Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod Návštěvník.N » stř 17. srp 2016 9:51:05

Musím si to opravdu uvědomovat? Uvědomovat "temnotu" ?

Proč je třeba začít si uvědomovat si svou negativitu?

Pokud neučiníme nevědomé vědomým, bude to nevědomé za nás řídit náš osud - Carl G.Jung

Více zde: http://www.lecitelstvi-shamballa.cz/new ... ite-zlost/
Návštěvník.N
 

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod Návštěvník.N » stř 17. srp 2016 9:55:30

Důležitým krokem pro nás všechny je rozpoznání, že máme negativní pocity jakožto důsledek našeho lidského stavu, a ochota pozorovat je bez posuzování. Uvidět v sobě negativitu a malost vyžaduje odvahu a upřímnost k sobě samému. Jen když si dokážeme přiznat negativismus, který jsme převzali z lidské podmíněnosti, budeme mít možnost se sklonit a být od něj osvobozeni. Prostě potřebujeme být ochotní a přijmout tuto část lidské zkušenosti. Jejím přijetím ji můžeme transcendovat...

viewtopic.php?f=132&t=6261#p114379

Negativitu nepotlačujte, ale poznávejte.

Ego nepřizná, že je v pekle, dokonce ani když se v něm nachází. Ego se neustále přikrášluje. Možná se ptáte: „Musím předtím, než naleznu blaženost, přijmout peklo?“ Ano, jinak to nejde. Nebudete jej muset pouze přijmout, ale také pochopit a proniknout jím.

Budete muset vnímat jeho bolesti a trápení, abyste si jasně uvědomili, co vlastně peklo je. Teprve poté, co to poznáte, si budete moci uvědomit, jak jej vytváříte.

A teprve až poznáte, jak jej vytváříte, bude na vás, abyste se rozhodli, zda v tom chcete pokračovat nebo ne. Potom to bude na vás.

Často říkáte: „Nevím jak to mám udělat.“ Ano, přijmout peklo je obtížné. Veškeré naše úsilí směřuje k tomu, abychom jej popírali. To je důvod, proč ve svém nitru můžete plakat, zatímco se navenek usmíváte.

Můžete být smutní, ale předstíráte, že jste šťastní.

Přijmout skutečnost, že jste sklíčení, je obtížné. Budete-li to však popírat příliš dlouho, vytratí se to pozvolna z vašeho vědomí. To se děje, když říkáme, že se něco stalo nevědomým. Znamená to, že se to oddělilo od našeho vědomí. Odmítali jste to tak dlouho, až se to stáhlo do stínové části vašeho života, přesunulo se to do sklepa. Nikdy na to nenarazíte, ale bez přestání to ve vás pracuje a ovlivňuje a otravuje to vaši bytost. Jste-li nešťastní, můžete se sice usmívat, ale váš úsměv je jen namalovaný. Je to pouhá maska.

S vaší bytostí to nemá nic společného. Jak dlouho se však můžete usmívat? Budete se muset uvolnit. Po několika hodinách si budete muset odpočinout. Jestliže jste pozorní, tak to poznáte. Pokud jste s někým tři hodiny, vidíte jeho realitu. Předstírat je totiž obtížné i na pouhé tři hodiny. Jak se chcete tři hodiny usmívat, jestliže z vašeho nitra nepramení žádný úsměv? Častokrát zapomenete a nešťastný výraz ve vaší tváři se odhalí. Na chvíli můžete klamat. Takto se navzájem podvádíme. Přísaháme, že jsme šťastní, ale nejsme. A totéž nám dělají druzí. Každý milostný vztah, každé přátelství, je v takovém případě utrpením.

Tím, že své neštěstí skryjete, se z něj nedostanete.


Naopak jej vytvoříte jej víc. Je zapotřebí, abyste se s ním střetli. Nikdy nechoďte dál, pokud jste se nestřetli se svou realitou. Nikdy nepředstírejte, že jste někým jiným. Takto nelze štěstí dosáhnout.

Buďte prostě sami sebou. Jste-li nešťastní, buďte nešťastní. Nestane se nic špatného. Ušetříte si mnoho potíží. Samozřejmě že se do vás v tu chvíli nikdo nezamiluje, ale to je v pořádku, ušetříte si mnoho problémů. Možná zůstanete sami, ale být sám není nic špatného. Postavte se tomu, ponořte se do toho, vytáhněte to ven, vytrhněte to i s kořeny ze svého nevědomí a vneste to do vědomí. Je to těžká práce, ale stojí to za to.

Existuje to proto, že to nevidíte, existuje to pouze v nevědomí, v temnotě. Když to vynesete na světlo, začne to uvadat. Vyneste na světlo celou svou mysl a uvidíte, jak vše, co je nešťastné, začne hynout, a vše, co je nádherné a blažené, začne klíčit.


Osho

Více zde: http://www.lecitelstvi-shamballa.cz/new ... oznavejte/
Návštěvník.N
 

Re: Proč je třeba uvědomovat si svou negativitu?

Nový příspěvekod lklknml » stř 17. srp 2016 10:50:49

Mohli jste vidět, jak se Maharadž v jedné minutě na někoho divoce rozčílil a doslova v příští minutě někdo něco řekl a Maharadž se zaradoval. Žádná reakce v něm nic nezanechala. Reakce byla spontánní a byla přijata. Ale kdyby poznání nebylo úplné a pravdivé, pak by si jeho organismus mohl myslet: „Považují mě za džňániho, čeká se ode mě, že se nerozhněvám. Musím si dávat pozor, abych se nerozhněval.“ Maharadž se o to ani v nejmenším nestaral. Hněv vyvstal a bylo to. I po osvícení je mezi jednotlivými psycho-fyzickými organismy nesmírné množství rozdílů. Maharadž překypoval vznětlivým temperamentem, zatím co Ramana Mahariši byl klidný a rozhněval se málokdy.

Z knihy Vědomí mluví. Rozhovory s Raméšem S. Balsekarem.
lklknml
 

Re: Proč je třeba uvědomovat si svou negativitu?

Nový příspěvekod Pavla » pát 19. srp 2016 12:05:47

Zdeněk píše:Mohli jste vidět, jak se Maharadž v jedné minutě na někoho divoce rozčílil a doslova v příští minutě někdo něco řekl a Maharadž se zaradoval. Žádná reakce v něm nic nezanechala. Reakce byla spontánní a byla přijata. Ale kdyby poznání nebylo úplné a pravdivé, pak by si jeho organismus mohl myslet: „Považují mě za džňániho, čeká se ode mě, že se nerozhněvám. Musím si dávat pozor, abych se nerozhněval.“ Maharadž se o to ani v nejmenším nestaral. Hněv vyvstal a bylo to. I po osvícení je mezi jednotlivými psycho-fyzickými organismy nesmírné množství rozdílů. Maharadž překypoval vznětlivým temperamentem, zatím co Ramana Mahariši byl klidný a rozhněval se málokdy.

Z knihy Vědomí mluví. Rozhovory s Raméšem S. Balsekarem.

Byl to emočně labilní extrovert.... Chvíli hněv, chvíli radost... Nic proti... Osoby jsou různé a různě reagují na podněty. Ale považovat ho za člověka s poznáním? Nebo dokonce učitele hodného následování? To asi ne.
Pavla
 
Příspěvky: 465
Registrován: stř 19. bře 2014 12:01:44

Re: Proč je třeba uvědomovat si svou negativitu?

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 19. srp 2016 12:40:12

"I po osvícení je mezi jednotlivými psycho-fyzickými organismy nesmírné množství rozdílů. Maharadž překypoval vznětlivým temperamentem, zatím co Ramana Mahariši byl klidný a rozhněval se málokdy. Je to dáno rozdílností vrozených povahových rysů dotyčných organismů. Více či méně fungují dál na základě původních vlastností. Je-li tu osvícení či poznání, projevení se pozoruje jako jev ve Vědomí.

V okamžiku prožívání, ať už je to naprostá hrůza, nebo nejvyšší blaženost, tu není žádný někdo, kdo by to prožíval. Dochází k podmiňování a džňáni to pouze pozoruje. Všechno, co probíhá, se jen pozoruje, včetně jeho vlastní role.

Džňáni se do tohoto podmiňování nezaplétá. Ale sestoupíte-li na nižší rovinu, tam se jednotlivec považuje za individuálně existujícího jedince.

Není tomu tedy tak, že by osvícení vytvářelo kopii nějakého přesného prototypu osvícené bytosti."

Z knihy Vědomí mluví. Rozhovory s Raméšem S. Balsekarem.
Návštěvník
 

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod Pavla » pát 19. srp 2016 13:20:15

Tak si to zkus. Když se vztekáš, jen ten vztek pozorovat.. Nejde to. To jde až s odstupem, kde se vzpamatuješ a třeba i zasměješ tomu svému vztekání. Ale v samotné chvíli kdy do té emoce vstoupíš a podlehneš ji, to nejde... Ale samozřejmě určitě pro pohodu svého já je zdravější emoce vypustit než je v sobě dusit. Jen bych nezapominala na to, že vše je energie a námi projevený hněv zasáhne energetické pole všech zúčastněných. Stejně jako námi projevený třeba shovívavý nadhled nebo laskavý humor.... A zdrojem té energie jsme my
Pavla
 
Příspěvky: 465
Registrován: stř 19. bře 2014 12:01:44

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod .Petra » pát 19. srp 2016 14:04:22

Pavla píše:Tak si to zkus. Když se vztekáš, jen ten vztek pozorovat.. Nejde to. To


No, nerealizovanemu - ktery je presvedcen, ze je to on, kdo se vzteka - to urcite nepujde. To je fakt.

[/quote]
.Petra
 

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod Jana » pát 19. srp 2016 14:07:50

Pavla píše:Tak si to zkus. Když se vztekáš, jen ten vztek pozorovat.. Nejde to. To jde až s odstupem, kde se vzpamatuješ a třeba i zasměješ tomu svému vztekání. Ale v samotné chvíli kdy do té emoce vstoupíš a podlehneš ji, to nejde... Ale samozřejmě určitě pro pohodu svého já je zdravější emoce vypustit než je v sobě dusit. Jen bych nezapominala na to, že vše je energie a námi projevený hněv zasáhne energetické pole všech zúčastněných. Stejně jako námi projevený třeba shovívavý nadhled nebo laskavý humor.... A zdrojem té energie jsme my


Když se vztekáš, tak to opravdu nejde pozorovat, protože je tady to ztotožnění s představou vztekající se osoby, za kterou se zrovna projevuješ
. Ale mám zkušenost s tím, že je možné, aby tady byl jakýkoliv projev bez ztotožnění. Jsi tím absolutním klidem v klidu a míru, kdy se v Tobě vůbec nic nepohne, nic se neděje a v případě potřeby tady může být velice silný a důrazný projev, něco, co připomíná sílu řeky čistící Augiášův chlív. Jako když se díváš na řeku, která si dělá to svoje. A ten její účinek padne jak prdel na hrnec, nemá to chybu.

A k překvapení zúčastněných, nikdo nepřestává být láskou. Možná proto je ten účinek o tolik silnější.

Je rozdíl, když máma houkne z lásky na dítě, aby se zastavilo před silnicí, nebo když si vztekloun vybíjí na někom svůj vztek a negativitu, kterou nedokáže v sobě udržet.
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod Návštěvník.N » pát 19. srp 2016 14:11:51

Pavla píše:Tak si to zkus. Když se vztekáš, jen ten vztek pozorovat.. Nejde to.

Zpočátku, když je tu jen zkušenost sebeztotožňování s nimi, to člověku může připadat nemožné.

Ale jde to. I tomu, kdo není trvale realizovaný. Je možné uvidět tu emoci jako pouhý objekt ve vědomí, už vteřinu potom, co vyvstane. Klidně, neosobně ji pozorovat... a nechat ji probíhat, až se vyčerpá a rozpustí. Běžně tenhle přístup - neosobní tiché pozorování - používám se všemi emocemi, které mi vyvstanou. Postupně se tak jejich zásoby vyčerpávají a reakce na situace jsou pohodovější i v situacích, které by mě kdysi byly úplně převálcovaly.

Dá se to naučit i pomocí tzv. šamanských metod.

Připouštím, že je to asi snazší, když se předtím prožila zkušenost, že existuje jen vědomí - že všechno existující je vymodelované z čistého, prázdného vědomí. Pak se mnohem snadněji dají neosobně rozpoznávat jeho tvary v podobě jakékoliv emoce nebo myšlenky hned potom, co vyvstanou, bez ulpění na nich...jen jako právě probíhající dění ve vědomí.

Chce to praxi, jako všechno.

:)
Návštěvník.N
 

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 19. srp 2016 14:12:38

Jana píše: Jsi tím absolutním klidem v klidu a míru, kdy se v Tobě vůbec nic nepohne,


Pokud je zde dojem, ze necim jsem - treba i klidem a mirem - tak je to porad jen identifikace s necim - nic vic. Zadna realizace.
Návštěvník
 

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod Pavla » pát 19. srp 2016 14:14:50

.Petra píše:
Pavla píše:Tak si to zkus. Když se vztekáš, jen ten vztek pozorovat.. Nejde to. To


No, nerealizovanemu - ktery je presvedcen, ze je to on, kdo se vzteka - to urcite nepujde. To je fakt.

[/quote]
Nic ve zlém, ale to už by jsi mohla říct, že ten člověk někoho zabil, ale když se nepovažuje za konatele, že je to v pořádku... Jinak vztek je emoce se silně destruktivním nábojem. Pokud jsem zdrojem, bude se mi vracet... Ať už se považuju za konatele nebo ne.
Pavla
 
Příspěvky: 465
Registrován: stř 19. bře 2014 12:01:44

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod Návštěvník.N » pát 19. srp 2016 14:17:20

Pavla píše:Tak si to zkus. Když se vztekáš, jen ten vztek pozorovat.. Nejde to.

Zpočátku, když je tu jen zkušenost sebeztotožňování s nimi, to člověku může připadat nemožné.

Ale jde to. I tomu, kdo není trvale realizovaný. Je možné uvidět tu emoci jako pouhý objekt ve vědomí, už vteřinu potom, co vyvstane. Klidně, neosobně ji pozorovat... a nechat ji probíhat, až se vyčerpá a rozpustí. Běžně tenhle přístup - neosobní tiché pozorování - používám se všemi emocemi, které mi vyvstanou. Postupně se tak jejich zásoby vyčerpávají a reakce na situace jsou pohodovější i v situacích, které by mě kdysi byly úplně převálcovaly.

Dá se to naučit i pomocí tzv. šamanských metod.

Připouštím, že je to asi snazší, když se předtím prožila zkušenost, že existuje jen vědomí - že všechno existující je vymodelované z čistého, prázdného vědomí. Pak se mnohem snadněji dají neosobně rozpoznávat jeho tvary v podobě jakékoliv emoce nebo myšlenky hned potom, co vyvstanou, bez ulpění na nich...jen jako právě probíhající dění ve vědomí.

Chce to praxi, jako všechno.

:)

PS. Je ale fakt, že při tom pozorování tu není žádná osoba, která by to pozorovala: je tu jen čisté vědomí, pozorující tvar vědomí, projevující se právě v podobě určité emoce. A tím pozorováním se rozpouští jeho momentálně vyvstalý tvar - zestejňuje se.
Návštěvník.N
 

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 19. srp 2016 14:22:19

Návštěvník.N píše:
Ale jde to. I tomu, kdo není trvale realizovaný. Je možné uvidět tu emoci jako pouhý objekt ve vědomí, už vteřinu potom, co vyvstane. Klidně, neosobně ji pozorovat... a nechat ji probíhat, až se vyčerpá a rozpustí. Běžně tenhle přístup - neosobní tiché pozorování - používám se všemi emocemi, které mi vyvstanou. Postupně se tak jejich zásoby vyčerpávají a reakce na situace jsou pohodovější i v situacích, které by mě kdysi byly úplně převálcovaly.


:)


Pri realizaci uz nikdo reakce nepozoruje. Proste jen jsou... Uz nejde o to se jich zbavovat, protoze je "nekdo" pocituje jako nepohodove.
Návštěvník
 

Re: Proč je třeba uvědomovat si svou negativitu?

Nový příspěvekod lklknml » pát 19. srp 2016 14:26:11

Pavla píše:
Zdeněk píše:Mohli jste vidět, jak se Maharadž v jedné minutě na někoho divoce rozčílil a doslova v příští minutě někdo něco řekl a Maharadž se zaradoval. Žádná reakce v něm nic nezanechala. Reakce byla spontánní a byla přijata. Ale kdyby poznání nebylo úplné a pravdivé, pak by si jeho organismus mohl myslet: „Považují mě za džňániho, čeká se ode mě, že se nerozhněvám. Musím si dávat pozor, abych se nerozhněval.“ Maharadž se o to ani v nejmenším nestaral. Hněv vyvstal a bylo to. I po osvícení je mezi jednotlivými psycho-fyzickými organismy nesmírné množství rozdílů. Maharadž překypoval vznětlivým temperamentem, zatím co Ramana Mahariši byl klidný a rozhněval se málokdy.

Z knihy Vědomí mluví. Rozhovory s Raméšem S. Balsekarem.

Byl to emočně labilní extrovert.... Chvíli hněv, chvíli radost... Nic proti... Osoby jsou různé a různě reagují na podněty. Ale považovat ho za člověka s poznáním? Nebo dokonce učitele hodného následování? To asi ne.

Nu, Alexander Smit by byl jiného názoru:
Nisargadatta mi ještě řekl: "Vy už sem nikdy nechoďte!" Odpověděl jsem: "Co myslíte tím, že už sem nikdy nemám chodit? Zkuste mne zastavit. Zbláznil jste se?"

Všichni překladatelé byli zmateni. Ještě nikdy nic podobného nezažili. A Nisargadatta byl rozčílen, neuvěřitelně rozčílen! Hodil mi pod nohy moje dárky se slovy: "Nic od vás nechci, NIC od vás chci."

A to byl zlom, protože se něco stalo, už zde nebylo myšlení, protože jsem byl... došlo k uvědomění. Pociťoval jsem to tak, že ke mně všechno přichází ze všech stran. Rozum, logika, intelekt přicházely z jedné strany a z druhé ve stejnou dobu srdce, pocity a všechny jevy. Veškerý projev ke mně přicházel z těchto různých stran a směřoval do jednoho absolutního středu, kde to vše vybouchlo. Bum! Po tom všem se mi rozsvítilo...

Ve fázi vrcholného rozčílení dokázat říci "Nic od vás nechci, NIC od vás chci" (což byla ta správná slova v dané emoční situaci), to moc nepasuje do Jungova konceptu.
lklknml
 

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod Návštěvník.N » pát 19. srp 2016 14:26:35

Pri realizaci uz nikdo reakce nepozoruje. Proste jen jsou...


Není tu žádný někdo, kdo by ty reakce pozoroval.

Pozorování tu JE. Vědomí pozoruje reakce, vnímají se vědomím jako vymodelované z vědomí.
Návštěvník.N
 

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod Návštěvník » pát 19. srp 2016 14:28:15

Pavla píše:Nic ve zlém, ale to už by jsi mohla říct, že ten člověk někoho zabil, ale když se nepovažuje za konatele, že je to v pořádku...


Neni tam nikdo, kdo se za neco povazuje.
Ale tem, kteri se za neco povazuji - at uz za osobu nebo za mir - to muze pripadat jako neco v neporadku. A tak proti tomu bojuji...

Pavla píše: Jinak vztek je emoce se silně destruktivním nábojem. Pokud jsem zdrojem, bude se mi vracet... Ať už se považuju za konatele nebo ne.

[/quote]

Komu by se to vracelo, kdyz tam nikdo neni?
Návštěvník
 

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod .Petra » pát 19. srp 2016 14:30:04

Návštěvník.N píše:
Pri realizaci uz nikdo reakce nepozoruje. Proste jen jsou...


Není tu žádný někdo, kdo by ty reakce pozoroval.

Pozorování tu JE. Vědomí pozoruje reakce, vnímají se vědomím jako vymodelované z vědomí.


Vedomi nic nepozoruje, Vedomi je.
.Petra
 

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod Návštěvník.N » pát 19. srp 2016 14:37:37

Vědomí je to jediné, co existuje. V onom prapůvodním stavu, ať už ho nazýváme Skutečností, Absolutnem nebo Prázdnotou, neexistuje žádný důvod k uvědomování si čehokoliv.

A tak Vědomí v klidu si samo sebe neuvědomuje.

Jen když zčistajasna vystane pocit „Já jsem“, začne si samo sebe uvědomovat.

„Já jsem“ je neosobní pocit uvědomění.

Právě tehdy se Vědomí v klidu stává Vědomím v pohybu – když se potenciální energie stává energií kinetickou. Nejsou dvě. Z potenciální energie nevyvstává nic odděleného.

Pohybující se Vědomí není odděleno od Vědomí v klidu. Vědomí v klidu se stalo Vědomím v pohybu.


Z knihy Vědomí mluví. Rozhovory s Raméšem S. Balsekarem.
Návštěvník.N
 

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod Jana » pát 19. srp 2016 14:37:59

Návštěvník píše:
Jana píše: Jsi tím absolutním klidem v klidu a míru, kdy se v Tobě vůbec nic nepohne,


Pokud je zde dojem, ze necim jsem - treba i klidem a mirem - tak je to porad jen identifikace s necim - nic vic. Zadna realizace.


I realizace může být jen mentální představa, stejně tak představa, že jsme individualitou, kterou lze definovat a odlišit od celku.

Cokoliv napíšeš, není ono. Nejlepším popisem může být NIC, PRÁZDNO, TICHO...
Jana
moderátor
 
Příspěvky: 6884
Registrován: pon 25. črc 2011 19:38:09

Re: Co nám paradoxně pomůže k trvalé pohodě?

Nový příspěvekod .Petra » pát 19. srp 2016 14:41:40

Jana píše:
Návštěvník píše:
Jana píše: Jsi tím absolutním klidem v klidu a míru, kdy se v Tobě vůbec nic nepohne,


Pokud je zde dojem, ze necim jsem - treba i klidem a mirem - tak je to porad jen identifikace s necim - nic vic. Zadna realizace.


I realizace může být jen mentální představa, stejně tak představa, že jsme individualitou, kterou lze definovat a odlišit od celku.

Cokoliv napíšeš, není ono. Nejlepším popisem může být NIC, PRÁZDNO, TICHO...


To urcite ne.
Kdyz tak: Prazdnota plna az po okraj..
.Petra
 

Další

Zpět na Může se hodit

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník