Radikální nedualita

[Jana]

[Jana]

Tady Adyashanti docela dramaticky popisuje smrt svého ega s pocitem, že skutečně umírá.

[miroslav]

Jak může jít egovi o život, a bla bla, když dle tebe neexistuje?
:-)

Právě to je ten fór, všimni si, že Probuzení, když o zmizení ega, nebo chceš-li, smrti smrti ega, mluví, tak se obvykle smějí, jsou veselí, řekla bych, že zřídka kdy dokáží udržet vážný obličej.

Oznamuje s takovou lehkostí a humorem pro ego naprosto nepřijatelnou věc, při které začne ego jinak běžně vyšilovat, bránit se, útočit a sprosťačit, jelikož mu jde o život, ale ti posluchači to berou vesměs v pohodě.

Tak kdo Jano tedy podle tebe začne vyšilovat, bránit se, útočit atd.?

[Jana]

Jak může jít egovi o život, a bla bla, když dle tebe neexistuje?
:-)

Právě to je ten fór, všimni si, že Probuzení, když o zmizení ega, nebo chceš-li, smrti smrti ega, mluví, tak se obvykle smějí, jsou veselí, řekla bych, že zřídka kdy dokáží udržet vážný obličej.

Oznamuje s takovou lehkostí a humorem pro ego naprosto nepřijatelnou věc, při které začne ego jinak běžně vyšilovat, bránit se, útočit a sprosťačit, jelikož mu jde o život, ale ti posluchači to berou vesměs v pohodě.

Tak kdo Jano tedy podle tebe začne vyšilovat, bránit se, útočit atd.?

Samo sebou, že onen verbální projev vyjadřující negativní a silně emotivní postoj k věci či člověku vychází z imaginárního ega.



To bys Ty, který jsi Já, nikdy neudělal.

[Pedriito]

Tebe baví jen Jana. Nic jiného zatím v tom duchovnu nevidíš.
Páč nejdeš na mlat za sebe, šlapeš zelí ve své kádi, a to zelí už je dávno shnilé.

[miroslav]

Samo sebou, že onen verbální projev vyjadřující negativní a silně emotivní postoj k věci či člověku vychází z imaginárního ega.

Ty opravdu věříš na imaginární ego?
Co to je to imaginární ego?

[miroslav]

Mě baví, že se tady rozkrývá Pravda

Koho že to baví?

Tvoje imaginární ego?
Nebo toho, "kým skutečně jsi"?

[Jana]

Samo sebou, že onen verbální projev vyjadřující negativní a silně emotivní postoj k věci či člověku vychází z imaginárního ega.

Ty opravdu věříš na imaginární ego?
Co to je to imaginární ego?

Imaginární je neskutečný, obrazný, zdánlivý, existující v představě, proto je to něco, co ve skutečnosti neexistuje.

[Jana]

Mě baví, že se tady rozkrývá Pravda

Koho že to baví?

Tvoje imaginární ego?
Nebo toho, "kým skutečně jsi"?

Patří to k přirozenosti naší existence, že všechno projevené je nejen stále tím samým Bytím, ale zároveň i zábavou, radostí, štěstím.



Maharadž: "Všechny vaše aktivity pokračují tak jako tak, avšak nejsou nic než zábavou."

Ramesh: "Žádný skutečný cíl nemá. Je to zábava...."

[Pedriito]

Svině nemá jiný záměr než zůstat sviní. Až do porážky.

[miroslav]

Samo sebou, že onen verbální projev vyjadřující negativní a silně emotivní postoj k věci či člověku vychází z imaginárního ega.

Ty opravdu věříš na imaginární ego?
Co to je to imaginární ego?

Imaginární je neskutečný, obrazný, zdánlivý, existující v představě, proto je to něco, co ve skutečnosti neexistuje.

A kdo nebo co si to imaginární představuje. A hlavně proč?

[Jana]

A kdo nebo co si to imaginární představuje. A hlavně proč?

Je možné poznávat veškerou realitu čistě jen prostřednictvím mysli. Pak víme kdo si to představuje a proč si to představuje.

A je také možné poznání "co tohle je" v tichu srdce bez přítomnosti mysli.

Hm.

A tady nenajdeš ani konatele, který by si co představoval, ani otázku: "Proč?"

A paradoxně odtud ten život není mrtvý, jak by se mohlo zdát s připoutaností k mysli, i když tady žádný skutečný konatel, žádné osobní já, žádné opravdové ego není.

Naopak tady je jasné, že "TOHLE JE ONO".

[Vostálník]

A je také možné poznání "co tohle je" v tichu srdce bez přítomnosti mysli.

No to asi je možné,

jen je jaksi nemožné něco poznávat bez přítomnosti mysli,

ale co kdo pozná to je různé,

ale v tvém případě se o toto nejedná, ty poznáváš skrze vyčteniny které si pak vizualizuješ a voblbuješ se pak jimi,


to je to úskalí duchovní cesty,

člověk má nejdříve všemu správně porozumět a pak vše pustit a zapomenout,

mistr Eckhart tomu říkal "poučená nevědomost"

ale v tvém případě jde jen o sebevoblbování,

proto ten tvůj neustálý zájem vo to co kdo kde řekl či napsal...


Kdyby jsi čerpala poznání ze sebe (Já) už dávno by jsi se nehonila za nějakejma kopírkama nějakejch "mistrů"

[Návštěvník]

A kdo nebo co si to imaginární představuje. A hlavně proč?

Je možné poznávat veškerou realitu čistě jen prostřednictvím mysli. Pak víme kdo si to představuje a proč si to představuje.

A je také možné poznání "co tohle je" v tichu srdce bez přítomnosti mysli.

Hm.

A tady nenajdeš ani konatele, který by si co představoval, ani otázku: "Proč?"

A paradoxně odtud ten život není mrtvý, jak by se mohlo zdát s připoutaností k mysli, i když tady žádný skutečný konatel, žádné osobní já, žádné opravdové ego není.

Naopak tady je jasné, že "TOHLE JE ONO".

Toto je představa Jany.

[Návštěvník]

Není to tak, že ego je neexistující iluze,

ego je ztotožněné Vědomí, tedy něco co se děje a to dění není iluzorní a neexistující,

ani sen není iluzorní a neexistující,

nýbrž je to samotné Vědomí v pohybu,

[Vostálník]

Není to tak, že ego je neexistující iluze,

ego je ztotožněné Vědomí, tedy něco co se děje a to dění není iluzorní a neexistující,

ani sen není iluzorní a neexistující,

nýbrž je to samotné Vědomí v pohybu,

A co je tedy negativní a co pozitivní ?

Pokud odmyslíme to, že jde o přehazování hnoje z jedné strany na druhou jednoho hnojiště,

pak jde jen o to,

jakým způsobem se co přehazuje,

pak negativní je koncentrace, jelikož neguje všechny směry s vyjímkou jednoho jedinýho,

a pozitivní je meditace či přijmutí,

nebot je "všesměrová",

ale jde stále jen o jedno jediný hnojiště,

takže je možné to i ono,

lze tedy používat jedno i druhé,

změna bude stejně probíhat tak jako tak,

jen jednou budeme na pilu tlačit a podruhé netlačit,

ale řezat se bude furt..

[Vostálník]

A je také možné poznání "co tohle je" v tichu srdce bez přítomnosti mysli.

Hm.

A tady nenajdeš ani konatele, který by si co představoval, ani otázku: "Proč?"

V každé koncentraci je konatel, takže je i v srdci,

konatel je ve všech duchovních technikách,

dokonce i v relaxaci,

jenže relaxace na rozdíl od jiných technik funguje pouze a jen když dojde k uvolnění od tužeb a konatelství,

takže jen plácáš hovna o tom svým srdci,

tak jako obvykle...

Na konatele kdekdo sere, proto je duchovno plné konatelství,

a pak to stojí za hovno...



To až ve stavu meditace dojde k odpadnutí konatele,

možná, může ale nemusí...

Proto můžeš být ničím velmi dlouhou dobu a furt jsi jen pitomým ničím,

realizace se nedostaví...

To není nic vyjímečného co by se nedělo...

[Vostálník]

A když si někdo na podkladě své touhy a konání (zaměřování pozorování) vytvoří pěknou připoutanost,

tak už nemusí nic moc konat,

nebot to s čím se ztotožnil si jej samo pěkně přitáhne,

to pak už klidně může vytrubovat do světa že již není konatel,

páč jej to přitahuje samo...

[Jana]

A když si někdo na podkladě své touhy a konání (zaměřování pozorování) vytvoří pěknou připoutanost,

tak už nemusí nic moc konat,

nebot to s čím se ztotožnil si jej samo pěkně přitáhne,

to pak už klidně může vytrubovat do světa že již není konatel,

páč jej to přitahuje samo...

Záleží na tom co přitahuje. Jestli to věčné, tak je na věky vystaráno, jestli to pomíjivé, tak si pořád musíš hledat něco jiného, když to pomine.

[Vostálník]

A jakéže věčné tě přitahuje ???

Vono je někde v projevu k mání ???

Nebo snad ego si nějaké věčné uvědomuje ???


Štěstí a láska nejsou žádné věčné, to je jen tvé blbnutí pitomý krávy co není schopná se naučit duchovní základy...