Átmavičára jako únik

Moderátor: mmuller

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 16:56:21

Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.

A jak jsi k tomuto dospěla?
Je to tvá domněnka, nebo ti to ona Přítomnost pošeptala do ouška?


:D
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 17:07:39

Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.

To, co se děje, se děje v přítomnosti - všechny příběhy se neustále rozvíjejí v přítomnosti. Kde jinde by se to dělo?
Ego přítomnost nevnímá, upíná se na budoucnost nebo na minulost, proto má dojem, že přítomnost nemá žádný příběh.
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 17:12:48

Aha, proto je příběh popisující Buddhovu cestu od nevědomosti k osvícení iluzí

:D
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 17:35:14

Jana píše:
Návštěvník píše:
Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.

A jak jsi k tomuto dospěla?
Je to tvá domněnka, nebo ti to ona Přítomnost pošeptala do ouška?


:D

Vyzkušej si to:

Jaký má Přítomnost zrovna teď tady příběh ?

K tomu, aby mohl být příběh, musí tady být mimo Přítomnosti, která je bez času a prostoru, ještě představa v čase a prostoru.

Nemá příběh? :D :D
A co příběh Jana?

A nebo třeba tento příběh Přítomnosti..
Mě to, čemu říkáš Přítomnost, předvedla to, že i ona má své hranice....sice nevím, proč mi to kázala, ale jistě to mělo nějaký důvod, příběh. Možná se Přítomnost smršťuje, protože na ni dotírá Temnota, nebo naopak se Přítomnost roztahuje a přeměňuje Temnotu na zářící Přítomnost. nebo, také je možné, že se kdesi, mimo naši Přítomnost, vylíhla nová, cizí Přítomnost, možná naše Přítomnost má obavy z oné jiné cizí Přítomnosti, možná ona cizí Přítomnost je ona Temnota, co obklopuje naši zářivou přítomnost a ohrožuje trvání naší Přítomnosti...

:)
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 17:46:46

Jana píše:
Návštěvník píše:Aha, proto je příběh popisující Buddhovu cestu od nevědomosti k osvícení iluzí

:D


V téhle chvíli je příběh i toho nejsvatějšího svatého jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným.

jj, i rodina vznikala postupně, byl by to dlouhý příběh, jak se postupně vytvořila, a tenhle příběh je jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným... Proto by se nemělo brát vážně, že je třeba jim někdy uvařit... jsou to všechno jen snové iluze.
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 17:47:03

vostalpetr píše:
Nemá příběh?


V nirvikalpa sam. nemá příběh, nebot zde není vědomí světa

(vono nakonec stačí zavřít voči a už taky nemáš příběh)

Jinak samozřejmě v sahadža nivikalpa s. už má příběh, vše je tvořeno v přítomnosti

(nakonec stačí otevřít oči a máš příběh)


:D :D :D

Já píšu o nirvikalpě.
A nepopisuji fyzikální svět, ale transcendentno, nebo-li onen zářivý subprostor, Prázdnotu, z pozice celého Vědomí zářivé Prázdnoty.

:)
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 17:53:06

Návštěvník píše:
Jana píše:
Návštěvník píše:Aha, proto je příběh popisující Buddhovu cestu od nevědomosti k osvícení iluzí

:D


V téhle chvíli je příběh i toho nejsvatějšího svatého jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným.

jj, i rodina vznikala postupně, byl by to dlouhý příběh, jak se postupně vytvořila, a tenhle příběh je jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným... Proto by se nemělo brát vážně, že je třeba jim někdy uvařit... jsou to všechno jen snové iluze.

Protože

Jana píše:Přítomnost není záležitostí snu v mysli o minulosti a budoucnosti, ale je jedinou skutečností a ta skutečnost je beze snu

o něčem tak iluzorním jako je rodina, která vznikla díky příběhu o seznámení předků, narození dětí, atd atd...

V téhle chvíli je příběh vlastní rodiny jen představou, snem v mysli, není ničím skutečným.
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 18:32:22

Návštěvník píše:
Jana píše:
Návštěvník píše:Aha, proto je příběh popisující Buddhovu cestu od nevědomosti k osvícení iluzí

:D


V téhle chvíli je příběh i toho nejsvatějšího svatého jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným.

jj, i rodina vznikala postupně, byl by to dlouhý příběh, jak se postupně vytvořila, a tenhle příběh je jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným... Proto by se nemělo brát vážně, že je třeba jim někdy uvařit... jsou to všechno jen snové iluze.

Protože

Jana píše:Přítomnost není záležitostí snu v mysli o minulosti a budoucnosti, ale je jedinou skutečností a ta skutečnost je beze snu

o něčem tak iluzorním jako je rodina, která vznikla díky příběhu o seznámení předků, narození dětí, atd atd...

V téhle chvíli je příběh vlastní rodiny jen představou, snem v mysli, není ničím skutečným.

Proto běda kdyby někdo bral svou rodinu vážně... byl by to projev naprosté duchovní nevědomosti!
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod rafael » pon 05. kvě 2014 19:31:35

Návštěvník píše:
Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.

A jak jsi k tomuto dospěla?
Je to tvá domněnka, nebo ti to ona Přítomnost pošeptala do ouška?


:D

proč by to měla být domněnka?? je to výsledek praxe, výsledek omezení ega mysli, pak zbývá přítomnost bez otázek, domněnek a všeho ostatního.. pouze spočívání v přítomnosti ve vnitřní pozornosti..
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 562
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 19:48:14

Jana píše: po ničem proměnlivém nezůstanou žádné stopy

Po všem proměnlivém neustále zůstávají stopy - modifikace mentální energie.
Že se rychle ztratí z dohledu osobního vědomí, které si připadá prázdné od jakýchkoliv stop, je způsobeno tím, že

"Každý z nás je kolekcí podprahových impulzů, o kterých z 80% nic nevíme."

Václav Cílek

"Ten, kdo svou nevědomou stránku zná nejméně, je jí ovlivněn nejvíc. Není si toho však vědom. Nevědomí se skrytě účastní života vždy a všude; tuto spoluúčast není třeba hledat. To, co je potřeba hledat, je uvědomění nevědomých obsahů, které se chystají proniknout do našeho jednání; můžeme tak zabránit tajnému vměšování nevědomí a jeho nežádoucím následkům…

Člověku vůbec nepomůže, když bude kultivovat jen polovinu uvědomění svého stavu a druhou polovinu bude zakrývat iluzemi."


Žák Mistra Nisargadatty Maharadže, Stephen Wolinsky

Atmavičára může vést k probuzení. Nebo se může využívat jako teorie, umožňující tato fakta ignorovat.
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 19:49:58

Jana píše:
Je átmavičára cestou od začátku do konce? Myslím, že může a taky nemusí. Átmavičára je stezkou sebepoznání. Například pomocí otázky „Kdo jsem já?“. Nebo upřením pozornosti na sama sebe jako pozorující vědomí. Myslím, že je to dobrá metoda, která má ale svá ALE…

Může se stát metodou, pomocí které nevědomě unikáme ze světa a řešení problémů v něm.
Müller Michal - Sebepoznání
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 21:28:50

armin píše:
Návštěvník píše:Já píšu o nirvikalpě.
A nepopisuji fyzikální svět, ale transcendentno, nebo-li onen zářivý subprostor, Prázdnotu, z pozice celého Vědomí zářivé Prázdnoty.

:)

Probuď se !
Popisuješ svoje představy o transcendentnu, o zářivém subprostoru a to z pozice ega. :D

To nebyly představy mého ega, ani mého Já. To všechno si myslela ona zářivá Prázdnota, ona Přítomnost, ona Pravda., ono Vědomí, onen Bůh.
Pokud jsem později o nirvikalpě něco četla, tak ji lidi popisovali spíš něco jako pád do světla, ale u mě to bylo bohužel jinak - pro mne si to TO sáhlo samo, když jsem si lebedila v savikalpě a pak mne to do ní zase vrátilo zpět.

Ale stejně je to jedno, jestli mi věříš nebo ne. na ufouny také nevěříš.... :D
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 21:44:28

armin píše:
Já píšu o nirvikalpě.
A nepopisuji fyzikální svět, ale transcendentno, nebo-li onen zářivý subprostor, Prázdnotu, z pozice celého Vědomí zářivé Prázdnoty.

:)

Probuď se !
Popisuješ svoje představy o transcendentnu, o zářivém subprostoru a to z pozice ega. :D

Proč by se měla probudit? Vždyť trvat na své vlastní probuzenosti je hra, umožňující pokračovat v iluzi :)

Bytí totiž nic nevlastní, je přímo absurdní, že by v diskusi prohlašovalo a ujišťovalo někoho druhého (koho? když všechno je Bytím?), že

o svou realizaci nemůže přijít


Kdo může přijít o představu vlastní realizovanosti, je iluzorní osobní já, které je ochotné udělat cokoliv, aby o tuhle představu nepřišlo.
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Linda » sob 07. čer 2014 20:44:22

Jana píše:
Je átmavičára cestou od začátku do konce? Myslím, že může a taky nemusí. Átmavičára je stezkou sebepoznání. Například pomocí otázky „Kdo jsem já?“. Nebo upřením pozornosti na sama sebe jako pozorující vědomí. Myslím, že je to dobrá metoda, která má ale svá ALE…

Může se stát metodou, pomocí které nevědomě unikáme ze světa a řešení problémů v něm... Uvedu konkrétní příklad.

Prožívám se již jako Já a tedy znám svůj základ, svou pravou podstatu. Vyvstane nějaký nejasný strach z toho, že mám jít večer na setkání s přáteli. Vím, že kdybych tam šel, tak můžu zpracovat svůj strach a nedůvěru při jednání s lidmi. Tak co udělám s tím strachem? Položím si otázku „Kdo jsem já?“ „Kdo je ten, kdo to pozoruje?“ a strach začne pomalu mizet. Otázka je, kam ten strach zmizí. V ideálním případě se rozpustí, ale taky může dojít k tomu, že strach tou otázkou prostě potlačím. Pěkně si to potom zracionalizuji, že přece je lepší sedět doma a meditovat na Já, než jít na to setkaní. Prostě se v tu chvíli bojím zrcadla, které mi mohou nastavit ostatní. Je to v tu chvíli únik před vlastním problémem.

Hlavním problémem může být tedy to, že se nám může zdát, že všechno v Já rozpouštíme. Ale opak může být pravdou. Nevědomě se některým věcem můžeme bránit, výše zmíněným způsobem racionalizovat a problém nechávat ležet ladem, nebo ještě prohlubovat.

Z vlastní zkušenosti mohu říct, že praktikování átmavičáry mi velmi pomohlo k poznání mého věčného Já, ale moc mi nepomohlo poznat a pochopit mé nevědomé vzorce chování, které ovlivňovaly a ovlivňují můj život. Myslím, že opravdu nestačí jakýkoli pocit nebo myšlenku pozorovat a vrátit do Zdroje. Zvlášť v případě podvědomých vzorců chování je nutné jít ke zdroji – ne do neprojevu, do Já, ale do hlubin našeho podvědomí a daný energetický vzorec chování a jednání změnit od prazákladu.

V tom nám myslím átmavičára v mnoha případech moc nepomůže. Na to je mnohem lepší ... hlavně svět a lidé v něm, kteří nám dělají zrcadla nás samých v každém okamžiku našeho života. Nevyhnutelné podle mě také je naučit se pracovat s pocity a emocemi a zjistit, co nám sdělují. Pokud své pocity jen pozorujeme a ignorujeme, tak se také můžeme řítit do velké jámy, ze které se budeme dlouho vyhrabávat ven.


Átmavičára neboli zkoumání sama sebe toto zkoumání podle mě redukuje jen na naši neprojevenou úroveň. Když si džňánin položí otázku „Kdo jsem já“, tak má dojít k tomu, že je čistým Vědomím, které spočívá samo v sobě, a vše se nachází v něm jako ve Vědomí.

Osobně bych tedy rozšířil átmavičáry, tento krásný nástroj sebezkoumání na všechny části naší bytosti. Pak bychom se podle mě vyvíjeli více harmonicky a ke své škodě nepreferovali jednu část Skutečnosti před druhou. Můžu to uvést na příkladu lásky. Místo toho, že budeme nejvíce milovat naše pravé Já, budeme stejně tak milovat naši individualitu a její klady a zápory, totéž milovat u jiných a tím rozšíříme lásku na celou Skutečnost. Budeme jednoduše řečeno milovat a přijímat sami sebe na všech úrovních své existence.

http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2004071401

Müller Michal - Sebepoznání - 15. 07. 2004

Mě to před léty přivedlo ke stejnému pochopení, o kterém tu píše Michal. Zkušenost nedvojnosti neproměnila sklony a jejich motivace, uložené mimo dohled vědomí, po nějaké době se začnou znovu projevovat, kdykoliv je něco zaktualizuje.

Když člověk žije sám, zůstává podvědomí otevřené a jeho obsahy vyvstávají ve vědomí i bez podnětů zvenčí. Není to žádný med :D

Možná proto Ramana ještě mnoho let po zkušenosti probuzení žil úplně sám v jeskyni - nastávalo postupné rozpouštění toho, co dál způsobovalo vyvstávání reakcí na dění duálním způsobem. Jemu trvalo tuším skoro dvacet let, než byl ochotný vrátit se do společnosti lidí a mluvit s nimi o tom, co vede ke zkušenosti nedvojnosti.

Tou zkušeností začíná další etapa cesty. Je snazší v tom, že je možné kdykoliv si uvědomit nedvojnost a rozpoznat Ji jako podstatu jakéhokoliv tvaru, který Jediná Energie právě ze Sebe Samé vytváří: všeho tzv "dobrého" i tzv. "špatného", všeho, co dělá "já" (i co mu napadá), i toho, co dělají "ti kolem", včetně fyzických tvarů, skrze které k tomu dochází. Jestli v momentální situaci dojde k rozpoznání nedvojné Podstaty právě projevené reakce i její motivace, a ta tím zeslábne, nebo jestli nastane navyklé sebeztotožnění, se už neřeší. Je to, jak to je.

Taky zmizel zájem, jestli někdy nastane neduální vnímání Sebe Sama natrvalo, jestli vyvstávání navyklých vasán jednou skončí, jestli se už rozpoznávají všechny motivace, t.j. nevědomé příčiny, které je spouštějí, atd atd atd... Přijímá se to takové, jaké to právě je :yes:
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod roman » sob 07. čer 2014 21:52:14

Taky zmizel zájem, jestli někdy nastane neduální vnímání Sebe Sama natrvalo
    Tak zájem je základem unikání a vyčlenování a jeho pravou rukou je snaha. A každá snaha dosáhnout vnímání sama sebe neduálně aktivuje právě ten duální kolotoč na plný obrátky. Po zkušenosti neduálního prožívání(ne prožitku!) a návratu zpět k ego vnímání skutečnosti se může objevit touha či pnutí k tomuto stavu-nestavu, avšak když tato "zkušenost" byla ryzí, pak následuje ruku v ruce s ní pochopení a netendence tohoto stavu-nestavu jakýmkoliv způsobem dosahovat či nedosahovat. Je vcelku jasný(ne intelektualně), že jakákoliv snaha je kontraproduktivní. Tato jistota pramení z hlubší sféry než je pouhé intelektuální pochopení.
      roman
       
      Příspěvky: 265
      Registrován: pon 07. lis 2011 12:56:02

      PředchozíDalší

      Zpět na Za tím vším

      Kdo je online

      Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků