Poradna zdarma

Když autor vidí únik jako něco špatného (pro koho? pro osobu? pro sebe? pro Sebe?), tak ať neuniká. To je ok.

Prožívám se již jako Já a tedy znám svůj základ, svou pravou podstatu.

už tohle viz výše je blbost.. dotazující nikdy nemůže tohle říct že je JÁ.. pokud si o sobě řeknu že jsem JÁ tak tohle je projevem ega.. dotyčný ikdyž používá dotazování stále pochybuje.. správně ví, že dotazováním mizí strach, otázky, myšlenky..mysl se vrací do JÁ, ale na druhou stranu ego použije pochybnosti a z pochybností další a další otázky a pochybnosti a znova se začne motat v egu a jeho myšlenkách a znova vytáhne myšlenky aniž si to dotazující uvědomí.. je to past ega,dotazující tak už ani neví, že se dotazoval a zabývá se vlastními pochybnostmi aniž pochopí a uvědomí si, že zase přemýšlí.. v dotazování je potřeba velké vytrvalosti a pokud vyvstane jakákoliv myšlenka, vždy ji musí vrátit zpět dotazováním.. je jedno čeho se myšlenka týká.. kdyby dotazující se rozpoznal, že ego mu nutí pochybnosti začal by se znova ptát o svých pochybnostech a ony by ustaly stejně jako myšlenky.. pochybnosti jsou taky myšlenka..v dotazování nejde mít výsledky ihned a na stálo, mysl je rozjetý vlak, který nezastavíme taky naráz.. má setrvačnost..

samotná praxe dotazování nás nedovede přímo do JÁ, ale ukáže nám kde to JÁ je (sme jím my sami), kam se máme v nitru směrovat svou pozorností.. dotazování vede pouze k zastavení mysli a její činnosti.. dotazování vede pouze k TICHU mysli a k obrácení pozornosti ze světa do vlastního srdce do JÁ.. spočíváním v tichu je ale stále někdo kdo to ticho vidí.. v této fázi se často objevuje upadání do hloubky JÁ, ale pořád se tam motá ten kdo vše vidí.. ten kdo vše vidí je stojící prožívající ego, pokud máme trvalé ticho tak v tom tichu je potřeba jít za ego..zpočátku je nutné se ptát "kdo to prožívá, kdo prožívá ticho", pozorující ego se pak pomalu odděluje a my zjištujeme, že sme za ním.. pokud sme v tomto stádiu pak je potřeba přestat úplně v dotazování, pak se máme jen vnitřní pozorností JÁ dívat na ego..dochází pak ke spalování všeho a to jen pomocí vnitřní pozornosti JÁ, dochází pak k občasnému částečnému mizení ega kdy se stáváme JÁ, kdy víme, že mezi JÁ a námi není rozdílu.. je potřeba vytrvalost a trpělivost a pokora.. ve fázi mizení ega je dále potřebné odevzdání, vnitřní odevzdání, ne myslí ale srdcem.. musí zmizet "já se dotazuji",protože se dotazuje mysl sama sebe a to je činnost která po té v další fázi která následuje po tichu mysli musí přestat..v počátku dotazování si žák neuvědomuje že mysl se dotazuje sama sebe, to je ale pro začátek v pořádku.. žák pak dojde v další fázi sám k poznání, že se mysl dotazovala sama sebe..pak se této praxe vzdá a bude za egem spalovat vnitřní JÁ pozorností ego..

Kniha Mistra dzogčhenu Dilgo Khjence Rinpočhe: "Poklad v srdci probuzených"



Anotace: Autor (1910-1991) byl jedním z nejvyšších mistrů meditace a dzogčhenu ve starobylé tibetské tantrické tradici Ňingma a zároveň jedním z posledních představitelů generace velkých lamů, kteří své vzdělání a duchovní vyškolení získali ještě v Tibetu. Po čínské okupaci odešel do Nepálu, později působil i v USA a Evropě.

armin píše:...Je zajímavé, že mnoho Mistrů, kteří přišli k realizaci jako slepí k houslím, nebo jiní po dlouhodobém tápání, doporučují svým následovníkům nějakou zkratku - zdánlivě přímou cestu k jejich zkušenosti, tak jak to z pohledu dosaženého stupně realizace vidí jako nejjednodušší.
A z toho pak vzniká řada jednostranných nekomplexních postupů (doporučení), které nezohledňují specifika závislostí případných následovníků a rafinovanost jejich eg.

Nemusí to být u jejich ega, ale proto, že jsme jako krajina a každá krajina je odlišná. Mistři mohou soucitně radit co pomohlo jim.
A je i na nás to zkusit.
Ale : jestli má bruneta úspěch u lidí s perleťovou blúzkou a červenými korály a radí tak dalším, pak se naopak může stát, že blondýna bude mít úspěch s modrými šaty a perlovým náhrdelníkem.

To je značně domotaný Rafaeli : ne fakt to není..

Za prvé : Já nevytvořilo ego, proto ho ani taky nemůže rozpustit - ego povstává s JÁ, s božského srdce, energie JÁ je stejná jako energie ega, proto když vrátíme ego zpět do jeho zdroje obrazně se rozpustí....

Za druhé : Ego bylo vytvořeno Uni. Vědomím (což je řekněme v žargonu Brahmama "síla Já") ano viz výše
a je to toto UV které rozpouští ego

Za třetí : Onen klid (ticho) jenž vznikne po odtažení pozornosti od myšlenek není síla Já (jak učí Brahman) - ano přesně tak, psal sem to i výše, brahman ale nikde netvrdí že ticho je JÁ, naopak tvrdí aby žák se nenechal stánout tím, že by si myslel, že ticho je JÁ, protože když je ticho mysli je tam stále prožívají a prožívané..ego vidí samo sebe jak netvoří myšlenky..
ale pouze je to stav kdy začne působit síla Já - Uni. Vědomí

Za čtvrté : Nejedná se o vnitřní pozornost, ale o Uni. Vědomí jenž je podobno prostoru všeprostupující. - vnitřní pozornost JÁ, JÁ, uni, budha, ježíš kristus,tao - vše má jiný název ale není mezi tím rozdílu, každý duchovní směr to nazývá po svém..
Toto je pak skutečně "vnitřní pozornost Já"
což je
úplně něco jiného, nežli vnitřní pozornost já

Z pohledu já (ega) je to pak pozornost vnitřní a vnější dohromady, tedy všeprostupující

Vnitřní pozornost Já je tedy VŠEPROSTUPUJÍCÍ UNI. VĚDOMÍ


Za páté : Ve videjích o dzogčhenu je to popsáno mnohem lépe, nežli to kdo říkal z Ramanova okruhu, - pokud se praktikuje džogen je samozřejmě pro tebe lepší výklad budhistický, pokud praktikujeme atmavičáru, je pro nás bližsí výklad ramany, každému podle jeho stavu mysli, kterým se táhne jeho duchovní směr, musím ale za sebe říci že třeba i výklad budhismu se prolíná s ramanou.. výsledek u obou je pak stejný.. http://www.zahrada-ticha.cz/articles.php?article_id=296
dokonce řečeno mnohem lépe nežli samotným Ramanou

Bohužel, není tam nijaké zmínky o nějakém srdci, nebot i v Ramanově podání bylo srdce jen (poněkud zbytečnou a komplikující) pomůckou - není to zbytečná pomůcka..je to pomůcka k obrácení pozornosti směrem do nitra, někdo potřebuje "obrazné" vyjádření.. ježíš kristus je také zobrazován s hořícím srdcem a je to správně.., v další fázi pak musí správně zmizet i představa srdce..

Bohužel, není tam nijaké zmínky o nějakém srdci

Zato je přímo v titulu knihy, věnované dzogčhenu

Kniha Mistra dzogčhenu Dilgo Khjence Rinpočhe: "Poklad v srdci probuzených"



Anotace: Autor (1910-1991) byl jedním z nejvyšších mistrů meditace a dzogčhenu ve starobylé tibetské tantrické tradici Ňingma a zároveň jedním z posledních představitelů generace velkých lamů, kteří své vzdělání a duchovní vyškolení získali ještě v Tibetu. Po čínské okupaci odešel do Nepálu, později působil i v USA a Evropě.

vostalpetr píše:

každému podle jeho stavu mysli, kterým se táhne jeho duchovní směr, musím ale za sebe říci že třeba i výklad budhismu se prolíná s ramanou..

V tom bych to neviděl,

Ramanovi pouze jen nedošlo, že jeho duchovní realizaci spískala právě ta síla Uni. Vědomí,
že ona stála na počátku,

ne na konci, kde si ji pak uvěomil (že Atman je Brahman)

je jedno jak to nazýváme, ale ta božská energie je v každém z nás pořád a neustále.. jen naše mysl nám nedává možnost ji z počátku vnímat.. když mysl zmizí pak to poznáme..

vostalpetr píše:

Zato je přímo v titulu knihy, věnované dzogčhenu

A co já s tím jako mám dělat ???

Já dával odkaz na videa o dzogčhenu, kde není ani slova o nějakém srdci

Jestliže někde někdo v rámci dzogčhenu hovoří o srdci, pak jeho věc,
já to nečetl, tak nevím co tím myslí

Nevím, co má nek. prostor společnýho se srdcem ???

Možná je to jen jakési vyjádření toho, že atman je brahman,
ale s tím se tedy opravdu moc netrápím,
to je spíše asi Ramanova škola

měl by jsi i číst i sledovat videa.. je to poučné, sám sleduji i videa budhismu a podobně, abych se poučil i s případných chyb které udělám..

vostalpetr píše:duchovní praktiky jsou víceméně jen kopírky stavu uvolnění,
jen vytrhané listy z návodu na relaxaci

No tak nějak zhruba jsem si to říkal, když jsem po 3 měs. opouštěl barmský klášter
že to bylo nahovno
protože jsem měl v hlavě furt ty svoje vymakaný teorie (ala dzogčhen atpod.) který oni nechápali

Ale nějak mi nedocházelo, že už se nechci zabít
že už nepotřebuju chlastat
překvapilo mě, že na mě známí doma koukaj s otevřenou pusou (jedna holka jak na svatej obrázek)

Čili nechápu, jak jsem moh bějt tak zaslepenej
zvlášť když dneska na mě už nikdo nekouká jak na svatej obrázek
spíš koukaj nasraně čili normálně

To jsou paradoxy

vostalpetr píše:

měl by jsi i číst i sledovat videa.. je to poučné, sám sleduji i videa budhismu a podobně, abych se poučil i s případných chyb které udělám..

Už moc nečtu, ani videa nesleduju apd.

Málokdy lze narazit na někoho, kdo mluví o spontánním průběhu realizace a nějaká cvičení něčeho mě příliš nezajímají...


A navíc, myslím, si, že nikdo není neomylný,
takže většinu řečeného beru poněkud s rezervou

nerozumím tomu že vlastně neděláš žádnou praxi, přitom jsi zde na foru a přitom tvé příspěvky jsou někdy dost dobré a někdy i z druhé strany aby lidi pochopili svou vlastní blbost....

já už vím !! jsi skrytý maháriši !!

Ahoj, byl jsem požádán Janou o příspěvek tak jsem tu.
Átmavičára je nástroj. A jako každý nástroj může být zneužit, tak i átmavičára může být zneužita vědomě či většinou nevědomě.
A to zneužití podle mně spočívá v nevědomém odstřihnutí nepodhodlných částí sama sebe - nedořešené rodinné vazby a vztahy, vztahy k rodičům, individuální karma atd.
Před časem mně dost zajímalo, proč hodně "džnaninů" umřelo na rakovinu. V rámci konstelačního náhledu jsem se díval specielně na Ramanu a vyšlo tam nedořešené a nepřiajté odmítnutí otcem a nenávist k matce (taky jeden z možných důvodů nenastoupení cesty Síly).
Jakkoliv nepopírám a jsem stále inpirován jeho proudem Vědomí, tak taky nemůžu nevidět i to, že tam něco nehrálo v projevu. A pokud vyjdu z pohledu, že svou realitu si tvoříme jen a jen sami, tak je tak je ta rakovina hodna průzkum už pro vlastní poučení.
Proč to píšu? Chci říci, že átmavičára může být dobrým prostředkemk Poznání sama sebe. Je ale potřeba velké velké úpřimnosti sama k sobě, jestli opravdu neutíkam před něčím nepohodlným. Často prostě odevzdaní nějakého problému či situace bez jeho vhledu a pochopení nefunguje a opakuje se stále a stále dokola.
Takže přejji sobě i vám mnoho štěstí na cestě Vědomí i Síly.
Ramana nám všem krásně ukázal tu první, po té druhé se můžeme poohlédnout třeba v magii.

mmuller píše:Ahoj, byl jsem požádán Janou o příspěvek tak jsem tu.
Átmavičára je nástroj. A jako každý nástroj může být zneužit, tak i átmavičára může být zneužita vědomě či většinou nevědomě.
A to zneužití podle mně spočívá v nevědomém odstřihnutí nepodhodlných částí sama sebe - nedořešené rodinné vazby a vztahy, vztahy k rodičům, individuální karma atd.
Před časem mně dost zajímalo, proč hodně "džnaninů" umřelo na rakovinu. V rámci konstelačního náhledu jsem se díval specielně na Ramanu a vyšlo tam nedořešené a nepřiajté odmítnutí otcem a nenávist k matce (taky jeden z možných důvodů nenastoupení cesty Síly).
Jakkoliv nepopírám a jsem stále inpirován jeho proudem Vědomí, tak taky nemůžu nevidět i to, že tam něco nehrálo v projevu. A pokud vyjdu z pohledu, že svou realitu si tvoříme jen a jen sami, tak je tak je ta rakovina hodna průzkum už pro vlastní poučení.
Proč to píšu? Chci říci, že átmavičára může být dobrým prostředkemk Poznání sama sebe. Je ale potřeba velké velké úpřimnosti sama k sobě, jestli opravdu neutíkam před něčím nepohodlným. Často prostě odevzdaní nějakého problému či situace bez jeho vhledu a pochopení nefunguje a opakuje se stále a stále dokola.
Takže přejji sobě i vám mnoho štěstí na cestě Vědomí i Síly.
Ramana nám všem krásně ukázal tu první, po té druhé se můžeme poohlédnout třeba v magii.

Díky.

Tohle je něco, v čem stojí za to mít zcela jasno.

1) Osvobodit se od připoutanosti k tělu a nechat tělo, ať si tu svou karmu dojede jakýmkoliv způsobem.

2) Poznat kým jsme a umožnit prožití plnohodnotného života v těle.

Ta první věc je zcela jasná, ta druhá věc je vracení se do snu a jeho odžití v lepším provedení.

Možná ta druhá věc přitahuje jen, když ještě všechny touhy nebyly naplněny.

Tohle je něco, v čem stojí za to mít zcela jasno.

1) Osvobodit se od připoutanosti k tělu a nechat tělo, ať si tu svou karmu dojede jakýmkoliv způsobem.

2) Poznat kým jsme a umožnit prožití plnohodnotného života v těle.

Ta první věc je zcela jasná, ta druhá věc je vracení se do snu a jeho odžití v lepším provedení.

Možná ta druhá věc přitahuje jen, když ještě všechny touhy nebyly naplněny.[/quote]

Podle mně je to taková mixatura :-). Přání je ve své podstatě prázdné, ale zaroveň touží naplnění. A píše to i například Crowley či současně E.A. Koetting (http://www.becomealivinggod.com/), že magie na vrcholné úrovní dokáže tvořit cokoli a že hlavní poznání toho je prázdná zkušenost.

Jano, bod 1 může být podle mně megazrádný, protože to lehce můžeme zaměnit za apatickou lhostejnost k životu a životní oběť. Takže zase úpřimnost, úpřimost a úpřimnost.
"1) Osvobodit se od připoutanosti k tělu a nechat tělo, ať si tu svou karmu dojede jakýmkoliv způsobem."

Můj současný životní záměr je být a mít radost z bytí a tvoření i destrukce.

"You are being of power, of strength. That which exists in the formed invisibility is to be made flesh. Solidify and strengthen your own Temple, and your empire will rise around you."
Jsi bytost moci a síly. To, co existuje v neviditelné formě, se chce vtělit a fyzicky stvořit. Zpevní a posil svůj Chrám a tvá říše kolem tebe vyroste.

"Build your empire upon this earth. Greed is not the key by which you will rise, nor is contentment, but assertion of your Godhood into every alley of this world is the key."
Postav svou říši tady na Zemi. Chtíč není klíčem, na kterém budeš stavět, ani spokojenost. Klíčem je uplatnění tvého Božství v každé cestičce toho světa.

Absurdním výsledkem celé akce je pravděpodobně zase tohle:
"I am the formed abyss. We are not different. All things are formed from one primordial nothingness, not at some point of in the distant past, but in each moment. Every moment that you consider me, I come into being. Every moment that you consider yourself, you are brought into existence. Stop considering yourself, and you will cease to be."
Jsem zformovaná Prázdnota. Nejsme odlišní. Všechny věci jsou tvořený z původního NIc, ne v minulosti, ale kažém přítomném momentu. Kdykoliv vnímáš mně, vznikám a stávám se bytostí. Kdykoliv vnímáš sebe, jsi přiveden do existence. Přestaneš vnímat sám sebe, přestaneš existovat.

Výňatky jsou z knižky Kniha Azazelova (http://balkansarcanebindings.blogspot.c ... amned.html)

Tak at se vam zije kurva dobre!

Zatim, Michal

vostalpetr píše:

Kdykoliv vnímáš mně, vznikám a stávám se bytostí.

Mně se někdy stává že když někoho vnímám, tak se stává krávou či volem.

Ale to by mohlo být mou bujnou fantazií a tvořivě zaměřenou myslí...

Tedy vlatně mnohem lépe mně to jde, když vnímám pouze názory a nejsem omezen vnímáním těla...

Petre, jak to myslis s tim telem. Telo (i to fyzicke) je mimoradne inteligentni a citlivy nastroj vnimani reality. Možná máš na mysli to, že když vnímám jen skrze fyzicke tělo.

mmuller píše:Ahoj, byl jsem požádán Janou o příspěvek tak jsem tu.
Átmavičára je nástroj. A jako každý nástroj může být zneužit, tak i átmavičára může být zneužita vědomě či většinou nevědomě.
A to zneužití podle mně spočívá v nevědomém odstřihnutí nepodhodlných částí sama sebe - nedořešené rodinné vazby a vztahy, vztahy k rodičům, individuální karma atd.
Před časem mně dost zajímalo, proč hodně "džnaninů" umřelo na rakovinu. V rámci konstelačního náhledu jsem se díval specielně na Ramanu a vyšlo tam nedořešené a nepřiajté odmítnutí otcem a nenávist k matce (taky jeden z možných důvodů nenastoupení cesty Síly).
Jakkoliv nepopírám a jsem stále inpirován jeho proudem Vědomí, tak taky nemůžu nevidět i to, že tam něco nehrálo v projevu. A pokud vyjdu z pohledu, že svou realitu si tvoříme jen a jen sami, tak je tak je ta rakovina hodna průzkum už pro vlastní poučení.
Proč to píšu? Chci říci, že átmavičára může být dobrým prostředkemk Poznání sama sebe. Je ale potřeba velké velké úpřimnosti sama k sobě, jestli opravdu neutíkam před něčím nepohodlným. Často prostě odevzdaní nějakého problému či situace bez jeho vhledu a pochopení nefunguje a opakuje se stále a stále dokola.
Takže přejji sobě i vám mnoho štěstí na cestě Vědomí i Síly.
Ramana nám všem krásně ukázal tu první, po té druhé se můžeme poohlédnout třeba v magii.

atmavičára nemůže řešit nevědomé věci.. pokud chceme odstranit věci nevědomí udělá to za nás božské JÁ.. realizace ale neznamená že karma zmizí, pouze se nás přestane týkat, mluví o tom všichni realizovaní guruové.. proto se může na tělě objevovat forma karmy třeba jako rakovina, ale dotyčného už se to netýká, protože nemá ego, tělo mu již nepatří (jako si myslíme my že nám patří), proto to příliš neřeší.. nedořešené rodinné vztahy můžou zůstat v karmě, ale pokud realizujeme JÁ, je nám to už prakticky jedno co v karmě zůstalo a co ne.. není potřeba se zabývat tím co zůstane v karmě, až realizujeme, o to se už postará bůh sám.. atmavičára je pouze nástroj mysli k jejímu vlastnímu zastavení.. tu ostatní práci (odstranění, spálení všeho), když mysl stojí, udělá milost božského JÁ, která je v každém člověku..

vostalpetr píše:

2) Poznat kým jsme a umožnit prožití plnohodnotného života v těle.

No řeč asi spíše bude o rozpuštění karmy zvané tělo,
nežli o plnohodnotném životě v těle...

Ramana sice říkal, že není tělo, takže tělu nevěnoval pozornost ale tělo je prostě karma,
a on tuto karmu jen nechal dojet s tím, že se prostě se smrtí rozpustí

To mně tedy osobně nepřipadá jako dobrý způsob řešení karmy

Proto také dávám přednost dzogčhenu a ne Ramanovu učení

souhlasím s ramanou protože dávám přednost ramanovi a ne džogenu.. karma at se rozpustí, proč bych měl ještě potom karmu řešit, když to milost udělá sama..

rafael píše:

vostalpetr píše:

2) Poznat kým jsme a umožnit prožití plnohodnotného života v těle.

No řeč asi spíše bude o rozpuštění karmy zvané tělo,
nežli o plnohodnotném životě v těle...

Ramana sice říkal, že není tělo, takže tělu nevěnoval pozornost ale tělo je prostě karma,
a on tuto karmu jen nechal dojet s tím, že se prostě se smrtí rozpustí

To mně tedy osobně nepřipadá jako dobrý způsob řešení karmy

Proto také dávám přednost dzogčhenu a ne Ramanovu učení

souhlasím s ramanou protože dávám přednost ramanovi a ne džogenu.. karma at se rozpustí, proč bych měl ještě potom karmu řešit, když to milost udělá sama..

Mně teda pořád přichází, že pokud chci cokoliv rozpustit, tak to musím zřít a porozumět. Ale ne každý to třeba tak má. Asi záleží taky na to, jak má kdo otevřenou inkarnační paměť.

Jana píše:Nevím, jestli je inkarnační paměť k něčemu dobrá. V podstatě se mi všechny ty inkarnace slily jako film, sen, který na samotné podstatě existence vůbec nic nemění. Ať se v nich objevilo cokoliv, jako by se nic nikdy nestalo.

Tedy z mého pohledu není co rozpouštět.

Jano, to je asi na osobni pokec, ale ja mam pocit ze je a kupa. Jen mit chut se na to podivat. Všechny ty kecy o vědomí a milosti můžou taky být jen taková maškáráda před skutečnou pravdou.

Může to být opravdové a může to být docela schovávaná samé před sebou.

karma at se rozpustí, proč bych měl ještě potom karmu řešit, když to milost udělá sama..

mmuller píše: Mně teda pořád přichází, že pokud chci cokoliv rozpustit, tak to musím zřít a porozumět.

Rozpoznat to, co mě bez mého vědomí ovládá, je dar. V té chvíli je šance plně to v sobě pochopit a přijmout - tím se ta energie rozpustí.

Jenže dokud odmítám v sobě všechno, co vnímám jako nežádoucí, rozpoznat se to nedá. Zmizí to z vědomí, jako by to nikdy neexistovalo, dál to rozhoduje, jak zareaguju, a já o tom nemám ani tušení. Vidím ty negace už jen na druhých, tím víc, čím víc je toho potlačeného ve mně. A tím větší vzniká potřeba to kompenzovat advaitovým pohledem.

Tohle si uvědomit, pokorně sklonit hlavu a tenhle fakt přijmout - to je asi ta největší milost. Aspoň u mě to tak bylo - byl to bod obratu po mnohaletém praktikování karmajógy, džnánajógy i átmavičáry.

Některý z Probuzených (už nevím který) řekl, že ať došlo k probuzení kteroukoliv cestou, nezbytné kvality zdůrazňované zbývajícími cestami se v člověku postupně zaktivovaly samy (zřejmě v případech, kdy vasány nebyly tak silné, ani nepřístupné světlu vědomí, aby došlo k trvalému ulpění na nich.)

Možná proto může Raméš Balsekar působit jako milující bhakta, ačkoliv byl čistý džnánin a až do smrti učil cestu džnány.