Poradna zdarma

Návštěvník píše:

Jana píše:Samo sebou se můžeš na druhého dívat přes své nejtemnější stíny v mysli, dát mu to najevo, způsobit mu tím případnou bolest a čelit tomu, že přijmeš bolest, až Ti to vrátí, ale tohle celé je přece z té nejtemnější nevědomosti, kým jsme.

Dělat si takovéhle představy o druhém nemá s bezpodmínečným přijímáním bolesti nic společného.

S vědomím kým jsi, kým jsme, čím to všechno je, tedy když druhá bytost je Tvým vlastním já v jiné formě, je působení bolesti druhému prakticky tímtéž, jako působení bolesti sobě, je to stejné. Tedy působení a přijímání bolesti je také stejné.

Jana píše:

Návštěvník píše:

Jana píše:Samo sebou se můžeš na druhého dívat přes své nejtemnější stíny v mysli, dát mu to najevo, způsobit mu tím případnou bolest a čelit tomu, že přijmeš bolest, až Ti to vrátí, ale tohle celé je přece z té nejtemnější nevědomosti, kým jsme.

Dělat si takovéhle představy o druhém nemá s bezpodmínečným přijímáním bolesti nic společného.

S vědomím kým jsi, kým jsme, čím to všechno je, tedy když druhá bytost je Tvým vlastním já v jiné formě, je působení bolesti druhému prakticky tímtéž, jako působení bolesti sobě, je to stejné. Tedy působení a přijímání bolesti je také stejné.

Tomu se říká soucit. Dotaženo do dokonalosti, stává se pro nás bolestí i bolest působená jiným bytostem jejich nevědomostí, že naše samotná nevinná existence může v jiných bytostech podle úrovně jejich pohledu na nás, probouzet odpor: stud, vinu, beznaděj, zármutek, strach, touhu, hněv, pýchu....

A tady je to místo, kde pro nás jako konatele je konečná. Soucit něco takového nedovoluje. Proto s poznáním skutečného soucitu z děje mizíme jako konatel, jako osoba, která může být příčinou něčeho takového a vpouštíme na své místo Boha, který stvořil vše dobré a nic zlého nepůsobí. Zůstává tady jen láska, která je Bohem a všemi těmi bytostmi, ať už je jejich projev jakýkoliv.

Jana píše:

vostal petr píše:
jenže ono se to pozná,

jenoduše podle toho, ŽE O TOM FURT TA JEJICH VOSOBA MELE ROKY STÁLE DOKOLA....



jednoduchý, že....

Ano přesně tak, všichni tady o tom melou, jen já jsem zticha.

Já si z ticha nedělám cíl,

to bych vo tom pak tady roky mlel stále dokola jako ty nebo Lída a další,

je totiž spousta věcí kterých lze dosáhnout osobním záměrem a snahou a věnováním pozornosti

a na straně druhé jsou věci, kterých nelze dosáhnout osobním záměrem a snahou a věnováním pozornosti,

a ticho je jedním z nich,

ty další jsem tady už mnohokráte vyjmenovával....

Jana píše:

Návštěvník píše:

Jana píše:Samo sebou se můžeš na druhého dívat přes své nejtemnější stíny v mysli, dát mu to najevo, způsobit mu tím případnou bolest a čelit tomu, že přijmeš bolest, až Ti to vrátí, ale tohle celé je přece z té nejtemnější nevědomosti, kým jsme.

Dělat si takovéhle představy o druhém nemá s bezpodmínečným přijímáním bolesti nic společného.

S vědomím kým jsi,

Lída otevřela to vlákno pro hledající = tedy pro ty, co nemají vědomí, kým jsou. Učí zde velmi důležitou práci se stínem, kterou prošel např. Nisargadatta, když setrvával v "já jsem".
Obdobně pak učil, že bezpodmínečné přijímání bolesti vede ke skutečnému štěstí.

Co je na tom špatně, Jano? Proč to musíš mazat a mne kvůli tomu banovat?

Učí zde velmi důležitou práci se stínem, kterou prošel např. Nisargadatta, když setrvával v "já jsem".

Jaká pak práce ???

Prostě jen zůstaval v klidu, klid je to co rozpouští připoutanosti,

pokud někdo k tomu potřebuje nějakou znalost postupu, najde si ji v dzogčhenu,

to je popis toho jak přirozeně funguje relaxace (tedy jak je dualita spontánně přijímána do Vědomí)


Nejspíše vo tom bude muset Lída založit v nejbližšších letech alespon každý rok pět nových vláken vo stínu

a sepsat nám vše, co vo tom kdejakej psycholog kdy sepsal a vybádal....

Jana píše:Z mého pohledu je stínem myšlenka, která brání možnosti vidět ostatní bytosti jako naše vlastní já v jiné formě.

Není. Koho to zajímá, snadno zjistí, že stín jsou naše neuvědomované pocity a emoce, které nás ovládají z důvodů, o nichž nemáme ani tušení, a rozhodují, jak zareagujeme na to, co se právě děje.

Jana píše: Tedy stínem, který brání poznávat naše pravé Já, je víra, že víme, co je špatně.

Opět omyl. Stín je to, co v nás vyvolává neuvědomovanou potřebu podléhát svým domněnkám a z nich vyplývajícímu přesvědčení, které můžeme mít i v tom nejlepším, naprosto pozitivním úmyslu.

Jana píše:Tím nevědomým stínem je pak víra, že ten stín špatnosti v naší vlastní mysli se týká někoho druhého.

Do třetice omyl.

Žádný stín špatnosti neexistuje. To co C.G.Jung a současná psychologie označuje jako stín je souhrn všech našich nerozpoznaných a neuvědomovaných motivací, tj. příčin, důvodů, proč na to co se děje zareagujeme v sebeklamu a neuvědomované sebeobraně, ať už zareagujeme pozitivně, nebo negativně.

Když pochopíme, co je stín, a objeví se v nás zájem zjistit něco víc o nejrůznějších způsobech, kterými nás skrze naše neuvědomované motivace ovládá naše podvědomí, můžeme se o tom dozvědět spoustu zajímavých a užitečných informací.

A dokud se ten zájem neobjeví?

Budeme dál existenci stínu ignorovat, až nás nakonec život přinutí začít si v sobě ty doteď nevnímané reakce uvědomovat. Jestli to bude v téhle inkarnaci nebo až v některé další závisí zřejmě i na naší karmě.

Asi nezbývá než popřát si navzájem dar Milosti, který přináší pokoru a ochotu učit se ze všeho, včetně důsledků vlastního jednání

vostal petr píše:

Učí zde velmi důležitou práci se stínem, kterou prošel např. Nisargadatta, když setrvával v "já jsem".

Jaká pak práce ???

Řekl, že při setrvávání v "já jsem" začaly z podvědomí vycházet potlačené obsahy do vědomí a že je potřeba je přijmout, pozorovat a prozkoumat. Tím přijímáním se objevují další a další a že se tím uvolní spousta energie, která je pak člověku k dispozici.

Linda píše:

Jana píše:Z mého pohledu je stínem myšlenka, která brání možnosti vidět ostatní bytosti jako naše vlastní já v jiné formě.

Není. Koho to zajímá, snadno zjistí, že stín jsou naše neuvědomované pocity a emoce, které nás ovládají z důvodů, o nichž nemáme ani tušení, a rozhodují, jak zareagujeme na to, co se právě děje.

Obvykle jsou potlačované. A toto potlačování spotřebovává spousty energie, která pak chybí k něčemu důležitějšímu.

Linda píše:

Jana píše:Z mého pohledu je stínem myšlenka, která brání možnosti vidět ostatní bytosti jako naše vlastní já v jiné formě.

Není. Koho to zajímá, snadno zjistí, že stín jsou naše neuvědomované pocity a emoce, které nás ovládají z důvodů, o nichž nemáme ani tušení, a rozhodují, jak zareagujeme na to, co se právě děje.

To prvotní je připoutanost k mysli, připoutanost k tělu je až následkem toho, i když při osvobozování se jeví jako prvotní pocity, emoce. V nevědomém podvědomí je víra v něco nedobrého, v podobě připoutanosti k myšlence. Kdyby v podvědomí byla víra jen v dobré, tak žádná připoutanost nevzniká. Vědomí je uvolněné, otevřené.

Jana píše: Kdyby v podvědomí byla víra jen v dobré,

To je právě funkce pod-vědomí, že se do něj ukládají (= potlačují) obsahy, o kterých byl člověk učen, že nejsou dobré = stín. Všechno ostatní je ve vědomí - tedy i jakákoliv víra.

Jana píše: Tedy stínem, který brání poznávat naše pravé Já, je víra, že víme, co je špatně.

Opět omyl. Stín je to, co v nás vyvolává neuvědomovanou potřebu podléhát svým domněnkám a z nich vyplývajícímu přesvědčení, které můžeme mít i v tom nejlepším, naprosto pozitivním úmyslu.

Prosím, můžeš uvést příklad, kdy za stínem v mysli není nějaká nevědomá iluze oddělenosti a tím i potencionálně negativní emoce?

Jana píše:Tím nevědomým stínem je pak víra, že ten stín špatnosti v naší vlastní mysli se týká někoho druhého.

Do třetice omyl.

Žádný stín špatnosti neexistuje.

Vždyť to říkám pořád, že to je jen iluze. Ale víra v to, že iluze je skutečností tady klidně může být.

Návštěvník píše:

vostal petr píše:

Učí zde velmi důležitou práci se stínem, kterou prošel např. Nisargadatta, když setrvával v "já jsem".

Jaká pak práce ???

Řekl, že při setrvávání v "já jsem" začaly z podvědomí vycházet potlačené obsahy do vědomí a že je potřeba je přijmout, pozorovat a prozkoumat. Tím přijímáním se objevují další a další a že se tím uvolní spousta energie, která je pak člověku k dispozici.

Vůbec ne,

ta věc je jednoduchá a je perfektně popsána v dzogčhenu,

je třeba je přijmout do vědomí, což se dělá přesně tak jak je to tam popsáno,

pozorovaný jev co nejvíce přiblížíme k sobě, tedy zmenšíme "vzdálenost" mezi sebou a tím jevem,

jinak řečeno, musíme uvolnit "napětí" mezi námi (vědomím) a tím jevem,

tím se ta vzdálenost automaticky zmenší a jev je přijmut do vědomí,

takto funguje dzogčhen (relaxace)

vostal petr píše:
pozorovaný jev co nejvíce přiblížíme k sobě, tedy zmenšíme "vzdálenost" mezi sebou a tím jevem,

A když o pozorovaném jevu ještě nic nevíme, protože je schován v podvědomí?

Tím zmenšováním vzdálenosti myslíš, že se na něho stále více koncentrujeme? - tedy pokud už vylezl (nějakým zázrakem) z podvědomí a my jsme ho dokázali přijmout - tedy ho hned nezatlačili zase zpátky.

vostal petr píše:
Já si z ticha nedělám cíl,

to bych vo tom pak tady roky mlel stále dokola jako ty nebo Lída a další,

je totiž spousta věcí kterých lze dosáhnout osobním záměrem a snahou a věnováním pozornosti

a na straně druhé jsou věci, kterých nelze dosáhnout osobním záměrem a snahou a věnováním pozornosti,

a ticho je jedním z nich,

ty další jsem tady už mnohokráte vyjmenovával....

umíš všechna ta vyjmenovaná slova?

Návštěvník píše:

vostal petr píše:
pozorovaný jev co nejvíce přiblížíme k sobě, tedy zmenšíme "vzdálenost" mezi sebou a tím jevem,

A když o pozorovaném jevu ještě nic nevíme, protože je schován v podvědomí?

Tak píše za nás naše reakce

Návštěvník píše:

vostal petr píše:
pozorovaný jev co nejvíce přiblížíme k sobě, tedy zmenšíme "vzdálenost" mezi sebou a tím jevem,

A když o pozorovaném jevu ještě nic nevíme, protože je schován v podvědomí?

Tím zmenšováním vzdálenosti myslíš, že se na něho stále více koncentrujeme? - tedy pokud už vylezl (nějakým zázrakem) z podvědomí a my jsme ho dokázali přijmout - tedy ho hned nezatlačili zase zpátky.

Když nevíš, no tak nevíš, pozorovat můžeš pouze to, co můžeš pozorovat,

nikoliv koncentrovat,

ve videjích o dzogčhenu je ten "fígl" dvakráte popsán jako "přiblížit k sobě"

jednou v případě myšlenky či pocitu, podruhé v případě mysli,

toho si ovšem nejspíše povšimne pouze ten, kdo budto čte pořádně,

nebo ví že přesně takto to funguje v relaxaci,

nejde o nic jiného než uvolnit napětí, tedy nechtění nebo naopak chtění...

Si to budto přečti nabo poslechni v těch videjích,

přepsaný je to od Jany na Inspiruj, možná že i tady...

Takže v první částí praxe si pohodlně sedneme, zavřeme oči a díváme se na svou vizi. vyslovte nahlas:

„Vize je mysl“.

Dívejte se na obrazy v mysli:

„Vize je mysl“.

Má vize strachu je mou myslí.
Má mysl je ta, kdo ty vize vytváří.
Můžete několikrát zopakovat, abyste si to připomněli a pak se na to uvnitř z blízka dívejte,
jděte k tomu blíž a ještě blíž, jako byste si prohlíželi nějakou květinu. Přiblížíte pohled, díváte se z blízka a ještě blíž. Díváte se zblízka svými smysly, vnitřně se díváte nekonceptuálním uvědoměním blíž, blíž a ještě blíž.

Při pohledu zblízka se stane, že vize se rozplynou, tak jako se rozplývají mraky na nebi. Mraky mizí, rozfoukal je jemný a mocný vítr vašeho uvědomění.
Vize se rozjasňují a mizí a vy už nic nevidíte!
V určité chvíli je už nevidíte.
Všechny ty příběhy prostě zmizí.

To připomentí že vize je mysl je jen pro uvolnění, že to není něco proti nám, ale že je to mysl...

Uvolnit se a přiblížit k sobě...

umíš všechna ta vyjmenovaná slova?

Umím...

Paradoxy a protiklady jsou moje oblíbená disciplína

vostal petr píše:

Návštěvník píše:

vostal petr píše:
pozorovaný jev co nejvíce přiblížíme k sobě, tedy zmenšíme "vzdálenost" mezi sebou a tím jevem,

A když o pozorovaném jevu ještě nic nevíme, protože je schován v podvědomí?

Tím zmenšováním vzdálenosti myslíš, že se na něho stále více koncentrujeme? - tedy pokud už vylezl (nějakým zázrakem) z podvědomí a my jsme ho dokázali přijmout - tedy ho hned nezatlačili zase zpátky.

Když nevíš, no tak nevíš, pozorovat můžeš pouze to, co můžeš pozorovat,

No, právě. Ale při setrvávání v "já jsem", jak to praktikoval Nisargadatta, to začne samo vylézat.

vostal petr píše:nikoliv koncentrovat,

ve videjích o dzogčhenu je ten "fígl" dvakráte popsán jako "přiblížit k sobě"

To fakt nevím, co znamená. Bud' je to tady (bez nějaké vzdálenosti) nebo to tady není.

vostal petr píše:

Takže v první částí praxe si pohodlně sedneme, zavřeme oči a díváme se na svou vizi. vyslovte nahlas:

„Vize je mysl“.

Dívejte se na obrazy v mysli:

„Vize je mysl“.

Má vize strachu je mou myslí.
Má mysl je ta, kdo ty vize vytváří.
Můžete několikrát zopakovat, abyste si to připomněli [color=#FF0000]a pak se na to uvnitř z blízka dívejte,
jděte k tomu blíž a ještě blíž, jako byste si prohlíželi nějakou květinu.

Tak to by mě nebavilo praktikovat.

vostal petr píše: je ten "fígl" dvakráte popsán...

jako fígl vidí osobní já to, co považuje za náramně šikovné, výhodné, a má proto zájem to využít ve svůj prospěch

Tak už to v tom duchovnu holt chodí,

že se vždycky vymyslí co by mělo ego praktikovat,

páč tím něco získá,

místo aby se vymyslelo to, co se nedá praktikovat protože se to praktikuje samo sebou a jakákoliv snaha je

kontraproduktivní...

Proto selhává i klid, páč i ten lze praktikovat a lze o něj usilovat...