armin píše:Alaja píše:Mé ego se vyskytuje v časoprostoru (tedy v té fyzikální rovině, ve kterém se vyskytují naše hmotná těla), ale i v prostoru (v té dimenzi, ve které je jen průzračno, je bez času, není tam žádný tvar, žádné barvy, svítí se tam ze všech stran a je to tam nekonečně veliké - alias vnitřní prostor). V onom vnitřním prostoru je mé ego průzračné, bez barvy, svítící a jak si přeji veliké....a hlavně, nesmrtelné....
Doufám, že své ego nikdy nepozbudu, přeji si ho zachovat navěky...ale znáte to, mohu se dostat do očistce, vlastně do recyklační nádrže, a pak po čase dostanu nové ego, které si nebude vůbec nic pamatovat z předešlé existence. Ach jo, to bych musela začít znova od začátku...protoplasma, améby, ryby, plazi, ptáci, savci....a znova ho učit, co je kde zač...
Stále se tady
nerozlišuje ego a individualita. To, co popisuješ a o čem doufáš, že to nikdy nepozbudeš, je spíše individualita.
Lidem, kteří si zatím své ego uvědomují jen když je něco naštve, to nejsou schopni rozlišit, proto Mistři mluví raději jen o egu aby to pro omezenou chápavost posluchačů nebylo moc složité.
Co se myslí na západ od Indie:
Job 19, 25 „… já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem (mým) se postaví.
26 A ač by kůži mou i tělo [červi] zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří [jej,] a ne jiný, [jakkoli] zhynula ledví má u vnitřnosti mé. “
Myšlenka o vzkříšení nebo reinkarnaci? Job vyjadřuje víru v další existenci (jeho osobnosti? „já uzřím a ne někdo jiný“), která se chápe jako „jednou a až nakonec věku“. Tak se mluví i v NZ.
O možném vícenásobném vtělení je pozůstatek v textu u Jana kap. 9:
Jan 9, J 9:1 A (jda Ježíš) pomimo, uzřel člověka slepého od narození.
2 I otázali se ho učedlníci jeho, řkouce: Mistře, kdo zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil?
3 Odpověděl Ježíš: Ani tento zhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm.
4 Já musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal,…“
Podle dotazu učedníků (zda slepec hřešil dříve, než se narodil) se zdá, že se v době Ježíše připouštěl minulý život s činy v něm a pozdějšími následky. Ale v V. století se to zavrhlo na sněmu (jako učení Origena o „preexistenci duše) a rozšířilo se to jako závazné učení.