Mozek vidí to, co chce videt

[Návštěvník]

Mimouš pozemšťan je míň motorný, než pozemšťan, který je zrovna v obraze.

Vždyť píšu, že se máš...

[Návštěvník]

Mozek vidí to, co chce videt....a chce vidět i tohle?

[Návštěvník]

Hezký. Co to je ?

Kdysi jsem stejné písmo viděla v jedné vizi, v meditaci, a nedokázala jsem ho nikam zařadit, tak jsem si dlouho myslela, že je to mimoušské písmo....
Ale pak jsem se po letech dostala k internetu a zjistila, že je to pozemské písmo.....tak se píše na Maledivách...

[Návštěvník]

"Mozek vidí, co si myslí, že vidí"

jj

[nop]

Pokus se kazdy zde odhadnout miru sve "nabulikovatelnosti" = miru sve sugestibility
V rozmezi 0 - 100...0=zadna nabulikovatelnost...100= da se mi nabulikovat vse...x...

Nejde jen o nabulíkovanost, často jde o otázku
být otevřený k příjmu nového versus být stabilní,
na př. někomu jsem poslal tento řádek:
"poukazuji na článek http://www.novinky.cz/zena/zdravi/36111 ... y-den.html"
a v odpovědi jsem dostal tento řádek:
"cvičím Tibeťany a k jinému cvičení nemám vztah".
- - -
řekl jsem si: howgh... (uznávám).

[jaosiva1]

Vse tady , nope, je bulikovani...
Ty si jen otevrel otazku, jaxem pevny ve svych starych bulikovanich...ci jaxem otevreny novym bulikovarnam...
...x...

[nop]

Vse tady , nope, je bulikovani...
Ty si jen otevrel otazku, jaxem pevny ve svych starych bulikovanich...ci jaxem otevreny novym bulikovarnam...
...x...

Návrh cvičit Makka-ho není bulíkování,
cvičit pět Tibeťanů také není bulíkování,
oboje je uvědomělé, a nestojím nad někým,
ale rozpor je v tom CHTÍT co mi druzí nabízejí (ne věřit), nebo
nechtít co mi druzí nabízejí (ne že uvěřit).

Ovlivnitelnost to je, ale při bulíkování se musíš cítit nad druhým, tehdy nejde o přátelský poukaz na nové..

[Návštěvník]

při bulíkování se musíš cítit nad druhým, tehdy nejde o přátelský poukaz na nové..

tak nějak to nejspíš bude

včera jsem četla na stránkách věnovaných islamismu v ČR výpověď ženy, která konvertovala z křesťanské víry na islamismus. měla čtyři děti, které do té doby vychovávala v křesťanských idejích, rituálech i tradici. pak u ní došlo k jakési změně a ona rozpoznala, že její skutečnou a pravou vírou není křesťanství, ale víra v Aláha, jako jediného a pravého Boha

slovy Proroka

"Každé dítě se narodí s pravou vírou (tj. neuctívat jiného boha kromě Alláha Jediného) ale jeho rodiče jej naučí judaismu, křesťanství či jinému."


změna se pochopitelně přenesla i do celé rodiny i jejich zvyků a dvě starší děti jí řekli, že ony mají v srdci Ježíše.

byla z toho nešťastná a velmi usilovně se modlila k Aláhovi, aby její děti vyvedl z jejich bludu ... a tak se po několika letech i stalo ... děti se přihlásily také k islamismu podle své výpovědi je nenutila násilím, ale nabídla jim něco nového a ony nakonec to staré opustili a vrhli se na to nové ...

věřím, že ta žena před tím byla stejně oddaná křesťanství, tak jako je dnes oddaná islamismu ... akorát vyměnila jednu svojí ideu ismu za druhou ideu ismu

[Návštěvník]

tak se mi podařilo najít ten příběh ženy, která konvertovala z křesťanství na islám ...

"Před islámem

Předtím než jsem konvertovala k islámu, vedla jsem velmi křesťanský život. Pracovala jsem jako sekretářka v jednom kostele a jako dobrovolnice v druhém. Moje dobrovolné úlohy zahrnovaly: úlohu viceprezidentky ženských pastorů, projektového koordinátora pro nakrmení bezdomovců, učitelku v nedělní škole a různé další úlohy jak nastávala potřeba.

Mé děti se mnou sdílely moje hluboké zapojení v církvi. Pomáhaly mi s projektem „nakrmte bezdomovce“, účastnily se dětských aktivit při studiu Bible každou středu večer, biblických studií ve čtvrtek a ranních a večerních služeb v nedělní škole. Starší dvě byly pokřtěny těsně před mou konverzí k islámu a tento proces zahrnoval intenzivní lekce o významu křtu a bylo zapotřebí jejich veřejného stvrzení jejich pochopení a osobního přání být pokřtěny.

Maminka konvertovala

Když jsem konvertovala k islámu, celý náš život se obrátil naruby, alhamdulilláh. Bydleli jsme v domě postaveném církví a samozřejmě jsme museli odejít. Mým úmyslem bylo vykonat hidžru do islámské země, ale nemohla jsem to udělat ihned. V mezidobí jsem věděla, že se potřebuji obklopit dalšími muslimy abych si našla možnosti se učit, stejně tak jako aklimatizovat své děti na náš nový životní styl. Problémem bylo, že v okolí našeho města do vzdálenosti čtyř hodin jízdy autem nebyli žádní muslimové.

Poté co jsem vykonala du'á a promyslela své možnosti, rozhodla jsem se dočasně přemístit do muslimského ženského útulku ve zcela jiném městě. Ačkoli to bylo velice obtížné rozhodnutí, věděla jsem že, nabídne mně a mým dětem největší blízkost dínu (náboženství). Přijala jsem také místo sekretářky na muslimské základní škole. S mým zaměstnáním byly mé děti také zapsány a přijaty na školu. Tato dvě rozhodnutí způsobila mnohé změny v životě mých dětí, ale umožnila jim opravdové seznámení se s islámem a arabskou kulturou ještě před naší hidžrou.

S těmito změnami přišlo mnoho světských obětí, příliš mnoho, než abych je mohla vyjmenovat. Ale asi nejtěžší ztráta, kterou pociťovaly mé dvě starší děti, byla ztráta kostela a aktivit spojených se studiem Bible. Obě dvě mi řekly velmi jasnými slovy, se svými Biblemi přitisknutými k hrudi: „Milujeme Ježíše a nepřestoupíme na islám!“ Mému synovi bylo skoro 11 a dceři bylo právě 9. Ostatní tři děti byl příliš malé aby si skutečně uvědomily co se děje ohledně náboženství, nebo jsem si to alespoň myslela.

Jak jsem reagovala na odmítnutí

Jako matku, mne velice znepokojovalo poznání, že jsem způsobila zmatek a nedůvěru, zejména u mých dvou starších dětí. Mohu si jen představovat čím procházely. Ubohé děti byly zcela naplněny křesťanskou doktrínou, což byl výsledek výchovy, kterou jsem jim já poskytla. Nicméně dnes vím, že se narodily ve víře v Alláha Jediného a bylo mojí povinností se pokorně sklonit před pravdou a vše napravit.

…Abú Hurajra vyprávěl, že Prorok (mír s ním) řekl: „Každé dítě se narodí s pravou vírou (tj. neuctívat jiného boha kromě Alláha Jediného) ale jeho rodiče jej naučí judaismu, křesťanství či jinému, tak jako zvíře porodí dokonalé malé zvíře. Vidíte jej snad nějak zmrzačené?“ Poté Abú Hurajra recitoval verše z Koránu: „Obrať tvář svou k náboženství pravému jako haníf podle sklonu přirozeného lidem, v němž Bůh lidi stvořil. Stvoření Boží pak změnit nelze - a toto je náboženství neměnné, však většina lidí to neví.“ (překlad ze sahíh Al-Buchárí)

Zůstala jsem trpělivá a dělala jsem spoustu du'á. Navenek, řekla jsem jim, že je to jejich volba a že je nebudu nutit. Hluboko uvnitř mi pukalo srdce a modlila jsem se k Alláhu, aby je vedl zpět k Sobě. Nepochybovala jsem o svém rozhodnutí konvertovat, ale také jsem velmi dobře věděla že to nemůžu nutit svým dětem.

Šaháda mých dětí

Se vší chválou děkuji Alláhu, že mé děti byly schopné přijmout novou informaci a vyhodnotit ji samy pro sebe. Dvě nejstarší řekly svou šahádu (prohlášení islámské víry) samy od sebe a následně prováděly své mladší bratry a sestry celým procesem změn, zatímco jsem vše potichu pozorovala zpovzdálí, mášá’Alláh. Jaká obrovská radost to byla, pozorovat své děti jak vedou své mladší sourozence arabskými slovy šahády.

Ve skutečnosti, po naší hidžře, mne ohromila má tehdy sedmiletá dcera, když řekla: „Víš, já jsem stejně nikdy nevěřila že Ježíš byl Bůh.“ Byla jsem udivená její vnitřní moudrostí v tomto ohledu, má šá’Alláh.

Můj tříletý syn byl naprosto okouzlující, když si sedl s mou matkou, vzal její ruce do svých a požádal ji, aby se mu dívala do očí: „Babi, tohle je důležité.“ Řekl s naprostou vážností. Pak pokračoval v recitaci Fátihy (první kapitoly Koránu) v arabštině a ona ho pozorně poslouchala. Samozřejmě že neměla ani ponětí co jí říká, ale moje srdce tálo když jsem viděla jak můj malý chlapeček tak optimisticky dělá dawa' (pozvání k víře) pro svou nemuslimskou babičku; krok, který jsem se sama styděla učinit. Ona opravdu krátce na to konvertovala, alhamdulillah.

Toto jsou radosti, které matka dětí, již narozených jako muslimové, nikdy nepozná a já jsem za tyto zkušenosti velice vděčná. Ale nebylo to zcela bezbolestné. Můj pětiletý syn naříkal nad změnou náboženství, sepjal ručičky v tradiční křesťanské pozici a řekl: „Mami, mně se to líbilo víc, když jsme se modlili takhle,“ pak zkřížil své ruce na hrudi v tradiční islámské pozici a pokračoval: „než takhle.“ Vyjadřoval své pocity nad ztrátou zábavné atmosféry v hodinách křesťanské biblické školy ve srovnání s vážností přednášek z Koránu, kterých se teď účastnil. Rmoutila mne jeho ztráta a přála jsem si, aby bylo více pro děti přitažlivých příležitostí k výuce islámu. ještě dodnes musím hodně hledat srovnatelné islámské programy, které by se vyrovnaly poutavé a zábavné atmosféře, kterou tak snadno najdete v křesťanské komunitě, aby isnpirovala náboženskou výuku dětí, subhán’Alláh."

http://www.islamcz.cz/content/kdyz-rodice-konvertuji

[.Petra]

Na tom clanku (tipuji, ze vymyslenem) je zajimave jen to, ze se tam nic nepise o tom podstatnem: Proc ji napadlo prestoupit k islamu?


Znam jiny a opravdu skutecny pribeh zeny, ktera prestoupila k islamu. Z docela inteligentni a pokrocile "advaistky" se stala fanaticka vyznavacka islamu. Ta zmena byla desiva.
Motivem bylo, ze se zblaznila do muze z Kosova, o ca. 23 let mladsiho, ktery ji zrejme namluvil, ze ji hluboce miluje. Konvertovala k islamu, provdala se za neho a poridila si s nim dve deti. Na zaklade toho dostal povoleni zustat ve Svycarsku. Potom ji sdelil, ze ma v Kosovu mladinkou snoubenku, ktera k nim prijede a bude s nimi zit. A ona "islamisticky" z teto situace zesilela.

[Návštěvník]

Na tom clanku (tipuji, ze vymyslenem) je zajimave jen to, ze se tam nic nepise o tom podstatnem: Proc ji napadlo prestoupit k islamu?

...

nemyslím, že by to byl vymyšlený příběh ... ta žena je členkou islamistické komunity v ČR a piše na jejich serveru o problematice výchovy "dětí třetí kultury“ (dětí jejichž rodiče pocházejí z jedné kultury, ale přestěhovali se do jiné, a děti skončí se svou vlastní třetí kulturou)

[.Petra]

Na tom clanku (tipuji, ze vymyslenem) je zajimave jen to, ze se tam nic nepise o tom podstatnem: Proc ji napadlo prestoupit k islamu?

...

nemyslím, že by to byl vymyšlený příběh ... ta žena je členkou islamistické komunity v ČR a piše na jejich serveru o problematice výchovy "dětí třetí kultury“ (dětí jejichž rodiče pocházejí z jedné kultury, ale přestěhovali se do jiné, a děti skončí se svou vlastní třetí kulturou)

Je tedy puvodem z nektereho z arabskych statu?
Nikde se tam nemluvi o otci. Nebo nemaji vsechny ctyri deti spolecneho otce?

[nop]

V Bangladéši se vyskytuje "love jihad", cíleně tak, že mladík muslim si namluví hinduistickou dívku. Pak když se vezmou, musí ona přestoupit k islámu. Tím se rozšiřuje islámský lid.
Četl jsem jiný případ. Bylo to někde na Blízkém Východě (paměť mi ukazuje na Sýrii.). Mladík moslim byl nejdříve vlažný, ale moslimský duchovní učitel jej přivedl k bedlivějšímu studiu islámských knih. Tu teprve začal vidět nesrovnalosti s jeho povahou (včetně pohrdání ženami v islámu, tedy i matkou), vyhledal křesťana, který mu ukázal jiné knihy.
Pak chtěl přestoupit ke křesťanství, ale nikdo jej nechtěl pokřtít. Biskup se obával odvetných opatření z okolí.
Odpadnutí od islámu se od VII. století trestá smrtí. A oni, křesťanská církev, by byli braní jako iniciátoři.
=
A opravdu ta žena, která ten článek psala nemá muže? Muž přece v islámu rozhoduje. Kdo ji přesvědčil? Moslim? křesťan? Ani nedostala pochvalu od manžela. To je temná a zamlčená stránka.
=
Podle islámu každý se narodí se schopností ctít Jediného, tedy je potenciálně moslim. A bylo to tak už před Koránem. I Adam byl moslim, ctil Boha.
Bylo šest proroků (učících lidi), prvý prorok byl Adam (také pojmenoval všechna zvířata v ráji), další Henoch, Noe, Abrahám, Mojžíš.
Šestý prorok byl Ježíš, syn Marie (Issa bin Mirjam). Ale toho Izraelité předčasně zabili, nemohl dokončit úkol a tak Alláh milosrdně poslal Mohameda, korunu proroků, který už zjevil celou pravdu.
Islám uznává Ježíše a ty křesťany nechává žít (ale platí daň). Ale konverzi k Issovi ani jinam nepřipouští.

[Návštěvník]

Na tom clanku (tipuji, ze vymyslenem) je zajimave jen to, ze se tam nic nepise o tom podstatnem: Proc ji napadlo prestoupit k islamu?

...

nemyslím, že by to byl vymyšlený příběh ... ta žena je členkou islamistické komunity v ČR a piše na jejich serveru o problematice výchovy "dětí třetí kultury“ (dětí jejichž rodiče pocházejí z jedné kultury, ale přestěhovali se do jiné, a děti skončí se svou vlastní třetí kulturou)

Je tedy puvodem z nektereho z arabskych statu?
Nikde se tam nemluvi o otci. Nebo nemaji vsechny ctyri deti spolecneho otce?

těžko říct ... mně to připadá, že není původem z arabských států, ale z křesťanské kultury, co sama píše, že se aktivně věnovala práci v křesťanské komunitě a po konvertování se přestěhovala od ženského muslimského domu a musela jet více než 4 hodiny autem, protože poblíž jejího bydliště žádná komunita islamistů nebyla. přestěhovala se včetně těch 4 dětí, pak se jí narodili ještě další děti, nepředpokládám, že by je měla s původním otcem, dost možná že se skutečně zamilovala do islamisty a proto konvertovala na islám a opustila svou tradici a víru ... jak tam píše o matce, tak evidentně nikdo v její původní rodině nebyl islamista

já tenhle příběh přidala na tohle vláknu k tomu nopově postřehu "při bulíkování se musíš cítit nad druhým, tehdy nejde o přátelský poukaz na nové.." v kontextu toho, jak děti jsou závislé na tom jak jsou vychovávány i ohledně víry ...

[Návštěvník]

Mladík moslim byl nejdříve vlažný, ale moslimský duchovní učitel jej přivedl k bedlivějšímu studiu islámských knih. Tu teprve začal vidět nesrovnalosti s jeho povahou (včetně pohrdání ženami v islámu, tedy i matkou), vyhledal křesťana, který mu ukázal jiné knihy.
...

"Islám vidí ženu, ať je svobodná nebo vdaná, jako jedince, který má své vlastní práva, práva vlastnit a nakládat se svým majetkem a se svými úspory bez jakéhokoliv opatrovnictví (ať už by byl opatrovníkem otec, manžel nebo kdokoliv jiný). Má právo nakupovat a prodávat, dávat dary a sponzorovat charity a vůbec může utrácet své peníze podle toho, jak si přeje. Svatební věno je dáváno ženichem nevěstě pro její osobní potřeby. A radši si žena nechává své rodinné jméno než aby přijala jméno manželovo.

Islám pobízí muže, aby se ke svým ženám chovali dobře, jak řekl posel Mohamed: „Ti nejlepší z Vás jsou ti, kteří jsou nejlepší ke svým ženám.“ (Vyprávěno Ibn Majahem 1978 a Al.Tirmizi, 3895.)

Nejvýše jsou v islámu ctěny matky. Islám doporučuje, aby se lidé chovali ke svým matkám co nejlépe. Jednou přišel k poslu Mohamedovi muž a zeptal se ho, „Posle Boží! Kdo z lidí si zaslouží mé nejlepší zacházení?“ Posel odpověděl: „Tvá matka“ Muž se zeptal: „Kdo potom?“ Posel řekl: „Potom Tvá matka.“ Muž se dále zeptal: „Kdo pak?“ „Pak Tvá matka.“ „A kdo potom?“ „Potom Tvůj otec.“ (Vyprávěno Saheehem Muslimem 2548 a Saheehem Al-Bukhari 5971.)"

"Islám poctil ženu a postaral se o ni ve všech sférách života. Nikdy předtím během celé historie lidstva a v žádném systému neměla takové postavení, které by jí zaručilo její práva a umožnilo jí dosáhnout štěstí v pozemském i posmrtném životě, jako má v Islámu. Islám ji uctil jako matku, pečoval o ní jako o dívku, a ochránil ji jako sestru a ušetřil ji jako manželku a to po té, kdy před příchodem Islámu byla žena ponižována a okrádána o svá práva. Byla pouhým nehodnotným zbožím, jež sloužilo k potěšení. Ba co více, když se narodilo dítě ženského pohlaví, často bylo pohřbeno zaživa. Alláh se o tom zmiňuje v súře 16-"an-Nahl" - Včely, ve verších 58-59: "Když však je někomu z nich oznámeno narození dcery, tu zachmuří se černě jeho tvář a je naplněn zlostí. Skrývá se před lidmi pro hanbu toho, co bylo mu oznámeno, a neví, zda pro potupu svou si dítě ponechat má, či zakopat je do země. Což nejsou hnusná jejich rozhodnutí?" Mnoho jiných společností a národů také považovalo ženu za pramen zla a jiné zase za pouhé zboží k vlastnímu potěšení a další společnosti jí ubíraly její právo na dědictví. Poté přišel Islám, který uctil ženu, ukázal na její důležité postavení ve společnosti a vyzvdvihl její hodnotu a důležitost a přisoudil jí její práva.

Proto není rozdílu mezi mužem a ženou, co se týče povinností vyplývajících z islámské legislativy, stejně tak je tomu s odměnou a trestem, tak jak Alláh praví v súře 4 - "an-Nisá'" - Ženy, ve verši 124: "A ten, kdo koná dobré a je věřící - ať je to muž, či žena - ten vejde do Ráje a nebude ošizen ani o slupku pecky datlové." Náboženství, které nám Alláh svěřil a kterého se musíme držet a být v něm pevní, leží na bedrech mužů i žen společně, tak jak Alláh říká v súře 33 - "al-Ahzáb" - Spojenci, ve verši 72: "Nabídli jsme břemeno víry nebesům, zemi i horám, ale ony odmítly je nésti a zalekly se ho, a vzal je na sebe člověk, ačkoli je nespravedlivý a nevědomý."

Islám dal ženě práva již od jejího dětství a nabádal k laskavému zacházení při její výchově. A ten, kdo tak učiní, čeká ho velká odměna. V Sahíh Muslim podle vyprávění Anase bin Málika (nechť je Alláh s ním spokojen), Posel Alláhův (sAs) řekl: "Kdo se postaral o dvě holčičky do dospělosti, v Den zmrtvýchvstání budu já a on jako tyto dva." A přitiskl dva své prsty k sobě. A v Sahíh Muslim je další výrok Posla Alláhova (sAs), ve kterém říká: "Kdo vychoval tři dcery a byl s nimi trpělivý a oblékal je ze své práce a úsilí, byly pro něj ochranou před Ohněm pekelným."

A pocta Islámu ženě pokračuje i poté, co se vdá, kdy poručil muži, aby s ní zacházel dobře, a zároveň stanovil práva, která má žena vůči svému manželovi, jako například laskavé soužití a soucit s ní. V Sahíh al-Buchárí a Muslimovi podle vyprávění Abú Hurajry (nechť je Alláh s ním spokojen), Posel Alláhův (sAs) řekl: "Chovejte se k ženám dobře." A v sunnách Abú Dáwúda podle vyprávění Abú Hurajry (nechť je Alláh s ním spokojen), Posel Alláhův (sAs) řekl: "Nejdokonalejší ve víře mezi věřícími jsou ti, kteří mají nejlepší chování. A nejlepší mezi nimi jsou ti, kteří jsou nejlepší ke svým manželkám." Islám přikazuje mužům, aby svým ženám dali vše potřebném pro život, jako je jídlo a pití, šatstvo, bydlení a ošetření. Alláh říká v súře 65 - "at-taláq" (rozvod), ve verši 6: "Ubytujte ženy své po rozvodu tam, kde sami bydlíte, podle možností svých. Nečiňte jim žádnou újmu s úmyslem je utiskovat." A jestliže žena ztratí svého muže, tedy jestli její muž zemře, Islám i v tomto případě nabádá společnost, aby se postarala o tuto vdovu a byla k ní laskavá. V Sahíh al-Buchárí a Muslimovi podle vyprávění Abú Hurajry (nechť je Alláh s ním spokojen), Posel Alláhův (sAs) řekl: "Ten, kdo pomáhá vdově a chudému je jako ten, který bojuje ve jménu Alláha nebo jako ten, který noční modlitbu koná, aniž by ji přerušil, nebo jako postící se, jenž svůj půst nepřerušuje."

[Návštěvník]

Islám uznává Ježíše a ty křesťany nechává žít (ale platí daň).

islám unává Ježíše jako Proroka, ne jako Syna božího a jak nechává žít například křesťany ???

zpráva z 15.2.2015 idnes

"Radikálové z Islámského státu v Libyi zavraždili jednadvacet egyptských křesťanů. Video s hromadnou vraždou v neděli zveřejnili příznivci islamistů na Twitteru. Zajatým křesťanům uřízli hlavy.


Jednadvacet egyptských křesťanů unesených v Libyi islamisté podle agentury Reuters zavraždili poté, co je přivedli na pláž, kde si zajatí muži museli kleknout. Rukojmí si tak jako předchozí popravení museli obléknout oranžový mundúr. Islamisté jsou na videu údajně opět v černém.


Titulek pětiminutového videa uvádí:

„Lidé kříže, stoupenci nepřátelské egyptské církve.“ „Bezpečnost je pro vás křižáky něco, o čem si můžete nechat zdát,“ má ve videu pronést jeden z radikálů s nožem v ruce ještě před vraždou.

Zřejmě se jedná o koptské křesťany, které islamisté unesli na začátku letošního roku v Libyi."

[Návštěvník]

"islámská teologie na křesťanství jako na „islámskou“ herezi.

Islámská ortodoxie sice tvrdí, že proroci Ježíš, Abrahám, David, Mojžíš apod. jsou „muslimskými“ proroky, ale odmítá pojetí Ježíše jako posla boha, lásky a zhmotnění božské duše v člověku a naopak tvrdí, že lidé jsou pouze otroky Alláha (arabsky Abdallah).

Podle islámské ortodoxie jsou tedy křesťané a židé následovníky zfalšovaných učení stvořených lidmi. Islám tak sice uznává, že existují poselství, jež mají křesťané a židé v Bibli (termín „Bible“ korán ani hadithy neznají, hovoří pouze o tóře, evangeliu apod.), ale zároveň tvrdí, že tato poselství byla ztracena a zfalšována, a to, co se nachází v dnešní Bibli jsou lidské výmysly.

V Saudské Arábii je například praktikováni křesťanství zákonem zakázáno.

Obecně sice křesťané a židé byli, oproti polyteistům, muslimskými teology uznáni za „lidi knihy“ a při expanzi islámu nebyli vystaveni volbě islám nebo smrt, ale byli vystaveni diskriminaci.

Podle islámského práva šarí'a křesťané a židé museli povinně nosit označení na oblečení, nesměli vykonávat určité činnosti, nesměli provádět misii, budovat nové chrámy apod. Úroveň postavení a práv v jednotlivých zemích odpovídá tomu, nakolik je v zemi praktikováno islámské právo šarí'a a ortodoxní islám."

[nop]

Islám chrání ženu. Před Mohamedem mohl mít muž více žen, a také je střídat.
V Eposu o Anvarovi (v českém překladu) je v poznámkách uvedeno, že arabský muž byl obvykle věrný jedné ženě a to asi pět let. Pak se zamiloval do jiné (volné) a byl věrný zase té nové.
Mohamed omezil počet manželek na čtyři, které mají právo na dědictví (i pro děti) a žádná z nic nesmí být propuštěna i když zestárne.
=
Od začátku trvá praxe, že národy, k nimž Alláh poslal proroky dříve než Mohameda a mají to sepsané, jsou "lid knihy", nechá se jim víra, ale musí platit daně.
V Azerbajdžánu byla u pársistů (vyznavačů ohně) ústní tradice stále od Zarathuštry, a kvůli příchodu islámu do krajiny v 9. století jejich kněží zapsali náboženství písemně, aby ukázali, že jsou "lid knihy" a nemusí přijmout Korán.
=
že islámisté v Egyptě popravili křesťany ukazuje, že nedodrželi ustanovení, ale jsou to jen zbojníci.

[Návštěvník]

Mladík moslim byl nejdříve vlažný, ale moslimský duchovní učitel jej přivedl k bedlivějšímu studiu islámských knih. Tu teprve začal vidět nesrovnalosti s jeho povahou (včetně pohrdání ženami v islámu, tedy i matkou), vyhledal křesťana, který mu ukázal jiné knihy.
...

"Islám vidí ženu, ať je svobodná nebo vdaná, jako jedince, který má své vlastní práva, práva vlastnit a nakládat se svým majetkem a se svými úspory bez jakéhokoliv opatrovnictví (ať už by byl opatrovníkem otec, manžel nebo kdokoliv jiný). Má právo nakupovat a prodávat, dávat dary a sponzorovat charity a vůbec může utrácet své peníze podle toho, jak si přeje. Svatební věno je dáváno ženichem nevěstě pro její osobní potřeby. A radši si žena nechává své rodinné jméno než aby přijala jméno manželovo.

Islám pobízí muže, aby se ke svým ženám chovali dobře, jak řekl posel Mohamed: „Ti nejlepší z Vás jsou ti, kteří jsou nejlepší ke svým ženám.“ (Vyprávěno Ibn Majahem 1978 a Al.Tirmizi, 3895.)

Hm...
Samozrejme jen, kdyz je muzi pokorne oddana, jinak "bijte je".

Čtvrtá súra Koránu nese název Ženy a pojednává se v ní mimo jiné o majetkových otázkách: právu ženy na věno, dědictví, na vlastnictví majetku nezávisle na mužských členech rodiny apod. Zároveň se zde praví:

„Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.“ (4:34).

[Návštěvník]

Islám chrání ženu. Před Mohamedem mohl mít muž více žen, a také je střídat.
...

před Mohamedem i po Mohamedovi může mít muž více žen například ve Velké Británii si islamisté vymohli, že mnohaženské sňatky, které jsou uzavřeny v zahraničí jsou zde plnoprávně uznávány