Poradna zdarma

vostalpetr píše:Uvědomění prostoru se děje bez vůle a záměru,
a stejně tak rozpouštění vasán

Proto žádný záměrný bdělý pozorování a rozpouštění

vostalpetr píše:Já spíše vycházím při svých teoriích z mé malinké osobní zkušenosti realizace

Jana píše:

vostalpetr píše:

Kdo jsi, když si o sobě nic nemyslíš ?

Ego, co si o sobě nic nemyslí...

Když si o sobě nic nemyslíš, jak poznáš, že jsi ego ?

Jana píše:

Pavla píše:
jednoduše, protože to jsi stále ty, kdo si nic nemyslí (ty ráda věříš tomu, že je to Bůh, ale jsi to ty) ty si myslíš, nebo ty si nemyslíš

Moc si o sobě myslíš, Pavlo. K domu, abys mohla přímo poznat kdo jsi bez zkreslení iluzemi a představami, které vytváří mysl, je zapotřebí naučit se nic si nemyslet.
Není to zas až tak těžké, jako miminko jsi to uměla.

Jana píše:[Mluvíš pravdu ?

Opravdu Tě nikdy netrápí žádná myšlenka, žádná představa ?
Rozeznáš iluzi od skutečnosti ?
Opravdu Tě nikdy nic netrápí ?

To, co se do té prázdnoty cpe, jsou pořád představy, Armine,

a teď ještě najít ten zdroj, kde se ty představy líhnou.

Proč lidé trpí samomluvou? A proč to pozoruji častěji u žen?

Když jezdím po městě, často, ale opravdu překvapivě často vidím jít člověka, častěji ženu, která si povídá sama pro sebe. Co ty lidi k tomu vede? Mám dojem, že to je častější ve městech, kde není práce, nejsou ideální podmínky pro bydlení. Nebo je to o něčem jiném? Je to zvyk těch komunikativních? To by mi to na stará kolena hrozilo taky! Dnes jsem z auta zase viděla ženu, ta i gestikulovala rukama. Jen jsem si řekla - další jedna. Může mi to někdo vysvětlit? Já myslím, že o tom ty lidi ani nevědí.

Radkin Honzák :

Moje odpověď by mohla začít odkazem na mozkové struktury šimpanzů a goril, které jsou pokládány za vývojové předchůdce našeho centra řeči, ale myslím, že tím by její rozsah nepřiměřeně narostl, takže pojďme k jádru věci...

Jestliže je ticha přespříliš a intrapsychické napětí stoupá, mohou ženy, ale i muži začít oslovovat sami sebe. Typickým modelem je zpěv v pustém lese. Napětí z osamění ale může narůstat i mezi lidmi, s nimiž není možno navázat kontakt. Všichni vedeme neustále jakýsi vnitřní dialog, který se za těchto tísnivých okolností může projevit také navenek. U někoho se z toho stane (zlo)zvyk...


(pokračování na http://psychologie.cz/pribehy-ctenaru/p ... eji-u-zen/

Jana píše:Je tady jen projekce představ a pocitů ve vědomí.

Kdo je ten, kdo se v těch pocitech a představách zachytává ? Kdo na nich ulpívá ?

Je to jen ten sen o té osobě, který se objevil a zase zmizí, tak jako ráno beze stopy mizí noční sen.
To, že to byl jen sen, poznáš podle toho, že po něm není ani stopy.

Tak po ničem proměnlivém nezůstanou žádné stopy.

To, co jsi, není ničím proměnlivým, i když je v Tobě nekonečný potenciál všech možností.

Tedy je tady i možnost ulpívat na iluzi, že se zachycuješ v představách, že je bereš vážně a ulpíváš na nich a je tady i ta možnost pouštění všech iluzí a poznávání skutečnosti.

Jana píše: po ničem proměnlivém nezůstanou žádné stopy

"Každý z nás je kolekcí podprahových impulzů, o kterých z 80% nic nevíme."

Václav Cílek

"Ten, kdo svou nevědomou stránku zná nejméně, je jí ovlivněn nejvíc. Není si toho však vědom. Nevědomí se skrytě účastní života vždy a všude; tuto spoluúčast není třeba hledat. To, co je potřeba hledat, je uvědomění nevědomých obsahů, které se chystají proniknout do našeho jednání; můžeme tak zabránit tajnému vměšování nevědomí a jeho nežádoucím následkům…

Člověku vůbec nepomůže, když bude kultivovat jen polovinu uvědomění svého stavu a druhou polovinu bude zakrývat iluzemi."

Žák Mistra Nisargadatty Maharadže, Stephen Wolinsky

Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.

Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.

Jana píše:

Návštěvník píše:

Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.

A jak jsi k tomuto dospěla?
Je to tvá domněnka, nebo ti to ona Přítomnost pošeptala do ouška?

Vyzkušej si to:

Jaký má Přítomnost zrovna teď tady příběh ?

K tomu, aby mohl být příběh, musí tady být mimo Přítomnosti, která je bez času a prostoru, ještě představa v čase a prostoru.

Jana píše:

Návštěvník píše:Aha, proto je příběh popisující Buddhovu cestu od nevědomosti k osvícení iluzí

V téhle chvíli je příběh i toho nejsvatějšího svatého jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným.

vostalpetr píše:

Nemá příběh?

V nirvikalpa sam. nemá příběh, nebot zde není vědomí světa

(vono nakonec stačí zavřít voči a už taky nemáš příběh)

Jinak samozřejmě v sahadža nivikalpa s. už má příběh, vše je tvořeno v přítomnosti

(nakonec stačí otevřít oči a máš příběh)

Návštěvník píše:

Jana píše:

Návštěvník píše:Aha, proto je příběh popisující Buddhovu cestu od nevědomosti k osvícení iluzí

V téhle chvíli je příběh i toho nejsvatějšího svatého jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným.

jj, i rodina vznikala postupně, byl by to dlouhý příběh, jak se postupně vytvořila, a tenhle příběh je jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným... Proto by se nemělo brát vážně, že je třeba jim někdy uvařit... jsou to všechno jen snové iluze.

Jana píše:Přítomnost není záležitostí snu v mysli o minulosti a budoucnosti, ale je jedinou skutečností a ta skutečnost je beze snu

Návštěvník píše:

Jana píše:

Návštěvník píše:Aha, proto je příběh popisující Buddhovu cestu od nevědomosti k osvícení iluzí

V téhle chvíli je příběh i toho nejsvatějšího svatého jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným.

jj, i rodina vznikala postupně, byl by to dlouhý příběh, jak se postupně vytvořila, a tenhle příběh je jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným... Proto by se nemělo brát vážně, že je třeba jim někdy uvařit... jsou to všechno jen snové iluze.

Protože

Jana píše:Přítomnost není záležitostí snu v mysli o minulosti a budoucnosti, ale je jedinou skutečností a ta skutečnost je beze snu

o něčem tak iluzorním jako je rodina, která vznikla díky příběhu o seznámení předků, narození dětí, atd atd...

V téhle chvíli je příběh vlastní rodiny jen představou, snem v mysli, není ničím skutečným.

Návštěvník píše:

Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.

A jak jsi k tomuto dospěla?
Je to tvá domněnka, nebo ti to ona Přítomnost pošeptala do ouška?

Jana píše: po ničem proměnlivém nezůstanou žádné stopy

Po všem proměnlivém neustále zůstávají stopy - modifikace mentální energie.
Že se rychle ztratí z dohledu osobního vědomí, které si připadá prázdné od jakýchkoliv stop, je způsobeno tím, že

"Každý z nás je kolekcí podprahových impulzů, o kterých z 80% nic nevíme."

Václav Cílek

"Ten, kdo svou nevědomou stránku zná nejméně, je jí ovlivněn nejvíc. Není si toho však vědom. Nevědomí se skrytě účastní života vždy a všude; tuto spoluúčast není třeba hledat. To, co je potřeba hledat, je uvědomění nevědomých obsahů, které se chystají proniknout do našeho jednání; můžeme tak zabránit tajnému vměšování nevědomí a jeho nežádoucím následkům…

Člověku vůbec nepomůže, když bude kultivovat jen polovinu uvědomění svého stavu a druhou polovinu bude zakrývat iluzemi."

Žák Mistra Nisargadatty Maharadže, Stephen Wolinsky