Átmavičára jako únik

Moderátor: mmuller

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Pavla » úte 29. dub 2014 11:30:59

vostalpetr píše:Díky za info,

tedy známý je asi ten příběh z knihy "cesta pokojného bojovníka"

ale to je víceméně smyšlený příběh...

Na tu duchovní proměnu těla lze tedy sem tam narazit, asi je nejznámější Ježíš,
i když on asi jen udělal proměnu v nějaké vyšší duchovní tělo vyšší bytosti,
tedy ne že by úplně rozpustil "osobu"

Myslím, že ještě o jenom takovém proroku je v Bibli řeč, jméno si nepamatuji,
ale bude někde snad z doby před Noemem, nebo hned potom

V indii jsem narazil na asi dva pomníky na takovýchto lidi, co žili před staletími

a pak jsem někde četl v nějaký knize o dzogčhenu, že se to nějakým mistrům dzogčhenu povedlo a to prý v nedávné době...



Ta kniha Poslelství od protinožců se tváří být skutečným příběhem autorky Marlo Morganové, která nějaký čas žila mezi australskými domorodci...

Taky bych řekla, že Ježíš osobu úplně nerozpustil, byl si jí plně vědom...ale já si nemyslím, že by to bylo potřeba osobu rozpouštět.... Zvlášť když vidím, k jakým karikaturám mezi duchovňáky to často vede, tahle snaha... Ale třeba se mýlím a ráda bych třeba nahlédla, jaký je stav vědomí (uvědomování), když je "osoba" rozupuštěná... Fakt nevím a zatím mě to nijak moc neoslovilo..

Ježíš podle mě pracoval s představou sjednocení s všemohoucím, proto když se setkal s nemocným člověkem a zatoužil po tom, aby ten nemocný byl zase zdravý, jako zdravého ho viděl a protože měl energie perfektně srovnané stával se katalyzátorem, v jehož přítomnosti mohlo k uzdravení (ke zhmotnění Ježíšova přání) dojít okamžitě...



Ty jsi byl v Indii? Teda... Paráda... :) Já byla nejdál na duchovním týdenním "soustředění" v Jeseníkách, před lety a to tak na dlouho asi bude všechno, z důvodu financí... Ale kam bych třeba jela, je Peru, protože mě je blízký andský šamanismus (samozřejmě bez ládování se psychotropními rostlinami), které považuju za zcestné...
Pavla
 
Příspěvky: 465
Registrován: stř 19. bře 2014 12:01:44

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod MichalM » úte 29. dub 2014 12:43:25

vostalpetr píše:
Když začne docházet ke stále hlubšímu sebeodevzdání, je to nesrovnatelné s čímkoliv jiným.
Nedá se říct, že je to uspokojivý stav, to je příliš silné slovo, ale všechno ostatní je ve srovnání s ním neuspokojivé.



Tedy je tady jeden takový malý problém,
na této cestě hedonismu,
o kterém mluvil i Ramakrišna,

že taktrošku můžeš ulítnout na lízání medu,

no ale to je život....

Tedy já to mám podobně jako Michal,
drbu vrbu neprojev,
prostě si to tady chci užít i třeba s tím nepříjemným co může přijít...


Takovej skopek piva, dobry sex, krasne objeti - no neni ten projev krasny? ;-)
MichalM
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Pavla » úte 29. dub 2014 13:22:22

MichalM píše:
Takovej skopek piva, dobry sex, krasne objeti - no neni ten projev krasny? ;-)


je
Pavla
 
Příspěvky: 465
Registrován: stř 19. bře 2014 12:01:44

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Linda » úte 29. dub 2014 16:14:18

Je velká úleva vědět, že nemáš - a ani nemusíš mít nic pod kontrolou. Protože nikdy jsi to pod kontrolou neměl.
Pak se to s důvěrou nechává na Vesmírné Inteligenci a na Jejím rozhodnutí, co v tomhle tvaru udělá a kdy ne,
nestaráš se ani v nejmenším, kolik tam ještě těch sklonů je

vostalpetr píše:prostě máš to furt pod kontrolou, nebot máš bdělou pozornost takže vše bděle pozoruješ,
tedy nemusíš to nějak usměrnovat dle svého přání

tedy jinými slovy to "víš" či jsi si toho vědoma...

Pro teoretika to tak může vypadat, ale probíhá to úplně jinak. Balsekar to popisuje přesně:

"Organismus může začít rozpoznávat, že to jediné, co může dělat,
je fungovat podle svých vrozených vlastností. Nemůže to nedělat. A to mu přinese nesmírný pocit svobody.

Je tu svoboda, svoboda jednat podle svých priorit.

Svoboda pokračovat v životě přesně stejně jako dosud, s přesvědčením, že nemáte naprosto žádnou možnost to ovlivnit.
A tak pokračujete dál v tom, co jste dělal, děláte totéž, dokud nedojde k nějaké změně."

Tahle svoboda se objeví sama, nejspíš že se všechno odevzdalo a bere se v pohodě, co se objevuje, ať je to cokoliv.
Je to nezvyklý stav - úplná svoboda, i když se sklony objevují dál.

Je to svoboda od potřeby dosáhnout svobody.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Linda » úte 29. dub 2014 17:38:08

vostalpetr píše:No von taky Balsekar není žádnej džnánin,

Kdeže :D Je to ten nejdžnáninovatější džnánin (proto se mi taky líbí), jaké ho si jen dokážeš představit :)

Zřejmě jsi ho nečet, jinak bys ho nejspíš kritizoval, že se drží jen té advaity (což je závěrečný stupeň džnány, asparsajóga), i tam, kde jiní přece jen přidají třeba něco z karmajogy nebo z bhakti. Ten jeho předchozí citát, vyjádřený docela srozumitelnou lidštinou, je spíš výjimka z jeho obvyklého projevu, a je to závěr jeho odpovědi na otázku

Tazatel: Co se stane, že skončí všechny ty výkyvy?

..."Ten pravý okamžik, to pravé místo, ten pravý organismus a je to. Než dojde k tomu pravému okamžiku na tom pravém místě, budou pokračovat výkyvy nahoru a dolů. Dokud má tento proces nějaké trvání, probíhá ve fenomenalitě, v dualitě; když se chápání prohloubí, výkyvy nahoru a dolů, které byly zpočátku velmi intenzivní, začnou být postupně méně dramatické..."

Předtím vysvětloval:

"Dotyčný jedinec nejprve pozoruje objekty jako individuální subjekt, pozorující různé objekty. Považuje se za oddělenou entitu, která pozoruje druhé objekty. Pozorování ostatních objektů nebo událostí v něm coby jedinci vyvolává určité reakce. Jednotlivý organismus tak reaguje na to, co je pozorováno.

Na druhém stupni, než vyvstane konečné poznání, vstupují do hry různé druhy představ. Předpokládá se, že je na jedinci, aby se snažil spojit se s Bohem. Na rovině subjektu a objektu jsou Nirvána a samsára považovány za dvě různé věci. Proto se tam mluví o samsáře, moři běd, které se musí překročit. Džíva ho musí překročit a toho lze dosáhnout jen nějakou sádhanou. Hledající tudíž prochází sádhanou, celou řadou sádhan. Celé roky cvičí. Po léta pozoruje, co se děje, a zjišťuje, že se nachází ve stavu pýchy a ješitnosti. Když se nakonec utiší v kontemplaci, všeho toho nechá. Jak říkají sufité, existuje jistý druh obřadu, který sežehne všechno, čemu se naučil, a všechno, o čem si myslel, že toho dosáhl.

Na druhém stupni se jeho pohled změní díky pochopení, že všechno je pouhý sen a že to není skutečné, a začne chápat, že žádná událost není ve skutečnosti nijak důležitá. Vnímá je jako neskutečné, protože jako subjekt přesahuje to, co se jeví. Jevy jsou něco, k čemu dochází ve vědomí. Když se objeví poznání na této rovině, vyvolá to v dotyčném jedinci tak velkou radost, že si to často nedokáže nechat pro sebe. Má chuť povědět celému světu: „Tohle všechno je neskutečné!“ Zkouší vysvětlovat druhým, že svět je neskutečný, chce svět změnit, chce změnit vnímání těch ostatních. Neuvědomuje si, že změna musí přijít zevnitř. A protože chce změnit svět, nadělá si problémy. Tyto problémy, které přináší druhý stupeň, se zklidní teprve na třetím stupni.

Na třetím stupni nejsou objekty pozorovány jedincem; objekt není pozorován jako objekt a ani subjekt není pozorován jako objekt. Skutečný vnímající je vnímán jako to, co projevení vytvořilo a co projevení poznává. Obojí je jedno a totéž. Na tomto stupni se v konečné realizaci poznává nejen že svět je neskutečný, ale že je zároveň i skutečný. Je neskutečný v tom smyslu, že svou existencí závisí na Vědomí. Nemá žádnou vlastní nezávislou existenci. Za svou existenci vděčí tomu, že je poznáván Vědomím.

V konečném chápání dochází ke stavu Bytí. Pozorování nějaké věci nepadá v úvahu. Všechno jsou to jevy a pozorují se prostřednictvím smyslů skrze nástroj, skrze organismus. Není tu ale žádný jedinec, který by to pozoroval. Třebaže jedinec říká „Mohu vidět hory“, může to být řečeno jedině díky přítomnosti Vědomí. Hory jsou ve skutečnosti pozorovány Vědomím a jsou také jevem! Všechno projevené jsou pouze jevy, vytvořené Vědomím ve Vědomí. A tato činnost projevení, kterou nazýváme životem a prožíváním, je rovněž Vědomí. Vědomí hraje a režíruje všechny role bilionů lidských bytostí. Všechny postavy hraje Vědomí."

Vědomí mluví
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Linda » úte 29. dub 2014 17:48:34

Vysvětluje iluzornost klamného dualitního vnímání a způsob, jakým dochází k Sebe-projekci Vědomí do zdánlivě samostatných tvarů.

On byl asi dost blízko probuzení, když k Nisargattovi přišel, stačilo mu pochopit, že opravdu jde jen o iluzi - tj. o různé projevy Vědomí, vznikající naprogramováním jeho tvarů - psychosomatických organismů - a že žádná vůle ve skutečnosti neexistuje. Popírá možnost existence osoby jako někoho, kdo by mohl něco udělat z vlastního rozhodnutí (právě z té možnosti vychází karmajóga) - a vysvětluje, proč nikdo takový ve skutečnosti neexistuje.
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Linda » úte 29. dub 2014 18:01:35

Kniha "Consciousness speaks" vznikla o hodně dřív, než proběhlo tohle interview, které poskytl nedlouho před svou smrtí.

Možná se k stáru naučil mluvit lidštinou :) - těm jeho abstraktním pojmům plným noumenality a fenomenality rozuměli jen intelektuálové
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod irulan » úte 29. dub 2014 19:39:13

vostalpetr píše:Proto také mnozí mistři říkají, že bys měla zůstat bez tužeb v příčinném těle,
tedy ve stavu tamasu : nevědomosti, temnoty, tuposti,
nebot tady jsou uloženy nevědomé touhy

Jenže radžastici na to dlabou, ti sjednotěj vědomé touhy v jednu touhu a ženou se za světlem satvy jako můra za světlem žárovky

Tomu nerozumím. Myslels nechat touhy v podvědomí (nevytahovat je do vědomi) a jen "zrušit" ztotožnění s tělem (nebo telomysli)? Nerozpoznavat je?
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. dub 2014 20:53:48

Proto také mnozí mistři říkají, že bys měla zůstat bez tužeb v příčinném těle,
tedy ve stavu tamasu : nevědomosti, temnoty, tuposti

Kteří?

O žádném takovém nevím. Pokud vím naopak upozorňují, že tamas je nejnižší stupeň a že třeba ho transformovat přes radžas.
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. dub 2014 21:31:33

Cílem je povznést se z tamasu na úroveň radžasu a z radžasu na úroveň sattvy.
U lidí, v nichž převažuje kvalia sattvy, probíhá život poměrně hladce a bez konfliktů.

http://www.universalwisdom.in/topicItem ... cit_ty.pdf


"Vědění, které vidí jednu nepomíjející skutečnost ve všech bytostech neoddělitelnou od dílčích (složek); věz, že takové vědění je satvické.

Vědění, které vidí v rozmanitosti všech bytostí a věcí všeho druhu příčinu jejich věčného odloučení od celku; věz, že takové vědění je radžasické.

Vědění, které se omezuje na dílčí složky bez ohledu na celek je nesmyslné, bezdůvodné a nepravdivé; takovému vědění se říká tamasické.


Jednání bez touhy po odměně, konané dobrovolně a bez ohledu na plody příznivé nebo nepříznivé; takovému jednání se říká satvické.

Jednání na základě sobeckých podnětů nebo dychtící po ukojení tužeb; takovému jednání se říká radžasické.

Jednání bez ohledu na důsledky, způsobující škodu a s falešnou představou lidskosti; takovému jednání se říká tamasické.


Ten, kdo jedná nezištně, bez lpění (na plodech), s pevným přesvědčením a nedotčený úspěchem, či neúspěchem, jedná satvicky.

Ten, kdo jedná pod vlivem vášní, dychtící po plodech činnosti, chamtivě, hrubě a nečistě, dotčený radostmi a strastmi, jedná radžasicky.

Ten, kdo jedná nevyrovnaně, hrubě, nemravně, nečestně, zlovolně, lhostejně, malomyslně a nerozhodně, jedná tamasicky.

http://cs.wikisource.org/wiki/Bhagavadg ... %A1n%C3%AD
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. dub 2014 22:32:37

Vásány rozpouští sílá Já,
tedy spíše Uni. Vědomí
a uni. vědomí je pak to,
co je popsáno v dzogčhenu



Chögjal Namkhai Norbu: "V dzogčhenu používáme různé metody, v nichž pracujeme s energií, ty však nejsou založeny na aktivitě mysli. Jejich principem je přímá integrace projevů energie se stavem ryzí přítomnosti. Stav ryzí přítomnosti zůstává stejný, přestože máme třeba i tisíce různých zkušeností. Ať už se objeví cokoli, vše se automaticky samo od sebe osvobozuje. To míníme samoosvobozováním.

Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil.

Když naše myšlenky mizí, povstávají neustále nové. To se nazývá "pohybem", který je přirozeným projevem jasnosti mysli. V dzogčhenu je důležité, abychom se naučili s tímto "pohybem" pracovat a integrovat tak všechny aspekty své energie.

Nejsme si vědomi své přirozené jasnosti a průzračnosti, odrazy považujeme za reálné, a tak vytváříme averzi a připoutanost. Místo aby odrazy pro nás byly prostředkem pro objevení naší pravé přirozené podstaty, stávají se faktorem, jenž nás podmiňuje."

http://www.fi.muni.cz/~imladris/tmp/nam ... y-stav.pdf
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. dub 2014 22:42:07

vostalpetr píše:Tak třeba Maharadž (Zůstante ve své nevědomosti)

"Nevím" je velmi pokojný stav, sattvický, jasně uvědomovaný... tichost, kdy ustaly radžasické touhy.
Nic nebrání klidnému neosobnímu pohledu z hlediska neomezeného vědomí.

Není to otupělost tamasu.
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. dub 2014 22:48:57

Stav ryzí přítomnosti zůstává stejný, přestože máme třeba i tisíce různých zkušeností. Ať už se objeví cokoli, vše se automaticky samo od sebe osvobozuje.

Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil.

Je to naprosto konkrétní:

objekt, který ve vědomí vyvstane (myšlenka provázená emocí, např. hněv), se rozpozná jako prvotní energie, a tím se sám zprázdní.

Není to žádné utápění se v prázdnotě.
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. dub 2014 22:56:03

vostalpetr píše:
Návštěvník píše:
vostalpetr píše:Tak třeba Maharadž (Zůstante ve své nevědomosti)

"Nevím" je velmi pokojný stav, sattvický, jasně uvědomovaný... tichost, kdy ustaly radžasické touhy.
Nic nebrání klidnému neosobnímu pohledu z hlediska neomezeného vědomí.

Není to otupělost tamasu.

A tamas není klidný stav ?

takže si klidně i stav radžasu i stav satvy můžeš označit v případě uvědomování za stavy silně tamasické

:D :D :D
Radžas že je otupělost tamasu? Jasné sattvické vědomí, kdy se kdykoliv dá vnímat nekonečné vědomí, že je otupělost tamasu?

Tomu snad ani sám nevěříš :D
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. dub 2014 23:05:42

Až to někdy zkusíš, budeš se dost divit.

Na rozdíl od tebe dzogčhen praktikuju a to co si o něm představuješ nemá s ním nic společného.
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. dub 2014 23:20:10

Chögjal Namkhai Norbu:

"V dzogčhenu používáme různé metody, v nichž pracujeme s energií, ty však nejsou založeny na aktivitě mysli. Jejich principem je přímá integrace projevů energie se stavem ryzí přítomnosti... Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil..."

..................................................

Čhögjal Namkhai Norbu: Duhové tělo http://www.maitrea.cz/nakladatelstvi/duhove-telo

"Duhové tělo je jedním z nejvyšších dovršení dzogčhenu, prastaré duchovní nauky o esenciální podstatě lidského bytí. Při realizaci duhového těla dochází k přeměně tělesných složek na esenci pěti elementů, a po smrti tedy nezůstane žádné materiální tělo. Tato kniha předkládá životní příběh tibetského jógina žijícího převážně v první polovině 20. století, Togdena Orgjen Tendzina. Ten duhového těla dosáhl při svém věznění ve východním Tibetu. Svědky této neobyčejné události se stali i čínští úředníci, kteří byli za jeho uvěznění odpovědní.

Autorem tohoto ohromujícího životopisu je Togdenův synovec Čhögjal Namkhai Norbu (nar. 1938), jeden z velkých žijících dzogčhenových mistrů."
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. dub 2014 23:24:23

Čhögjal Namkhai Norbu je autorem mnoha knih, věnujících se tématu nauky Dzogchenu, které byly přeloženy do mnoha jazyků, včetně češtiny:


Dzogčhen. Přirozeně dokonalý stav, nakladatelství Dharmagaia, Praha 2002, ISBN 80-85905-96-5

Křišťál a cesta světla. Sútry, tantry a dzogčhen, nakladatelství Dharmagaia, Praha 2004, ISBN 80-86685-11-X

Zrcadlo. Poučení o bdělém vědomí přítomnosti, nakladatelství Dharmagaia, Praha 2002, ISBN 80-86685-00-4

Nauky prvotní moudrosti, nakladatelství Dharmagaia, Praha 2005

Jantrajóga. Tibetská jóga pohybu, nakladatelství Dharmagaia, Praha 2012
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. dub 2014 23:30:13

Guny - přírodní síly

"Je důležité prostudovat působení tří gun a použít sattvu ke svému Osvobození, jinak se jogín nevymaní z jejich drápů."

Bhagavadgíta 14.zpěv - pojednání o tamas, radžas a sattvě
Existují tři guny, čili vlastnosti mysli: sattva, radžas a tamas.

Sattva je čistota, dobrota, harmonie, světlo a moudrost.
Radžas je vášeň, činnost a pohyb.
Tamas je lenost, temnota a nevědomost.


Vnitřní boj je mezi sattvou a radžas-tamas. Více

Převaha Tamas
Moc Radžas
Vliv Sattvy



Tamas neboli těžká temná guna, která na tělesné úrovni způsobuje netečnost a lenost, na úrovni mysli malátnost, zatemněnost a tupost. Vliv tamasu je největší po probuzení z příliš dlouhého spánku a stavech opilosti.
Když převládá tamas, je člověk mdlý a pošetilý.

Radžas neboli prudké výkyvy, touhy a vzrušení. Na tělesné úrovni způsobuje křeče a sexuální touhy, na úrovni mysli roztěkanost, sžíravé touhy a frustraci. Vliv radžasu je intenzivní při sexuálním vzrušení.
Když převládá radžas, je člověk neklidný a rozčilený.

Zářivá sattva (čistota a harmonie). Na tělesné úrovni způsobuje uklidnění a blaženost, na úrovni mysli úlevu, osvěžení a snadnou koncentraci. Blažený vliv sattvy je cítit, když energie proudí do vyšších center.
Když převládá sattva, je člověk klidný a tichý.

http://magie-meditace.mysteria.cz/guny.html
Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. dub 2014 23:35:34

Tamas

Tamas je setrvačnost nebo temnota.

Tamas se zrodila z nevědomosti.

Poutá člověka nevědomostí, nepozorností, lhostejností, nedbalostí, leností a spánkem.

Tamasický člověk nemá schopnost úsudku. Dělá pošetilé věci.

Jeho činy nejsou řízeny rozumem.

Nemá sklon k práci. Příliš mnoho spí.

Je bezmyšlenkovitý a hloupý.

Někteří lidé si pletou tamas se sattvou.

Nespravedlnost je výsledkem radžas a tamas.

http://magie-meditace.mysteria.cz/Tamas.html



Radžas

Radžas je vášeň nebo činnost.

Radžas způsobuje roztržitost a neklid.

Radžas je pramen připoutanosti a žízně a skrze ně váže k činnosti.

Radžasický člověk si přeje moc, bohatství, vážnost, postavení, jméno a slávu.

Radžasický člověk je stále v pohybu. Je ctižádostivý. Běhá za smyslovými radostmi.

Jeho přání je neukojitelné jako plamen. Nikdy není spokojen, je stále chtivý a neklidný.

Jeho chápání je zastřeno, nerozlišuje.

Je opojen pýchou a bohatstvím. Má zvrácený rozum.

Jeho cílem jsou peníze a smyslové radosti. Zbožňuje mamon.

Bída se mu jeví jako neštěstí, bolest jako potěšení, žal jako radost.

http://magie-meditace.mysteria.cz/radzas.html


Sattva

Když roste v člověku sattva, je spravedlivý. Vyvíjí oddanost k Pánu. Vědění v něm svítá.

Když je mysl sattvická, vládne klid. Pravda se zrcadlí v klidné mysli.

Sattvy přibývá ve spojení s moudrými, studiem náboženských knih, sattvickou potravou, opakováním jména Páně atd.

Sattva má charakteristickou zářivost. Je to dobrota, harmonie a čistota.

Sattva je čistá jako křišťál.

Sattva váže člověka připoutaností ke štěstí a k hlubokému vědění.

Sattva je zlaté pouto. Radžas a tamas jsou pouta železná.

Když dominuje sattva, je člověk obdařen schopností rozeznávat čistým rozumem a čistým chápáním.

Jeho mysl se odvrací od smyslových požitků. Vznešené, božské myšlenky kolují v jeho mysli.

Když převládá sattva, má člověk jasný a čistý postřeh. Má pronikavý pohled.

Dveře intuice jsou široce otevřeny.

Křišťál je sattvický kámen, jeho nošení zvyšuje sattvu.

http://magie-meditace.mysteria.cz/sattva.html

Návštěvník
 

Re: Átmavičára jako únik

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 29. dub 2014 23:45:01

Samádhi


Samádhi je nadvědomý stav. Je to jednota s Nejvyšším Brahmou neboli Bohem.

Stav samádhi se nedá popsat. Žádným prostředkem ani jazykem to nelze vyjádřit.

Musíte to zažít intuitivním poznáním. Můžete vysvětlit chuť kandyzového cukru?

Stav samádhi je plný slasti, radosti a míru. Jen tolik je možno říci. Musíte to prožít sami.

V samádhi ztrácí meditující svou individualitu a splývá s Nejvyšší Bytostí jako kafr splývá s ohněm. Tak meditující žák splývá s předmětem, o kterém medituje.

Jako se řeka vlévá do moře, tak individuální duše se spojuje s Nejvyšším oceánem absolutního vědomí.

Tato blažená, božská zkušenost vzniká, když ego a mysl se rozpustí.

Samádhi není stav podobný nehybnému stavu kamene, jak si mnozí pošetilci představují.

Je to překrásná zkušenost jednoty a jedinnosti.

Je to zkušenost zcela za dosahem smyslů.

Vidoucí a viděné se sjednotí.

Ve stavu samádhi si žák není vědom vnějších, ani vnitřních předmětů. Nemyslí, nevidí, necítí a neslyší.

Samádhi je vlastnickým právem každé bytosti.

Jsou dva druhy samádhi: savikalpa a nirvikalpa.


Savikalpa samádhi

Savikalpa samádhi je známo také pod jménem sampradžnáta a sabídža samádhi.

V savikalpa samádhi je tripuli čili trojice: poznávající, poznatelné a poznané.

Sampradžnáta samádhi nebo savikalpa je možné, když je mysl jednobodová.

Je zde jenom částečně zamezené myšlení.

Samskáry neboli stopy vjemů nejsou spáleny, proto jméno sabídža (se semenem).

Když jogín medituje jen o sattvické mysli samé, zbavené radžas a tamas, dosáhne intenzivní radosti. Proto se to jmenuje sédans samádhi čili samádhi blažené.

Jogín cítí klam "já jsem".



Nirvikalpa samádhi

Nirvikalpa samádhi je stav dokonalého vědomí.

Poznání a poznatelné splývá v jedno.

V nirvikalpa samádhi jogín vidí bez očí, chutná bez jazyka, slyší bez uší, cítí bez nosu, dotýká se bez pokožky.

Je to popsáno takto: slepý provrtal perlu, bezprstý ji navlékl na nit, bezhrbý ji nosil a ten, co neměl jazyka ji schválil.

Nirvikalpa samádhi je známo též pod jménem asampradžnáta a nirbídža samádhi.

Je to naprosté zamezení všech mentálních funkcí.

Může být dosaženo jedině při nirodha, čili naprostém ovládání mysli.

Zde jsou samskáry úplně vypáleny.

Jedině nirvikalpa samádhi může zničit další znovuzrození.

Ale pouhý záblesk pravdy nás nemůže osvobodit od smrti a zrození.

Musíte být opravdu dobře utvrzeni v nirvikalpa samádhi. Jedině tak bude zárodek znovuzrození vypálen úplně.

Když jogín dosáhl nejvyššího stupně nirvikalpa samádhi, jogický oheň spálí všechen zůstatek jeho činu. Ihned dosáhne osvobození v tomto životě. Dosáhně nesmrtelnosti, nejvyšší transcendentální moudrosti a blaha.

Jediná sádhana k dosažení nirvikalpa samádhi je para vairagja, čili nejvyšší klid mysli.

Zde se jogín úplně odpoutává od prakrti (přírody) a jejích vlivů.

Mysl, smysl a intelekt přestanou naprosto fungovat.

Zde není ani zvuk, ani dotyk, ani tvar.

Všechna trápení jeko nevědomost, egoismus, záliby a nechutě, lpění na pozemském životě jsou úplně zničeny.

Guny, které svůj úkol dokonaly, přestanou působit.

Jogín dosáhl kaivalja, čili nejvyšší nezávislosti a svobody.

Má současné vědění neboli vševědoucnost.

Minulost a budoucnost jsou smíšeny se skutečností. Vše je zde a nyní.

Jogín má transcendentální čas a prostor.



Pomůcky pro samádhi

Víra, síla, koncentrace mysli, kontemplace, celibát, schopnost pozorovat (pradžná) - to jsou pomůcky pro meditaci.

Jedině Boží Milost vás může vzít do říše transcendentní zkušenosti, do nirvikalpa samádhi.


Překážky pro samádhi

Neklidná mysl, spánek, touhy, nepořádnost, nerozhodnost, jemné vásany, nemoc, štěstí ze savikalpa samádhi, duchovní pýcha atd. - to jsou všechno překážky pro dosažení samádhi.

Nepleťte si spánek se slovem samádhi. Když se člověk vrátí ze samádhi, má transcendentní moudrost.

http://www.magie-meditace.mysteria.cz/samadhi.html
Návštěvník
 

PředchozíDalší

Zpět na Za tím vším

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník