Wayne Liquorman

Wayne Liquorman

Nový příspěvekod Linda » čtv 14. lis 2013 15:59:03

Wayne Liquorman je žákem Raméše Balsekara. Ve své knize Acceptance of what Is - a Book about Nothing“ („Přijetí toho, co Je – Kniha o Ničem“) mluví mimo jiné i o účinnosti oblíbených konceptů:

"JE-LI PRAVDA VYSLOVENA, ROZPLYNE SE

Pro ty z vás, kdo mě teď slyší poprvé, bych rád zdůraznil, že nic z toho, co říkám, není Pravda. Nedělám si naprosto žádný nárok na to, že jakýkoliv výrok, vycházející z mých úst, je Pravdou.

Nejsem v tom žádnou výjimkou. Ani žádný z učitelů, které jste buď četli nebo slyšeli mluvit o Pravdě. Pravda se vyjádřit nedá. Všechna tato slova, všechny tyto koncepty jsou pouze vodítka, upozorňující na Pravdu, která je přímo tady – vždycky přítomná, tak jasná a tak odhalená, jak vůbec může být.

Ramana Mahariši používal představu trnu, který se použije k odstranění jiného trnu, zabodnutého řekněme do vaší nohy. Takže máte trn (což je určitá představa o tom, jak věci jsou) a ta je ve vás vtištěná. Mudrc přijde a použije jinou představu za předpokladu, že hluboce zakořeněná představa bude touto druhou představou odstraněna. Když je zakořeněná představa odstraněna, obě představy jsou už zbytečné – zahodí se. Trn, který byl použit k odstranění jiného trnu, nemá žádnou hodnotu sám o sobě. Když udělal, co udělat měl, nebásníte extaticky o tom, jak jedinečný trn to byl. Má cenu jen jako nástroj.

Důležitým trnem Ramany Maharišiho bylo: Ptejte se sám sebe „Kdo jsem?“ … Ptejte se sám sebe: „Kdo se ptá?“…. Ptejte se sám sebe: „Kdo to chce vědět?“ Byl to ´trn, který si vybral´, chcete-li. V rukách tohoto Mistra, který přesně v tom pravém okamžiku, když intuitivně pozná, co potřebuje hledající, který za ním přišel, tento koncept použije.

Někteří z těch, co seděli kolem, sledovali ho a naslouchali mu, později říkali: „Vzpomínáte si na toho chlapíka, co přišel, na něco se zeptal a Bhagaván mu řekl „Kdo to chce vědět?“ A když to Bhagaván vyslovil, ve tváři toho chlapíka bylo vidět, že to byla trefa přímo do černého… že on to v té chvíli přímo viděl! Jaký je to magický, úžasný, fantastický nástroj!“

A tak odešli a pak jednou zaslechli, jak si někoho stěžuje, že je z toho hledání už dočista zmatený. A (směje se) řekli mu: Jste zmatený? No a kdo je zmatený? Kdo si myslí, že je zmatený? Hm? Hm? Hm? (směje se). A je velmi pravděpodobné, že pokud se někdy později ocitnete v blízkosti téhle duchovní party, narazíte na spoustu lidí, kteří s informovaně povýšeneckým výrazem ve tváři budou pokládat otázku „No a kdo to chce vědět? Kdo se na to ptá, hm?“ Jako kdyby to byl nějaký druh magicky působícího zaklínadla (směje se). Samozřejmě, že není. Je to jen další pomůcka, další koncept.

Je to jako kdybyste pozorovali neurochirurga… sedíte u průhledu do operačního sálu a pozorujete ho, jak uchopí skalpel a provede řez. A udělá další řez, prořízne lebku a je vidět mozek. Uchopí skalpel, udělá tam další malý řez a pak pacienta zase sešije. A pacient je kupodivu vyléčený! To je fantastické! A tak… znovu to sledujete. Zíráte do operačního sálu a vidíte, jak prořízl tohle, tady udělal malý řez, pak odložil skalpel a skončil. Vplížíte se tam a skalpel ukradnete (směje se). Teď máte skalpel vy. Můžete teď jít a provádět mozkovou chirurgii! Máte nástroj, který uzdravuje. A jednoho dne narazíte na někoho, kdo má přesně tytéž symptomy jako onen chlápek, co ležel na operačním stole, a řeknete mu: „Můžu vám pomoci, položte se!“ Použijete ten nástroj, onen kouzelný skalpel, přibližně na tomtéž místě, jak jste to viděli u onoho chirurga… a je velká šance, že se vám podaří udělat krvavou změť. Protože je to nástroj. Všechny tyhle koncepty, každý z těch konceptů je jen nástroj. Pokud si dokážete zapamatovat fakt, že jsou to jenom pomůcky, pouhá vodítka, ušetříte si spoustu nepříjemností.

Během času dojde většinou k tomu, že jste toho spoustu přečetli, navštívili jste spoustu učitelů, vstřebali jste určitý počet konceptů, a mnohé z nich si vzájemně odporují. Jak uvést do vzájemného souladu, co řekl tenhle učitel, a co řekl tam ten? Tím míním, že když byli s ním, vyciťovali jste, že je to pravý učitel. Nepadá vůbec v úvahu, že by vás podváděl. A přesto říká něco úplně jiného a odlišného od toho, co říká tam ten. Jak to dát do souvislosti? Způsob, jak to vzájemně sladit, je pochopit, že pravdu mají oba. Z tohoto pohledu je to o mnoho snadnější. Dotyčné koncepty jsou použitelné jen v daném okamžiku. A jejich skutečná užitečnost vyjde najevo, jsou-li v rukou mudrce."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Wayne Liquorman

Nový příspěvekod Linda » čtv 14. lis 2013 16:00:18

A ještě jedna ukázka ze stejné knihy. Vysvětluje v ní princip nedvojnosti naprosto srozumitelně - názorně ukazuje, jak to ve skutečnosti s tou neskutečností projeveného světa je:

"Toto objevující se projevení je aspektem Celku. Není to něco jako tragický omyl, který vytváříte svou nevědomostí. To celé neuvěřitelně bohaté, velkolepé, krásné, hrůzné, úžasné projevení, to všechno je aspektem Boha, aspektem Celku. A je neskutečné v tom smyslu, že nemá žádnou nezávislou existenci. Neexistuje nezávisle na tomto živoucím Vědomí, nebo spíše je jeho aspektem.

Má někdo papírový kapesník – nejlépe nepoužitý? Děkuji.

Teď budu materializovat… (sroluje kapesník svými prsty do kuličky a drží ho mezi prsty a palcem.) Toto je Vědomí – Zdroj a Podstata všeho. Je to všechno, všechno, co kdy bylo, co kdy bude… Vědomí v klidu, Vědomí neprojevené, Vědomí bez atributů… nic… Nicota… Noumenon.

Je nekonečnou potencialitou, která se dosud neprojevuje jako žádná věc; a tak je ničím. Protože je nekonečnou potencialitou a ne vyprázdněnou pustinou, lépe řečeno je nekonečnou potencí, musí se – coby součást své přirozenosti – aktivizovat, uskutečňovat. Nezáleží na tom, jestli to nazvete genezí nebo velkým třeskem; tohle je ten okamžik (vytáhne z papírové kuličky cíp, aniž by ho oddělil), kdy se nekonečná potencialita vytvaruje jako projevení, v oblasti jevů, v celé této tkáni života. V každém kousíčku! A všechno to vyvstane najednou. A tak z této neuvěřitelné potenciality vyvstane vesmír (vymodeluje tkáně ´galaktických´ systémů) a solární systémy, ze solárních systémů se vytvaruje (stočí se výběžky toho, co je už vysunuté) tento planetární systém, a tento maličký planetární systém se vytvaruje do podoby Země, a z této Země se vytvarují všechny ty nejrůznější psychofyzické mechanismy. Vyvstanou a žijí kratičký časový úsek a pak se stáhnou nazpět (výběžky se zkomprimují zpět do kuličky) do této bezmezné potenciality; a vytvarováním jsou z ní vytvářeny nové (vytáhne cíp na jiné straně papírové kuličky) … takže tu máte tento konkrétní výčnělek (vytáhne pořádně velký ´výčnělek´ z kuličky) – můžeme ho nazvat ´vy´ – což je pouhý aspekt celého tohoto projevení v oblasti jevů.

Jednou z kuriózních věcí u tohoto aspektu, u tohoto konkrétního výčnělku je, že je nadán pocitem oddělenosti, pocitem, že on sám osobně jedná, a díky tomu pociťuje, že je svým způsobem oddělený od Toho. Ale TOTO je Jedinost. Je to sumární součet všeho. Neexistuje žádné ´tohle´ (odtrhne cíp a drží ho ve vzduchu oddělený). Existuje jen Toto (Celek) projevující se, vysouvající ven bezpočet výčnělků, mnohé z nich považují sebe samy za oddělené, podléhají – chcete-li – hypnóze dojmu oddělenosti; ale žádná oddělenost tu není. Všechno je spojené; všechno je touto Jediností. Neexistuje žádná dvojnost. Existuje jen prožívání dvojnosti; je tu pouze zdání dvojnosti; protože není prožíváno propojení, není nevnímáno, nepociťuje se. To ale nemůže změnit základní přirozenost věcí. Základní přirozeností věcí je, že všechno co tu je, je Vědomí. Vědomí je to jediné, co existuje. A když tento konkrétní (papírový výběžek) psychofyzický mechanismus dokončí své stanovené období existence, znovu se zasune; a vy řeknete „Co se mu stalo?“ To je ta základní otázka, na kterou by každý chtěl znát odpověď – co se bude dít MNĚ, až přestanu být vysunutý? :lol:

Takže nikdy nejste oddělení. Nikdy jste nebyli nic jiného než To (papírová kulička). Proto se vám nic nestane. To, za co se považujete (výčnělek), se stane tímhle (kuličkou) – všechny ty myšlenky a vzpomínky a zkušenosti, ke kterým došlo prostřednictvím onoho výběžku, nikam nejdou. Jsou stále ještě součástí celku. Všechno je i dál součástí celku. Odtud může vyvstat nový psychosomatický mechanismus (vytáhne cíp z jiné části papírové kuličky) a tady se docela dobře mohou projevit některé vzpomínky odtamtud. A má-li tento konkrétní výčnělek pocit, že on sám je tím, kdo jedná, má pocit já, pak prohlásí: „To jsou MOJE vzpomínky. žil před pěti sty léty :D . To byl můj život!“
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47


Zpět na Archiv z FJZ

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron