Diskuse k Lamí józe

[Alaja.]

Když to nastane, není tam nikdo, kdo by pak o tom mohl mluvit.

Proto Probuzení nemluví o této zkušenosti jako o něčem, co zažili a čeho dosáhli. Když se jich na to někdo zeptá, popisují naprosto neosobně, co může za určitých okolností nastat.

Když tohle začne někdo popisovat jako zkušenost, kterou má nebo měl, mluví o tom jako o něčem, co sám zažil, a tím si to přivlastnilo osobní já.

... to je pořád opěvování sebe si vědomé existence

Takže když mistr popíše, co se může za určitých okolností stát, tak to popisuje naprosto neosobně.
Když popíšu já, co se může za určitých okolností stát, tak to popisuji osobně....
Tak jo...každý si holt popisuje ten kousek Univerza, ke kterému se za určitých okolností zrovna přichomýtl...někdo neosobně, jiný osobně, podle toho, jak to sdělení o jejich zkoumání Univerza ohodnotí posluchači a čtenáři...

[Linda]

jednota, totožnost, celistvost, nemůže znát samu sebe, neboť v ní neexistuje žádný subjekt, jenž by byl oddělen od objektu - neexistuje tedy prostor nutný k uskutečňování pozorování, poznávání, vědění.

Jinými slovy, v původním stavu jednoty neboli celistvosti neexistuje žádný prostředek nebo nástroj, jehož prostřednictvím může nastat ,vědění‘."

[Návštěvník]

Když to nastane, není tam nikdo, kdo by pak o tom mohl mluvit.

No jo, když je Pozorovatel vyhoštěn za dveře, tak pak není nikdo, kdo by podal svědectví o tom, jaké to je, když to nastane....

no právě dokud je tam ještě přítomen svědek, který je si vědom toho co vnímá - například blaženosti nebo vjemu prázdnoty, tak je tam pořád někdo co vnímání něco - napřiklad blaženost

sat-čit-ananda je braná pouze jako kvalita vědomí Já jsem toto Já jsem je prvotním uvědoměním sebe sama, jakožto blažené existence a je základem ke ztotožnění já jsem něco ... jedná se o prvotní představu Absolutna

a jakožto takové je nakonec shledáno poslední představou ...

[Linda]

Popisovat ten stav může dodatečně jen "snová osoba", která po návratu zpět do snu říká okolním snovým osobám,
jaké to bylo, když se ona probudila ze sna

Jenže - skutečné probuzení rovná se zmizení snové osoby.

[Návštěvník]

Takže když mistr popíše, co se může za určitých okolností stát, tak to popisuje naprosto neosobně.
Když popíšu já, co se může za určitých okolností stát, tak to popisuji osobně....
Tak jo...každý si holt popisuje ten kousek Univerza, ke kterému se za určitých okolností zrovna přichomýtl...někdo neosobně, jiný osobně, podle toho, jak to sdělení o jejich zkoumání Univerza ohodnotí posluchači a čtenáři...

TO co je před vědomím nelze popsat ani osobně ani neosobně a TO je Zdroj - Základ všeho a je to i podstatou lidského tvora ...

proto TO žádný Mistr nepopisuje ...

jinak to co každý z nás popisuje je skutečně částí projeveného Univerza včetně prvotního uvědomění existence- na kterém je to celé postaveno toto prvotní uvědomění sebe sama je blažené, protože je naprosto celistvé a uspokojené - než postupně dojde ke ztotožnění se s tím co je a oddělením se od toho co není ...

[Alaja.]

no právě dokud je tam ještě přítomen svědek, který je si vědom toho co vnímá - například blaženosti nebo vjemu prázdnoty, tak je tam pořád někdo co vnímání něco - napřiklad blaženost

sat-čit-ananda je braná pouze jako kvalita vědomí Já jsem toto Já jsem je prvotním uvědoměním sebe sama, jakožto blažené existence a je základem ke ztotožnění já jsem něco ...

jedná se o prvotní představu Absolutna

a jakožto takové je nakonec shledáno poslední představou ...

Moje poslední představa je a nadále bude taková, jak mi ji ono samo ukázalo, že naše Absolutno si visí v temnotě jako obrovský svítící podivný živočich a rozhlíží se, jestli není v okolí něco takového jako je ono ...

[Návštěvník]

"To, co je před Vědomím, nelze nikdy slovy popsat. Bytí-Vědomí-Klid (Sat-Čit-Ánanda) je kvalita vědomí (´Já jsem´). Jedná se stále o objekt.

Znalec toho je Átman.

Avšak ten, kdo je bez poznání, je čiré Absolutno, Paramátman."

NM

[Linda]

Popisovat ten stav může dodatečně jen "snová osoba", která po návratu zpět do snu říká okolním snovým osobám,
jaké to bylo, když se ona probudila ze sna

Jenže - skutečné probuzení rovná se zmizení snové osoby.

Kdysi jsem četla, jak Ramana Mahariši reagoval na okolí po zkušenosti nedvojného Bytí. Nedokázal o sobě mluvit jako o osobě, a v dopise na rozloučenou, který napsal své rodině, než odešel k Arunačále, je požádal, aby ho nehledali. Mluvil o své osobě slovy "není třeba vynakládat prostředky na vyhledání toho."

[Linda]

Kdo a komu popisuje to, co momentálně vnímá jako nejvyšší level, který ho plně uspokojuje? Odkud se bere potřeba to neustále dělat? A proč?

[Návštěvník]

Moje poslední představa je a nadále bude taková, jak mi ji ono samo ukázalo, že naše Absolutno si visí v temnotě jako obrovský svítící podivný živočich a rozhlíží se, jestli není v okolí něco takového jako je ono ...

jj světlo vychází z temného zdroje

[Pavel]

SPEKULACE MUDRLANTOVA

To, co si samo sebe uvědomuje,
mluví o tom, co si sebe samo neuvědomuje jako o své podstatě,
která neví, že si sebe sama uvědomuje
jako to, co si sebe samo neuvědomuje.

[Linda]

Kdo a komu popisuje to, co momentálně vnímá jako nejvyšší level, který ho plně uspokojuje?

Bez ztotožnění s tělem a myslí někoho takového najdi.

Právě. Není tu nikdo, kdo by takovou potřebu měl. Nevzniká vlastní iniciativa a potřeba něco říkat, když se nikdo na nic neptal.
Není pak žádný důvod něco prohlašovat, opakovat ... je tu vnitřní tichost.

Aštavakragíta: "„To“ je čirá subjektivita bez stopy objektivity, je to prázdnota, ticho, čirost, všudypřítomnost."

Balsekar: "Když tu není žádné „já“ a nic, co by po nějakou dobu trvalo, je to současný okamžik, věčný okamžik. Nějakou zkušenost „máme“, jen když o tom zakoušení mluvíme. Mluvíme-li o zkušenosti, týká se to určité doby, po kterou to trvalo. To je vždycky v minulosti. Když na zkušenost myslíme, a jedině tehdy, když na ni myslíme, objeví se jako minulá událost. Kdykoliv je tu současné prožívání, není tu žádný prožívající."

[Návštěvník]

Popisovat ten stav může dodatečně jen "snová osoba", která po návratu zpět do snu říká okolním snovým osobám,
jaké to bylo, když se ona probudila ze sna

Jenže - skutečné probuzení rovná se zmizení snové osoby.

Kdysi jsem četla, jak Ramana Mahariši reagoval na okolí po zkušenosti nedvojného Bytí. Nedokázal o sobě mluvit jako o osobě, a v dopise na rozloučenou, který napsal své rodině, než odešel k Arunačále, je požádal, aby ho nehledali. Mluvil o své osobě slovy "není třeba vynakládat prostředky na vyhledání toho."

Řekla bych, že i Vinnetou byl takhle podobně osvícený, jelikož mluvil o sobě ve třetí osobě.

no protože indiáni byli více sjednocení s Velkým duchem ...

malé děti taky, než se individualizují, o sobě hovoří ve třetí osobě než uvěří že Pepíček nebo Mařenka jsou ony, tak obvykle říkávají Pepíček má hlad, Mařenka se bojí - další krok dál je (kolem druhého až třetího roku) že začnou říkat - já mám hlad, já se bojím ...

[Návštěvník]

SPEKULACE MUDRLANTOVA

To, co si samo sebe uvědomuje,
mluví o tom, co si sebe samo neuvědomuje jako o své podstatě,
která neví, že si sebe sama uvědomuje
jako to, co si sebe samo neuvědomuje.

nemusí se o tom mudrlovat

stačí když se tomu dává pozornost

uvědomovat si jen ten čirý vjem bytí každou volnou chvíli co to jde, bez přemýšlení o tom
a nechat to, aby se to začalo vyjevovat samo

[Návštěvník]

No, vidíš, že to vidím správně... tak to konečně pochop!!!

[Linda]

Saša Hendruk:

"Věc, která tě osvobozuje, tě může spoutat jenom tím, že ji uchopíš, že si ji držíš.... Proto říkám: zážitky, to je neštěstí! ...Blaženost je kámen obrovskej. Protože komu by se z ní chtělo? Ale překročit ji neznamená ji ztratit. Ona tady zůstane vždycky k dispozici. Ale když se překročí, už ji nijak zvlášť nevyhledáváš."

[Jarda Malej]

Koukám na Poradnu jestli se tu neudál nějaký zázrak a říkám si že asi ano,
když se "Diskuze k Lamí józe" od včerejška pohnula o deset stránek.
Ale jak vidím, i tady běží "Diskuze k Janí józe," jako obvykle.


Tak dobrou ..

[Linda]

Saša Hendruk:

"Věc, která tě osvobozuje, tě může spoutat jenom tím, že ji uchopíš, že si ji držíš.... Proto říkám: zážitky, to je neštěstí! ...Blaženost je kámen obrovskej. Protože komu by se z ní chtělo? Ale překročit ji neznamená ji ztratit. Ona tady zůstane vždycky k dispozici. Ale když se překročí, už ji nijak zvlášť nevyhledáváš."

Protože tím, co vytvářelo iluzorní osobnost, bylo ulpívání. Na čemkoliv.

Dobrou

[nop]

Saša Hendruk:
"Věc, která tě osvobozuje, tě může spoutat jenom tím, že ji uchopíš, že si ji držíš.... Proto říkám: zážitky, to je neštěstí! ...Blaženost je kámen obrovskej....."

Je to jakési nerudné vyjádření a připomíná mi to, čemu říkám "bezdůvodný pesimismus", rozmáhá se u buddhistů. Nic nechtít, ani dobré skutky a radost, a ke všemu radostnému být ostražitý a ve všem vyhledávat příčinu špatnosti jako u bhavačakry. Asi tak podobně jako Freud vidí naopak všude libido. Ale tito smutní buddhisté jsou spíše anitilibidozní, ti by pili pouze hořký neslazený čaj, aby "unikli osidlu hledání slasti" při užití cukru.

[Linda]

SPEKULACE MUDRLANTOVA

To, co si samo sebe uvědomuje,
mluví o tom, co si sebe samo neuvědomuje jako o své podstatě....

tak tak

Kouzlo Hry je v její přesvědčivosti