Jarka Kočí Ticho

Jarka Kočí Ticho

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 14:14:16

"Krátká meditační úvaha …


Obrázek

Jak krásné je pouze být,
Ano pouze být a dívat se !
Být prázdný a tichý,
Být ve všem a všude
Být ničím a přece vším …

Jak krásné je přivést mysl
Do stavu nic nevím
Ve kterém zní neslyšitelné
A věčné Já Jsem …

Jak krásné jest býti chudým v duchu
Neboť v něm jest bohatství boží přítomností
Zažívané naším věčným a vnitřním Tichem
V docíleném stavu mysli „nic nevím“
Jest nevětší pokoření naší osobnosti před Bohem
Jest to největší Mystérium pokory
Chudá, oproštěná čistá mysl naplněná pouze
Hudbou věčné přítomnosti, tedy hudbou
Věčného TEĎ !

Toto věčné Teď je stále naším majetkem
Poněvadž jest naším přirozeným stavem
Jest však zastíněno rozvlněnou hladinou mysli
Kterou žijeme na tomto světě
A tak odváděni jsme od božské přirozenosti

Božská přirozenost spočívá v nás
Jako absolutní Ticho
Které jest vnitřně slyšitelné
A proto se musíme snažit
Postřehnout ono veliké Ticho

Naučme se naslouchat Tichu v sobě
Naučme se soustředit pozornost
A naslouchání do svého nitra
Tam, kde je trůn naší věčné existence
Našeho věčného Já plného Míru a Klidu

Staňme se v tuto chvíli sami Betlémem
Ve kterém se zrodí v Panně Marii
Tzn. čisté, oproštěné a neposkvrněné mysli
Kristus tzn. čisté vědomí bezčasé Já
A věčné Já jsem
Jehož věčný tep budem cítit celý svůj život

Nikdy již neztratíme dotek věčné přítomnosti
Nekonečného bytí a nesmrtelnosti
Ó jaký to zázrak pro člověk být ve své přirozenosti Bohem
Který můžeme žít již na tomto světě
Žít jím a vzývat ho mečem

Ano člověče, nauč se mlčení
A v tomto mlčení se nauč
Naslouchat Tichu ve kterém se dotkneš
Roucha svého nesmrtelného vědomí Já

Na světe jest jedno veliké Tajemství
veliké Mystérium
A toto tajemství je právě v tom
Pochopit, že není žádného tajemství
Ani mystéria, nýbrž že jest Věčné Teď
Tedy věčný přítomný okamžik
Kterým stále žijeme a že tu je stále
tento stále věčný okamžik v nás
které je naše nadosobní bdění
je to jáství, je to bytí, je to nic, je to všechno
je to všeobsáhlé prázdno …

ve své tiché přirozenosti jsme nejvyšší Bůh
a ve svém projeveném pohybu a činnosti
jsme jeho dětmi …

není to krásné?

Pochopit tajemství tohoto okamžiku
Toť zázrak v životě člověka
A je to vůbec zázrak v dějinách lidstva
Od vzniku až po skonání světa …

K čemu vedou koncentrace, meditace a různá jiná cvičení?
Jen k tomu, abychom utišili rozbouřené moře naší mysli
A našli na jeho dně onen věčný okamžik
Kterým jest naše Já, Kristus, Átmá, nebo-li Teď
A tento věčný okamžik nás pak doprovází po celý náš život
Který se stává božským životem

Mnozí se táží, jak převést ono věčná Já, které postřehnem
V tichu koncentrace a meditace do běžného stavu
Našeho vědomí po celý den ? na to je jediná odpověď
Bdějte!

Ano, jsou pro člověka dvě možnosti. A to bdít nebo nebdít.
Kdo bdí po celý den, ať dělá cokoliv, bývá tato práce
Posvěcena věčným okamžikem, který je v pozadí
Naší pozornosti, kterou věnujeme své práci a kterou také vede
Nepracujeme-li, nebo-li nejsme-li vázání žádnou zevní činností
Jest tatáž Pozornost obrácena na pocit Já jsem …

Vždyť Pozornost je vlastností Já
Které jest průchodem do věčné oblasti Jsem
A toto jest vlastností Boha Absolutna …"
Návštěvník
 

Re: Jarka Kočí Ticho

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 13. lis 2013 14:20:15

symfonie ticha ...

přeneseno ze starého fóra JZ

"Šeptání v tichu"

Vypustit důkladně ze svého nitra všechna slova, jména, tvary... a čiré jsoucno je zde, čiré jsoucno je zde, je zde...

Mír je chrám Pravdy.

Je jedno jestli ležím, sedím, jdu, běžím, pracuji...
Pokud je ve mne Mír, ať dělám co dělám, jsem v chrámu.
Pokud ve mně Mír není, můžu třeba klečet na posvátné půdě a klanět se až k zemi, ale ve skutečnosti jen bloudím kolem.

Život nelze vyjádřit slovy, ani fyzikálním vzorcem. Lze ho jen žít, žít.

Uvědomovat si, znamená hledat. Uvědomit si, znamená najít... Ale cesta může být dlouhá, stále překvapující, a nemusí končit hned prvním rozbřeskem.

Vším projít až k uvědomění si, že už není kam spěchat. Pak se zastavit, dívat se a vidět. Pak přichází možnost výběru a jakékoliv přání se splní. Ale v potaz už přichází jen jedno jediné: nechť jsem tím, čím jsem.

Nauka žije v nás, roste s námi, nepotřebuje zalévat a hnojit neustálými výklady a komentáři. Je to divoká květina milující volnost svobody, kvetoucí sama sebou. Přílišnou péčí většinou jen skomírá, dusí se a topí.

Myšlenky vyřčené slovy, jsou jako stopy na cestě poznání. Ale poznání samo je místem tak tichým, že v jeho blízkosti se zastavuje i ta kráčející mysl.


"…Čistá mysl, je prostě Bůh.

Čistá mysl je Království nebeské, čistá mysl je Satori,
čistá mysl je koneckonců Život, s velkým Ž.

Nepředstavitelná energie, a nepředstavitelná moudrost, tvořící ze sebe, všechny a všechno.
Ale začněte o ni rozumovat, začněte to analyzovat,
A ihned upadnete v omyl!"

P.S.
Tón hlasu, výraz tváře, naléhavost se kterou tohle Eduard říká, to sem dát nejde.
Tak aspoň ta slova."


"Poznání je místem tak tichým...

...Čistá mysl, je prostě Bůh...


"Nepředstavitelná energie, a nepředstavitelná moudrost, tvořící ze sebe, všechny a všechno.
Ale začněte o ni rozumovat, začněte to analyzovat,
A ihned upadnete v omyl!"

Síla, která k nám přichází s tou čistou myslí a dává propojení s absolutnem - odhaluje Jej prozařujíc nás skrz na skrz - v odevzdání se tomu."

"...Čistá prapůvodní mysl, je všude.
Je nejen v nás a všude v přírodě, jako její původ a základna a taky život. Ale dokonce i v našich vlastních myslích!
A přece je nám bohužel naprosto neznámá.

Je nám totiž příliš samozřejmá. A proto si jí ani nevšímáme.
Ale když se s tímto tajemným principem života vědomě identifikujeme, jsme v Poznání."

Ladění mysli

"A to se říká, že prý slova nemohou vyjádřit podstatu.
Ta slůvka Eduarda Tomáše to ale dělají.
Jenom je nechat, v tom tichém rozjímání, naslouchání...

Podstatou je zde ta čistota: Čistá mysl, čisté vědomí, čistá pozornost... Skutečnost bez představ o tom, co je to pravda."

"Mysl je podobna rozhlasovému přijímači. Přijímá různé druhy vln a ty pak reprodukuje. Máme zde knoflíky svobodné vůle a pozornosti a jimi ladíme. Škála vln je velmi pestrá. Takže si tak ladíme ty stanice svých nálad, zrovna dle libosti, či povětrnostních vlivů... Tu jsme na veselé vlně, tu na smutné, tu nám to zní příjemně, tu nepříjemně, tu nás z toho rozbolí hlava, tu tančíme radostí...

Tím svým neustálým laděním vlastně hledáme stanici jménem Pravda, někdy si to uvědomujeme, někdy míň, někdy víc, někdy ani ne.

Ta stanice se špatně ladí, protože nikdo neví, jak ji vlastně spozná, jak ji rozliší od ostatních, kterých je na každém pásmu přehršle.

A tak když náhodou nenaladíme nic a vědomím, myslí, vnímáním zavládne to ticho, tak si toho většinou ani nevšimneme, že už jsme tam... A o to právě jde, všimnout si toho, rozvinout to, vnést do života, vnímat... Že je tu taky něco jiného, než jen ty různé zvuky, ruchy, šumy, ve kterých je těžké se z pozice ladícího posluchače vyznat... Že je tu čistý prostor - vědomí - podstata všeho toho znění, který je tím tichým místem Poznání... A že výhled z tohoto místa nám může dát porozumění řádu toho všeho, vnitřní osvobození..."

Nechat ať se ladí samo.

"různé zvuky, ruchy, šumy, ve kterých je těžké se z pozice ladícího posluchače vyznat"

Těmi rušivými zvuky a šumy bývají často také nekončící řeči o Pravdě.
Taková Vyšší dívčí nevědomosti."

"Také, také... Tím je vlastně ta universální Pravda přikrývána těmi indivuduálními pravdičkami, ale jen v těch našich hlavách, cha, cha.

Takže ono to hledání té velké Pravdy není vlastně nic jiného než zbavování se těch svých malých pravdiček... A těmi prázdnými mezírkami, dírkami, po těch pravdičkách k nám pak prosvítá ta Velká... Což se nám pak může jevit například jako to pověstné skládání mozaiky, puzzle, obrázku..."

"Podle toho jak se to vezme, ono se tak nějak i samo rozlaďuje."

"Nechat ať se ladí samo..."

Již nějaký ten věk ten nejtěžší hlavolam ve vesmíru."

Víra

"Víra s velkým V, ta čistá, bez těch šumů, to je vlastně taky život sám... Cesta na níž levá rovnovážně následuje pravou... Víra, že jeden krok střídá druhý... Víra ve vnitřní mír, který těm krokům dává rovnováhu..."

Hlavolam

"Vesmír v hlavě, svět v kostce
složit ji hravě
nejde vždy
hladce

Hodit hlavu za hlavu
a nezlomit si přitom vaz
odložit sebe
a se sebou si rukou třást

Cit pro skromnost
a rozum pro pokoru
toť dobrý hmat"

Báseň o né úplné nezbytnosti hlavolamu pro vesmír a okolí.

"Láma si placku láme …a jí."
Návštěvník
 


Zpět na Archiv z FJZ

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron