Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.
A jak jsi k tomuto dospěla?
Je to tvá domněnka, nebo ti to ona Přítomnost pošeptala do ouška?
Moderátor: mmuller
Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.
Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.
Jana píše:Návštěvník píše:Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.
A jak jsi k tomuto dospěla?
Je to tvá domněnka, nebo ti to ona Přítomnost pošeptala do ouška?
Vyzkušej si to:
Jaký má Přítomnost zrovna teď tady příběh ?
K tomu, aby mohl být příběh, musí tady být mimo Přítomnosti, která je bez času a prostoru, ještě představa v čase a prostoru.
Jana píše:Návštěvník píše:Aha, proto je příběh popisující Buddhovu cestu od nevědomosti k osvícení iluzí
V téhle chvíli je příběh i toho nejsvatějšího svatého jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným.
vostalpetr píše:Nemá příběh?
V nirvikalpa sam. nemá příběh, nebot zde není vědomí světa
(vono nakonec stačí zavřít voči a už taky nemáš příběh)
Jinak samozřejmě v sahadža nivikalpa s. už má příběh, vše je tvořeno v přítomnosti
(nakonec stačí otevřít oči a máš příběh)
Návštěvník píše:Jana píše:Návštěvník píše:Aha, proto je příběh popisující Buddhovu cestu od nevědomosti k osvícení iluzí
V téhle chvíli je příběh i toho nejsvatějšího svatého jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným.
jj, i rodina vznikala postupně, byl by to dlouhý příběh, jak se postupně vytvořila, a tenhle příběh je jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným... Proto by se nemělo brát vážně, že je třeba jim někdy uvařit... jsou to všechno jen snové iluze.
Jana píše:Přítomnost není záležitostí snu v mysli o minulosti a budoucnosti, ale je jedinou skutečností a ta skutečnost je beze snu
Návštěvník píše:Jana píše:Návštěvník píše:Aha, proto je příběh popisující Buddhovu cestu od nevědomosti k osvícení iluzí
V téhle chvíli je příběh i toho nejsvatějšího svatého jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným.
jj, i rodina vznikala postupně, byl by to dlouhý příběh, jak se postupně vytvořila, a tenhle příběh je jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným... Proto by se nemělo brát vážně, že je třeba jim někdy uvařit... jsou to všechno jen snové iluze.
ProtožeJana píše:Přítomnost není záležitostí snu v mysli o minulosti a budoucnosti, ale je jedinou skutečností a ta skutečnost je beze snu
o něčem tak iluzorním jako je rodina, která vznikla díky příběhu o seznámení předků, narození dětí, atd atd...
V téhle chvíli je příběh vlastní rodiny jen představou, snem v mysli, není ničím skutečným.
Návštěvník píše:Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.
A jak jsi k tomuto dospěla?
Je to tvá domněnka, nebo ti to ona Přítomnost pošeptala do ouška?
Jana píše: po ničem proměnlivém nezůstanou žádné stopy
Po všem proměnlivém neustále zůstávají stopy - modifikace mentální energie.
Že se rychle ztratí z dohledu osobního vědomí, které si připadá prázdné od jakýchkoliv stop, je způsobeno tím, že"Každý z nás je kolekcí podprahových impulzů, o kterých z 80% nic nevíme."
Václav Cílek"Ten, kdo svou nevědomou stránku zná nejméně, je jí ovlivněn nejvíc. Není si toho však vědom. Nevědomí se skrytě účastní života vždy a všude; tuto spoluúčast není třeba hledat. To, co je potřeba hledat, je uvědomění nevědomých obsahů, které se chystají proniknout do našeho jednání; můžeme tak zabránit tajnému vměšování nevědomí a jeho nežádoucím následkům…
Člověku vůbec nepomůže, když bude kultivovat jen polovinu uvědomění svého stavu a druhou polovinu bude zakrývat iluzemi."
Žák Mistra Nisargadatty Maharadže, Stephen Wolinsky
Jana píše:Je átmavičára cestou od začátku do konce? Myslím, že může a taky nemusí. Átmavičára je stezkou sebepoznání. Například pomocí otázky „Kdo jsem já?“. Nebo upřením pozornosti na sama sebe jako pozorující vědomí. Myslím, že je to dobrá metoda, která má ale svá ALE…
Může se stát metodou, pomocí které nevědomě unikáme ze světa a řešení problémů v něm.
Müller Michal - Sebepoznání
armin píše:Návštěvník píše:Já píšu o nirvikalpě.
A nepopisuji fyzikální svět, ale transcendentno, nebo-li onen zářivý subprostor, Prázdnotu, z pozice celého Vědomí zářivé Prázdnoty.
Probuď se !
Popisuješ svoje představy o transcendentnu, o zářivém subprostoru a to z pozice ega.
armin píše:Já píšu o nirvikalpě.
A nepopisuji fyzikální svět, ale transcendentno, nebo-li onen zářivý subprostor, Prázdnotu, z pozice celého Vědomí zářivé Prázdnoty.
Probuď se !
Popisuješ svoje představy o transcendentnu, o zářivém subprostoru a to z pozice ega.
o svou realizaci nemůže přijít
Jana píše:Je átmavičára cestou od začátku do konce? Myslím, že může a taky nemusí. Átmavičára je stezkou sebepoznání. Například pomocí otázky „Kdo jsem já?“. Nebo upřením pozornosti na sama sebe jako pozorující vědomí. Myslím, že je to dobrá metoda, která má ale svá ALE…
Může se stát metodou, pomocí které nevědomě unikáme ze světa a řešení problémů v něm... Uvedu konkrétní příklad.
Prožívám se již jako Já a tedy znám svůj základ, svou pravou podstatu. Vyvstane nějaký nejasný strach z toho, že mám jít večer na setkání s přáteli. Vím, že kdybych tam šel, tak můžu zpracovat svůj strach a nedůvěru při jednání s lidmi. Tak co udělám s tím strachem? Položím si otázku „Kdo jsem já?“ „Kdo je ten, kdo to pozoruje?“ a strach začne pomalu mizet. Otázka je, kam ten strach zmizí. V ideálním případě se rozpustí, ale taky může dojít k tomu, že strach tou otázkou prostě potlačím. Pěkně si to potom zracionalizuji, že přece je lepší sedět doma a meditovat na Já, než jít na to setkaní. Prostě se v tu chvíli bojím zrcadla, které mi mohou nastavit ostatní. Je to v tu chvíli únik před vlastním problémem.
Hlavním problémem může být tedy to, že se nám může zdát, že všechno v Já rozpouštíme. Ale opak může být pravdou. Nevědomě se některým věcem můžeme bránit, výše zmíněným způsobem racionalizovat a problém nechávat ležet ladem, nebo ještě prohlubovat.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že praktikování átmavičáry mi velmi pomohlo k poznání mého věčného Já, ale moc mi nepomohlo poznat a pochopit mé nevědomé vzorce chování, které ovlivňovaly a ovlivňují můj život. Myslím, že opravdu nestačí jakýkoli pocit nebo myšlenku pozorovat a vrátit do Zdroje. Zvlášť v případě podvědomých vzorců chování je nutné jít ke zdroji – ne do neprojevu, do Já, ale do hlubin našeho podvědomí a daný energetický vzorec chování a jednání změnit od prazákladu.
V tom nám myslím átmavičára v mnoha případech moc nepomůže. Na to je mnohem lepší ... hlavně svět a lidé v něm, kteří nám dělají zrcadla nás samých v každém okamžiku našeho života. Nevyhnutelné podle mě také je naučit se pracovat s pocity a emocemi a zjistit, co nám sdělují. Pokud své pocity jen pozorujeme a ignorujeme, tak se také můžeme řítit do velké jámy, ze které se budeme dlouho vyhrabávat ven.
Átmavičára neboli zkoumání sama sebe toto zkoumání podle mě redukuje jen na naši neprojevenou úroveň. Když si džňánin položí otázku „Kdo jsem já“, tak má dojít k tomu, že je čistým Vědomím, které spočívá samo v sobě, a vše se nachází v něm jako ve Vědomí.
Osobně bych tedy rozšířil átmavičáry, tento krásný nástroj sebezkoumání na všechny části naší bytosti. Pak bychom se podle mě vyvíjeli více harmonicky a ke své škodě nepreferovali jednu část Skutečnosti před druhou. Můžu to uvést na příkladu lásky. Místo toho, že budeme nejvíce milovat naše pravé Já, budeme stejně tak milovat naši individualitu a její klady a zápory, totéž milovat u jiných a tím rozšíříme lásku na celou Skutečnost. Budeme jednoduše řečeno milovat a přijímat sami sebe na všech úrovních své existence.
http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2004071401
Müller Michal - Sebepoznání - 15. 07. 2004
Taky zmizel zájem, jestli někdy nastane neduální vnímání Sebe Sama natrvalo
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník