Pochybnosti a myšlení

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod Linda » ned 09. bře 2014 16:52:48

Návštěvník píše:

Člověk musí být schopen jasně rozlišovat a uvažovat.

Tohle je význam vivéky: jasnost, bdělá pozornost.


Osho

A jak k tomu dojde? Čeho by si měl začít všímat?


Bdělá pozornost nezávisí na trénování soustředěnosti.

Jasnost vědomí, bdělá pozornost se obnovuje teď... teď... teď... rozpoznáním, co ji právě překrývá.
Neosobní pozornost tu je, dokud není překrytá pokračujícím sebeztotožňováním s nějakou představou a doprovodnou emocí.

Závisí to celé i na hloubce zájmu začít si všímat a rozpoznat, co se v nás právě děje.

V buddhismu se tomu říká vnitřní vhled (vipassana, introspekce).
Uživatelský avatar
Linda
 
Příspěvky: 855
Registrován: pát 23. zář 2011 11:43:47

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod co jiného.. » ned 09. bře 2014 17:02:09

nop píše:co jiného píše:
PS. jsem tu nový, nevyznám se v zdejších mravech...
.
já jsem také nováček, ale vyčetl jsem, že soustředění se pěstuje několika způsoby.
* jeden rádža-jódin radí všímat si svého dechu, a počítat nádechy a výdechy a "pak zapomeneš počítat", ono totiž přijde vědomí, při kterém na to zapomeneš...
* někdo radí soustředit se na jednu věc, třeba na květinu, nebo v tmavé malé místnosti zapálit vonnou tyčinku (zastrčenou dole do hrníčku s rýží nebo hrachem) a soustředit se na to oranžové tlející světélko na vršku,
* jiní (v zenu) doporučují nechat myšlenky volně plynout a jen si je nezúčastněně všímat - jinak, opačně než při fotbale v TV, kde každý gól zvedá ze židle,
* režisér Stanislavský radil vzpomenout si na prožitky ze svého života, vyhmátnout jeden a rozšířit jej v sobě,
atd.
* Můžeš se také dát se ztratit na kvetoucí louce v záplavě barev, nebo poslouchat šumění borovéholesa při táhlém větru, a poslouchat šumění splavu nebo žbluňkání bystřiny ,
* můžeš se nehat unést v pohledu někoho, koho máš rád,
* nebo i před obrazem, který tě inspiruje (zátiší s pomeranči, svatý Kryštof, matka s dítětem, Ježíš, ..),
* a také si všimnout citlivého místa v sobě a obtáčet se v pozornosti okolo něho jako břečťan nebo réva,
* a soustředění dosáhneš i při četbě, která povznáší.
Mniši znají také soustředění při nezištné práci a necílené práci (dělat to, co mu v ten den ráno opat uložil, poctivě a oddaně),
a někteří malíři říkají, že při malování se cítí jako v meditaci, uvolnění a v sobě.
=
to bylo o soustředění, čili metodě. Dále přidám citát od spisovatelky Underhillové, tam bude už o TND (temné Noci Duše).

:)
Okamžitě se to v mé hlavě zhoufovalo v kruhový sál s devíti dveřmi. Tedy jaksi rotunda na kopci s devíti branami, ke kterým vede devatero cest...
No každá ta cesta je něčím specifická a krásná, i nebezpečná, každá vede ke své bráně, ale po otevření jakékoliv z těch bran - jediný sál tam je,
a z jeho středu šup šup žádné stěny nikde, žádné dveře, žádné pěšiny.... Díky jim.
:)
co jiného..
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod Jarda Malej » ned 09. bře 2014 17:35:16


Člověk musí být schopen jasně rozlišovat a uvažovat.

Tohle je význam vivéky: jasnost, bdělá pozornost.


Osho
Na otázku:
A jak k tomu dojde? Čeho by si měl začít všímat?
odpovídáš, že nejspíš tohohle

Člověk musí být schopen jasně rozlišovat a uvažovat.

Tohle je význam vivéky: jasnost, bdělá pozornost.


:D

Skvělý vysvětlení, kam se hrabe vostál

:D :D :D



Otázka zněla "čeho že by si měl začít všímat?"
Nejspíše možností svého uvažování a rozlišování.

"A jak k tomu dojde?"
Že by na základě nějakého rozhodnutí?



;)
Jarda Malej
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod co jiného » ned 09. bře 2014 17:56:27

Otázka zněla "čeho že by si měl začít všímat?"
Nejspíše možností svého uvažování a rozlišování.


jojo, pokud je schopen introspekce...

"A jak k tomu dojde?"
Že by na základě nějakého rozhodnutí?

to rozhodnutí musí být ale sakra silné.

:)
co jiného
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 09. bře 2014 18:05:28

"čeho že by si měl začít všímat?"
Nejspíše možností svého uvažování a rozlišování.

"A jak k tomu dojde?"
Že by na základě nějakého rozhodnutí?

Myslím že ne.

Dožene nás k tomu utrpení, které si pořád znovu sami způsobujeme nevědomým ztotožňováním s kdečím.
Jakmile se nám už začala sypat zpátky na hlavu všechna nahromaděná karma, je jen otázkou času, kdy nás to přinutí začít se dívat, proč sakra všechno co řeknu nebo udělám dopadne takhle blbě...

Dokud to nenastane, užíváme si svou nevědomost a nevšímavost bez zábran.
Návštěvník
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod Jarda Malej » ned 09. bře 2014 18:20:29

to rozhodnutí musí být ale sakra silné.

Nojo no. Je to jako vždycky.

Jak se do lesa volá ...atd.


;)
Jarda Malej
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 09. bře 2014 18:28:29

Návštěvník píše:
"čeho že by si měl začít všímat?"
Nejspíše možností svého uvažování a rozlišování.

"A jak k tomu dojde?"
Že by na základě nějakého rozhodnutí?

Myslím že ne.

Dožene nás k tomu utrpení, které si pořád znovu sami způsobujeme nevědomým ztotožňováním s kdečím.
Jakmile se nám už začala sypat zpátky na hlavu všechna nahromaděná karma, je jen otázkou času, kdy nás to přinutí začít se dívat, proč sakra všechno co řeknu nebo udělám dopadne takhle blbě...

Takže žádný afirmace a skálopevný rozhodnutí "Od teďka už nikdy ..."

jen přirozená reakce
Návštěvník
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod co jiného.. » ned 09. bře 2014 19:21:06

Jarda Malej píše:
to rozhodnutí musí být ale sakra silné.

Nojo no. Je to jako vždycky.

Jak se do lesa volá ...atd.


;)

Nojo.Zdá se že jsou tu dvě frakce:

jedna praví že může ovlivňovat své živobytí,
druhá že nikoliv. :)

Ale to přece závisí v jaké mentální dimenzi (chacha, nebo jak to pojmenovat), se jedinec pohybuje, žejo?
Řek bych že ta mentální aktivita je vlastně celej náš svět, což je ale vlastně jen zlomeček skutečné podoby jsoucna.
Jogíni například zkoušejí tuto aktivitu zastavit, a jako když zmizí šum, vyjeví se co je "za"...
Je tu nepochybně pár duší, kterým se vlastním úsilím zvedli oponu. Ale i to šlo jen za předpokladu že se uvědomovali toto úsilí jako hrnec s vodou na ohni a podobně. Čili tu musí být svědek toho dění a pozornost která se chýlí k tomuto svědkovi jako piliny
k magnetu. V takovém případě je na začátku vždy silné přání, které nakřápne skořepinu ega, odhalí siločáry...
:)
co jiného..
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 09. bře 2014 19:39:52

co jiného.. píše:Jogíni například zkoušejí tuto aktivitu zastavit, a jako když zmizí šum, vyjeví se co je "za"...

No, dokud je tu "někdo", kdo se snaží aktivitu zastavit, tak právě ten iluzorní "někdo" překrývá svou iluzorní existencí To, co je "za"
Návštěvník
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod co jiného.. » ned 09. bře 2014 20:00:55

Návštěvník píše:
co jiného.. píše:Jogíni například zkoušejí tuto aktivitu zastavit, a jako když zmizí šum, vyjeví se co je "za"...

No, dokud je tu "někdo", kdo se snaží aktivitu zastavit, tak právě ten iluzorní "někdo" překrývá svou iluzorní existencí To, co je "za"

Je třeba pochopit, že do určitého času, věku, se většina lidí stotožňuje právě s tímto "někým" - iluzorním... Tu přichází přirozená touha poznat
pravdu, která není individuální. Osobnost dospěje do určitého stavu, kdy dokážě přijímat tuto sílu universální touhy. A ta v něm pracuje. Vlastně záleží
jen nakolik se osobnost této síle dá, protože pocit svobody odchází jako poslední. Bez živého vnímání átman to nejde. Bez toho má jóga charakter
utopie - tak jak je mnohde prezentována.
co jiného..
 

Myšlenky se živí lidmi.

Nový příspěvekod Jarda Malej » ned 09. bře 2014 20:03:15

Takže žádný afirmace a skálopevný rozhodnutí "Od teďka už nikdy ..."

Každá myšlenka je vlastně afirmací,
a každá v sobě nese stopu nějakého rozhodnutí.
Proto pozor na myšlenky, na sílu jejich tvořivého potenciálu.

Člověk musí být schopen jasně rozlišovat a uvažovat.

Tohle je význam vivéky: jasnost, bdělá pozornost.

Osho

..jen přirozená reakce

Přirozenost jakékoliv reakce je dána tím, co je pro ten který organizmus přirozené.
Přirozenost = příroda.


:)
Jarda Malej
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 09. bře 2014 20:06:53

Návštěvník píše:
co jiného.. píše:Jogíni například zkoušejí tuto aktivitu zastavit, a jako když zmizí šum, vyjeví se co je "za"...

No, dokud je tu "někdo", kdo se snaží aktivitu zastavit, tak právě ten iluzorní "někdo" překrývá svou iluzorní existencí To, co je "za"

Je to zvláštní okamžik, kdy se tohle poprvé rozpozná. Od té chvíle je snadnější toho závodníka o dosažení v sobě rozpoznávat - i když se účastní jen jako nenápadná příchuť zdánlivě samozřejmé volby.
Návštěvník
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 09. bře 2014 20:17:06

Návštěvník píše:
co jiného.. píše:Jogíni například zkoušejí tuto aktivitu zastavit, a jako když zmizí šum, vyjeví se co je "za"...

No, dokud je tu "někdo", kdo se snaží aktivitu zastavit, tak právě ten iluzorní "někdo" překrývá svou iluzorní existencí To, co je "za"


Bariérou bylo samotné úsilí. Zábranou byl sám žebřík, po němž jsem šplhal. Překážkou bylo samotná potřeba hledat. To neznamená, že je toho možné dosáhnout bez hledání. Hledání je nezbytné, ale pak přijde okamžik, kdy hledání musí odpadnout. Člun je potřebný k tomu, aby nás přenesl přes řeku, ale pak přijde okamžik, kdy musíte z člunu vystoupit, úplně na něj zapomenout, nechat ho za sebou. Úsilí je potřeba. Bez úsilí nejde nic. Ale jenom s úsilím též nic nejde.

Krátce před 23.březnem 1953, sedm dní před tímto dnem, jsem na sobě přestal pracovat. Tento okamžik přichází, jakmile poznáte marnost veškerého úsilí. Již jste udělali vše, co bylo možné, a k ničemu nedošlo. Již jste udělali vše, co bylo v lidských silách. Co ještě víc můžete dělat? V naprosté beznaději člověk zanechá veškerého hledání. Toho dne hledání ustalo, nic jsem nehledal a nic neočekával, a toho dne se to začalo dít. Objevila se nová energie - přišla odnikud. Nepřicházela ze zdroje. Přicházela odnikud a odevšad. Byla ve stromech i ve skalách, na obloze, ve slunci i ve vzduchu - byla všude. Hledal jsem tak usilovně a myslel si, jak je daleko, a přitom byla tak blízko. Právě proto, že jsem hledal, nebyl jsem schopen vidět to, co bylo blízko. Hledání se vždy týká toho, co je v dálce, co je vzdálené - a toto vzdálené nebylo. Stal jsem se dalekozrakým a ztratil jsem schopnost vidět to, co je blízko. Oči jsou zaostřeny do daleka, na obzor, a ztrácejí tak schopnost vidět to, co je úplně blízko, hned vedle vás. Toho dne, kdy přestalo úsilí, jsem přestal existovat i já. Poněvadž nemůžete existovat bez úsilí, nemůžete existovat bez touhy, nemůžete existovat bez zápasu.

Fenomén ega, neboli já, není věc, ale proces. Není to něco, co by ve vás sídlilo. V každém okamžiku to musíte vytvářet. Je to jako na kole. Šlapete-li do pedálů, kolo jede dál a dál, přestanete-li šlapat, kolo se zastaví. Setrvačností ještě kousek dojede, ale jakmile přestanete šlapat, již se začne zastavovat. Nemá už dost síly, energie, aby někam dojelo. Směřuje k pádu, ke kolapsu. Ego existuje proto, že neustále šlapeme na pedály touhy, neustále se snažíme něčeho dosáhnout, neustále sami sebe honíme. Právě v tom spočívá fenomén ega - honit se, hnát se do budoucnosti, hnát se za tím, co bude zítra. Ego je tvořeno honbou za tím, co neexistuje. A poněvadž vychází z toho, co neexistuje, je jako přelud. Nepřetrvává kvůli ničemu jinému než touze. Nepřetrvává kvůli ničemu jinému než žádostivosti.

Ego není v přítomnosti, je v budoucnosti. Jste-li v budoucnosti, pak se ego zdá velmi skutečné. Pokud jste v přítomnosti, je ego jen přelud a začne mizet. Toho dne, kdy jsem přestal hledat . . . není správné, když řeknu, že jsem přestal hledat, lépe je říci, že "hledání přestalo". Dovolte mi to zopakovat: "Lépe je říci - ´toho dne, kdy hledání přestalo´." Neboť pokud s tím přestanu "já", pak "já" bude znovu tady. A přestat s hledáním bude znamenat nový předmět usilování, novou touhu. Touha tu tedy bude dál, jenom v jemnější formě. Touhu nemůžete zastavit, můžete ji pouze pochopit. Její zastavení spočívá v opravdovém pochopení. Nezapomeňte, že touhu nemůže nikdo zastavit a skutečnost přijde jen tehdy, je-li touha zastavena. To je tedy dilema. Co dělat? Touha je tady a buddhové nepřestávají tvrdit, že touha musí být zastavena, přičemž zároveň říkají, že vy touhu zastavit nemůžete. Co tedy dělat? Člověk je postaven před dilema. Člověk touží, pochopitelně. Dozví se, že touhu je nutno zastavit - dobrá. Ale vzápětí je mu řečeno, že touha být zastavena nemůže. Co potom? Touha musí být pochopena. Můžete ji pochopit, můžete prostě poznat její marnost.

Je zapotřebí přímého vnímání. Je nutné bezprostřední pochopení. Přezkoumejte touhu, zjistěte, čím je, a poznáte její neskutečnost, poznáte, že neexistuje. Touha odpadne a spolu s ní odpadne i něco ve vás. Touha a ego existují ve vzájemné součinnosti, úzce spolu souvisí. Ego nemůže existovat bez touhy a touha nemůže existovat bez ega. Touha je projektována egem a ego je introjikováno touhou. Existují společně, jsou to dva aspekty téhož fenoménu. Toho dne, kdy toužení přestalo, cítil jsem se zcela beznadějně a bezmocně. Nebyla tu žádná naděje, neboť tu nebyla žádná budoucnost. Nebylo v co doufat, neboť všechny naděje se ukázaly jako marné, nikam nevedly. Je to chození v kruhu. Naděje se točí před vámi, vytváří nové obrazy, stále na vás volá: "Tak pojď, poběž rychle, ať toho dosáhneš." Ale ať utíkáte, jak chcete, stejně ničeho nedosáhnete. Proto to Buddha nazývá přelud. Je to jako obzor v dálce. Zdá se, že tam je, ale ve skutečnosti neexistuje. Pokud k němu jdete, utíká před vámi. Čím rychleji běžíte, tím rychleji se pohybuje. Čím pomaleji jdete, tím pomaleji se pohybuje. Ale jedno je jisté - vzdálenost mezi vámi a obzorem zůstává úplně stejná. Nemůžete ji zmenšit ani o píď. Nemůžete zmenšit vzdálenost mezi vámi a vaší nadějí. Naděje je obzor. Zkoušíte se přemostit k obzoru, k naději, k vymyšlené touze. Touha je most, snový most - poněvadž obzor neexistuje, nemůžete k němu postavit most, můžete o mostu pouze snít. Nemůžete se spojit s tím, co neexistuje.

Toho dne toužení přestalo, toho dne jsem touhu prohlédl a pochopil, byla prostě marná. Byl jsem beznadějný a bezmocný. Ale právě v tom okamžiku se začalo něco dít. Začalo se dít právě to, kvůli čemu jsem se tolik životů snažil a co nikdy nepřišlo. Ve vaší beznaději je jediná naděje, ve vaší bezžádostivosti je jediné naplnění a v pocitu naprosté bezmoci vám najednou bude celá existence nápomocná. Ona čeká. Může čekat donekonečna, neboť nemá naspěch. Je věčností. V okamžiku, kdy vy sami nejste, kdy odpadnete, kdy zmizíte, k vám veškerá existence přispěchá a celého vás prostoupí. A poprvé se věci začnou dít. Sedm dní jsem žil ve stavu beznaděje a bezmoci, ale zároveň cosi začalo vznikat. Mluvím-li o beznaději, nemám na mysli obvyklý význam toho slova. Chci tím prostě říci, že ve mně nebyla žádná naděje. Naděje nebyla přítomna. Neříkám, že jsem byl zoufalý a smutný. Ve skutečnosti jsem byl šťastný, velmi klidný, tichý a soustředěný. Beznadějný, ale ve zcela novém významu. Nebyla tu naděje, jak by tu tedy mohla být beznadějnost. Obojí zmizelo. Beznadějnost byla absolutní, totální. Zmizela naděje a s ní i její protipól, beznadějnost. Byla to úplně nová zkušenost - být bez naděje. Nebyl to negativní stav. Musím užívat slova - nebyl to však negativní stav. Byl absolutně pozitivní.

http://www.advaita.cz/page/2542.osho-me-probuzeni/
Návštěvník
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod Jarda Malej » ned 09. bře 2014 20:21:05

No, dokud je tu "někdo", kdo se snaží aktivitu zastavit, tak právě ten iluzorní "někdo" překrývá svou iluzorní existencí To, co je "za"

Tohle na duchovních webech taky hodně frčí. :D
Jarda Malej
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 09. bře 2014 20:34:16

A proto je to omyl, že?
Návštěvník
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod Jarda Malej » ned 09. bře 2014 20:41:15

Návštěvník píše:A proto je to omyl, že?

Není to omyl, je to naopak zaručeně neomylný.


:)
Jarda Malej
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 09. bře 2014 20:45:07

Může to být i docela normální zkušenost.

No, dokud je tu "někdo", kdo se snaží aktivitu zastavit, tak právě ten iluzorní "někdo" překrývá svou iluzorní existencí To, co je "za"

Je to zvláštní okamžik, kdy se tohle poprvé rozpozná. Od té chvíle je snadnější toho závodníka o dosažení v sobě rozpoznávat - i když se účastní jen jako nenápadná příchuť zdánlivě samozřejmé volby.
Návštěvník
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod co jiného.. » ned 09. bře 2014 21:16:58

Je to zvláštní okamžik, kdy se tohle poprvé rozpozná. Od té chvíle je snadnější toho závodníka o dosažení v sobě rozpoznávat - i když se účastní jen jako nenápadná příchuť zdánlivě samozřejmé volby.

On je to vlastně přirozený vývoj, co jiného...

i to že do toho rádi kecáme, zdá se že lidstvo jako celek bude krátce po pubertě,
ze setrvačnosti ještě dost blbnem. Bude to chtít ještě nějakej ten čas.
co jiného..
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod Návštěvník » ned 13. dub 2014 14:29:04

Pokud potlačujete pochybnosti, nikdy nepoznáte, co je šraddhá, důvěra, přestože nám ostatní říkají, že máme zahánět pochybnosti a věřit tomu, co slyšíme. Kdo potlačuje pochybnosti, nemůže nikdy důvěřovat, protože pochybnosti v něm setrvávají a jsou jen skryté. A pomalu se šíří jako rakovina a užírají vaši životní sílu. Důvěra nahrazuje skeptické obavy. Je třeba pochopit podstatu pochybností, musíme je prožít a vyrovnat se s nimi - a pak jednou nastane chvíle, kdy začneme pochybovat o samotných pochybnostech. Jakmile začneme pochybovat o pochybnostech, začneme zároveň i důvěřovat. Schopnost rozlišovat nezískáme, dokud neprojdeme procesem myšlení. Jsou lidé, kteří nemyslí, a ostatní je v tom ještě podporují. Říkají jim: "Nemyslete, zbavte se myšlenek."

Ten, kdo přestane myslet, uvrhuje sám sebe do nevědomosti a slepé víry. Nedokáže jasně rozlišovat. Schopnost rozlišovat získáte, pokud projdete tím nejjemnějším procesem myšlení. Jaký je význam vivéky, rozlišování? Myšlenky vždy obsahují pochybnosti, vždy je v nich nerozhodnost. Proto ti, kteří hodně přemýšlejí, nedospějí k rozhodnutí. Rozhodnout se dokážete jen tehdy, vystoupíte-li z kola myšlení.

Rozhodnutí pramení ze stavu čirosti, jenž je mimo myšlenky. Myšlenky nejsou spojeny s rozhodnutím. Ten, kdo je pohroužen do myšlenek, se nikdy nedokáže rozhodnout. Proto je zcela běžné, že lidé, kteří v životě tolik nepřemýšlejí, jsou velmi rezolutní, zatímco těm, kteří hodně přemýšlejí, chybí rozhodnost. A obojí má svá úskalí. Ti, kteří příliš nemyslí, se ženou kupředu a dělají, co je jim dáno, a to jen proto, že jejich myšlenkový proces v nich nevyvolává pochybnosti. Dogmatici a fanatici na celém světě jsou ohromně aktivní a energičtí lidé, nikdy o ničem nepochybují - nikdy nepřemýšlejí! Mají pocit, že se dostanou do nebe, když zabijí tisíc lidí, a nebudou mít klid, dokud opravdu nezabijí tisíc lidí. Nikdy se nezastaví, aby přemýšleli o tom, co dělají, a proto nejsou nikdy nerozhodní. Naproti tomu člověk, který hodně uvažuje, stále jen přemýšlí a nečiní žádná rozhodnutí.

Jestliže zavřeme dveře ze strachu z myšlení, zbude nám jen slepá víra. A to je velmi nebezpečné a představuje to velkou překážku na cestě toho, kdo medituje.

Člověk musí být schopen jasně rozlišovat a uvažovat přímo a rozhodně, protože jen tak dospěje k rozhodnutí.

Tohle je význam vivéky: jasnost, bdělá pozornost. Znamená to, že síla myšlení je dokonalá. Znamená to, že jsme prošli myšlenkami do takových detailů, že se všechny pochybnosti vyjasnily. A už zbyla jen podstata jasného rozhodnutí.

Výsledkem transformace pochybností je důvěra. Ale pamatujte si, že důvěra není protiklad nebo opak pochybností, důvěra je čirý a nejvyšší vrchol pochybností. Je to naprostý extrém, kdy pochybnosti mizí, protože začínají pochybovat samy o sobě a vlastně spáchají sebevraždu. A tehdy se zrodí důvěra.

Osho - O čakrách (Sedm center životní energie...tajemství jógy a tantry)

Jenže bez důvěry je tu pořád usilování, aby... (tedy snaha se zajistit) a důvěra se nedá "udělat" z vlastního rozhodnutí.

Výzvy jako "Uvěř síle Ducha lásky, a budeš..." znějí moc hezky, jenže nefungují, protože to může nastat teprve ve chvíli, kdy jsme k tomu vnitřně plně dozráli. Důvěru bez podmínek v nás blokují hluboko uložené vzpomínky na všechny zraňující zkušenosti, které se v nás postupně nahromadily. Vznikla tak bariéra nedůvěřivosti, opatrnosti a nutnosti se chránit před jakýmkoliv rizikem.

Moje zkušenost je, že tahle bariéra se postupně zmenšuje ochotou přijmout, že to nemusím zvládnout, že je možné prostě přijmout svou zranitelnost, nedůvěřivost a neschopnost s tím něco udělat. Když se občas objeví nějaká z těch dávných nepříjemných nebo i bolestných vzpomínek (obvykle zaktivovaná něčím, co se právě děje), neuhýbat před ní, naopak ty situace znovuprožít: vnímá se to teď úplně jinak než kdysi, situace se mezitím změnila

vlastně se to dá konečně neosobně pozorovat
Návštěvník
 

Re: Pochybnosti a myšlení

Nový příspěvekod irulan » ned 13. dub 2014 20:14:47

Ty pochybnosti nejsou pro me nedůvěra, ale spíše otevřenost - všem možnostem- to, ze nic neni pevne, jasné. Nejde o situace ze zivota, kdy nastalo nejake zklamaní a pak si začnu stavět zeď ze sve nedůvěry. Jde o moznost poučit se z jednostranné a tak trochu slepé viry , neschovávat kostlivce do skříně a byt proste otevřeny všemu. Nedělat si hotové teorie, natož pak "teorie vseho", nebo klidne si je dělat, ale klidne přijmout i jejich vybouchnuti, ze to muze byt úplne jinak a ze jsem se treba mohla pekne obelhavat :)
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Předchozí

Zpět na Irulan

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků