Návštěvník píše:vostal petr píše:
pozorovaný jev co nejvíce přiblížíme k sobě, tedy zmenšíme "vzdálenost" mezi sebou a tím jevem,
A když o pozorovaném jevu ještě nic nevíme, protože je schován v podvědomí?
Tím zmenšováním vzdálenosti myslíš, že se na něho stále více koncentrujeme? - tedy pokud už vylezl (nějakým zázrakem) z podvědomí a my jsme ho dokázali přijmout - tedy ho hned nezatlačili zase zpátky.
Když nevíš, no tak nevíš, pozorovat můžeš pouze to, co můžeš pozorovat,
nikoliv koncentrovat,
ve videjích o dzogčhenu je ten
"fígl" dvakráte popsán jako "přiblížit k sobě"
jednou v případě myšlenky či pocitu, podruhé v případě mysli,
toho si ovšem nejspíše povšimne pouze ten, kdo budto čte pořádně,
nebo ví že přesně takto to funguje v relaxaci,
nejde o nic jiného než uvolnit napětí, tedy nechtění nebo naopak chtění...
Si to budto přečti nabo poslechni v těch videjích,
přepsaný je to od Jany na Inspiruj, možná že i tady...
Takže v první částí praxe si pohodlně sedneme, zavřeme oči a díváme se na svou vizi. vyslovte nahlas:
„Vize je mysl“.
Dívejte se na obrazy v mysli:
„Vize je mysl“.
Má vize strachu je mou myslí.
Má mysl je ta, kdo ty vize vytváří.
Můžete několikrát zopakovat, abyste si to připomněli a pak se na to uvnitř z blízka dívejte,
jděte k tomu blíž a ještě blíž, jako byste si prohlíželi nějakou květinu. Přiblížíte pohled, díváte se z blízka a ještě blíž. Díváte se zblízka svými smysly, vnitřně se díváte nekonceptuálním uvědoměním blíž, blíž a ještě blíž.
Při pohledu zblízka se stane, že vize se rozplynou, tak jako se rozplývají mraky na nebi. Mraky mizí, rozfoukal je jemný a mocný vítr vašeho uvědomění.
Vize se rozjasňují a mizí a vy už nic nevidíte!
V určité chvíli je už nevidíte.
Všechny ty příběhy prostě zmizí.
To připomentí že vize je mysl je jen pro uvolnění, že to není něco proti nám, ale že je to mysl...
Uvolnit se a přiblížit k sobě...