O bibli vážně i nevážně

O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod irulan » úte 29. říj 2013 18:50:38

Začnu nevážně kulturním recenzním pořadem Divadla Sklep :D
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod irulan » úte 29. říj 2013 18:52:02

Pokracovani..
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod irulan » sob 01. úno 2014 10:51:43

Re: Je skutečnost stejná?
od Petra » sob 01. úno 2014 10:22:18

Jana píše:
Takže ještě můžeme prozkoumat tu hru.

Je tady tvořivá hravost časoprostoru, kdy se mění tvar, forma, z něčeho se stává něco jiného, mění to polohu a objevuje se pohyb. Tohle je Božská hra, ve které Bůh stvořil Svět a řekl, že všechno, co stvořil je dobré.


O člověku párkrát pochyboval a chtěl ho dokonce zlikvidovat.

První Mojžíšova 6/5-7
I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy a nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."

I Hospodin se může trápit ve svém srdci, jen Jani je neustále blažená.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod irulan » sob 01. úno 2014 10:52:20

Re: Je skutečnost stejná?
od Návštěvník » sob 01. úno 2014 10:24:57

Jana píše:
Ne, příkladem otloukánka může být ten had, na kterého se všechen původ zla svedl.
Příkladem otloukánka může být i bičovaný Ježíš, přibíjený na kříž pro lidskou nevědomost, skrz kterou si člověk může nalhávat, že ví, i když neví.


1.měl had z ráje děti?
2.jaký je rozdíl mezi judaistickým bohem a křesťanským bohem ? Zatím jsem nenašla žádný rozdíl, věří obě ve stejného boha...ale třeba se mýlím. Dodnes nevím, proč se mezi sebou všelijaká náboženství tolik perou a navzájem haní.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod irulan » sob 01. úno 2014 10:57:12

Re: Je skutečnost stejná?
od Jana » sob 01. úno 2014 10:33:51

Petra píše:
Jana píše:
Takže ještě můžeme prozkoumat tu hru.

Je tady tvořivá hravost časoprostoru, kdy se mění tvar, forma, z něčeho se stává něco jiného, mění to polohu a objevuje se pohyb. Tohle je Božská hra, ve které Bůh stvořil Svět a řekl, že všechno, co stvořil je dobré.


O člověku párkrát pochyboval a chtěl ho dokonce zlikvidovat.

První Mojžíšova 6/5-7
I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci. Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy a nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."

I Hospodin se může trápit ve svém srdci, jen Jani je neustále blažená.


To je Starý zákon, zákon o tělesném původu, ale ten se skrz Krista mění v zákon nepomíjejícího života:
»Židům 7:12 Avšak mění-li se kněžství, nutně nastává i změna zákona.
Židům 7:13 A ten, na nějž se to slovo vztahuje, pocházel z jiného pokolení, z něhož nikdo nekonal službu u oltáře.
Židům 7:14 Je dobře známo, že náš Pán pocházel z Judy, a u Mojžíše není zmínky o kněžích z tohoto pokolení.
Židům 7:15 To vše je ještě zřejmější, když podobně jako Melchisedech je ustanoven jiný kněz
Židům 7:16 ne podle zákona o tělesném původu, nýbrž na základě svého nepomíjejícího života,
Židům 7:17 jak se o něm svědčí: `Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchisedechova.´
Židům 7:18 Tím se ovšem ruší předchozí příkaz jako neúčinný a neužitečný -
Židům 7:19 zákon totiž nic nepřivedl k dokonalosti - avšak na jeho místo přichází lepší naděje, jejíž mocí přistupujeme až k Bohu.«

Vědomí Krista není jiné, než věčné, nijak neomezené, na věky blažené, je tím nekonečným štěstím pravého Já, o kterém mluví N. Maharadž.
Nicméně moje tělo včetně nervové soustavy může být klidně přetížené Systémem a pak se z něj může vykřesat jakýkoliv nedokonalý projev jako z jakéhokoliv jiného těla. Jenže nejsme toto konkrétní tělo, i když jsme i to tělo.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod irulan » sob 01. úno 2014 10:59:29

Re: Je skutečnost stejná?
od Návštěvník » sob 01. úno 2014 10:50:13

malpan píše:
Návštěvník píše:
To je krásný příklad, jak se dá rozcupovat na cimprcampr každé podobenství. Třeba to indické, že Bůh je jako zlato, ze kterého jsou vytvořené všechny nádoby nejrůznějších tvarů - všechno, co existuje.
Stačí se začít ptát, kde zůstal zlatník a jeho nástroje, a co jeho ponk - a taky musí chodit někam na oběd a na záchod...

buď se chci dopátrat, co je mi sdělováno, nebo pochybuju už od startu - to je obecný přístup k podobenstvím. Ta potřebují ochotu posluchače investovat energii do pochopení. Ne každý chápe stejně a ne každý je stejně ochotný - proto je tolik výkladů třeba pro bibli...

K pochopení smyslu podobenství je kromě ochoty dopátrat se jeho smyslu nutná i schopnost vnímat obecné souvislosti jevů a abstrahovat z nich to, na co podobenství poukazuje. Jinak člověk nepochopí ani přísloví, protože i ta bývají různými druhy podobenství, na příklad: "Dvakrát měř, jednou řež". ("To bych se moc neohřál, kdybych řezal jen jednou, jedno poleno za pár minut shoří!")

http://cs.wikipedia.org/wiki/Podobenstv%C3%AD

Podobenství je forma alegorie. Spočívá ve vyjádření obecné myšlenky, životní moudrosti, mravního ponaučení apod. na základě podobného výjevu či příběhu.

Podobenství v náboženství a spirituálních naukách[editovat zdroj]

Řadu podobenství můžeme najít v Bibli, velice známá jsou Ježíšova podobenství z Nového zákona, avšak podobenství se nacházejí snad ve všech náboženstvích obecně (viz zenové hádanky, hinduistická či indiánská vyobrazení božstev nebo podle některých různých výkladů i biblické či jiné stvoření světa). Zde tato podobenství však často neplní pouze funkci přirovnání, jenž má pomoci k rychlejšímu pochopení věci ale spíše naopak, může býti chápáno jako samostatné duchovní cvičení, díky kterému se nakonec do významu sděleného ponoříme více, než když by nám byla dána ihned jasná a konkrétní formulace sdělení i za předpokladu, že bychom toto pochopili. Podobenství může v tomto případě naše pochopení věci dosti zpomalit či nám v něm i zabránit avšak právě i díky němu můžeme dané informaci hlouběji duchovně porozumět a ztotožnit se s ní.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 01. úno 2014 12:01:50

Obrázek

Jasný, podrobný výklad sedmera blaženství. Evangelium sv. Jana. Tajemství o životě a poslání Ježíše. Objasnění nejasných pojmů z Bible a doplnění některých pojmů, které v ní již dnes nenajdete. Praktické rady pro jógu a meditaci. Toto není poselství jen pro těch několik málo lidí; jeho užitek není pro jogíny a světce; je pro nás všechny, pro každého, kdo je ochoten být tím, čím bůh chce, aby byl. Tyto stránky se nezabývají pouze abstrakcemi a myšlenkami bez praktické hodnoty, ale naopak se zabývají všemi základními důležitostmi pro lidské bytosti, protože to jsou základní věci života. Jsou-li správně pochopeny, dopomohou tyto "abstrakce" člověku k úspěšnějšímu životu. Vždy budeme pociťovat jemnou melancholii, která prostupuje toto hledání Nadjá.

Ukázka z díla:

PRAKTICKÁ POMOC V JÓZE

Za starých časů byla meditace cvičena jako posvátná část denního života. V nejstarších kulturách začala s uctíváním slunce za časného jitra. Slunce bylo jen symbolem onoho Velkého Světla, které člověk doufal nalézt v sobě. Když viděl viditelné slunce, zavřel oči a hledal vnitřní slunce, vnitřní Světlo Nadjá. Toto cvičení bylo nutností života v oněch dnech a je nutností dosud.

Protože jsme zapomněli hledat v nitru osvícení, které tam je, jsme hrozně nevědomí, ztraceni v duchovní temnotě. Pobíháme sem a tam, ale kam docházíme? Pohleďte na stále se zvětšující spěch a rozptýlenost moderního života. Bůh není ani tak odmítán, jako spíše vytlačován. Právě tak, jako když Kristus přišel o prvním vánočním dnu a nebylo pro něho v hospůdce místa, tak se nyní zdá, že je pro něho málo místa ve shonu a hluku v hostinci moderního života.

A opravdu, ony drsné hlasy, které slyšíme v dnešním světě, ony hrozné hlasy slepé vášně a kruté nenávisti, hlasy nesnášenlivosti, zápasu a nepochopení, jsou hlasy lidí, kteří se nikdy neobrátili do nitra, kteří ztratili vědomí svého vztahu k božské duši. Jediný radikální lék proti tomuto zevnímu hluku je nalézt vnitřní ticho. A jakmile se jednou lidé naučí, jak nalézt vnitřní mír, pak budeme mít jistě také mír vnější a odstraníme nesmyslné války. To se dostaví jako dokonalý a přirozený výsledek, a je to jediná cesta, kterou kdy nalezneme mír. Sny o trvalém zevním míru, které lidi mají, se nezhmotní, dokud lidé nenaleznou mír uvnitř sebe samých. Je to zdegenerovaný stav lidské povahy, který způsobuje války. Žádný kus papíru, nazývaný smlouva, nikdy nezbaví svět válek.

Meditace, umění klidu mysli, nebo jóga, jak to nazívají Indové, je snad nejzákladnější cvičení tohoto vnitřního hledání. Je důležitá pro každého, kdo chce nalézt své duchovní já. V pozadí tohoto cvičení je tato výchozí a základní myšlenka: po celý den jsme tak zaměstnáni pečováním o zevní věci a zevní činnosti, že si nikdy neuvědomíme, kdo to je, kdo se zabývá těmito rozmanitými činnostmi. Prostě se do nich noříme tak, že se dokonce ani nesnažíme poznat, kdo je ponořen.

Prvotním účelem meditace je odpoutání té bytosti nebo osobnosti, která jedná, pracuje, chodí, pohybuje se, od činnosti samotné, aby získala příležitost být skutečně vědomou , poznat sebe. Tudíž základní metodou meditace je odvést úmyslně pozornost od těchto zevních činností a obrátit se směrem do nitra.

Ať jsme při práci, nebo zábavě, jsme neustále zajati zevní činností. A zevní činností míním dokonce i mentální činnost, která, ačkoliv se jeví jako vnitřní, je stále vnější, protože práce intelektu je něco, co pravá osobnost musí považovat za zevní ve vztahu k sobě. Jinými slovy, ten kdo myslí a jedná, není ani myšlenka, ani činnost.

A tak, jestliže chcete nalézt nejvnitřnější bytí v sobě, nejenže musíte obracet pozornost dovnitř své mysli, pryč od činnosti, nýbrž musíte proniknout ještě dále dovnitř, pryč od samotného intelektu k tomu, co je za ním. Dokud nepochopíme základní důležitost cvičení meditace a nepokusíme se ji provádět, jak můžeme doufat, že se vůbec kdy osvobodíme od povrchního života, který nás zotročuje?


Obsah knihy

I. Předmluva
II. Co je Bůh?
III. Zdravé náboženství
IV. Tajemství království nebeského
V. Sedmero blaženství
VI. Praktická pomoc v józe
VII. Psychicko-duchovní sebeanalýza
VIII. Otázka askeze
IX. Svaté písmo jogínů: 1.Vzdávání se
X. Svaté písmo jogínů: 2.Zjevení
XI. Svaté písmo jogínů: 3.Uskutečnění
XII. Omyly člověka na duchovní cestě
XIII. Evangelium sv. Jana
XIV: Tajemství Ježíšovo

http://www.paulbrunton.cz/index.php?id=dilo&detail=22
Návštěvník
 

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod irulan » sob 01. úno 2014 21:50:06

Re: Je skutečnost stejná?
od Návštěvník » sob 01. úno 2014 16:59:24

Jarda Malej píše:
Čípak to asi byla vůle, že byli kontaminováni.?.

Kontaminován přirozeně nikdo nebyl, jedná se tu pouze o jednu z řady chybných spekulací.



Chyba byla v personálním oddělení Pánaboha, protože včas nezabránilo kontaminaci nových pokusných objektů služebně starším objektem jménem Had. Objekt Had mělo dávno před započetím dalšího pokusu přeřadit na jiné pracoviště, nebo ho mělo raději rovnou vypustit za bránu Ráje, k ostatním vytvořeným zvířatům, dřív, než Had kontaminoval vědomí dvou dosud nedotčených objektů jmény Adam a Eva.
A protože PánBůh vůbec nedohlížel na práci svých jednotlivých oddělení a zasahoval jen v opravdu kritických momentech, měla vyšší instance z toho vyvodit důsledky a na místo šéfa Ráje okamžitě vybrat někoho jiného, schopnějšího.



Re: Je skutečnost stejná?
od Návštěvník » sob 01. úno 2014 17:37:02

Návštěvník píše:
A nemohla by to být jen chyba v personální mysli? I ona se za ty věky rozměnila ve spousty oddělení. Od pekelného sklepení až po božskou věžičku.

Jsem pro výměnu šéfa Ráje. Až bude dosazený nový šéf, tak si s personálním jistě poradí a nasadí přísný režim na všech pracovištích.
Nelze se na nic vymlouvat, že jako že šéf netušil, co se mu v Ráji děje, protože už z titulu své funkce byl Vševědoucí a tudíž musel vědět, že se Had chystá sabotovat nový projekt. Takže šéf musel vědět, co se mu tam děje a přesto vůbec nezasáhl a Hada v čas nevyhodil, když už personální oddělení na to kašlalo.
Pokusné objekty vůbec za nic nemohou. byly jen bezmocnými důvěřivými obětmi vnitropodnikového puče, takže neměli být z Ráje vyhnáni.
Jestliže bylo shledáno, že po požití jablka Poznání jsou nyní rovni Bohu a vědí, co je dobré a zlé, měla být funkce nového šéfa dána Adamovi s tím, že Eva by mu dělala sekretářku a tím by byl zaručen hladký chod Ráje, byli by na to dva, když se ukázalo, že Jeden na to nestačí, a okamžitě dodat Adamovi a Evě každému po jablku ze stroma Života, aby se mohli nových funkcí v Ráji okamžitě chopit.
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Návštěvník » sob 01. úno 2014 22:30:08

Bible a humor

Bible a humor - jde to vůbec dohromady? Říká se, že humor je kořením života a v Písmu svatém není o veselé nebo vtipné pasáže nouze. Zkuste se v těchto sváteční dnech začíst a přesvědčíte se o tom sami.

Každý zná nějaký židovský vtip, křesťanskou anekdotu si už vybavíte mnohem obtížněji a že by byly humorné pasáže také v Bibli? Tak to už vědí jen opravdoví fajnšmekři a znalci Písma. Jak říká Alexandr Flek, hlavní překladatel Bible 21, mnoho lidí může být překvapeno tím, že Písmo nemyslí všechno doslova a často používá i absurdní příměry.

"Například Ježíš říká některé věci, které my dnes čteme jako slova z Bible, ale původní posluchači se, myslím, museli chvílemi doslova válet smíchy. Tehdy to nebylo Písmo svaté, ale třeba ten nejlepší špek, který ten rok slyšeli."

A abychom nechodili pro příklady daleko, tady jeden je:

"Když třeba Ježíš říká, co se staráš o mrvu nebo plevu v oku svého bratra a sám máš v oku trám, to jsou věci, které tehdejší posluchači nebrali s vážným pokýváním, ale že to byl takový klín do hlavy."

Tým Alexandra Fleka strávil nad novým překladem Bible desetitisíce hodin. Celkem na něm pracovali 15 let a brzo zjistili, že Bible používá často komiku a slovní hříčky, které jsou jen těžko přeložitelné.

"Jedna z prvních slovních hříček v Bibli je hned na jejích prvních stránkách, kdy Hospodin tvoří ženu z mužova žebra. Muž se potom probudí z narkózy, z toho hlubokého spánku a říká 'tohle je kost z mých kostí, tělo z mého těla' a v kralickém překladu se píše, ,bude se nazývat mužatkou, neboť jest vzata z muže'. Ekumenický překlad ji nazývá muženou. My jsme nechtěli stvořit ani muženu ani mužatku. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme to přeložili jako ,bude se nazývat manželkou, neboť jest vzata z manžela'.

Podle nejnovějšího průzkumu společnosti Sanep mají Češi pocit, že příběhy Bible znají. Je to paradoxní, protože Písmem si často zalistují jen tři procenta dotázaných. Necelých 20 procent si ji občas pročte a zbytek v ní nikdy nepřečetl ani řádku.

"My bychom rádi přispěli k tomu, aby se tahle disproporce zmírnila. A snad i to, že Bible je přeložena do běžné češtiny 21. století, tomu pomůže."

Říká překladatel Alexandr Flek. Bible 21 vyšla teď před Vánocemi v novém vydání - s velkými písmeny a ilustracemi výtvarníka Aleše Lamra. Stojí za to si ji prolistovat.

http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/zpravy/_zprava/669514
Návštěvník
 

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod malpan » ned 02. úno 2014 11:11:30

Bible a humor - jde to vůbec dohromady?

http://www.youtube.com/watch?v=OV7-bTFQ7h4
malpan
 
Příspěvky: 615
Registrován: pon 19. zář 2011 17:10:06

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod irulan » pon 10. úno 2014 22:45:37

Objevila jsem tu pro me snad nejlepší vysvětlení rozporu duality v bibli...je to fakt dobrý
Re: Motivace našeho pravého Já a motivace osobního já - ega
od Návštěvník » pon 10. úno 2014 22:16:07

Kdo úmyslně živí dobro, živí neúmyslně i zlo.

Takové formulce mohou připadat leckomu hrozivé, ale jejich pravdivost lze těžko teoreticky i prakticky popřít. Postoj k dobru a ke zlu je v naším kultuře silně ovliv­něn křesťanstvím a jeho teologií. A platí to i pro kruhy, kte­ré si myslí, že religiozitě nepodléhají.

Nechceme z biblických výjevů odvozovat nějakou teorii, jde jen o to, že jsou vhod­né k dokonalému pochopení vážných mytologických pro­blémů.

Biblické obrazy prostě vytvářejí naše kulturní záze­mí, a proto nás mohou dovést k vysvětlení nedorozumění vznikajícího z toho, že zatímco ostatní náboženství se v po­jetí dobra a zla shodují, křesťanská teologie se odštěpila a podává jiný výklad. Pro náš problém je rozhodující podání prvotního hří­chu ve Starém zákoně. Vzpomínáme si, že v druhé kapitole knihy Genesis se vypráví o tom, jak byl do Edenu uveden první člověk - Adam a jak tu kromě všech možných proje­vů říše přírody rostly dva zvláštní stromy: strom života a strom poznání dobrého a zlého. Pro další pochopení si musíme uvědomit, že Adam není muž, ale dvojpohlavní bytost - androgyn. Je to celistvý člověk, který nepodléhá polaritě, protože se ještě nerozdělil v protikladný pár, ještě je zajedno se vším. Tento stav kosmického vědomí je nazván rájem. Člověk Adam tedy dosud žije v jednotě vědo­mí, ale téma polarity je už nastolena dvěma stromy. Téma štěpení probleskuje Knihou zrodu od samého počátku, neboť nové vzniká vždy oddělováním a rozdvoj­ováním. A tak už prvá zpráva o stvoření hovoří o polarizaci: světlo-tma, voda-země, Slunce-Měsíc. I o člověku se dozví­dáme, že byl stvořen jako „muž a žena". V průběhu vyprá­vění se pak téma polarity stále zhušťuje. A pak dochází k tomu, že si Adam přeje, aby se jedna z částí jeho bytosti oddělila a stala formálně samostatnou. Takový krok už nut ně vyžaduje jistou ztrátu vědomí, což náš příběh opisuje odkazem, že Adam upadl do spánku. Bůh v něm odebírá celému a zdravému člověku Adamovi jedno žebro a dělá z něj cosi samostatného. Slovo, které Luther přeložil jako „žebro", zní v hebrejském originále Iselah, tj. strana. Je příbuzné se slovem tsel = stín. Celý, zdravý člověk je tedy rozložen do dvou formálně odlišitelných aspektů nazvaných muž a žena. Do jeho vědomí však toto rozštěpení ještě zcela nezasáhlo, oba si rozdíl ještě neuvědomují, neboť jsou dosud v jednotě ráje. Formální rozdělení je však předpokladem pro našeptávání hada slibujícího ženě, té přijímající složce člověka, že poži­tí ovoce ze stromu poznání ji obdaří schopností rozlišovat dobré a zlé, tedy schopností poznání.

Had svůj slib dodrží. Lidé vnímají polaritu, rozlišují dobro a zlo, muže a ženu. Tímto krokem ztrácejí jednotu (kosmické vědomí) a získávají polaritu (poznávací schopnost). Musí ovšem opustit ráj, zahradu jednoty, a zřítit se do polárního světa materiálních forem. Toto je historie prvotního pádu. Takto padá člověk z jednoty do polarity.

Mytologie všech národů a dob znají ústřední téma lidského bytí a odívají je do různých šatů. Pád člověka spočívá v jeho odpadnutí od jednoty. Pád a odpadnutí mají tentýž slovní základ. (V němčině Siinde a Sonderung, tj. hřích a oddělení.) V řečtině je pravý význam slova hřích ještě zřetelnější. Hamartéma znamená hřích a příbuzné slovo hamartanein nezasáhnout cíl, minout bod, hřešit. Hřích tedy znamená neschopnost zasáhnout bod, protože bod žádný rozměr nemá. Polaritní vědomí nedokáže bod -jednotu za­sáhnout - a to je ten hřích. Žít v hříchu je jen jiným označe­ním pro formulaci žít v polaritě.

Tím se i křesťanský pojem „dědičného hříchu" stává srozumitelnějším. Člověk je obdařen polaritním vědomím, je tedy hříš­ný. Polarita nás nutí projít cestou protikladů, až se všechno naučíme a všechno dosáhneme, abychom se opět „stali do­konalými, jako je dokonalý Otec na nebesích". Pouť polari­tou ovšem přivolává vinu. „Dědičný hřích" jasně ukazuje, že hřích nemá nic společného s konkrétním lidským jedná­ním. Tento poznatek má vrcholný význam, neboť církev v průběhu času smysl dědičného hříchu překroutila a namluvila nám, že hřích znamená konat zlo a dá se odstranit dobrým a správným jednáním. Hřích ale není jed­ním pólem polarity, je to polarita sama.

Pro křesťanství se teologické nepo­chopení hříchu stalo osudným. Stálá snaha věřících nedo­pouštět se hříchu a vyhýbat se zlému vedla k potlačování oblastí kvalifikovaných jako zlé, a tím k vytvoření silného stínu. Tento stín je zodpovědný za to, že se z křesťanství stalo jedno z nejméně snášenlivých náboženství, že rozpouta­lo hony na čarodějnice, inkvizici a vyvražďování lidí. Neprožitý pól se vždycky prosadí a přemůže ušlechtilé duše právě tehdy, kdy s tím nepočítají.

Polarizace mezi dobrem a zlem jako protiklady vedla v křesťanství k vytvoření opozice Boha a ďábla jako repre­zentantů dobrého a zlého, což není pro ostatní náboženství typické, z ďábla je činěn odpůrce Boha a Bůh je nepozoro­vaně vtahován do polarity - a tím ztrácí svou spásnou i lé­čivou sílu.

Bůh je jednotou, která v sobě spojuje všechny protiklady bez rozlišení, tedy dobro i zlo. Pravé náboženství nikdy nechtělo udělat z tohoto světa ráj, ale učilo, jak z něho vyjít do jed­noty.

Sandókai, jeden ze základních textů zenu, říká:


Světlo a tma stojí proti sobě.

Jedno však závisí na druhém

jako krok pravé nohy na kroku levé.



Jiná náboženství neměla a nemají s tímto tématem takové problémy. V hinduistické božské trojici Bráhma-Višnu-Šiva připadá role ničitele Šivovi a ten představuje antagonistickou sílu k Bráhmovi, Stvořiteli. Takové podání ulehčuje pochopení nutné hry sil. O Buddhovi se vypráví tato historka: Přišel k němu mladý muž s přáním stát se jeho žákem. Buddha se ho zeptal: „Už jsi někdy kradl?" Mladík odpověděl: „Nikdy." Buddha odvětil: „Tedy jdi a kraď, a až se to nau­číš, můžeš za mnou opět přijít."

V Šindžinmei, v jednom z nejstarších a nejdůležitěj ších textů zenového buddhismu, čteme ve 22. verši: „Zůstane-li v nás i ta nejmenší představa o správném a falešném, zahyne náš duch ve zmatku." Pochybnost, která rozkládá polarity do protikladů, je zlem, ale přesto nutnou oklikou k rozumovému úsudku. K poznání potřebujeme vždy dva póly, nesmíme však uvíznout v jejich prolikladnosti, ale musíme využít napětí mezi nimi jako impulz a energii na cestě k jednotě.

Hřích neodstraníme tím, že se bude­me snažit konat dobro, takové počínání se musí zaplatit po­tlačením protipólu. Takový pokus skončí nezdarem. Cesta k jednotě však vyžaduje víc než pouhý útěk a pohled stranou. Žádá od nás, abychom objevovali polari­tu stále vědoměji, aniž se lekneme překonávání konfliktnosti lidského bytí, abychom byli schopni slučovat v sobě protiklady. Nevyhýbat se, nýbrž vykupovat se prožíváním - tak zní požadavek.

Jako vědomé označujeme ty vlastnosti a aspekty, kte­ré leží ve světle lidského vědomí a které proto můžeme vi­dět. Stín je pak místem, které není světlem vědomí prosvíceno, a je tudíž nevědomé. Temné aspekty však vzbuzují obavy a strach jen potud, pokud leží v temnotě. Stačí pouhé nahlédnutí do obsahu stínu, vnesení světla, aby se z nevě­domého stalo vědomé. Něco pozorovat, to je kouzelná formule pro cestu sebepoznání. Pozorování proměňuje kvalitu pozorovaného, protože přináší světlo, tj. vědomí, do tmy.

Lidé pořád chtějí měnit nějaké věci a těžko chápou, že jediné, co se od nás žádá, je schopnost pozorování. Nejvyšším cílem člověka - říkejme mu třeba moudrost či osvícení - je všechno pozoro­vat a poznávat takové, jaké to je. V tom je pravé sebepoznání. Pokud nás ještě něco ruší, a pokud to považujeme za potřebné změnit, sebepoznání jsme dosud nedosáhli.

Musíme se naučit pozorovat věci a události tohoto svě­ta, aniž by nás naše ego hned nabádalo k odmítnutí či sou­hlasu. Musíme pozorovat svět s klidnou pokorou jako mno­hostranné hry klamu.

Nejvnitrnější zákon pak představuje povinnost najít svůj střed, najít a realizovat své skutečné Já, být zajedno se vším, co je. Nástroj sjednocení protikladů se jmenuje láska. Prin­cipem lásky je sebeotevření a vpouštění toho, co zatím bylo vně. Láska usiluje o jedinost, touží splynout, ne se oddělovat. Láska je klíčem ke smiřování protikladů, je přitakáním bez omezujících podmínek.

Dokud si láska vybírá, není to opravdová láska.



http://www.novebohatstvi.cz/2013/07/kdo ... lne-i.html
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod irulan » úte 11. úno 2014 16:16:04

:D
Re: Dobro a zlo
od Návštěvník » úte 11. úno 2014 14:32:15

A jednou se "přestane jíst ovoce ze stromu dobrého a zlého" = přestane se posuzovat, jestli je všechno dobré nebo zlé - a prostě je to, co je, protože to úplně stačí.

Bůh spatřil Evu a Adama v houští, jak se tam ukrývají a poznal, že snědli jablko ze stromu poznání dobrého a zlého.

Bůh poznal, že to bylo špatné konání (jelikož se těmi jablky cpal on a nyní mu jedno chybělo), jelikož jsou lidé nyní rovni Bohům a proto vyhodil tu mládež z Ráje.

Proč si Bůh nepřál, aby lidi dospěli k poznání dobrého a zlého, aby byli takoví, jako je on, jaké měl vlastně s nimi úmysly?
Chtěl jen pěstovat mluvící zvířátka pro pobavení andělského sboru?
Kdo ví, co měl ten Bůh vlastně za lubem, ale nic hezkého to asi nebylo, jinak by se tak nenaštval, že se mu jeho dílo pokazilo...

"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod irulan » úte 11. úno 2014 16:21:31

Re: Dobro a zlo
od Návštěvník » úte 11. úno 2014 14:58:54

Návštěvník píše:
Jo, i tohle se může stát, když někdo moudrý napíše podobenství a po staletích ho lidi začnou brát doslova To pak můžou nastat docela humorný situace Kdoví, možná opravdu dost křesťanů věří, že Bůh je něco jako šéf, který si dělá, co ho napadne a nasere se, když to co On chce mu někdo pokazí

Co je mi do podobenství, starého bůhví kolik tisíc let,
ten moudrý mudrc to měl napsat tak, jak se to doopravdy stalo,
a ne tak, jak se to rozhodně nestalo,
pak by to bylo opravdu moudré sdělení,
vhodné i pro čtenáře za pár tisíc let poté....

Ale to by asi z vyprávění zmizela všechna jabka i s hadem, včetně rajské zahrady s Bohem i s archanděly...



:D
Jo a taky by me zajímalo proč bůh sam o sobe mluví jako o bohu žárlivém. A vubec proc se Bible bere nekriticky jako "písmo svaté"?
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 11. úno 2014 16:52:17

irulan píše:
Re: Dobro a zlo
od Návštěvník » úte 11. úno 2014 14:58:54

Návštěvník píše:
Jo, i tohle se může stát, když někdo moudrý napíše podobenství a po staletích ho lidi začnou brát doslova To pak můžou nastat docela humorný situace Kdoví, možná opravdu dost křesťanů věří, že Bůh je něco jako šéf, který si dělá, co ho napadne a nasere se, když to co On chce mu někdo pokazí

Co je mi do podobenství, starého bůhví kolik tisíc let,
ten moudrý mudrc to měl napsat tak, jak se to doopravdy stalo,
a ne tak, jak se to rozhodně nestalo,
pak by to bylo opravdu moudré sdělení,
vhodné i pro čtenáře za pár tisíc let poté....

Ale to by asi z vyprávění zmizela všechna jabka i s hadem, včetně rajské zahrady s Bohem i s archanděly...



:D
Jo a taky by me zajímalo proč bůh sam o sobe mluví jako o bohu žárlivém. A vubec proc se Bible bere nekriticky jako "písmo svaté"?

Prostě to někdo označí za svaté a je to. Když vládnou křesťani, kteří s oblibou upalují jinověrce, není to zas tak nic nepochopitelného. Po pár generacích se na to zapomene... a svatost Bible se bere jako fakt. Až když se objevily kumránské svitky a začaly diskuse teologů, se začalo ukazovat, že svatost se týká jen částí, které někdo schválil, ne těch, které neschválil a byly zavrženy...
Návštěvník
 

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Petra » úte 11. úno 2014 17:15:37

irulan píše::D
Re: Dobro a zlo
od Návštěvník » úte 11. úno 2014 14:32:15

A jednou se "přestane jíst ovoce ze stromu dobrého a zlého" = přestane se posuzovat, jestli je všechno dobré nebo zlé - a prostě je to, co je, protože to úplně stačí.

Bůh spatřil Evu a Adama v houští, jak se tam ukrývají a poznal, že snědli jablko ze stromu poznání dobrého a zlého.

Bůh poznal, že to bylo špatné konání (jelikož se těmi jablky cpal on a nyní mu jedno chybělo), jelikož jsou lidé nyní rovni Bohům a proto vyhodil tu mládež z Ráje.

Proč si Bůh nepřál, aby lidi dospěli k poznání dobrého a zlého, aby byli takoví, jako je on, jaké měl vlastně s nimi úmysly?
Chtěl jen pěstovat mluvící zvířátka pro pobavení andělského sboru?
Kdo ví, co měl ten Bůh vlastně za lubem, ale nic hezkého to asi nebylo, jinak by se tak nenaštval, že se mu jeho dílo pokazilo...



První Mojžíšova 2/ 16-17

A Hospodin Bůh člověku přikázal:" Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."

__________

To je logické, neboť poznáním dobrého a zlého začíná člověk rozlišovat život a smrt. Předtím bylo to, co je a najednou je poznání života a smrti.

Nemohla jsem nikdy pochopit, proč něco tak nebezpečného Bůh do své zahrady postavil.

Bůh používá "poznání dobrého a zlého" k udržování rovnováhy, harmonie.
To člověk nedokáže. Chce pro sebe své "dobro" a přivádí tím všechno z rovnováhy, vzniká zlo.
:)
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 11. úno 2014 17:19:26

Petra píše:První Mojžíšova 2/ 16-17A Hospodin Bůh člověku přikázal:" Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."__________To je logické, neboť poznáním dobrého a zlého začíná člověk rozlišovat život a smrt. Předtím bylo to, co je a najednou je poznání života a smrti.Nemohla jsem nikdy pochopit, proč něco tak nebezpečného Bůh do své zahrady postavil. Bůh používá "poznání dobrého a zlého" k udržování rovnováhy, harmonie.To člověk nedokáže. Chce pro sebe své "dobro" a přivádí tím všechno z rovnováhy, vzniká zlo.

Bůh je tedy smrtelný, neboť ví, co je dobro a zlo?
Návštěvník
 

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Petra » úte 11. úno 2014 17:27:20

Návštěvník píše:
Petra píše:První Mojžíšova 2/ 16-17A Hospodin Bůh člověku přikázal:" Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."__________To je logické, neboť poznáním dobrého a zlého začíná člověk rozlišovat život a smrt. Předtím bylo to, co je a najednou je poznání života a smrti.Nemohla jsem nikdy pochopit, proč něco tak nebezpečného Bůh do své zahrady postavil. Bůh používá "poznání dobrého a zlého" k udržování rovnováhy, harmonie.To člověk nedokáže. Chce pro sebe své "dobro" a přivádí tím všechno z rovnováhy, vzniká zlo.

Bůh je tedy smrtelný, neboť ví, co je dobro a zlo?


Má k dispozici strom života. :D
U Boha je život a smrt v rovnováze.

První Mojžíšova 3

Vyhnání ze zahrady

Bůh zabraňuje neposlušným jíst ze stromu života,
a tak chrání člověka před naprostou zkázou.


:)
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 11. úno 2014 17:31:49

Petra píše:Má k dispozici strom života.
U Boha je život a smrt v rovnováze.
První Mojžíšova 3
Vyhnání ze zahrady
Bůh zabraňuje neposlušným jíst ze stromu života,
a tak chrání člověka před naprostou zkázou.


Bůh už zkáze podlehl, protože jedl i ze stromu života? :what:
Návštěvník
 

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Petra » úte 11. úno 2014 17:43:03

Návštěvník píše:
Petra píše:Má k dispozici strom života.
U Boha je život a smrt v rovnováze.
První Mojžíšova 3
Vyhnání ze zahrady
Bůh zabraňuje neposlušným jíst ze stromu života,
a tak chrání člověka před naprostou zkázou.


Bůh už zkáze podlehl, protože jedl i ze stromu života? :what:



Vytvořil zahradu Bůh nebo člověk? Stvořil Bůh člověka nebo člověk Boha? Je člověk to samé co Bůh, je roven Bohu?
:)
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Petra » úte 11. úno 2014 17:58:47

Návštěvník píše:
"Jedna z prvních slovních hříček v Bibli je hned na jejích prvních stránkách, kdy Hospodin tvoří ženu z mužova žebra. Muž se potom probudí z narkózy, z toho hlubokého spánku a říká 'tohle je kost z mých kostí, tělo z mého těla' a v kralickém překladu se píše, ,bude se nazývat mužatkou, neboť jest vzata z muže'. Ekumenický překlad ji nazývá muženou.


Proč si asi Bůh pro sebe nevytvořil Boženu? Třeba by se s ní tolik nenatrápil jako s člověkem.
:)
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Další

Zpět na Irulan

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník