Blízká setkání čtvrtého druhu

Moderátor: mmuller

Co stojí za jevem popisovaným jako únosy mimozemšťany?

Můžete označit 1 možnost

 
 
Zobrazit výsledky

Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Honzam » úte 21. led 2014 14:25:39



http://www.csfd.cz/film/250043-ctvrty-druh/

Tak jsem tu ptákovinu včera viděl. První velké mínus tohoto filmu je, že v úvodu deklaruje založenost na skutečných osobách a událostech a podle všeho to není pravda a údajné skutečné záběry jsou ve skutečnosti nahrané herci stejně jako záběry ze samotného filmu, film pak používá jejich kombinaci pro vyvolání ještě většího strachu. Chování obětí ve filmu nápadně připomíná paniku dětí u lékaře. Pokud věříte na teorii o mimozemšťanech unášejících lidi jako laboratorní zvířata, je možné, že se budete v noci bát a představivost vám bude ve tmě pracovat. Jestli jste zastáncem toho, že vše je záležitostí lidské psychiky, případně stavů ve spánku a při usínání a při probouzení, budete se při filmu nudit, možná chvílemi bavit. Já jsem se pobavil jednou při poklidném popisu dr. Tylerové uvedené do hypnózy, že se sova usmívá, který náhle vyděšeně upřesňuje, že to není sova.
Chces byt strazny? Ok...ale prace za tebou musi byt videt - arikiran
Uživatelský avatar
Honzam
 
Příspěvky: 713
Registrován: pon 19. zář 2011 21:39:51

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 21. led 2014 21:01:26

Šediváci....popisuje se i setkání, kde se vyskytují dva druhy šediváků.
Malí šediváci vykonávají rozkazy, které jim dává vysoký šedivák. telepaticky. Vysoký šedivák zdánlivě nic sám nedělá. Ale právě on řídí onen únos, uneseného nechá položit na lůžko a nechává ho prozkoumat sondami, s kterými manipulují malí šediváci. Velký šedivák sám hlídá vědomí uneseného, utlumuje jeho strach tím, že jeho vědomí konejší telepatickými vlnami lásky ....asi místo pozemské narkózy...něco jako náš rajský plyn ... :)
Když se stane, že pozornost vysokého šediváka je odvedena od uneseného, tak se unesený na chvíli vymaní z onoho telepatického láskyplného ovlivňování, jeho strach se znovu objeví...
Nemusí být uneseno přímo hmotné tělo člověka, zdá se, že šedivákům k jejich pokusům stačí leckdy jen některé nehmotné tělo člověka....takže jejich manipulace se mohou týkat hlavně úpravy genetické matrice v nehmotném těle nebo něčeho podobného.

A vzpomínky na tohle bývají překrývány jinými, umělými vzpomínkami.
Vzpomínka na sovu, je vlastně umělá vzpomínka na setkání s něčím cizím, jenž je je vnímáno jako vzpomínku na šediváky, které je ale vlastně také umělou vzpomínkou, která má zakrýt setkání s.....no, a tady je ten zakopaný pes......kdo si to dal takovou práci s implantováním falešných vzpomínek do paměti lidí, s kterými cosi dělal? A co vlastně s nimi dělal?
Andělé?
Čerti?
Mimouši?
Obyvatelé buddhistických" čistých zemí", obyvatelé nehmotných nebes??
Kdo ví....

:)
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. led 2014 17:09:54

Communion
Whitley Strieber goes with his family and some friends to his holiday home in the forest. They experience some weird occurances, are they UFO activity? Whitley is abducted and then faces a horrible dilema; was I abducted or am I going mad? He sees a psychiatrist who tries to use hypnotic regression to discover the truth

http://www.youtube.com/watch?v=U_M4IJTOEHk
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. led 2014 17:26:58

Uneseni mimozemšťany

Nejhorší eventualitou kontaktu člověka s mimozemšťany je možnost, že sem přicházejí proto, aby prováděli na lidech experimenty.
Je však možné, že právě výpovědi svědků, kteří byli uneseni, mimozemšťany, jsou pouze výsledkem masové halucinace.

Dne 5. listopadu 1975 se stalo něco, co od základů změnilo život Travise Waltona a jeho šesti spolupracovníků. Po skončení práce v lese se vraceli náklaďákem domů do Snowflakes v Arizoně. Najednou uviděli mezi stromy podivné světlo. Byli velmi zvědaví, co je jeho zdrojem, a proto se zastavili, aby se na to podívali.
"Když jsme vjeli mezi stromy," vzpomíná Walton, "uviděli jsme zdroj světla - kovový disk vznášející se nad zemí ve výšce asi 30m." Jeho opatrnější kamarádi zůstali v autě, on mezitím vyběhl ven a vydal se směrem k objektu. Ve chvíli, kdy se nacházel přímo pod diskem, dostal strach a začal utíkat zpět k náklaďáku. Bohužel už k němu nedoběhnul. Šéf pracovní brigády Mike Rogers vzpomíná na to, jak uviděl "blankytný pruh energie", který se opíral o Waltonova záda.
V té chvíli propadl panice, šlápl na plyn a odjel. Po několika metrech začal mít výčitky svědomí, vrátil se zpět, ale viděl již pouze startující kosmickou loď, která se ztrácela z dohledu. Waltona nikde poblíž neviděl.

Podezření z vraždy

V průběhu dalších pěti dnů se policii nepodařilo najít žádnou stopu ztraceného muže. Až když začali podezírat členy pracovní čety, že Waltona zavraždili, najednou se sám objevil. Byl nalezen v telefonní budce na okraji města, polomrtvý, silně dehydrovaný a vyčerpaný. Teprve po několikaměsíční rekonvalescenci si začal vzpomínat na některé detaily své příhody. "Ležel jsem na stole (...) a kolem mně stálo několik podivných bytostí. Propadl jsem panice a seskočil ze stolu. Pokoušel jsem se bránit, aby se ke mě nedostali, ale byl jsem tak zesláblý, že jsem upadl. Položili mně zpátky na stůl, přiložili mi na obličej masku a poté jsem ztratil vědomí."

Výjimečný případ

Ve srovnání s jinými výpověďmi, které se týkají únosů UFO, je tento případ neobvyklý hned ze dvou hledisek. Za prvé, že svědky Waltonova únosu bylo hned několik osob a za druhé fakt, že zmizel hned na několik dní - ve většině případů se totiž unesená osoba našla po několika hodinách. Pokusy o vyvrácení pravdivosti Waltonových výpovědí byly velmi časté a protože zprávy o unesení mimozemštany nebyly příliš obvyklé, stali se Walton a jeho kolegové častým cílem útoků - na každém kroku byli označováni za lháře a podvodníky. Ačkoliv všichni svědkové této události prošli detektorem lži, nebyly souvislosti spojené
s únosem objasněny ani po mnoha letech intenzivního pátrání. Charakteristickým rysem výpovědí týkajících se únosů mimozemšťany, které poskytlo více jak tisíc lidí z celého světa, je, že ve většině případů jsou velmi podobné a někdy se v mnohém výrazně shodují. Velmi zajímavý je i fakt, že se jedná o typicky poválečný jev, který je pozorován pouze v několika posledních desetiletích.

První setkání

Většina badatelů považuje za první případ únosu mimozemšťany incident, který se stal 20. září v roce 1961. Ten den, asi kolem půlnoci, jeli Betty a Barney Hillovi autem přes New Hampshire (USA), když náhle postřehli "objekt ve tvaru palačinky s dvěma řadami oken", který na ně působil dojmem, že je pronásleduje. Nakonec sjel Barney z dálnice a přiblížil se na vzdálenost 25 m ke vznášející se "ohromné, ale stabilní kosmické lodi s červenými světly". Manželé Hillovi byli velmi vystrašeni, proto si pospíšili a pokusili se ujet, ale jejich auto zanedlouho zapadlo do příkopu. Poté slyšeli neobvyklý pulzující zvuk a auto bylo zahaleno něčím, co velmi připomínalo mlhu. Později, když už se Betty a Barney vrátili domů, povšimli si, že jejich hodinky se zpožďují o dvě hodiny. Nemohli si však vzpomenout, co se s nimi v průběhu těchto "chybějících" hodin dělo. Po tomto incidentu začali mít oba velmi nepříjemné sny, což je vedlo k tomu, že se podrobili terapii formou hypnózy, která by jim, jak doufali, pomohla vzpomenout si, co se jim doopravdy přihodilo. Hypnóza napomáhá vyvolat podvědomé části naší mysli a hluboko ukryté vzpomínky.
V hypnotickém stavu manželé Hillovi popsali situaci, ve které si je "mimozemské bytosti vysoké asi 1,5 metru se zelenkavou kůží, s hlavami ve tvaru hrušky a šikmýma kočičíma očima" berou do kosmické lodi.
Především vzpomínky Betty na to, co se stalo v průběhu těch "osudných" dvou hodin byly velmi výrazné. Pamatovala si, že byla podrobena lékařským pokusům, během nichž jí byl odebrán vzorek tkáně a do pupíku jí byla vsazena dlouhá jehla, což bylo součástí, jak tvrdí Betty, "těhotenského testu". Byla jí rovněž ukázána mapa Zety Reticuli. Betty se domnívá, že ji tímto způsobem chtěli informovat, odkud jsou.

Neuvěřitelné historky

Výpověď Betty a Barneye Hillových se diametrálně lišila od fantastických příběhů o setkání s mimozemšťany, které se objevovaly v 50. letech na titulních stranách amerických novin.
Prvním a nejvíce známým případem byl příběh George Adamského, který tvrdil, že jej mimozemšťané několikrát navštívili. Svou vizáží mu prý připomínali obyčejné lidi a brali jej na cesty na Mars, Venuši a Saturn. Adamski a všichni jemu podobní byli velmi brzo zdiskreditováni a jejich historky vrhly stín také na ostatní výpovědi týkající se setkaní s UFO. Teprve na začátku 80. let se zprávy o únosech mimozemšťany začaly brát vážně, nejprve pouze ufology, postupně však stále větším počtem široké veřejnosti.

Vážná diskuse

V červnu 1992 se ve známém Massachusetts Institute of Technology (MIT) konala konference týkající se domnívaných případů únosů UFO. Byla to vůbec první vědecká debata na toto téma, ve které bylo čelním badatelům tohoto jevu dovoleno představit výsledky svých výzkumů, čímž bylo vytvořeno fórum závažné a zásadní diskuse.
Konference se účastnili tři experti, jejichž bádání přineslo nejvíce svědectví reálně se týkajících únosů lidí mimozemšťany. Byli to: Budd Hopkins, který prováděl jedno z prvních pátrání v této záležitosti, Dr. David Jacobs, profesor historie na Temple Univerzity, který se 25 let věnuje výzkumu jevů UFO, a také vedoucí konference a pravděpodobně nejvíce renomovaný ze všech, kterého zaujali příběhy únosů mimozemšťany, Dr. John E. Mack, psychiatr z lékařské fakulty Harvardské univerzity a laureát Pulitzerovy ceny.
Jedním z podstatných závěrů, ke kterým účastníci konference došli, byl fakt, že výpovědi mnoha naprosto nezávislých svědků se shodovaly v takových aspektech, jako je způsob únosu, zkoumání, kterému byl unesený podroben, a také vzhled mimozemšťanů. Podle badatelů to znamená, že únosy jsou skutečné, protože kdyby byly výsledkem nějaké psychické poruchy konkrétních lidí, musely by se od sebe značně lišit.

Pod kontrolou mimozemšťanů

Uvnitř kosmické lodi se nachází unesený člověk pod naprostou kontrolou mimozemských bytostí. Obvykle je přinucen se svléknout a potom je položen na stůl, kde je podroben nepříjemným, často velmi bolestivým operacím. Paměť všech obětí je do jisté míry "očištěna", takže vzpomínky se vůbec nevrací, pokud se nepodrobí hypnóze.
Dr. Mack zveřejňuje řadu svědectví, která hovoří o realitě únosů. Tvrdí, že "lidé se vracejí s naprosto zahojenými jizvami, které ještě den předtím ne měli. Kromě toho byly v jejich tělech nalezeny podivné implantáty, z nichž některé byly dokonce vyňaty a podrobeny analýze."
Dosud chemická analýza prokázala, že implantáty se skládají z prvků, které se nacházejí na Zemi. Dr. Mack, jež se zabývá také molekulární mikrobiologií, provedl analýzu implantátu odebraného z nosu unesené osoby. Podle jeho názoru se prozkoumaná tkáň v přírodě nenachází v přirozené formě a pravděpodobně byla získána laboratorně. Podle názoru skeptiků stále neexistuje důkaz reálnosti únosů, kromě představivosti unesených. S největší kritikou se doposud setkala metoda "vydobývání" skrytých vzpomínek pomocí hypnózy.

Vnucené vzpomínky

Kevin McClure, člen Společnosti psychologických výzkumů tvrdí, že mnoho badatelů UFO využívá techniku hypnózy a přitom nemají patřičnou kvalifikaci. Zatím co ti, kteří ji mají, často vnucují záměrně kladenými otázkami zkoumaným osobám konkrétní vzpomínky, a tak je nepřímo přimějí vyjevit detaily, které potvrzují hypotézu únosu. McClure se domnívá, že výpovědi z únosů mohou být důsledkem tzv. syndromu falešné paměti. Ten se objevuje tehdy, když podvědomí objevuje "nové" vzpomínky, které by měly v paměti nahradit určité bolestné zážitky z dětství
spojené například se sexuálním zneužíváním. Mnoho skeptiků tvrdí, že tato historka je pouhé podvědomé vytvoření clony, jejímž úkolem je zakrýt nějaké traumatické zkušenosti z minulosti.

Umělá stimulace

Psycholožka Susan Blackmorová se domnívá, že zkušenost únosů mimozemšťany může být uměle vyvolána stimulací spánkového laloku (tato část mozku hraje velmi důležitou roli v procesech spojených s pamětí). Tato teorie byla experimentálně potvrzena skupinou kanadských badatelů. Zkonstruovali zařízení řídící magnetické pole, které pracuje v zadní části mozku a vyvolává vzpomínky o únosech mimozemšťany u lidí, kteří předtím takovéto vzpomínky vůbec neměli. Autorem podobné teorie je Albert Budden, je také autorem knihy Allergies and Aliens (Alergie a mimozemšťané). Domnívá se, že zkušenosti s únosy jsou způsobeny elektromagnetickým "znečištěným" atmosféry, které je tak silné, že může určitým způsobem stimulovat spánkové laloky lidí. "Je více než jasné," tvrdí Budden, "že všichni údajně unesení, jsou citliví na elektřinu a jejich zkušenosti jsou příznakem alergické reakce na činnost elektromagnetického pole, které se nachází v naší blízkosti."
Avšak žádná z výše uvedených teorií není schopna přesvědčit Hopkinse, Jacoba nebo Macka. Podle jejich názoru jsou důkazy svědčící o reálnosti únosu značně silnější, než psychologické hypotézy některých skeptiků.
Badatelé si jsou jisti, že ve chvíli Waltonova únosu netrpěl žádnou psychickou chorobou. Kromě toho je málo pravděpodobné, aby šest jeho spolupracovníků mělo ve stejný čas naprosto identické halucinace. Bujná představivost a stimulace spánkových laloků také není dostačujícím vysvětlením přítomnosti jizev a implantátů na tělech unesených.
Všeobecně hledají ufologové souvislosti mezi tajemnými případy unesených lidí a poranění dobytka, které by mohly být důkazem toho, jak široký výzkumný program mimozemšťanů zahrnuje nejen lidi, ale také jiné zemské organismy.

Travis Walton

Walton byl unesen v roce 1975. Od té doby byl velmi často označován jako podvodník. Proto v roce 1996 napsal knihu s názvem Fire in the Sky (Oheň na obloze), kde popisuje, co se mu tenkrát přihodilo. Zeptali jsme se ho, jak výrazné jsou jeho vzpomínky z únosu.

"No, jsou celkem zřetelné. Něco takového člověk hned tak nezapomene ani za několik let. Naprosto přesně si pamatuji své pocity a dokonale si vzpomínám, jaký jsem měl strach. Když je člověk donucen si s něčím takovým poradit, snaží se na tom najít i něco pozitivního. Byl bych ale mnohem radši, kdyby se mi to nepřihodilo."

Co si myslíte o tom, že počet zpráv o lidech unesených mimozemšťany se stále zvyšuje?

"Ve své knize kladu důraz na to, abychom neznevažovali pravdivost jednotlivých svědectví. Neznám všechny případy. Já sám jsem se uzavřel do sebe, abych se vypořádal s tím, co mě potkalo. Vím o všech svědectvích, která jsou určitě falešná, a to je velmi frustrující, protože znevažují pravdivost těch skutečných případů únosů."

A proč si myslíte, že mimozemšťané unášejí lidi?

"Nemám nejmenší tušení."


Whitley Strieber tvrdí, že v roce 1985 byl unesen mimozemštany. Ve své knížce Communication (Spojení) popisuje, jakým způsobem byl psychicky a fyzicky "týrán" únosci. Ve své druhé knize Transformation (Přeměna) se Striber snaží přesvědčit čtenáře, že mimozemšťané sem přišli, aby nám pomohli.


Co všechno je v hlavě

Dr. Michael Persinger z univerzity v Sudbury v Kanadě se rozhodl vyvolat si pocit toho, že je unesen mimozemšťany, a to pomocí speciálně zkonstruované helmy, která vysílá do spánkového laloku magnetické impulsy.
Ddr. Susan Blackmoreová z univerzity ve West England vyzkoušela činnost helmy. Po skončeném pokusu usoudila, že "měla pocit, jako by ji někdo táhnul za ruce a nohy." Dále potvrdila, že cítila nekontrolovatelné množství rozličných pocitů.
Podle Blackmoreové to znamená, že pocit únosu je pouze emocí lidí, kteří mají velmi aktivní spánkové laloky, a tím pádem to není výsledek skutečného únosu.


Trocha statistiky

O záležitosti, které se týkají únosů lidí mimozemšťany, se už od začátku zajímala média a svým prostřednictvím vyvolala různé představy miliónů lidí.
Z tohoto důvodu se v roce 1995 Američan Robert Durant rozhodl prostudovat některé statistiky týkající se tohoto tématu. Podle jeho zprávy ohlásilo v posledních 5Oti letech skoro 50 miliónů Američanů únos mimozemšťany. To je průměrně 274 únosů denně, k čemuž by bylo potřeba 1644 mimozemšťanů (obvykle je na jeden únos potřeba 6 mimozemšťanů). Collette Dowlellová tvrdí, že ji po několik let unášeli a oplodňovali. Aby předešla dalším případům, podrobila se zoufalá žena hysterektomii (operaci, při níž je odstraněna děloha).


Dr. John E. Mack

John Mack patří k jedněm z nejvíce renomovaných stoupenců případů únosů mimozemšťany. Je zakladatelem oddělení psychiatrie na Cambridžské univerzitě v Harvardu a kromě toho vede výzkumný program, který se zabývá neobvyklými zážitky lidí. Tento program je realizován v Centru psychologie a společenských výzkumů.
Když v roce 1994 publikoval knihu "Únosy: Setkání s mimozemšťany", pobouřil tím své nadřízené. Děkan fakulty se domníval, že Mackovy výzkumy neodpovídají standardním harvardským postupům. Právník pana Macka potvrdil, že vědec opravdu věří v existenci mimozemských bytostí. Současně nesouhlasí s tím, že osoby, na kterých prováděl výzkum, by byly nějak duševně narušené.

Citáty


"Ve svědectvích lidí, kteří tvrdí, že byli uneseni mimozemšťany, nenacházím nic jiného než blouznění mysli trpící schizofrenií."
Dr. Sue Davidsonová, psychoterapeutka



"Únos velmi poznamenává život uneseného. Jeho vliv na psychiku je velmi dramatický, někdy způsobuje i celkovou přeměnu osobnosti."

http://www.kpufo.cz/oblasti/ufo/unosy/c_une.htm
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. led 2014 17:32:46

4) UFO k zešílení


"Znovu a znovu jsem se v časných ranních hodinách probouzel s pocitem, jako by se právě přihodilo něco strašného," vzpomíná na nepříjemný prožitek americký spisovatel Whitley Strieber. "Možná že začínám šílet nebo se mi dělá na mozku nádor. Musím přijít na to, oč jde, a podniknout pak další nezbytné kroky."

Strieber skutečně udělal všechno, co se dalo. Napůl šílený zoufalým a nezvládnutelným strachem podstoupil řadu lékařských vyšetření, která prokázala, že je po fyzické stránce zcela v pořádku. Ke stejnému názoru došli i psychiatři, i když připustili, že strach, kterým Strieber trpí, normální není. Obvyklou příčinou vzniku takových úzkostných stavů je nějaké silné trauma, které postižený prožil. Strieber si ale na takový zážitek nevzpomínal. Přesto jeho potíže neustupovaly, spíše naopak. "Pokud se dostaví ještě jeden okamžik zoufalství takové intenzity, vyskočím z okna," uvažoval v jedné chvíli. Pak si vzpomněl na velký neznámý objekt, který se objevil poblíž jeho víkendového srubu. Nepozoroval ho tehdy sám, zpráva o něm se objevila i v místních novinách. Dodatečně zjistil, že to není první pozorování něčeho takového v této oblasti. UFO se tady hojně objevují již padesát let. Strieber se poprvé v životě začal zajímat o neidentifikovatelné létající objekty a v jedné knížce si přečetl scénář tzv. typického únosu do UFO. V této chvíli se na všechno rozpomenul: "Vlny bolesti se nelítostně valily jedna za druhou. Hleděl jsem dychtivě do okna.

Chtělo se mi z něj vyskočit. Chtěl jsem zemřít. Nemohl jsem prostě ty vzpomínky unést a nedalo se jim uniknout. Co mi to udělali?"



Příběh Whitleyho Striebera pak pokračuje dál. Obrátil se na Budda Hopkinse, amerického specialistu na tzv. syndrom únosu do UFO. Dozví se, že obdobnými stavy trpí více lidí, že je však možné terapeutickou cestou zmírnit nebo úplně odstranit potíže, kterými "unesení" trpí. Strieber si chce přesně rozpomenout na všechno, co se mu přihodilo - nebo co si myslí, že se mu přihodilo. Zpočátku jsou jeho vzpomínky zmatené, pletou se v nich požáry, sovy, zelené kulové blesky, exploze, světla. Strieber dokonce několik měsíců systematicky prohledává celý svůj srub, propátrává každý kout, někdy i se zbraní v ruce. Před spaním nakukuje pod postele. Instaluje bezpečnostní systém a reflektory, které se automaticky rozsvítí, když někdo přejde kolem. Marně. Na "návštěvníky" tato zařízení nereagují. Jednou ho uprostřed noci vzbudí šustivé zvuky a za dveřmi ložnice vidí postavu vysokou asi 110 cm. Má intenzivní pocit, že dům je takových bytostí plný, ale nemůže nic dělat, sedí na své posteli jako ochrnutý.

Rozhodl se proto podstoupit hypnózu, ve které si chce svoje vzpomínky ujasnit. Při ní vyjde najevo, že byl skutečně opakovaně unesen jakýmisi cizími bytostmi do UFO. Dělají tam na něm různé, někdy i velmi bolestivé pokusy, vstupují do jeho vědomí, promítají mu přímo do mozku hrozivé obrazy ničení a zkázy (jako třeba černobylský výbuch nebo scény mučení a násilí). Jindy ho bytosti nechávají "vydechnout" v něčem, na co si vzpomíná jako na jasné, pokojné město, kde nikomu nic nehrozí. Strieber zjistil, že zkušenost s "cizinci" mají i jeho manželka a syn stejně jako náhodní návštěvníci srubu, pouze jeho však únosci považují za vyvoleného a pravidelně ho pozorují už od dětských let. Do jeho života nakonec zasahují i tak, že mu zakazují mlsat sladkosti! Kdykoliv si ho mohou kdekoliv vyzvednout a nic tomu nedokáže zabránit.

Striber jako spisovatel udělal jedinou možnou věc a svoje zážitky popsal ve dvou knihách. Je to pravděpodobně nejkompletnější popis "únosového syndromu", jaký máme k dispozici. Vypovídá o zmatku, do jakého je oběť únosu uvržena, stejně jako o zoufalé snaze postiženého najít vysvětlení a snad i pomoc.

Kdyby Strieberovy knihy četl psychiatr, který se dosud s únosovým syndromem nikdy nesetkal a historky o UFO považuje za jeden velký blábol, napadne ho jediná možná diagnóza, a to schizofrenie. Jenže takové konstatování ještě neznamená, že problém je tím vyřešen. Mezi duševními chorobami je totiž právě schizofrenie ze všech nejzáhadnější. Lékaři určují diagnózu na základě určitých příznaků, což platí i pro další duševní choroby Jenže u schizofrenie není možné jednoznačně stanovit, jaké vlastně její typické příznaky jsou. Klasický je například výskyt hlasů, které nemocný slyší. Tyto hlasy dávají nemocnému příkazy a zákazy, nutí ho k určitému jednání, pacient musí někam jít, něco napsat, něco udělat. Výkony, které mohou takto postižení jedinci podávat, jsou často obdivuhodné, někteří například napíší mnohasvazkové dílo jako poselství lidstvu, jiní vytvoří tisíce fantaskních kreseb. Tato nutkání působí někdy na nemocné tak nepříjemně, že je mohou dohnat až k sebevraždě. Schizofrenici jsou také přesvědčeni o tom, že jim někdo přenáší do mozku cizí myšlenky, že je sleduje, pronásleduje. Přitom schizofrenii, respektive jejímu propuknutí, někdy předchází sílící pocit zoufalé úzkosti. Takto postižený člověk může uvažovat o sebevraždě a pokusit se o ni, někdy si ale začne vytvářet bludy, které tuto zničující úzkost oslabí. To mu sice zachrání život, ale už nikoli duševní zdraví. Schizofrenici se často pozorují v zrcadle, protože mají pocit, že je někdo nějak změnil. Stále trpí pocitem pronásledování, paranoidním bludem. Jsou přesvědčeni, že nic není náhoda, že všechno má nějaký smysl. Obraz schizofrenie jako choroby je natolik pestrý a mnohotvárný, že psychiatrům umožňuje, aby mezi takto nemocné řadili různé náboženské mystiky stejně dobře jako do sebe beznadějně uzavřené autisty. Připouští se dokonce, že neexistuje jen jedna univerzální schizofrenie, ale že se může jednat o několik různých schizofrenních chorob, včetně tzv. boufeé délirante, akutně vzniklé psychózy bez konkrétního podnětu. Některé halucinace podobné těm schizofrenním vyvolává i LSD.

Strieber si byl dobře vědom toho, že ze všeho nejvíce se jeho duševní stavy podobají právě schizofrenii; případně epilepsii spánkového laloku, a proto se podrobil příslušným psychiatrickým vyšetřením. Výsledek byl negativní a dotyčný psychiatr to potvrdil i písemně. Nicméně je to jeden názor pouze jednoho psychiatra a zatím neexistuje objektivní způsob, jak zjistit, zda dotyčný schizofrenií trpí, nebo ne. Strieber mohl onemocnět nějakým druhem schizofrenie a zároveň být i obětí únosu do UFO. Tyto dvě věci se totiž nevylučují, dokonce se zdá, že únos do UFO, který je pro uneseného vždy mimořádně traumatický, může propuknutí schizofrenie vyprovokovat.

Příčiny vzniku schizofrenie jsou zatím stále nejasné. Existuje několik teorií, ale ani jedna vše úplně nevysvětluje. Někteří psychiatři dokonce připouštějí, že příčina vzniku - nebo propuknutí - schizofrenie, se vůbec nedá zjistit. Předpokládá se, že každý člověk má v sobě zakódovány větší nebo menší předpoklady k tomu, aby se stal schizofrenikem. Pokud v jeho životě dojde k patřičné "spouštěcí" události, schizofrenie propukne. Takovým aktivátorem může být zejména prožité trauma a psychiatři se samozřejmě pokoušeli definovat, jak vypadá podnět, který schizofrenii vyvolá. Jejich úsilí vynakládané v tomto směru zatím ztroskotává. Bezpečně je prokázáno jenom to; že schizofrenie se stabilně vyskytuje u jednoho procenta populace, bez ohledu na to, v jakých konkrétních podmínkách lidí žijí. Teorii spouštěcího traumatu odporuje i to, že válečné útrapy, sociální otřesy a živelné pohromy výskyt schizofrenie v těmito jevy postižené populaci nezvyšují. Často se nepodaří spouštěcí trauma objevit ani tehdy, když už schizofrenie propukla. Potíže nemocných schizofreniků ustupují a zase se vracejí bez zjevné příčiny. Se schizofrenií se není možné narodit, její první příznaky se totiž objevují až mezi sedmnáctým a pětatřicátým rokem života. Prokázán je vliv dědičnosti, zatím ale není jasné, který gen nebo geny odpovídají za přenos nemoci ze schizofrenního rodiče na potomka.

Neexistuje léčebný psychiatrický směr, který by se nepokusil s touto nemocí jednou provždy vypořádat. Rekapitulace výsledků je bohužel velmi bídná. Zcela zklamaly všechny čistě psychoterapeutické postupy, schizofrenii prostě není možné pacientovi rozmluvit, nezabrala ani klasická psychoanalýza. Tím jsou vyloučeny čistě psychické příčiny schizofrenie, jako je například deprivace v kojeneckém věku nebo nemilující a stresující matka. Jedné třetině schizofreniků pomohlo odebrání kousku tkáně z čelního laloku, lobotomie, ale skutečný převrat znamenalo až uvedení psychofarmak, zejména depotních neuroleptik, která se jednou za několik týdnů podávají injekčně. Tím se dlouhodobě změní biochemie mozku a nemocnému se uleví natolik, že se může znovu zapojit do normálního života. Schizofrenie jako takové se však nemocný tímto postupem nezbavil. Obecně jsou vyhlídky na úplné uzdravení malé, i když občas dojde ke spontánnímu uzdravení bez zjevné příčiny.



Může být příčinou vzniku schizofrenie únos do UFO? Některé indicie naznačují, že přinejmenším existuje souvislost mezi únosovým syndromem a touto duševní chorobou. Nejprve je třeba prokázat, že někteří lidé byli skutečně uneseni do UFO, že tedy tento jev existuje. Je pravda, že objektivních důkazů zatím mnoho nemáme. I když naši unesení spoluobčané podnikají všechno možné - jsou jich dnes stovky a možná tisíce - třeba proto, že se rozhodli už pro vlastní klid svůj únosový syndrom nějak vyřešit, většina důkazů, které podávají, je zpochybňována.

Asi nejprokazatelnější je výslech na detektoru lži, kterým mnozí unesení úspěšně prošli. Regresní hypnóza je vcelku nepřesvědčivá, protože hypnotizovaný může být, samozřejmě i neúmyslně, ovlivněn tak, že jeho výpověď nemá žádnou hodnotu.

Dále máme k dispozici svědectví těch, kteří byli únosu přítomni. Obvykle jsou během únosu naprosto paralyzováni, nemohou nic dělat, jenom bezmocně sledují, jak je obět vyzvednuta z lůžka a odnesena pryč. Jindy se takoví svědci probudí uprostřed noci a zjistí, že některý člen rodiny není ve své posteli ani nikde jinde v domě nebo bytě, ráno se však objeví a o své nepřítomnosti neví. Asi nejpřesvědčivější jsou proto svědectví náhodných účastníků únosu. Strašidelně působí příběh jednoho vysoce postaveného diplomata, dokonce prý samotného tajemníka OSN, a příslušníků jeho ochranky, kteří ze své limuzíny sledovali, jak malé neznámé bytosti z okna mrakodrapu odnášely ženu v noční košili, dopravily ji do létajícího talíře a ten potom zmizel pod hladinou řeky, aby se později pravděpodobně zase vynořil a žena byla oknem vrácena zpět do svého bytu. Třebaže postižená žena prokazatelně trpí klasickým únosovým syndromem, celý příběh znehodnocuje fakt, že onen diplomat zůstal v anonymitě.

Svědkem únosu se ale mohou stát i zvířata, která v jeho průběhu obvykle projevují velký strach, kočky se krčí v koutě a psi zoufale vyjí. Téměř všechny případy únosu provází výskyt létajícího talíře, světelné koule apod., což bývá doložitelné pozorováním dalších náhodných svědků. Po přistání UFO zůstane na zemi vypálený kruh zvápenatělé půdy Přítomnost "cizinců" někdy provázejí i podivné zvuky, klepání a bouchání, kroky, šustění a cupitání.

Zvláštní kategorií důkazů jsou neobvyklá zranění, vyrážky, strupy, bouličky či jizvy na tělech unesených a zakrvácený nebo jinak znečištěný oděv, bolesti v nose, uších nebo jinde. Unesení hovoří i o implantaci sond do těla, ale žádnou se zatím nalézt nepodařilo. Zcela specifický je případ, kdy snad "cizinci" používaj í lidský genetický materiál k vyšlechtění jakéhosi hybridu člověka a "cizince". Opakovaně unášené postižené ženy udávají, že byly zcela prokazatelně asi tři měsíce těhotné, ale potom jejich plod zmizel! Tento jev ovšem psychiatrie vysvětluje jako tzv. hysterické těhotenství, jako druh psychické poruchy, což však neobjasňuje pozitivní výsledky dříve provedených těhotenských testů. "Cizinci" se neomezují jenom na lidi, kruté experimenty vykonávají i na zvířatech a stovky kusů dobytka i jiných živočichů už na ně doplatily životem.

Je jasné, že únosci nemají zájem na tom, aby se o jejich činnosti a pokusech na lidech i zvířatech všeobecně vědělo. Zdá se, že dělají všechno pro to, aby zůstali v ilegalitě. Typické je to, že únosy provádějí v drtivé většině případů v noci, před úsvitem. Unesený bývá obvykle sám nebo jenom s malou skupinkou lidí. Pokud je ve větší skupině, dostane příkaz, aby se vydal na nějaké opuštěné místo. Všichni postižení shodně udávají, že se zcela vyděšení budí uprostřed noci nebo k ránu, všichni se chtějí odstěhovat do velkých měst, kde je spousta světla a lidí.

Někteří unesení se pokusili odnést si něco na památku, "cizinci" jim v tom však zabránili. Navíc jsou oběti v průběhu únosu jakoby zbavené vlastní vůle, samozřejmě jsou neustále hlídané, často nemají ani žádný oděv a v UFO obvykle nejsou ani žádné drobné předměty, které by mohl unesený nepozorovaně odnést.

Největší zbraní "cizinců" je jejich schopnost ovlivnit lidskou psychiku tak, aby unesený na únos zapomněl, a stejně tak jsou ovlivněni případní svědci. Tato psychická bariéra není nepřekonatelná, postupem času odeznívá a postižený si na svůj zážitek začíná vzpomínat sám od sebe nebo mu něco průběh únosu připomene. Regresivní hypnóza odstraní i poslední zbytky této bariéry. Pokud však jsou vzpomínky na únos ještě potlačeny, postižený si uvědomuje pouze to, že něco není v pořádku, že se zoufale všeho bojí, že se mu zdál nějaký zlý sen. Někdy si zcela jasně vzpomíná na něco, co se zcela jistě nemohlo stát nebo co vůbec neexistuje. Vzpomíná si na ulici, pláž, lesní cestu, místo, kde už byl, ale znovu je nalézt nedokáže. Tyto krycí zážitky jsou leckdy zcela bizarní a překrývají skutečné vzpomínky na prožitý únos. I přes jejich nepravděpodobnost je unesený považuje za zcela reálné.

Podivný sen nebo vzpomínka tak často upozorní na realizovaný únos i tam, kde by ho nikdo nepředpokládal. Ten, kdo o únosovém syndromu v životě neslyšel, nedokáže rozšifrovat ani typické krycí vzpomínky To samozřejmě odhalování únosů ztěžuje. Přitom k únosu mohlo dojít pokaždé v okamžiku, o němž se postižený domnívá, že se v něm střetl s pohledem zvířete s velikýma tmavýma očima, jaké mají jeleni, králíci, zajíci.

Je to vlastně jen vzpomínka na velké tmavé oči mandlového tvaru, které jsou charakteristickým znakem "cizinců". Pocit ohrožení je v uneseném zakotven natolik, že si tyto oči vybavuje i jako oči dravce, nejčastěji toho, který loví v noci, tedy sovy či vlka. Nereálnost prožitku někdy naznačuje neobvyklá barva zvířete, rovněž je známý Freudem popsaný sen o sedmi bílých vlcích sedících na stromě, tedy ve výšce, stejně jako ve výšce létá UFO. Vlci se najednou objeví tam, kde byl poslední příslušník jejich druhu zastřelen před sto padesáti lety, a nádherný jelen se najednou člověku dívá přímo do okna. Unesení často vzpomínají i na hmyz, zejména na dravou kudlanku. Častou krycí vzpomínkou, související s medicínským vyšetřováním unesených, je vybavení si zdravotní sestry, letušky, lékaře, kouzelníka s hůlkou. Prožitek z únosu se může skrývat i za panickou a zcela iracionální hrůzou z banálního stomatologického ošetření nebo gynekologické prohlídky. Někdy je celý zážitek navíc maskovaný jako sen, například se postiženým zdálo o třech malých šedivých bytostech, které stály kolem postele.

Na vyhledávání takových indicií se specializuje německý odborník doktor Johannes Fiebag. Podle jeho názoru je výsledkem působení "cizinců" i veškerý náš bohatý svět pohádek, legend a mýtů. všichni trpaslíci, skřítci, permoníci a vily jsou vlastně "cizinci". Podle modré barvy oděvů skřítků koboltů byl pojmenován kobalt - na modré overaly únosců včetně špičaté kapuce si vzpomíná mnoha unesených. Jeden si dokonce vybavuje průhledný válec, ve kterém ležel podobně jako Sněhurka ve skleněné rakvi. Jiní si zase vybavují bytosti spíše andělského zjevu, vysoké, v bílém šatě, další se rozpomínají na kouzelné hůlky, které "cizinci" používají, případně na lucerničky či světélka, jimiž si svítí. Unesení si vybavují i zápach síry, hořké jídlo a tajemné kapky, které museli polknout. Mozek uneseného odmítá přijmout realitu traumatizujícího zážitku a uniká do nereálných představ. Jung považoval takto vytvářené představy za velmi důležité a vypracoval celou teorii archetypů, které jsou společné celému lidstvu. Archetypy jsou myšleny jakési základní modelové představy (např. typické vily, typického trpaslíka, typického ďábla apod.). Zvláštní je, že nejvíce se těmito archetypovými představami, mýty a legendami zaobírají právě halucinující schizofrenici.

Existuje tedy mnoho indicií, ale žádný opravdový důkaz. Pro většinu lidí patří únosový syndrom mezi moderní horory a berou jej asi stejně vážně jako rusalky nebo vodníky Pro ty, kteří únosovým syndromem trpí, se jedná o věc doslova životně důležitou. Nejhorší je pro ně vědomí nevyhnutelnosti únosu a dalšího utrpení, vědomí bezmocnosti. Někteří z nich se odvážili vystoupit na veřejnost, začali se sdružovat do jakýchsi svépomocných sdružení, sdělovat si své zkušenosti, které se najednou ukazují jako překvapivě podobné. Unesení jsou schopni se mezi sebou poznat, aniž by se dříve viděli, někdy si některý unesený pamatuje ostatní ze společné čekárny v UFO, kde se setkali.

Jediným prostředkem, který zatím dokáže zabránit únosu, je instalování videokamer. "Cizinci" si v žádném případě nepřejí figurovat na videozáznamu a o kameře dobře vědí. Je proto pravidlem, že pokud kamera běží, k únosu nedojde. Podle všeho však "cizinci" plní jakýsi plán a někdy musí oběť unést v daný čas bez ohledu na cokoli, jinak by asi experimenty, které provádějí, pro ně ztratily význam. Pak se stane, že se kamera nevysvětlitelně zasekne, porouchá či vypne. V jednom případě je dokonce na záznamu vidět, jak spící obět několika opakovaných únosů náměsíčně vstává, jde ke kameře a vypíná ji. Ráno se zjistilo, že v inkriminované době kamera samozřejmě byla mimo provoz a postižená žena mohla vyprávět o svém dalším únosu bez patřičné dokumentace.

Je pravděpodobné, že "cizinci" mají vypracovaný jakýsi systém, podle něhož si svoje oběti vybírají - často se soustředí na celou rodinu, rodiče i děti, s dětmi zacházejí o stupínek laskavěji. Únos některého specialisty na únosové syndromy do jejich programu zřejmě nezapadá, což je rozhodně škoda.

Víme, čím je charakteristický únosový syndrom, můžeme být dokonce přesvědčeni o tom, že k únosům skutečně dochází, nikdo ale nedokáže vysvětlit, odkud "cizinci" přicházejí. Je jisté, že nerespektují fyzikální zákony našeho světa, procházejí zdmi i zavřenými okny a dveřmi, způsobují elektromagnetické efekty, které vypínají motory aut, videokamery i televizi a další přístroje. Snad mají někde svoji vlastní zemi nebo planetu, snad k nám přicházejí z jiného času, jedna spekulace o jejich původu je šílenější než druhá. Ať je to jakkoliv, utrpení, které uneseným obětem přivodili, je pro tyto oběti dostatečně reálné. Sok ze setkání s něčím tak cizorodým se snaží jejich zoufalá mysl vytěsnit natolik, že někdy dojde i ke vzniku toho, co nazýváme schizofrenií.

"Cizinci" se nechovají k lidem ani k dalším živým tvorům právě laskavě, často je jejich počínání nelidsky kruté, přicházejí v noci a připravují unesené o jejich psychické i fyzické zdraví, někdy i jejich děti. O nějakých kosmických bratrech se v případě únosců vůbec nedá mluvit. Snad jsou si toho i vědomi, protože jinak by se tak důsledně všemi možnými způsoby nemaskovali. Několik stovek nebo tisíců unesených lidí pro lidstvo jako celek nic neznamená, pobitý a zmrzačený dobytek zaplatí pojišťovny.

"Cizinci" disponují pro nás nepředstavitelnými možnostmi. Co když se však třeba z ničeho nic rozhodnou pro masovou invazi? Co když zjistí, že nevyhnutelně potřebují nějaké lidské orgány nebo tkáně ve velkém množství? Kdo jim zabrání v tom, aby si je bezohledně vzali?

"Cizinci" jsou tvorové temné noci a opuštěných lesních cest. Patrně po celá staletí se jim dařilo ve skrytu přežívat mezi námi, dnes však jsou stále nápadnější. Čím více o nich budeme vědět, tím méně se jim bude mezi námi líbit. Vzpomeňte si na to, až zjistíte, že ve vašem životě někde chybí pár hodin, že se vám zdál mimořádně děsivý sen, že z ničeho nic trpíte pocitem úzkosti. Za vašimi dveřmi se v noci potulují vlci, na zákrsku vám sedává sova a sousedi včera v noci pozorovali něco jako UFO. V autě máte najednou bezdůvodně vybitou baterii a v prázdném bytě slyšíte cizí šustivé kroky...


Kapitola z knihy: Lenková, J.: Z říše tajemství a záhad. Dialog, Liberec, 2000
http://www.kpufo.cz/oblasti/ufo/unosy/c_lenk1.htm
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. led 2014 17:37:42

Sovy nejsou, čím se zdají být…

Čtvrtý druh – recenze

Tato věta je příznačná spíše pro městečko Twin Peaks než pro aljašské Nome, řekl by kdosi, avšak po shlédnutí filmu si leckdo uvědomí, že tento film podává opravdivější asociaci, proč zrovna sova…

Začátek filmu dle mého názoru značně připomíná film Záhada Blair Witch, ať už je to použitím archivních video nebo audiozáznamů. S postupem děje se divák nejen občas oklepe hrůzou díky dramaticky vyvedeným scénám, ale podle mě mu některé vyřčené skutečnosti začnou vrtat hlavou. S vyhrocujícími se situacemi v ději filmu si má divák uvědomit hrůzná fakta, kterým je těžko uvěřit a nakonec možná zaujme stejný nebo podobný postoj jako „dr. Campos“, který byť zažil na vlastní kůži konkrétní situace, nechce si je připustit. Zkoumavý divák však začne přemýšlet, že něco by na tom ději přeci jen mohlo být. A na místě jsou více či méně absurdní myšlenky podložené skutečnými případy, pozorováními, událostmi…

Dle mého soudu je sdělení filmu naprosto jasné, použitím nenáročných scén, ale o to bizarnějších závěrů je to, proč film v mém žebříčku „oblíbenosti“ nezařazuji až někam na dno mezi „americké slátaniny“ typu 3:15 zemřeš nebo Psí vojáci.

Avšak pro ty, kteří si opravdu film zařadí mezi nejoblíbenější, je tu i varování. Ne každý je ochoten pochopit často překvapivě neuvěřitelné názory o tom, že ve vesmíru nejsme sami. Slova jako absurdní, neuvěřitelný, bizarní či hrůzný zaznějí ve filmu mnohokrát, záleží ale na každém z nás, čemu uvěříme a co si z filmu vezmeme…

Wendy

Čtvrtý druh blízkých setkání, charakterizovaný jako syndrom únosu do UFO, je jednou z nejtajemnějších a také nejděsivějších oblastí ufologie. Tento fenomén sahá daleko za hranice našich vžitých zkušeností i toho co si jsme ochotni připustit jako realitu.
Tvůrci filmu 4.druh si to velmi dobře uvědomili a postavili na tomto fenoménu kostru sci-fi příběhu. Příběh, který je postaven na tom, že divák není schopen postřehnout, kdy je ještě popisována realita a kdy už jde jen o invenci autorů – to není nic nového. Na stejném principu kdysi psal Ludvík Souček svou trilogii Cesta slepých ptáků formou reportáže a pak dostával od lidí i celých institucí prosby o zprostředkování kontaktu na hrdiny příběhu. Totéž použili i autoři seriálu Akta X, kdy zpočátku příběh popisuje skutečnou záhadu a v nestřeženou chvíli se začně odvíjet vymyšlený příběh.
Film Čtvrtý druh šel ještě trochu dál: stejně jako např. Záhada Blair Witch je vymyšlený celý od začátku, avšak tváří se jako skutečný amatérský dokument. Je to podvod na divákovi? Těžko říct, dnes není nic snadnějšího než si s pomocí internetu zjistit skutečné reálie.

V. Šiška

http://www.projektzare.cz/sovy-nejsou-c ... /aktualne/
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. led 2014 17:54:01

Štvrtý druh - Čtvrtý druh - the Fourth Kind CZ trailer

Psycholožka Abigail Tyler (Milla Jovovich) vyšetřuje řadu lidí, kteří mají shodné noční děsivé zážitky. Všichni si shodně vzpomínají na sovu s velkýma očima, která na ně v noci upřeně hledí. V hypnóze si však vzpomínají na daleko strašnější noční zážitky a uvědomují si, že sova vlastně nebyla sova. Události se skutečně staly na severu Aljašky, ve městě Nome. Aby byly události tohoto příběhu lépe osvětleny, zakomponoval režisér do filmu skutečné záběry z vyšetřování.
--------------------------------------
Trailer filmu Čtvrtý druh s českými titulky.

Návštěvník
 

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. led 2014 21:49:20

A co středověké noční můry - sukuby a inkuby? :D

Succubus

Succubus (pl. succubi; též succuba, sukubus; z latinského succubare, „ležet vespod“) je ve středověké křesťanské mytologii druh démona - astrálního upíra, který svádí muže, zvláště pak mnichy, pohlavně se s nimi stýká a přitom je vyčerpává, někdy až k smrti. Působení succuba byla často připisována poluce.[zdroj?]

Někdy je succubus označován jako ženský démon, ale tato interpretace není jednoznačná. Démoni jsou obecně považováni za bezpohlavní[zdroj?] a i jméno succubus z „ležeti vespod“ zdůrazňuje, že démon pouze vystupuje v ženské roli při pohlavním styku.

Mužskou obdobou succuba je incubus, démon, který svádí ženy a souloží s nimi. Vzhledem k zmíněné bezpohlavnosti démonů je možné, aby tentýž démon vystupoval v různých situacích jako succubus i incubus.

Otázka, zda jsou andělé (resp. démoni) schopni pohlavního styku s lidmi, a zda je tento styk podoby duševní nebo tělesné, byla předmětem zájmu středověké teologie. O succubech se zmínil například i Tomáš Akvinský v Summa Theologiae i další autority, a jejich existence tak byla poměrně pevně zakotvena.

Zvláštního rozvoje se víra v succuby dočkala v průběhu čarodějnických procesů. Podle proslulé knihy Malleus maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice) například succubi sbírali semeno mužů, se kterými spali, aby je následně incubi používali k oplodňování žen.[zdroj?] Styku s démonem (ďáblem) byla také přisuzována iniciační funkce[zdroj?] a mělo k němu docházet i na čarodějnických sabatech.

Motiv succuba se objevuje v knize Honoré de Balzaca Succubus aneb běs sviňavý ženský (v orig. Le Succube).

Tentýž motiv succuba (příp. incuba) lze nalézt v tetralogii Sergeje Lukjaněnka Noční hlídka.

Succubi jsou zmíněni i v tetralogii ságy Stmívání od Stephenie Meyerové, či spíše jen v ironii v díle Erik od Terryho Pratchetta.

Mezi succubi je možné řadit také rusalky (vodní nymfy) a meluzíny (duchové vody).[zdroj?]

http://cs.wikipedia.org/wiki/Succubus
Obrázek

Návštěvník
 

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Návštěvník » stř 22. led 2014 22:00:38

K tomu patří třeba toto:


Lilith


Lilith (hebrejsky לילית) neboli Černá Luna byla služka sumerské bohyně nebes Inanny. Prvně se o této postavě zmiňuje sumerská a mezopotámská mytologie,[1] ovšem ani Sumerové se na přesném zrodu a životu příběhu o Lilith nemohou shodnout.[1]

Lilith v náboženství

Další zmínky o Lilith jsou znatelné i v jiných náboženstvích. "Stvořena z prachu země, stejně jako Adam. Není řeč o Evě, ale o té druhé. Divoká a nezávislá žena, která se odmítla podrobit vůli muže, stejně tak jako vůli Boží!"[2]

Podle mezopotámských mýtů i některých židovských gnostiků, kabalistů, mystiků, astrologů a spiritistů byla Lilith první žena.[zdroj?] Tak jako Adam byla stvořena ze země. Z jejího spojení s Adamem vzešel Asmodeus[zdroj?] a nesčetně dalších démonů,[zdroj?] kteří sužují lidstvo. Vypráví se však, že spolu Adam a Lilith nedokázali žít v míru, neboť Lilith odmítla při souloži zaujmout polohu, při níž byla nucena ležet pod Adamem. Na jeho naléháni mu odpověděla: "Proč bych měla ležet pod tebou? I já jsem byla stvořena ze země a jsem ti rovna!"[2]

A tak se jí chtěl Adam zmocnit násilím. Po nedlouhé době Lilith pochopila, že s ní Adam nebude nikdy jednat jako s rovnocennou bytostí, a v zoufalství vyslovila nevyslovitelné jméno boží,[zdroj?] vznesla se a zmizela.[zdroj?] Adam prosil Boha, aby mu ji pomohl najít a přivést zpět. Bůh tedy poslal tři anděly (archanděl Michael, archanděl Gabriel a archanděl Natael),[zdroj?] aby ji našli a přivedli. Našli ji v blízkosti Rudého moře, kde se stala nevěstou démonů, a předali boží varování, že pokud se nevrátí, tak denně zemře sto jejích démonických dětí.[zdroj?] Ona se však vzepřela a rozhodla se, že se nevrátí, a v důsledku toho se z ní stal zlý démon.[zdroj?] Podle některých byl tento mýtus z Bible vyřazen[zdroj?], ovšem přímý důkaz není. Vzhledem k povaze a rozdílnosti textů (Lilith vs Biblický kánon) je představa o vyřazení Lilith z Bible považována ze velmi nepravděpodobnou a je držena spíše malými skupinami (gnostici, kabalisté...), než-li v Židovství/Křesťanství obecně či odborných kruzích (vysoké školy, učenci). Legenda také říká[zdroj?], že to Lilith byla oním hadem, který podal Evě jablko.[zdroj?] Proto se v mnoha artefaktech můžeme shledat se zobrazením Lilith jako napůl ženy a napůl hada. Aby se Lilith pomstila za smrt svých dětí, zabíjela novorozeňata a rodičky. "Přísahám při božím jménu živoucím a jsoucím, že když zahlédnu vaše jména nebo znamení, nechám to dítě být." Odtud je zvyk[zdroj?] psát jména andělů do medailonků malých dětí.

Podle pověstí[zdroj?] se začala mstít tím, že vraždila novorozence, či sváděla ve snech muže a posléze je připravovala o rozum, nebo zabila. U kojenců se tomuto jevu říká "syndrom náhlého úmrtí". Dříve se věřilo, že u chlapců je rizikových prvních osm dnů života a u dívek prvních dvanáct. Dnes ovšem víme, že je tato doba o něco delší - asi sedm týdnů. Tento syndrom vede ke smrti dítěte bez zjevné příčiny. Po narození dítěte zřejmě ještě nefungují správně všechny důležité orgány a dítě umírá. Děje se tak většinou v noci, kdy dítě neruší žádné vnější podněty. Jeho dech i tep se zpomalí, jeho tělíčko začne pomalu chladnout, až nakonec zemře, snad jako by ztratilo vůli žít.

Někteří učenci vidí Lilith v Bibli, Izajáš 34:14 (Přesnější překlad výskytu tohoto hebrejského výrazu li-lith' v Bibli je ale Lelek).[3]

Šířku škály možných překladů Izajáše 34:14 vidíme zde:
Překlad krále Jakuba, 1611, (AKJV): "Divoká pouštní zvěř se bude také setkávat s divokými zvířaty z ostrova a satyr bude volat na své kolegy, sama sova se tam bude také nalézat a najde pro sebe místo odpočinku."Bible kralická, 1613, (BKR): "Tam se budou potkávati spolu zvěř s ptactvem, a příšera jedna druhé se ozývati; tam toliko noční přeluda se usadí, a odpočinutí sobě nalezne."Americký standardní překlad, 1901, (ASV): "A zvěř z pouště se sejde s vlky, a divoké kozy budou křičet na své kolegy, ano, i netvor v noci se tam usadí a najde své místo k odpočinku."Český ekumenický překlad, 1979, (ČEP): "Bude se tam setkávat divá sběř s hyenami a běsové budou na sebe pokřikovat. Bude si tam hovět upír a najde si odpočinek."Překlad nového světa, 1984, (PNS): "A ti, kdo obcházejí bezvodé kraje, se setkají s vyjícími zvířaty, a dokonce i démon v kozlí podobě bude volat na svého druha. Ano, jistě si tam udělá pohodlí lelek a najde si místo odpočinku."Nová Jeruzalémská bible, 1985, (NJB): "Divoké kočky se tam setkají s hyenami, satyr bude volat na další satyry, tam Lilith bude číhat a hledat místo kde si oddychne."Překlad 21.století, 2009, (B21): "Setkají se tam příšery a hyeny, jeden na druhého běsi zavřeští; noční stvůra se tam usadí a najde odpočinutí."Nový mezinárodní překlad, 2011, (NIV): "Pouštní tvorové se setkají s hyenami a divoké kozy budou mečet k sobě navzájem, a všechna noční zvěř tam bude odpočívat a najdou pro sebe místa k oddychu."
Ačkoliv mezi biblickými znalci ve významu a správnosti překladu tohoto výrazu nepanuje shoda, můžeme vyvozovat, že výraz použitý v knize Izajáš někdy překládaný jako Lilith je pravděpodobně zvíře, které je aktivní i v noci, jako např. již zmíněná sova, lelek, netopýr (viz překlad jako upír), hyeny, nebo tvorové podobní kozám.

Ve starém Sumeru byla Lilith považována za "levou ruku" nejvyšší bohyně, spojené s plodností a sexualitou, Inanny.[zdroj?] Pomáhala jí přilákat muže do jejího chrámu aby ji uctívali.[zdroj?] V důsledku této role se Lilith též říkalo svůdkyně mužů a děvka. Proto se v mnoha artefaktech můžeme shledat se zobrazením Lilith jako napůl ženy a napůl hada.

Lilith se v židovské démonológii označuje jako zlý duch, sukuba (succubus). Lilith není součástí Judaismu, ale tento příběh se vyskytuje v legendách Židů i některých jiných národů.

V domech kde pobývala rodička s novorozeným dítětem se na dveře věšely amulety s nápisem "Adame, Evo, pryč s Lilith!" Tato slova měla působit jako exorcismus proti Lilith a odradit ji od tohoto domu.[zdroj?]

Mimo démonologii je mýtus o Lilith zkoumán též psychiatrií a psychoanalýzou. Carl Gustav Jung nebo Sigmund Freud poukazovali na to, že Lilith je succubou a tedy jedním z významných archetypů. Přiřazovali ji také významnou úlohu ve výkladu snů. V archetypální psychologické symbolice se její vliv v podstatě ztotožňuje s bohyní Měsíce, bohyní sexu a průvodkyní snů.[4]

Význam má především její spojitost se strachem z neznámého, sexualitou, úmrtnostní nejmenších dětí v důsledku známých lékařských diagnóz, nebo jako vysvětlení poluce či zvláštního erotického snu.[5][6][7]

V astrologii bývá ztotožňová Lilith s Černou Lunou. Její astroligcké působení je převážně na bázi vnitřního já, "Id", ačkoliv může zároveň působit nejen v podvědomí, ale i fyzickým způsobem. Někteří astrologové Lilith dávají do souvislosti s tzv. Sestupným lunárním uzlem, což je matematicky zjištěný bod vztahující se k vnitřním zábranám nebo k minulým životům v případě učení o převtělování duší a ezoteterického východiska v karmě.[8]

Další o koho se Lilith zajímá jsou muži. Zjevuje se jim ve snu jako krásná, přitažlivá a smyslná žena, které nejsou schopni odolat. Ona je potěší, oni jí dají svou uvolněnou sexuální energii. Díky zájmu o kabalu v renesanci se obnovil zájem i o Lilith. V evropské literatuře nosila překrásné šaty, kterými sváděla muže. Známé jsou i pověsti, jak Lilith v šatech královny ze Sáby svedla ubožáka z bornsu. O kabalistovi Josefovi de la Rejna se povídá, že se jí dobrovolně zaprodal.

Problém Lilith je velice spletitý.[zdroj?] V sumérské mytologii byla dcerou bohyně Mehitabel a její obraz se s věky mění. Jak se společnost více a více přikláněla k patriarchálnímu obrazu, začaly postupně převládat v jejím profilu démonické prvky. U semitských národů z Mezopotámie byla Lilith nejprve podobna Lil, sumérské bohyni ničivých větrů a bouří. Poté však převládla židovsko-semitská morálka a Lilith splynula spíše s Lamaštu, čarodějnicí či ženským démonem, která byla podle pověstí vražedkyní dětí. Zde nabyla podobu okřídlené noční příšery, nebezpečného upíra a matky zlých duchů.[zdroj?]

Podle Zoharu, hlavního židovského díla mysticismu, byl Adam původně oboupohlavní bytost. Z jedné strany vypadal jako muž a zdruhé jako žena. Poté člověka uspal, ženu od něj oddělil a chybějící část kde byli spojeni zakryl masem.[zdroj?]

Podle kabbalistické knihy "Sefer Rasiel" byla Lilith vyjící ženský démon známý i jako Mejaleleth. Lilith chodí po světě s 480 zlými duchy a padlými anděly a bojuje s jejími sokyněmi, démonkou Machlath a její dcerou Agrath. Jiné legendy vyprávějí o jiné démonce jménem Namach. Lilith i Namach podle legendy souložily s Adamem a "seslaly na svět zkázu". Zohar označuje Namach jako matku démonů, zatímco Lilith za jejich vládkyni.[zdroj?]

"Lilith je považována za nezávislého ducha, který vybojoval vítěznou emancipační bitvu." Lilith neposlechla. Lilith se poté provdala[zdroj?] za Samaela (levá ruka Lucifera) a stala se tak paní temnoty.[zdroj?]

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lilith
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod nop » stř 22. led 2014 22:13:20

Návštěvník píše:A co středověké noční můry - sukuby a inkuby? :D
Succubus
Succubus (pl. succubi; též succuba, sukubus; z latinského succubare, „ležet vespod“) ...
http://cs.wikipedia.org/wiki/Succubus
Obrázek

Ta postava na reliéfu má znaky bohyně lásky Innany, a to je hůlka a kruh zmíněné v eposu o Gilgamešovi. Proto si nejsem jistý, jestli je to succuba nebo přímo Innana. Má na nohou ptačí spáry podobně jako v Řecku kozí pastýřská bohyně Amaltea, tedy by to byla opravdu bohyně s nebeskými křídly, ne démon. Výklady reliéfů a symbolů nebývají vždy stoprocentně spolehlivé.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Honzam » čtv 23. led 2014 13:23:47

Vyobrazení je datováno do let 1800 - 1750 př.n.l. Ta její čepice se také podobá těm, co mají sumerská okřídlená božstva. Zřejmě proto mají mimozemšťané ve filmu mluvit sumersky :)

http://en.wikipedia.org/wiki/Burney_Relief
http://cs.wikipedia.org/wiki/Anunnaki

Ancient Photographic Evidance of Angels. The Real Anunnaki ...
http://www.abovetopsecret.com/forum/thread845517/pg1

Snad se jedná o bohyni Ištar.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Inanna

Innin (sumersky též Ninanna, DINGIRINANNA, Inanna, Inanna, Ninsianna; akkadsky Ištar, Eštar; chetitsky Šawuška) je sumerská bohyně plodnosti, lásky, pohlavního života a války. Později byla převzata do akkadské mytologie, některé její povahové rysy lze najít u bohyní uctívaných prakticky v celém starověkém Středomoří. Je problém říci, nakolik byly tyto bohyně ovlivněny původní sumerskou představou a do jaké míry vznikal jejich kult samostatně. Původně byla Innin bohyní Uruku, ale později byla uctívána po celém Sumeru.

Pochopení tohoto božstva je velmi složité, neboť vyjadřovalo protiklady přírody; z textů vyplývá, že Innin byla zároveň rodičkou, matkou, ale i neplodnou ženou, byla ničitelka i stvořitelka, přinášela mír i válku.

Většina vědců klade vznik této bohyně zhruba do roku 4000 př. n. l., kdy prošla velmi složitým vývojem, postupně byla sloučena s několika bohyněmi a bohy, čímž vzniklo velmi mocné božstvo.

Nejprve byla zobrazována jako rákos (kolem roku 1500 př. n. l. ji symbolizovala tzv. Ištařina osmicípá hvězda), okolo roku 3000 př. n. l. se začíná objevovat v lidské, většinou ženské podobě, v mužské podobě byla zobrazována, pokud měl vyniknout její válečný aspekt.


Neplodná žena je tam pro mě velmi zajímavá, protože ohledně té zlaté dračice jsem už od počátku cítil, že sama nerodí děti a je jen otcem obyčejných andělů a obyčejný anděl je pak matkou budoucího anděla. Nevím, jak moc je to skutečný tvor a skutečný vztah, přesto ji stále vnímám jako svou duchovní matku, se kterou jsem měl na úrovni vizí a nakonec i jejího velkého ocasu v mém hrudníku kontakt.
Chces byt strazny? Ok...ale prace za tebou musi byt videt - arikiran
Uživatelský avatar
Honzam
 
Příspěvky: 713
Registrován: pon 19. zář 2011 21:39:51

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Unblhgf » pát 14. srp 2015 18:42:43

Unblhgf
 

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Honzam » pát 14. srp 2015 19:13:30

Unblhgf píše:To jsou nesmysly... viz http://www.sysifos.cz/index.php?id=slov ... m%9A%9Dany.


Musíme je proto chápat jako kulturní fenomén moderní, technicky civilizované doby, právě tak jako obcování starých Řeků s Bohy nebo jeptišek s ďábly byly kulturními fenomény staro- a středověku.

Je to fenomén starý jako lidstvo samo.

Aborigine-Wandjina.jpg

wandjina-domorodec.jpeg

v01p130001.jpg

sgallerysabaoth.jpg
sgallerysabaoth.jpg (30.07 KiB) Zobrazeno 6884 krát
Chces byt strazny? Ok...ale prace za tebou musi byt videt - arikiran
Uživatelský avatar
Honzam
 
Příspěvky: 713
Registrován: pon 19. zář 2011 21:39:51

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Honzam » pát 14. srp 2015 19:16:54

http://www.cez-okno.net/clanok/lauriny-mlhave-vzpominky

Řekli mi, že jsou mí skuteční rodiče a že bych měla jít s nimi. Už si moc nepamatuji, co se stalo potom, ale chtěla bych věřit, že jsem utekla a nakonec doběhla domů.
Chces byt strazny? Ok...ale prace za tebou musi byt videt - arikiran
Uživatelský avatar
Honzam
 
Příspěvky: 713
Registrován: pon 19. zář 2011 21:39:51

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Honzam » pát 14. srp 2015 19:27:39

Chces byt strazny? Ok...ale prace za tebou musi byt videt - arikiran
Uživatelský avatar
Honzam
 
Příspěvky: 713
Registrován: pon 19. zář 2011 21:39:51

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod nop » pát 14. srp 2015 23:55:44

Honzam píše o bohyni Ištar :
...kolem roku 1500 př. n. l. ji symbolizovala tzv. Ištařina osmicípá hvězda)---

Osmiboké a osmicípé tvary zaujaly vždy Alaju.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. srp 2015 2:05:32

nop píše:Honzam píše o bohyni Ištar :
...kolem roku 1500 př. n. l. ji symbolizovala tzv. Ištařina osmicípá hvězda)---

Osmiboké a osmicípé tvary zaujaly vždy Alaju.

Osmicípou hvězdu uctívá snad každé náboženství, různé víry, včetně různých větví křesťanství, islámu, buddhismu... :)
Stačí se jen dívat po stavbách kostelů, mešit, klášterů či ašrámech, náboženských obrazech. a pod. Kromě třícípé, čtyřcípé, pěticípé, šesticípé, sedmicípé, devíticípé, deseticípé, dvanásticípé, čtrnácticípé či šestnácticípé a pod., se hojně objevuje i ta osmicípá hvězda.

No a vesmírem často putují transcendentní vize tohoto symbolu, v různých variacích.
Když je třetí oko otevřené, může je pozorovatel občas zahlédnout, ty vize.

Spojitost s ufounama jsem zatím nenašla, snad kromě závěru filmu Blízká setkání třetího druhu, když hlavní hrdina už stál v mimozemském plavidle a rozhlížel se tam kolem (ale v moderní televizní verzi je tento moment už ustřižen, snad aby se film vešel do časového limitu, či co... :D
A něco ode mne...
Přílohy
296986_2171637763066_347694608_n.jpg
311833_2171660963646_489300019_n.jpg
315876_2171640483134_80000433_n.jpg
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. srp 2015 2:24:54

Tibet...

Obrázek
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. srp 2015 2:28:26

Klášter v Kladrubech...
Obrázek
Návštěvník
 

Re: Blízká setkání čtvrtého druhu

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 15. srp 2015 2:30:52

Islámská hvězda (vektor)

Obrázek
Návštěvník
 

Další

Zpět na Za tím vším

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků