Mezisklad

Moderátor: nop

Re: Mezisklad, omyly myšlení a potrava slonů

Nový příspěvekod nop » sob 08. lis 2014 22:35:28

Omyly myšlení.
O úvahách, které se ukázaly jako nesprávné nebo nereálně by se mohlo psát celé hodiny.
Neboli: mysl pracuje podle "kapesní příručky" : TO CO MNE NAPADNE IHNED, TO PŘECE JE PRAVDA.
Ale pak, jestlipak je tomu tak?

Zde alespoň o potravě slonů. (opis)
http://www.novinky.cz/domaci/352944-krm ... grace.html
Krmení osmi pražských slonů není žádná legrace
Napadlo vás někdy, z čeho se může skládat jídelníček slonů v zoologické zahradě? Nahlédli jsme do jejich pavilónu v pražské Zoo v Troji, abychom to zjistili. Ke svačině jsou to větve, k obědu větve a k večeři zase jen větvě, doplněné samozřejmě i dalším krmením.
7. listopadu 13:42 - Praha
Sloni rádi pojídají dřevo, které je velmi důležité pro jejich zažívání, protože jim dodává vlákninu. Proto jsou nedílnou součástí jejich jídelníčku především větvičky, které mají k dispozici v průběhu celého dne.
Dále mají rádi jablka, která chovatelé používají i jako lákadlo, když je chtějí vlákat třeba do bazénu. Jako odměna slouží staré suché pečivo.

„Sloni přirozeně v přírodě žerou hlavně větve stromů. Větve, které jsou poházené ve výběhu, doplňujeme dalším krmením, senem, slámou, v létě zelenou pící a doplňujeme i menším množstvím zeleniny, ovocem, především jablky a granulátem. ….
Chovatelé rozhází větve, nebo navezou hromadu sena, nacpou zeleninu a seno do krmítek, potom až vpustí slony.

Sloni se svého oblíbeného dřeva dočkají i o Vánocích. Vánoční stromky, které by se musely po svátcích vyhodit, totiž slouží jako potrava pro slony v zoologických zahradách.
(opis)
= tak to je skutečnost. Kde , v čem je omyl?
=
V jednom krátkém filmu z divočiny bylo vidět slony, jak ulamují větve stromu. Komentátor řekl, že to pravděpodobně dělají proto, že žerou trávu a stromy jí stíní a tak se snaží omezit stínění, aby bylo více trávy.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad, jak i bez gurua a příručky

Nový příspěvekod nop » pát 05. pro 2014 0:28:26

(opis http://psychologie.cz/dva-velke-zivotni-omyly/)

Dva velké životní omyly
Mnoho lidí věří dvěma velkým omylům. Prvním je přesvědčení, že život by měl být snadný. Druhým je představa, že na něj existuje zaručený návod.

První omyl “život by měl být snadný” vede k depresím a pocitům méněcennosti. Život by měl být snadný, a protože můj život snadný není, něco není v pořádku. Buďto jej vedu špatně já a jsem tedy defektní: neumím život žít, něco dělám nesprávně, nemám potřebné nástroje… abych procházel životem vesele a snadno jako dětskou říkankou.
Zloba a zklamání
První omyl často vede taky k pocitu nespravedlnosti, zapšklosti a zlobě na svět. Život by měl být snadný, a protože můj život snadný není, někdo za to může. Mohou za to druzí (kterým se žije tak skvěle), mohou za to rodiče, špatný šéf, špatný partner, špatný politik… Mohou za to ONI.
Druhý omyl, že existuje zaručený návod na život, vede k nekonečné spirále falešných nadějí a hlubokých zklamání. Protože existuje zaručený návod na to, jak život učinit snadným, někde se tento návod musí skrývat. Je jistě obsažen v nejnovějším bestselleru, v drahé přednášce, v radách jedinečného kouče.
Pokud si bestseller koupím, metodu vyzkouším a nefunguje, pak je chyba buď ve mně (a výslednou frustraci přidám jako další kus na kupu méněcennosti, o které je zmínka výše), anebo je chyba v metodě (je to špatná, nedokonalá cesta).
Je třeba hledat novou knihu, nový návod, zaplatit nového gurua. A tak stále dokola.
Cesta ven
Z nekonečného kruhu je pouze jedna cesta ven: Uvědomit si, že ani jedno z výše uvedených přesvědčení není platné. Život není snadný a neexistuje na něj zaručený návod. Co se osvědčilo vám, nemusí fungovat vašemu kamarádovi. Hledat, proč tomu tak je a kde je chyba, je zbytečné. Jsme různí. Složití. Život je složitý. Různý.
Co dokážeme, je vzájemně se inspirovat. To zbylé je na nás. Každý sám musí hledat svou individuální cestu, kterou pozná po vlastních plodech. Nikoli po plodech, které uzrály u jiných.
Je potřeba naučit se vidět život nikoli jako projekt, kde vrstvíme jeden výsledek za druhým a jeho kvalitu hodnotíme podle velikosti této hromady, ale jako školu, ve které se neustále učíme; která nás učí. Pokud zůstaneme otevření a ochotní měnit se, pak chyby a obtíže, stejně jako úspěchy a dobré dny přispějí k tomu, že budeme postupně schopni nalézat vlastní cestu, vlastní odpovědi a následně si klást také hlubší otázky.
Hotovo není a nebude
Pokud jsme však ochotni se života neustále dále ptát a učit se z jeho odpovědí, pak to také znamená poznat, že nikdy nebudeme mít hotovo. A uvědomit si, že otevřenost/ochota ke změně a pocit věčné “nehotovosti” je jedno a totéž.
Jedním z důsledků pochopení této naší nikdy nekončící nehotovosti je neochota dávat jednoduché odpovědi i hledat zaručené návody. Není to abdikace nebo lhostejnost. Je to nová forma postoje k životnímu poznání, která nehledá neotřesitelné, ale naopak chápe, že čím nelze otřást, to bývá podezřelé. Více než o jednoduché jistoty jde nakonec o to, učit se (vždy znova) žít s nejistotou.
Postupně pak možná zjistíme,
• že příliš snadný život je vlastně špatný život, protože nás stejně jako málo náročný učitel příliš nenaučí
• že život je složitý, nespravedlivý, někdy nepochopitelný a často obtížný
• že jednoduché návody na něj neexistují.
Kdo však žije v postoji otevřenosti a ochoty měnit se, ten toto zjištění komentuje s úlevným "bohudík". Protože vidí, že samotná změna a učení se ze zkušeností je důležitou hodnotou, kterou spěje k životní moudrosti a hluboké spokojenosti. A tu vás snadný život ani jednoduchý návod nikdy nenaučí.

Dalibor Špok , Psycholog, www.daliborspok.cz
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad, tipy pro lepší život Marka Twaina

Nový příspěvekod nop » stř 10. pro 2014 18:03:39

Mark_Twain
http://www.badatel.net/9-najlepsich-tip ... ovy-zivot/

9 najlepších tipov Marka Twaina pre šťastný a pohodový život
29/11/2014 autor: badatel 1 Comment

Zrejme poznáte Marka Twaina a jeho populárne knihy ako Dobrodružstvá Huckleberryho Finna či Dobrodružstvá Toma Sawyera.
Bol nielen spisovateľom, ale aj humoristom, satiristom a prednášateľom.
Okrem toho je Mark Twain známy aj svojimi často humornými citátmi. V tomto článku nájdete zopár mojich najobľúbenejších.

1. Schvaľujte samého seba
Človek nedokáže byť v pohodlí bez vnútorného súhlasu so sebou samým.
Ak neschvaľujete sami seba, svoje správanie a činy, potom sa zrejme budete celý deň cítiť nepohodlne.
Ak však naopak budete so sebou súhlasiť, potom máte tendenciu byť viac zrelaxovaný a tiež získate viac slobody na robenie vecí, ktoré naozaj chcete.
Vnútorné nestotožnenie sa môže byť nepriamo veľkou prekážkou v osobnom rozvoji. Môžete mať všetky potrebné nástroje pre dosiahnutie rastu, ak ale cítite vnútorné zábrany, nepôjde to. Proste nedokážete dôjsť tam, kam by ste chceli.
To, do čoho narážate, sú bariéry úspechu.
Tieto bariéry si vytyčujete sami, určujete nimi čo si zaslúžite a čo nie. Prípadne sú to bariéry, ktoré vám hovoria čo dokážete. Hovoria vám, že vy vlastne nie ste ten typ človeka, ktorý dokáže dosiahnuť vec, o ktorú sa snažíte.
Alebo ak sa pohnete vpred smerom, ktorým chcete ísť, začnete sami seba sabotovať. Budete chcieť zotrvať na mieste, ktoré poznáte.
Preto musíte schváliť sami seba a dovoliť vlastnému ja ísť tam, kam chce. Tiež nehľadajte súhlas od iných, len od seba samých. Rozpustite vnútorne bariéry, nechajte odísť samodeštrukčné tendencie.
Nejde o ľahkú úlohu, preto vám to nejaký ten čas zaberie.

2. Vaše limity sú len vo vašej mysli
Vek je vecou mysle prevažujúcej nad hmotou. Ak na to nemyslíte, na hmote nezáleží.
Veľké množstvo obmedzení je len vo vašej hlave. Môžete si napríklad myslieť, že budete v niečom odmietnutí, lebo ste príliš veľkí, starí či plešatí.
Na týchto veciach však záleží len vtedy, ak si myslíte, že na nich záleží.
Prípadne všetko, čo urobí okolie, interpretujete negatívne, pretože sa príliš obávate odmietavej reakcie a ste príliš zameraní na seba.
Ak si na druhej strane z vecí nerobíte príliš ťažkú hlavu, potom ani ostatným na týchto veciach nebude veľmi záležať. Nesmiete nechať túto časť vášho ja, aby sa stala prekážkou vo vašom živote.
Napríklad, nie je nikdy neskoro začať robiť to, čo vás baví.

3. Uvoľnite sa a doprajte si trochu zábavy
Humor je najväčším požehnaním ľudstva.
Nič nedokáže odolať útoku smiechu.

Humor a smiech sú úžasné nástroje. Dokážu zmeniť každú vážnu situáciu na niečo, na čom sa dá zasmiať. Dokážu kedykoľvek pozdvihnúť náladu.
S povznesenou náladou sa aj ľahšie pracuje, pretože vaše telo a myseľ nie sú až po vrch naplnené negatívnymi emóciami.
Keď ste uvoľnenejší a zrelaxovaný, potom jednak ľahšie nachádzate riešenia na rôzne situácie, ako aj ľahšie ich zavádzate do praxe.

4. Nechajte odísť váš hnev
Hnev je kyselina, ktorá vie narobiť oveľa viac škôd na kontajneri, v ktorom je uskladnená, ako na akejkoľvek veci, na ktorú je vystreknutá.
Hnev je vo väčšine prípadov nezmyselný. Dokáže situácie vymknúť spod kontroly. A z čisto sebeckého hľadiska, škodí oveľa viac tomu človeku, ktorý sa hnevá, ako tomu, proti ktorému je namierený.
Preto, keď sa na niekoho hneváte celé dni, uvedomte si, že tým najviac škodíte sami sebe. Druhá osoba dokonca ani nemusí vedieť, že sa hneváte.
Namiesto hnevu radšej komunikujte s druhým človekom a vyriešte váš konflikt alebo nechajte hnev odísť tak rýchlo, ako je to len možné. Ide o výborný tip, ako urobiť váš život príjemnejším.

5. Zbavte sa pocitu, že máte na niečo nárok
Prestaňte si myslieť, že celý svet vám niečo dlží. Svet vám nič nedĺži. Bol tu prvý.
Keď ste boli malí, vaša mama a otec vám zrejme dávali kopec vecí. Postupne ako rastiete, môžete nadobudnúť pocit, že na rôzne veci máte nárok. Cítite, že vaše okolie by vám malo dať to, čo chcete, že vám to dlží.
Takéto presvedčenie dokáže vytvoriť veľa hnevu a frustrácie vo vašom živote, pretože nie vždy sa vám dostane všetkého, čo očakávate.
Na druhej strane to dokáže byť aj oslobodzujúce.
Uvedomíte si, že záleží len na vás, ako si zariadite život. Že budete aktívne pracovať pre získanie toho, po čom túžite.
Už nie ste dieťa, aby ste čakali na to, kým vám niečo dajú rodičia alebo spoločnosť. Teraz vy sedíte za volantom auta a môžete ísť v podstate všade, kam len chcete.

6. Ak ste sa vydali inou cestou, očakávajte reakcie
Osoba s novou myšlienkou je podivín až dovtedy, pokiaľ tá myšlienka neuspeje.
Myslím, že tento tip má veľa dočinenia s osobným rozvojom.
Ak sa začnete meniť alebo robíte niečo inak ako zvyčajne, potom ľudia môžu na to reagovať rôznymi spôsobmi.
Jedni môžu byť radi a doprajú vám. Iní môžu byť neurčití či neutrálni. Ďalší zasa môžu byť zmätení alebo reagovať negatívne, prípade vás od toho odhovárať.
Veľa z týchto reakcií nie je ani tak o vás, ale o tom, kto to povedal a o jeho či jej živote. To, čo si myslia sami o sebe, sa navonok prejavuje v slovách, ktoré vyslovujú a súdoch, ktoré vyriekajú.
To je ale v poriadku. Myslím si, že nakoniec nebudú reagovať až tak negatívne, ako si to možno predstavujete. Prípadne sa čoskoro opäť viac zamerajú na riešenie vlastných problémov.
Preto to, čo si ostatní myslia, povedia a čím vás budú držať na uzde, je skôr len vaša predstavivosť a bariéra, ktorú si budujete vo vlastnej hlave.
Môžete zistiť, že keď konečne prekročíte tú vnútornú pomyselnú čiaru, ktorú ste si sami vytvorili, tak sa vás ľudia vo vašom okolí nebudú strániť, či naháňať vás s vidlami. Možno si len povedia: „V poriadku“.

7. Stále sa sústreďte na to, čo chcete
Odvlečte vaše myšlienky preč od svojich problémov… za uši, za päty alebo akýmkoľvek iným dostupným spôsobom.
To, ako myslíte, ovplyvňuje aj výsledok, ako sa veci vyvinú. Môžete svoje myšlienky sústrediť na svoje problémy, utápať sa v utrpení či užívať si mentalitu obete.
Alebo sa môžete sústrediť na pozitívnu stránku danej situácie, čo sa z nej môžete naučiť, prípadne sústrediť svoju myseľ na niečo úplne iné.
Sústredenie sa na „problémy“ a plávanie v mori negativity sa môže zdať normálne. Je to však voľba. A zvyk v myslení.
Hrabanie sa v problémoch je často reflexívne. Je však lepšie presmerovať pozornosť na niečo užitočnejšie.
Najlepšie je začať s budovaním zvyku učenia sa, aby ste získali stále viac a viac kontroly nad tým, čím zamestnávate svoju myseľ.

8. Nevynakladajte až príliš veľa námahy na to, aby ste sa cítili dobre
Najlepším spôsobom ako obveseliť seba, je pokúsiť sa obveseliť niekoho iného.
Tento tip je možno trošku kontraproduktívny. No pravdou je, že najlepším spôsobom, ako sa cítiť dobre je pokúsiť sa urobiť veselým niekoho iného, prípadne im nejakým spôsobom pomôcť.
Ide o vynikajúci spôsob, ako vytvoriť vzrastajúcu špirálu pozitivity a výmeny hodnoty medzi ľuďmi.
Pomôžete niekomu a obidvaja sa budete cítiť dobre. Osoba, ktorej pomôžete má tendenciu vám to v budúcnosti oplatiť, pretože ľudia inklinujú k reciprocite.
Takto sa obaja cítite lepšie a navzájom si pomáhate.
Pozitívne pocity sú pre ďalších ľudí nákazlivé. Skončiť to môže tak, že aj oni sa cítia dobre. Pomoc, ktorej sa vám dostalo od priateľa, vás môže inšpirovať pomôcť inému priateľovi. Takto špirála rastie nahor a pokračuje ďalej.

9. Robte to, čo chcete robiť
O 20 rokov budete viac sklamaní z vecí, ktoré ste neurobili, ako z vecí, ktoré ste urobili. Takže sa zbavte zábran. Plachtite preč z bezpečného prístavu. Chyťte ten správny vietor do plachiet. Skúmajte. Snívajte. Objavujte.
Nádherný citát. Skutočne nemám, čo by som viac k nemu dodal.
Snáď len jedno – napíšte si ho niekde na papierik a ten nalepte na chladničku alebo kúpeľňové dvere. Nech vám pripomína každý deň, čo máte robiť so svojim životom.

Zdroj: Mark Twain’s Top 9 Tips for Living a Kick-Ass Life
http://www.positivityblog.com/index.php ... -ass-life/
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad - odmítnutí a léčení

Nový příspěvekod nop » úte 16. pro 2014 3:38:45

Léčení pocitu odmítnutí
Pravděpodobně většina lidí zažila, jaké to je, když objekt naší touhy naše city neopětuje či jim v nějaké fázi vztahu dá stopku a nechce vztah na partnerské nebo milenecké rovině rozvíjet a pokračovat v něm. Odmítnutí mohou mít sílu emočního uragánu a ustát takovou bouři může stát hodně sil a času. Co se s odmítnutím dá dělat a jak k němu přistoupit, aby nakonec vydalo nějaký dar a cennou zkušenost?

První pomocí by mohlo být znovuzískání pocitu bezpečí. To často spočívá v ujištění, co vše dobrého zůstává v životě nedotčeno, co se nezmění, ani když s ní/ním (už) nebudu. Potřebujeme se postarat o své tělo, aby mělo vše potřebné a doneslo nás do příjemnější kapitoly. Do péče o tělo a sebe řadím i psychické potřeby jako je obejmutí. Obejmutí lze brát jako symbolický lék a protipól odmítání vůbec. Zažít spočinutí v objetí u někoho, komu na nás záleží a u koho smíme cítit, co cítíme, má doslova blahodárný vliv. Obejmutí vydá často za množství slov – je vyjádřením blízkosti, podpory, spoluúčasti a nějakého typu lásky – mateřské, bratrsko-sesterské, přátelské atd.

Obejmutí od kamaráda či kamarádky nenahradí ani nevytěsní pocity vztahující se k objektu touhy, ale ubezpečují o tom, že láska má širší podobu než jen aspekt (erotické) touhy a že v našem životě dál zůstává. Jiné jazyky mají pro lásku více slov – v řečtině je to například eros (láska s touhou a sexualitou v širokém smyslu), filis (přátelská, bratrská láska), storge (silné citové pouto bez sexuálních aspektů), agape (soucitná láska, láska ke světu, k Bohu, apod.). Je-li zraněná, odmítnutá a nenaplněná naše touha, náš Eros, může být obejmuta jiným typem lásky a časem se opět vzchopit.

V první fázi po odmítnutí je podpora blízkých osob a objímající náruč pro většinu lidí skoro nezbytná. Je třeba si dovolit říci si o podporu a pomoc, nesnažit se vše nechat jen v sobě, ať už z důvodu studu či iracionálního přesvědčení, že nemám "otravovat". Je důležité sdílet své pocity s někým, kdo může obejmout nejen fyzicky, ale i emočně – tzn. přijímá (containuje) mé pocity, zůstává s tím, co prožívám, a nepředkládá mi hned jiné pohledy nebo návrhy, co mám nebo nemám dělat.

Možná teď popisuju terapeutickou roli, ale mám zkušenost, že citliví a vnímaví lidé, ženy i muži jsou schopni se přiměřeně naladit na to, když jim někdo ukáže své bolavé srdce – téměř každý má v sobě kus terapeuta. Řada klientů mi popisovala velká sblížení s některými lidmi ve svém okolí po té, co jim svěřili svůj příběh, aktuální trápení, a měli odvahu ukázat svou bolest a domnělé slabosti. Odmítnutí od jednoho člověka často otevírá přijetí někde jinde.

V reakci na odmítnutí se pravděpodobně spustí nějaký obranný mechanismus jako je popření a vytěsnění, racionalizace nebo kompenzace. Obrany plní po nějakou dobu svoji funkci, proto není třeba si je vyčítat, určitě je však užitečné být si jich vědom. Ostatně kdekoli jsme vědomí, máme větší šanci se hnout z místa – je to jako být v neznámé krajině s mapou či bez.

Zraněné vnitřní dítě
Klíčovou otázkou je, jak se o sebe emočně postarám. Vnější podpora je často nezbytným mezikrokem k tomu, abych mohl dát podporu sám sobě a sám sebe přijal v nepříjemné situaci i s tím, co vše zažívám na emoční a mentální rovině. Odmítnutí ze strany partnera či vysněného partnera nás staví do situace, zda se odmítnutí stane "dvojitým odmítnutím": zda své zraněné pocity také odmítnu, nepostarám se o sebe a dovolím, aby mě zcela ovládaly na dlouhou dobu, nebo zda začnu o sebe s pokorou pečovat emočně tak, abych byl po čase stabilnější a měl naději a chuť do života a nových vztahů.

Můžu si představit, že mé pocity jsou mé vnitřní dítě, které zažívá odmítnutí, a starat se o ně, aby se uzdravilo. K tomuto tématu lze najít dost materiálů v literatuře či různých kurzech. Pomáhá objímání sebe či svých plyšáků představujících vnitřní dítě, byť to pro někoho na začátku působí dětinsky či emočně ploše. Mohu laskavě uchopovat a emočně objímat své pocity, vést se sebou dialog. Je to navazování vztahu k sobě samému. Učím se být sám sobě oporou, útěchou, dobrou mámou i dobrým tátou. Kdo by potřeboval racionálnější smysl takových emočních etud, mohu ze zkušeností klientů potvrdit, že je to velmi dobrý trénink pro "reálné" rodičovství a výchovu skutečných dětí.

Většina milostných odmítnutí oživí dětská odmítnutí z minulosti – proto mají pocity takovou sílu i v situacích, kdy to z racionálního pohledu nedává smysl (krátká zamilovaní apod.) Odmítnutí se dotkne jádra osobnosti a vnitřní dítě (opět) prožívá odmítnutí jako smrtelné nebezpečí. Je to ozvěna z dob, kdy bylo dítě doslova odkázáno na lásku a přijetí druhých, protože by v nejranějším věku fyzicky a další roky emočně a sociálně skutečně nepřežilo, kdyby bylo odmítnuto.

Proto je důležité vzbudit v sobě postavu "laskavého dospělého", který se o vnitřní dítě postará, ubezpečí ho o své blízkosti, lásce a o tom, že spolu situaci zvládnou. Dospělý ví, že se jedná o bolestivý proces, ale ví o své síle, o tom, jak emoce probíhají, že mají svou dynamiku, nějak odeznívají, může vycházet ze zkušenosti. Dítě tyto schopnosti nemá.

Čím víc je jedinec "zhroucený", tím víc je ve hře zraněné vnitřní dítě potřebující péči. Podpora zvenku z počátku vlastně nahrazuje, doplňuje či aktivizuje tyto vnitřní procesy. Podobně se o terapeutovi někdy mluví jako o "pomocném egu" vykrývajícím deficitní schopnosti klienta, než začnou fungovat i bez terapeutického působení.

Jiný druh lásky
Odmítnutí vrhá světlo na naše touhy. Dostaneme-li se do stabilizovanější fáze, můžeme víc pozorovat, po čem jsme vlastně toužili. Velmi často jsou ve hře nenaplněné touhy z dětství – touhy a představy o nekonečné harmonii (reminiscence na symbiotický raný vztah s mámou), o tom, jak skrz druhého získáme celistvost a štěstí apod. Je to však většinou iluze, která dřív nebo později nutně ztroskotá. Některé touhy, které nebyly v dětství naplněny, nelze naplnit v dospělosti jiným vztahem. Naplnění se nedostaví zvenku – nová, skvělá máma a totální soulad se nebude konat. Lze se "jen" smířit, že se o sebe vnitřně musím postarat.

Je to krutá, ale zároveň osvobozující pravda. Nemusí vést k rezignaci či odmítání vztahů ("když stejně nepřinesou to, co chci"), to by bylo vlastně jen pokračující uražené trvání na iluzi, která se musí stát pravdou, jinak nemohu a nechci být šťastný. Mohu se však naučit jinak zacházet se svou touhou a zapojit ji do vnitřního týmu tak, aby měla přiměřené slovo – aby nebyla popíraná, ani aby nebyla jako neřízená střela a diktátor. Touha bývá dobrým spoluhráčem lásky, obráceně to má více rizik, včetně závislostí, závislostních vztahů atd. Některé spirituální tradice si jsou vědomy dvojznačnosti touhy a upozorňují na její rizika. Lásku v tom smyslu vnímám jako určitý koktejl, jehož součástí je kromě touhy soucit, laskavý rozum i vnímavost vůči sobě a druhým.

Láska je možnou odpovědí na odmítnutí. Pokud nejde o nějakou velkou vztahovou zradu, nachází řada lidí útěchu v tom, že ani odmítnutí nemůže zničit jejich touhu a schopnost milovat daného člověka dál. Nemyslím tím tragickou karikaturu stalkingu, který je agresivním popřením toho, že mě někdo nechce. Myslím lásku, která se nevlamuje, ale zpovzdálí (třeba jen ve svém srdci) miluje. Nikdo nám nemůže vzít možnost trávit s milovanou osobou chvíle ve fantazii, psát jí/mu dopisy (které ale nebudu posílat!), modlit se za ni/něj apod. Jsou formy lásky, které nevyžadují odezvu (na rozdíl od touhy, která téměř vždy žádá naplnění).

Nevybízím tím k žádnému emočnímu masochismu ani lpění na představě, kterou nelze zrealizovat, ale všimnul jsem si, že nejlepší cestou, jak umožnit zraněné touze se uzdravit, je její proměna v nějaký druh lásky. Představám o vztazích a ukončování vztahů ve vnitřním světě svědčí spíše jejich pomalé vyhasínání než rázné řezy, které mají smysl jen ve vypjatých situacích typu zneužívání, domácího násilí apod.

Určitě je na vnější rovině někdy třeba udělat nějaký jasný krok ukazující potřebu se hnout – např. se odstěhovat do jiného bytu, ale na té vnitřní rovině bych nespěchal. Proces regenerace proběhne nejsnáze, když mu vytvoříme příznivé podmínky a přijímáme, jak věci jsou a vyvíjejí se. Opakuji základní tezi, že odmítnutí se léčí přijetím – když jsem přijímán a když sám sebe mohu přijmout (i se svou touhou po milované osobě, která samozřejmě nezmizí ze dne na den jen proto, že mi druhý člověk řekne "ne").

Co pro mě odmítnutí znamená?
Většina odmítnutí bývá prožívána jako útok na sebehodnotu – nemám pro druhého hodnotu, když mě nechce či nepřijímá. Jedním z úkolů po odmítnutí je tedy nalézt odpověď na tento "virus" a neuvěřit tomu, co virus šíří – že otázka mé hodnoty stojí na tom, zda mě někdo chce či nechce.
Řada lidí si po odmítnutí potřebuje ověřit, že má dál kolem sebe lidi, kteří je mají rádi nebo že snadno najdou alespoň náhradní/náhražkový sexuální kontakt. Někdo se zaměří ještě více na práci, pokud je pro něj práce hlavním zdrojem sebepotvrzení a identity. Sledováním toho, co děláme po odmítnutí, se můžeme nepřímo hodně dovědět o tom, od čeho odvozujeme svou hodnotu a identitu.
Na kognitivní rovině lze negativní přesvědčení neutralizovat myšlenkou, že odmítnutí říká více o tom, kdo odmítá, o jeho potřebách a představách. Ne každé odmítnutí je vhodné překládat jako "nejsem dost dobrý, dost krásný, dost zajímavý, apod.", protože ve hře může být více motivů na straně "odmítače".

Umíme-li se o sebe emočně postarat, hodí se pak i schopnost od sebe poodstoupit a nebrat si věci osobně. Nedělal bych to však dřív, než budou všechny mé pocity obejmuty (containovány). Nevhodné a příliš brzké rady přátel, kteří se často identifikují se vztekem na náš objekt touhy, a radí "vykašlat se na ni/něj", vedou spíš k pocitu nepochopení a někdy i nechtěně podporují popření, vytěsnění či disociaci toho, co cítíme.

Jako pomoc našim blízkým v situaci odmítnutí bych apeloval na to, abychom se nestali dalšími odmítajícími, byť s dobrým úmyslem. Lze povzbudit, aby se někdo netopil ve smutku, či vymyslet nějakou aktivitu či akci, která člověku ukáže, že život může dál přinášet pěkné věci, ale vždy s citlivostí vůči tomu, kde daný člověk právě stojí.

Odmítnutí druhou osobou často nemůžeme ovlivnit vůbec, někdy zčásti. Můžeme však ovlivnit svou reakci na odmítnutí a způsob, jakým ho zvládneme. Za to jsme odpovědní a zde máme volbu. Pokud bychom se i po mnoha letech po daném odmítnutí cítili jako oběť, je to trochu i naše volba, respektive obrázek toho, že jsme asi nepřistoupili k léčbě tohoto zranění ze správného konce.

Perly na dně

Časem bychom se mohli z odmítnutí něco naučit:
• Všechna naše přání se nesplní a naše touhy nenaplní. Jde s tím však žít a nemusí to být překážka pro spokojený naplněný život.
• Odmítnutí vybízí k přijetí sebe sama – nikdo to neudělá za mě, i když mi v tom moji blízcí mohou hodně pomoci.
• Odmítnutí může zvýšit citlivost na téma křivd a zranění, které se netýká jen mě, ale prakticky všech lidí kolem mě a světa jako celku. Třeba po několika zkušenostech odmítnutí budu ochotný se zapojit do dobrovolnických projektů, podporovat charitu nebo rozdávat úsměvy svým blízkým nebo neznámým lidem v metru. Všichni jsme na jedné lodi. Neodmítnutý člověk to většinou neví nebo je mu to jedno.
• Odmítnutí nutí přemýšlet o hodnotách, o nesení utrpení, postoji k němu a o životní cestě. Často otevírá spirituální oblast, protože nás konfrontuje s věcmi, které přesahují naši moc, kontrolu i přání. Učí nás důvěře, že s odstupem, z jiného úhlu a po nějaké době můžeme zahlédnout zažitá odmítnutí jako skrytá požehnání. (S kolika bývalými partnery bychom dnes chtěli žít?)
• Zkušenost odmítnutí nás může naučit jak dávat najevo své přání, potřeby a hranice. Velmi pravděpodobně i my někdy někoho odmítneme. Můžeme to dělat relativně citlivě, když víme, jaké to je být v pozici odmítnutého.

Řada lidí popisuje, že v situaci, kdy se cítili na dně, se v životě stalo něco nečekaného, odněkud se objevilo něco pozitivního – jako určitý dar osudu. Mám rád příběh, kde se na konci života dívá člověk s Bohem na svou cestu a vždy vidí na cestě dvoje stopy – svoje a stopy Boha, jak kráčí s ním. Když pak pozoruje nejtěžší úseky života, jsou vidět jen jedny stopy. Člověk se ptá Boha: "Proč jsi mě opustil právě tehdy, když jsem tě nejvíc potřeboval?" Bůh odpovídá: "Kde vidíš v písku jen jedny stopy, tam jsem tě nesl na ramenou."

Někdy se dá držet jen naděje, že bude zas líp a že stojí za to se dočkat toho, co přijde. Odmítnutí nemusí být poslední skutečností. Dokážeme-li i po odmítnutí milovat – sebe sama, jiné lidi a třeba nějak i odmítače, jsme z pasti odmítnutí osvobozeni. Žijeme a tvoříme už jiný příběh, kde zraněním a odmítnutím je nadřazena láska a přijetí.
15. 12. 2014
Aleš Borecký
Psycholog, psychoterapeut
Psychologické poradenství a individuální, párová, rodinná a skupinová psychoterapie.
=
Zdroj: http://psychologie.cz/leceni-pocitu-odmitnuti/
*
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad tréning dovedností potvrzen

Nový příspěvekod nop » pon 22. pro 2014 10:43:23

V Poradně bývá zvykem přijímat a přejímat názory a všem se dává stejné "místo na slunci",
Vedle sebe nebo za sebou se vyskytují názory protichůdné i shodné, jako na trhu s tovarem rozmanitého druhu.

Také jsou vedle sebe názory, že sám nic nedokáži (a v zenu ani u mistra, ten mne přetáhne holí), a vše je předem určené. Míní se to sice o probuzení, o poznání, o osvobození atd., ale nebezpečně se to může vztahovat (omylem) na všechno.
Tedy když chci být osvícený, podle mínění jedněch bude nejlépe, ať nedělám nic, jen koukat jak kvete louka nebo vysedávám v čajovně, osvícení přijde samo.
Omylem se to vztahuje třeba i na to, jestli se chci naučit třeba španělsky.

A co takhle ověřit si experimentálně, jestli v praktickém životě víra a úsilí přináší výsledky ?
=
zde je svědectví experimentálně zjištěné, že úsilí je v životě použitelné.
=

Myšlení nad hmotu: vliv myšlení na učení

Máme mnoho přesvědčení o nás samých. Možná si myslíte, že jste dobrým přítelem, pomalý běžec, kritický myslitel a průměrný kuchař. Nedávný výzkum vyzkoumal, jak naše smýšlení o naší inteligenci mohou ovlivnit výsledky reálného života.

Stanfordský psycholog Carol Dweck zkoumá jak mít vzrůst myšlení – víra může zvýšit vaše intelektuální schopnosti prostřednictvím tvrdé práce a praxe – může zlepšit výsledky učení a studijní výsledky.
Tým profesora Dwecka zkoumal v New Yorku sedmáky, kteří studenti jsou přesvědčeni, že inteligence by mohla být zvýšena s úsilím (růst myšlení), a jiné, kteří si mysleli, že to je předem určené a neměnné (fixní myšlení).
Výzkumný tým se pak pokoušel změnit smýšlení skupiny středoškoláků s nízkými výsledky. 91 žáků obdrželo krátký kurz o fyziologii mozku a studijních dovednostech. Mezi těmito studenty jedna testovací skupina také studovala, jak inteligence je tvárná, zatímco v kontrolní skupině se to nestalo.
Myšlení studentů a jejich známky ukázaly rozdíl. Reakce studentů na konci ročního průzkumu uvedla, že testovaná skupina se posunula směrem k většímu růstu myšlení. Tato změna byla ve vztahu k výraznému zlepšení matematické třídy, zatímco ta kontrolní neprokázala žádnou změnu ve známkování nebo myšlení.

Proč je důležité myšlení
Co by mohlo vysvětlit tyto pozoruhodné výsledky? Představte si, že si myslíte, že jste nejistý vypravěč a vždy budete.
Když vás přítel vyzve vyprávět příběh, toto přesvědčení může způsobit, že budete spěchat a zřídka experimentovat s vtipy nebo úchvatnými detaily. Vaše myšlení vám může dlouhodobě zabránit vybudovat schopnosti (dovednost, šikovnost) k vyprávění příběhů.
Věřit, že schopnosti jsou "pevně dané" vás může zanechat nemotivovanými a snadno demoralizovanými vašimi nezdary, podle výzkumu profesora Dwecka.
Naopak přijetí (předpokladu) růstu myšlení může motivovat do většího úsilí a překonání náročných úkolů.

Jaké je vaše myšlení?
Výzkum v oblasti myšlení, nám připomíná, že co věříme o sobě, to není jen v našich hlavách: ovlivňuje naše akce a úspěchy – jak čelíme výzvám a jak dosáhnout našich cílů. Takže příště budete řešit obtížný nový úkol, ať je to veřejná přednáška nebo naučit se vyměnit pneumatiku, zkuste přijmout růst myšlení. Nemůžeme jen čekat vidět, co můžete dosáhnout.
=
Podle http://www.lumosity.com
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad, manipulace s veřejným míněním

Nový příspěvekod nop » sob 27. pro 2014 9:17:20

pátek 5. prosince 2014
Člověk z branže: Velkovýroba veřejného mínění a jak zlikvidovat Zemana

5. 12. 2014 Aeronet
Jak fungují české mediální agentury pro průzkum veřejného mínění? Exkluzivní výpověď zaměstnance o praktikách, spin doctoringu, plánování výsledků průzkumu, prefabrikace volebních preferencí, ovlivňování nerozhodnutých voličů, opakování průzkumu, pokud výsledek nedopadl podle představ a další machinace!

Redakce AE News přináší exkluzivní rozhovor s vrcholovým manažerem renomované agentury pro průzkum veřejného mínění v Česku. Exkluzivní rozhovor, šokující svědectví, bez cenzury a natvrdo. Jelikož je osoba u této agentury stále zaměstnána, upravili jsme rozhovor takovým způsobem, aby byla zaručena bezpečnost a anonymita tohto whistleblowera, jehož výpověď nemá v historii české žurnalisitky obdoby. Svědectví je natolik závažné, že jsme velice vděčni za to, že můžeme tyto informace publikovat exkluzivně právě u nás.

Česká televize jako novodobá „propaganda machine“…

Popravdě, pro nás jsou informace z rozhovoru známými fakty, ovšem je to poprvé, kdy někdo vystoupil se svědectvím přímo zpoza informační barikády těchto agentur. Redakce si ověřila tuto osobu, i skutečnost, že opravdu u agentury působí. Jméno osoby jsme na její žádost v textu změnili. Po poradě s našim právníkem jsme se rozhodli neuveřejnit jméno agentury, kvůli zachování korektního rozměru článku, neboť kontaktováním agentury s žádostí o vyjádření se k informacím bychom informátora vystavili riziku odhalení ze strany jeho zaměstnavatele. Nemáme možnost tedy ověřit validitu jednotlivých informací a událostí, poskytujeme zde pouze publikační prostor lidem, kteří chtějí přinést svá svědectví. Cílem článku není obvinění konkrétní agentury z něčeho nekalého, ale jde nám o svědecký pohled na podivné praktiky v českých mediálních agenturách. Finální verze a redakční úpravy článku byly odsouhlaseny po vzájemné dohodě.

Mediální propaganda pohledem zevnitř agentury

Petře, můžete našim čtenářům říct něco bližšího o sobě?
Pracuji pro agenturu už velmi dlouho, počet let nechci kvůli identifikaci uvádět. Vystudoval jsem zahraniční politologii a mediální vztahy, stejně jako někteří moji kolegové a v agentuře pracuji na manažerské pozici. O rodině bych nerad hovořil, nerad bych je nějak ohrozil nebo identifikoval sám sebe v médiích. Nabídl jsem anonymní rozhovor i jedné komerční české televizi, ale odmítli mne bez udání důvodu. Rozhodl jsem se tedy infromace uveřejnit anonymně na internetu a AE News mi přišlo jako vhodná platforma, protože umožňujete publikování informací od anonymních whistleblowerů. O vás jsem se dozvěděl teprve nedávno v souvislosti s kauzou červených lístků proti prezidentovi Zemanovi. Nastal čas, aby někdo udělal to, co je nutné. Aby lidé věděli, jak je s nimi manipulováno ze strany médií.

Proč jste se rozhodl promluvit?
Poslední události okolo tendencí a snah o svržení českého prezidenta jsou plně v souladu s tím, na čem jsme v agentuře pracovali i ve spolupráci s Českou Televizí a poslední vývoj v tomto veřejnoprávním médiu je opravdu neskutečný převrat, se kterým nikdo z dozorových institucí nechce nebo spíš neumí nic udělat a já nehodlám nečinně přihlížet. Ty informace, které o nich máme, jsou v podstatě v té poloze, že z České Televize se stala neřízená střela, neovladatelné těleso, kterého se zmocnili bývalí aktivisté okolo vůdců známého „spacákového povstání“, tedy lidé z okolí bývalého prezidenta Václava Havla a Jana Rumla.

Chcete říct, že současná kampaň proti Zemanovi je řízena z Kavčích Hor tzv. Havlisty?

Není odtamtud řízená, je odtamtud pouze medializována. Zato ale velmi intenzivně. Řízena je však odjinud.

Počítám, že oba víme, kdo ji řídí.

Ano, ta kampaň pochází přímo od amerických mediálních poradců ministerstva zahraničí Spojených států amerických a od jejich detašovaných pracovišť na ambasádách, od lidí, kteří řídili rozvrat v Kyjevě na konci minulého roku. Jsou to stejní lidé, kteří dnes řídí prefabrikaci průzkumů veřejného mínění v České Republice, kteří financují tyto průzkumy a pomáhají logisticky zajišťovat hlavní eventy v ulicích.

Co to je prefabrikace?
To je předpříprava mediálního mínění odvozeného od plánovaného předpokladu průzkumu občanských postojů a názorů. Je to hlavní model ovlivňování myšlení obyvatelstva v západních zemích a USA. Skrze prefabrikaci lze rozpoutat revoluci nebo i válku, zvrátit výsledek voleb na poslední chvíli, dostat neparlamentní stranu do sněmovny, zajistit rezoluci rady OSN, prakticky cokoliv.

To zní opravdu děsivě, jak to funguje?

V principu jde o Machiavelismus implementovaný do mediálního prostoru 21. století. Funguje to tak, že mediální agentura, která dělá průzkum veřejného mínění, podsune veřejnosti nejprve prefabrikát. To znamená uměle vytvořený konstrukt, který veřejnost velmi rychle pojme v podvědomí za svůj vlastní názor. V tom spočívá princip a největší síla. Dokonalým prefabrikátem se stala tragédie letu MH17 na Ukrajině. Média bez jediného důkazu nebo stanoviska vyšetřovatelů posunula veřejnosti pohotový prefabrikát o vině Ruska a pro-ruských separatistů. Tyto prefabrikáty jsou ihned vzápětí testovány v průzkumech veřejného mínění. Pokud se prefabrikát uchytí, začne se s ním pracovat jako s nezvratným faktem, pravdou, a následně média a tiskové agentury začnou prefabrikát šířit do médií.

V Česku jste pracoval na nějakém prefabrikátu?

Ano, byla to předvolební kampaň hnutí ANO. V podstatě šlo o to, abychom pomohli vytvořit v očích nerozhodnutých voličů prefabrikovanou představu o tom, že neznámé hnutí ANO v preferencích roste a že představuje alternativu vůči zavedeným stranám v době, kdy o hnutí nikdo ještě nevěděl.

Jak to probíhalo?

Nejprve jsme museli analyzovat vzorek našich vybraných respondentů, které na projekt použijeme z naší databáze. Většina veřejnosti si totiž myslí, že průzkum probíhá na ulici nebo náhodným telefonováním na různá náhodná čísla. I když i to se někdy používá, je to jen zcela výjimečně, protože z náhodných dotazů náhodných osob nelze tak snadno sestavit reprezentativní vzorek. Veřejnost si myslí, že při průzkumu se používá faktor náhody.

A tak to nefunguje?

Kdepak. Na průzkumech se podílí vzorek tzv. „vybraných respondentů“. To jsou osoby, které s naší agenturou spolupracují. My o nich máme sociologický a profesní profil, známé jejich rodiny, přátele, zaměstnání, rodinný příjem a vše ostatní, abychom mohli respondenta zařadit do určité sociální skupiny. Množina těchto respondentů potom vytvoří tzv. reprezentativní vzorek, se kterým se dál pracuje.

Počkat, takže to znamená, že vy víte, jak kdo bude na jaké otázky přibližně odpovídat?

Ano, víme to s velmi vysokou přesností. Obecně můžeme říct, že známe dopředu reakci respondenta na určité téma s přesností převyšující 90% pravděpodobnosti. Dokážeme tedy naplánovat výsledek zadaného průzkumu klienta, aniž bychom zfalšovali jediný checkbox. Toto je tedy nezbytné pro agenturu a její přežití.

Proboha, ale to znamená, že ten průzkum je zfalšovaný, ne?

To právě není. Je pouze prefabrikovaný. Nikdo nefalšuje odpovědi respondentů. My pouze zajistíme, že otázky budou položeny na stůl vybraným respondentům, o kterých bezpečně víme, že odpoví podle našich představ, resp. podle představ zadavatele. Většina zadavatelů nechce zjistit názor veřejnosti, ale chce potvrdit svůj předpoklad. To se mnohdy rozchází s výsledky průzkumů, a potom klient chce buď průzkum opakovat, anebo od nás odejde ke konkurenci, kde mu vyjde lepší výsledek průzkumu. Možná vás to překvapí, ale většina průzkumů je placena až v okamžiku, kdy je klient o něčem přesvědčen a očekává pouhé potvrzení z průzkumu. Že by nám někdo dal zakázku bez představy, jak výsledek dopadne, to se stává jen málokdy.

Takže průzkumy slouží spíš jako podklad pro nějaké teze nebo tvrzení?

V devíti z deseti případů jde o tzv. konfirmační průzkumy, tedy jak název napovídá, průzkumy, které mají něco zadavatelovi potvrdit. Pokud nepotvrdí, je problém. A to se potom průzkum obvykle opakuje, třeba i několikrát, dokud se výsledek nedostaví. Empirických průzkumů, tedy těch, které nic dopředu nepředpokládají ze strany zadavatele, těch je opravdu znatelná menšina a každým rokem jich je méně.

Kdo si u vás objednává prefabrikované výsledky?

Různé subjekty. Od politických stran mimo i uvnitř poslanecké sněmovny, přes média až po soukromé firmy. Např. Česká Televize si zažádá o průzkum na téma soužití Čechů s menšinami. Ta otázka na respondenty zní: „Bydleli byste s Romy v jednom domě?“ a když my uděláme průzkum, ten výsledek je takový, jaký asi sami tušíte, a nám přijde potom z České Televize reakce, že ten průzkum chtějí udělat znovu, protože „výsledek průzkumu nezapadl do konceptu jejich zpravodajství“. Takže oni nám pošlou novou upravenou otázku a ta zní: „Jak hodnotíte soužití s menšinami?“.

A ten výsledek vyjde podruhé jinak?
Jistě. Však otázka je podruhé již zcela neutrální. V televizi se to ale potom interpretuje tak, že čeští občané mají od minulého roku lepší pohled na spolužití s etnickými menšinami a Romy zejména. Někdy děláme průzkum pro klienta i 4x po sobě, než je konečně spokojen. Platí ale pochopitelně jen za jeden průzkum, ten, který mu vyhovuje. Agentura si nemůže dovolit o klienta přijít.

Byl tohle důvod obrovských rozporů v průzkumech před volbami do parlamentu v roce 2010?
Ano, ČSSD tehdy chtěla výsledky za každou cenu materializovat v průzkumech, neměli čas na prefabrikaci postojů občanů, to vyžaduje čas a peníze v mediálním prostoru. Prostě nabídli peníze jenom na průzkumy a chtěli výsledek. Když nebyl podle jejich představ, šli ke konkurenci. ČSSD tehdy měla přitom dost času zainvestovat do finančně náročnějšího spin doctoringu a přetavit ty „zdoktorované“ průzkumy v reálný výsledek.

Co je to spin doctoring?

To je technika předvolebního boje, kdy donutíte média postavit otázku veřejné volební diskuse okolo jediného a mnohdy banálního zástupného tématu. Vezmete si téma, ve kterém je vaše strana nejsilnější a váš největší soupeř nejslabší. Prefabrikovaný průzkum veřejného mínění, o který se postaráme my, potom ukáže, že toto téma zajímá voliče nejvíc. Najednou to spustí lavinu a pár takovýchto průzkumů změní výsledek voleb. A také změnil.

Takže se přiznáváte, že jste potopili Jiřího Paroubka v roce 2010?

Okolo Jiřího Paroubka se podařilo pravici roztočit spin doctoring poslední měsíc před volbami v roce 2010. Strany TOP09 a ODS si objednávaly desítky prefabrikovaných průzkumů, které měly za cíl vyvolat dojem, že Jiří Paroubek škodí ČSSD. Ve skutečnosti to bylo jinak, on byl pro ČSSD jejich nejsilnější postava, ale spin zafungoval a veřejnost tomu začala opravdu věřit, najednou se začaly ozývat hlasy i zevnitř ČSSD, že Paroubek není dobrý lídr. Byl to jeden z nejlepších spinů posledních 20 let, pravici se podařilo pomocí tohoto spinu zlikvidovat předsedu nejsilnější politické strany v té době. ČSSD měla spoustu munice, jak tehdy oslabit pravici, ale neschopným managementem volební kampaně ČSSD ze strany pana Tvrdíka to dopadlo pro Jiřího Paroubka katastrofálně.

Zmínil jste protesty proti Zemanovi. Jde také o spin?

Ano, ale to není česká práce. To je řízené ze zahraničí. Cílem spinu okolo Zemana je vytvořit mediální prefabrikát, který pojme česká veřejnost za svůj názor, že český prezident škodí této zemi a že když lidé vyjdou do ulic, aby měli pocit, že je to jejich volba a jejich rozhodnutí, že tam jsou. Stále ale tvrdím, že bez 17. listopadu by nikdy nevyšlo do ulic tolik lidí. V tomto ohledu pouze spin využil příležitost tohoto svátku naakumulovat co nejvíce lidí do průvodu. Průvod s peticí na Pražský Hrad před několika dny měl už potom pouze nějakých 200 až 500 lidí. Čili, jak vidíte, nejde o národní hnutí proti prezidentovi, jde o mediální spin.

Jsou protesty proti Zemanovi legitimní?
Nejde o to, jestli jsou legitimní, jde o to, že jsou zcela absurdní. Miloš Zeman je totiž široko daleko v Evropě jediný politik, který hájí národní zájmy své země při návštěvách v cizině jako lev, o Zemanovi víme, že je národní patriot a kdyby takovým patriotem býval třeba Václav Havel, těžko by dnes stála jeho busta v hlavním městě USA, ale byla by v Česku, nejlépe někde na Václavském náměstí. To, že k tomu nedošlo a že na tom Václaváku jeho busta nebo socha není, to je znamením, že Václav Havel se netěší oblibě u české veřejnosti, tedy rozhodně ne u většiny. Miloš Zeman je terčem velmi agresivního spinu, který jsem ještě nezažil. Já tomu říkám „majdanizace“ českého mediálního prostředí. Zeman jako nepřítel č. 1, podobně jako Janukovyč v Kyjevě počátkem tohoto roku.

Jak se vlastně podsouvá veřejnosti cizí názor? Tedy jak se dělá ta „prefabrikace“? Jak to vypadá krok za krokem?

Tak především je třeba na toto mít peníze. Prefabrikace vyžaduje mediální prostor (noviny, servery a televize) a prefabrikované průzkumy veřejného mínění. Když přijde klient, např. nové politické hnutí, které se chce dostat do sněmovny, tak my jim poradíme spinová témata, doporučíme jim mediální prostor v televizi a připravíme sérii šesti až osmi prefabrikovaných průzkumů, které posílí spinová témata a vyvolají ve veřejnosti představu, že nové hnutí má našlápnuto k dobrému výsledku. To je hlavní motor celého projektu.

Aha, takže oni potom s těmi průzkumy od vás jdou do médií, aby jim tam dali prostor?

Ano. Pokud průzkumy ukazují růst preferencí strany, v médiích tomu uvěří a voliči tomu také věří a média je pustí do vysílání. A nerozhodnutí voliči mají tendenci takovou stranu vyzkoušet a hlasovat pro ní. Politická základna nerozhodnutých voličů je v ČR obrovská. Jsou to lidé, kteří rádi experimentují, ale zároveň neradi dávají hlas někomu, kdo se do sněmovny nedostane. My tedy připravíme podmínky k tomu, aby byli přesvědčení, že nové hnutí má trvalý růst a určitě se do sněmovny dostane. V případě Věcí Veřejných a hnutí ANO se nám to povedlo.

Často se hovoří o začarovaném kruhu pro nové politické subjekty, že nemají mediální prostor…
Tak přesně pro tohle zde jsou mediální a průzkumové agentury, aby ten kruh rozsekly. Do médií se dostanete pouze v případě, že máte šanci na zajímavý výsledek ve volbách. Abyste ale měli šanci na zajímavý výsledek, musíte se dostat do médií, aby se o vás voliči vůbec dozvěděli. Ale protože do médií se dostanete teprve až poté, co získáte dostatek voličů, tak to znamená, že se pohybujete v kruhu. My dokážeme ten kruh prolomit, že zajistíme prefabrikované průzkumy ukazující růst preferencí díky spinovým tématům, které posuneme sami do médií a položíme rovnítko mezi spinové téma a nový politický subjekt, který se s tímto spinovým tématem umí nejlépe vypořádat.

Hnutí ANO Andreje Babiše je tedy produktem prefabrikátů a spinu?

Samozřejmě, však ANO si rezervovalo průzkumy u mnoha agentur, už rok před volbami, v době, kdy ještě nikdo netušil, že vůbec nějaké předčasné volby na podzim v roce 2013 proběhnou. My jsme dostali do ruky průzkum na jaře 2013, kde figurovalo tehdy neznámé hnutí ANO s preferencemi postupně od 3 do 11 procent a já sám jsem netušil, odkud se to exotické hnutí vzalo a bylo mi jasné, že se dívám na prefabrikovaný průzkum od konkurence. Už tehdy totiž běžel u konkurence spin a prefabrikovaný průzkum, ústředním bodem Babišova spinu bylo „zatočení s korupcí“ a „Babiš má tolik peněz, že nebude v politice krást“. Lidé tomu uvěřili. Poté, co Agrofert zakoupil Mafru, tak začala doslova tsunami mediálního spinu a průzkumy vyráběly obraz rostoucích preferencí hnutí ANO, které ještě tehdy ve skutečnosti ale nerostly. Byl to jen prefabrikát. Podílela se na tom i ČT s průzkumy, které brala od nás a od kolegů z konkurence. Prefabrikace ANO začala fungovat v poctivých empirických průzkumech na přelomu srpna a září 2013. Veřejnost tehdy konečně vzala růst prefabrikovaných preferencí ANO za svůj názor a lidé opravdu pro ANO nakonec hlasovali.

Samotný prefabrikovaný průzkum probíhá jak?

Vybereme z naší databáze respondenty, kteří sebe definují jako nerozhodnuté voliče a mají tendenci zkoušet nové perspektivní strany. Vzorek respondentů konfrontujeme se vzorkem bez prefabrikace. Tím ověřujeme skutečnost a radíme klientovi, co by měl udělat a změnit, aby se prefabrikát začal přetavovat v realitu v empirice.

Čili to je doslova vaření výsledků voleb na objednávku?

Ano, je to technika převzatá z amerických volebních kampaní. Tam jsou průzkumové agentury doslova závislé na spinech a na výrobě výsledků voleb. Ten level je tam úplně někde jinde. Koneckonců, kde jinde než v USA by si lidé zvolili do svého čela neznámého politika, o kterém nikdy v životě neslyšeli, který je černoch a který nebyl nikdy politickým matadorem a pomáhal v kanceláři charity na předměstí Chicaga. Spinové téma „Change“ a „Yes, We Can!“ srovnalo republikánskou kampaň se zemí. V Česku byl předmětem spinu i Jan Švejnar a Jan Fischer při prezidentské kandidatuře, ale jejich americky řízené kampaně dojely na zoufale nízkou volební disciplínu mladých voličů, kteří dlouhodobě chodí k volbám ve větších počtech jenom v Praze a Brně, zbytek republiky válcují voliči nad 45 let věku. Spinová témata v Česku přitom oslovují hlavně prvovoliče, starší osoby mnohem méně. Čím starší ročník, tím menší pravděpodobnost, že podlehne spinu.

Mládež nakonec hlasovala hlavně pro Karla Schwarzenberga, ne?

Ano, ta kampaň byla povedená, kníže s čírem jako pankáč oslovil mladé voliče, díky své jadrné mluvě (hovno, prdel, neposrat se z toho…), která mladým lidem u Karla Schwarzenberga nevadí, na rozdíl od prezidenta Miloše Zemana, což mne dodnes udivuje, že ti lidé nemají trochu sebereflexe.

Kdo bude podle vás zvolen prezidentem po Miloši Zemanovi v roce 2018?

Pokud se nestane v Česku něco na způsob kyjevského Majdanu, bude to opět Miloš Zeman. Na to si můžete i vsadit. Česká veřejnost nemá na výběr jiného kandidáta, na kterém by byl volební konsenzus a který by nabídl více, než může nabídnout Miloš Zeman. Existují tu ale dvě hrozby: zrušení přímé volby prezidenta a odvolání prezidenta pro neschopnost výkonu funkce.

Opravdu podle vás hrozí svržení prezidenta?

Američané ho nechtějí na hradě. A nechce ho tam ani Brusel. Tady na AE News jsem o tom četl od vás článek, který vyvolal v českých médiích rozruch, pro mne to není překvapení, tohle je standardní práce amerického velvyslanectví, stejně takto řídili i demonstrace v Berlíně proti Merkelové minulý rok, načež Merkelová obrátila svůj vstřícný postoj vůči Rusku o 180 stupňů, a to jistě nebyla náhoda. Německé i české neziskovky používají stejné scénáře a prvoplánové šablony při demonstracích, anglické transparenty, anglicky mluvící poradce, není to nic, co bychom u nás v agentuře neznali. Američané nejsou příliš dobří s utajením v těchto záležitostech, jim to ale nevadí. Oni vydají např. dementi a tím to pro ně končí. Pokud jsem si všiml, dementovali i váš článek. Ale to nic neznamená. Oni vydávali dementi i o tom, že nijak nezasahují do politiky Íránu před vypuknutím Íránské revoluce, přičemž těmto dementi nevěřili potom ani samotní američtí zákonodárci.

A to zrušení přímé volby?
To je věc, kterou jsme dostali na stůl minulý týden. Jedná se o průzkum názorů, jestli by občané souhlasili se zrušením přímé volby prezidenta.

Kdo si tento průzkum žádal?

To nemohu sdělit, jenom prozradím, že nejde o domácí zakázku, ale je to zahraniční klient z USA, který si podobnou zakázku zadal i u konkurence.

Znamená to něco konkrétního o dalším spinu z USA?

Nemusí to znamenat nic, mnoho průzkumů se zadává přes prostředníky, zahraniční firmy, český klient třeba nechce odhalit identitu, pro koho se průzkum zadává, takže to posune přes zahraničního prostředníka, třeba z USA. Ale je to vypovídající fakt o tom, že politické strany v ČR litují přímé volby prezidenta. Miloš Zeman má obrovský silný mandát mezi nejsilnějším volebním elektorátem s nejsilnější volební disciplínou v ČR, u lidí mezi 50 až 65 lety. Ať už stojí proti Zemanovi kdokoliv, musí nejprve odstranit tento jeho elektorát. A protože to vypadá, že to asi ani nepůjde, tak zřejmě se někdo chystá na plán B a chce přijít rovnou se zrušením přímé volby.

A to by podle vás prošlo?

Určitě, pomocí vhodného spinu. Sprostý prezident, každý den nový článek proti Zemanovi na hlavních serverech, každý den reportáž proti Zemanovi v České Televizi a série průzkumů veřejného mínění, které se postaví tak, že větší spokojenost obyvatelstva byla s prezidenty v době, kdy nebyli voleni přímo. Taková hezká mediální zkratka, že? A když už jsme u toho, mediálně se to pokryje v České Televizi diskusním pořadem o politické kultuře, že tady existuje reálná hrozba, že si lidé příště zvolí díky své nezodpovědnosti a neuvědomělosti nějakou osobu ještě horší, než je Miloš Zeman a to by mohlo být bezpečnostní riziko pro Českou republiku. Nakonec proti zrušení přímé volby nebude ani nikdo protestovat, jak už jste psali v jednom vašem článku, to bylo výstižné. Podle mne je to reálná možnost, že Česko příště už prezidenta přímo volit nebude, pokud současná koalice zjistí, že se jí nepodaří dosadit na Hrad svého člověka po (nebo proti) Zemanovi.

Koho chce na Hrad současná koalice?

Pravděpodobně to ještě ani sami neví. Vědí, že nechtějí Zemana, ale nemají kandidáta, který by vyhrál přímé volby u občanů. To je ten největší problém pro koalici. Američané by rádi viděli někoho z dua Švejnar – Schwarzenberg, ale ti nemají v konkurenci s Milošem Zemanem šanci. Pokud by ale Zeman již nekandidoval, situace by se změnila, ta šance by u obou dramaticky vzrostla, a to i na úkor takových kandidátů, jako Bohuslav Sobotka nebo Andrej Babiš. Konkrétně Babiš je takový černý kůň případné prezidentské volby, ale on chce být primárně příštím premiérem, aby mohl kontrolovat mocensko-ekonomický business ve státě. To by z pozice prezidenta nemohl.

Je pravda, že Američané chtějí Babiše na Hradě?

Američané chtějí v té pozici někoho, s kým se domluví, kdo jim bude umět kývat na jejich představy a kdo tyto představy pojme za své vlastní. Nemyslím si ale, že se nějaký takový politik tohoto profilu podruhé najde, Václav Havel byl výjimka, natolik významná, že mu odhalili i bustu v americkém kongresu. Babiš je ale oligarcha na český způsob a s těmito lidmi se umí Američané domluvit vždycky. A prezident Babiš by posloužil Američanům lépe než premiér Babiš, protože Američané potřebují ovládat prezidenta jako nejvyššího představitele státu ve vztahu navenek. Premiér je důležitá pozice směrem dovnitř státu a to Američany moc nezajímá. Oni neuznávají historický systém premiérů evropských vlád, nerozumí tomuto systému a proto je i zcela běžné, že když přijede premiér nějaké evropské země do USA, prezident USA ho vůbec nepřijme, není-li to nezbytně nutné. Snad jedinou výjimkou je britský premiér a německá kancléřka, ale ani jeden z nich není typickým premiérem, jejich pravomoci jsou na rozdíl od běžných premiérů evropských zemí obrovské.

Zemana na Hradě tedy nechce ani Brusel? Ten byl ale z jeho volby původně nadšený, ne?

To nadšení vyprchalo v okamžiku, kdy se Zeman začal chovat více jako prezident České Republiky a méně jako panevropský hodnostář střihu pana Rompuye. Zemanův silný tlak na posilování ekonomických vazeb českých podniků s východními trhy způsobil v Bruselu nejprve zdvižená obočí a po jeho vstřícných slovech směrem ke zrušení sankcí proti Rusku i doslova zděšení. Zeman ale pořád představuje pro Brusel politika, který má velmi silné pro-evropské a pro-unijní smýšlení a dokud toto zůstane, Brusel bude za Zemana vděčný. Kdykoliv se ale objeví možnost jeho výměny za někoho více proti-ruského a alespoň stejně pro-evropského, tak nebudou váhat a Zemana potopí.

Když se podíváme na průzkumy třeba v médiích, jak má člověk poznat, že jde o prefabrikát?

Pokud to poznáte, tak to znamená, že jde o velmi špatný prefabrikát. Ale i těch je mnoho. Takovými nepovedenými prefabrikáty jsou třeba různé průzkumy pro některé orgány Evropské Unie a různé neziskové organizace, kde je explicitně poptávka po prefabrikátech za každou cenu. Např. průzkum toho, jestli jsou lidé šťastní, který stát představuje pro naši zemi největší hrozbu, jestli jsou lidé spokojeni se svojí životní úrovní, jestli se lidem žije lépe dnes než před rokem 1989 a mnohé další průzkumy, kterým prefabrikace čouhá z obalů, že to nejde přehlédnout. Takové průzkumy ale nemají žádný potenciál, nemají žádný „impact“ na společnost.

Proč nemají žádný dopad?

Protože nemají vypovídací hodnotu. Když udělá agentura takový průzkum, tak dostane pokaždé jiný výsledek. Dnes jsou respondenti šťastní, protože si našli báječnou partnerku. Za týden se s ní rozejdou a hodnotí svůj život jako nešťastný. V televizi uvidí respondent dvě reportáže o ruské agresi na Ukrajině a do dotazníku napíše, že největší hrozbou pro naši zemi je Rusko. Za týden je hlavním tématem v televizi Islámský stát a ten samý respondent napíše, že největší hrozbou pro Česko je nestabilní Sýrie a Irák. Tyto průzkumy jsou zcela zavádějící a slouží více jako propaganda než jako seriózní materiál s nějakou vypovídající hodnotou. Přesto je však o tyto průzkumy velký zájem. Hlavně ze strany médií a televize.

Znamená to tedy, že mainstream vědomě šíří propagandu a podkládá ji průzkumy stejného ražení?

Já nemám rád slovo propaganda, protože to slovo je posunuté úplně do jiné polohy, než ve které by mělo být. Pokud se snažíte někomu posunout informaci a ta informace má určitý tvar a strukturu, tak to samo o sobě může být vnímáno jako propaganda a přitom jste neudělali nic špatného. Jenom jste vzali informaci vyskytující se v bodě A a přesunuli jste ji do bodu B. Tímto úkonem, jakkoliv se zdá neškodný, vzniká velmi často propaganda, nebo alespoň to, jak ji dnešní média nazývají.

Můžete uvést příklad?

Takovým příkladem je např. kauza Pussy Riot. To je modelový příklad. Ta děvčata provedla výtržnost v kostele a policie je logicky zatkla, zcela korektně, jak by se stalo v každé západní zemi, v USA nebo i u nás. Zahraniční média tu informaci z ruských médií vyzvedla a přenesla ji na hlavní stránky západních novin a serverů ve vyznění, že ruský režim uvěznil disidentskou skupinu. Ty články jsem četl, byly doslova přeložené z ruštiny, bez jediného změněného slova, ale přesto vyznění těch článků v západním tisku byla hotová surová propaganda, která de facto vysvětlovala, že pokud nemůže člověk v kostele svobodně skákat po oltáři a tancovat za doprovodu zvukové aparatury divoké tance, tak je to projevem totalitního režimu a diktatury a nesvobody.

Ano, tak nějak to uváděla i česká média.
Nejenom, že to uváděla česká média. Česká média to slovo do slova převzala od zahraničních tiskových agentur, tuším od Reuters pocházela ta originální zpráva.

Když mluvíme o těchto agenturách, jaké máte s nimi zkušenosti?

Ty velké zpravodajské agentury, to jsou mediální kolosy, kde nejde o novinařinu. Oni novinařinu ani nedělají, ale spíš fungují jako agregátory informací. Fungují de facto jako rádiové vysílače, které přenášejí pouze signál, ale ten signál obsahuje informace, které vznikají mimo tiskové agentury. A problém těchto agentur je v tom, že do svého přenosového pásma pouštějí pouze úzkou skupinu vstupních zdrojů. Přebírají informace od velkých novin, velkých serverů, jak se říká, od mainstreamu. Ale i od VIP bloggerů. A neznámých subjektů s akreditací a tiskových odborů vlád a zpravodajských služeb. A protože mainstream je v soukromých rukách, mnohdy v nadnárodních svazcích, tak najednou začnete zjišťovat, že všechny tyto agentury šíří jeden typ informací, což je velmi nebezpečné pro svobodu a demokracii v západních zemích, protože ne všechno, co se do přenosového pásma těchto agentur dostane, je zpravodajství.

Platí stále ona poučka, že jakákoliv propaganda a lež, kterou posvětí velká trojka, se stává pravdou?

Samozřejmě, platí to stále a vlastně dnes to platí více, než tomu bylo kdykoliv předtím. Agentury AP, AFP a Reuters tvoří 99% všech mediálních zpráv v EU a v USA, každou minutu chrlí tisíce zpráv, které okamžitě přebírají národní tiskové agentury jednotlivých zemí a od nich noviny, média a televize. Když půjdete hluboko zpětně po původu těchto zpráv, tak se nedozvíte, kdo je napsal, kde vznikly, kdo je certifikoval jako validní. Dnes stačí zkrátka certifikace toho, že informace vypadla z jedné z těchto tří agentur a tím pátrání po původu informace končí. V tom je obrovská hrozba pro informační integritu v médiích. A když se podíváte, jaký propagandistický éthos šíří třeba Česká televize, a to je velmi malá lokální ryba, jaký dopad asi musí mít informace chrlené z těchto tří zpravodajských agentur, které nikdo nekontroluje a neověřuje jejich vstupy?

[b]Jsou tedy informace na alternativních serverech pravdivější?[/b]
Propaganda jede na plné obrátky na celé mediální frontě. Také alternativní média publikují často věci za horizontem toho, co bych se já odvážil nazývat pravdou. Ovšem na rozdíl třeba od mainstreamu probublává v alternativních médiích na povrch nezkreslená pravda, ta zásadní pravda bez příkras a nějakého vylepšování. Čtenář má možnost se dozvědět pravdu a dát si jí do konfrontace s informačními produkty mainstreamu. To vidím jako pozitivní věc a světlo na konci tunelu.

Čtete AE News pravidelně?

Občas přijdu a přečtu si nějaké články, na můj vkus jsou příliš dlouhé a obsáhlé, nemám moc času, ale je fajn, že píšete o událostech v širokých souvislostech, o kterých my víme třeba v agentuře, ale do médií se nic takového nedostává. Práce, kterou děláte, může být z určitého pohledu i lehce nebezpečná, protože otevíráte hnisavé rány současné západní mediokracie, mluvíte o vlivech amerických tajných služeb na dění v ČR, o kterém my víme, že se děje v neskutečném měřítku a rozsahu, je ale dobře, že tyto informace zaznívají.

Co byste závěrem vzkázal čtenářům?

Aby neposuzovali zprávy v médiích podle mustru typu „říkali to v televizi, tak to bude pravda„, nebo „psali to na nejserióznějším zpravodajském serveru, bude to pravda„, protože v dnešní době je pravda velmi křehké, vzácné a výbušné zboží, které se do mainstreamových médií mnohdy ani nedostane. Přemýšlejte nad mediálními zprávami, zda-li se nestáváte obětí spinu.

Děkuji Vám za rozhovor.

zdroj:
http://aeronet.cz/news/jak-funguji-cesk ... -ovlivnov/
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: PRO TEBE, festival psychologie 21-22.brezna 2015

Nový příspěvekod nop » ned 11. led 2015 2:59:17

http://psychologie.cz/jarni-festival-ps ... iecz-2015/
Jarní Festival Psychologie.cz 2015
Zveme vás na Jarní Festival Psychologie.cz. Během soboty a neděle 21.-22. března 2015 vystoupí 11 odborníků z oblasti psychologie, psychiatrie, sebepoznání a osobního rozvoje.

Alena Večeřová Procházková - Břišní mozek
Naše břicho je do značné míry autonomním centrem s neobyčejně silným soustředěním nervových buněk. Někteří vědci dokonce hovoří o "enterickém nervovém systému" (ENS) jako o druhém mozku.
Enterické (dříve vegetativní) nervové centrum může podobně jako jiná centra samostatně získávat a zpracovávat data, rozlišovat různé stavy a reagovat odpovídajícími činnostmi. Je dokonale funkčně uspořádáno a představuje integrovaný myslící systém.
Mozek a enterické nervové centrum, "second brain", mají společnou řeč a jsou vzájemně propojeny - více než se dosud předpokládalo.
Za třetí mozek se považují nervové pleteně kolem srdce.
Daleko víc než jednoduché čerpadlo, jak se kdysi věřilo, je srdce velmi složitým systémem s vlastním funkčním "mozkem".
Profil Aleny Procházkové = http://psychologie.cz/katalog/alena-vec ... ochazkova/
Prochazkova.alena@atlas.cz , 737 407 739,
Vecerova.mypage.cz/
Poradna pro psychiatrii a psychosomatiku, psychoterapie,
supervize : Palác YMCA, 2. patro, Na Poříčí 12 Praha 1

Peter Pöthe - Jak nás ovlivňují vzpomínky z dětství
Dětství je z pohledu mnoha psychoterapeutických směrů základem formování osobnosti a jejich vztahu v dospělosti. Způsob a forma, jakou se smyslové a emoční prožitky zapisují do paměti, však zůstává pro mnohé záhadou a tajemstvím. Ve své přednášce se jako dětský psychiatr a psychoterapeut snažím pomocí konkrétních příkladů a výsledků vědeckého zkoumání osvětlit cestu od zažitého vjemu, přes vzpomínku až po její uplatnění v běžném životě a vztazích.
Osobní stránky Petera Pötheho = http://www.dr-pothe.com/

Jitka Ševčíková - Výchova s láskou a rozumem
Přemýšleli jste někdy nad tím, že dnešní děti půjdou do důchodu po roce 2070? Připravujeme je na život ve světě, který si většina z nás nedovede ani představit. Možná si také pokládáte otázku, zda metody našich rodičů stačí i pro naše děti. Co je nejdůležitějším úkolem rodiče v dnešní době? Rodičovská láska je to nejdůležitější, co děti mají. Pomůže jim rozvíjet se, budovat si sebevědomí, empatii, vztah k lidem a celkový pohled na svět. Ale samotná láska nestačí. Děti potřebují hranice, respekt a pomoc při vývoji, teprve pak mohou dosáhnout svého největšího potenciálu. Téma se bude týkat emočního rozvoje dětí a emoční rovnováhy rodiče, jejich emoční, sociální, paměťové, pozitivní i spirituální inteligence.
Osobní stránky Jitky Ševčíkové = http://www.jitkasevcikova.cz/kontakty-2/

Jana Randáková - Vztahová komunikace a její vliv na partnerství
Jak a co můžeme udělat sami se sebou, abychom nedošli k závěru "bože to je slepice" nebo "tak nemožného chlapa jsem neviděla"? Co je komunikace mezi lidmi a proč vnímáme věci různě? Jak očekávání zabíjí realitu a dary, které můžeme obdržet od muže, od ženy? Muž a žena – je to jiný živočišný druh? Láska a přijetí jako klíč ke změně vztahové komunikace.
Osobní stránky Jany Randákové = http://www.aktip.cz/cs/konzultanti/jana-randakova.html

Eva Hrončeková - Jak sny pomáhají
Sny jsou cestou do skrytých oblastí naší duše, promlouvají řečí obrazů, symbolů. Jak aktivně klást otázky, které povedou k odkrytí významu snů? Přicházejí, aniž bychom tušili proč. Jsou plné emocí, které v nás mnohdy přetrvávají celý den. Jsou příležitostí pochopit a přijmout své nevědomé aspekty, díky nimž můžeme najít cestu ke svému středu, ke svému Já. Podíváme se na sny z hlediska hlubinně-psychologické teorie, teorie vazby a resilience.
Osobní stránky Evy Hrončekové = http://www.evahroncekova.cz/
=
Jména dalších vystupujících odborníků budou zveřejněna v průběhu ledna.

Místo konání: Kino Atlas, Sokolovská 371/1, Praha 8 - Florenc (v budově České spořitelny, 50 metrů od stanice metra Florenc).
Termín: víkend 21.- 22. března 2015
Časový rozvrh:
• sobota: 10.00 - 17.00, neděle: 10.00 - 16.00.
• Oba dny bude v čase 13.00-14.00 obědová pauza.
Kapacita: 140 míst.
Cena vstupného (oba dny):
• 1090,- do konce ledna, 1190,- do konce února, březen 1290,-.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod nop » ned 11. led 2015 6:15:37

Jana píše:Nope, omlouvám se, že jsem Ti článek "Jarní Festival Psychologie.cz 2015" přesunula zrovna sem, protože nějakou náhodou jsi ho šoupnul, do subfóra, kde je čistě jen hudba a nic jiného. Pokud bys pro tenhle článek nalezl jiné vhodnější místo, tak ho tam můžeme přesunout.

Ale jó, v pohodě.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad, islám

Nový příspěvekod nop » úte 20. led 2015 13:33:35

(opis)

Šaría v naší zemi nemá místo!

Slova Muhameda Abbase, že by bylo dobré, aby se muslimové žijící v České republice mohli řídit islámským právem šaría, protože je podle něj důležité dělat věci tak, jak řekl Bůh, českou veřejnost pěkně zvedla ze židle.
Pozor! Šaría by ovšem nebyla uplatňována na většinové obyvatelstvo. Slova předsedy Muslimské unie v České republice nelze brát na lehkou váhu. O některých věcech se totiž nežertuje a za slovy vyřčenými v pár kostrbatých větách se mohou skrývat myšlenky, mající mnohem hlubší podstatu a záměr. Opravdu muslimové, kterým se dostalo neskýtané možnosti obývat naši krásnou zem, sní o svém právu šaría? Co je to vlastně šaría a v čem tkví její výjimečnost?

Šaría (v širším významu přítomnost Boží vůle) jako systém náboženského islámského práva zahrnuje soubor nařízení, zásad a hodnot, od nichž se odvozují legislativa a zákony. V dogmatický uzavřený systém byla šaría dotvořena až v průběhu 10. století. K jejím základním zdrojům patří Korán, sunna, idžmá (konsenzus muslimské obce) a qijás (analogické zdůvodnění). Islámský právní řád se dělí na tři základní okruhy:

1. Právní vymezení vztahu člověk – Bůh: povinnosti muslima v podobě projevů zbožnosti (vyznání víry, modlitba, půst, almužna, pouť do Mekky)
2. Vztah člověk – člověk a člověk – společnost: rodinné, majetkové a dědické právo
3. Trestní právo – to vypočítává zakázané a nevhodné činy, za jejichž překročení stanoví jistý soubor trestů

Podle muslimů si šaría klade za cíl zavést ve společnosti spravedlnost na základě vzájemného soucitu mezi lidmi a mezi vládou a veřejností, vytvořit morálně odpovědnou společnost, s důrazem na sociální, ekonomickou a politickou spravedlnost. Předpokládá svobodu lidských bytostí, svobodu jednat i svobodu nejednat podle šaríi.

V žádném případě však šaría neslouží ke kontrole či zavádění disciplíny, protože i kdyby byla přítomna sankce taková, jakou ji zná západní společnost, nic se pro věřícího muslima nevyrovná trestem Alláha. Šaría rozděluje „právo boží“ a „právo lidské“, stejně tak jako povinnosti vůči Alláhovi a povinnosti vůči ostatním muslimům. Znázorňuje pak pět základních norem, které jsou orientovány na oblast lidského konání a směrování lidského života na správnou cestu:

1. Harám – „zakázané“. Jestliže muslim provede něco zakázaného, na základě šaríi bude pokárán a může očekávat trest jak na tomto, tak na onom životě, a tento čin je považován za hřích (hříšník = áţim, „protiprávní“ chování vůči Alláhovi se nazývá al-ma´sija), vykonat ho je trestuhodné a opomenutí je nakázané a bude při posledním soudu zvýhodněno.
2. Makrúh - činy zavrženíhodné. Považují se za výraz neposlušnosti vůči Alláhovi, ale nejsou trestány. Na druhé straně bude jejich opomenutí při Posledním soudu přičteno k dobru. Muslim tedy činí to, co je pro něj špatné – qabíh.
3. Mubáh - činy dovolené a muslim jimi koná to, co je pro něj dobré, tedy hasan. Jsou morálně neutrální, tedy při Posledním soudu muslimovi ani nepomohou, ani nepřitíží.
4. Mandúb - konání doporučené, hodné k následování. Patří většinou mezi tradiční, jejich dodržování bude zvýhodněno, ale jejich opomenutí netrestáno.
5. Wádžib - jednání přikázané, opakem harám, tedy je povinností muslima konat, což bude zvýhodněno, a neopomínat, což bude sankcionováno (sankce – at-tazír). V této kategorii jsou všechny.

V současném světě praktikuje šaríu v otázkách uctívání, svědomí, morálky více než jedna miliarda muslimů. Některé země aplikují její prvky v oblasti rodinného práva (otázky manželství a dědictví), a to mimo právo sekulární. Jako jediný pramen práva udržují šaríu Saudská Arábie, Súdán, Nigérie, Pákistán a Írán, někde existuje i náboženská policie, dbající na dodržování zásad daných tímto právním systémem. Islámské Ústavy muslimských států obsahují ve svých preambulích pokaždé zmínku o tom, že zákony jednotlivého státu respektují šaríu. Podle stupně sekularizace každého státu je šaría uváděna buď jako hlavní zdroj islámského práva daného státu nebo jako jeden ze zdrojů legislativy.

V Prohlášení nezávislosti z roku 1776 zaznívá: „všichni lidé byli stvořeni jako vzájemně si rovní a Stvořitel je obdařil některými nezcizitelnými právy”. Ano, lidská práva jsou nezcizitelná a v celosvětovém měřítku chráněna Všeobecnou deklarací lidských práv (Valné shromáždění OSN, 1948).
A právě v rozporu s touto deklarací jsou některé oblasti islámského práva - oblast náboženské svobody, otázka rovnoprávnosti muslimských žen a problematika uplatňovaných trestů. Pokud jde o tresty, šaría jako taková sice ctí život, nicméně pojmenovává striktně trestné činy proti Bohu (cizoložství, křivé obvinění z něj, pití alkoholu, krádež, loupežné přepadení na cestách), za které jsou ukládány tzv. tresty hadd, jež jsou vyjmenovány v Koránu a uváděny v realitu ex officio. Patří mezi ně bičování, ukamenování, utětí končetin, stětí mečem nebo ukřižování. Středověké techniky trestů praktikované islámem v dnešním lidsky právním světě. Na zachování trestu smrti stále trvá Arabská charta lidských práv. Vedle trestů hadd existují ještě tresty qisás pro případ civilních deliktů jako je ublížení na zdraví anebo usmrcení, kdy má poškozený nárok na odškodnění nebo odvetu, je to jakási krevní msta. Třetí skupinou jsou tresty ta´zír za společensky nebezpečné jednání proti morálce (např. úplatkářství), trest je stanoven na základě uvážení soudce.

V polovině 20. století byly tresty hadd vykonávány jen v Saudské Arábii, v severním Jemenu a Afghánistánu. Od 70. let však dochází k islamizaci trestního práva, tyto tresty jsou znovu zavedeny v Pákistánu, Íránu a Súdánu. Náboženství hraje přirozeně v islámském právu hlavní roli. Personalita islámského práva předpokládá rozdělení lidí primárně na dvě skupiny - muslimy a ne-muslimy. Ne-muslim může přijmout víru pronesením tzv. šahády, pak na něj dolehnou veškerá práva a povinnosti. Opustit islámskou víru však již z daleka není tak jednoduché.
Odpadlictví se v minulosti trestalo smrtí u mužů, ženy jsou v takovémto případě uvězněny a bity, dokud se nenapraví. Jako nejznámější projev obnovení kriminalizace odpadlictví je uváděn útok Chomejního v roce 1989 na Salmana Rushdieho. V tomto případě je zde odpadlictví vnímáno velmi zeširoka a zahrnuje i rouhačství a urážlivé projevy proti islámu. V Iráku byl Rushdie dokonce odsouzen v nepřítomnosti k smrti.

Radikální muslimská hnutí vyhlašují, že zákony může vydávat pouze Bůh, šaría je brána jako stěžejní znak muslimského státu. Nejstarší fundamentalistický stát Saudská Arábie stojí na základech, které položilo spojenectví mezi reformním puritánským hnutím Muhammada ibn Abdalwahhába a vojenskou mocí beduínského emírského rodu Saúd. Formy úřadování a služby jsou zde přirovnatelné k modernímu sociálnímu státu. Stát tu ale nemá ústavu a základem právního systému je zde šaría a důležitá rozhodnutí se zde neobejdou také bez souhlasu ulamá.

Z tohoto krátkého nástinu vyplývá, že šaría do civilizované Evropy v jakékoli míře a podobě nepatří, a sebemenší prosazování a koketování s myšlenkou islámského práva v naší zemi je odsouzeníhodné a hraničí s ideologickou propagandou, ohrožující státní suverenitu České republiky!
Všichni muslimové, kteří žijí v naší zemi, smýšlejí a mají své vize jako Muhamed Abbás by si měli připomenout, na území jakého státu to vlastně žijí. Důkladně by si měli prostudovat český právní řád, neboť tento je a vždy bude jako součást kontinentálního typu právní kultury, jediným pramenem práva platným v České republice! A všichni ti, kteří se s touto skutečností nevyrovnají, mohou, s jistě perfektní znalostí práva islámského, odejít do zemí zaslíbených, jako je Saudská Arábie, Írán nebo severní Jemen, kde je jako pravověrné muslimy určitě uvítají s otevřenou náručí.

Eva Valerie Maxová | úterý 13. leden 2015 20:32|
Zdroj: http://evavaleriemaxova.blog.idnes.cz/c ... misto.html

Poslední články autora
• Šaría v naší zemi nemá místo!
• Co s emisemi rtuti po kremaci nebožtíka? Aktivista EU poradí!
• Francie vážně podcenila důsledky imigračních vln muslimů
• Smrt za 11 minut pravdy o islámu
• Odevzdat vzorek DNA není jako odevzdat ranní moč
Eva Valerie Maxová

evavaleriemaxova.blog.iDNES.cz
O čem budu psát? O společenských tématech, která stojí za zamyšlení i diskusi, o všem, co mě zaujme a čemu se rozhodnu věnovat svůj čas. Nikdy není nic černobílé a jednoznačné, nelze generalizovat, výsledný pocit a závěr je a vždy bude pouze a jen na vás.
John Lennon řekl: „Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.“
Díky za vaši přízeň.
Karma autora: 35,52
O autorovi:
Profesí kouč osobního rozvoje. Více na facebooku. Považuji se za moderní pozitivně naladěnou ženu, které život dává smysl a která ví, co chce.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad islám

Nový příspěvekod nop » stř 28. led 2015 20:54:53

Více o islámu (je to akutní otázka)
x
Martin Kavka: Reakce na popleteného muslima
Na blogu idnes se objevila nová muslimská postavička Martin Pavlíček. Nevím zda to co píše myslí vážně anebo to jen taková provokace.
Zaujaly mne jeho články, hlavně ten poslední o Islámském státu, kde víceméně vyslovuje s tímto státem souhlas a oponuje islámským "autoritám"
Ohání se právem šária, relativizuje a odkazuje se na údajné proroctví ohledně nového islámského státu. Má na to právo, jeho právo na svobodné vyjádření se neberu. Co mi však přijde směšné, když se někdo ohání islámskými školami, právem šária v souvislosti s chalífátem a snahou o návrat do období čtyř prvních chalifů, tedy období podle muslimu období úžasné, kdy byl ryzí islám, který nebyl ničím narušen, a vládla islámská idylka.

Jenže má to malý háček. V tom období neexistovalo právo šária, neexistovaly hadísy, neexistovaly islámské právní školy. To přišlo až o několik staletí později. Dokonce v tom období pravděpodobně neexistoval ani Korán. Dokonce ani Jan z Damašku, který s muslimy polemizoval nezná Korán. Dokonce ani muslimy nenazývá muslimy, ale křesťanskou sektou. Navíc je s podivem, že z doby Mohameda neexistuje nic. Mimo Káby, která ovšem stála spoustu století před Mohamedem a byla to svatyně pro pohanské kulty. Vždy mě totiž zarážela jedna věc. Zatímco křesťané se snaží uchovat vše co připomíná první křesťany, apoštoly i samotného Krista, tak z doby Mohameda se nezachovalo nic, co by Mohameda připomínalo. Dokonce ani zápisy Koránu, který Mohamed diktoval svým písařům, protože prý byl negramotný. Negramotnost je ovšem velmi nepravděpodobná u tak úspěšného obchodníka, jakým Mohamed podle muslimů byl.
A jaké tedy bylo období prvních čtyř chalífů? Především to bylo období velmi krvavé ve znamení arabské expanze, zlodějen, znásilňování, vraždění a braní obyvatel z dobytých území do otroctví. Období, kdy proti arabským vládcům byl Nero cudná panna. Je asi příznačné, že období vlády Ummajovců a Abbasovců, muslimové berou jako období dekadentní a to přesto, že za jejich vlády došlo v islámských zemích ke stabilizaci, přejímání vzdělanosti z Byzance a Persie. Období, kdy měla navrch muttazila, tedy výklad Koránu na základě aristotelské logiky. A také období, kdy většinu úřednických funkcí zastávali křesťané, protože tolik vzdělaných muslimů v té době prostě nebylo.
Pokud ovšem podle islámského proroctví má nastat nový chalífát, tak současný Islámský stát splňuje vše, co bylo obvyklé v době prvních čtyř chalífů. Vraždy, znásilňování, braní obyvatel do otroctví, prodávání žen. Pokud toto je sen pana Pavlíčka, tak patří buď za mříže anebo do psychiatrické léčebny. Protože nikdo normální přeci toto nemůže obdivovat.

S laskavým svolením autora převzato z blogu Blog.iDnes.cz Zobrazit všechny články autora
2.11.2014, Martin Kavka
Zdroj:
http://www.netmedium.cz/svet-v-ohrozeni ... slima.html
*
dodatek. V době do 12. století vyučovali na univerzitě v Bagdádu společně profesoři tří vyznání, moslimové, křesťané i Židé. Později se postoj k učenosti změnil. Traduje se odpověď chalífy z Bagdádu o vědě:
Buď je věda v rozporu s Koránem a tedy je škodlivá,
nebo je v souladu s Koránem, neobsahuje nic nového a je zbytečná.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad celibát

Nový příspěvekod nop » ned 22. úno 2015 15:55:48

Celibát v Polsku
článek
Většina polských katolických kněží má partnerky

Současní polští duchovní zastávají jiné hodnoty než jejich předchůdci. Většina z nich nerespektuje celibát a církevní zákaz bezženství považuje za nereálný.
21. 2. 2015, 4:00
„Z takřka 30 tisíc polských katolických kněží 60 procent žije nebo žilo s partnerkami a 12 až 15 procent z nich s nimi má jedno nebo víc dětí,“ řekl portálu Natemat.pl sociolog Jozef Baniak z poznaňské Univerzity Adama Mickiewicze, specialista na tuto problematiku.
„Problém sexuality duchovních, z nichž 70 procent jsou heterosexuálové a ostatní gayové nebo bisexuálové, představuje horký brambor, jejž se nikdo v katolické církvi nechce ani zlehka dotknout, aby se nepopálil,“ uvedl dále sociolog.
Seznámí se při zpovědi
Obvykle to přitom bývají ženy, kdo navazuje s duchovním první kontakt. Často se tak děje při zpovědi, v posledních letech také prostřednictvím internetu. Takové vztahy nejsou snadné nejen pro kněze, ale ani pro jejich partnerky.
V katolické zemi, jako je Polsko, se nemůže ani nejbližším svěřit, že žije s knězem, nemluvě o tom, že s ním čeká nebo už má dítě. Přítelkyně kněží tak hledají podporu u žen s podobným osudem na internetu.
Polky, které otěhotněly s faráři, milují je a těší se na dítě, se na internetu ptají, co teď mají dělat. „Jestli tě skutečně miluje i on, měl by zanechat kněžského povolání, oženit se a starat se o rodinu,“ znělo jedno z doporučení.
Jiné ženy naopak neskrývají zklamání nebo až rozhořčení, že navzdory tomu, že čekaly s duchovním dítě, on jednoznačně upřednostnil církev.
„Musela jsem vychovávat syna sama. Teprve až povyrostl, přihlásil se za ministranta, aby alespoň trochu času trávil s otcem. Pokud ti to stačí, klidně to zkus,“ radila žena, která se podepsala jako Nevěřící pokušitelka.
Pavol Minarik, Právo

Zdroj:
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa ... nerky.html
==věcné doplňky=
1/ manželství kněží a jáhnů bylo naposledy společně řešeno na všeobecném církevním sněmu v Cařihradě cca roku 850.

2/ bezženství v oblasti vlivu Říma bylo vyhlášeno papežem teprve okolo roku cca 1200 a týkalo se majetku církve. Kněží spravovali půdu patřící k farnosti, ale kromě toho zabezpečovali své děti rozdáváním této církevní půdy po částech. Z každého syna se ale nestával kněz, takže půda odcházela po částech do držení laiků a tím se celek vlastnictví zmenšoval. Evidence pozemků nebyla ovšem tak přísná jako dnes podle katastru nemovitostí.
Majetek půdy byl ve středověku zásadní zdroj obživy, jistota každého feudála i drobného svobodného rolníka.
Kostely od Velké Moravy stavěl feudál na svém pozemku ze svého materiálu a kněze považoval za svého nevolníka. Teprve později se podařilo církvi prosadit, že kněz není vazal feudála, ale podřízeným biskupa, říkalo se té novince farská soustava. Je živý z darů věřících a z kousku půdy patřící církvi. A o rozdrobení té půdy šlo.

Papež to vyřešil jednoduše: kněží se nebudou ženit, a kdyby přesto měli děti, ty se budou brát jako nemanželské a nemají právo dědit.
Později to už nikdo nereguloval ani nezrušil, takže dnes nikdo z kněží nemá ani kousek půdy osobní nebo církevní a přesto nesmí mít dědice.

3/ Prakticky orientované výnosy (ne ty čistě náboženské) mají v církvi morální životnost tak tři staletí, potom vyžadují revizi, ale tu už nikdo neudělá.
Např. učení Aristotela prohlásila církev za závazné a sehnala kvůli tomu všechny dochované spisy a arabské překlady, které ve XII. a XIII. přeložila do latiny. Stal se z toho neměnný pomník. Asi po 300 letech, okolo 1500 už byl Aristoteles problematický a pak se stalo, že Koperník, Galileo, Kepler a Newton prokázali, že jako autorita je neudržitelný. Ale v církvi to nikdo nerevidoval.
Tím zapomenutím na opravy ztrácí církev pružnost. Proto dodnes platí celibát, i když není z čeho rozdávat půdu dětem.
V církvi sice proběhla revize při reformaci, ale římská strana nepojala celibát do revize.

4/ Co se to dohodlo v Cařihradě?
Toto: jestliže ženatý muž přijme svěcení na jáhna nebo kněze, je to ženatý jáhen nebo kněz.
Jestliže svěcení přijme svobodný muž, už se nežení, jeho manželkou je církev.

Toto ustanovení překonal papež prohlášením, že se nikdo nebude ženit.
A tak měl oprávnění říci Jan Hus, že kdysi bylo možné, aby člověk přijal sedm svátostí, ale pak jen šest: kdo v církvi přijme svátost kněžství, nemůže přijmout svátost manželství a naopak.
Reformace a husité se vrátili k počtu sedmi svátostí tím, že celoplošný celibát zavrhli.
Ve Švýcarsku prý existuje spolek ženatých katolických kněží (podle www granosalis cz) a čítá prý 3.000 členů. Tuto zprávu nemám ověřenou.

5/ Mezitím v roce 1054 se rozdělila církev na byzantskou Východní a římskou Západní. Pro Východ tak zůstal v platnosti Cařihradský sněm. Kdo u pravoslavných studuje na kněze a chce být ženatý, musí to udělat před ukončením studia a před vysvěcením. Kdo se předtím neožení, po svěcení dostane řeholi podle svatého Basilia a je mnichem, nosí černé roucho a může plnit mnišství i mimo klášter, např. jako farář na faře.

6/ pro odlehčení ftípek: Vatikán prý uvažuje, že povolí sňatky kněží. Uchazeč má splnit dvě podmínky:
a/ dosáhnutí věku 85 let,
b/ připojí písemný souhlas obou rodičů.
=
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad - velikooce

Nový příspěvekod nop » čtv 12. bře 2015 0:50:19

Poesie

=
Vešel jsi do domu celníka,

nad kterým se všichni pohoršovali.

Zavolal jsi k sobě děti,

které všichni odháněli.

Pochválil jsi vdovu,

která vhodila do pokladnice vše,

co měla, i když si jí druzí nevšimli.

Odpustil jsi Petrovi,

když si sám nad sebou zoufal.

Miloval jsi chudé,

i když druzí si vážili jen bohatých.

Léčil jsi nemocné,

když se jich ostatní vzdali.

Prchal jsi před slávou,

když Tě chtěli učinit králem.

Mlčel jsi,

když Tě obžalovali, posmívali se ti

a bičovali Tě.

Zemřel jsi na kříži,

když všichni slavili svátky.

Povstal jsi ze smrti,

když všichni mysleli, že je už konec.

Pane Ježíši, děkuji ti, že jsi tak zcela jiný.

(Od neznámého autora) - Občasník Letovické farnosti Velikonoce 2013

http://farnost.katolik.cz/letovice/dbpd ... ik2013.pdf
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod nop » pát 20. bře 2015 0:31:49

Tak jsem se dočetl zajímavého názoru, a to mne přeneslo čtyři roky nebo snad více nazpátek. Poňouká mne to srovnat.
a/

Re: Příběhy

Nový příspěvek od Tara » čtv 19. bře 2015 22:49:16
""Jsem nemocná. Snad už od narození. Minimálně od doby, co se objevilo uvědomění, že jsem tady já a svět. Že je tady já, NĚKDO a svět.
Chtěla bych se uzdravit. Toužím být zdravá. Moc bych si přála být zdravá.. .
Ráno mě překvapil hlas: A OPRAVDU TO CHCEŠ? ... a zaryl se do vědomí naléhavostí, kterou v sobě nesl a stále nese...
Ztratíš všechny berličky, všechna těšítka, hračky, s kterými sis hrála, za které ses schovávala, které dávaly tvému životu řád, přinášely potěšení, které tě pomáhaly zviditelňovat, dodávaly pocit vyjímečnosti..
OPRAVDU TO CHEŠ?""

b/
v době, když existoval ještě provoz na stránce www mozaika bloguje cz
jsem občas něco připsal z úhlu pohledu církevně orientovaného návštěvníka,
a pak mi přišel dotaz.
Zajímal se o to, že já jako katolík se zajímám o advaitu.

A psal (po těch letech cituji pouze spaměti): "duchovní cesta ti vezme všechno, úplně všechno".
Neměl jsem co odepsat.
No bylo by to pěkné "negativní povzbuzení", ale já se nevzdal a čtu také pokračování V Poradně.

Tářin příspěvek je jistě míněný jako kouzelně koncipovaný hlas svůdce, nabádající k lenosti nebo k bázni,
Ale po tom dotazu, co dělá katolík na stránce pro advaitu jsem se mohl zeptat také já jeho třeba "a proč to děláš ty?", ale nezeptal jsem se.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod nop » pát 20. bře 2015 14:02:27

Jana píše:Když přijdeš o všechno, když se všeho vzdáš, tak už se nemáš co ztratit, nemáš se o co bát. :)

No vždyť, já jsem se duchovna nebál, ale co mám odepsat tomu, kdo veřejně píše: " "duchovní cesta ti vezme všechno, úplně všechno".
Jsem snad mistr pera, a dokážu ho uklidnit?
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad papež

Nový příspěvekod nop » pát 20. bře 2015 20:29:27

Proměna papeže.
V pátek 13. března uplynuly dva roky od zvolení argentinského kardinála Jorgeho Bergoglia papežem. Při diskusích, jak současný papež mění církev a ovlivňuje politické dění, se zapomíná, jak papežství změnilo jeho samotného.

I když si František po svém zvolení papežem poručil: „Jorge, neměň se! “ – přece se změnil. Nikoli však ve svém prostém, skromném životním stylu a starosti o chudé – v tomto směru zůstal stejný i ve Vatikánu. Změna, kterou prodělal, byla ovšem nápadná a vyjevila se už brzy po volbě. „Já toho hocha nepoznávám,“ vyjádřila se již tehdy Maria Elena Bergogliová, jediný žijící Františkův sourozenec.

Z introverta usměvavý extrovert
Takřka stálý úsměv a spontánní komunikace nejen c církevními představiteli a politiky, ale také s médii by napovídaly, že jde o typické chování extroverta. Ve skutečnosti ale Bergoglia za dob jeho působení v Argentině pokládalo jeho okolí spíše za člověka plachého a málomluvného. Přesto, že zajížděl do Říma, aby plnil své kardinálské povinnosti, omezoval tyto cesty na minimum. S médii komunikoval zcela výjimečně. Rovněž v kardinálském sboru – i při diskusích před konkláve, na němž byl zvolen – hovořil spoře.

Americký vatikanolog John L. Allen tuto změnu hodnotí jak Františkův „zázrak“ a dokládá to svědectvím jednoho kardinála, Františkova starého přítele, který nechtěl být jmenován. En jej navštívil v domě sv. Marty a řekl mu: „Ty se nechováš stejně jako v Buenos Aires. Co se s tebou stalo?“ Františkova odpověď měla znít takto: „V noci po konkláve jsem zažil takovou blízkost Boží, že jsem se najednou cítil zcela vnitřně svobodný a klidný. A to trvá pořád.“

Martin T. Zikmund.

Zdroj: Katolický týdeník č. 11, ročn, XXVI, 10. – 16. března 2015, strana 1.
Dodatek: na straně 8 je článek „Dva roky s papežem Františkem“
Na straně 16 je také článek o papeži „Radostná víra přitahuje.“ plus dva menší.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad - Vatikán

Nový příspěvekod nop » ned 22. bře 2015 1:07:53

prezident Zeman a Vatikán

Dvakrát o Zemanovi a Vatikánu ze dvou zdrojů (z církve a ČTK).

A/ z církve
K návštěvě prezidenta republiky Miloše Zemana ve Vatikánu
20. 3. 2015, 16:24
Zveřejňujeme plné znění prohlášení ředitele Odboru vnějších vztahů Arcibiskupství pražského (AP) ke dnešní zprávě ČTK, která se týká prezidentské návštěvy Vatikánu a setkání s papežem Františkem.
K návštěvě prezidenta republiky Miloše Zemana ve Vatikánu

Odbor vnějších vztahů Pražského arcibiskupství byl pověřen Tiskovým střediskem ČBK vydat toto prohlášení:
Po návštěvě státního sekretáře kardinála P. Parolina v naší zemi, kdy se setkal jak s církevními představiteli, tak s předsedou vlády p. B. Sobotkou, i s prezidentem republiky p. M. Zemanem byli s výsledky návštěvy seznámeni biskupové ČR na jejich posledním plenárním zasedání. Předseda České biskupské konference kardinál Dominik Duka informoval o možné návštěvě prezidenta republiky ve Vatikánu. Kardinál Parolin tuto možnost uvítal a ujistil, že prezident republiky bude s radostí papežem přijat. Následně kompetentní úředníci Vatikánu i ČR začali tuto návštěvu připravovat. Obsah setkání závisí výlučně na obou hlavních účastnících. Z vyjádření p. prezidenta Zemana je zřejmé, že chce zmínit otázku výstavby dalších hospiců v naší zemi. Vzhledem k tomu, že se jedná o státní návštěvu hlavy sekulárního státu, jednání jsou vedena výlučně diplomatickými cestami bez účasti českých představitelů katolické církve.
Milan Badal, ředitel Odboru vnějších vztahů AP.


B/ zpráva ČTK
Zeman prý nejede do Vatikánu na pozvání papeže, sám nikoho nezve
vydáno:
20.03.2015, 14:50
aktualizace:
20.03.2015 16:46
Praha - Cesta prezidenta Miloše Zemana do Vatikánu se neuskuteční na pozvání papeže, jak prezident říká. Hlava katolické církve nikoho, ani nejvýznamnější světové státníky nezve, řekl ČTK vysoce postavený zdroj z církevních kruhů. Podle něj je Zemanova cesta výsledkem osobní angažovanosti ředitele hradního protokolu Jindřicha Forejta. Ten s kritikou nesouhlasí. Cesta se podle něj připravuje standardním způsobem.
"Já v dubnu navštívím Vatikán na pozvání svatého otce. A protože papež František představuje poněkud jiný styl chování katolické církve, než tomu bylo v minulosti, tak s ním budu mluvit i na toto téma," uvedl v únoru Zeman, když nastínil, že s papežem bude chtít mluvit o tom, aby katolická církev použila část peněz z restitucí na zřízení hospiců.
Podle církevního zdroje ČTK ale papež nikoho na návštěvy nezve a audienci obyčejně sjednávají ministerstva zahraničí prostřednictvím velvyslance dané země ve Vatikánu. Dojednání té Zemanovy bylo podle něj obejitím diplomatického protokolu ze strany Forejta, který podle zdroje přímo oslovil vatikánský státní sekretariát. Tento ekvivalent úřadu premiéra na Zemanovu žádost prý odpověděl kladně, ale žádné pozvání papeže, které prezident Zeman zmiňuje, údajně nebylo.
Forejt kritiku odmítl. "Cesta se připravuje standardním způsobem. Tajemný církevní hodnostář, který nemá odvahu se k této záležitosti vyjádřit tak, aby se vyjádřil veřejně a připojil své jméno a tvář, není pro mě zdrojem věrohodných informací," řekl Forejt pro ČTK. Takto se podle něj postupuje v případě vytváření intrik. Dodal, že o cestě jsou informovány "všechny orgány, které o ní vědět mají". Při své nedávné návštěvě Vatikánu prý v této záležitosti nezaznamenal žádné výtky nebo nervozitu.
Jeho slova potvrdil i mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček. ČTK sdělil, že ze strany Forejta "o nějaké sóloakci nemůže být řeč". "Pozvání na návštěvu Vatikánu tlumočil panu prezidentovi kardinál státní sekretář Vatikánu Pietro Parolin v rámci listopadového setkání na Pražském hradě," uvedl mluvčí. Také ministerstvo zahraničí oficiálně tvrdí, že je do příprav návštěvy zapojeno. "Vím, že ta cesta se připravuje. Ministerstvo na tom pracovalo a participovalo," řekl pro ČTK šéf diplomacie Lubomír Zaorálek (ČSSD). Cesta byla podle něj na ministerstvu projednávána. "Není to tak, že bychom o tom nevěděli," podotkl.
Server Aktuálně.cz však už v únoru uvedl, že návštěvu organizuje Forejt a velvyslanectví ve Vatikánu se na ní nepodílí. "K návštěvě pana prezidenta Zemana já nevím vůbec nic, musíte se obrátit na pana ředitele Forejta. Já jsem od něj dodneška žádnou informaci nedostal. To celé zařizuje pouze on," řekl serveru velvyslanec ve Vatikánu Pavel Vošalík. Jeho tvrzení ČTK neoficiálně potvrdil zdroj z ministerstva zahraničí obeznámený se situací.
Bývalý velvyslanec ve Vatikánu a dnes ministr obrany Martin Stropnický (ANO) ČTK řekl, že ve své diplomatické kariéře nic takové nezažil a nepokládá to ani za technicky možné. "Návštěvy se dělají v součinnosti jak s ambasádou, tak s ústředím. Ta ambasáda je do toho vždy zapojena," uvedl Stropnický, který má za sebou post velvyslance i v Portugalsku a Itálii. "Technicky si to nedovedu vůbec představit. A pana Forejta znám jako profesionála ve svém oboru, takže pochybuji, že by takhle divoce organizoval nějakou cestu," poznamenal.
Vysoký církevní zdroj ČTK také zpochybnil tvrzení Zemana, že se při své návštěvě Vatikánu zúčastní s papežem položení základního kamene několika hospiců. "To je úplný nesmysl. To papež nedělá a ani si to nedovedu představit," poznamenal k tomu.
Zeman o tématu hospiců mluví dlouhodobě. To, že by ale o hospicové péči v ČR měl Zeman jednat s papežem, je podle zdroje ČTK nepravděpodobné. A to zejména nyní po kongregaci kardinálů, kteří jednali o reformě Římské kurie a při tom zdůraznili subsidiaritu, tedy princip, že věcmi, které lze řešit na nižší úrovni, není třeba se zabývat na vyšší. Takto regionálně pojatá témata papež neřeší, tvrdí církevní hodnostář, jemuž se nelíbí ani to, že Zeman chce církvi říkat, kam má investovat své peníze.
Autor: ČTK
http://www.ctk.cz
Zdroj: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/zeman- ... ve/1195244
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad islám

Nový příspěvekod nop » pon 23. bře 2015 21:55:52

O islámu
Jestli je to pravda, tak tedy Bůh s námi !!!!! Došlo mi e-mailem
==
Fwd: Čeští muslimové vyzvali Čechy: Odstěhujte se z České republiky, když se vám nelíbí islám- a je to tady !!!!!
KONEC srandy“
Veškeré náboženství je na pováženou
Čeští muslimové vyzvali Čechy: Odstěhujte se z České republiky, když se vám nelíbí islám
Mistr Jan Hus: ,,stůj v pravdě Kristově“ 600 let od upálení. 1415 – 2015

Islamizace českých dětí.
Strážní Prahy.
1.
Již je oficiálně podporovaná iniciativa v základních školách s názvem:
Islám a české děti,, Formou přednášek a diskusí o islámu se mají děti českých rodičů, tedy i děti z křesťanských rodin seznamovat ve školách s tímto náboženstvím a životním stylem a kulturou. Má se tímto projektem dětem přiblížit islám jako mírná ( tedy mírová ) orientální kultura budoucnosti. Holčičky si v nedělní besídce budou vyprávět, jak si zkoušely šárí šátky.
Muslimové ovšem nezůstali jen u této plíživé islamizaci budoucí generace Husova národa. Stát se muslimem je vlastně snadné. Stačí odříkat veřejně před jedním svědkem jednu větu, nebo ji poslat na internetu.
2.
Stránky islámistů totiž dnes verbují české děti a odborníci jsou zděšeni.
Především rodiče jsou šokováni, když jejich dcera přijde v šátku a syn zvolá. že je ode dneška muslimem. Na webové stránce začíná takový nábor větou: ,,Jste-li nezletilí, můžete konvertovat v tajnosti, pokud se bojíte, že by vám rodiče za to ublížili,, V tajnosti lze přijmout boha Allaha podle šesti jednoduchých pokynů a islám se stane tvoji vírou. “
Ve tmě tajnosti vzniká temná budoucnost tohoto vyznání. Představitelé Islámu v ČR se od toho distancují, považují to za nějakou hru, recesi, nevhodný projev nějakých horlivců. Tyto stránky naleznete také snadno: ,,sharia4czechia.com (x )
3.
Odborníci v oboru pedagogiky, náboženství, právníci a experti na extremismus hodnotí tuto iniciativu jako protiprávní jednání, a navíc iniciativu, která je pro tyto děti a jejich rodiče nebezpečná. Benjamin Kuras, překladatel a znalec zákona šaria se k tomu vyjádřil takto: ,,Konvertovat k islámu nezletilého se rovná ohrožení jeho života. Člověk jednou konvertovaný na islám podle zákona šaria podléhá trestu smrti, jestliže se pak někdy v budoucnosti od islámu odkloní.,, Ano, dívky nezletilé, zlákané barevným šátkem na hlavě své kamarádky se stávají vyhlédnutými nevěstami muslimských mužů a pokud se k islámu rozhodne chlapec, je již počítáno s konverzí u jeho sestry a matky, protože jako ženy jsou mu již dle zákona šaria podřízeny. Rodiče a rodiny konvertujících dětí se stanou sledovanou skupinou, na kterou již budou dohlížet členové místní muslimské obce. Bude sledováno jejich soukromí, a pokud rodiče se postaví proti konverzi, mohou být vydíráni hrozbou, tak jako se to běžně děje již v evropských zemích.
4.
Není to planý poplach, jde o reálný, již probíhající jev, o kterém se ještě moc nehovoří. Rodiče by si měli dát tu práci a upozornit děti a jejich kamarády, že konverzí k islámu vstupují do otroctví a možnosti zabití.
Různé výbory rodičů by měly na to upozornit další rodiče, učitele, vychovatele a ředitele škol. Sledujte, jaké programy děti sledují. Křesťanští rodiče mají tu výhodu a výsadu, že mohou své děti vést k Pánu Ježíši Kristu a k znovuzrození. Zapojte se preventivně do hnutí, které žádá v Evropě, aby se postavil islám jako zločin proti lidstvu mimo zákon. Zdůrazňovat umírněnost islámu je stejně tak pošetilé, jako pokyny k hašení ohně naftou.

Článek pochází asi z křesťanského zdroje, neboť další text nabádá k propagaci zdejší víry evangeliem, ale vcelku s ním lze souhlasit.
5. Zapojte se do přímluv, modliteb a totální evangelizace, do které zahrnete i jiné příslušníky národů, včetně muslimů v České republice.
Především se zaměřte na Romy ( cikány ), protože se na ně muslimové ze strategických důvodů v ČR zaměří, protože urychlí islamizaci. Dobře vědí, že Romové, kteří jsou ve Francii, Španělsku a Portugalsku v živých křesťanských sborech, jsou pro muslimské komunity naopak pohromou. Křesťanští cikáni evangelizují úspěšně muslimy i v Alžírsku. Úspěšnost jejich misie je daná podobností mentality a rodinného stylu.
Moraváci a Češi, probuďte se.

Václav Lamr

Od roku 2012 působí v ČR misijní iniciativa islámistů pod názvem sharia4czechia - nebo: ,, Víra pro Česko,, s cílem šířit islám v ČR a zavést v České republice zákon šaria.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad právo muslimů

Nový příspěvekod nop » pon 23. bře 2015 22:56:21

právo šaría
===
Z blogu: Eva Valerie Maxová
evavaleriemaxova.blog.idnes.cz
Šaría v naší zemi nemá místo!
Slova Muhameda Abbase, že by bylo dobré, aby se muslimové žijící v České republice mohli řídit islámským právem šaría, protože je podle něj důležité dělat věci tak, jak řekl Bůh, českou veřejnost pěkně zvedla ze židle.
Pozor! Šaría by ovšem nebyla uplatňována na většinové obyvatelstvo. Slova předsedy Muslimské unie v České republice nelze brát na lehkou váhu. O některých věcech se totiž nežertuje a za slovy vyřčenými v pár kostrbatých větách se mohou skrývat myšlenky, mající mnohem hlubší podstatu a záměr. Opravdu muslimové, kterým se dostalo neskýtané možnosti obývat naši krásnou zem, sní o svém právu šaría?

Co je to vlastně šaría a v čem tkví její výjimečnost?
Šaría (v širším významu přítomnost Boží vůle) jako systém náboženského islámského práva zahrnuje soubor nařízení, zásad a hodnot, od nichž se odvozují legislativa a zákony. V dogmatický uzavřený systém byla šaría dotvořena až v průběhu 10. století. K jejím základním zdrojům patří Korán, sunna, idžmá (konsenzus muslimské obce) a qijás (analogické zdůvodnění). Islámský právní řád se dělí na tři základní okruhy:

1. Právní vymezení vztahu člověk – Bůh: povinnosti muslima v podobě projevů zbožnosti (vyznání víry, modlitba, půst, almužna, pouť do Mekky)
2. Vztah člověk – člověk a člověk – společnost: rodinné, majetkové a dědické právo
3. Trestní právo – to vypočítává zakázané a nevhodné činy, za jejichž překročení stanoví jistý soubor trestů
Podle muslimů si šaría klade za cíl zavést ve společnosti spravedlnost na základě vzájemného soucitu mezi lidmi a mezi vládou a veřejností, vytvořit morálně odpovědnou společnost, s důrazem na sociální, ekonomickou a politickou spravedlnost. Předpokládá svobodu lidských bytostí, svobodu jednat i svobodu nejednat podle šaríi.
V žádném případě však šaría neslouží ke kontrole či zavádění disciplíny, protože i kdyby byla přítomna sankce taková, jakou ji zná západní společnost, nic se pro věřícího muslima nevyrovná trestem Alláha. Šaría rozděluje „právo boží“ a „právo lidské“, stejně tak jako povinnosti vůči Alláhovi a povinnosti vůči ostatním muslimům. Znázorňuje pak pět základních norem, které jsou orientovány na oblast lidského konání a směrování lidského života na správnou cestu:

1. Harám – „zakázané“. Jestliže muslim provede něco zakázaného, na základě šaríi bude pokárán a může očekávat trest jak na tomto, tak na onom životě, a tento čin je považován za hřích (hříšník = áţim, „protiprávní“ chování vůči Alláhovi se nazývá al-ma´sija), vykonat ho je trestuhodné a opomenutí je nakázané a bude při posledním soudu zvýhodněno.

2. Makrúh - činy zavrženíhodné. Považují se za výraz neposlušnosti vůči Alláhovi, ale nejsou trestány. Na druhé straně bude jejich opomenutí při Posledním soudu přičteno k dobru. Muslim tedy činí to, co je pro něj špatné – qabíh.

3. Mubáh - činy dovolené a muslim jimi koná to, co je pro něj dobré, tedy hasan. Jsou morálně neutrální, tedy při Posledním soudu muslimovi ani nepomohou, ani nepřitíží.

4. Mandúb - konání doporučené, hodné k následování. Patří většinou mezi tradiční, jejich dodržování bude zvýhodněno, ale jejich opomenutí netrestáno.

5. Wádžib - jednání přikázané, opakem harám, tedy je povinností muslima konat, což bude zvýhodněno, a neopomínat, což bude sankcionováno (sankce – at-tazír). V této kategorii jsou všechny.

V současném světě praktikuje šaríu v otázkách uctívání, svědomí, morálky více než jedna miliarda muslimů. Některé země aplikují její prvky v oblasti rodinného práva (otázky manželství a dědictví), a to mimo právo sekulární. Jako jediný pramen práva udržují šaríu Saudská Arábie, Súdán, Nigérie, Pákistán a Írán, někde existuje i náboženská policie, dbající na dodržování zásad daných tímto právním systémem.

Islámské Ústavy muslimských států obsahují ve svých preambulích pokaždé zmínku o tom, že zákony jednotlivého státu respektují šaríu. Podle stupně sekularizace každého státu je šaría uváděna buď jako hlavní zdroj islámského práva daného státu nebo jako jeden ze zdrojů legislativy.

V Prohlášení nezávislosti z roku 1776 zaznívá: „všichni lidé byli stvořeni jako vzájemně si rovní a Stvořitel je obdařil některými nezcizitelnými právy”.
Ano, lidská práva jsou nezcizitelná a v celosvětovém měřítku chráněna Všeobecnou deklarací lidských práv (Valné shromáždění OSN, 1948).
A právě v rozporu s touto deklarací jsou některé oblasti islámského práva - oblast náboženské svobody, otázka rovnoprávnosti muslimských žen a problematika uplatňovaných trestů.

Pokud jde o tresty šaría jako taková sice ctí život, nicméně pojmenovává striktně trestné činy proti Bohu (cizoložství, křivé obvinění z něj, pití alkoholu, krádež, loupežné přepadení na cestách), za které jsou ukládány tzv. tresty hadd, jež jsou vyjmenovány v Koránu a uváděny v realitu ex officio. Patří mezi ně bičování, ukamenování, utětí končetin, stětí mečem nebo ukřižování.

Středověké techniky trestů praktikované islámem v dnešním lidsky právním světě. Na zachování trestu smrti stále trvá Arabská charta lidských práv. Vedle trestů hadd existují ještě tresty qisás pro případ civilních deliktů jako je ublížení na zdraví anebo usmrcení, kdy má poškozený nárok na odškodnění nebo odvetu, je to jakási krevní msta. Třetí skupinou jsou tresty ta´zír za společensky nebezpečné jednání proti morálce (např. úplatkářství), trest je stanoven na základě uvážení soudce.

V polovině 20. století byly tresty hadd vykonávány jen v Saudské Arábii, v severním Jemenu a Afghánistánu. Od 70. let však dochází k islamizaci trestního práva, tyto tresty jsou znovu zavedeny v Pákistánu, Íránu a Súdánu. Náboženství hraje přirozeně v islámském právu hlavní roli.

Personalita islámského práva předpokládá rozdělení lidí primárně na dvě skupiny - muslimy a ne-muslimy. Ne-muslim může přijmout víru pronesením tzv. šahády, pak na něj dolehnou veškerá práva a povinnosti.
Opustit islámskou víru však již z daleka není tak jednoduché.
Odpadlictví se v minulosti trestalo smrtí u mužů, ženy jsou v takovémto případě uvězněny a bity, dokud se nenapraví.
Jako nejznámější projev obnovení kriminalizace odpadlictví je uváděn útok Chomejního v roce 1989 na Salmana Rushdieho. V tomto případě je zde odpadlictví vnímáno velmi zeširoka a zahrnuje i rouhačství a urážlivé projevy proti islámu. V Iráku byl Rushdie dokonce odsouzen v nepřítomnosti k smrti.
Radikální muslimská hnutí vyhlašují, že zákony může vydávat pouze Bůh, šaría je brána jako stěžejní znak muslimského státu. Nejstarší fundamentalistický stát Saudská Arábie stojí na základech, které položilo spojenectví mezi reformním puritánským hnutím Muhammada ibn Abdalwahhába a vojenskou mocí beduínského emírského rodu Saúd. Formy úřadování a služby jsou zde přirovnatelné k modernímu sociálnímu státu. Stát tu ale nemá ústavu a základem právního systému je zde šaría a důležitá rozhodnutí se zde neobejdou také bez souhlasu ulamá.

Z tohoto krátkého nástinu vyplývá, že šaría do civilizované Evropy v jakékoli míře a podobě nepatří, a sebemenší prosazování a koketování s myšlenkou islámského práva v naší zemi je odsouzeníhodné a hraničí s ideologickou propagandou, ohrožující státní suverenitu České republiky!

Všichni muslimové, kteří žijí v naší zemi, smýšlejí a mají své vize jako Muhamed Abbás by si měli připomenout, na území jakého státu to vlastně žijí. Důkladně by si měli prostudovat český právní řád, neboť tento je a vždy bude jako součást kontinentálního typu právní kultury, jediným pramenem práva platným v České republice! A všichni ti, kteří se s touto skutečností nevyrovnají, mohou, s jistě perfektní znalostí práva islámského, odejít do zemí zaslíbených, jako je Saudská Arábie, Írán nebo severní Jemen, kde je jako pravověrné muslimy určitě uvítají s otevřenou náručí.
úterý 13.1.2015
Zdroj:
http://evavaleriemaxova.blog.idnes.cz/c ... misto.html
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad, www punarvasu od Maríči

Nový příspěvekod nop » úte 24. bře 2015 21:58:29

Nalezená stránka od Maríči
= = = = = = = = =
Světlá strana duchovna
http://www.punarvasu.estranky.cz/


Archiv
<<
[u]leden / 2015[/u] >>
Úvod
Proč Punarvasu?

Punarvasu je konstelací anebo "měsíčním domem" indického védského systému astrologie. Tyto měsíční domy se nazývají nakšatry a je jich 27. V každém z nich Měsíc pobývá jeden den.
Nakšatra Punarvasu, sedmá v pořadí, se rozprostírá mezi 20. stupněm souhvězdí Mithuna (Býk) až k 3. stupni a 20-ti minutám souhvězdí Karaka (Rak). Vládkyní tohoto měsíčního domu je Matka Bohů Aditi, která je zdrojem dobra, čistoty, důstojnosti. Slovo Punarvasu označuje NÁVRAT, OBNOVENÍ (božského řádu), UZDRAVENÍ, VZKŘÍŠENÍ anebo OPAKOVÁNÍ.

Punarvasu navrátí ztracenou tvořivou energii, ztracenou božskou čistotu a napraví to co je pokažené. Protože je spojen také s "věčným návratem božské milosti", pod jeho znamením se narodil i Bůh Ráma, aby, dle indické mytologie, napravil porušenou dharmu a navrátil božské principy na zemi. Punarvasu dává čerstvou sílu vstát z vlastního popela a začít znovu a znovu. Je znamením naděje, že Bůh nás nikdy neopustí a kdykoli je porušena dharma, sešle svou milost k navrácení původní rovnováhy.

Z těchto a dalších důvodů jsem si zvolila za název stránek právě Punarvasu. Duchovní principy jsou v dnešní době totiž tragicky pošpiněny, kriminální guruové, nebezpečné sekty, komercializované anebo fanatizované církve škodí množství lidí. Posvátné texty překládá a vykládá skoro každý, kdo jen umí číst, a každý samozřejmě jinak. Lidé ztratili spojení s domovem svého vědomí – s božskostí. Slovo duchovno už ztrácí svůj původní význam a stává se tím nejhmotnějším a nejegoističtějším druhem podnikání. Lidé co dostali kapku milosti v sekundě upřímnosti, se vzápětí prohlašují za božské avátáry nebo duchovní učitele, a svou pozici zneužijí klidně i k neetickým a kriminálním činům, jen aby splnili svou touhu po moci, slávě, bohatství anebo smyslových požitcích. Ne není to popis ani konce světa, ani nějaké pekelné dimenze: je to popis naší současnosti: duchovního vědomí lidí v dnešním světě a v České republice.

Roku 2005 jsem založila stránky Večerní nebe, nyní přejmenované na Temnou stranu duchovna – sekty a guruové. Píši tam o šokujících projevech duchovního úpadku těchto samozvaných svámíů, guruů a avátárů. Bohužel však ani církve nejsou útočištěm pro toho, kdo hledá Boha. Nejenom nabídka falešných autorit, ale i poptávka oslepeného davu přinesli tento zoufalý stav rozvinutí Kali Yugy (věku pod vládou démona Kali).

Avšak mnozí jste mi vyčetli, že píši pouze o negativních projevech. A mnozí, kteří mě osobně znáte, přitom dobře víte, že jsem osobně poznala i několik zářících diamantů duchovna, a o několika málo jiných jsem se dozvěděla z jiných zdrojů. Stránky však nebudou pouze o osobnostech, kteří se nevzdálili od principů pravé duchovnosti. Ráda bych zde také upozornila na písemné zdroje, které nám zanechali naši předkové proto, aby nám ulehčili návrat do našeho původního stavu čistého vědomí, k Bohu. Většina těchto spisů je dnes bohužel zneužitých církvemi a sektami, a díky účelovým anebo chybným překladům ztrácí svůj původní význam - jsou už jen nástroji pyšných panditů jak ohromit své posluchače a čtenáře svou vzdělaností a sečtělostí. Jsou jako voda, která měla žízeň původně hasit, ale když se do ní nasypala sůl, navenek sice nadále vypadá stejně, žízeň však už neuhasí.

Nemám samozřejmě kapacitu ani ambice všechno napravit co bylo pokaženo. Moje svědomí mi ale nedá, abych alespoň něco málo nepřidala k očištění dobrého jména duchovních tradic, pokud to mám v silách, a pomohla oddělovat zrní od plevele. Ráda bych se tedy podělila o informace a zkušenosti, poukázala na osobnosti, které svými životy navracejí nebo navraceli lidem víru v Boha, a svým příkladem pomáhají nebo pomáhali najít úzkou cestičku návratu k pravdě. Také bych ráda zasvětila svou dobrou jazykovou vybavenost k úzkostlivému překládání takových duchovních textů, které by podle mně mohli hrát roli v navrácení dobré pověsti spirituality.

Protože duchovní aspekty naší existence se nedají oddělit od astrologických souvislostí, tyto stránky budou "propěchovány" astrologií. Předem se omlouvám, ale v tomto oboru jsem pouze věčně užaslým studentem, takže velmi vítám konstruktivní doplnění od zkušenějších a vzdělanějších astrologů. Moje astrologické texty a vsuvky jsou z největší části proto pouze překlady z důvěryhodných zdrojů (pro referenci vždy uvádím zdroje a internetové odkazy).

Na těchto stránkách se objeví postupně i kvalitnější články ze stránek Večerní vítr, který po čase plánuji zrušit.

Byla bych ráda, kdyby tato stránka inspirovala k napsání příspěvků anebo překladů i další lidi, kteří cítí potřebu očistit a obnovit čistotu pradávných duchovních učení. Vyhrazuji si sice právo rozhodovat o obsahu a formě uveřejněných textů, ale jsem otevřena ke všemu, co nezavání sektářstvím, komerční esoterikou, magií, new-age, ufóny, drogami, guruovstvím , avátárovstvím nebo církví (moc z toho nezůstalo po tomto výčtu ).

Satjaméva džajaté! – Pravda jistě zvítězí!

maríči


Více o nakšatrách:

Podle védského (hinduistického) systému astrologie zvaném v Sanskrtu Džjótiš (jindy Džjótiša) klíčovou roli k pochopení vlivu nebeských těles na naši planetu hraje 27 konstelací a 12 hvězdných znamení. Těchto 27 konstelací jsou známé jako nakšatry, a jsou vzdálené 300 až 400 světelních let od Země. Měsíční nakšatra osoby v momentu narození je podle astrologie Džjótiš nejsilnějším prvkem astrologické předpovědi.

Po rozložení termínu nakšatra na dvě složená slova které jej tvoří, zjistíme že "naks" znamená "nebe" a "kšetra" znamená "region, oblast, pole". Z toho vyplývá význam slova: "hvězdná mapa". Jiným rozdělením slova získáme "nakša" což je "mapa" a "tara" což je "hvězda". Takto získá slovo význam "hvězdné mapy". Podle těchto významů je jasné, že v očích prastarých indických zřeců z období Véd hlavními prvky nebeské mapy je 27 nakšáter a ne 12 znamení zodiaku.

V prastarých časech to byl Měsíc, z pohybu kterého lidé vycházeli při počítání času a pro spojení s hvězdami. Nakšatry jsou pokládány za konstelace anebo "domy" Měsíce, protože v každém z nich pobývá jeden den.

Tento systém konstelací je více než 5000 let starý, a je vzpomínán už v nejstarší Védě. Sice stejné měsíční "domy" se objevují tak v čínské jako i v arabské astrologii, v evropské nebo západní astrologii nezískali větší pozornosti. Každá nakšatra zabírá 13 stupňů a 20 minut zodiaku. Když to vynásobíme s 27, získáme celý zodiakální kruh o 360 stupních.

Nakšatry mají různé klasifikace, podle základních atributů, primární motivace (jako jsou Káma – smyslová přání; Artha – hmotné touhy; Dharma – život založený na duchovních principech; Mókša – vysvobození z cyklu rození a smrti), dále podle pohlaví, kasty, druhů bytostí atd. Jsou také specifikovány dle svých božských vládců, planet a symbolů..

Nakšatry i zodiak začínají od stejného bodu. Začátek první nakšatry Ašvini začíná ve stejném bodě jako znamení Berana. Každé znamení tudíž je ovlivněno i nakšatrou která do něj "spadá". V porovnání se znamením však nakšatra představuje mnohem hlubší a koncentrovanější vliv.

Z výše psaného je zřejmé proč indičtí zřeci říkali, že nakšatry reprezentují příbytky, kam se transferuje a uskladňuje ovoce našeho konání (karma). Nakšatry pak nám "dávkují" ovoce naší karmy. Nejvyšším druhem ovoce je úcta k Bohu, meditace a duchovní aktivita počas života (-ů).

(Pozn. Maríči: autor píše o "zodiacal signs" – zodiakálních znameních, přesto že indická astrologie nepracuje se znameními ale souhvězdími. Kvůli věrnosti překladu jsem však ponechala slovo "znamení" I v češtině).

Zdroje:
http://www.astrologyweekly.com/astrolog ... shatra.php
http://www.astrojyoti.com/punarvasu.htm

ohlasy :
Příspěvky čtenářky Zulu
5. 4. 2010
Komentáře čtenářky s nickem Zulu jsem poznala poprvé na Jitřní zemi, poté psala na Večerní nebe i Večerní vítr (který jsem musela uzavřít kvůli porušení pravidel fóra tomášovci). Její komentáře i příspěvky spojují inteligenci s láskyplností. Zde uveřejňuji její příspěvky ze stránek Večerní vítr.
Celý příspěvek | Rubrika: Vaše příspěvky


Neubližujme duchovnem!
2. 4. 2010
Poslední dobou přemýšlím nad tím, jestli není v naší středoevropské společnosti esoterika a duchovno pouze dalším způsobem ubližovat jiným lidem: jestli místo moderní Střední Evropy se nenacházíme spíše v duchovním středověku...
Celý příspěvek | Rubrika: Úvahy Maríči

Moudrost matky Meery
2. 4. 2010
Když jsem hledala informace na internetu o matce Meeře, abych je porovnala s Lasanou, nejenže jsem zjistila, že matka Meera byla evidentním zdrojem pro „naklonování“ Diesanou a Lasanou, ale také jsem narazila na příjemnou a autentickou moudrost u této ženy, kterou prozatím jsem neshledala u žádného současného gurua, duchovního vůdce, samozvaného avátára....
Celý příspěvek | Rubrika: Inspirující osobnosti Východní duchovnosti

Příspěvky Jaroslava Macháčka o Karlu Makoňovi
2. 4. 2010
Jaroslav Macháček vypracoval několik zajímavých článků o Karlu Makoňovi., českém mystikovi ovlivněného křesťanstvím, zenem ale i třeba Aurobindem. Byli uveřejněné na stránkách Večerní vítr, které jsem zrušila. V článku najdete odkazy na sérii příspěvků Jaroslava Macháčka o Karlu Makoňovi.
Celý příspěvek | Rubrika: Vaše příspěvky

Skryté diamanty Prahy - manželé Ráčkovi
2. 4. 2010
Můj známý mě požádal, abych napsala o svých zkušenostech s manžely Ráčkovými, aby čtenáři Večerního nebe (webové stránky zabývající se sektami) také poznali nějaký pozitivní projev duchovna. Pokusím se tedy popsat některé vzpomínky na Ráčkovi, abych ukázala že ano, duchovno může vést lidi i k tomu aby byli hodnější a moudřejší než průměr, a aby se drželi morálních principů.
Celý příspěvek | Rubrika: Skryté diamanty Čech

Dobrá karma, špatná karma
8. 3. 2010
Jak zjišťuji, karma, osud a Boží spravedlnost jsou centrálním tématem náboženství, duchovních systémů ale i sekt a guruovských kultů (možná dokonce těch nejvíce). Je Bůh spravedlivý? Zasloužíme si svou špatnou karmu? Je dobrá karma znakem duchovnosti? Máme se oddávat svému osudu a požadovat to od jiných? Anebo máme bojovat proti zlu, které nás postihuje či postihuje jiné lidi? Ožehavé otázky, které rozdělují duchovně snažící na dva tábory...
Celý příspěvek | Rubrika: Karma

( opis ze http://www.punarvasu.estranky.cz )
= = = = =
Nop dodává: Kdo chce číst z ohlasů všechno, může si otevřít přímo http://www.punarvasu.estranky.cz, tam na konci najde pokaždé ta slova: "Celý příspěvet."
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad - velikonoce

Nový příspěvekod nop » pon 30. bře 2015 1:57:02

Kalendář velikonoční

Počátek počítání času v astrologii západní, taktéž východní, je od prvního dne jara 21. 3. ve znamení berana (skopce). Civilní kalendář u Židů začíná na podzim v září, ale tady je svátek paschy = přechodu z Egypta do budoucí země zaslíbené. Také jiného přechodu, v osobním významu.

Po 21. 3. se počká na první úplněk, který následuje. Ta neděle po něm (nebo v něm) je velikonoční. Velké svátky se nazývají Hod Boží (= hostina o velkém svátku) a tudíž je to Hod Boží velikonoční.
V reformaci se pohled na některé věci zjednodušil, a tudíž v některých církvích je to jen neděle, která připadla na velikonoce.
Ale někde se paměť neztrácí, tradice se pamatují. Pro osvěžení vzpomínek ze života Čechů :

Naši předkové prožívali pilně triduum (tři významné dny), zvané Velký pátek, Bílá sobota a Hod Boží.
Pátek byl zvaný Velký, protože to je jediný pátek, kdy zemřel Ježíš. V kostele se od pátečního večera nesvítilo, všichni šli domů (pokud tam ještě nejsou) a žádná večerní mše není.

Světlo se zasvítí až v další den, v sobotu. Dříve na ten den nosili lidé bílou dlouhou košili jako památku na dobu křtu. První křesťané se dávali křtít jako dospělí lidé a košili si uchovávali doma.
V podvečer v sobotu se světila voda a oheň, katolíci to dělají dodnes. Před kostelem bývá velká štoudev vody, jáhen (pomocník kněze) je také oblečený do bílé košile a přepásaný. Požehná vodu, která se od té doby celý rok bude používat v kropence ve vchodu a požehná nový oheň. Kdo chce a donese si svoji svíci, může si ji připálit. Někteří potom donášejí oheň až domů.
Oheň a voda jsou prastaré, ale vždy svěží síly. Také v opeře zpívá kněžna Libuše před shromážděním, že předstupuje k nim za přítomnosti svatého ohně a svatocudné vody.

Čtvrtek před pátkem se nazývá Zelený čtvrtek. Je připomínkou proslovu, který pronesl Ježíš při svém posledním satsangu při večeři se svými učedníky. Obsah je tak významný, že obsah a vzpomínku zařadila církev do kalendáře. Zachytil jej hlavně apoštol Jan.
Týká se učení o společném vztahu Átman a brahman a o úloze avatara Jošuy (Ježíše) na světě, a jedná se nejen o nastávající oběti Ježíše zítra, ale také o instrukcí, že co je obecné a vyšší má mít přednost.

Stručný kalendář:
1/ prvého dubna 2015, středa, všední den,
2/ zelený čtvrtek, Poslední satsang, tajemství ducha a hmoty
3/ Velký pátek, sebeobětování avatara, nyní vzpomínka
4/ Bílá sobota, Ježíš je celý den izolovaný sám v novém čistém skalním hrobě, ještě nikdy nepoužitém, v Olivetské zahradě
5/ neděle, transformace, tělo je živé.
Avšak když jej v tu neděli ráno potkala Marie v zahradě a chtěla se ho dotknout (poklonit se), řekl: „nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci.“ Později se ukázal apoštolům a nedůvěřivému Tomášovi řekl: „dotkni se a viz“.

Velikonoční neděle je tak významný den, že se slavilo ještě Velikonoční pondělí a úterý. Kalendář nám dává dosud velikonoční pondělí jako sváteční den i v sekulárním státě.

Více podrobněji na www.vira.cz pod heslem Velikonoce - slavnost zmrtvýchvstání Ježíše Krista
http://velikonoce.vira.cz/


=====
V pravoslavné církvi je v tomto roce svátek ve stejný den.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

PředchozíDalší

Zpět na Mezisklad

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník