miroslav píše:Tara píše:Stačí vyjít ze svého osobně vybudovaného bunkru, ale pro by to kdo dělal, že, pro nějakou pravdu??
No právě.
Jak už jsem ti kdysi psal, jak mi moje dcera, když jí bylo asi 16 říkala "Co máš furt s tou pravdou, mne nezajímá nějaká pravda, mne zajímá láska..."
A v duchovnosti to bývá bohužel často podobné. Mně se líbí tohle nebo tamto a to je pravda, tomu chci věřit, tomu věřím, tak to je. Například ta nepodmíněná láska... je snad něco lepšího?
Tak to dělají všichni, tak proč to dělat jinak? 
P.S.
A jak ona to ta Petra Janů krásně, upřímně a přesvědčivě tím svým zpěvem vyjadřuje. Tak jsem si na tebe hned vzpomněl, kyž jsem to slyšel v rádiu - ty jsi také z toho Ostravska
Mno.... :-)
Jj, já se ráda nechávám unášet takovými písničkami a romantickými filmy, někdy i u toho, teda těch filmů, bulím, jaká to nádhera, když se dva najdou a skončí to happyendem :-)
Ale...
Hele, ty máš rád, nebo lépe řečeno je ti blízký Trungpa. Na mě je jeho psané moc hlavové. Ale když jsem na youtube shlédla dokument o něm, o jeho životě, o tom, jaký byl, rázem mi byl o hodně bližší a a, no moje krevní skupina...
A jak se o něm říká některými, že měl rád alkohol, ženy (zpěv) - to taky bylo patrné i v tom dokumentu, tak kdyby ho člověk měl posuzovat jen z těchto povrchních patrností, neřekl by, že tomuto člověku je Pravda nejdražší, protože on celou svou bytostí Ji demonstroval... :-)
To mi připomnělo zklamání jedné osůbky, jak se sešla s jinou bytůstkou v čajovně a byla velmi, velmi rozpačitá, že na té osobě asi neviděla svatozář, nebo co, že se bavila o všem možném, jen ne o duchovnu... :-)
Ani nevím, něco jsem ti tím chtěla říct, ale v zápalu myšlenek, psaní jsem zapomněla, co...
Jinak teda máš dost dětí, jak čtu, krom dvou synů přibyla dcera... takže jako u nás, dva synové, jedna dcera, hm... :-)
To o té pravdě a lásce mi ale povídal někdo jiný, ne Miroslav, sice, ale to nevadí...., si teda myslím, že to byl někdo jiný... ale znáš to, roky jsou tu, hlava zapomíná, šediví, tělo se sklání k zemi, představ si, že jsem kdysi měřila 158 cm, samozřejmě jsem všude uváděla, že měřím 160 cm, když se mě třeba u Dr. ptali.
I ejhle, nedávno jsem byla postavena před skutečnost, že žádných 158 cm, ale 153 cm (pořád tomu nechci věřit, to přece není možné, abych o 5 cm se zmenšila!), když se naši vnuci měřili a změřili i mou maličkost.... :-( :-), ještě že aspoň ta poslední vnoučátka (poslední bude mít teď 6 měsíců) mě už, snad, nepřerostou, jupííííí :-)
