vostalpetr píše: Toto samoosvobozování je přesně to, co je třeba uplatňovat v denním životě. Jako příklad si vezměme hněv. Praktikující dzogčhenu ve chvíli, kdy se rozzlobí, se nesnaží hněv ani zablokovat, ani ho přeměnit v moudrost, ale pouze ho bez posuzování pozoruje. Tak se hněv ponechaný ve svém přirozeném stavu rozplyne. Bylo mu dovoleno, aby se sám od sebe osvobodil...
Na toto nemusím ani praktikovat dzogčhen a ani nějakou velkou pozornost...
Přece každý hněv, či emoce či myšlenka či pocit se jednou sama od sebe zprázdní....
Nebo máš snad pocit, že když se někdo rozlobí, tak se bude zlobit až do konce života ?
Jistě že ne, o tohle přece vůbec nejde.
Jde o to, že každým sebeztotožněním se posílí sklon rozhněvat se: posílila se celková zásoba hněvivé energie. Příště, až tě něco rozčílí, tě to rozčílí víc.
Stejně to funguje v opačném směru: kdykoliv se vyvstalý hněv rozpozná jako prvotní energie a rozplyne se, celková zásoba hněvivé energie se o něco zmenšila - zeslábnul sklon automaticky zareagovat hněvem a ztotožnit se s ním - a vypadnout tak z prostorovosti neosobního vědomí.
Prostorovost nekonečného vědomí není v dzogčhenu nějaký "duchovní" stav, kterého se dá dosáhnout jen v ústraní v meditaci, představami světla atd, jak je to na těch videjích - to je návod pro začátečníky. Prostorovost nekonečného vědomí je tu během všeho, co se během dne děje, a každým sebeztotožněním s jakýmkoliv objektem se z něj vypadne. Podstatné je, že čím častěji se ztotožníš, tím víc se posílí sklon vědomí se ztotožňovat s objekty, a příště proto vznikne rychlejší a silnější sebeztotožnění. Trvalé vnímání všeho z prostorovosti neomezeného vědomí je pak nemožné.