Mezisklad

Moderátor: nop

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod nop » pát 11. dub 2014 22:11:16

kdo by se příčil hezkým králíčkům?
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod nop » pon 14. dub 2014 11:25:58

kocour_filosof.jpg
pozdrav
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad, hlas o pravdě z minulosti

Nový příspěvekod nop » úte 15. dub 2014 22:52:15

A) Jak se myslelo v V. století.
Dionýsios Areopagita, List VII. Biskupu Polykarpovi.

Nevím o tom, jestli bych někdy polemizoval s Řeky či s někým jiným.
Domnívám se totiž, že dobrým lidem stačí, když mohou poznat a vyslovit to, co je pravdivé samo o sobě, tak, jak se to s tím skutečně má.
Ať už je to cokoli, pokud bylo dokázáno správně podle zákona pravdy a bezchybně stanoveno,
(pak) vše, co se má jinak a nárokuje si pravdivost, bude vyvráceno jakožto něco odlišného a nepodobného tomu, co skutečně je,
a tedy (bude vyvráceno) jako něco spíše zdánlivého než skutečného.
Ten, kdo chce zjevovat pravdu, by se proto neměl zbytečně pouštět do sporu s jedněmi či druhými. Každý z nich totiž tvrdí, že císařský peníz (2) patří právě jemu – a snad opravdu má jakýsi klamný obraz určitého zlomku pravdy.
A když vyvrátíš názor jednoho, někdo další a po něm zase jiný se bude přít o totéž.
Jestliže však bylo pravdivé tvrzení stanoveno správně a žádné jiné je nedokázalo vyvrátit,
pak se vše, co se s ním ve všech ohledech neshoduje, samo zhroutí vlivem neotřesitelné pevnosti toho, co je skutečně pravdivé.
Protože jsem, jak se domnívám, toto správně pochopil, nesnažil jsem se nikdy polemizovat ani proti Řekům ani proti nikomu jinému.
Mně stačí – a kéž mi v tom Bůh pomáhá – nejprve poznat něco z pravdy a pak o tom na základě tohoto poznání mluvit tak, jak je třeba.

==
poznámky: 1) Dionýsios měl na mysli rozhovory mezi ranými křesťany a obklopujícími je Řeky, ještě neuvěřivšími. Praví, že s nimi nikdy nepolemizoval. Spisy a dopisy psal pro křesťany (kteří mu ovšem rozuměli). Polykarpos byl žákem apoštolů a biskupem ve Smyrně (dnes Izmir v Turecku). Žil do roku 160.
2) „císařský peníz“ (platný všude v říši), totiž minci, která na rozdíl od jiných je opravdu hodnotná.
3) autor Dionýsios žil podle důkazů v V. století, ale psal tak, jako by byl žil v prvním, za časů apoštolů. Tvrdil, že ještě poslouchal řeč apoštola Pavla v Athénách na řečnickém pahrbku Areopág (tehdejší athénský Hyde Park, kde mohl ke všem promluvit každý). Někteří říkají, že Dionýsios je jasným svědectvím o převtělování, má paměť z I. století a píše v pátém.
Psalo se ručně a opisovalo se, takže není ani jasné, který materiál pochází původně z I. a II. století a je to jen pozdější opis starého textu opsaný V. století a co bylo naproti tomu napsáno až v V. století.
Stáří textů napovídá názvosloví ze staré doby, které dopisy používají. V V. století se používaly už tituly biskup (épískopos), kněz (presbýteros) a jáhen (diákonos), ale v začátcích se místo nich používaly výrazy iérarchos, iereús a leiturgós, a právě ty jsou použity v Dionýsiových spisech, jako by v té době I. až II. století už žil.
Známým spisem od Dionýsia je „O mystické theologii“, vyšel také česky v nakladatelství Oikuméné, 2005.
4) citovaný dopis pro Polykarpa může být užitečný i pro dnes. Tak se psalo a myslelo tehdy. Pravdu bylo možné stanovit. A co dnes? Viz bod B).
=B)
jak se píše v XXI. století? Nic není jisté. Něco je nebo také není. Může to být tak nebo opačně a ještě jinak.
Závěr: C)
historie je učitelkou pro přítomnost. (Hegel)
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad, o světle těla

Nový příspěvekod nop » čtv 24. dub 2014 22:19:10

Srovnání o světle svíce, ze slov z Indie a od nás.

Re: Eros a Agape , od Jana » úterý 22. dub 2014 20:32:57
…. "Maharadž: Já zná svojí podstatou jenom samo sebe. Chybí mu zkušenosti, a tak se kdekoliv projevuje jenom jako samo Já. Učí se tedy žít samo (vairágja). Při správném chování se dostaví silný vnitřní pocit (mukmukšutva) a to ho pohne ke hledání vlastního zdroje. Svíčka těla se zapálí a vše je náhle jasné a světlé (átmaprakáša)…(konec citátu)

Z Bible o svíčce.
Job 29, 2 Ó kéž bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 Dokud svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

Lukáš 12, 35 Buďte bedra vaše přepásaná, a svíce (ať je) hořící.
36 A vy (buďte) podobni lidem očekávajícím Pána svého,…

Matouš 6, 22 Svíce těla jest oko; protož jestliže by oko tvé upřímné bylo, všecko tělo tvé světlé bude.
23 Pakli by oko tvé bylo nešlechetné, všecko tělo tvé tmavé bude.

Lukáš 11, 36 Pakli celé tělo tvé světlé bude, nemaje žádné částky tmavé, bude všecko tak světlé, že tě jako svíce bleskem osvítí…

Marek 4, 21 Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu neb pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.

Matouš 5, 14 Vy jste světlo světa. Nemůže město na hoře ležící skryto býti.
15 Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všem, kteříž jsou v domě.
16 Tak svěť světlo vaše před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré…
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad, pro Andrewa

Nový příspěvekod nop » úte 27. kvě 2014 6:49:15

Andrew píše: „…Zkušenosti, které jsem sám zažil, mi dali malé ochutnávky.
Moc se ale bojím je realizovat, protože se bojím, že přijdu o svůj život. Že věci, které dnes pro mě mají význam, mě už zajímat nebudou.
Může to být taková Pandořina skříňka, která zničí život.
Je to pro mě teď Sophiina volba. Těžké rozhodování.“
Jeho příspěvek má nápis: „STRACH BÝT BEZPODMÍNĚČNĚ ŠŤASTNÝ“
*
Ale jeho vlákno je zamčené. Re: Popisuji jak cítím bytí, od Andrew » pon 26. kvě 2014 2:23:00
viewtopic.php?f=237&t=2725&p=74742#p74742
Využívám možnost psát jinam a píši:
Možná, že obavy jsou z porovnání toho co je a možností toho, co by mohlo být nebo mělo být.
Připomíná mi to vědomí žáka z druhé třídy, který zahlédl učivo pro pátou třídu. Lekne se algebry a gramatiky.
Máme možná něco naplnit. Vysoké cíle. Zkratkou řečeno: Pavel píše „..a nežiji už já, ale žije ve mně Kristus,..“.
Zkusme to říci takto: je v nás prorocký duch a dar. Mějme více místa pro to vysoké! a ve skromnosti tomu ustupujme se svou osobní „jedinečností“, ať [to, co nás převyšuje] má podíl stále větší, a postupně : „on se má ve mně zvětšovat a já umenšovat“.
Ještě malý příklad. Jsou případy, kdy je přeměna zřejmá. Jednu uvedu, ale ne jako námět pro každého.
U nás doma je jeden nápis na hrnečku, který někdo donesl. Četl jsem to poprvé se zájmem:
„Já jsem zázrak přírody, užívám si pohody….“ Až do toho se mi to líbilo. Byl jsem ochotný být zázrakem přírody…
Pak jsem četl dále. „..Super ženská, jak má být, skvělý život umím žít.“
Tady jsem se zastavil. Nešlo mi to.
Ale chtít být prorokem a léčit lidi a požehnávat, s tím bych souzněl. Ale tu odvahu mít, všeho se pustit a dělat proroka !
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad, o práci a mnišství

Nový příspěvekod nop » úte 03. čer 2014 4:00:00

O práci s hlediska korespondence s duchovnem. (opis)
Práce se dotýká všech rovin lidského bytí a přesahuje tak povrchní činnost na viditelné rovině. Vždy také obsahuje duchovní rozměr. Naše vnější působení účinkuje zpětně na naše pocity a naši duši. Má velký význam, zda svou práci zažíváme jako smysluplnou, či zda jsme vnitřně lhostejní nebo dokonce pokládáme své jednání za nemorální a odmítáme ho.
Kreativita a poslání, ale také utrpení, stres a závislost
V každé době nalezneme vedle sebe společenské a osobní podmínky, které umožňují zakusit práci jako kreativitu a poslání, ale také podmínky, za kterých je práce vnímána jako utrpení, stres nebo závislost. Práce, „abych vydělal peníze“ nebo „měl práci“, představuje jednostranný přístup k práci. Stejně tak jednostranná je představa, že práce slouží především sebeuskutečnění nebo mě musí vždy bavit. Někteří lidé své pracoviště využívají k vykonávání moci. Pro náš podvojně prožívaný svět černé a bílé, radosti a utrpení, je podstatné, aby byl pro úplnost zahrnut vždy také opačný pól. K moci patří péče o druhé. Proti úsilí stojí odpočinek. Duchovní pojetí práce je komplexní a zahrnuje právě také tuto polaritu, stejně jako napětí mezi působením ve světě a péčí o vlastní duši.
Prací pokračujeme v díle Stvořitelově
V křesťanském pojetí práce se člověk podílí na stvořitelské moci Boží. Nejde o pouhou povinnost pracovat, kterou Bůh lidem uložil. Naopak - práce má v sobě hlubokou hodnotu. Způsobuje zdokonalování světa. Vytváří struktury solidarity, a má význam pro lidskou komunikaci a vytváření společenství.
Pracující lidé mají být přesvědčeni, „že svou prací pokračují v díle Stvořitelově, jsou na prospěch svým bratřím a přispívají osobním přičiněním k uskutečnění Božího plánu v dějinách“ (text uvádí Druhý vatikánský koncil - konstituce Gaudium et spes. čl. 34).
Se svolením zpracováno podle knihy
Friedrich Assländer, Anselm Grün, Práce jako duchovní úkol,
vydalo Karmelitánské nakladatelství.

Zdroj: http://www.vira.cz/Texty/Clanky/Prace-s ... -byti.html
*
S hlediska debat na Poradně: nacházíme tu texty také od lidí, kteří svou prací nemohou získat „zpětnou vazbu se světem“.
To jsou lidé, kteří pracovat nemusí (mají dost ), nebo nechtějí jako mniši, nebo nemohou jako nezaměstnaní, nebo nemohou proto, že je do toho přivedla náhlá změna pohledu na sebe a existenci a nezvládli „dvě věci najednou“ (jako Eckhart Tolle a Jean Paule Sartre).
A protože mniši a jiní umějí obvykle psát, dostáváme rady od těchto izolovaných účastníků „provozu světa“, ale kdo přitom pracovat musí, ten je vystavený konfrontaci se dvěma oblastmi: s oblastí práce, to je konání a s oblastí myšlení, resp. poznání.
Pak se my čtenáři máme s oběma trendy osobně vyrovnat.
Pozoruhodná byla tendence lámaistické církve v Mongolsku na začátku 20. století. Rozhodli se rozšířit počet mnichů (mužů) tak, aby v každé rodině (to znamená každé mongolské rodině, která je početnější než u nás) byl alespoň jeden muž mnichem, což odpovídalo asi pětině mužů. Ti pak jako mniši nepracovali. Čtyři pětiny zbylých je mělo živit.
Pak ale v daleké Evropě vznikla Říjnová revoluce 1917 a dosáhla do světa. Našla si stoupence i v Mongolsku, Suche Bátara a Čojbalsána a tito dva marxisté zanesli revoluci do rodné země. Spolu s nimi působila i Čojbalsánova sestra, která byla jeptiška.
Po revoluci museli od roku 1924 také řešit pracovní problémy v zemi, kterou chtěli převést z pastevectví a feudalismu k pokroku a ten kapitalismus přeskočit rovnou do budoucnosti bez tříd. Je to sice dosud pastevecká země, ale podařilo se jim zavést pěstování pšenice v Gobi a na rozdíl od nedaleké Koreje prosperují. Lámaistická církev by to neumožnila, jelikož Země je naší matkou a nesměla by se orat, to by ji zraňovalo. O těžbě měděné rudy nemluvě.
Poněkud jiná situace v mnišství je v naší oblasti. Už při vzniku ve 4. století žili mniši v Egyptě ze své práce na půdě a v řádu sv. Antonína s Egyptě také drželi prasátka (to by v Indii nebylo možné). Později sv. Pachomius, bývalý voják, pojal klášter jako hospodářskou jednotku.
Na jeho pojetí navázal sv. Benedikt, který také chápal klášter jako hospodářství s poli, zahradami a kostelem. Založil klášter na hoře Monte Cassino a jeho způsob se rychle šířil. Podobně se chovaly kláštery podle sv. Bernarda, od 12. století a říká se jim cisterciáci (podle místa vzniku jeho kláštera). Kláštery obsazovaly neúrodné pozemky, které nikdo nevyužíval a zvelebily je. V některých případech dostaly pusté neb močálovité pozemky přímo od vladařů k použití, jako v Tišnově od královny Konstancie. Tak později vznikala sídla soustředěná v blízkosti klášterů, které byly průkopníky osídlení. Ke klášterům patřívaly také mlýny a pily, zahrada zeleninová a ovocná, včelařství a chov dobytka. Mniši vynalezli uchování ovoce přes zimu proslazením, tedy vynalezli marmeládu. Podobně šampaňské víno je mnišská inovace.
Klášter ve Fuldě v Německu pěstoval dálkový obchod s obilím a z přebytků pšenice dodával až do Kartága. Kláštery také, jak dokládají kroniky, udržovaly při životě okolí ze svých zásob v případě dlouhé a kruté zimy.
Až okolo roku 1200 vznikaly řády na zcela opačných principech hospodaření, totiž bez půdy a dílen, závislé na darech a almužnách. To je známý případ Františka, který chtěl zůstat „poverelo“ (chudý Boží), a sv. Dominika, kterému ochotní lidé darovali pozemky, ale on darovací listiny demonstrativně a veřejně spálil, aby řád zůstal nemajetný. Oba řády se věnují kázání a kvůli nim vznikl i pojem „žebravé řády“. Cesty jsou u nich časté. Po vzniku samostatného kláštera podle benediktinského řádu v 5. století došli tedy k tomu, co je v Indii běžné: být závislí na jídlu od lidí. Je to zcela opak předešlého života v hospodářsky soběstačném benediktinském klášteře, který mívá na bráně heslo: „Modli se a pracuj“. Změna paradigmatu tedy trvala sedm set let. Od té doby podle představ lidí o chudobě sv. Františka vzniká domněnka, že církev musí být chudá.
Vedle toho jsou ještě řády „kontemplativní“ jako jsou karmelitáni, jejichž hlavním cílem je vnitřní život (nekáží, ale meditují, věnují se vývoji duše, z nich pochází Jan z Kříže i sv. Tereza z Avily).
Posledním vývojem vznikli jezuité, řád činný mezi lidmi intelektuálně, s misiemi a působením ve vědě.
Hybridním řádem jsou kartuziáni. Je to seskupení mnichů se společným kostelem, ale obydlí každého mnicha má samostatné místnosti: pro meditaci, pro spaní a pro manuální výrobu, obvykle truhlářskou. Kartuziáni byli tedy nezávislí a za Francouzské revoluce byli pronásledování a plánovitě vražděni podle směrnic revolučního šlechtice Saint Justa (který zradil svůj šlechtický původ).
O pestrosti řádů svědčí tento dobový popěvek.
Miloval kopce Benedikt,
úrodná údolí Bernard,
František tiché vesničky,
Ignác zas rušná města.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad chvála práce

Nový příspěvekod nop » stř 04. čer 2014 6:14:47

Ještě k práci:
citát, Krišna Ardžunovi v Gítě:
…9. Polevuje-li tvé soustředění a padá-li šíp tvé mysli mimo cíl, s láskou se Mi odevzdej! Zvykni si pozvolna odpoutávat pozornost od vnějšího světa a láskou Mne dosáhneš!

10. Kdyby i toto rozjímání a láska byly nad tvé síly, tedy hleď na všechnu svou práci jako na dílo pro mne, neboť i svými činy můžeš dosáhnout dokonalosti!.
12. Lepší je vědění než slepý zvyk. Lepší než vědění je rozjímání, avšak nad samo rozjímání vyniká obětování plodů vlastní práce, protože přináší vnitřní mír...
viewtopic.php?f=157&t=3495&start=10
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad plující

Nový příspěvekod nop » pát 13. čer 2014 6:37:49

Poradna v nás volně

Dva stejně bezradní na břehu moře.
Kudy plout?
Opustit břeh? Jsme pevnina nebo ostrov?
A co vrátit se do vnitrozemí? Jak rozlehlý je náš ostrov?
Teď alespoň naděje svítá, že potkal jsem tebe.
Tvoříme směrnici ze dvou bodů. Pohledem vytváříme přímku.
Na moři naopak mlha už obzor zahaluje a na druhé straně je země nepřehledná.
Ale s tebou už není třeba řešit kudy a kam.
Ty jsi má pevnina a já jsem tvůj ostrov. Plujeme k sobě.
Naše úběžníky srovnávají se s linií pobřeží, a to opustit nemusíme.
Ano, s tebou lze žít a vynechat hory i moře.
Mým vnitrozemím plujícím i obzorem stálým se stáváš a nadále jsi.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad na pobřeží skutečnosti

Nový příspěvekod nop » pát 13. čer 2014 16:33:47

Poradna v nás veršovaně
=
Starého návyku zbavit se máme prý, jako když přeplujem moře,
na druhém břehu pak příslib se dává nám, budou tam vykvétat růže.
Moře tu před námi leží a neznáme cestičku, jak vlny běží.
Kudy plout? a jak se vzdálenost na moři modravém měří?
V pobřeží dva jsme se potkali, bezradní ve stejné míře,
za námi leží tam pohoří, před námi nezměrné moře.
Životem puzení s otázkou nalézti cesty do cíle,
máme my opustit bezpečné břehy, a nebo tu zůstávat dále?
Ostatně co jsme my? každý jak ostrov či pevnina v malém?
Což se tak vrátit do vnitrozemí a už nedbat na smutek ni hoře?
Víme my, kolik ten rozsáhlý kontinent, anebo ostrov měří?
Přesto tu naděje jistoty v pohledu duší nám oběma svítá,
v dvojici pohledů „ty a já“ jedna je obsáhnutelná míra.
Zatím co na moři obzor je zahalen v bělavé mlze,
neznámé cesty po pevnině dost dobře vypátrat nelze,
jsem tu však s tebou a možná, že tušené řešení žádné
není už třeba, a ani už ptát se „kam?“ anebo „kudy mám plout?“
Plujeme dušemi k sobě a pobřeží také je obyvatelný kout.
Ty jsi má pevnina, a já jsem ostrovem zvoleným tvým,
směr našich vzájemných pohledů kryje se s pobřežím,
Ano, lze tady žít, zanedbat moře i pohoří stín,
ty a já, oba jsme najednou mořem i vnitrozemím.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad - psychiatrie

Nový příspěvekod nop » sob 21. čer 2014 14:07:37

pár článků:
Nebezpečná psychiatrie:

Úvod: http://www.velkaepocha.sk/2014042922046 ... -Uvod.html

I.: Názory nezávislých odborníků na psychiatrii
http://www.velkaepocha.sk/2014043022047 ... atrii.html

II: Psychofarmaka jako skvělý byznys
http://www.velkaepocha.sk/2014051522086 ... yznys.html

III. odkaz jsem nenašel (třeba autora internovali)

IV: Děti, které se staly obětí psychiatrie
Martin Kirschner | 17. 5. 2014
http://www.velkaepocha.sk/2014051722089 ... atrie.html

V: Lidé, kterým psychiatrie zničila život
http://www.velkaepocha.sk/2014052622111 ... zivot.html
***
v článcích se dozvíme,
že podle pokusu s lékaři, kteří přišli jakoby pacienti a byli převlečeni za obyčejné občany bylo dokázáno, že němečtí doktoři psychiatři neumějí rozeznat zdravého a psychicky nemocného jedince,
že nemají prostředky pro odvrácení nemoci (ale předepisují pilulky),
že jsou odměňováni podle počtu případů (až 4000 za nový případ), včetně odebrání dětí z rodiny,
že je tu provázanost s lékárenskou výrobou prášků.
***
domyslíme se, že snahy v psychologii v jejím raném stadiu vývoje (za Junga) se dnes totálně minuly cíle a vymkly se kontrole morálně i věcně.
Obraťte se raději k nadšenci - amatérovi, kterému za přátelský rozhovor nikdo nebude platit a snažte se nepadnout do rukou psychiatra v Německu.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad milostné verše

Nový příspěvekod nop » pát 27. čer 2014 15:44:08

Elegie

Ach kde jsou ty doby,
kdys nosívala copy,
tak jako dívenka malá,
předtím, než sis mne vzala.

Při cestě na schůzky
třešňovou alejí
zelené halouzky
otevíraly naději.

Tvé oči modravé,
studánky poměnkové,
váhavě přiznávaly,
že ti snad budu milý,

a že ti zaručím
s úsměvem do očí
v životě bezpečí.

Tvou ruku hedvábnou
dalas mi pak jednou
abych byl majákem tvým
na cestu dalším žitím.

Kytice bělostná
v rukou se zaleskla,
když oba svědkové
potvrdili, že nové
období v žití našem
společně budeme snášet.

Ty ani nevíš snad
jak mnoho tě mám rád,
a z křivky u tvých zad
se mysl točí vzad,
hlava mi třeští
v přemíře štěstí.
===
(z nevydané poezie zapsané ve starším soukromém deníku mládence Petra, necenzorováno a otištěno bez svolení autora).
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod nop » pát 27. čer 2014 20:51:26

Tak na báseň studenta Petra z jeho raného období nikdo neodpověděl a možná to ani nikdo nepochopil.
Uvedeme tedy pokračování, o tom, jak student lidské duše Petr se stal badatelem o lidském těle a k čemu dospěl.
K básni začínající "Ach kde jsou ty doby, kdys nosívala copy" a končící svatbou patří pokračování, opět bez vědomí autora :

Tělo má vždy oba póly,
nutno zkoumat je i zdůli,
kdo by hlavu chtěl jen zřít,
nemá právo v klidu být.
Nutno všechno dovršit,
ke spodku se usměrnit.

V okouzlení zadkem tvým,
jak zjevením andělským,
dojdu vbrzku svého cíle,
potěšit se zadkem mile.
Netěšíš se z toho dojmu?
zvuku, plynu, hmoty k tomu?

tomu není čeho záviděti,
nemít pojem ani po teleti,
neboť chtít se těšit jen
z horní části trupu, to je sen,
pravý, zemitý je zvyk
vážit si též konečník.
P.S.
autor se vzdává autorských práv a poskytuje volnost počastovat výsledkem práce řiti každého na Poradně.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad tasemnice a roupy v těle

Nový příspěvekod nop » stř 02. črc 2014 19:41:00

Trochu úvahy o našem zdraví,
abychom se věnovali také údržbě somatického systému v somatopsychickém komplexu.
=převzato z facebooku=
Věra Preuwischová
• Prague •
VZDĚLÁVEJTE SE A PŘEMÝŠLEJTE SVÝM ROZUMEM !!
Napsal uživatel Garuda (neověřeno) dne 6. Květen 2013 - 11:26.
=
Nikoho se nezastávám, ale je snadné soudit a kritizovat, pokud nejste lékařky vzdělaní. Paraziti skutečně žijí v našich útrobách, ať jsou vnitrobuněční nebo okem viditelní !
Nevyčítám lidem jejich neznalost, ale kdo nestudoval mikrobiologii, bohužel nebude mechanismu mikroorganismů rozumět.
1. Borrelie - opravdu existuje možnost nakazit se borrelií v matce během těhotenství, byly provedeny výzkumy s kunami a zjistilo se, že mládě se infikuje od matky - borrelie projde placentou!! Jsme savci stejně jako kuny, složeni placenty je obdobné, tudíž mikrobiologické podmínky umožňují průchod spirochet přes tkáně i u člověka. Studie v anglickém jazyce skutečně na internetu najdete. Horší než borelie jsou Babesie a rickettsie, které hmyz také roznáší - na testy musíte jet do Německa - tam už to lékaři pochopili !
http://www.bada-uk.org/learn/FAQ/faqborreliosis.php
A.17 - It is documented that transmission of Borrelia through the placenta from mother to foetus is possible. Autopsy and clinical studies have associated gestational Borreliosis / Lyme disease with various medical problems including foetal death, hydrocephalus, cardiovascular anomalies, neonatal respiratory distress, hyperbilirubinaemia, intrauerine growth retardation, cortical blindness, sudden infant death syndrome and maternal toxaemia of pregnancy. Under experienced supervision, and with appropriate antimicrobial treatment, it is possible to have children without passing on the infection.
2. přístroj Salvia pracuje na principu pulsní diagnostiky, tzn. měření odporu kůže. Na technologii pracoval již pan Tesla, po něm následovali další vědci. Zároveň metoda navazuje na učení starých Číňanů, kde z určitého bodu na těle je možno zjistit poruchy daného okruhu orgánů a funkcí organismu, (Salvia pracuje s bodem Osrdečníku), pokud jste nestudovali metody akupunktury, nemůžete princip pochopit (logicky - jsme propojeni nervovými vlákny, která spolu vzájemně komunikují, organismus funguje jako celek, každá buňka má informaci o každé další v organismu) . Říká vám něco teorie kvantové fyziky? Ne? Začněte se učit... změníte pohled na svět! Je toho hodně co nám tají, chtějí nás mít jako stádo, hloupé a pohodlné stádo ovcí.
3. Roup dětský - roup dětský, tedy jeho larvy skutečně migrují po těle, mimochodem to dělá většina parazitů, než se dospělec usadí ve svém cílovém místě. Roup v noci vylézá k řitnímu otvoru, kde klade mikroskopická vajíčka, která mohou proniknout do cév, případně do vagíny, roup se může usídlit i v kostech, může cestovat i do hlavy a skutečně je pravděpodobnost při silném zamoření, aby ucpal žlučovody.
Otázka: Čím se řídí paraziti v našem organismu, aby našli své místo? Odpověď: Chemickým čichem a senzory na povrchu svého těla!!! Jsme plní těžkých kovů, chemikálií, metabolitů z geneticky upravovaného jídla - díky těmto podmínkám vytváříme ideální prostředí, aby se parazit usadit i tam, kde není jeho místo. Dodatek: v hemeroidu je běžné najít larvy parazita - ale nikdo je netestuje!!
4. Škrkavka dětská - ano škrkavka dětská skutečně produkuje nervové toxiny! Zjištěno jich doposud bylo 6. Některé z nich působí depresivní stavy. Zkuste odčervit člověka, který má tyto problémy a nestačíte se divit jeho psychickým zlepšením. Zkoušel jste to někdo? Další viníci jsou Trichinella, Strongyloides, toxoplasma... a některé bakterie. Psychiku ovlivňuje celkově stav jater a jejich toxicita!
5. Paraziti v oku - bohužel i to je realita. Běžně se někteří paraziti v oku schovávají. Např. Filárie, améby, cestoda, dokonce i skolexy tasemnic atd. Parazitické larvy cestují organismem, bohužel často se dají najít i ve vnitřním uchu a dutinách hlavy... nevěříte? Vzdělávejte se u zdrojů, jako jsou univerzitní stránky - dnes je spousta materiálů a klinických studií na internetu k dispozici pro každého!!! Očař je většinou nenajde-proč by taky, chudák se toho o parazitech na fakultě také moc nenaučil. A když už najde, tak je pro pacienta již pozdě.
http://www.uwlax.edu/biology/Zoo-Lab/La ... estoda.htm
Another species of cestode that can infect humans is the broad fish tapeworm (Diphyllobothrium latum), which is common in fish inhabiting the Great Lakes. Again, infection occurs by ingesting cysticerci in raw or poorly cooked fish. In most cases, tapeworms found in the gut do not cause much damage to their human hosts, but occasionally they migrate to other organs such as the eyes or even the brain, where they can cause serious neurological problems and even death from cerebral cysticercosis!
Farmaceutický obchod je svými výnosy postaven hned za obchodem se zbraněmi, proč? Přemýšlejte! Něco je tady špatně. Pokud začneme řešit skutečnou příčinu našich nemocí, začneme se uzdravovat a alopatické léky potřebovat nebudeme... a to by mohlo někomu hodně vadit - přišel by o mnohamiliónové zisky.
Pokud bych nebyla lékařsky vzdělaná, asi bych si klepala na čelo stejně jako vy. Učte se! Váš život je ve vašich rukou! Nespoléhejte, že to někdo udělá za vás! A zkuste se alespoň jednou za rok (na jaře) odčervit.... pokud dobře prozkoumáte stolici.... jsem si jistá, že změníte názor!!!!
p.s. nejsme o nic víc naivní, než tehdá, když se věřilo, že země je placatá!!!
MUSÍTE SE VZDĚLÁVAT!!! NE SE VZDÁT SVÉ POHODLNOSTI A BÝT JAKO OPICE!!!
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad o povaze "durga"

Nový příspěvekod nop » čtv 03. črc 2014 17:28:23

pojem DURGA jako typ bytosti
je zmíněný také v jedné povídce, autorka Daniela Fischerová: Dhúm, ve sbírce povídek "Prst, který se nikdy nedotkne", ve vydání prvním 1996 na straně 87 až 112.
uvádím pouze pár řádek, poněkud „vytržených z kontextu“.:
Lékař, ved. psych. odd. se rozhodl „splnit si přání“ jet do Indie do ášramu na návštěvu. Mezi jeho pacientkami se vyskytují některé ženy, pro které používá název „durga“ (s malým „d“) vyznačující se samostatností, nepoddajností a svévolí. Meditační slabikou u durgy je „dhúm“. Většinou utíkají z léčebny.
V ášramu se ale dozvídá, že jeho guru právě odcestoval a on jako lékař je nucen náhle a neočekávaně řešit problémy s nestabilitou v mysli u některých žáků. Popis „ujetých“ je dosti trefný.
Jaké je jeho překvapení, když v závěru povídky potkává takovou durgu jako ošetřovatelku v ášramu.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad, církevní majetek

Nový příspěvekod nop » pát 04. črc 2014 12:52:19

Co mi došlo od přátel e-mailem (A) a moje replika (B)
(A) článek novináře Klímy
Šiřte dále – to jim přece zase nemůže projít
Novinář Josef Klíma
-
Restituce
Josef Klíma
Restituce majetku církví ? Nikoli ... je to megatunel! Když jsem 10. 1. 2012 psal článek na
téma darování majetku církvím ani jsem netušil, jak velikou budu mít pravdu se svou lehce
konspirační teorií o tom, u koho nakonec skončí majetek, který hodlá Kalousek, Schwarzenberg a spol. církvím darovat.
Zde nabídnu nejprve k opakovanému přečtení ten starší článek
(http://voksay.blog.idnes.cz/c/240324/U- ... rkvim.html)
.......a pojďme si říci, co se nového "profláklo".
Máme zde věc, o které se vůbec nemluví, jako by se nikdy nestala ..... evidentně si stávající vedení církví velmi přeje, aby se tu skutečnost veřejnost nikdy nedověděla, a aby se na ní zapomnělo: Federální shromáždění ČSFR 1. srpna 1991 schválilo "výčtový zákon, kterým se restituovaly majetky církví a náboženských společností."
Jako důkaz onoho vstřícného kroku mezi státem a církví bylo prohlášení tehdejšího kardinála Františka Tomáška, že to je poslední nárok, který církev vznáší! Nejen on, ale i další opoziční představitelé se vyslovili pro restituční tečku.
Kardinál Tomášek upozornil také na to, že nejde o žádný majetek zabavený komunisty, jak tvrdí ti, kteří se těší na příspěvky do stranických kasiček a konta jedinců...,,!!! Úplné vypořádání poměrů s římskokatolickou církví tedy proběhlo 1. 8. 1991 !!!
Právník a vedoucí katedry práva Bankovního institutu Aleš Rozehnal vypracoval analýzu, ze které vyplývá, že právo, které měla církev k majetku, který užívala, nebylo právem, i když se vlastnickému právu podobalo.
Oproti vlastnickému právu totiž podléhalo řadě omezení. Naopak majetek, který má být podle předkládaného návrhu církvím vydán, na rozdíl od minulosti žádným omezením podléhat nebude, a subjekt ho obdrží, bude odlišný od právnických osob, kterým byl vyvlastněn.
O majetek, v případě katolické církve, přišla veřejnoprávní instituce, která se při proměnách legislativy proměnila v soukromého vlastníka.
Prohlašované restituce jsou tedy pouze zavádějícím názvem pro naprosto nové uspořádání majetku a jeho systémové zařazení ....
politicky nekorektně řečeno jde o darování majetku soukromým subjektům, který mu v roce 1948 rozhodně nepatřil, protože tento soukromý subjekt prostě neexistoval... jinak řečeno, jde o krádež a vytunelování státního majetku ve prospěch soukromého subjektu !
Další právní rozbor od profesora Právnické fakulty UK Václava Pavlíčka, odborníka na ústavní právo a Benešovy dekrety říká:
"Za první republiky nikdo nepochyboval o tom, že majetek katolické církve má veřejnoprávní charakter."
Když návrat k tomuto stavu není možný, stát by katolické církvi vydávat majetek neměl! A ještě je tu jedna důležitá otázka:
Je všeobecně známo, že třeba v případě katolické církve podléhá veškerý její majetek přímo správě Vatikánu. Je součástí majetku Vatikánu - ergo darované nemovitosti a pozemky se stanou majetkem cizí mocnosti..... a ejhle.... čin, který naruší územní celistvost České republiky ve prospěch cizí mocnosti.... a to je přeci vlastizrada! Osobně bych byl klidně pro to, co navrhoval kolega Vereš .....
(aby) každý poslanec a senátor, který bude hlasovat pro zákon v navrhované době, byl okamžitě obviněn z TČ vlastizrady a pochybení při správě veřejného majetku.
Ale teď k nejdůležitější části, která se týká mé malé "konspiračky" v předchozím článku ....
provalilo se totiž to, že velké developerské firmy...česky řečeno "překupníci s pozemky“
... už teď vyjednávají s církvemi o výměnách a odkupu lukrativních pozemků, které mají církve dostat.
Takovou výměnu musí schválit Pozemkový fond a světe div se ....
O potvrzení směny žádaly stát také dvě pražské firmy Duplicatus a Real 24, v nichž působí
ekonom pražské arcidiecéze a zároveň vedoucí správy majetku na Arcibiskupství pražském Karel Štícha, jako předseda dozorčí rady. Duplicatus si vyjednal směnu pozemků s římskokatolickou farností v pražských Stodůlkách a Real 24 se dohodl s farností v Uhříněvsi.
Jak vidíte ... samotní církevní funkcionáři a lidé napojení na církev se velmi angažují v tom, jak na předpokládaném darování majetku církvím pořádně vydělat. Jde o miliardy, za něž lze developerským společnostem lukrativní pozemky rozprodat.
Vzhledem k tomu, jaké čachry se dějí neustále s územními plány v Praze a dalších městech v ČR, jde spíše o desítky miliard.
A jsem si jistý, že politici jako Kalousek, "kníže Schvarzenberg" a další velmi angažovaní
v přípravě tohoto megatunelu, to vše velmi dobře vědí a hodlají si taky pořádně "zazosat" ze státního majetku ve svůj prospěch.
Braňme se občané !!!
Zabraňme darování majetku a stovek miliard církvím !!!
Zabraňme největšímu tunelu od dob velké privatizace !!!
Zabraňme darovaní nemovitostí a pozemků, které jsou zatím ještě majetkem našeho státu, cizí mocnosti – Vatikánu.
Nenechme „vlastizradu“ našich státníků a politiků, prezidenta Klause nevyjímaje, nepotrestanou! ! !
Tato ohavná zrada, i s úmyslem promyšleného jejich sebeobohacení, jim nesmí projít!!!
Za zradu a zneužití svého postavení a pochybení při správě veřejného majetku, musejí být potrestáni!!!
Jde o krádež a vytunelování státního majetku ve prospěch soukromého nečeského subjektu!
Češi, občané, voliči, musíme se postarat o jejich potrestání, nesmí jim tato zrada a jednání proti zájmu nás všech, projít!!!
Stop církevním restitucím!
(B)
= odpověď =
Zpráva Klímy má jednu nepřesnost.
Vlastník kostela a nemovitosti byla vždy farnost. Celá staletí. Nebo biskupství. Tedy ne Vatikán. To by mne zajímalo, jestli také má Vatikán pozemky třeba ve Francii nebo v Německu a jestli i tam je to vlastizrada. Nebo jestli Vatikán narušuje územní celistvost Německa.
Farnost jako právnická osoba se nemění ani po půl století, i když je v ní už další farář a ten předtím nežije.
Majetek jednotlivých farností může spravovat zaměstnanec biskupství, protože uznejme, každý farář přece nebude zaměstnávat účetního.
V současné době jednotlivá biskupství (nejvíce jihočeské) nabízejí k prodeji nefunkční objekty, jako fary, tam, kde je málo věřících a farář jen dojíždí. Dnes faráři mají na starosti i několik vesnic a bydlí jen v jedné faře.
Takže se o vlastizradu nemůže jednat. Biskupství může také prodat některé pozemky, jako každý vlastník. Na tom není nic divného.
Divné je spíše to, když se v hlavním městě hádají o údržbě největšího kostela, který spadá k církvi (jako každý kostel, vždyť to není divadlo ani hospoda), ale ten největší má patřit Hradu.
A nějaké peníze potřebuje i církev, vždyť i osvětlení a vytápění něco obnáší a není zadarmo, včetně údržby.
Ale zase vidíme tendenci přát někomu samostatnost v rozhodování, někomu ano a někomu ne. Hlavně, když se právo jen právu podobá. Někteří by byli rádi, kdyby se někomu právo uznalo, ale někomu (církvi) ne.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod nop » čtv 10. črc 2014 22:21:44

svobodná vůle ano nebo ne
O údělu v Indii.
V poradně se střídavě píše o vůli, ne-vůli (neexistence vůle), přání a nepřání si, o tom, že osud je předurčený, je nebo není možná volba atd. Dodám jen tři body.
1/ Paracelsus určil, že je pět vlivů na osud člověka. Hvězdy jsou jeden z nich. Tedy neovládají 100 procent našeho osudu. Zřejmě také působí to, že třeba člověk s takovým metabolismem, že je tlustý, nemůže si dělat naději, že bude vynikající ve sprintu. Tloušťka bývá dědičná.
2/ Indové učí, že není svobodná vůle a vše je předurčeno. A vedle toho se někteří snaží zničit karmu jako spálit provaz. Ale když se to podaří, pak by při další existenci neměli nic, co by je určovalo, byli by jako nepopsaný list papíru a museli by volit. Ó jaká nuda volit něco! nebo obtíž vymyslet si, co mám chtít!
V Indii se opravdu může stát, že je vše stanovené dopředu, a vybírat si není třeba, všechno funguje hladce, nebo ani není možné si něco volit. Cituji slova z poznámek k vydání Gíty od Rudolfa Janíčka, v překladu z roku 1945 k odstavci V. 3, str. 61:
3/ „ V životě zbožného hinda rozeznáváme čtyři vývojové stupně. Zprvu jako brahmačárí, jako jinoch, prokazuje služby moudrému učiteli, který ho tu a tam poučuje. Když doroste do mužných let, je z něho grihasta, hospodář a hlava rodiny. Jeho žena prosí bohy hlavně o to, aby muži porodila syna, který by za něho, po smrti, vykonával oběti.
Tedy tatáž snaha a touha po mužském potomstvu jako v Číně.
A zde světský úděl indického člověka staré doby vlastně už končí. Neboť zhostiv se svých povinností vůči rodině, zplodiv syna, odchází do lesů jako vánaprastha, jako myslitel a v džungli hloubá o záhadách tohoto světa.
A nakonec jako sannjásí, jako žebravý, bezdomý filosof putuje krajem, prochází nekonečnou Indií a poučuje každého, kdo ho o to požádá. Má velikou zásluhu ten, kdo podaruje takového světce.
Sannjásímu se v Indii říká též parivrádžaka. Parivrádžakové bývali velikými bardy a pěvci národních eposů indických, zejména slavného eposu Rámájana. …“
Poznámka na str. 116 k bodu XII. 19:
(k oslovování bráhmanů)
„Hindové věří, že je třeba dvou žen, aby byl zplozen světec, t. j. člověk dvakrát zrozený. Především tu musí být skutečná matka, která synovi dává život a pak jeho žena, která rozjímáním dokoná duchovní zrod světce. Svou ženu a domov člověk dvakrát zrozený opouští zpravidla ve čtyřiceti letech a vždy jednou za dvanáct let se vrací do svého domova, aby tu navštívil svou „matku“, jak říká manželce. Tak člověk dvakrát zrozený má i dvě matky.“
=dodatek= při četbě Thákura se dá narazit na variantu, že muž poté, co vychoval syna, odevzdá mu do rukou otěže domácnosti, zpravidla po svém 40. roku věku, ale místo odchodu do lesa zůstává bydlet u rodiny (a podobně i v tradiční japonské rodině), kde se Ind pod vedením rodinného bráhmana opět vrací k písmům, a zabývá se tedy poznáváním, předtím, než po šedesátce odejde do „bezdomoví“.
Takový život se jeví jako určený dopředu, kde není možné nic volit.
Jako dítě odešel na studium a buď bydlel u učitele, nebo v rodině strýce, od kterého k učiteli docházel. Po skončení údobí brahmačárje se po návratu domů ožení s dívkou, na které se předem shodly obě rodiny, která v době začátku jeho studia byla dítětem, ani s ní nechodil na rande ani ji neznal a uviděl její tvář až v den svatby. Zaměstnání mu bohatí rodiče vyjednali dopředu v té kastě a podle známosti (u chudých to může být jinak). Poté, co se později zase jeho syn vrátí ze studia véd a ožení se s připravenou nevěstou, mu Ind jako otec odevzdá vedení domácnosti atd. Vše je pevně stanovené.
To není situace jako v Americe, kde se i tiskař může stát prezidentem (jako Franklin) a továrník jako „selfmademan“ si pílí a vlastní volbou vybuduje kariéru.
Nedivím se, že Indové popírají existenci svobodné vůle. Mohli by však poznat také Evropu a Ameriku.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod Tara » čtv 10. črc 2014 22:44:15

A co si myslíš ty sám, nope?
Tara
 
Příspěvky: 963
Registrován: stř 20. lis 2013 8:44:22

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod nop » pát 11. črc 2014 22:34:02

Tara píše:A co si myslíš ty sám, nope?

Jsou okolnosti tvořené okolím, i mou karmou. Narození je obyčejně nějak skloubené s karmou. Ale je možný také výběr, když se dítě v mezidobí rozhodne "tyto rodiče si beru, u těch se narodím" a pak se zdržuje u dělohy matky, dokud ta nepočne. Prý dítě dokáže odhadnout vývoj situace ve svém životě až na pět let po narození.
Pak se narodí, ono to možná ladí a je na něm (i na jeho moudrosti, i na nerozhodnosti, i na hlouposti), jak s těmi podmínkami naloží.
Může to chtít jinak a může se trápit. Elisabeth Haich se narodila v Německu, ale cítila své kořeny jinde, někde v Egyptě. Ale nenechala si to pro sebe a rodina i přivolaný lékař si mysleli, že blouzní.
Dítě ale může přijmout situaci a později si život upravit. Princ Carlos ve Španělsku byl mladý, když za něho vládl generál Franco. A ten ho také vychovával ke tvrdému vládnutí. Po čase mu generál odevzdal vládu, a princ, nyní jako král, zaujal politiku právě opačně, než do něho Franko celá ta léta hučel.
Jako Ind (neb i Moravák) mohu přijmut, co mi dané okolnosti a lidé nabízejí. Mohu tak projít celým životem, pohodově a bez nesnází. Nebo se osamostatním, uteču a zařídím si život jinak.
Důležité je, jestli uznávám Boží vliv a praktikuji pokoru. Je možné prožít zpupně a nepořádně celý život, který se bude hladce odvíjet sám, nebo je možné v pokoře začít odznovu, nebo jinak, nebo i od nuly.
Ale řeč je o svobodné vůli. Říkám: svobodná vůle je možná a existuje. Důsledky jsou rozdílné.
V něčem ale lidem nevyhovíš. Ve snaze poslechnout směrnice a rady od všech lidí bych měl za tu dobu několik různých povolání, byl členem řady spolků, kam mne zvali, nebo politických stran, také v několika církvích, a byl bych alespoň pětkrát současně ženatý a to se nepovoluje.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod nop » ned 13. črc 2014 1:53:40

o numerologii a o počtech
jak známo, v numerologii jde o vliv čísel. Ne o vliv počtu. Jaký je v tom rozdíl a jaký význam?
Numerologie uvádí vliv čísla i jeho grafického vyjádření. Nemluví o významu POČTU (prvků, věcí, událostí).
Používá desítkovou soustavu a evropské grafické symboly, tedy arabské číslice. Pak dochází k takovým závěrům, jako že desítka je kombinace svébytné a samostatné jedničky a nuly, která oslabuje samostatnost vlivu z jedničky.
Nebo že osmička je složená ze dvou nul. Ve starším římském systému označování je ovšem desítka "složená" ze dvou pětek, z toho jedna stojí proti druhé, V + V nebo také V plus /\ dává X.
Omezenost vazby na arabský způsob psaní číslic je také vidět u čísla osm: v římských číslech už není 8 ze dvou nul, ale VIII.
Tyto dva způsoby psaní nejsou jediné. Jako přílohu uvádím psaní čísel u Mayů, má svou nepochybnou logiku. Tam číslo 8 je ooo.
Má tedy uvažování vlivu čísel opravdu význam? Má, ale ne když jde o tah štětce nebo pera po papíře, ale když jde o POČET.
Jistě znáte slova jako "třikrát a dost" nebo "jednou a dost", při uplatňování pravidel, v hodnocení tolerance, přestupků, a pod.
Také je zjištěno, že lidská psychika pracuje se setrvačností. Tři dny jsou důležité.
Dojmy a úsilí se ukládají za sebou a každý den zanechává stopu v následnosti. V mýtech a pohádkách se některé úkoly musely zvládnout za tři dny. Nebo jindy šlo o zvládnutí tří úkolů a potom došlo ke změně situace, kouzlo bylo překonáno, princezna byla volná, poutníci mohli odejít domů atd.
POČET tři dny, nebo tři úkoly, nebo bdění tři noci tam symbolizuje možnost a změnu, tvořivé činy.
Jsou firmy, které úvodní školení nových zaměstnanců na tři dny dělají zásadně vcelku, ať už v pásmu pondělí až středa, úterý až čtvrtek, nebo středa až pátek. Ale nikdy s přestávkou vložených dní. Tedy ne že začnou v pátek a po víkendu dokončí vzdělávání v pondělí a úterý.
V mezeře so - ne by byly do hlav účastníků zaseté jiné dojmy, třeba z pikniku a tím by se narušil plynulý proces ukládání firemních informací. Proto má také význam počítat s "počtem bez přerušení", zde se jedná i tři dny v kuse.
A to se mluví o POČTU TŘI, ne o čísle tři.
počet osob hraje také úlohu v komunikaci, porovnejme :
když herec mluví sám, představuje se a nebo popisuje - je do monolog. Nikdo ho nepřeruší, nikdo nezasáhne,
když herci nebo vůbec lidé mluví střídavě dva - jde o dialog, někdy doplňování, někdy odporování.
když mluví tři, je to už spolek. Jak říká přísloví. "tři tvoří společnost". A při hlasování s lichým počtem účastníků nemůže dojít k patové situaci 50 procent proti 50 procentům.
Zvláštní stabilizující vliv má POČET pět lidí. Ustávají boje, skupina je stabilní, každý respektuje čtyři zbylé strany. V řecké pověsti o dračích zubech mezi sebou bojovali muži, dokud jich bylo hodně. Nakonec jich zbylo pět, kteří mezi sebou uzavřeli příměří.
V dějinách Číny celá staletí existovalo vedle sebe pět států, až do roku cca 200 před Kristem, kdy vládce jednoho přemohl dva další a zbylí se museli poddat. Vítěz si pak dal titul První svrchovaný císař.
Tedy POČET pět má, zdá se, zvláštní psychologický účinek, kde každý ctí čtyři další. Ne římská pětka V, ani arabská číslice, ani mayská čárka _ , ale počet.
Psychologický vliv počtu prvků je evidentní, i když je to málo prozkoumané.
Proč na příklad existuje soubor svatých nazývaný "14 pomocníků" ? naši předkové tím žili.
Do jiných úvah se pouštět nemíním, i když by paleta úvah mohla být pestrá. Až z daleké Mezopotámie se táhne nauka o počtu 12 (hodin, měsíců) a i vejce se počítala tak, při čemž se dodnes prodávají také na "půl tuctu", to je po šesti.
A 5 x 12 je kopa, 60. I ve vojsku se kdysi počítalo na 60. V Maďarsku je město Hatvan, což v překladu značí Šedesát, snad je to pozůstatek z počtu vojáků kdysi. Dělení kruhu na 360 dílů zná i starověká Čína.
Poněkud méně průhledné je číslo 144 tisíc známé z Bible. Bylo slíbené, že z každého pokolení Izraelského národa zvítězí 12 tisíc vyvolených. A protože všech pokolení je dvanáct, znamená to 12 x 12 x 1.000 zvítězivších. Přitom se zdá, že je to velké číslo. Ale není. Podle zápisů v Bibli, kde je občas vyčísleno kolik lidí je v tom nebo jiném pokolení je vidět, že v Palestině staří Izraelité uměli dobře počítat. Z těch počtů musí být jasné, že počet 144.000 je menšina, tedy těch vítězů bude menšina a zvyšuje pojem o cennosti vítězství. Dnes víme, že počet obyvatel tam byl tehdy asi 1 milion, takže 144 tisíc je opravdu výběr. a nejde o to, jestli o jednoho více nebo méně, to číslo vypovídá o symbolickém charakteru. Jehovisté s tím dodnes počítají.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod nop » čtv 17. črc 2014 17:05:31

S L I B Y
MAGICKA CESTA XIA, od jaosiva1 » čtv 17. črc 2014 5:51:39
Zde se pokusím popsat události v mem živote, ktere za poslednich asi 100 dni nastartovaly velke změny ve vnimani sebe I světa...
XIARA je me meno pro Vyšši Mysl -ustředni pojem magie, kterou se zabyvam...

V teto chvili je hlavni naplni mé prace souladěni:
1- motivu, ktere mam, - tj myšlenek na to, co chci.....ale I udalosti kolem mě, jejich interpretace a zařazeni do souvislosti....

2- toho, co o tom řikam

3- a nakonec udělani toho -k čemu sem byl nebo sem se motivoval a o čem sem mluvil

Vypozoroval sem u sebe, že když clověk mluvi, tj uděla nějakou vypověd, ma tato charakter navrhu, možnosti, eventualniho dalšiho vyvoje... durazem na tuto vypověd z ni ale muže se stat Slib

No a potom nezbyva, než za každou cenu se pokusit Slib splnit navzdory Silam Protihrače, ktery klade překážky či našeptava pochybnosti nebo jen zpusobi vypadek paměti

A když se tedy po umorne dřine podaři nějaky ten Slib splnit, dostavi se někdy odměna, tu fyzickeho razu, tu vhled, pochopeni a posun Hry na vyšši levl

Pokusim se dnes pozorněji si zapamatovat a ilustrovat výše uvedene pro lepši nazornost ( hle-vznikl Slib)

Jedna operní zpěvačka komentovala svou roli v opeře Puritáni a uvedla : „na jevišti se otevírá jiná realita a trvá tak dlouho, jak trvá představení“.
Vliv slova je mocný. I v oblasti citu. Vícekrát se stává, že se žena celá změní a rozzáří, když jí někdo řekne, že ji má rád. Pak by to mělo být vážně a ne laškováním a také by se to nemělo měnit.
Mluvení působí obraz v mysli posluchače (ale i ve vlastní). Číňané říkají, že v divadle vzniká slovem virtuální realita. Proto se má mluvit dostatečně vážně, ne laškovat jako don Juan, nebo před volbami přednášet lidem plané řeči.
Písmo mluví o slibech dvěma způsoby. U židů se slib Bohu bral dostatečně vážně, a plnění jako zásluha. Jako v knize Kazatel 5: 4 „Když bys učinil slib Bohu, neprodlévej ho splniti, nebo Bůh nemá líbosti v pošetilých. Cožkoli slíbíš, splň.
5 Lépe jest, abys nesliboval, než abys slíbiv pak neplnil“.
A paradoxně působil jeden případ z doby apoštola Pavla na jeho misijních cestách. Několik mužů se rozhodlo, že ho zabijí a spojili to se slibem, že do té chvíle nebudou jíst ani pít. On jim ale unikl, takže oni svůj slib nemohli splnit. Tuším, že pak přece jedli a pili a tudíž měli máslo na hlavě.
Tu je také na pováženou, že nešlo o důkaz lásky k Bohu, ani o cvičení v dobrých skutcích, ani o žádnou dobrou věc, ale o zkázu pro člověka.
Není pak lepší to, co navrhoval Ježíš? Matouš 5: „33 .. slyšeli jste, že říkáno bylo starým: Nebudeš křivě přísahati, ale splníš Pánu přísahy své.
34 Ale já pravím vám: Abyste nepřísahali různě, ani skrze nebe, nebo trůn Boží jest;
35 Ani skrze zemi, nebo podnož jeho jest; ani skrze Jeruzalém, nebo město velikého toho Krále jest.
36 Ani skrze hlavu svou budeš přísahati, nebo nemůžeš ani jednoho vlasu učiniti bílého aneb černého.“
„papadev“ …VLIV SLOVA JE MOCNÝ
+ k tomu synchron chtění-myšlení-mluvení-konání.. .to když se sladí a napře do jedné věci- -tato se manifestuje 1000-1000000 x líp než když něco jiného myslím, něco jiného dělám, a motivy svého počínání ani neznám….
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod nop » čtv 31. črc 2014 23:50:36

krajinomalba a psychika
P7110018_tri_listky.JPG


K přiloženému obrázku malý výklad. Jsou to tři lístečky, a kdo neví, s čím jsou pro mne spojené, na co jsem myslel při snímání, ten neví o mém nitru to, co vím já.
Souvztažnost mezi obrazem a stavem mysli, také souvztažnost mezi prvky výtvarnosti a prvky děje jsou ukryty u tvůrce (nebo fotografa jako zachycovače nálad) a někdy i hlouběji než ve vědomí.
Tyto tři lístečky, zachycené jednoho dne krátce před bouří spadají do dvou rovin. Jedna A je situační, v momentálním naladění, další B je na pohled vzdálená a týká se dějin, ale doutná v hloubi.
Abych to moc nekomentoval a nenapínal čtenáře, popíši obě. Je to jako v krajinomalbě, kde obraz zachycený očima malíře koresponduje s jeho stavem cítění. Tak malíř jsoucí v pohodě volí témata klidná, malíř ve stavu prudkého duševního hnutí maluje bouři a oblaka před ní, malíř zadumaný maluje hluboké lesy a strže, nebo rybníky jako Chitussi, malíř veselý maluje lidi na výletech, malíř filosof maluje v symbolech.
První rovina A/ této prostinké fotografie odpovídá stavu mé mysli na místě. Čekal jsem na lavičce na zastávce městského autobusu, až přijde někdo, koho znám a zapadneme do bufetu na krátký rozhovor. V tom stavu dopadalo světlo Slunce na kmen a na lístky, a jak se koruna hýbala, byly také v tom osvětlení střídavě ve svitu Slunce a ve stínu. Korespondovalo to s mým pocitem pomíjivosti chvíle, krátce čekat a v budoucnu krátce promluvit. Vše dočasné, na krátko, na chvíli a ve dvou stavech mysli současně. Protože když je k dispozici krátká chvíle v přehledné situaci, mohou se v mysli udržet dva stavy současně a s komíhavým překryvem, jako je míhání světla a stínu.
Navíc lístky jsou přirostlé ke kmeni, tam je osud a nic zvenku to nemůže měnit. V čekání na svého člověka jsem odevzdaný, jako jsou lístky odevzdané svému životu u kmene a nic se s tím nemůže měnit. A proto mne osud lístků citlivě oslovil a snímkem jsem jen zpečetil, fixoval pocit u kmene s mihotáním svitu.
B/ Druhá rovina je naprosto odlišná. Léta letoucí žiji v myšlenkovém prostředí křesťanské církve, která se stále štěpí. A tak v počtu tří lístků mi automaticky vytanulo, že jsou také tři směry v církvi. Za posledních tisíc let se stalo více dělení: pravoslavný, byzantský Východ se oddělil od zbylého západního římského zbytku už za časů našeho Kosmy kronikáře. Za 350 let po tom ještě nastalo oddělení husitů a vznik Českých bratří a v Německu Novokřtěnců, a za dalších sto let oddělení Němců od Italů (navenek a v ideologii jako oddělení luteránů od katolíků) a k rozdělení se připojil Kalvín ve Švýcarsku a anglikáni za Velkou Louží u Temže. Nehledě na menší změny v Belgii a Holandsku.
A srovnání lístků a situace v křesťanství proběhlo čistě automaticky. Tři směry, tři objekty na stromě, tři duchovní oddělené proudy na tomtéž kmeni Církve, kdysi jednotné.
Podivuhodný způsob pořádání prvků, jaký je obsažený v mysli člověka ukazuje (nebo mi připomíná) trojici oddělených entit vyrostlých ze společného základu:
1/ západní Řím, východní Byzanc a severoevropskou reformaci,
2/ a konkrétně tady „u nás na Severu Evropy“ tři koncepce: katolická, protestantská a kalvínská (která si říká „reformovaná“).
Je v tom logika nebo ne? Je v tom práce asociací, porovnávání, práce předních laloků hlavy, síto třídící myšlenky, a také tmel seskupující prvky k sobě dohromady. Je to také bez logiky, neboť co má soubor zelených objektů na kmeni společného s dějinami před 600 lety a v průběhu od 600 let do dneška? Má společné to, že tu pracuje porovnání. Myšlenek i citu.
Protože ten, komu je rozdělení líto, ten to pociťuje citově (ač sousedům to může být šuma fuk) a lístky křehce usazené na tvrdém kmeni také působí citově, navíc při střídavém osvětlení, které připomíná změny v životě těch proudů v průběhu 600 let.
A proto jsem v uspořádání lístků uviděl, jak se mi v mysli mihlo tolik let, a bez komentáře nikdo nebude vědět, že fotografie nemusí dostat název „tři lístky“, ale třeba „Kalvín, Luther a Řím“.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod nop » čtv 14. srp 2014 23:18:57

B Ý T I N T R O V E R T a jak žít
Tři introverti radí introvertům

Život začíná tam, kde končí vaše komfortní zóna. Tenhle bonmot docela trefně vyjadřuje celoživotní boj introverta. Život je tam venku. Tam se navazují vztahy - přátelské, pracovní i intimní.
1. Velkou diskusi na toto téma včera rozpoutala zpověď čtenářky Já, introvert...
2. Pokud vás tohle téma zajímá, vřele doporučuji starší článek Kláry Olexové Manuál introverta...
3. A jak jsem s údělem introverta pracoval já si můžete přečíst v článku Alkohol v životě introverta...
Pozdrav si dnes vypůjčím z diskuse od Oldřicha Dotovského: Introverti, spojme se! (Každý sám, u sebe doma)

Jan Majer, šéfredaktor Psychologie.cz
x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x
http://psychologie.cz/ja-introvert/
Já, introvert
Už vím, že jsem "jiná". Trvalo mi to dlouho, opravdu hodně dlouho, než mi to došlo. Proč mi to sakra někdo neřekl dřív? Nejdříve se trochu vztekám, potom jsem smutná, nakonec ale vyrovnaná. Jen mě mrzí, že jsem si mohla ušetřit tolik nervů a stresu.
Po menším kolapsu, který mám za sebou, začínám znovu, ale jinak. Pochopila jsem, kdo jsem a jak musím nakládat se svojí energií. Mohlo mě to trknout dříve, stačilo se podívat více zpět – do dětství. Jenže kdo má dnes čas se ohlížet? Doba nás žene kupředu. Jak se zpívá v jedné mé oblíbené písničce: Život nás honí, počítač udává řád…
I já jsem chtěla držet krok, možná být spíše vždy o kousek napřed. Vždy a ve všem. Škola, práce, druhá práce, třetí práce, dobrovolnická činnost, pořádání akcí. Několik rozjetých projektů. A nezapomenout na péči o sebe. Spinning, posilovna, bazén… Všechno hned a nejlépe naplno.
Tma před očima
Nebyl by to zase takový problém, kdybych věděla, že tím nedobíjím energii, jak jsem si původně myslela. Krátkodobě možná ano, ale v delším časovém horizontu to tak nebylo. Všude mnoho lidí – v práci, ve fitcentru, večer na zábavě. Lidé, desítky povah, desítky osobností, desítky osudů. Málokdo energii dává, většina ji z vás spíše vysává. Nepoměr jako hrom.
A pak to přišlo… Bum a tma před očima. Čtrnáct dní jsem nemohla nikoho vidět, ani nejbližší rodinu. Zvedal se mi žaludek jen z toho, že bych musela s někým promluvit. Kamarádka psycholožka – můj první test. Výsledek: jste INTROVERT. Introvert?! Já? To není možné! Chci to od ní vysvětlit.
"Víš, Lenko, není to tak, že bys neměla ráda lidi, potřebuješ je, ale ty musíš čerpat energii jinak," vysvětluje mi trpělivě.
"Ale jak?" nechápu to.
Pomalu a pečlivě to rozebíráme. Vrací mě o několik let dříve. Vzpomínám, kdy mi bylo dobře, kdy jsem se nejvíce cítila sama sebou. A náhle mi to dojde. Knihy! Já na ně poslední dva roky zapomněla. Staré křeslo v obýváku, stojací lampa, knížka. Samota – ale ne osamělost.
Jen já a knížka
A tak zase čtu, potichu a sama, dobíjím baterky. Čtu hodně a často, procházím knihkupectví, odnáším si hory knížek. Zavrtám se do svého křesla a nic pro mě v tu chvíli neexistuje. Zákaz vstupu. Dýchám vůni knih. Takhle voní štěstí. Věděla jsem to, jen jsem zapomněla. Po několika dnech vždy vylézám, odpočinutá, spokojená. Přátelé to pochopili.
Nejsem nemocná, jen trochu jiná. Společnost je nakloněna extrovertům, ale já už si z toho hlavu nedělám. Nasávám z knížek energii jako houba, abych mohla zase existovat… Stačí mi k tomu už jen málo: šálek čaje, sklenička vína, zapálená svíčka, poloha embrya v ošoupaném křesle, deka, když jsou chladnější dny – jestli existuje nebe, tak bude vypadat takhle.
My introverti nejsme samotáři, jen nám mnohem déle trvá, než doplníme "palivo", abychom mohli opět jet na plný plyn dál. Svoji sílu bereme uvnitř sebe sama, v klidu a o samotě, nedokážeme ji načerpat zvnějšku. Neumíme to.
Co dalšího může pomoci?
Možná… možná, že jste také jako já, že jste také introvert. Když už to víte, je to dobré. V dnešním světě to nemáme tak jednoduché. Držím vám palce a nabízím pár tipů:
• Zkuste se zamyslet nad svým zaměstnáním. Nešlo by částečně pozměnit tak, abyste byli například tři dny mezi lidmi a dva dny pracovali doma? U některých profesí to samozřejmě není úplně možné, ale u jiných to za pokus stojí. Introverti by se neměli ani bát svoje pracovní zaměření výrazněji změnit tak, aby vyhovovalo jejich nastavení.
• Skupinové sportovní aktivity můžete vyměnit za individuální. Já tak objevila poklidný nordic walking v lese místo často hlučného spinningu.
• Přátelům nelžete, ale řekněte jim, že se vám zrovna na večírek (na návštěvu, do kina) nechce, že chcete být sami. Ti dobří to pochopí.
• Odpočívejte, odpočívejte, odpočívejte. Naučte se nevyčítat si, že "nic neděláte", protože když introvert umí správně dobíjet energii, zvládnete toho potom dvakrát tolik.
• Dávejte si pozor na alkohol! Může se vám zdát, že vám ve společnosti pomáhá, ale dlouhodobě si můžete zadělat na závislost a neschopnost se bez něj vůbec bavit s lidmi.
• Zaměřte se na své kladné stránky, které jako introverti máte: spoustu jich zmiňují i články na tomto portálu, například Manuál introverta.
Lenka, čtenářka Psychologie.cz
x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x x
Chcete se i vy podělit o své myšlenky nebo příběh formou článku? Napište na mail redakce@psychologie.cz
mmm
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod nop » čtv 14. srp 2014 23:22:08

18. dubna 2011
Manuál introverta
Uplatnit se ve světě, který fandí extrovertům, je jako kdybyste závodně běhali a měli jednu nohu kratší. Neznamená to, že nemůžete vyhrát, ale měli byste vědět, že máte handicap. Pak si teprve můžete rozmyslet taktiku. Jestli budete trénovat víc než ostatní, nebo si vymyslíte nějakou speciální strategii pro běžce s nohama různé délky. Zkombinovala jsem obojí.
Trénink u mě představuje čtení knih o lidském nitru, včetně zkoumání vlastního, a naučila jsem se strategickou hru na bodrého stréca, kterou si pomáhám, kdykoli se to hodí. Tak nějak se snažím vyjít se světem, který obývají převážně hovorní a pohotoví lidé.
Komplex málomluvných
Je to nesmyslné, zbytečné a postrádá to logiku, ale je to tak. Introverti se za své nastavení stydí, extroverti nikdy.
V žádné internetové poradně jsem nikdy nenarazila na otázku „Jak to mám udělat, abych byl méně společenský?“ Zato volání o pomoc typu „Chtěl bych si najít přátele, ale myslím, že jim připadám nudný, co mám dělat?“ jsem našla nepočítaně.
Introverti prostě trpí komplexy. Za pětačtyřicet let jsem se naučila ve světě hlasitých lidí docela dobře fungovat. Pravda, musíte si protrpět dětství, kde vám v hodnocení vždycky chyběla pochvala „v kolektivu oblíbený“. Pak musíte sehnat někoho, kdo bude ochoten si vás vzít, i když mu nejdřív nedokážete říct nahlas ani ahoj. A nakonec musíte přibrat pár kilo a vrásek, abyste si začali svoji dovnitř obrácenou osobnost konečně užívat.
Prvním krokem k plnějšímu životu je přiznat si, že máte trochu problém. Na planetě, kde na jednoho introverta připadnou tři extroverti, je to věc logická a není třeba se nad sebou dojímat. Stěžuje si kočka, že neumí štěkat? I kdyby žila s tlupou maltézáků, ani ji to nenapadne.
Jsem introvert a kdo je víc!
Druhý krok k tomu, aby se nám mezi extroverty žilo dobře, je stát se hrdým introvertem. Ano, společnost si cení extrovertních vlastností jako je sdílnost, pohotovost v odpovědích, určitá vřelost při styku s ostatními, vtip a schopnost rychle verbálně reagovat. Tyto dovednosti obdivují i introverti - a tady začíná ta potíž.
Vyčítáme si, že my takoví nejsme. Jsme pravý opak (což samozřejmě neplatí bez výjimek). Necítíme se dobře mezi cizími lidmi, většinou nedokážeme zaujmout rychlou a vtipnou odpovědí. Trápí nás, že si mohou lidé myslet, že jsme odtažití, chladní, nudní a málo chytří.
Tohle peklíčko začíná už ve školce. Vy si pěkně v klidu plácáte svoji bábovičku, je vám dobře, svět je v pořádku a vy taky. Jenže pak přijde paní učitelka a nutí vás, ať toho necháte a hrajete si s Jeníčkem a Mařenkou.
Napoprvé se budete bránit. Pak se to ale opakuje a vy si přestanete věřit. Asi je se mnou něco v nepořádku, zaváháte - a už se na té vlně nejistoty a komplexu pěkně vezete.
Čím víc o sobě pochybujete, tím víc vás lidé nechápou. No samozřejmě! Jak chcete, aby vás lidi měli rádi, když se sami rádi nemáte? A jak se začít mít rád?
Předně si připomeňme, jaké dobré vlastnosti jsou pro introverty typické, zatímco extroverti se musí obejít bez nich:
1. Častěji než jiní přicházejí s originálním řešením (jen jim to déle trvá, protože potřebují čas na hloubkovou analýzu)
2. Mají dar chápat lidi s jejich slabostmi a schopnost odpouštět chyby.
3. Málokdy kritizují druhé (zato sebe často).
4. Umí být sami se sebou, aniž by se nudili.
5. Vidí věci v souvislostech, jakoby z nadhledu
(pokračování)
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad

Nový příspěvekod nop » čtv 14. srp 2014 23:30:51

Manuál introverta pokračování 2
Co bychom o sobě měli vědět a nevyčítat si to
1. Máme méně energie, dřív se unavíme
Introverti se musí především naučit zacházet se svou energií. Když si budu s někým hodinu povídat na obědě a pak ke mně ještě vtrhne do kanceláře kolegyně, nebudu ji vnímat, protože hodinovým soustředěním jsem se totálně vyčerpala.
Nikdy si neplánuju víc než dvě schůzky týdně. Máte-li možnost, zavřete se v kanceláři několikrát během dne a vypněte si mobil. Tyhle okamžiky vám pomohou dobít baterky a na zmeškaný hovor můžete zavolat zpět, až budete zase při síle.
Poslouchejte své pocity a nesnažte se fungovat jako společenský extrovert. Tady si dovolím zmínit jeden paradox: i když nás častá blízkost lidí vysiluje, zároveň po ní toužíme. Proto jeden z největších nesmyslů, který jsem kdy o introvertech slyšela je, že nemáme rádi lidi. Řekla bych, že jsme naopak empatičtější a soucitnější než extroverti, jen máme holt kolem sebe velkou bublinu...

2. Vyznáme se v problému, až když si ho zjednodušíme
Jsme nastaveni na systém krok za krokem. Naše výkonnost se projeví nejvíc, když se soustředíme na jednu věc a na druhou se vrhneme, až když tu první dokončíme. Svědčí nám jednoduchost. Může to vypadat jako mínus, ale v podstatě to obnáší i takovou příjemnou věc, že potřebujeme méně vzruchu k tomu, abychom se cítili šťastní.

Při hovoru s jiným člověkem často nevíme, co říct. Je to tím, že extroverti vnímají věci do šířky, introverti do hloubky: Široké rozkročení jim umožňuje dělat více věcí najednou, například vstřebávat informace od druhých a zároveň si téměř paralelně v hlavě formulovat odpověď.
Mysl introverta pracuje jinak, proto se smiřte s tím, že mistrem rychlých glos pravděpodobně nikdy nebudete. Zaměřte se na svůj neverbální projev.
Extroverti nás často vnímají jako chladné osoby, a tak mezi námi vznikají nedorozumění. Pomozte jim, aby vás lépe pochopili tím, že i když nevíte, co říct, budete se tvářit přátelsky a příjemně. V zásobě mějte pár frází, které potěší. Třeba: „Teď mě zrovna nenapadá, co bych ti na to řekl, ale máš výborný postřeh.“ Pomáhá to soustředit se na druhé, ne na sebe.
Myslete na to, jak druhého potěšit, a přestaňte se kontrolovat. Za milou poklonu vám každý odpustí i to, že jinak skoro nemluvíte.
3. Když se nás někdo na poradě zeptá na náš názor, většinou žádný nemáme
To je buď proto, že - jak už jsem řekla - neumíme přijímat informace a okamžitě reagovat, anebo se jednoduše bojíme říct nahlas svůj názor.
Naše řešení bývá netradičnější než u extrovertů, a protože nechceme ostatní zdržovat podrobnostmi, jak jsme k němu došli, řekneme rovnou konec, který samozřejmě nikdo nechápe.
Časem se naučíme raději mlčet. To je ale velká škoda! Řekněte prostě: „Potřebuju si to promyslet, dejte mi čas do zítřka.“ Nenechte si vnutit rytmus extrovertů a držte se toho svého, pomalejšího.

4. Nesnášíme telefonování
Vlastně nám dělá problém jakákoli přehnaná nebo častá blízkost druhého, ať už jde o hlas nebo fyzickou přítomnost. Začněte víc psát maily a esemesky.
Já, když mám v redakci s kolegyněmi poradu nad tématy a nejsem si některým jistá, řeknu, že si ho promyslím a napíšu jim to. Přiznala jsem se k tomu, že neumím mluvit (proto se živím psaním). Vzaly to částečně jako fór (vždycky se snažím vypadat, že si dělám trochu legraci), částečně jako fakt - a kvitovaly s povděkem, že jsem jim na sebe dala návod.
Mimochodem, i lásku vyznávám raději písemně než osobně. Svému muži jsem vysvětlila, proč to tak mám, a světe div se – pochopil. Řekněte lidem, jací jste. Možná vás všichni nepochopí, ale dojde jim, že jste trochu jiní.

5. Někdy si připadáme hloupí
Jsou dny, kdy jsem hovorná, zábavná, mozek i pusa mi jede jak kulomet, lidi kolem se smějí a já taky, protože vím, že je bavím. Nikdy ale dopředu nevím, kdy přijde blackout a po vzoru hlavního hrdiny z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje si řeknu - to je jasný, inteligence na nule.
Pokud můžete, využijte dnů, kdy jiskříte, k osobním setkáním. A když jste v ulitě, věnujte se osamělé činnosti za zavřenými dveřmi. Taky se mi vyplatilo dávat si na schůzky časová omezení. Kamarádky například upozorňuju (když už se jim povede mě uhnat na kafe), že mám čas přesně jednu hodinu. Cítím se klidnější, když vím, že pak mohu odejít, a kdybychom se nakonec zakecaly na pět hodin, je to aspoň pro všechny příjemné překvapení.
A na závěr jedna opravdu dobrá zpráva
Introverti lépe stárnou a druhá polovina života je pro ně většinou šťastnější než ta první.
První půlka života nám nabízí hodně ctitelů a lásek, pracovní nabídky se hrnou, protože jsme kreativní, perspektivní a draví. Nepřejde den, aby nás někdo netahal do hospody se super partou na jedno, které se dopíjí až k ránu.
Inu, první poločas je ráj pro extroverty, introvert si mládí moc neužije. Láska mu stačí jedna, zato pořádná. Pracovní nabídky od konkurence ho nechávají chladným, dokud ho práce baví, i kdyby mu nabízeli desetkrát víc. Raději než do hospody si zaleze do postele s knížkou. A tak má dojem, že mládí stojí za prd a on vlastně taky.
Zato po čtyřicítce se začnou dít věci. Nabídek ve všech oblastech ubývá, rytmus se zklidní. Extrovert nechápe, proč už není taková sranda, a nabude dojmu, že to lepší už bylo. Což může být v jeho případě často pravda.
Introvert se začne naopak cítit dobře. Konečně může naplno a bez výčitek čerpat ze světa, který se nenachází mimo něj, ale leží v jeho nitru.
Důsledkem je opět paradox: když se konečně dopracujete k tomu, že svou uzavřenost přijmete jako celkem užitečnou vlastnost, začnete se bez bolesti a bez námahy otevírat světu. A zjistíte, že je vám mezi lidmi čím dál tím líp.
Knihy, které vám pomohou lépe se v sobě vyznat
Emoční inteligence od Daniela Golemana. Pomůže vám nejen pochopit sebe, ale naučí vás lépe reagovat na různé typy lidí.
Jste introvert? od Marti Olsen Laneyové. Tuhle skvělou knihu napsala introvertní psychoterapeutka. Dozvíte se tam například, že extroverti mají delší dráhu dopaminu, důsledkem čehož potřebují víc adrenalinu, nebo že introverti s důrazem na pravou hemisféru mají ještě větší problém nacházet slova než ti, s důrazem na hemisféru levou. Kniha je kombinací vědeckých a lékařských poznatků s osobními zkušenostmi autorky.
Typologie osobnosti MBTI od Isabel Briggs Myers a Katharine Cook Briggs. Tvrdí, že 75 % lidí jsou extroverti. Nepovažují introverzi za patologickou, ale za určitý druh temperamentu.
psala: Klára Olexová
Novinářka na volné noze.

Introvert podle Junga
Podle švýcarského psychiatra Carla Gustava Junga (1875 – 1961) je introvert někdo, kdo je senzitivní a své myšlení a jednání neustále podrobuje sebeanalýze a kritice. Bývá klidný, tichý, uvážlivý a nezapojuje se do světa sociálních vztahů. Vzhledem ke své zálibě ve světě fantazie a imaginace bývá introvert obvykle samotářem. Extrovert, polární protiklad introverta, je asertivní, otevřenější, přikládá větší význam vnějšímu světu. Místo snění se více zapojuje do společenských a praktických záležitostí.
Zdroj: Mensa.cz
http://psychologie.cz/manual-introverta/
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Mezisklad, uzdravení rodových kořenů

Nový příspěvekod nop » pon 01. zář 2014 16:27:41

PŘEDMLUVA KE KNIZE UZDRAVENÍ RODOVÝCH KOŘENŮ

Dnes je poměrně moderní mluvit o kořenech naší kultury a civilizace. Možná ještě lákavější je pídit
se po našich předcích, vyhledávat v archivech, jak a kde žili, odkud pocházeli, co dělali. A není to
nic špatného, vždyť i to nám může pomoci více porozumět sami sobě a hlouběji si uvědomit svou
sounáležitost v lidském pokolení, skutečnost, že „žádný člověk není ostrov sám pro sebe”.
Pokud jde o naše předky, je však zřejmé, že některé věci bychom raději nedědili, případně je raději
ve svém rodu vůbec neměli. K tomu patří různá negativní postižení našich rodin. Existují skutečnosti,
které mohou duchovně zatížit i několik generací a tak přinést zlo do života lidí, kteří se mu vědomě
nijak neotevřeli. V tomto smyslu mluvíme o duchovně zatížených rodech.

K duchovnímu postižení dalších generací může dojít různým způsobem. Nejčastějším zdrojem zla, které
se přenáší z generace na generaci, je prokletí a jeho následky.

Jindy zatíží následné generace účast někoho z rodiny na praktikování spiritismu, magie, okultismu,
atd. Stejně tak negativně duchovně zatíží další generace závislosti na alkoholu, drogách či
sexuálních zvrácenostech.

Taková zatížení působí v dalších generacích duchovní svázanost, která se projevuje například těžkou
duchovní otupělostí, nezvykle četnými nebo nevysvětlitelnými onemocněními v rodině, psychickými
obtížemi nejrůznějšího druhu, podivnými úmrtími, neplodností nebo četnými samovolnými potraty. Jindy
je rodina po několik generací provázena nezvyklými obtížemi v životě, rostoucím smutkem a beznadějí,
vyúsťujícími u některých jedinců až do pokusů o sebevraždu.

Duchovní svázanost nebo prokletí, které je opakem požehnání, se může projevovat i dlouhodobým
narušením rodinných vztahů, chorobnou zuřivostí, nutkavým jednáním či sebetrýzněním, chorobným
strachem a dokonce i projevy tzv. „strašení”, o nichž svědčí jinak vyrovnaní jedinci. Sami lidé,
kterých se to týká, mívají pocit, jako by se jim zlo lepilo na paty, jako by se jejich rodem vinula
černá nit.

Některé z těchto velkých zátěží, postihující i další generace, popisuje ve své knize i anglický
psychiatr Dr. Kenneth McAll. Při své praxi zjistil, že u některých jeho pacientů neúčinkovala
žádná klasická terapie, a přitom se v jejich životě objevovaly zvláštní jevy. Časem zjistil, že by
mohlo jít o následky způsobené tzv. „nevyřešeným úmrtím” někoho z předků, např. úmrtím za
nevyjasněných okolností, sebevraždou či úmyslným potratem. Jeho zkušenost je pro nás cenná právě
proto, že je to lékař, psychiatr, který byl Bohem doveden ke konkrétnímu způsobu, jak pomoci těmto
lidem sužovaným zlem a jak pomoci i zemřelým předkům duchovními prostředky, především modlitbou za
zemřelé s odpuštěním v rámci slavení eucharistie.

Autor je laik a svým náboženským vyznáním je anglikán, proto mohou některé jeho teologické úvahy
našim čtenářům připadat zvláštní. V anglikánské církvi není například takovou samozřejmostí sloužení
zádušní mše za zemřelé, proto se autor snaží tuto skutečnost vysvětlit a obhájit. Je třeba si také
uvědomit, že kniha byla napsána před mnoha lety a i když se v anglicky mluvících zemích dočkala mnoha
vydání, její obsah odráží tehdejší psychiatrickou praxi a náboženské ovzduší dané doby, hodně
poznamenané racionalismem. Dnes se v křesťanských kruzích již daleko více mluví o nutnosti uzdravení
minulosti, o modlitbách za vnitřní uzdravení neboli uzdravení vzpomínek, o modlitbě za rozvázání či
osvobození od rodových či démonických pout. Snad je dobře ale připomenout, že modlitbu za rozvázání z
moci zla a zlomení rodových pout v katolické církvi obvykle vykonávají kněží, ve vážnějších případech
pouze biskupové nebo jimi pověření exorcisté. Samozřejmě dát sloužit mši svatou za někoho z předků a
účastnit se jí s vírou v moc Vzkříšeného může každý křesťan.

Je třeba také upozornit na to, že autor byl pro svoji službu zjevně obdarován i různými charismaty,
která každému dána nejsou (a pokud jsou, jejich autentičnost podléhá rozlišování církve). K. McAll
byl obdařen zvláštním darem duchovního poznání a vidění duchovních skutečností, přičemž tato
charismata mu v mnohém pomohla při rozlišování a také při vedení modliteb za uzdravení a osvobození.

To podstatné v jeho sdělení ale nejsou výjimečná charismata, která jsou sice užitečná, nikoli však
nezbytná pro modlitbu za osvobození rodu; podstatné je jeho svědectví o neuvěřitelné moci
eucharistie, která je nejúčinnějším prostředkem k osvobození od zla, způsobeného v našich rodinách
smrtí našich předků, kteří nezemřeli smířeni s Bohem nebo nebyli s modlitbou pohřbeni.

Zde bych rád upozornil, že se u nás poslední dobou rozmáhá rádoby psychoterapeutická metoda okultního
charakteru, která se jmenuje „rodinné konstelace”. Lidé ve skupině se propůjčují coby média k tomu,
aby se identifikovali s duchem zemřelého předka a přinesli tak živému potomku informace o tom, co se
v minulosti stalo a čím je psychicky zatížen.

Bylo by velice zavádějící, kdyby někdo vnímal knihu Kenneth McAlla jako oporu pro tuto pseudo-
psychoterapeutickou metodu spiritistického pozadí. Stejný je zde pouze předmět zájmu – rodová
zatížení, zdroj pomoci je úplně jiný, troufám si říci opačný.

Na závěr můžeme připomenout, že nějaký čas s naším autorem spolupracoval u nás známý
exercitátor a exorcista P. Elias Vella z Malty, který se o jeho knize a zkušenostech zmiňuje ve
svých přednáškách a také v knize "Ježíš – lékař těla i duše.”
P. Vella prohlašuje, že závěry našeho autora může ze své praxe potvrdit. Totéž mohu říci na základě
své pastorační zkušenosti já a vícero našich kněží, kteří se pokusili takto postiženým lidem pomoci.
Jsem přesvědčen, že větší vhled do popisovaných souvislostí a odvaha více důvěřovat v Boží uzdravující
moc může velice zefektivnit pastorační službu mnoha kněží i laiků.
P. Vojtěch Kodet, O.Carm
===
Slovo redaktora k bulletinu Brána, vydávaného Společenstvím Pro Ježíše v Kroměříži ( http://www.Jezis.cz ):
Už nějakou dobu mi v knihovně ležela nepřečtená kniha tohoto názvu od Kennetha McAlla, misionáře,
chirurga, psychiatra a především Božího služebníka v jedné osobě. Až o letošní dovolené na ni přišla
konečně řada.
Kniha s desítkami konkrétních osobních svědectví uzdravení rodokmenů skrze slavení eucharistické
oběti je velmi silným povzbuzením víry v milostnou účinnost této životodárné svátosti... Ludvík
Šojdr. č. 186, září 2014.
Video o Kodetovi - https://www.youtube.com/watch?v=rgkUiTrm7jA
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 2490
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Další

Zpět na Mezisklad

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron