Opice v šesti říších samsary

Opice v šesti říších samsary

Nový příspěvekod irulan » sob 21. čer 2014 18:57:58

Uz jsem to asi kdysi četla, ale znovu me to (dík, Miroslave) zaujalo:
Šest říší

Ukázka z knihy (Protnutí duchovního materialismu)

Když jsme opici opustili, byla v pekelné říši a snažila se prokopnout, proškrábat a prorazit stěnami svého domu ven. Zkušenosti opice v pekelné říši jsou hrůzostrašné a děsivé. Náhle zjišťuje, že jde po obrovských plochách do ruda rozpáleného železa nebo je přikována a čtvrcena, nebo je opékána v kovových kobkách, případně je vařena ve velkých kotlích.


Takové halucinace Pekla vznikají z prostředí klaustrofobie a agresivity. Často je zde pocit, že jsme chyceni do malého prostoru, kde se dusíme a nemůžeme se pohnout. Když je opice takto chycena, snaží se nejen zničit stěny svého klaustrofobického vězení, ale dokonce se snaží zabít i sama sebe, neboť chce uniknout nesnesitelným a trvalým bolestem. Ale ve skutečnosti se zabít nemůže a sebevražedné pokusy jenom zesilují její muka. Čím víc opice bojuje, aby zničila nebo ovládla stěny, tím pevnějšími a svíravějšími se tyto stěny stávají. To trvá až do té chvíle, kdy síla její agresivity trochu opadne. Místo aby bušila do stěn, přestává se na chvíli o ně zajímat a ztrácí s nimi kontakt. Stává se ochromenou, zmrazenou a zůstává obklopena bolestí, aniž by se z ní pokoušela probojovat ven. V tomto stavu zakouší různá mučení včetně úplného promrznutí a beznadějného bloudění neutěšenými, holými a pustými krajinami.

Ale nakonec opice začíná být svým bojem vyčerpaná. Síla pekelné říše se zmenšuje a opice se začíná více uvolňovat. Náhle uvidí možnost otevřenější a prostornější existence. Začíná po tomto novém stavu toužit a hladovět, a tak se dostává do říše hladových duchů neboli préta lóka.

Je zde silný pocit zbídačení a hlad po úlevě. V pekelné říši byla příliš zaměstnaná, než aby měla čas uvažovat o možnosti úlevy. Nyní zakouší velký hlad po příjemnějších a prostornějších podmínkách a v její fantazii se objevuje bezpočet možností jak svůj hlad nasytit. Například si představuje, že v dálce vidí volný, otevřený prostor, ale když se přiblíží, najde obrovskou a děsivou poušť. Nebo může v dáli vidět velký ovocný strom, ale když přijde blíž, zjistí, že je neúrodný nebo že ho někdo hlídá. Opice může také vběhnout do zdánlivě svěžího a plodného údolí, ale po chvíli zjistí, že je naplněno jedovatým hmyzem a šíří se zde odporný zápach hnijících rostlin. Ve všech představách se vždy mihne možnost uspokojení, snaží se ho tedy dosáhnout, ale vzápětí přijde zklamání. Kdykoli se zdá, že je uspokojení na dosah ruky, je hrubě probuzena ze svého idylického snu. Ale hlad ji natolik sužuje, že se nedá zastrašit a neustále dál rozněcuje svou fantazii vidinou budoucího uspokojení. Bolest ze zklamání zaplétá opici do vztahů nenávisti a lásky k jejím snům. Její sny ji okouzlují, avšak zklamání je současně tak bolestné, že ji současně odpuzují.

Muka v říši hladových duchů nespočívají tolik v bolesti, vyplývající z toho, že nenacházíme to, po čem toužíme. Je to spíše neukojitelný hlad sám o sobě, který nám působí bolest. Pravděpodobně i kdyby opice našla velké množství potravy, vůbec by se jí nedotkla, nebo naopak by snědla všechno a její žádost by ještě vzrostla. Je tomu tak proto, že v podstatě opici víc fascinuje stav být hladov než uspokojování hladu. Rychlé maření pokusů uspokojit hlad jí umožňuje hladovět opakovaně. A tak bolest a hlad préta lóka, stejně jako agresivita pekelné říše a dění v říších ostatních, poskytují opici něco vzrušujícího, čím se může zabývat, něco pevného, k čemu vytváří vztah, něco, co jí dává pocit bezpečí, plynoucí z dojmu, že existuje jako skutečná osoba. Má strach se vzdát této bezpečnosti a zábavy, neboť se obává troufnout si ven do neznámého světa otevřeného prostoru. Raději setrvává ve svém známém vězení, i když je nepříjemné a skličující.

Protože se opici opakovaně nedaří její fantazie uskutečnit, začíná být trochu podrážděná, ale současně se s tím smiřuje. Začíná zmírňovat intenzitu svého hladu a uvolňuje se, takže nadále reaguje na svět souborem stereotypních odpovědí. Tímto způsobem svůj svět omezuje. Pes se snaží očichat vše, s čím přijde do styku. Kočka nemá zájem o televizi. Je to zvířecí říše, říše hlouposti. Opice je slepá k tomu, co je kolem ní, odmítá zkoumat nové území, drží se známých cílů a známých podráždění. Je opojena svým bezpečným, do sebe uzavřeným, známým světem, takže se upíná ke známým cílům a snaží se je dosáhnout s neochvějnou a umíněnou rozhodností. Proto zvířecí říši symbolizuje prase. Prase sežere všechno, co se mu objeví před rypákem. Nedívá se napravo ani nalevo, projde vším, jenom jde. Nevadí mu, že musí projít močůvkou nebo že musí zdolat jiné překážky. Prodere se vším a sežere všechno, co se před ním objeví.

Nakonec si však opice začne uvědomovat, že si svoje radosti a bolesti může vybírat. Začíná být trochu inteligentnější a více rozlišuje mezi příjemnými a bolestivými zkušenostmi, neboť počíná usilovat o získání co největšího potěšení a bolest se snaží co nejvíce zmenšit. Je to lidská říše neboli říše rozlišující vášně. Opice se zde zastavuje, aby mohla zvážit, co vlastně chce získat. Stává se vybíravější, zvažuje různé možnosti, více přemýšlí a proto má více nadějí a více se bojí. Je to lidská říše, říše vášně a intelektu. Opice se stává inteligentnější. Nezmocňuje se věcí jednoduše, ale zkoumá je, pociťuje kvalitu a strukturu látek, srovnává věci navzájem. Když se pro něco rozhodne, pak se to snaží uchopit, přitáhnout k sobě a vlastnit. Například když chce opice nějakou krásnou, hedvábnou látku, tak zajde do různých obchodů, zkouší hmatem kvalitu, aby tak zjistila, zda některá látka přesně odpovídá tomu, co hledá. Když najde tu, která odpovídá její představě, nebo se jí blíží, řekne si: „Ach, to je ono, není to nádherné? Myslím si, že stojí za to si ji koupit.“ Pak látku zaplatí, donese ji domů a ukazuje ji svým přátelům. Chce, aby si přátelé na ni sáhli, aby toto nádherné hedvábí obdivovali. V lidské říši opice neustále přemýšlí o tom, jak by mohla získat a vlastnit příjemné věci. „Možná, že bych si mohla koupit plyšového medvídka, abych jej měla u sebe v posteli, měla bych něco milého na mazlení, něco měkkého, teplého a huňatého, něco, k čemu bych se mohla přitulit.“

Ale opice časem zjistí, že i když je inteligentní a může se svým světem obratně zacházet, aby tak získala nějaké potěšení, nemůže je dlouho udržet a také nemůže vždy získat to, co by chtěla. Trápí ji nemoc, stáří, smrt – různá zklamání a problémy. Bolest je neodlučný společník jejich radostí a potěšení.

A tak z toho začíná zcela logicky vyvozovat možnost, že existuje nebe, neboli úplné vyloučení bolesti a získání stálé rozkoše. Její představa nebe může být taková, že sní o získání velkého majetku, slávy nebo moci. Ať je však její představa jakákoliv, vždy ji zaujme soutěžení a úspěch. Je to říše asura, říše žárlivých bohů. Opice sní o dokonalých, ideálních stavech, které jsou vyšší než radosti a bolesti lidské říše. Neustále se snaží těchto stavů dosáhnout, přičemž se pokouší být lepší než všichni ostatní kolem. V tomto stálém boji za dosažení dokonalosti určitého druhu je opice posedlá hodnocením svého pokroku a srovnáváním se s ostatními. Naučila se kontrolovat svoje myšlenky a city, získala větší schopnost koncentrace, takže díky tomu může úspěšněji než v lidské říši ovlivňovat svůj svět. Avšak díky posedlosti být vždy nejlepší a být vždy pánem situace, se stává úzkostlivou a nejistou. Musí neustále bojovat, aby udržela pod kontrolou svoje území, aby zažehnala všechna možná ohrožení svých úspěchů. Neustále bojuje, aby ovládla svůj svět.

Ctižádostivá snaha získat vítězství a na druhé straně strach, že boj může prohrát, dávají vznik pocitu života, ale současně způsobují podrážděnost. Opice stále ztrácí z dohledu svůj konečný cíl, neustále ji však pohání ctižádostivá snaha být co nejlepší. Je posedlá soupeřením a úspěchem. Hledá příjemné a přitažlivé situace, které jsou zatím mimo její dosah a snaží se jich zmocnit. Když zjistí, že je příliš obtížné dosáhnout svých cílů, může se z boje stáhnout, ale vyčítá si pak, že nebyla ukázněnější a nepracovala tvrději. Opice je tedy chycena světem nenaplněných ideálů, sebeodsuzováním a strachem z neúspěchu.

Nakonec opice může svého cíle dosáhnout – stane se milionářem, vůdcem národa nebo slavným umělcem. Zpočátku po dosažení svého cíle se může cítit ještě poněkud nejistá, ale dříve nebo později si začne uvědomovat, že měla úspěch, že je konečně tady, že je v nebi. Pak se uvolní, začne oceňovat a prožívat svůj úspěch, přičemž současně zahání všechno nepříjemné. Je to stav podobný hypnotickému, stav přirozené koncentrace. Tento stav blaha a pýchy se nazývá déva lóka, neboli říše bohů. Ve výtvarném zobrazení se těla bohů znázorňují světlem. Bohy neobtěžují pozemské zájmy a starosti. Jestliže se chtějí milovat, tak je uspokojí, když na sebe pohlédnou a usmějí se navzájem. Když chtějí jíst, upnou svoji mysl k nějaké nádherné podívané a to je nasytí. Je to svět utopie a lidské bytosti předpokládají, že někde existuje. Všechno probíhá lehce, přirozeně a automaticky. Vše, co opice slyší, je jako hudba, vše, co vidí, je plné barev a vše, co cítí, je příjemné. Opice dosáhla autohypnotického stavu, stavu přirozené koncentrace, který zabraňuje vstoupit do mysli všem nepříjemným a dráždivým podnětům.

Nakonec opice objeví, že může jít až za smyslové rozkoše a krásy říše bohů a může vstoupit do dhjány neboli do koncentračních stavů říše nehmotných bohů, což je nejdokonalejší zjemnění šesté říše. Opice si uvědomuje, že je schopna dosáhnout čistě duševní rozkoše, která je nejjemnější a nejstálejší ze všeho, zjistí, že je schopna stále udržovat svůj pocit pevného já tím, že rozšíří zdi svého vězení natolik, že zdánlivě obsáhne celý vesmír a zvítězí tím nad smrtí a změnou. Nejdříve se obírá myšlenkou o neohraničeném, nekonečném prostoru. Pozoruje tento nekonečný prostor; ona je tady, nekonečný prostor je tam a opice ho může pozorovat. Svoje předpojatosti promítá do světa, vytváří nekonečný prostor a touto zkušeností se živí.

V dalším stádiu se soustředí na představu neohraničeného vědomí. V tomto případě se nezabývá jen samotným nekonečným prostorem, ale zabývá se inteligencí, která tento nekonečný prostor rovněž zcela prostupuje. Ego pak pozoruje neohraničený prostor a vědomí ze svého centrálního ústředí. Říše ega je tak plně rozvinuta, že dokonce ani samotné centrální úřady nemají představu, kam až jejich území sahá. Z ega se stalo obrovské, gigantické zvíře.

Ego má nyní tak velký rozsah, že začíná ztrácet přehled o hranicích svého území. Kdykoliv se snaží hranici svého území určit, tak se zdá, že část svého území vynechá. Nakonec dojde k závěru, že hranice určit nelze. Rozloha jeho říše je mimo pojem a představu. Protože obsahuje všechno, nemůže být definována jako toto nebo jako tamto. A tak ego přijme představu, že není ani to ani ono, že není ani pochopitelné, ani představitelné. Ale nakonec ego překoná i tento stav mysli, když si uvědomí, že myšlenka o nepředstavitelnosti a nepochopitelnosti je sama o sobě pouze pojmem. Ego pak přijme myšlenku o nebytí ne toho a ne onoho. Tato myšlenka o nemožnosti potvrdit cokoliv je něco, z čeho ego žije, čím se pyšní a s čím se ztotožňuje. Používá ji tedy k tomu, aby udrželo svoji souvislou existenci. Je to současně nejvyšší úroveň koncentrace a úspěšnosti, které může samsárická mysl dosáhnout.

Opice dokázala dosáhnout nejvyšší úrovně úspěšnosti, ale nepřekročila dualistickou logiku, na které je tato úspěšnost závislá. Zdi opičího domu jsou stále pevné, protože v jemném slova smyslu mají stále povahu „toho druhého“. Opice může získat dočasný klid, harmonii a blaženost díky zdánlivému sjednocení se svými projekcemi. Ale vše je lehce ztuhlé, neměnné, je to uzavřený svět. Opice se stala tak pevnou, jako jsou zdi jejího domu, dosáhla stavu plného jáství. Je stále zaměstnána svou ochranou a snahou zvýšit svou úroveň, je stále chycena a ovládána neměnnými představami a pojmy, které se týkají světa i jí samotné, stále bere fantazie páté skandhy vážně. Protože stav jejího vědomí je založen na koncentraci, na tom, že se zabývá tím ostatním, musí svůj úspěch neustále ověřovat a udržovat. „Jaká je to úleva, být zde v říši bohů, konečně jsem toho dosáhla. Nyní jsem to skutečně získala. Ale počkat …. Dosáhla jsem toho opravdu? Ach ano, je to tady, dokázala jsem to. Já jsem to dokázala.“ Opice si myslí, že dosáhla nirvány, ale ve skutečnosti dosáhla jen pomíjivého stavu plného jáství.

Dříve nebo později se absorpce začne vytrácet a opice se zmocní panika. Cítí se ohrožená, zmatená, zranitelná a ponoří se do říše žárlivých bohů. Avšak úzkost a závist říše žárlivých bohů opici zmáhá natolik, že začne zjišťovat, kde se stala chyba, co špatného se vlastně stalo a proč tomu tak je. Vrátí se tak do lidské říše. Ale lidská říše je také velice bolestivá. Stálá snaha pochopit a objevit, co se děje a co bylo uděláno chybně, jen zvyšuje bolest a zmatek. A tak opice unikne váhání a kritickému postoji lidského intelektu tím, že se ponoří do živočišné říše, kde se plahočí, trmácí a nevšímá si toho, co je kolem ní. Je hluchá a němá ke všemu, co by mohlo narušovat její bezpečnost, která spočívá v tom, že se neodchyluje z úzkých a dobře známých cest. Avšak přece jen z okolí k ní něco pronikne a podnítí v ní hlad něco získat. Stesk po říši bohů se stane velice silným a intenzita boje, aby se dostala zpátky, se zvětšuje. Opice se alespoň ve snech těší radostmi z božské říše. Ale tyto fantazie uspokojí hlad pouze nakrátko, takže za chvíli je opět hladová. Hlad trvá neustále, až opici nakonec zcela přemůže zklamání z toho, že se hladu nemůže zbavit a pustí se proto ještě do většího zápasu za uspokojení svých žádostí. Agresivita opice je natolik silná, že její okolí na ni odpovídá stejnou silou, takže se vytvoří atmosféra vzrušení, žáru a klaustrofobie. Opice se tak vrátila zpátky do pekla. Podařilo se jí opsat celý okruh z pekla do nebe a opět zpátky. Tento věčný cyklus boje, úspěchu, zklamání a bolesti je kruh samsáry, řetěz karmických reakcí, vyplývající z utkvělé, dualistické představy.

Jak se opice může dostat z tohoto uzavřeného cyklu uvěznění, který je zdánlivě bez konce?

Právě v lidské říši je možné prolomit kruh samsáry, neboli rozbít karmický řetězec. Intelekt lidské říše a možnost rozlišovací aktivity dovolují vytvořit dostatečný prostor pro zamyšlení nad celým procesem boje. Opice má možnost zkoumat svoji posedlost navazovat k něčemu vztah, snahu něco získávat a může pochybovat o pevnosti světa, který zakouší. Aby tomu tak bylo, potřebuje opice rozvinout široké, panoramatické uvědomění a transcendentální poznání. Panoramatické uvědomění jí umožní vidět prostor, ve kterém se boj odehrává a díky tomu může vidět i jeho ironické a humorné kvality. Místo aby jen bojovala, začíná boj zkoumat a vidí jeho marnost. Své halucinace a přeludy bere se smíchem. Objeví, že když se stěnami nebojuje, nejsou tvrdé a chladné, ale jsou ve skutečnosti teplé, měkké a prostupné. Zjistí, že se nemusí snažit vyskakovat z pěti oken, nemusí stěny bourat nebo se jimi nějak více zabývat. Může jimi v kterémkoliv místě projít. Proto se soucit neboli karuná označuje jako „něžné a vznešené srdce“. Je to komunikační proces, který je otevřený, něžný a vřelý.


Jasnost a přesnost transcendentálního poznání umožňuje opici vidět stěny odlišným způsobem. Začíná si uvědomovat, že svět nebyl vzhledem k ní nikdy vně, ale to, co vytvářelo celý problém, byl její vlastní dualistický postoj, rozdělení na „já“ a to „ostatní“. Začíná chápat, že ona samotná vytváří pevné stěny, že ji vězní vlastní touha a ctižádostivé úsilí. A tak si začíná uvědomovat, že chce-li se osvobodit ze svého vězení, musí se vzdát své touhy uniknout a musí přijmout stěny takové, jaké jsou.

Úryvek z knihy Protnutí duchovního materialismu, Chögyam

Zdroj: http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cisloclanku=2012030010


Zajímalo by me, kdy a za jakých podmínek dochází k "vystrceni hlavy" z toho samsarickeho kruhu nebo aspon ke snaze o toto vystrceni. Jestli je to vubec něčím podmíněno. :what: co způsobí, ze dochází k nějaké vedome a cílené snaze poznávat sebe? Někdy mi pripada, ze je to naprosto spontánní a nahodne (tenhle prvotní impuls). Někdy si naopak myslím, ze je to způsobeno nějakou presycenosti poznávání světa, opakováním jevu a nemoznosti cokoliv ovlivnit - ze tam nejaka ta příčina proc k tomu dojde je - presycenost..
Zkratka, co je impulsem k "rozlišovací aktivitě", "panoramatickemu uvědomění", k nadhledu?
Možna ze se musíme něčím totálně presytit, prezrat, abychom byli nuceni se zastavit a nemoct nic dělat. Unavit z vlastních snah tak, aby se nám otevřel pohled na jejich směšnost. Je to mozné?
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Opice v šesti risich samsary

Nový příspěvekod irulan » pon 23. čer 2014 18:10:41

vostalpetr píše:.....

Je to prostě intelktuální POCHOPENÍ

Pomoci v tom mohou různé spontánní prožitky (a zamyšlení se nad tím, proč a za jakých podmínek k nim došlo)

ale také únava, ale spíše bych tu únavu viděl jako únavu spokojenou, nežli jako únava z nespokojenosti ze světa...

Tak jsem z toho trosku jelen, myslels tim, ze vule (intelekt) sama je tim prvotním impulsem ...
..nebo naopak absence vule - při únavě (nebo spontánní mimovolni impuls?)?
Teda myslím si, ze jedine tou absenci (jak by mohla chtít vule zničit sama sebe).
No jo, ale co je příčinou te absence?
Snad ze by světová vule mela tu moc (kdyz uz toho ma dost, nebo kdyz to dozraje :what: )
nakopat do zadku zase tu osobni,
ze by si to nejak pojistila?
Nějakou podmínkou, kdy se to stane,
NEBO JE TO JEDNODUŠE NÁHODA - zákon pravděpodobnosti,
ze se jednou, bez podmínek, stane cokoliv
- klidne s pravděpodobnosti blížící se nule, leč ne nikdy nulove :confused:
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Opice v šesti risich samsary

Nový příspěvekod ros » pon 23. čer 2014 21:06:10

irulan píše:Tak jsem z toho trosku jelen, myslels tim, ze vule (intelekt) sama je tim prvotním impulsem ...
..nebo naopak absence vule - při únavě (nebo spontánní mimovolni impuls?)?
Teda myslím si, ze jedine tou absenci (jak by mohla chtít vule zničit sama sebe).
No jo, ale co je příčinou te absence?
Snad ze by světová vule mela tu moc (kdyz uz toho ma dost, nebo kdyz to dozraje :what: )
nakopat do zadku zase tu osobni,
ze by si to nejak pojistila?
Nějakou podmínkou, kdy se to stane,
NEBO JE TO JEDNODUŠE NÁHODA - zákon pravděpodobnosti,
ze se jednou, bez podmínek, stane cokoliv
- klidne s pravděpodobnosti blížící se nule, leč ne nikdy nulove :confused:

Tady by křesťan nejspíš řekl: "Cesty Páně jsou nevyzpytatelné." :)

Když se nad tím, zamyslím, tak musím přiznat, že se mi ty neznámé nějak množí.
Většinou se mudrci uchylují ke karmickým vysvětlením přes mnoho a mnoho životů. Možná, že pak by se v tom dala vypozorovat nějaká závislost či souvislost. Ale pokud koncept reinkarnace nemám za pevně daný (neb dle mého umírá jedna složka člověka z trojice tělo-duše-duch). Tedy možná teoreticky nějaké pravidlo na úrovni duše by se našlo. Ale pro člověka ?!? :what:
ros
 

Re: Opice v šesti říších samsary

Nový příspěvekod irulan » pon 23. čer 2014 21:13:45

vostalpetr píše:
NEBO JE TO JEDNODUŠE NÁHODA - zákon pravděpodobnosti,


Podle mne to náhoda není,
prostě jen splníš nějaké podmínky a nastane stav realizace...

Ty podmínky jsou (teoreticky) dobře vysvětlený ve videjích o dzogčhenu,
podle mne takto funguje spontánně relaxace a spontánní stavy
jenž se dostavují jakoby náhodou...

Jakoby náhodou? Takze i spontannost ma zákonitost? :what:
Jak funguje relaxace, aby byla spontánní - tedy opravdicka,
abys hodil na všecko bobek a přitom si ten stav nenavozoval vuli (chci relaxovat)?
Myslím ze jedine únavou z úsilí...
Proste napeti(úsilí, vule), pak povoleni (relaxace, bezvule).....opakováno doaleluja
Takova pulsace zivota.
Kde je nejaka stálost, věčný klid?
Jedine v tom, ze ta pulsace je věčná.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Opice v šesti risich samsary

Nový příspěvekod irulan » pon 23. čer 2014 21:23:45

ros píše: Ale pokud koncept reinkarnace nemám za pevně daný (neb dle mého umírá jedna složka člověka z trojice tělo-duše-duch). Tedy možná teoreticky nějaké pravidlo na úrovni duše by se našlo. Ale pro člověka ?!? :what:

Taky ho nejak nemůžu pobrat jako pevne daný. Pokud se " něco" reinkarnuje, neni to v další zivote ta sama bytost. Jako by se reinkarnovala jenom takova "sbírka zkusenosti" - tak by mohly byt vysvětleny urcite vzpomínky (pokud jsou to skutecne vzpomínky).
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Opice v šesti říších samsary

Nový příspěvekod irulan » pon 23. čer 2014 22:11:51

Takze spontannost,
ale protože se to kazdymu stalo jinak,
hledá podmínky při kterých to nastalo
a ty podmínky (o kterých si mysli, ze jsou příčinou a ze jsou univerzální) učí navozovat.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Opice v šesti risich samsary

Nový příspěvekod nop » pon 23. čer 2014 23:21:26

irulan píše:
ros píše: Ale pokud koncept reinkarnace nemám za pevně daný (neb dle mého umírá jedna složka člověka z trojice tělo-duše-duch). Tedy možná teoreticky nějaké pravidlo na úrovni duše by se našlo. Ale pro člověka ?!? :what:

Taky ho nejak nemůžu pobrat jako pevne daný. Pokud se " něco" reinkarnuje, neni to v další zivote ta sama bytost. Jako by se reinkarnovala jenom takova "sbírka zkusenosti" - tak by mohly byt vysvětleny urcite vzpomínky (pokud jsou to skutecne vzpomínky).

Jsi velmi blízko tomu, co jsem jednou četl o "budoucím životě", ale nemohu to zpaměti ocitovat, abych to nepokřivil. Toto "jádro", výsledek skutků (i chápání a směřování) z předchozího života se rozvíjí a "je zaujato stejným okruhem věcí", takže na př. bývalý umělec je zase zaujatý uměním a vyvíjí se v zájmu o to, a stane se umělcem (mohou být i jiná řešení, mohou být zanedbání nebo naopak posílení některých stránek a tím odlišení i "výhybky").
U židů se po počátečním názoru typu "jeden život" (ještě za krále Davida) vyvinulo věření ve vzkříšení (opět jen jednou) a Pavel píše pro uvěřivší křesťany : "co zaséváš je semeno. Pomíjivé zaséváš, nepomíjivé vstane." (jiná optika, ale víra v pokračování existence).
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Opice v šesti říších samsary

Nový příspěvekod nop » pon 23. čer 2014 23:42:25

Nedá mi, abych citoval. Ve filosofii je asi 2.000 systémů, jen ve starém Řecku působilo cca 300 filosofů. A filosofové dnes seskupují autory do skupin, možná aby si udělali lepší přehled.
Jednu skupinu nazývají "voluntaristé" od slova voluntas = vůle. Tři známí jsou: sv. Augustín, Schoppenhauer a Nietzsche.
Augustín tvrdí, že Bůh tvoří svět jako svou vůli, ta je důvodem tvoření. Jiní mluví, že z lásky (aby se mohl sdílet), Jakub Boehme, že z nutnosti, aby se projevily protiklady (jinak by byl nerozlišenou jednotou protikladů, jako je teplo a chlad dohromady).
Podle Augustina Bůh stvořil svět, protože chtěl.
Schoppen píše o světové vůli,
Henri Bergson mluví o tvořivé životní síle (élan vitale),
podle Akvinského to je spíše projekt rozumu (Věčného),
Mistr Eckhart přirovnává Boha k umělci, který by vytvořil mistrovské dílo v každém oboru umění. Podle díla pak je možné Boha poznat, ačkoliv Tvůrce není totožný s dílem, ale v dílech je otisk jeho tvořivé moci.
Barůch Spinoza cítil v přírodě totožnost s Bohem, takže svět a Bůh jsou jedno a spolu.
Potom je tu skupina pisatelů do Poradny, také filosofická skupina.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Opice v šesti říších samsary

Nový příspěvekod nop » úte 24. čer 2014 6:46:32

vostalpetr píše:....
a je známo, že jevy se neustále mění
takže proč se tím nějak zaobírat ????
Ale když nasměruješ pozornost určitým směrem, pak se tím pozorovaným samozřejmě zaobíráš...

Jo, pokud nejde o to, že na ulici se stále mění zelená, červená, pak je opravdu dobré nasměrovat pozornost...
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Opice v šesti říších samsary

Nový příspěvekod irulan » úte 24. čer 2014 7:18:57

vostalpetr píše:A o tom je dzogčhen, o pouštění,
protože přijmutím do vědomí danou pozorovanou věc pouštíš a odevzdáváš do vědomí

Není pak již ničím jiným, nežli "jevem ve Vědomí"
a je známo, že jevy se neustále mění
takže proč se tím nějak zaobírat ????

Ale když nasměruješ pozornost určitým směrem, pak se tím pozorovaným samozřejmě zaobíráš....

Ze se tak blbe ptám: je to o tom si věc uvědomit, ale dál se s ní nezaobírat.
A jak je to s tím, když už se něčím zaobírám a sakra se mě to nemůže pustit?
Uvědomit si, že se zaobírám a pak na to taky hodit bobek :D
(nezaobírat se dál tím, že už jsem v něčem zabraná)
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Opice v šesti říších samsary

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 24. čer 2014 8:40:56

vostalpetr píše:Já bych řekl, že se můžeš klidně zaobírat čím chceš,
proč bys nemohla ?

Každý zaobírání se něčím unaví, a pak jdeš stejně nějakým způsobem relaxovat

Klidně se zaobírej čímkoliv i v relaxaci,
třeba i snahou relaxovat či tím, že ti nejde relaxovat, nebo prostě čímkoliv

Dřív nebo později toho stejně necháš
a přestaneš se zaobírat čímkoliv

To o čem píšu, že něco pojmeš do vědomí,
to je popsáno v dzogčhenu,
a lze to vypozorovat i v relaxaci,
že se třeba v relaxaci něčím zaobíráš, ale v určitém momentě to zmizne,
a zmizne to prostě proto, protože jsi přestala na tu věc tlačit,
a když na něco netlačíš tak zmenšíšvzdálenost mezi tebou a tím pozorovaným

V dzogčhenu je rada, aby jsi se na to co pozoruješ podívala z blízka, přiblížila to k sobě,
což je princip, kterým to pojmeš do sebe, do vědomí
a tím se od toho uvolníš

Ale to se prostě děje spontánně,
když jsi unavená, tak pak na to pozorované netlačíš,
takže mně přijde vcelku zbytečné to praktikovat,
ale lze si to vyzkoušet i v praxi,
prostě to co pozoruješ přiblížíš k sobě, zmenšíš vzdálenost


Když jsem unavená, nechci relaxovat ani nechci meditovat ani vyvíjet další činnost, tak když se natáhnu na gauč, tak usnu a nic nepozoruju.
Když se rozhodnu relaxovat, tak relaxuju.
Když se rozhodnu snít, tak si sním.
Když se rozhodnu meditovat, tak si medituju.

Možná to máš jinak...a když se natáhneš unavený na gauč, tak se ti v tobě dějí nekontrolovaně různé vjěci, které ani nechceš nebo ti jsou lhostejné, zda ano, nebo zda ne....prostě se ti dějí ať chceš nebo nechceš... :D
Návštěvník
 

Re: Opice v šesti říších samsary

Nový příspěvekod Kirby » úte 24. čer 2014 8:51:46

Z atomů myšlenek staví se světy,
vibrace emocí, pocitů vzněty.

Trysky a čerpadla, nádrže touhy,
co skrývá kapota, to světem proudí.
Kirby
 

Re: Opice v šesti říších samsary

Nový příspěvekod irulan » úte 24. čer 2014 9:00:49

vostalpetr píše:...a když na něco netlačíš tak zmenšíšvzdálenost mezi tebou a tím pozorovaným

V dzogčhenu je rada, aby jsi se na to co pozoruješ podívala z blízka, přiblížila to k sobě,
což je princip, kterým to pojmeš do sebe, do vědomí
a tím se od toho uvolníš


Ale to se prostě děje spontánně,
když jsi unavená, tak pak na to pozorované netlačíš,
takže mně přijde vcelku zbytečné to praktikovat,
ale lze si to vyzkoušet i v praxi,
prostě to co pozoruješ přiblížíš k sobě, zmenšíš vzdálenost


TO JE TEN PRINCIP UVOLNĚNÍ, PŘESTANEŠ TLAČIT A TÍM ZMENŠÍŠ VZDÁLENOST OD POZOROVANÉHO JEVU,
a můžeš to udělat záměrně
nebo se to udělá samo

aha aha..to je zajimavý, to asi neznám.
(Já jsem sice normálně mírně krátkozraká :crazy: )
ale přijde mi, že se tímto (odevzdáním) od pozorovaného spíše vzdaluju,
dívám se s odstupem, víc a víc,
až mi to zmizí z dohledu.
Vypadá to jako něco jiného
a taky to není žádná technika. :what:
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: Opice v šesti říších samsary

Nový příspěvekod Linda » úte 24. čer 2014 10:27:31

vostalpetr píše:V dzogčhenu je rada, aby jsi se na to co pozoruješ podívala z blízka, přiblížila to k sobě,
což je princip, kterým to pojmeš do sebe, do vědomí
a tím se od toho uvolníš


tak pak na to pozorované netlačíš

ani směrem k sobě (jóóó), nebo od sebe (fuj, nééé), a dokonce ani neuvědomovaným vnitřním hlasováním,
že tohle je fajn a tamto nefajn a oč je tohle lepší nebo horší než tamto

Jenže: my zápaďáci žijeme už celé generace v iluzi, že věci se dělí na spásné a hříšné
a že to pravé ořechové je jen plusové. Je to součást našeho genetického naprogramování,
které se rodinnou výchovou pokaždé ještě víc upevní:
buď okolí člověka přiměje poslouchat a snažit se (a pak to už jede automaticky),
nebo se bouřit (a pak to už jede automaticky).
Prašť jako uhoď.

A tak se východiskem tzv. duchovna na Západě stalo automatické NEUVĚDOMOVANÉ vnitřní odtlačování všeho, co považujem za fuj, a automatické NEUVĚDOMOVANÉ lepení se na všechno, co považujem za to pravé ořechové
(jelikož to zaručeně vede k tomuhlenc osvícení.)

Vnímání duality se tím neustále posiluje, a o to přece jde.
Bez téhle osobní angažovanosti by Hra na dosahování nebyla tak zajímavá a mohla by nedejbože i začít ztrácet grády :sos:
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Opice v šesti říších samsary

Nový příspěvekod Linda » úte 24. čer 2014 10:39:22

irulan píše:ale přijde mi, že se tímto (odevzdáním) od pozorovaného spíše vzdaluju,
dívám se s odstupem, víc a víc,
až mi to zmizí z dohledu.

To mám opačně, asi to vnímám spíš bhakticky
Ve mně je to láskyplné navrácení se Jeho tvaru v TO, co ho právě vytváří - v nekonečné všetvořící Bytí

Ono k tomu nějak dojde samo, kdykoliv se s úlevou ukáže, že tahle pozorovaná reakce (vzniklá v "tomhle" tělo-mysli, nebo "jiném" tělo-mysli) je taky Jeho pohyb, že je to vytvarované z Něho. Scelí se to samo uvolňujícím rozpoznáním, že to "žádoucí" nebo "nežádoucí", co právě vyvstalo, je jen maska, kterou v té chvíli v Sobě ze Sebe Sama modeluje TO - neomezené všetvořící Vědomí

(ve Hře "naletím Si na to, nebo Si na to nenaletím??? :D )
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Opice v šesti říších samsary

Nový příspěvekod Linda » úte 24. čer 2014 11:53:35

Proto říkám, že se dzogčhen nemá praktikovat,
že se nemá praktikovat to, co jsem zde překopíroval z těch videjí

Není třeba to praktikvat,
Vědomí se to samo "naučí", lépe řečeno, ono to samo umí, když dostane příležitost...

Nojo, jediný problém je ten praktikující, který se stará, aby to dělal správně

prostě má zodpovědné ego

:)
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Opice v šesti říších samsary

Nový příspěvekod malpan » čtv 26. čer 2014 19:30:17

vostalpetr píše:Jedinej problém je ...

je ten problém, vždyť je jedinej :D
malpan
 
Příspěvky: 615
Registrován: pon 19. zář 2011 17:10:06


Zpět na Irulan

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků