lidské říše a možnost rozlišovací aktivity dovolují vytvořit dostatečný prostor pro zamyšlení nad celým procesem boje. Opice má možnost zkoumat svoji posedlost navazovat k něčemu vztah, snahu něco získávat a může pochybovat o pevnosti světa, který zakouší. Aby tomu tak bylo, potřebuje opice rozvinout široké, panoramatické uvědomění a transcendentální poznání. Panoramatické uvědomění jí umožní vidět prostor, ve kterém se boj odehrává a díky tomu může vidět i jeho ironické a humorné kvality. Místo aby jen bojovala, začíná boj zkoumat a vidí jeho marnost. Své halucinace a přeludy bere se smíchem. Objeví, že když se stěnami nebojuje, nejsou tvrdé a chladné, ale jsou ve skutečnosti teplé, měkké a prostupné. Zjistí, že se nemusí snažit vyskakovat z pěti oken, nemusí stěny bourat nebo se jimi nějak více zabývat. Může jimi v kterémkoliv místě projít. Proto se soucit neboli karuná označuje jako „něžné a vznešené srdce“. Je to komunikační proces, který je otevřený, něžný a vřelý.

Jasnost a přesnost transcendentálního poznání umožňuje opici vidět stěny odlišným způsobem. Začíná si uvědomovat, že svět nebyl vzhledem k ní nikdy vně, ale to, co vytvářelo celý problém, byl její vlastní dualistický postoj, rozdělení na „já“ a to „ostatní“. Začíná chápat, že ona samotná vytváří pevné stěny, že ji vězní vlastní touha a ctižádostivé úsilí. A tak si začíná uvědomovat, že chce-li se osvobodit ze svého vězení, musí se vzdát své touhy uniknout a musí přijmout stěny takové, jaké jsou.

Úryvek z knihy Protnutí duchovního materialismu, Chögyam Trungpa
Návštěvník
 

Re: Francis Lucille

Nový příspěvekod Jana » pon 11. bře 2019 6:30:19

Hanuman: "Dokud nevím, kdo jsem, tak vám sloužím, až budu vědět, kdo jsem, budu totéž, co vy."

Tvé nebe se může měnit v peklo, pokud jsi cokoliv jiného, než Já. Jakmile jsi Já, Tvůj život je nádherný, nemůže být jiný,

vždyť jsi .
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10863
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Francis Lucille

Nový příspěvekod Jana » pon 11. bře 2019 6:40:42

Proto se soucit neboli karuná označuje jako „něžné a vznešené srdce“. Je to komunikační proces, který je otevřený, něžný a vřelý.

viewtopic.php?f=267&t=2857#p147135

:)
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 10863
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09


Zpět na Francis Lucille

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron