Re: Stín
Napsal: úte 09. dub 2019 10:18:01
Archetyp
Struktura psychiky
Podle C. G. Junga můžeme psychiku rozdělit na několik vrstev. Pod úrovní běžného vědomí se nachází vrstva osobního nevědomí, ta však spočívá ještě na hlubší vrstvě, nazvané kolektivní nevědomí. Modernější pojmenování pro tuto vrstvu zní objektivní psýché. Obsahem této vrstvy jsou způsoby chování, které jsou společné všem individuím, proto Jung volí označení kolektivní nevědomí. Pojem objektivní psýché vyjadřuje totéž: univerzální strukturu lidského druhu. Můžeme je používat jako synonyma. Protipólem kolektivního nevědomí je kolektivní vědomí: kulturní svět sdílených hodnot a norem.
O obsahu nevědomí můžeme hovořit jen potud, pokud jsme schopni prokázat jeho obsahy. (Jung) Zatímco obsahy osobního vědomí jsou citově zabarvené komplexy, obsahy kolektivného nevědomí jsou archetypy. Archetypy jsou "vrozené vzorce imaginace a cítění"
Archetypy:
Persona
Budeme-li postupovat od povrchu směrem do hloubky, setkáme se nejprve s archetypem persony. Persona je jednoduše řečeno naší maskou, kterou sice nejsme, ale domníváme se, že jí jsme a naše okolí se to domnívá také. Persona je mostem mezi námi a společností (světem kolektivního vědomí). Odpovídá naší společenské roli, s níž se více či méně identifikujeme.
Anima a animus
Komplementárním protikladem persony je dvojice archetpyů Anima / Animus. Komplementární proto, že zatímco persona představuje most k vnějšímu světu, anima (v případě muže) a animus (v případě ženy) představují spojení s nitrem a nevědomím. Jedná se o obraz ženství v psýché muže a obraz mužství v psýché ženy, který poznáváme skrze projekci na osobu opačného pohlaví.
Persona, animus a anima jsou struktury vztahů. Struktury identity tvoří já a stín.
Já a Stín
Já odpovídá naší identitě: sebeobrazu, s kterým se ztotožňujeme, zatímco stín tomu, co bylo výchovou zavrženo jako neslučitelné s představou já, tudíž to, s čím se identifikovat nechceme. Přesto obě části tvoří komplementární dvojici protikladů, z nichž jedna byla vynešena na "světlo vědomí" a druhá "zavržena do tmy." Stín může obsahovat i potenciálně přínosné kvality, které jáskému sebeobrazu chybí.
Dítě
Za předznamenání Bytostného Já můžeme považovat achetyp dítěte. Je to symbol nadčasové, potenciální celosti, která je tváří v tvář moci přírody nepatrná a zranitelná, má však nekonečný potenciál - jako hořčičné semínko (nekonečně malé a nekonečně velké). Je to symbol počátku a konce, toho co je nebo bylo, než vzniklo "já" a toho, co je nebo bude, až "já" zanikne. Tento paradox se zjevuje mýtem o věčném návratu nebo o cestě hrdiny tam a zase zpátky (Tolkienův Hobit).
Hrdina
Hrdina je archetypem vítězství vědomí nad nevědomím, světla nad temnotou. Můžeme jej považovat za aktualizaci potenciálu, které v sobě nese archetyp dítěte, který však vyžaduje hrdinský čin, konflikt s protichůdnými silami nevědomí, které na sebe v pohádkách berou podobu příšer nebo osudových překážek (Odysseus navracející se do rodné Ithaky). Nad nimi musí zvítězit důvtipem a odvahou.
Koré
K tomu, aby hrdina procitl z dítěte a vypravil se na svou hrdinskou pouť, potřebuje povzbuzení a pokyn od archetypu Koré (puer, panny). Kóré je pro muže součástí jeho animy (tudíž ji většinou poznává jen jako projekci), pro ženu je však součástí její hlubší ženské podstaty, která tvoří komplementární dvojici s archetypem matky (Démétér - Koré, matka - dcera, stáří - mládí). Tato ženská dyáda je metaforou nekonečného řetězu života, která z ženy snímá pocit tíže a izolace a poskytuje jí pocit katarze a znovuzrození.
Stařec a Matka
O tom, kam hrdina směřuje, jaký je smysl jeho cesty, je poučen archetypem moudrého starce, personifikací neomezeného ducha, moudrosti a životního smyslu. K archetypu starce je komplementární archetyp matky, milující a starostlivý, ale také divoký a nespoutaný zdroj všeho života a veškeré mnohotvárnosti psychiky: ochraňuje, ale i pohlcuje, jako bohyně Kálí život dává i bere. Matka jakoby říkala "odkud", stařec "kam". Pokud matka představuje zemi, hmotu a genetickou nebo osudovou dannost, pak stařec představuje nebe, transcendenci, moudrost a neomezenou svobodu ducha. V grafologii odpovídá archetyp matky symbolicky vlevo (odkud) a stařec vpravo (kam).
Bytostné Já
Ústředním, pořádajícím archetypem, k němuž hrdina směřuje, je Bytostné Já, centrální archetyp řádu, který se může promítat jako slunce nebo Bůh. Jeho typickým zobrazením je kruhovitá mandala, často obsahující symboliku kvaternity (čtvernosti). Tento archetyp je nejméně empiricky doložitelný, avšak pojmově nenahraditelný z hlediska popisu obecné struktury psýché a archetypů. Je spojen s nejvyšší mírou numinozity.
http://ografologii.blogspot.com/2008/05/archetypy.html
Návštěvník píše:Archetyp
Struktura psychiky
Já a Stín
Já odpovídá naší identitě: sebeobrazu, s kterým se ztotožňujeme, zatímco stín tomu, co bylo výchovou zavrženo jako neslučitelné s představou já, tudíž to, s čím se identifikovat nechceme. Přesto obě části tvoří komplementární dvojici protikladů, z nichž jedna byla vynešena na "světlo vědomí" a druhá "zavržena do tmy." Stín může obsahovat i potenciálně přínosné kvality, které jáskému sebeobrazu chybí.
Linda píše:Taře:
Někomu vadí, když se dělím o svoje zkušenosti, o to, co mi pomáhá,
někomu ne a projeví o to co píšu zájem - třeba v sz.
Integrování stínů není příjímáním negativního hodnocení těch druhých, ani sebe sama, je to prosvětlování stínů láskyplností.
Z Hawkinsovy knihy
Letting Go: The Pathway of Surrender
Neulpívat: cesta odevzdávání
Tazatel:
Jsem učitel a studenti mě někdy obtěžují. Jako jejich učitel chci tu svou rozmrzelost překonat, abych jim mohl být užitečný. Co doporučujete?
Dr. Hawkins:
Za prvé přijmout fakt, že jste naštvaný a že je v pořádku být otrávený. Je to cena za lidské vědomí. Nechte rozmrzelost plně vyvstat, aniž byste ji nějak nazýval nebo ji vztahoval k určité osobě. Místo abyste ji odmítal, můžete požádat, aby se jí objevilo víc. Vnímejte, že je to prostě energie negativity. Toto pozorování ji odosobní. Pak se sám sebe zeptejte, jestli jste ochotný od této energie upustit? Energie se tím přesune do vyšších vibrací.
Jana píše:Návštěvník píše:Neosobní pozorování není aktivitou osobního já, ale pozorujícího prázdného vědomí, které tak rozpouští v sobě to, co ze Sebe sama promítá
= rozpouští pozorovaný stín.
Opravdu?
Když tady není žádné ztotožnění s falešným já a je tady jen pravé Já, kde by se tady vzal nějaký stín, který by bylo třeba rozpouštět?
vostal petr píše:
jenže ono se to pozná,
jenoduše podle toho, ŽE O TOM FURT TA JEJICH VOSOBA MELE ROKY STÁLE DOKOLA....
jednoduchý, že....
Linda píše:Jak lze integrovat svoje negativní pocity a zvyšovat tak vibrační úroveň, na které se právě nacházíme?
Plným uvědoměním si každého negativního pocitu, který se v nás právě objevil, jeho přijetím a pokojným pozorováním:
Návštěvník píše:Linda píše:Jak lze integrovat svoje negativní pocity a zvyšovat tak vibrační úroveň, na které se právě nacházíme?
Plným uvědoměním si každého negativního pocitu, který se v nás právě objevil, jeho přijetím a pokojným pozorováním:
Podle Nisargadatty je především účinné, když se přijímá bolest.
Nisargadatta: "Radost se přijímá velmi ochotně, zatímco proti bolesti se osobní Já vší mocí brání. Protože přijímání bolesti znamená popření osobního Já a toto Já stojí v cestě opravdovému štěstí, otevírá bezpodmínečné přijímání bolesti dveře ke štěstí."
To se dá zde dobře pozorovat v diskuzích. Když se někdo - především místní muži - otevře bolesti a přijímá ji, začnou mít jejich zkušenosti, o které se zde dělí, opravdou hloubku. Ale jak se to uzavře, tak je to zase jen takové povrchní klábosení o tom, kdo "to" má větší a vzájemé kritizování.
Jana píše:Samo sebou se můžeš na druhého dívat přes své nejtemnější stíny v mysli, dát mu to najevo, způsobit mu tím případnou bolest a čelit tomu, že přijmeš bolest, až Ti to vrátí, ale tohle celé je přece z té nejtemnější nevědomosti, kým jsme.
Návštěvník píše:Jana píše:Samo sebou se můžeš na druhého dívat přes své nejtemnější stíny v mysli, dát mu to najevo, způsobit mu tím případnou bolest a čelit tomu, že přijmeš bolest, až Ti to vrátí, ale tohle celé je přece z té nejtemnější nevědomosti, kým jsme.
Dělat si takovéhle představy o druhém nemá s bezpodmínečným přijímáním bolesti nic společného.
Jana píše:Návštěvník píše:Jana píše:Samo sebou se můžeš na druhého dívat přes své nejtemnější stíny v mysli, dát mu to najevo, způsobit mu tím případnou bolest a čelit tomu, že přijmeš bolest, až Ti to vrátí, ale tohle celé je přece z té nejtemnější nevědomosti, kým jsme.
Dělat si takovéhle představy o druhém nemá s bezpodmínečným přijímáním bolesti nic společného.
S vědomím kým jsi, kým jsme, čím to všechno je, tedy když druhá bytost je Tvým vlastním já v jiné formě, je působení bolesti druhému prakticky tímtéž, jako působení bolesti sobě, je to stejné. Tedy působení a přijímání bolesti je také stejné.
Jana píše:vostal petr píše:
jenže ono se to pozná,
jenoduše podle toho, ŽE O TOM FURT TA JEJICH VOSOBA MELE ROKY STÁLE DOKOLA....
jednoduchý, že....
Ano přesně tak, všichni tady o tom melou, jen já jsem zticha.
Jana píše:Návštěvník píše:Jana píše:Samo sebou se můžeš na druhého dívat přes své nejtemnější stíny v mysli, dát mu to najevo, způsobit mu tím případnou bolest a čelit tomu, že přijmeš bolest, až Ti to vrátí, ale tohle celé je přece z té nejtemnější nevědomosti, kým jsme.
Dělat si takovéhle představy o druhém nemá s bezpodmínečným přijímáním bolesti nic společného.
S vědomím kým jsi,
Učí zde velmi důležitou práci se stínem, kterou prošel např. Nisargadatta, když setrvával v "já jsem".
Jana píše:Z mého pohledu je stínem myšlenka, která brání možnosti vidět ostatní bytosti jako naše vlastní já v jiné formě.
Jana píše: Tedy stínem, který brání poznávat naše pravé Já, je víra, že víme, co je špatně.
Jana píše:Tím nevědomým stínem je pak víra, že ten stín špatnosti v naší vlastní mysli se týká někoho druhého.
vostal petr píše:Učí zde velmi důležitou práci se stínem, kterou prošel např. Nisargadatta, když setrvával v "já jsem".
Jaká pak práce ???
Linda píše:Jana píše:Z mého pohledu je stínem myšlenka, která brání možnosti vidět ostatní bytosti jako naše vlastní já v jiné formě.
Není. Koho to zajímá, snadno zjistí, že stín jsou naše neuvědomované pocity a emoce, které nás ovládají z důvodů, o nichž nemáme ani tušení, a rozhodují, jak zareagujeme na to, co se právě děje.
Linda píše:Jana píše:Z mého pohledu je stínem myšlenka, která brání možnosti vidět ostatní bytosti jako naše vlastní já v jiné formě.
Není. Koho to zajímá, snadno zjistí, že stín jsou naše neuvědomované pocity a emoce, které nás ovládají z důvodů, o nichž nemáme ani tušení, a rozhodují, jak zareagujeme na to, co se právě děje.
Jana píše: Kdyby v podvědomí byla víra jen v dobré,