Moderátor: mmuller
Samádhi má různé stupně.
Po několikaletém cvičení asán a pránajámy poznají adepti jógy většinou lája samádhi - jedná se o pocit hlubokého odpočinku, štěstí a zapomenutí těla.
Sahadža samadhi zažívají často bhaktijógíni, odpovídá láskou doširoka otevřené srdeční čakře.
Avšak teprve savikalpa a nirvikalpa samadhi znamená postupný průlom do duchovních světů, odkud již není návratu
vostalpetr píše:Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil...
Na toto nemusím ani praktikovat dzogčhen a ani nějakou velkou pozornost...
Přece každý hněv, či emoce či myšlenka či pocit se jednou sama od sebe zprázdní....
Nebo máš snad pocit, že když se někdo rozlobí, tak se bude zlobit až do konce života ?
To oč především jde v první řadě, je to uvědomění prostoru,
pak následuje rozpuštění vasán
vostalpetr píše:Uvědomění prostoru se děje bez vůle a záměru,
a stejně tak rozpouštění vasán
Proto žádný záměrný bdělý pozorování a rozpouštění
vostalpetr píše:Já spíše vycházím při svých teoriích z mé malinké osobní zkušenosti realizace
Jana píše:vostalpetr píše:Kdo jsi, když si o sobě nic nemyslíš ?
Ego, co si o sobě nic nemyslí...
Když si o sobě nic nemyslíš, jak poznáš, že jsi ego ?
Jana píše:Pavla píše:
jednoduše, protože to jsi stále ty, kdo si nic nemyslí (ty ráda věříš tomu, že je to Bůh, ale jsi to ty) ty si myslíš, nebo ty si nemyslíš
Moc si o sobě myslíš, Pavlo. K domu, abys mohla přímo poznat kdo jsi bez zkreslení iluzemi a představami, které vytváří mysl, je zapotřebí naučit se nic si nemyslet.
Není to zas až tak těžké, jako miminko jsi to uměla.
Jana píše:[Mluvíš pravdu ?
Opravdu Tě nikdy netrápí žádná myšlenka, žádná představa ?
Rozeznáš iluzi od skutečnosti ?
Opravdu Tě nikdy nic netrápí ?
To, co se do té prázdnoty cpe, jsou pořád představy, Armine,
a teď ještě najít ten zdroj, kde se ty představy líhnou.
Proč lidé trpí samomluvou? A proč to pozoruji častěji u žen?
Když jezdím po městě, často, ale opravdu překvapivě často vidím jít člověka, častěji ženu, která si povídá sama pro sebe. Co ty lidi k tomu vede? Mám dojem, že to je častější ve městech, kde není práce, nejsou ideální podmínky pro bydlení. Nebo je to o něčem jiném? Je to zvyk těch komunikativních? To by mi to na stará kolena hrozilo taky! Dnes jsem z auta zase viděla ženu, ta i gestikulovala rukama. Jen jsem si řekla - další jedna. Může mi to někdo vysvětlit? Já myslím, že o tom ty lidi ani nevědí.
Radkin Honzák :
Moje odpověď by mohla začít odkazem na mozkové struktury šimpanzů a goril, které jsou pokládány za vývojové předchůdce našeho centra řeči, ale myslím, že tím by její rozsah nepřiměřeně narostl, takže pojďme k jádru věci...
Jestliže je ticha přespříliš a intrapsychické napětí stoupá, mohou ženy, ale i muži začít oslovovat sami sebe. Typickým modelem je zpěv v pustém lese. Napětí z osamění ale může narůstat i mezi lidmi, s nimiž není možno navázat kontakt. Všichni vedeme neustále jakýsi vnitřní dialog, který se za těchto tísnivých okolností může projevit také navenek. U někoho se z toho stane (zlo)zvyk...
(pokračování na http://psychologie.cz/pribehy-ctenaru/p ... eji-u-zen/
Jana píše:Je tady jen projekce představ a pocitů ve vědomí.
Kdo je ten, kdo se v těch pocitech a představách zachytává ? Kdo na nich ulpívá ?
Je to jen ten sen o té osobě, který se objevil a zase zmizí, tak jako ráno beze stopy mizí noční sen.
To, že to byl jen sen, poznáš podle toho, že po něm není ani stopy.
Tak po ničem proměnlivém nezůstanou žádné stopy.
To, co jsi, není ničím proměnlivým, i když je v Tobě nekonečný potenciál všech možností.
Tedy je tady i možnost ulpívat na iluzi, že se zachycuješ v představách, že je bereš vážně a ulpíváš na nich a je tady i ta možnost pouštění všech iluzí a poznávání skutečnosti.
Jana píše: po ničem proměnlivém nezůstanou žádné stopy
"Každý z nás je kolekcí podprahových impulzů, o kterých z 80% nic nevíme."
Václav Cílek
"Ten, kdo svou nevědomou stránku zná nejméně, je jí ovlivněn nejvíc. Není si toho však vědom. Nevědomí se skrytě účastní života vždy a všude; tuto spoluúčast není třeba hledat. To, co je potřeba hledat, je uvědomění nevědomých obsahů, které se chystají proniknout do našeho jednání; můžeme tak zabránit tajnému vměšování nevědomí a jeho nežádoucím následkům…
Člověku vůbec nepomůže, když bude kultivovat jen polovinu uvědomění svého stavu a druhou polovinu bude zakrývat iluzemi."
Žák Mistra Nisargadatty Maharadže, Stephen Wolinsky
Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.
Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.
Jana píše:Návštěvník píše:Jana píše: Přítomnost nemá žádný příběh.
A jak jsi k tomuto dospěla?
Je to tvá domněnka, nebo ti to ona Přítomnost pošeptala do ouška?
Vyzkušej si to:
Jaký má Přítomnost zrovna teď tady příběh ?
K tomu, aby mohl být příběh, musí tady být mimo Přítomnosti, která je bez času a prostoru, ještě představa v čase a prostoru.
Jana píše:Návštěvník píše:Aha, proto je příběh popisující Buddhovu cestu od nevědomosti k osvícení iluzí
V téhle chvíli je příběh i toho nejsvatějšího svatého jen představou, snem v mysli, v téhle chvíli není ničím skutečným.
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník