Alaja. píše:nop píše:Stále tu je otevřené chápání co to je, že "to, co se z tebe narodí bude z Boha". je Bůh osoba? Ale u Jana čteme : "Logos (Slovo, výrok) byl u Boha a byl Bohem. A Logos se vtělil (Slovo se stalo tělem)...."
A jsme zpátky u symboliky.
Co všechno vlastně znamená onen zde použitý symbol "slovo", "logos"....
Znamená co vyšlo. Dund Scotus ve 14. století používá slovo "emanace" (cy bylo vyzářeno, co dosud vyzařuje).
Ale to, co vyšlo, má stejnou podstatu. Středověk používal pojem "osoba", někdy "modus" Božství (čti třeba spis O vtěleném Slovu, autor má dlouhé pojmenování: svatý Richard z kláštera sv. Viktora.
Použití slova "osoba" je pochopitelné, ale zavádějící.
První osobě se říká Otec, z něh vychází druhá osoba, Syn. Záhadná třetí osoba, Duch, je spojuje. Duch se také nazývá Láska, která vane. Sv. Maurus, opat v XI. století psal, že podstatou Trojice je láska. Nám je dáno se toho lidsky zúčastnit, z toho okusit (když budeme hodní, pardon zbožní a pokročilí).
Lepší by bylo říci o ženách:
ze ženy vychází žena, která je také ženou, dcera má stejnou podstatu.
Slovo "osoba" svedla některé teology k dojmu, že tři poslové, kteří navštívili Abraháma byli Svatá Trojice. Svedla je číslovka "tři". Ale já říkám, že je to snaha lidsky chápat věci. Sára jim upekla na pohoštění placky. A jak by asi Duch Svatý jedl placky? Přání je otcem myšlenky.
Sv. Augustín psal, že hlubokost tajemství, které obsahuje Trojice je tak velká, že by mohl celý život psát o Trojici a ještě by ji nevystihl