Átmavičára jako únik

Moderátor: mmuller

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. dub 2014 0:26:46

Dobrou noc a sladké sny. :knock:

A přečti si ten poslední odkaz, je opravdu dobře napsaný.

A drbat mne klidně můžeš, přihlášený se může podívat a ukojit svou zvědavost o tom kdo jsem,
a nepřihlášenému by mělo být jedno, kdo jsem.
Chce-li to také vědět, tak ať se přihlásí a podívá se.

:D
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. dub 2014 8:30:41

Za pozornost stojí toto:

Samádhi má různé stupně.

Po několikaletém cvičení asán a pránajámy poznají adepti jógy většinou lája samádhi - jedná se o pocit hlubokého odpočinku, štěstí a zapomenutí těla.

Sahadža samadhi zažívají často bhaktijógíni, odpovídá láskou doširoka otevřené srdeční čakře.

Avšak teprve savikalpa a nirvikalpa samadhi znamená postupný průlom do duchovních světů, odkud již není návratu

:)
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. dub 2014 10:06:51

vostalpetr píše:
Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil...


Na toto nemusím ani praktikovat dzogčhen a ani nějakou velkou pozornost... :D

Přece každý hněv, či emoce či myšlenka či pocit se jednou sama od sebe zprázdní....

Nebo máš snad pocit, že když se někdo rozlobí, tak se bude zlobit až do konce života ?

Jistě že ne, o tohle přece vůbec nejde.

Jde o to, že každým sebeztotožněním se posílí sklon rozhněvat se: posílila se celková zásoba hněvivé energie. Příště, až tě něco rozčílí, tě to rozčílí víc.

Stejně to funguje v opačném směru: kdykoliv se vyvstalý hněv rozpozná jako prvotní energie a rozplyne se, celková zásoba hněvivé energie se o něco zmenšila - zeslábnul sklon automaticky zareagovat hněvem a ztotožnit se s ním - a vypadnout tak z prostorovosti neosobního vědomí.

Prostorovost nekonečného vědomí není v dzogčhenu nějaký "duchovní" stav, kterého se dá dosáhnout jen v ústraní v meditaci, představami světla atd, jak je to na těch videjích - to je návod pro začátečníky. Prostorovost nekonečného vědomí je tu během všeho, co se během dne děje, a každým sebeztotožněním s jakýmkoliv objektem se z něj vypadne. Podstatné je, že čím častěji se ztotožníš, tím víc se posílí sklon vědomí se ztotožňovat s objekty, a příště proto vznikne rychlejší a silnější sebeztotožnění. Trvalé vnímání všeho z prostorovosti neomezeného vědomí je pak nemožné.
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 30. dub 2014 10:13:37

Jo a ten návštěvník co tam dával v noci citace od viewtopic.php?f=260&t=3344&start=140#p71638 byl někdo jiný. Asi mi nezbyde než se nějak pojmenovat, aby sis nás nepletl, i když být a vnímat se jako nepojmenované je docela fajn :D

Vlastně můžu psát jako bezejmenný
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod bezejmenný » stř 30. dub 2014 10:34:43

To oč především jde v první řadě, je to uvědomění prostoru,
pak následuje rozpuštění vasán

Taktak. Rozpoznáním vyvstalé vasány jako tvaru - nebo spíš pohybu - prázdné prvotní energie.

To nejde dělat záměrnou bdělostí, jen rozpoznáváním z prostorového vnímání. V něm se totiž objevení každé vasánky rozpozná docela snadno.
Ale když vyvstane nějaká silnější a dojde k sebeztotožnění s ní, prostorové vnímání je fuč.

Dojde ti to až dodatečně, protože je to dost velký rozdíl.

Potíž je, že zvětšování sebeztotožňovacího sklonu je samozaslepovací a že i když to už víš, nejde to ovlivnit vědomým rozhodnutím se neztotožňovat. Když si ale tohle všechno jasně uvědomuješ a nesnažíš se s tím nic dělat, po čase se ukáže, že nějak ubylo sebeztotožňování a je taky slabší, i když se nedá poznat, proč.
bezejmenný
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod bezejmenný » stř 30. dub 2014 10:43:33

Možná ubývá sebeztotožňování jen proto, že prostorové vnímání je pohodlnější než stav sebeztotožování, asi jako je pohodlnější chodit po trávě bos než v botách, které tlačí. Zout ty nepohodlné boty, když si je nevědomky ze zvyku obul, nikdo cvičit nemusí :D
bezejmenný
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod bezejmenný » sob 03. kvě 2014 18:37:29

vostalpetr píše:Uvědomění prostoru se děje bez vůle a záměru,
a stejně tak rozpouštění vasán

Proto žádný záměrný bdělý pozorování a rozpouštění

Jenže když si člověk pořádně nevyzkoušel duchovní podnikatelství,
většinou není šance tohle uvidět

ego se staví do pozice pozorovatele, kdo jiný,
a až po nějaké době se to začne vnímat

a nemusí to být zřejmé docela dlouho
bezejmenný
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod bezejmenný » sob 03. kvě 2014 20:39:26

vostalpetr píše:Já spíše vycházím při svých teoriích z mé malinké osobní zkušenosti realizace

Mě teoretizování nebaví,
vycházím z ní spíš v praxi

ale ani dočasná zkušenost realizace nevyloučí možnost,
že si člověk pak řekne "tedy, tohle je potřeba dosáhnout natrvalo"

a už se v tom veze
bezejmenný
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Pavla » pon 05. kvě 2014 5:35:50

Jana píše:
vostalpetr píše:
Kdo jsi, když si o sobě nic nemyslíš ?


Ego, co si o sobě nic nemyslí...


Když si o sobě nic nemyslíš, jak poznáš, že jsi ego ?

:D


jednoduše, protože to jsi stále ty, kdo si nic nemyslí (ty ráda věříš tomu, že je to Bůh, ale jsi to ty) ty si myslíš, nebo ty si nemyslíš
Pavla
 
Příspěvky: 465
Registrován: stř 19. bře 2014 12:01:44

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Pavla » pon 05. kvě 2014 6:16:03

Jana píše:
Pavla píše:
jednoduše, protože to jsi stále ty, kdo si nic nemyslí (ty ráda věříš tomu, že je to Bůh, ale jsi to ty) ty si myslíš, nebo ty si nemyslíš

Moc si o sobě myslíš, Pavlo. K domu, abys mohla přímo poznat kdo jsi bez zkreslení iluzemi a představami, které vytváří mysl, je zapotřebí naučit se nic si nemyslet.
Není to zas až tak těžké, jako miminko jsi to uměla.


mysl používám konstruktivně, jako nástroj, jako dar

Pro mě mysl není zdroj traumat a iluzorních představ...
Pavla
 
Příspěvky: 465
Registrován: stř 19. bře 2014 12:01:44

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Pavla » pon 05. kvě 2014 6:26:55

Jana píše:[Mluvíš pravdu ?

Opravdu Tě nikdy netrápí žádná myšlenka, žádná představa ?
Rozeznáš iluzi od skutečnosti ?
Opravdu Tě nikdy nic netrápí ?



mluvím pravdu, tak,jak jsem ji momentálně schopna pojmout

Iluzi od skutečnosti rozeznám.

Nemám ale asi na rozdíl od tebe pocit, že smyslem života je nezažít žádné trápení... :) Nevadí mi pocity smutku, pocity, kdy je srdce zjitřené nějakými negativními emocemi.... Myšlenky a představy mě netrápí... Hraju si s nimi.
Pavla
 
Příspěvky: 465
Registrován: stř 19. bře 2014 12:01:44

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod rafael » pon 05. kvě 2014 15:24:59

To, co se do té prázdnoty cpe, jsou pořád představy, Armine,

a teď ještě najít ten zdroj, kde se ty představy líhnou.


najít zdroj a rozpoustit ho v božské energii JÁ, nebo kristu, nebo jak to kdo nazývá..
Uživatelský avatar
rafael
 
Příspěvky: 562
Registrován: stř 02. led 2013 13:13:54

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 16:11:55

Proč lidé trpí samomluvou? A proč to pozoruji častěji u žen?

Když jezdím po městě, často, ale opravdu překvapivě často vidím jít člověka, častěji ženu, která si povídá sama pro sebe. Co ty lidi k tomu vede? Mám dojem, že to je častější ve městech, kde není práce, nejsou ideální podmínky pro bydlení. Nebo je to o něčem jiném? Je to zvyk těch komunikativních? To by mi to na stará kolena hrozilo taky! Dnes jsem z auta zase viděla ženu, ta i gestikulovala rukama. Jen jsem si řekla - další jedna. Může mi to někdo vysvětlit? Já myslím, že o tom ty lidi ani nevědí.

Radkin Honzák :

Moje odpověď by mohla začít odkazem na mozkové struktury šimpanzů a goril, které jsou pokládány za vývojové předchůdce našeho centra řeči, ale myslím, že tím by její rozsah nepřiměřeně narostl, takže pojďme k jádru věci...

Jestliže je ticha přespříliš a intrapsychické napětí stoupá, mohou ženy, ale i muži začít oslovovat sami sebe. Typickým modelem je zpěv v pustém lese. Napětí z osamění ale může narůstat i mezi lidmi, s nimiž není možno navázat kontakt. Všichni vedeme neustále jakýsi vnitřní dialog, který se za těchto tísnivých okolností může projevit také navenek. U někoho se z toho stane (zlo)zvyk...


(pokračování na http://psychologie.cz/pribehy-ctenaru/p ... eji-u-zen/



Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 16:41:26

Jana píše:Je tady jen projekce představ a pocitů ve vědomí.

Kdo je ten, kdo se v těch pocitech a představách zachytává ? Kdo na nich ulpívá ?

Je to jen ten sen o té osobě, který se objevil a zase zmizí, tak jako ráno beze stopy mizí noční sen.
To, že to byl jen sen, poznáš podle toho, že po něm není ani stopy.

Tak po ničem proměnlivém nezůstanou žádné stopy.

To, co jsi, není ničím proměnlivým, i když je v Tobě nekonečný potenciál všech možností.

Tedy je tady i možnost ulpívat na iluzi, že se zachycuješ v představách, že je bereš vážně a ulpíváš na nich a je tady i ta možnost pouštění všech iluzí a poznávání skutečnosti.

Ani stopy?
A jak to, že jsi si vzpomněla na předchozí život?
To nebyla stopa??
Stop z předešlých snů zůstává v tomto životě hodně, jen si jich všimnout.... :)
:D
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 16:52:52

Jana píše: po ničem proměnlivém nezůstanou žádné stopy

Po všem proměnlivém neustále zůstávají stopy - modifikace mentální energie.
Že se rychle ztratí z dohledu osobního vědomí, které si připadá prázdné od jakýchkoliv stop, je způsobeno tím, že

"Každý z nás je kolekcí podprahových impulzů, o kterých z 80% nic nevíme."

Václav Cílek

"Ten, kdo svou nevědomou stránku zná nejméně, je jí ovlivněn nejvíc. Není si toho však vědom. Nevědomí se skrytě účastní života vždy a všude; tuto spoluúčast není třeba hledat. To, co je potřeba hledat, je uvědomění nevědomých obsahů, které se chystají proniknout do našeho jednání; můžeme tak zabránit tajnému vměšování nevědomí a jeho nežádoucím následkům…

Člověku vůbec nepomůže, když bude kultivovat jen polovinu uvědomění svého stavu a druhou polovinu bude zakrývat iluzemi."


Žák Mistra Nisargadatty Maharadže, Stephen Wolinsky
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 16:56:21

Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.

A jak jsi k tomuto dospěla?
Je to tvá domněnka, nebo ti to ona Přítomnost pošeptala do ouška?


:D
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 17:07:39

Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.

To, co se děje, se děje v přítomnosti - všechny příběhy se neustále rozvíjejí v přítomnosti. Kde jinde by se to dělo?
Ego přítomnost nevnímá, upíná se na budoucnost nebo na minulost, proto má dojem, že přítomnost nemá žádný příběh.
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 17:12:48

Aha, proto je příběh popisující Buddhovu cestu od nevědomosti k osvícení iluzí

:D
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 17:35:14

Jana píše:
Návštěvník píše:
Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.

A jak jsi k tomuto dospěla?
Je to tvá domněnka, nebo ti to ona Přítomnost pošeptala do ouška?


:D

Vyzkušej si to:

Jaký má Přítomnost zrovna teď tady příběh ?

K tomu, aby mohl být příběh, musí tady být mimo Přítomnosti, která je bez času a prostoru, ještě představa v čase a prostoru.

Nemá příběh? :D :D
A co příběh Jana?

A nebo třeba tento příběh Přítomnosti..
Mě to, čemu říkáš Přítomnost, předvedla to, že i ona má své hranice....sice nevím, proč mi to kázala, ale jistě to mělo nějaký důvod, příběh. Možná se Přítomnost smršťuje, protože na ni dotírá Temnota, nebo naopak se Přítomnost roztahuje a přeměňuje Temnotu na zářící Přítomnost. nebo, také je možné, že se kdesi, mimo naši Přítomnost, vylíhla nová, cizí Přítomnost, možná naše Přítomnost má obavy z oné jiné cizí Přítomnosti, možná ona cizí Přítomnost je ona Temnota, co obklopuje naši zářivou přítomnost a ohrožuje trvání naší Přítomnosti...

:)
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 05. kvě 2014 17:46:46

Jana píše:
Návštěvník píše:Aha, proto je příběh popisující Buddhovu cestu od nevědomosti k osvícení iluzí

:D


V téhle chvíli je příběh i toho nejsvatějšího svatého jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným.

jj, i rodina vznikala postupně, byl by to dlouhý příběh, jak se postupně vytvořila, a tenhle příběh je jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným... Proto by se nemělo brát vážně, že je třeba jim někdy uvařit... jsou to všechno jen snové iluze.
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Za tím vším

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník