Všímavost a porozumění karmě: příčina a důsledek

Všímavost a porozumění karmě: příčina a důsledek

Nový příspěvekod Linda » stř 13. lis 2013 22:09:44

Z knihy Jacka Kornfielda a Josepha Goldsteina "Hledání srdce moudrosti":

"Naše kultura je všeobecně orientovaná na vyhledávání okamžitého uspokojování tužeb, což posiluje názor, že to, co děláme, nemá důsledky, že neexistuje karmický důsledek našeho jednání, které se nám v budoucnu vrátí. Pokud ale ustoupíme trochu stranou a získáme širší perspektivu, pochopíme, že jsme dědici svých vlastních motivů a skutků a že naše životy se neodvíjejí náhodně či namátkově. Je důležité vidět, jaké jsou naše motivy a záměry, a rozumět důsledkům, které podmiňují.

Všímavost hraje kritickou úlohu při porozumění odvíjení karmy. Dvě stránky všímavosti, v této souvislosti obzvláště významné, jsou jasné pochopení a vhodnost účelu. Jasné pochopení znamená věnovat pozornost tomu, co děláme, být si plně vědomi toho, co se právě odehrává. Když stojíme, víme, že stojíme; když jdeme, víme, že jdeme. Jasné pochopení toho, co děláme, nám pak dovolí posoudit vhodnost účelu. To znamená vědět, zda jednání je dovedné, či nedovedné...

Je-li všímavost slabá, máme málo smyslu pro jasné pochopení a vhodnost účelu. Nejenže si nemusíme uvědomovat své záměry, ale často nevěnujeme pozornost ani jednání samotnému, a tak můžeme být svými navyklými modely puzeni k jednání přinášejícímu bolestné důsledky… Každé jednání, jakkoli se zdá bezvýznamné, podmiňuje nejen budoucí výsledek, ale zpětně působí i na mysl. Jestliže v mysli na okamžik vyvstane zlost a my se v ní ztratíme, ve skutečnosti tím rozvíjíme zlost. Jestliže se ztratíme ve chtivosti, rozvíjíme chtivost. Je to jako džber naplňovaný kapku po kapce vodou. Domníváme se, že kapka je tak drobounká, nevýznamná, že na ní vůbec nezáleží. Avšak kapku po kapce se džber přesto naplní. Přesně stejným způsobem je mysl v každém okamžiku podmiňována každým prožitkem a okamžik po okamžiku se mysl naplňuje. Podmiňující moc mysli bychom měli chovat v obrovské vážnosti, a to nejen ve vztahu ke svým nynějším prožitkům, ale rovněž s ohledem na svoje budoucí směřování...

Během své návštěvy Spojených Států Jeho Svatost tibetský dalajlama přednesl rozpravu o prázdnotě já a o karmickém zákoně příčiny a důsledku. V průběhu rozpravy řekl, že pokud by si měl vybrat mezi pochopením karmy a pochopením prázdnoty, měl by se meditující snažit pochopit karmu. Pro mnohé to bylo překvapením, neboť nejvlastnějším jádrem moudrosti buddhismu je pochopení prázdné, neosobní, bezpodstatné povahy všech jevů. Pro nás je však navýsost důležité pochopit správně smysl tohoto důrazu, jelikož bez pochopení karmy, důsledku našich činů, můžeme aspekt prázdnoty jevů ve svém životě užívat jako racionalizaci odmítnutí odpovědnosti. Myšlenka, že na ničem nezáleží, že lze dělat cokoli, protože všechno je beztak prázdné, je velmi vážným nepochopením učení a chabým ospravedlněním nedovedného chování. Jsme-li citliví vůči zákonu karmy a převezmeme-li odpovědnost za svoje jednání a jeho důsledky, pomůže nám to dosáhnout skutečně opravdové pochopení prázdnoty.

Soucit stejně jako vhled vyrůstají z pochopení karmy. Když porozumíme, že nečestné, zhoubné nebo nenávistné jednání promění v utrpení původce i příjemce daného konání, můžeme vůči oběma zaujmout postoj soucitu, místo abychom reagovali vztekem nebo záští. V žádném případě to však neznamená, že naše reakce je slabošská či nerozhodná. Ve skutečnosti když vidíme, jak lidé ve své zaslepenosti jednají způsobem, kterým sobě i druhým působí bolest, může nás to inspirovat k velmi intenzivní a přímé reakci, ale je to reakce soucitu."

Joseph Goldstein
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Všímavost a porozumění karmě: příčina a důsledek

Nový příspěvekod Linda » stř 13. lis 2013 22:10:35

Reakce našeho emočního mozku na dění jsou automatické. Mysl snadno ztratí svou jasnost, sebeztotožnění probíhá stále znovu, rozlišovací schopnost se zatemňuje a nakonec zmizí.

Jakými způsoby lze začít rozpoznávat neuvědomované automatismy vlastní mysli, vysvětluje Tara Bennett-Goleman v knize Emoční alchymie s podtitulem "Jak může mysl uzdravit srdce". Jeho Svatost dalajlama píše v předmluvě: "Tara Bennett-Goleman se pokusila ukázat, jak využít vědomé vnímání k oproštění se od mentálních a emočních návyků. Vzhledem k tomu, že si neuvědomujeme jejich destruktivní potenciál, necítíme potřebu se jim postavit... Tara Bennet-Goleman nabízí způsob, jak mysl uklidnit a oprostit od rušivých emocí... Je to praktická aplikace vědomého vnímání v oblasti emocí."

Z kapitoly o zkoumání mysli:

"Buddhismus předpokládá, že existuje přímá souvislost mezi naší schopností soucítit a jasností naší mysli.

Mračna chaosu v naší mysli se rozplynou v okamžiku, kdy přerušíme navyklé způsoby vnímání. Tibetské slovo sherab označuje zkoumající inteligenci, která odstraňuje zmatek.

Tuto schopnost mysli je možné nazvat vnitřním učitelem. Je to schopnost využít životní zkušenosti k tomu, abychom začali vnímat věci takové, jaké skutečně jsou, a ne takové, jaké se zdají být. Zkoumající inteligence využívá pojmovou mysl, mysl, která uvažuje, označuje a vyvozuje, k tomu, aby sebe samu proměnila.

Zkoumající inteligence se nespokojuje s pouhým filtrováním vjemů přes zkreslující čočky myšlenek a emocí a nedovolí, aby předpoklady, které na jejich základě vznikají, definovaly naši realitu ... nespokojuje se s chápáním života mlhou obvyklého způsobu myšlení a cítění.

V tomto smyslu zkoumání pomocí vědomého vnímání nabízí přímou cestu k oproštění se od těch nejzakořeněnějších návyků a sklonů k jednosměrnému myšlení a cítění včetně falešné jistoty, která vychází z předpokladu, že věci takové, jaké se zdají být, odrážejí jejich skutečnou podobu. Kvalita zkoumání nepřímo závisí na návyku. Když věci nezpochybňujeme, pokračujeme automaticky v používání návyků, které ovlivňují naše vidění, interpretace, cítění i reakce. Zkoumavá mysl vám umožní zbavit se tohoto vlivu, vystoupit z vyjetých kolejí a uvidět věci z nového úhlu.

Stejně zkoumavé pátrání může poskytnou náhled do našich emočních návyků, na jemnější úrovni nám umožní proniknout méně zřejmými kognitivními a emocionálními zábranami.

Yeshe, moudrost, poznávání věcí, jaké jsou, je pravda, která zůstává i po opadnutí přílivu myšlenek, pocitů a chybných předpokladů. Yeshe je jako širé nebe, sherab je zkoumavá inteligence, je jako vítr, který rozežene mentální mraky, které je zakrývají."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Všímavost a porozumění karmě: příčina a důsledek

Nový příspěvekod Linda » stř 13. lis 2013 22:11:21

V kapitole Percepční posuny Tara Bennett-Goleman popisuje, jak je možné rozpoznávat návyky bezděčného sebeztotožňování, nenechat je pokaždé automaticky proběhnout, a jak se nakonec dostat k tomu, co Nisargadatta Maharadž nazývá "nepřevzetí dodávky":


"Abychom byli schopni vidět jasně – vnímat věci takové, jaké jsou, – musíme přerušit řetěz, spojující předpoklad a vlastní pojetí. Toto přerušení musí nastat v okamžiku, kdy se smysly propojí s vnímaným objektem, ale dřív, než se působením mentálních návyků vlastní vjem zařadí do zatuchlých zásuvek myšlenek a pocitů.

Otevření prostoru v mysli v tomto kritickém okamžiku nám poskytuje opěrný bod mezi vjemy v jejich přírodním stavu a neúprosnou zátěží našich navyklých myšlenek a pocitů. Pokud se nám podaří tyto emoční návyky alespoň na okamžik zastavit, vzniklý prostor nám umožní nahlédnout do vlastní mysli z jiné perspektivy. Když si uvědomíme, jak rychle naše navyklé mentální reakce tento prostor zaplňují a vytvářejí magickou podívanou, máme příležitost podrobněji prozkoumat způsob, jakým naše mysl funguje.

Běžné neviditelné mechanismy naší mysli jsou náhle vystaveny na světlo vědomí... Tím získáváme příležitost prozkoumat vlastní emocionální reakce, včetně těch nejzákladnějších prvků vlastních myšlenek, z jiného aspektu.

Své navyklé myšlenky a emocionální reakce obvykle považujeme za samozřejmou a nevyhnutelnou součást individuální zkušenosti. Prozkoumání vlastní mysli na nejhlubší úrovni nám však umožní poznat, jak emoce a myšlenky vycházejí z naší počáteční reakce na smyslové vnímání.

Pokud jsme schopni vědomě vnímat v okamžiku vzniklé mezery – v tom mikrookamžiku mezi vjemem a úsudkem o něm – máme možnost se nadále dívat starým navyklým a zkresleným (zdeformovaným) způsobem, nebo přijmout věci takové, jaké jsou, a oprostit se od předem vytvořených závěrů a reakcí. To, co buddhismus nazývá nejvyšší pravdou, vlastně označuje nezkreslené vnímání, nezastřené mraky předčasných závěrů, a to nám umožní přístup k bezprostřednímu prožitku.

Přerušení řetězce na této úrovni znamená zásadní posun v našem nazírání na lidskou mysl. Tento posun přetváří všechny navyklé předpoklady, pocity a reakce... V tomto smyslu i nevinný způsob reagování a myšlení je v pravém slova smyslu vězením naší mysli, která se jimi nechá slepě a důvěřivě vést – je to vězení s otevřenými dveřmi. Máme totiž neustále možnost vidět věci takové, jaké jsou.

Čokji Njima Rinpočhe, jeden z mých učitelů, popisuje tento stav mysli následujícím způsobem: "V každém okamžiku myšlení se projevuje návyk i emoce: příjemný nebo kladný vztah, nepříjemný pocit nebo averze. I v našich zdánlivě neutrálních myšlenkách je snaha blíže nepátrat signálem uzavření mysli nebo duševní otupělosti. V každém okamžiku myšlení jsou přítomny náznaky všech tří základních emocí. Karma vzniká na bázi těchto základních pocitů libosti, nelibosti a otupělosti. To jsou zárodky velkých nepříjemných emocí.

V běžném slova smyslu karma – zákon příčiny a důsledku – pramení z čehosi, o čem se tibetské spisy zmiňují jako o "vžitých vzorcích chápání a fixace". Tyto vžité vzorce neboli mentální návyky jsou rovněž známé jako "emoční a kognitivní zatemnění", tendence mysli opakovat vzorce myšlení a cítění stále dokola.

Čím víc opakujeme určitý mentální vzorec, s tím větší pravděpodobností se nám v budoucnu opět vynoří. V tomto smyslu lze říci, že mentální vzorce jsou zárodky naší karmy. Cesta k osvobození, k možnosti vyhnout se vlastní karmě, proto začíná oproštěním se od těch nejvyšlapanějších cest – nejhlubších kolejí – vlastní mysli."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Všímavost a porozumění karmě: příčina a důsledek

Nový příspěvekod Linda » stř 13. lis 2013 22:12:23

O potřebě všímavosti píše i křesťanský kněz Anthony de Mello:

Ukázka z knihy Anthony de Mello "CESTA K LÁSCE", vydalo nakladatelství CESTA


NEZŮSTANE KÁMEN NA KAMENI

Když Ježíš vyšel z chrámu a odcházel odtud,
přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu na chrámové stavby.
On však jim řekl: "Vidíte toto všechno?
Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni,
všechno bude rozmetáno."

Matouš 24:1-2


Představte si nějakého těstovitého člověka obaleného tukem. To se může stát vaší mysli – ztěstovatí, pokryje se vrstvami tuku, až otupí a zleniví natolik, že přestane myslet, pozorovat, objevovat a zkoumat. Ztratí bdělost, čilost i pružnost a zkrátka a dobře usne. Rozhlédněte se kolem sebe a uvidíte, že takovou mysl má téměř každý: těžkopádnou, spící, chráněnou vrstvami tuku, odmítající nechat se vyrušit či pobízet k bdělosti.

Co jsou ty vrstvy? Každé přesvědčení, které máte, každý váš závěr ohledně lidí a věcí, každý zvyk a všechno, na čem lpíte. V letech, kdy jste se utvářeli, vám měl někdo pomoci seškrábnout tyto vrstvy a osvobodit mysl. Místo toho vás vaše kultura a společnost, které právě tyto vrstvy na vaši mysl naložily, vychovávala tak, abyste si jich ani nevšimli, zavřeli oči a nechali druhé lidi – odborníky: politiky, kulturní a náboženské činitele – aby mysleli za vás. Jste tedy zatíženi břemenem nikdy nezpochybněné, nepřezkoumané autority a tradice.

Prozkoumejme tyhle vrstvy jednu po druhé. Nejdříve vaše přesvědčení. Ať už žijete svůj život jako komunista nebo jako kapitalista, jako muslim nebo jako žid, žijete předpojatý život plný předsudků; mezi vámi a Skutečností je bariéra, vrstva tuku, protože už Ji nevidíte a nedotýkáte se Jí přímo.

Druhá vrstva: vaše představy. Pokud si o někom utvoříte nějakou představu, pak už nemáte rádi toho člověka, ale svou vlastní představu o něm. Vidíte ho něco dělat, něco říkat či se určitým způsobem zachovat, a už ho opatřujete nálepkou: ta je hloupá, ten je pomalý, ten je krutý, ta je moc milá, atd. Vytvořili jste si tedy clonu, vrstvu tuku mezi vámi a tím člověkem, neboť až se s ním příště setkáte, budete se na něj dívat skrz tu utvořenou představu, i když už se mezitím změnil. Ohlédněte se a všimněte si, že jste to tak udělali téměř s každým, koho znáte.

Třetí vrstva: zvyky. Zvyk je pro lidský život nezbytný. Jak bychom mohli chodit nebo mluvit nebo řídit auto, aniž bychom se přitom nespoléhali na zvyk. Ale zvyky je nutné užívat jen na záležitosti mechanické – ne na lásku či na dívání se kolem sebe. Kdo by chtěl být milován ze zvyku? Už jste někdy seděli na skalnatém břehu či pláži, fascinováni majestátností a záhadností moře? Rybář se na moře dívá každý den a té velkoleposti si nevšimne. Jak to? Otupující efekt té vrstvy tuku, zvané zvyk. Vytvořili jste si utkvělé představy o všech věcech, které vídáte, a když se s nimi dostanete do styku, nevidíte už je, v celé té jejich měnící se novosti, ale tu pořád stejně nezajímavou, neprodyšnou, nudnou představu, vytvořenou ze zvyku. A takhle zacházíte s lidmi i s věcmi, takhle se s nimi setkáváte: žádná svěžest, žádná novost, jen ten stejně mdlý, všední (nudný) styl, vycházející ze zvyku. Nejste schopní se dívat jiným, více tvůrčím způsobem, protože s vytvořeným stereotypem pro styk s lidmi a věcmi si mysl prostě přepojíte na automatického pilota a dřímáte.

Čtvrtá vrstva: vaše lpění a strach. Tuto vrstvu lze vidět nejsnáze. Opatřete každou osobu i věc nátěrem lpění a strachu (a tedy nelibosti) – a v tom okamžiku přestanete tu věc či bytost vidět takové, jaké opravdu jsou. Jen si vzpomeňte na někoho, koho nemáte rádi, koho se bojíte či na kom lpíte, a uvidíte, že jsou tato slova pravdivá.

Už vidíte, že se nacházíte ve vězení, vytvořeném přesvědčeními a tradicemi vaší společnosti, a představami, předsudky, lpěním a strachem vycházejícími z vašich zkušeností? Jedna stěna za druhou obklopuje vaši vězeňskou celu tak, že se zdá téměř nemožné, že z byste ní kdy unikli a dotkli se toho bohatství života a lásky a svobody, které leží vně vaší věznící pevnosti. A přitom to není úkol nemožný, je přímo snadný a radostný. Co dělat, abyste unikli? Čtyři věci: zaprvé, uvědomte si, že jste obklopeni stěnami vězení a že jste svou mysl uložili ke spánku. Většinu lidí tahle skutečnost vůbec ani nenapadne, a tak žijí a umírají jako vězni. Většina lidí se prostě adaptuje, přizpůsobí se vězeňskému životu. Z několika málo se stanou reformátoři, bojují za lepší životní podmínky ve vězení, lepší osvětlení, popř. lepší větrání. Jen z hrstky lidí se pak stanou vzbouřenci, povstalci, kteří z vězení uniknou. Přijdete-li tedy na to, že jste mezi vězeňskými stěnami, můžete se stát jen vzbouřencem.

Zadruhé, přemýšlejte o těch stěnách, celé hodiny pozorujte své myšlení, zvyky, lpění a obavy bez jakéhokoli hodnocení či odsuzování. Dívejte se na ně a ony se rozpadnou.

Zatřetí, po jistou dobu pozorujte věci a lidi kolem sebe. Podívejte se, ale opravdu se dívejte, tak jako kdyby to bylo poprvé, na tvář přítele, na list stromu, na strom, na ptáka v letu, na chování a manýrismus lidí kolem vás. Poctivě se podívejte a snad je uvidíte nově, takové, jací jsou, bez toho otupujícího a ohlupujícího účinku vašich představ a myšlenkových stereotypů.

Čtvrtý a nejdůležitější krok: v klidu se usaďte a pozorujte, jak vaše mysl pracuje. Neustále vytváří myšlenky, názory a reakce. Sledujte to všechno v dlouhých časových úsecích, tak jako kdybyste pozorovali říční proud, nebo i film. Brzy shledáte, že je to ještě mnohem poutavější než kterákoli řeka, než kterýkoli film. A mnohem více oživující a osvobozující. Nakonec, můžete o sobě vůbec říct, že žijete, když si ani nejste vědomi svých vlastních myšlenek a ovlivnění? Nevědomý život, říká se, nestojí ani za to žít. Nedá se vlastně ani nazvat životem; je to existence robota, spánek, bezvědomí, smrt, a přesto to lidé nazývají lidským životem.

Takže se mějte na pozoru: pozorujte, zpochybňujte, zkoumejte a vaše mysl obživne, zbaví se tuku a bude čilá, bdělá a bystrá. Vězeňské stěny se začnou rozpadat, až v chrámu nezůstane kámen na kameni a vy budete obdařeni ničím nezkaleným viděním věcí v jejich skutečné podobě, přímým prožíváním Skutečnosti.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Všímavost a porozumění karmě: příčina a důsledek

Nový příspěvekod Linda » stř 13. lis 2013 22:12:56

Jak na to, vysvětluje Anthony de Mello ve své knize Bdělost:

"Je nesmírně důležité, abyste se věnovali tomu, co nazývám "pozorování sebe sama". Buďte si vědomi toho, co říkáte, co si myslíte, a buďte si vědomi toho, jak jednáte. Buďte si dobře vědomi toho, odkud pocházejí motivy vašeho jednání, jaké jsou vaše pohnutky. Nevědomý život nestojí za to žít.

Nevědomý život je mechanický. Není lidský, je naprogramovaný, je manipulovaný... Lidé procházejí životem s utkvělými představami. Nikdy se nemění, nejsou si prostě vědomi toho, co se odehrává. Mohli by stejně dobře být kusem dřeva nebo loutkou nebo kamenem, nebo nějakým mluvícím, chodícím a myslícím strojem. To není lidské. Jsou to loutky smýkané vším možným. Stisknete tlačítko a dostanete očekávanou reakci. Můžete přímo odhadnout, jak ten který člověk bude reagovat...

Nejdůležitější je zbavit se všech nálepek. Jak říkají japonští zenoví mistři: "Nehledej pravdu; pouze přestaň mít názory." Odhoď své domněnky... Až přestanete mít o věcech svoje mínění, sami to poznáte. A tady to je něco podobného: Až se zbavíte všech svých nálepek, sami to poznáte...

Já tady oroduji za bdělost, což vůbec není totéž jako soustředění. Soustředění je jako reflektor nebo bodové světlo. Může vás něco rušit, odpoutávat vaši pozornost. Ale když jste bdělí, nic vaši bdělost rušit nemůže. Bdělost je lampa osvětlující celý prostor. Jste otevřeni všemu, co se dostane do zorného pole vašeho vědomí. Když přepnete na program "bdělost", nikdy vás nic nemůže vyrušit, protože jste si pořád vědomi toho, co se děje...

Bdělosti vás nikdo nemůže naučit, protože tím by vám předával nějakou techniku, programoval by vás. Pozorujte se. Když s někým mluvíte, jste si toho vědomi, nebo se s tím prostě identifikujete? Když jste se na někoho rozzlobili, uvědomovali jste si, že jste rozzlobení, nebo jste se prostě se svým hněvem identifikovali? A potom, až na to bylo trochu času, přemýšleli jste o tom, co se stalo, snažili jste se tomu porozumět?... Co nechápete a čeho si nejste vědomi, to potlačíte. A nezměníte se. Ale když to pochopíte, samo se to změní...

Pozorovat všechno uvnitř i vně nás, a když se s vámi něco děje, dívat se na to, jako kdyby se to dělo někomu úplně jinému. Nekomentovat to, neposuzovat to, nezaujímat k tomu stanoviska, nezasahovat do toho, nepokoušet se to změnit, pouze tomu porozumět. A když to takto budete dělat, časem si všimnete, že už se přestáváte identifikovat s "já". Svatá Tereza z Avily říká, že ke konci jejího života jí Bůh dopřál velkou milost. Ona to takto moderně nepodává, ale v podstatě by se dalo říci, že se přestala sama se sebou identifikovat...

Vystoupíte ze sebe a díváte se na svoje pocity zvenčí. Neidentifikujete se s nimi. Nehnete ani prstem, abyste je zahnali. Jste ochotni v pohodě dál pokračovat ve svém životě, zatím co ta "deprese" vámi projde a zmizí. Pokud nevíte, o čem mluvím, rozhodně se máte na co těšit. A obavy? Přijdou, ale neděláte si starosti. Zvláštní, viďte? Něco vám dělá starosti, ale vy se neznepokojujete..."
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 872
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47


Zpět na Archiv z FJZ

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron