Někde jsem narazil na myšlenku, že ryunin tvrdí, že on jediný rozumí buddhismu a že jedině buddhismus podle ryunina vede k poznání pravdy a podobně.
To bych rád uvedl na pravou míru.
Začal bych tím, co se bude asi líbit skoro všem, ale co myslím naprosto Vážně. Pravda není jakkoliv omezená lidmi a jejich filozofií nebo náboženstvím, tedy chci říct, že lidé nemůžou zabít pravdu pomocí slov nebo klacků, můžou zakládat různá náboženství a hádat se do krve, kdo má pravdu nebo kdo poznal pravdu, ale pravda tu je tak jako tak, a neutrálně přihlíží těmto zmatkům.
Takže žijeme uprostřed Pravdy, všichni. No jo, ale někteří z nás se začali v mládí pídit po tom, co to je Pravda a kde ji nalézt. S tím asi taky budete souhlasit.
Nedávno jsem byl na přednášce jednoho katolického kněze u nás v práci. Mluvil mi z duše, ale paradoxně nesouhlasil s mým nadšením - já mu říkal, já vám tak rozumím, tohle řešíme i my v buddhismu...
No to bylo tak, ten kněz vysvětloval, že Nový zákon překonal Starý zákon a že křesťané jsou Bohu blíže než muslimové nebo judaisté. To už se vám asi moc nelíbí. On říkal, že tu je "eminence", křesťanství, že křesťanství je nadřazeno ostatním náboženstvím a že tvrzení, že je jedno, jaké náboženství vyznáváme, je relativismus.
A já mu na to řekl, ano, ano, přesně vás chápu, někteří učitelé v buddhismu mají také takové náhled na určité učení a považují ho za nadřazené nebo jediné správné, to je v pořádku, naprosto vás chápu, jak jinak, samozřejmě že křesťanství je vyvolené, nadřazené. Kdybych byl křesťan, tak buddhisty považuju za takové tak nějak zbloudilé duše, s kterými má Bůh vlastní plány, do kterých my smrtelníci nevidíme.
No jo, ale on mi ten kněz řekl, že to, že říkám, že i křesťanství je nadřazené, ale i můj buddhismus, má škola buddhismu je nadřazená, že jsem tedy také relativista. Ale já netvrdím, že jsou si všechna náboženství rovna, já jen tvrdím, že pokud chceme proniknout k pravdě, musíme věřit, že naše cesta je nadřazená ostatním - ne, to není ten správný výraz - že je to ta jediná cesta, že to je cesta, kterou jdu a jiná mě nezajímá. A učitel musí o této cestě mluvit jasně a nepochybovat o ní - takže může občas klidně říct, že je nejlepší. Takže ten kněz mě nepochopil, já chválil jeho přístup, chápu, že pro něho je křesťanství nejvíc a Kristus je nikoliv jen buddha, který prostě pochopil pravdu, Kristus je bez hříchu, není tedy tak obyčejný jako buddha. Opět, být křesťanem, tak mě moc buddha nenadchne.
Ale ten kněz si myslel, že stavím buddhismus a křesťanství na jednu rovinu, to ale není pravda. Pravda je jedna a cesta k ní musí být jasná a rovná. Když řekneme, že je to jedno, která cesta, tak shazujeme tu zář pravé cesty, po které jdeme. Vybrali jsme si cestu, a abychom po ní odhodlaně kráčeli, musíme věřit, že je správná, a není na škodu pochybovat o tom, že ostatní cesty vedou k pravdě. Neměli bychom pochybovat o naší cestě. Tak je dobře, že ten kněz nepochybuje o Kristu a pochybuje o buddhistech, já bych chtěl učitele, který věří naprosto ve smysl a pravdivost vlastní cesty. To ale neznamená, že budeme arogantní k druhým, kteří mají jinou víru. Nepřemlouvám křesťany, aby se stali buddhisty - a naopak budu jak budu moct podporovat křesťany - rád bych se někdy zúčastnil nějakého mezináboženského dialogu, kde bych všem říkal, nemějte pochybnosti o své cestě, věřte jí sto procent. Nenechte se zblbnout.
Ovšem, kdo se ještě jasně nerozhodl, může nějakou dobu bloudit mezi tím či oním náboženstvím. Mezi tím či oním učitelem, ale jednou by toho bloudění měl nechat a pustit se do práce.
NO a znovu opakuju, je nebezpečné házet všechny křesťany nebo všechny buddhisty do jednoho pytle a tvrdit, že mezi nimi nejsou podstatné rozdíly. I když by křesťané určitě rádi byli všichni zajedno, evidentně nejsou, jak vidíme ve světě. Mezi buddhistickými školami jsou velké rozdíly, někdy tak velké, že je otázka, jestli jde ještě o buddhismus, nebo nějakou zbloudilou, slepou větev. Občas vznikají ze základu křesťanství sekty, o těch snad není třeba mluvit pozitivně. Jsou tu obrovské rozdíly - to by nám nemělo bránit komunikovat mezi sebou slušně, laskavě, fair, ale nemá smysl si nalhávat, že máme všichni stejnou filozofii nebo stejnou víru.
Znovu říkám - možná máme všichni víru v Pravdu, ale už ne všichni si Pravdu spojujeme s Bohem, atd. Takže můžeme říct, všechny nás stvořil Bůh a Pravda je tu ať chceme nebo ne. Jak ji ale poznat, jak se k ní dostat - od toho tu jsou probuzení učitelé - a ti často, aniž by to znamenalo jejich povýšenost nebo hrubost - naznačují nebo přímo vyhlašují, že jejich Cesta je přímá nebo pravdivá nebo pravá nebo autentická. A to má velký smysl a opodstatnění - protože je těžké následovat někoho, kdo si není jistý autentičností nebo krystalickou čistotou jeho cesty.