O bibli vážně i nevážně

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod irulan » pon 10. úno 2014 22:45:37

Objevila jsem tu pro me snad nejlepší vysvětlení rozporu duality v bibli...je to fakt dobrý
Re: Motivace našeho pravého Já a motivace osobního já - ega
od Návštěvník » pon 10. úno 2014 22:16:07

Kdo úmyslně živí dobro, živí neúmyslně i zlo.

Takové formulce mohou připadat leckomu hrozivé, ale jejich pravdivost lze těžko teoreticky i prakticky popřít. Postoj k dobru a ke zlu je v naším kultuře silně ovliv­něn křesťanstvím a jeho teologií. A platí to i pro kruhy, kte­ré si myslí, že religiozitě nepodléhají.

Nechceme z biblických výjevů odvozovat nějakou teorii, jde jen o to, že jsou vhod­né k dokonalému pochopení vážných mytologických pro­blémů.

Biblické obrazy prostě vytvářejí naše kulturní záze­mí, a proto nás mohou dovést k vysvětlení nedorozumění vznikajícího z toho, že zatímco ostatní náboženství se v po­jetí dobra a zla shodují, křesťanská teologie se odštěpila a podává jiný výklad. Pro náš problém je rozhodující podání prvotního hří­chu ve Starém zákoně. Vzpomínáme si, že v druhé kapitole knihy Genesis se vypráví o tom, jak byl do Edenu uveden první člověk - Adam a jak tu kromě všech možných proje­vů říše přírody rostly dva zvláštní stromy: strom života a strom poznání dobrého a zlého. Pro další pochopení si musíme uvědomit, že Adam není muž, ale dvojpohlavní bytost - androgyn. Je to celistvý člověk, který nepodléhá polaritě, protože se ještě nerozdělil v protikladný pár, ještě je zajedno se vším. Tento stav kosmického vědomí je nazván rájem. Člověk Adam tedy dosud žije v jednotě vědo­mí, ale téma polarity je už nastolena dvěma stromy. Téma štěpení probleskuje Knihou zrodu od samého počátku, neboť nové vzniká vždy oddělováním a rozdvoj­ováním. A tak už prvá zpráva o stvoření hovoří o polarizaci: světlo-tma, voda-země, Slunce-Měsíc. I o člověku se dozví­dáme, že byl stvořen jako „muž a žena". V průběhu vyprá­vění se pak téma polarity stále zhušťuje. A pak dochází k tomu, že si Adam přeje, aby se jedna z částí jeho bytosti oddělila a stala formálně samostatnou. Takový krok už nut ně vyžaduje jistou ztrátu vědomí, což náš příběh opisuje odkazem, že Adam upadl do spánku. Bůh v něm odebírá celému a zdravému člověku Adamovi jedno žebro a dělá z něj cosi samostatného. Slovo, které Luther přeložil jako „žebro", zní v hebrejském originále Iselah, tj. strana. Je příbuzné se slovem tsel = stín. Celý, zdravý člověk je tedy rozložen do dvou formálně odlišitelných aspektů nazvaných muž a žena. Do jeho vědomí však toto rozštěpení ještě zcela nezasáhlo, oba si rozdíl ještě neuvědomují, neboť jsou dosud v jednotě ráje. Formální rozdělení je však předpokladem pro našeptávání hada slibujícího ženě, té přijímající složce člověka, že poži­tí ovoce ze stromu poznání ji obdaří schopností rozlišovat dobré a zlé, tedy schopností poznání.

Had svůj slib dodrží. Lidé vnímají polaritu, rozlišují dobro a zlo, muže a ženu. Tímto krokem ztrácejí jednotu (kosmické vědomí) a získávají polaritu (poznávací schopnost). Musí ovšem opustit ráj, zahradu jednoty, a zřítit se do polárního světa materiálních forem. Toto je historie prvotního pádu. Takto padá člověk z jednoty do polarity.

Mytologie všech národů a dob znají ústřední téma lidského bytí a odívají je do různých šatů. Pád člověka spočívá v jeho odpadnutí od jednoty. Pád a odpadnutí mají tentýž slovní základ. (V němčině Siinde a Sonderung, tj. hřích a oddělení.) V řečtině je pravý význam slova hřích ještě zřetelnější. Hamartéma znamená hřích a příbuzné slovo hamartanein nezasáhnout cíl, minout bod, hřešit. Hřích tedy znamená neschopnost zasáhnout bod, protože bod žádný rozměr nemá. Polaritní vědomí nedokáže bod -jednotu za­sáhnout - a to je ten hřích. Žít v hříchu je jen jiným označe­ním pro formulaci žít v polaritě.

Tím se i křesťanský pojem „dědičného hříchu" stává srozumitelnějším. Člověk je obdařen polaritním vědomím, je tedy hříš­ný. Polarita nás nutí projít cestou protikladů, až se všechno naučíme a všechno dosáhneme, abychom se opět „stali do­konalými, jako je dokonalý Otec na nebesích". Pouť polari­tou ovšem přivolává vinu. „Dědičný hřích" jasně ukazuje, že hřích nemá nic společného s konkrétním lidským jedná­ním. Tento poznatek má vrcholný význam, neboť církev v průběhu času smysl dědičného hříchu překroutila a namluvila nám, že hřích znamená konat zlo a dá se odstranit dobrým a správným jednáním. Hřích ale není jed­ním pólem polarity, je to polarita sama.

Pro křesťanství se teologické nepo­chopení hříchu stalo osudným. Stálá snaha věřících nedo­pouštět se hříchu a vyhýbat se zlému vedla k potlačování oblastí kvalifikovaných jako zlé, a tím k vytvoření silného stínu. Tento stín je zodpovědný za to, že se z křesťanství stalo jedno z nejméně snášenlivých náboženství, že rozpouta­lo hony na čarodějnice, inkvizici a vyvražďování lidí. Neprožitý pól se vždycky prosadí a přemůže ušlechtilé duše právě tehdy, kdy s tím nepočítají.

Polarizace mezi dobrem a zlem jako protiklady vedla v křesťanství k vytvoření opozice Boha a ďábla jako repre­zentantů dobrého a zlého, což není pro ostatní náboženství typické, z ďábla je činěn odpůrce Boha a Bůh je nepozoro­vaně vtahován do polarity - a tím ztrácí svou spásnou i lé­čivou sílu.

Bůh je jednotou, která v sobě spojuje všechny protiklady bez rozlišení, tedy dobro i zlo. Pravé náboženství nikdy nechtělo udělat z tohoto světa ráj, ale učilo, jak z něho vyjít do jed­noty.

Sandókai, jeden ze základních textů zenu, říká:


Světlo a tma stojí proti sobě.

Jedno však závisí na druhém

jako krok pravé nohy na kroku levé.



Jiná náboženství neměla a nemají s tímto tématem takové problémy. V hinduistické božské trojici Bráhma-Višnu-Šiva připadá role ničitele Šivovi a ten představuje antagonistickou sílu k Bráhmovi, Stvořiteli. Takové podání ulehčuje pochopení nutné hry sil. O Buddhovi se vypráví tato historka: Přišel k němu mladý muž s přáním stát se jeho žákem. Buddha se ho zeptal: „Už jsi někdy kradl?" Mladík odpověděl: „Nikdy." Buddha odvětil: „Tedy jdi a kraď, a až se to nau­číš, můžeš za mnou opět přijít."

V Šindžinmei, v jednom z nejstarších a nejdůležitěj ších textů zenového buddhismu, čteme ve 22. verši: „Zůstane-li v nás i ta nejmenší představa o správném a falešném, zahyne náš duch ve zmatku." Pochybnost, která rozkládá polarity do protikladů, je zlem, ale přesto nutnou oklikou k rozumovému úsudku. K poznání potřebujeme vždy dva póly, nesmíme však uvíznout v jejich prolikladnosti, ale musíme využít napětí mezi nimi jako impulz a energii na cestě k jednotě.

Hřích neodstraníme tím, že se bude­me snažit konat dobro, takové počínání se musí zaplatit po­tlačením protipólu. Takový pokus skončí nezdarem. Cesta k jednotě však vyžaduje víc než pouhý útěk a pohled stranou. Žádá od nás, abychom objevovali polari­tu stále vědoměji, aniž se lekneme překonávání konfliktnosti lidského bytí, abychom byli schopni slučovat v sobě protiklady. Nevyhýbat se, nýbrž vykupovat se prožíváním - tak zní požadavek.

Jako vědomé označujeme ty vlastnosti a aspekty, kte­ré leží ve světle lidského vědomí a které proto můžeme vi­dět. Stín je pak místem, které není světlem vědomí prosvíceno, a je tudíž nevědomé. Temné aspekty však vzbuzují obavy a strach jen potud, pokud leží v temnotě. Stačí pouhé nahlédnutí do obsahu stínu, vnesení světla, aby se z nevě­domého stalo vědomé. Něco pozorovat, to je kouzelná formule pro cestu sebepoznání. Pozorování proměňuje kvalitu pozorovaného, protože přináší světlo, tj. vědomí, do tmy.

Lidé pořád chtějí měnit nějaké věci a těžko chápou, že jediné, co se od nás žádá, je schopnost pozorování. Nejvyšším cílem člověka - říkejme mu třeba moudrost či osvícení - je všechno pozoro­vat a poznávat takové, jaké to je. V tom je pravé sebepoznání. Pokud nás ještě něco ruší, a pokud to považujeme za potřebné změnit, sebepoznání jsme dosud nedosáhli.

Musíme se naučit pozorovat věci a události tohoto svě­ta, aniž by nás naše ego hned nabádalo k odmítnutí či sou­hlasu. Musíme pozorovat svět s klidnou pokorou jako mno­hostranné hry klamu.

Nejvnitrnější zákon pak představuje povinnost najít svůj střed, najít a realizovat své skutečné Já, být zajedno se vším, co je. Nástroj sjednocení protikladů se jmenuje láska. Prin­cipem lásky je sebeotevření a vpouštění toho, co zatím bylo vně. Láska usiluje o jedinost, touží splynout, ne se oddělovat. Láska je klíčem ke smiřování protikladů, je přitakáním bez omezujících podmínek.

Dokud si láska vybírá, není to opravdová láska.



http://www.novebohatstvi.cz/2013/07/kdo ... lne-i.html
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod irulan » úte 11. úno 2014 16:16:04

:D
Re: Dobro a zlo
od Návštěvník » úte 11. úno 2014 14:32:15

A jednou se "přestane jíst ovoce ze stromu dobrého a zlého" = přestane se posuzovat, jestli je všechno dobré nebo zlé - a prostě je to, co je, protože to úplně stačí.

Bůh spatřil Evu a Adama v houští, jak se tam ukrývají a poznal, že snědli jablko ze stromu poznání dobrého a zlého.

Bůh poznal, že to bylo špatné konání (jelikož se těmi jablky cpal on a nyní mu jedno chybělo), jelikož jsou lidé nyní rovni Bohům a proto vyhodil tu mládež z Ráje.

Proč si Bůh nepřál, aby lidi dospěli k poznání dobrého a zlého, aby byli takoví, jako je on, jaké měl vlastně s nimi úmysly?
Chtěl jen pěstovat mluvící zvířátka pro pobavení andělského sboru?
Kdo ví, co měl ten Bůh vlastně za lubem, ale nic hezkého to asi nebylo, jinak by se tak nenaštval, že se mu jeho dílo pokazilo...

"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod irulan » úte 11. úno 2014 16:21:31

Re: Dobro a zlo
od Návštěvník » úte 11. úno 2014 14:58:54

Návštěvník píše:
Jo, i tohle se může stát, když někdo moudrý napíše podobenství a po staletích ho lidi začnou brát doslova To pak můžou nastat docela humorný situace Kdoví, možná opravdu dost křesťanů věří, že Bůh je něco jako šéf, který si dělá, co ho napadne a nasere se, když to co On chce mu někdo pokazí

Co je mi do podobenství, starého bůhví kolik tisíc let,
ten moudrý mudrc to měl napsat tak, jak se to doopravdy stalo,
a ne tak, jak se to rozhodně nestalo,
pak by to bylo opravdu moudré sdělení,
vhodné i pro čtenáře za pár tisíc let poté....

Ale to by asi z vyprávění zmizela všechna jabka i s hadem, včetně rajské zahrady s Bohem i s archanděly...



:D
Jo a taky by me zajímalo proč bůh sam o sobe mluví jako o bohu žárlivém. A vubec proc se Bible bere nekriticky jako "písmo svaté"?
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 11. úno 2014 16:52:17

irulan píše:
Re: Dobro a zlo
od Návštěvník » úte 11. úno 2014 14:58:54

Návštěvník píše:
Jo, i tohle se může stát, když někdo moudrý napíše podobenství a po staletích ho lidi začnou brát doslova To pak můžou nastat docela humorný situace Kdoví, možná opravdu dost křesťanů věří, že Bůh je něco jako šéf, který si dělá, co ho napadne a nasere se, když to co On chce mu někdo pokazí

Co je mi do podobenství, starého bůhví kolik tisíc let,
ten moudrý mudrc to měl napsat tak, jak se to doopravdy stalo,
a ne tak, jak se to rozhodně nestalo,
pak by to bylo opravdu moudré sdělení,
vhodné i pro čtenáře za pár tisíc let poté....

Ale to by asi z vyprávění zmizela všechna jabka i s hadem, včetně rajské zahrady s Bohem i s archanděly...



:D
Jo a taky by me zajímalo proč bůh sam o sobe mluví jako o bohu žárlivém. A vubec proc se Bible bere nekriticky jako "písmo svaté"?

Prostě to někdo označí za svaté a je to. Když vládnou křesťani, kteří s oblibou upalují jinověrce, není to zas tak nic nepochopitelného. Po pár generacích se na to zapomene... a svatost Bible se bere jako fakt. Až když se objevily kumránské svitky a začaly diskuse teologů, se začalo ukazovat, že svatost se týká jen částí, které někdo schválil, ne těch, které neschválil a byly zavrženy...
Návštěvník
 

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Petra » úte 11. úno 2014 17:15:37

irulan píše::D
Re: Dobro a zlo
od Návštěvník » úte 11. úno 2014 14:32:15

A jednou se "přestane jíst ovoce ze stromu dobrého a zlého" = přestane se posuzovat, jestli je všechno dobré nebo zlé - a prostě je to, co je, protože to úplně stačí.

Bůh spatřil Evu a Adama v houští, jak se tam ukrývají a poznal, že snědli jablko ze stromu poznání dobrého a zlého.

Bůh poznal, že to bylo špatné konání (jelikož se těmi jablky cpal on a nyní mu jedno chybělo), jelikož jsou lidé nyní rovni Bohům a proto vyhodil tu mládež z Ráje.

Proč si Bůh nepřál, aby lidi dospěli k poznání dobrého a zlého, aby byli takoví, jako je on, jaké měl vlastně s nimi úmysly?
Chtěl jen pěstovat mluvící zvířátka pro pobavení andělského sboru?
Kdo ví, co měl ten Bůh vlastně za lubem, ale nic hezkého to asi nebylo, jinak by se tak nenaštval, že se mu jeho dílo pokazilo...



První Mojžíšova 2/ 16-17

A Hospodin Bůh člověku přikázal:" Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."

__________

To je logické, neboť poznáním dobrého a zlého začíná člověk rozlišovat život a smrt. Předtím bylo to, co je a najednou je poznání života a smrti.

Nemohla jsem nikdy pochopit, proč něco tak nebezpečného Bůh do své zahrady postavil.

Bůh používá "poznání dobrého a zlého" k udržování rovnováhy, harmonie.
To člověk nedokáže. Chce pro sebe své "dobro" a přivádí tím všechno z rovnováhy, vzniká zlo.
:)
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 11. úno 2014 17:19:26

Petra píše:První Mojžíšova 2/ 16-17A Hospodin Bůh člověku přikázal:" Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."__________To je logické, neboť poznáním dobrého a zlého začíná člověk rozlišovat život a smrt. Předtím bylo to, co je a najednou je poznání života a smrti.Nemohla jsem nikdy pochopit, proč něco tak nebezpečného Bůh do své zahrady postavil. Bůh používá "poznání dobrého a zlého" k udržování rovnováhy, harmonie.To člověk nedokáže. Chce pro sebe své "dobro" a přivádí tím všechno z rovnováhy, vzniká zlo.

Bůh je tedy smrtelný, neboť ví, co je dobro a zlo?
Návštěvník
 

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Petra » úte 11. úno 2014 17:27:20

Návštěvník píše:
Petra píše:První Mojžíšova 2/ 16-17A Hospodin Bůh člověku přikázal:" Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti."__________To je logické, neboť poznáním dobrého a zlého začíná člověk rozlišovat život a smrt. Předtím bylo to, co je a najednou je poznání života a smrti.Nemohla jsem nikdy pochopit, proč něco tak nebezpečného Bůh do své zahrady postavil. Bůh používá "poznání dobrého a zlého" k udržování rovnováhy, harmonie.To člověk nedokáže. Chce pro sebe své "dobro" a přivádí tím všechno z rovnováhy, vzniká zlo.

Bůh je tedy smrtelný, neboť ví, co je dobro a zlo?


Má k dispozici strom života. :D
U Boha je život a smrt v rovnováze.

První Mojžíšova 3

Vyhnání ze zahrady

Bůh zabraňuje neposlušným jíst ze stromu života,
a tak chrání člověka před naprostou zkázou.


:)
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 11. úno 2014 17:31:49

Petra píše:Má k dispozici strom života.
U Boha je život a smrt v rovnováze.
První Mojžíšova 3
Vyhnání ze zahrady
Bůh zabraňuje neposlušným jíst ze stromu života,
a tak chrání člověka před naprostou zkázou.


Bůh už zkáze podlehl, protože jedl i ze stromu života? :what:
Návštěvník
 

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Petra » úte 11. úno 2014 17:43:03

Návštěvník píše:
Petra píše:Má k dispozici strom života.
U Boha je život a smrt v rovnováze.
První Mojžíšova 3
Vyhnání ze zahrady
Bůh zabraňuje neposlušným jíst ze stromu života,
a tak chrání člověka před naprostou zkázou.


Bůh už zkáze podlehl, protože jedl i ze stromu života? :what:



Vytvořil zahradu Bůh nebo člověk? Stvořil Bůh člověka nebo člověk Boha? Je člověk to samé co Bůh, je roven Bohu?
:)
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Petra » úte 11. úno 2014 17:58:47

Návštěvník píše:
"Jedna z prvních slovních hříček v Bibli je hned na jejích prvních stránkách, kdy Hospodin tvoří ženu z mužova žebra. Muž se potom probudí z narkózy, z toho hlubokého spánku a říká 'tohle je kost z mých kostí, tělo z mého těla' a v kralickém překladu se píše, ,bude se nazývat mužatkou, neboť jest vzata z muže'. Ekumenický překlad ji nazývá muženou.


Proč si asi Bůh pro sebe nevytvořil Boženu? Třeba by se s ní tolik nenatrápil jako s člověkem.
:)
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 11. úno 2014 18:12:54

:D
Návštěvník
 

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod nop » úte 11. úno 2014 18:28:03

Návštěvník píše:
Petra píše:Má k dispozici strom života.
U Boha je život a smrt v rovnováze.
První Mojžíšova 3
Vyhnání ze zahrady
Bůh zabraňuje neposlušným jíst ze stromu života, a tak chrání člověka před naprostou zkázou.

Bůh už zkáze podlehl, protože jedl i ze stromu života? :what:

Je Stvořitel nad stvořením. Není strom nad Bohem. Proč by měl Bůh jíst?
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod nop » úte 11. úno 2014 18:29:15

Petra píše:
Návštěvník píše:"Jedna z prvních slovních hříček v Bibli je hned na jejích prvních stránkách, kdy Hospodin tvoří ženu z mužova žebra. Muž se potom probudí z narkózy, z toho hlubokého spánku a říká 'tohle je kost z mých kostí, tělo z mého těla' a v kralickém překladu se píše, ,bude se nazývat mužatkou, neboť jest vzata z muže'. Ekumenický překlad ji nazývá muženou.


Proč si asi Bůh pro sebe nevytvořil Boženu? Třeba by se s ní tolik nenatrápil jako s člověkem. :)

Jak by ji oblékal ?
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Návštěvník » úte 11. úno 2014 18:48:08

Proč by to dělal?
Návštěvník
 

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Petra » úte 11. úno 2014 18:55:15

Návštěvník píše:Proč by to dělal?


:D
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod nop » úte 11. úno 2014 20:00:28

Petra píše:
Návštěvník píše:Proč by to dělal?

:D

Ženu nemůžeš nechat samotnou.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod irulan » úte 11. úno 2014 20:22:36

No, v té bibli je mnohem víc rozporů, které normální křesťanské výklady vůbec neřeší. Co mě momentálně napadá:
1. Stvoření člověka z prvního textu (ženy i muže najednou-či androgyna)a pak následně jiný text jiného autora a tam je stvoření evy z adamova žebra. Zdá se, že v křesťanství jsou mýty o androgynovi (jinak přítomné v kabale, gnosticismu, hermetismu....a pak třeba v mnohem starších - egyptském mysticismu) nežádoucí. Stejně tak v islámu a judaismu. Zřejmě kvůli odůvodnění méněcennosti žen.
2. Jméno boha - Jehova (Hospodin) se v jiných textech střídá se jménem Elohim (což je mn. číslo, tedy bozi)
3. Starozákonní bůh žárlivý versus novozákonní bůh milostivý
"Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic." (I. Kant)
Uživatelský avatar
irulan
 
Příspěvky: 851
Registrován: ned 10. čer 2012 16:38:29

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod malpan » úte 11. úno 2014 20:29:24

irulan píše: které normální křesťanské výklady vůbec neřeší.

když je něco svatého, tak není potřeba se nad tím zamýšlet - to dá rozum - né?
malpan
 
Příspěvky: 615
Registrován: pon 19. zář 2011 17:10:06

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod nop » úte 11. úno 2014 21:57:45

irulan píše:No, v té bibli je mnohem víc rozporů, které normální křesťanské výklady vůbec neřeší. Co mě momentálně napadá:
1. Stvoření člověka z prvního textu (ženy i muže najednou-či androgyna)a pak následně jiný text jiného autora a tam je stvoření evy z adamova žebra. Zdá se, že v křesťanství jsou mýty o androgynovi (jinak přítomné v kabale, gnosticismu, hermetismu....a pak třeba v mnohem starších - egyptském mysticismu) nežádoucí. Stejně tak v islámu a judaismu. Zřejmě kvůli odůvodnění méněcennosti žen.
2. Jméno boha - Jehova (Hospodin) se v jiných textech střídá se jménem Elohim (což je mn. číslo, tedy bozi)
3. Starozákonní bůh žárlivý versus novozákonní bůh milostivý

Jméno Boží se přímo nevyslovuje, ani Jehova, to se z respektu ke jménu jen píše. Je to zkratka z prvních písmen J H V H (hláskově Jod Hé Vau Hé), Já Jsem Který Jsem (tuto větu vyslovil Bůh k Mojžíšovi, který se ho ptal na jméno, to znamená, že jeho existence je samostatná od ničeho jiného neodvozená a ničím nevymezená).
Tak jako tao nelze vystihnout žádným popisem, a Lao-ce píše „z nedostatku slov píši znak „Cesta“ “).
V řeči se používá Adonai (Pán). V češtině Hospodin. Slovo Bál také znamená pán, ale sousední národy tak nazývaly své bohy, a to by se Izraelcům pletlo.
Elohim je množné číslo od El a to byl svrchovaný bůh u Kananejců, zatímco Bálové spravovali stvořený svět (zemi, úrodu, atd.).
Něco prapůvodního na nás dýchne, když čteme, jak stavba Babylonské věže byla zastavena mocí shůry:
Gen 11, 5 „Sestoupil pak Hospodin, aby viděl to město a věž, kterouž stavěli synové lidští.
6 A řekl Hospodin: Aj, lid je jeden a jazyk všechněch těchto je jeden, a toť jest začátek díla jejich; nyní pak nedají sobě v tom překaziti, což umínili dělati.
7 Protož sestupme a změťme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyku nerozuměl.
8 A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi; i přestali stavěti města toho.“
To množné číslo je vidět a někteří badatelé mají názor, ž nejstarší náboženství Izraelců bylo polyteistické.
Pokud to není královský plurál majestikus ve stylu „my, císař ..“ .
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: O bibli vážně i nevážně

Nový příspěvekod Petra » stř 12. úno 2014 7:16:53

irulan píše:2. Jméno boha - Jehova (Hospodin) se v jiných textech střídá se jménem Elohim (což je mn. číslo, tedy bozi)


Pro R. Steinera byl Jehova jeden z nižších bohů. A ze začátku stavěl Lucifera (Světlonosiče) na úroveň Ježíše. Později od toho upustil.
Docela zajímavý pohled.
Fakt je, že si každý Bibli může vykládat, jak chce, jak to potřebuje. Jestli právě to není to, o co jde....
:)
Petra
 
Příspěvky: 1401
Registrován: čtv 15. zář 2011 8:22:09

Další

Zpět na Irulan

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník