Poradna zdarma

"A viděl Bůh, že je to dobré - tím jsem začal. Tedy, já nemám právo Mu kritizovat Jeho Dílo, nebo hanět neb tím opovrhovat. Tím jsem si ohromně zjednodušil celou svoji cestu. Tedy jsem začal považovat vše za dobré, neboť On to tak učinil."
Eduard Tomáš

... Ego je tou částí duše, která je orientovaná na hmotný, vnější svět. Ego je v podstatě nástroj duše pro její manifestaci jako fyzické bytosti v čase a prostoru. ...

Jsme závislí na myšlenkách a slovech.
O vztahu hmoty a ne-hmoty přemýšleli lidé v různých dobách.
Tomu, co umožňuje hmotnému tělu hýbat se, říkal Aristoteles entelechie. Nikdo proti ní nebojoval, ale tady se bojuje často proti egu.
Tudíž není tu snad rozpor v pojmu?

... Ego je tou částí duše, která je orientovaná na hmotný, vnější svět...

Na druhé straně

... Pokuste si všimnout, jak často chcete přinutit věci či lidi své vůli, i když k tomu máte vznešený důvod. Jak často jste znepokojeni věcmi, které nejsou podle vás? Je důležité, abyste si uvědomili, že vespod této potřeby kontroly je vždy strach ze ztráty kontroly...

Už nejde o prosté hýbání tělem? Nějaké hýbací působení potřebuji, ať jde o sportovní výkon, nebo o prosté mazání tvarohu na krajíc chleba. Tak proč to démonizovat a vymýšlet si boj?

nop píše:Jsme závislí na myšlenkách a slovech.

Není to přesně obráceně?

Co se stane s myšlenkou, které nevěnuješ pozornost?

Co se stane se slovem, které nebereš vážně?

Jana píše:

nop píše:Jsme závislí na myšlenkách a slovech.

Není to přesně obráceně?

Co se stane s myšlenkou, které nevěnuješ pozornost?

Co se stane se slovem, které nebereš vážně?

To mně vadí, ale jinak.
Zanedbané rady, cesty, kterým jsem nevěnoval pozornost, ušlé příležitosti rozvoje, to je smutná bilance promeškané příležitosti.

Zanedbat lehce impulzy jsem se naučil v průběhu dějin, totiž co to bylo? marxismus, jehovisti, hádky v církvích atd (spory staré až 600 let).
Teď zase opět doplácím na odmítání.
Dočetl jsem dvě knížky od Coelha.
U první, "Pátá hora" mne roztrpčila koncepce věřícího, který musí snášet despotické jednání necitelného boha a ještě mu být milujícím oddaným.
Tím se mi Coelho zprotivil vůbec.

Pak jsem ještě četl román "U řeky Piedro jsem usedla a plakala".
Roztrpčenost z otrockého obrazu proroka v první knize mi také neumožnila radovat se z obrazu, který tam spisovatel rozprostírá v té druhé.

Jsou okolnosti, které jsou kladné a jsou situace, kde jsou problémy.
Obojí zanechává vliv na další případy.

Nope, možná se mýlím, ale odpovídáš nejspíš na něco jiného, než se Tě ptám.

Mohl bys zkusit odpovědět na ty dvě otázky?

Co se stane s myšlenkou, které nevěnuješ pozornost?

Co se stane se slovem, které nebereš vážně?

Cvicne odpovidam na prvou otazku:
Myslis asi mou...nebo nopovu...pozornost lidskou...a ta byva vskutku tak titerna, ze myslenek, ktere ji uniknou, je mraky...tudiz se nedivim nopove litosti..a nabizi to otazku rozsirovani vedomi a zkvalitnovani pozornosti

Myslenka, kter nevenuji pozornost, ale presto je pro me dulezita, pocka, az domyslim, co zrovna myslim...a pak prijde...
Myslenky nedulezite se mohou nekdy pozdeji stat dulezitymi...pak plqti viz vyse
....
Odpovidam cvicne na druhou otazku:
Je dobre sva vyrcena slova brat vazne...abychom se pozdeji nedivili
...
Kristus vas provazej, osobnimu rozhovoru bych daval prednost pred ctenim clanku o Nem...

...vxl...

Jana píše:Nope, možná se mýlím, ale odpovídáš nejspíš na něco jiného, než se Tě ptám.

Mohl bys zkusit odpovědět na ty dvě otázky?

Co se stane s myšlenkou, které nevěnuješ pozornost?

Co se stane se slovem, které nebereš vážně?

Rozpustí se, ale záleží na její závažnosti , některá doznívá pomalu.
Slovo, které neberu vážně, ztrácí sílu, ale opět to má různé gradace.

nop píše:

Jana píše:Nope, možná se mýlím, ale odpovídáš nejspíš na něco jiného, než se Tě ptám.

Mohl bys zkusit odpovědět na ty dvě otázky?

Co se stane s myšlenkou, které nevěnuješ pozornost?

Co se stane se slovem, které nebereš vážně?

Rozpustí se, ale záleží na její závažnosti , některá doznívá pomalu.
Slovo, které neberu vážně, ztrácí sílu, ale opět to má různé gradace.

Takže myšlenky a slova nemusí mít nad námi vůbec žádnou moc?

arikiran píše:Cvicne odpovidam na prvou otazku:
Myslis asi mou...nebo nopovu...pozornost lidskou...a ta byva vskutku tak titerna, ze myslenek, ktere ji uniknou, je mraky...tudiz se nedivim nopove litosti..a nabizi to otazku rozsirovani vedomi a zkvalitnovani pozornosti

Myslenka, kter nevenuji pozornost, ale presto je pro me dulezita, pocka, az domyslim, co zrovna myslim...a pak prijde...
Myslenky nedulezite se mohou nekdy pozdeji stat dulezitymi...pak plqti viz vyse
....
Odpovidam cvicne na druhou otazku:
Je dobre sva vyrcena slova brat vazne...abychom se pozdeji nedivili
...
Kristus vas provazej, osobnimu rozhovoru bych daval prednost pred ctenim clanku o Nem...

...vxl...

Díky za cvičnou odpověď, Arikirane,
zkoumám Tvou odpověď a je pravdou, že pokud nám myšlenky slouží k tomu, aby byl život dobrý, jsou konstruktivní, přinášejí dobré nápady, tak stojí za pozornost.

Mohou tady však být myšlenky, které obtěžují, jsou to například ty, které místo dobrého řešení, hledají vinu, ty za pozornost nestojí.

Co se slov týče, i s těmi je to podobné.

Jana píše:

nop píše:

Jana píše:...
Co se stane s myšlenkou, které nevěnuješ pozornost?

Co se stane se slovem, které nebereš vážně?

Rozpustí se, ale záleží na její závažnosti , některá doznívá pomalu.
Slovo, které neberu vážně, ztrácí sílu, ale opět to má různé gradace....

Takže myšlenky a slova nemusí mít nad námi vůbec žádnou moc?

To je dobře, ale jsou případy, kdy to vázne. Když se dítěti (lidem) říká "to je k ničemu", zaleze to pod kůži a napravuje se to občas těžko.

Když se mládež vychovává, že věřící má právo zabíjet nevěřící, občas se to uchytí.

nop píše:
Když se mládež vychovává, že věřící má právo zabíjet nevěřící, občas se to uchytí.

Kdyby ses Teď modlil tuhle modlitbu:

" Bože, dej mi odvahu, abych se snažil ovlivňovat věci, které ovlivnit mohu. Bože, dej mi pokoru, abych se nesnažil ovlivňovat věci, které ovlivnit nemohu. A Bože, dej mi moudrost, abych dokázal rozlišit mezi prvním a druhým. "

Co by na tohle říkala Tvá moudrost?

Jana píše:

nop píše:
Když se mládež vychovává, že věřící má právo zabíjet nevěřící, občas se to uchytí.

Kdyby ses Teď modlil tuhle modlitbu:

" Bože, dej mi odvahu, abych se snažil ovlivňovat věci, které ovlivnit mohu. Bože, dej mi pokoru, abych se nesnažil ovlivňovat věci, které ovlivnit nemohu. A Bože, dej mi moudrost, abych dokázal rozlišit mezi prvním a druhým. "

Co by na tohle říkala Tvá moudrost?

Snad by řekla, že poznání může přinášet i moudrost i hořkost.
Historik by dodal, že dějiny se neskládají jen z chvil naplněných růžemi nebo námluvami Matyldy Toskánské, ale i boji.

Vím ale oč Ti jde: obrátit zřetel zajíce k užitečné potravě, aby vyplivnul bodláky a dal přednost raději lahodným kopretinám a jeteli.

nop píše:
Vím ale oč Ti jde: obrátit zřetel zajíce k užitečné potravě, aby vyplivnul bodláky a dal přednost raději lahodným kopretinám a jeteli.

Jana píše:

nop píše:Jsme závislí na myšlenkách a slovech.

Není to přesně obráceně?
Co se stane s myšlenkou, které nevěnuješ pozornost?
Co se stane se slovem, které nebereš vážně?

Měl bych raději citovat z literatury. Vyskytují se kombinace, o kterých se v advaitě nepředpokládá, že jsou. V advaitě se spíše eviduje, že něco samo přichází, nikdo neví odkud, není to naše a my borci to zvládneme, nepřevezmeme dodávnu, necháme ji rozpustit, znehodnotíme to přítomným okamžitem, najdeme v tom to kladné, lásku atd.

Obyčejní lidé často řeší situace, které naopak nezvládnou.
Nemají cvik, nebo nevědí, že by něco zvládli.

Vyskytuje se o tom popisy v klasické literatuře, takže to přece jenom bývá (pravda), jako v románech od Balzaca, v románu Paní Bovaryová od Flauberta, ve spisu Nevolnost od Sartra a j.
Lidé v těchto příbězích své role nezvládají. Nedokáží se odpoutat od nevhodných myšlenek nebo naopak sami produkují nezvládnutelné myšlenky.

Vzpomenul jsem si na novelu "K majáku" od Virginie Woolfové. Tam jde o složitější úroveň, o sdružení dvou pocitů. jež má za následek vytvoření nezvládnuté myšlenky, jde o lepivou asociaci, která už bude působit trvale negativně. Ta asociace podle Woolfové vznikne sama v krátkém okamžiku. Oběť je bezmocná, jen trpí.

Takže kde je to špatně? Oběť tomu neumí "nevěnovat pozornost", ani to zvládnout.

nop píše:...Lidé v těchto příbězích své role nezvládají.

nop píše:Obyčejní lidé často řeší situace, které naopak nezvládnou.

Nejspíš zakopaný pes, Nope, bude v tom, že se lidé snaží zvládat své role.

Jana píše:

nop píše:...Lidé v těchto příbězích své role nezvládají.

nop píše:Obyčejní lidé často řeší situace, které naopak nezvládnou.

Nejspíš zakopaný pes, Nope, bude v tom, že se lidé snaží zvládat své role.

Není pochopení bez konkrétnosti, nebo zkonkrétizování.
Měl jsem uvést přímé citáty, ale to znamená čas a hrabání ve spisech.

Ale Ty jsi své role zvládla, i na př. roli matky. Termín "nezvládnutí role" je možná u Tebe jen prázdná představa.