Tazatel: Co se stane, že skončí všechny ty výkyvy?..."Ten pravý okamžik, to pravé místo, ten pravý organismus a je to. Než dojde k tomu pravému okamžiku na tom pravém místě, budou pokračovat výkyvy nahoru a dolů. Dokud má tento proces nějaké trvání, probíhá ve fenomenalitě, v dualitě; když se chápání prohloubí, výkyvy nahoru a dolů, které byly zpočátku velmi intenzivní, začnou být postupně méně dramatické..."
Předtím vysvětloval:
"Dotyčný jedinec nejprve pozoruje objekty jako individuální subjekt, pozorující různé objekty. Považuje se za oddělenou entitu, která pozoruje druhé objekty. Pozorování ostatních objektů nebo událostí v něm coby jedinci vyvolává určité reakce. Jednotlivý organismus tak reaguje na to, co je pozorováno.
Na druhém stupni, než vyvstane konečné poznání, vstupují do hry různé druhy představ. Předpokládá se, že je na jedinci, aby se snažil spojit se s Bohem. Na rovině subjektu a objektu jsou Nirvána a samsára považovány za dvě různé věci. Proto se tam mluví o samsáře, moři běd, které se musí překročit. Džíva ho musí překročit a toho lze dosáhnout jen nějakou sádhanou. Hledající tudíž prochází sádhanou, celou řadou sádhan. Celé roky cvičí. Po léta pozoruje, co se děje, a zjišťuje, že se nachází ve stavu pýchy a ješitnosti. Když se nakonec utiší v kontemplaci, všeho toho nechá. Jak říkají sufité, existuje jistý druh obřadu, který sežehne všechno, čemu se naučil, a všechno, o čem si myslel, že toho dosáhl.
Na druhém stupni se jeho pohled změní díky pochopení, že všechno je pouhý sen a že to není skutečné, a začne chápat, že žádná událost není ve skutečnosti nijak důležitá. Vnímá je jako neskutečné, protože jako subjekt přesahuje to, co se jeví. Jevy jsou něco, k čemu dochází ve vědomí. Když se objeví poznání na této rovině, vyvolá to v dotyčném jedinci tak velkou radost, že si to často nedokáže nechat pro sebe. Má chuť povědět celému světu: „Tohle všechno je neskutečné!“ Zkouší vysvětlovat druhým, že svět je neskutečný, chce svět změnit, chce změnit vnímání těch ostatních. Neuvědomuje si, že změna musí přijít zevnitř. A protože chce změnit svět, nadělá si problémy. Tyto problémy, které přináší druhý stupeň, se zklidní teprve na třetím stupni.
Na třetím stupni nejsou objekty pozorovány jedincem; objekt není pozorován jako objekt a ani subjekt není pozorován jako objekt. Skutečný vnímající je vnímán jako to, co projevení vytvořilo a co projevení poznává. Obojí je jedno a totéž. Na tomto stupni se v konečné realizaci poznává nejen že svět je neskutečný, ale že je zároveň i skutečný. Je neskutečný v tom smyslu, že svou existencí závisí na Vědomí. Nemá žádnou vlastní nezávislou existenci. Za svou existenci vděčí tomu, že je poznáván Vědomím.
V konečném chápání dochází ke stavu Bytí. Pozorování nějaké věci nepadá v úvahu. Všechno jsou to jevy a pozorují se prostřednictvím smyslů skrze nástroj, skrze organismus. Není tu ale žádný jedinec, který by to pozoroval. Třebaže jedinec říká „Mohu vidět hory“, může to být řečeno jedině díky přítomnosti Vědomí. Hory jsou ve skutečnosti pozorovány Vědomím a jsou také jevem! Všechno projevené jsou pouze jevy, vytvořené Vědomím ve Vědomí. A tato činnost projevení, kterou nazýváme životem a prožíváním, je rovněž Vědomí. Vědomí hraje a režíruje všechny role bilionů lidských bytostí. Všechny postavy hraje Vědomí."
Vědomí mluví