Na konci všeho.

Moderátor: konec zvonec

Na konci všeho.

Nový příspěvekod konec zvonec » pon 25. lis 2013 8:44:13

Vše jsem už viděl.
Vše jsem už slyšel.
Není nic dalšího co bych přidal k tomu co vím.
Není nic co bych ještě mohl přečíst.
V mé mysli se objevují a mizí myšlenky o tom jak to celé je. Spousta představ. Spousta myšlenek.

Jsem na konci všeho ... stojím před nicotou ... ničím ... prázdnotou.
Jsem sám a plný strachu ... strachu o svůj život ... a plný touhy dojít konce hledání.

Já ... má představa já ... se kterou jsem tak spjatý ... tak ztotožněný.
Tak bytostně věřím tomu, že má existence je závislá na existenci téhle představy ... tak moc tomu věřím ... že tenhle sen je realita.

Nic co jsem dělal ... všechny ty meditace, knihy ... stohy knih ... přednášky ... učitelé ... meditace ... knihy ... mě dovedly ... nikam.

Jsem na konci všeho toho hledání ... všechny ty myšlenky a představy ... jsou za mnou na jedný hromadě ... jedno velký smetiště ... jedna velká hromada odpadků.
Není nic co bych mohl najít ... nebo hledat ...

... jsem zde jen já a nicota ... jen my dva ... na konci duality ... na konci smyslu čehokoliv.
... a mezi mnou a nicotou ... je jen tenká slupka strachu ... tak průsvitná ... a tam za ní ... je smrt ... konec ... nic.

Je jen jedna cesta ... jeden směr ... jsem ten který čeká ...
... na co? ... nevím.
... na smrt? ... nevím.
... na život? ... nevím.

... je zde jen čistá esence čekání ... v místě kde není čas ani prostor ...
... vše je v nekonečném momentu nehybnosti ... naplněno očekáváním ...

... už není kam jít a není kam dojít ... jsem na konci všeho ... ... ... umírám.
konec zvonec
 
Příspěvky: 588
Registrován: úte 31. črc 2012 11:42:28

Re: Na konci všeho.

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 25. lis 2013 9:43:20

"...jsme absolutní komedianti. Sami sobě děláme kanadský žertík zvaný 'náš život'. Hlavně tím, že si namluvíme, že tam někde je nějaké místo, jinde než zde, kam se máme dostat. Tahle myšlenka, že je nějaké jiné místo, kam se musíme dostat, je to jediné co pohání ten šílený hon. Bez ní toto stíhání ustane a pak teprve je možné rozpoznat z čeho se skládáme. Že čisté Bytí, čiré Vědomí je podstatou naší existence.

A pokud vzdáme ten hon na cosi, pak teprve začneme poznávat, náhle či postupně, že TOHLE JE ONO, že JÁ JSEM, že já jsem TO ... Jen pouhým obrácením pozornosti na To, na ten čistý, bdělý, probuzený Prostor. Všechna tato slova mohou být matoucí, ale pokud se opravdu podíváte, zjistíte jak skandálně jednoduché to je !!

Adyashanti*
Návštěvník
 

Re: Na konci všeho.

Nový příspěvekod Ja.na » pon 25. lis 2013 12:03:43

Josef píše: ... ... umírám.

Znamená to tedy, že sám sebe považuješ za něco smrtelného, něco, co vzniklo a zase zanikne. Tedy to co vzniklo, muselo mít v něčem svůj původ. Říkejme tomu Bůh - Stvořitel. Tedy pomíjivé se vrátí k tomu věčnému. Pak je možné oslovit Boha a říct mu: "Tady mě máš."

Pokud jsi odevzdal opravdu všechno, tak nic nebrání Setkání.
Ja.na
 

Re: Na konci všeho.

Nový příspěvekod konec zvonec » pon 25. lis 2013 12:27:25

Ja.na píše:
Josef píše: ... ... umírám.

Znamená to tedy, že sám sebe považuješ za něco smrtelného, něco, co vzniklo a zase zanikne. Tedy to co vzniklo, muselo mít v něčem svůj původ. Říkejme tomu Bůh - Stvořitel. Tedy pomíjivé se vrátí k tomu věčnému. Pak je možné oslovit Boha a říct mu: "Tady mě máš."

Pokud jsi odevzdal opravdu všechno, tak nic nebrání Setkání.


brani ... strach.
ten nejzakladnejsi existencni strach ... strach ze nebudu ... a je jedno co o tom vim .... nebo si myslim ... nebo jsem precetl ...
ten strach je ... je temer hmatatelny.

zaroven je zde touha se mu vyhnout.
zaroven vim ze to co ted hledam .... ja za nim ...

... strach jsou dvere .
... a to co je za dvermi ... to co jsem ... poznam jedine tak ... ze dvermi projdu.
... nepoznam co je za dvermi ... dokud jimi neprojdu.
... vse co si myslim .... o tom co je za dvermi ... je jen predstava ... neni skutecnost.
konec zvonec
 
Příspěvky: 588
Registrován: úte 31. črc 2012 11:42:28

Re: Na konci všeho.

Nový příspěvekod konec zvonec » pon 25. lis 2013 12:31:53

vostalpetr píše:
je zde jen čistá esence čekání


TAKY ZASTŘELIT !!!!

Na co čekáš ???

Naděje ještě stále neumřela ???? Stále je zde nějaká budoucnost a lepší časy ?


ZASTŘELIT !!!


nemuzu se zastrelit ... dokud si myslim ze musim zastrelit sebe sama ...
nemuzus se zastrelit ... pokud jsem bytostne presvedceny ze tim konci moje existence ... a zase je jedno co jsem o tom cetl ... videl ... nebo slysel.

muzu byt tak moc pripraveny ... ze se to stane ... ale nemuzu si vypustit rybnik ve kterem ziju ... neni to mozne.
konec zvonec
 
Příspěvky: 588
Registrován: úte 31. črc 2012 11:42:28

Re: Na konci všeho.

Nový příspěvekod Ja.na » pon 25. lis 2013 12:34:13

Josefe, můžeš jít teď na Skype?
Ja.na
 

Re: Na konci všeho.

Nový příspěvekod Návštěvník » pon 25. lis 2013 12:36:32

Procházíme denně dveřimi Tam, pokojní, v odevzdání,
pak zase návrat zpátky do smyslu ztotožnění -
denně, bez strachu.
Známe ty chvíle a vše tak lehce plyne, samozřejmě -
v sebezapomnění....

Strach je přítomen jen když je tu osoba,
ztotožnění s představou JSEM NĚKÝM jedinečným.
Návštěvník
 

Re: Na konci všeho.

Nový příspěvekod nop » pon 25. lis 2013 12:54:24

Je obvyklé, že když projdeme nějakou oblast, je možnost ještě něčeho dalšího. Jako srna v lese. A o jedné možnosti mluví ap. Pavel v 1. listě do Korintu, v kap. 2:
"9 Ale jakož psáno jest: Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, je něco, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují.
10 Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého. Nebo Duch zpytuje všecky věci, i hlubokosti Božské.
11 Nebo kdo z lidí ví, co jest v člověku? jedině duch člověka, kterýž jest v něm? Tak i Božích věcí nezná žádný, jedině Duch Boží.
12 My pak nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha toho, kterýž jest z Boha, abychom věděli, které věci od Boha darovány jsou nám.
13 O nichž i mluvíme ne těmi slovy, jimž lidská moudrost učí, ale kterýmž vyučuje Duch svatý, duchovním to, což duchovního jest, přivlastňujíce.
14 Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu pošetilé, aniž [jich] může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti.
15 Duchovní pak rozsuzuje všecko, sám pak od žádného nebývá souzen.
16 Nebo kdo pozná mysl [toho] Pána, kterýž jej vyučovati bude? My pak mysl Kristovu máme."
*
Dále Ti, Josefe doporučuji: zkus pozorovat děti, nebo se i zamíchat mez ně, být blízko, jsou psychicky bezproblémové, je to uklidňující. A zvlášť menší děti (tak do 4 let) jsou blízko přímému vnímání života, nemají konflikty z hlavy. Mají také jakýsi vhled do spontánního způsobu.
* další text v evangeliu Matouše:
"Mt 18:1 V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi, řkouce: Kdo pak jest největší v království nebeském?
2 A zavolav Ježíš pacholátka, postavil je u prostřed nich,
3 A řekl: Vpravdě pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.
4 Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském.
5 A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém, mne přijímá....
...10 Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že andělé jejich v nebesích vždycky hledí na tvář Otce mého, kterýž v nebesích jest."
*
ačkoliv se zastavuji nad tím, co jsou "andělé jejich", myslím si, že jde o přímý vhled do nebes, který děti mají.
Uživatelský avatar
nop
 
Příspěvky: 1748
Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
Bydliště: Praha

Re: Na konci všeho.

Nový příspěvekod roman » pon 25. lis 2013 13:06:39

Strach je přítomen jen když je tu osoba,
ztotožnění s představou JSEM NĚKÝM jedinečným.
    Nemusí tu být představa, že jsem někým jedinečným, aby tu tento existenční strach mohl být. Ten strach o kterým je řeč, je strach z mystické smrti, je to propad do neznáma, odkud již není návratu. Je to konec individualního pocitu "já jsem". Něco starého zemře a již se to nikdy nevrátí, je to nezvratnej proces. Není to běžná nehoda zvaná smrt, kdy tendence a příčinné tělo opět vzklíčí v jiné podobě, formě. Je to osovobození od formy a ego z toho cítí stach, at vědomě, či podvědomě. Vše čeho se drželo, co mu dávalo identitu, zemře jednou provždy. Z toho pramení tento strach. Je přirozenej, není potřeba se znepokojovat, Tento strach bývá mírněn pravě tou bhaktickou složkou v člověku( ono známé "Jestli nebudete boha milovat, nikdy se s ním nespojíte"). Odevzdanost(ne rezignace s vnitřním odporem, ale odevzdání sebe v lásce k bohu, nebo stačí napsat pouze v lásce, protože všechna láska je pouze láska k bohu, pouze bývá často interpretována jinak zabarvením osoby). Toto naladění, nalezení této kvality v sobě, ten strach rozpouští, nebo alespon výrazně zmírnuje. Kde je nedostatek lásky je prostě tento strach silnější. To jen takový úzký náhled, lze na to nahlížet samo různě.
      roman
       
      Příspěvky: 265
      Registrován: pon 07. lis 2011 12:56:02

      Re: Na konci všeho.

      Nový příspěvekod konec zvonec » pon 25. lis 2013 13:16:09

      Ja.na píše:Josefe, můžeš jít teď na Skype?

      ted ne Jani ... ted to nejde ... musim tim projit sam.
      konec zvonec
       
      Příspěvky: 588
      Registrován: úte 31. črc 2012 11:42:28

      Re: Na konci všeho.

      Nový příspěvekod nop » pon 25. lis 2013 13:16:40

      Návštěvník píše:Procházíme denně dveřimi Tam, pokojní, v odevzdání,
      pak zase návrat zpátky do smyslu ztotožnění - denně, bez strachu.
      Známe ty chvíle a vše tak lehce plyne, samozřejmě -v sebezapomnění....

      To popisuješ stav, který Josef nemá. Josef také nemá strach, má neklid a šrumec.
      Strach je přítomen jen když je tu osoba,
      ztotožnění s představou JSEM NĚKÝM jedinečným.

      Jestli máš mysl k tomu, že všichni máme lidství, neměnnou podstatu od Boha, je to v pohodě, ale je ještě něco, čemu se říká úděl, osud, darování nebo talent. Ten je u každého jiný. Má to být rozeznáno a pěstováno.
      Také ty dary ducha (a směřování osudu) mají být rozvíjeny pro dobro ostatních. Bez toho bychom jen prošli životem jako nečinné bytosti, nikomu nepotřební. Ale měli bychom něco dělat, jelikož usmívat se okolo nemusí být všechno.
      Najde-li někdo jaký má dar, jeho rozvíjením se zbaví vší trýzně.
      Protože dary nejsou pro odložení do skříně, ale pro použití pro druhé.
      Uživatelský avatar
      nop
       
      Příspěvky: 1748
      Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
      Bydliště: Praha

      Re: Na konci všeho.

      Nový příspěvekod nop » pon 25. lis 2013 13:51:43

      roman píše:
      Strach je přítomen jen když je tu osoba,
      ztotožnění s představou JSEM NĚKÝM jedinečným.
        Nemusí tu být představa, že jsem někým jedinečným, aby tu tento existenční strach mohl být. Ten strach o kterým je řeč, je strach z mystické smrti, je to propad do neznáma, odkud již není návratu. Je to konec individualního pocitu "já jsem". Něco starého zemře a již se to nikdy nevrátí,....

          Setkávám se s tím, že někdo mluví o svých známých věcech a nepřizpůsobí svá slova pro druhé. Je to otázka přípravy slov tak, aby jim bylo bez otázek možné porozumět. Setkal jsem se s tím také u přednášejících.
          Romane, ten výraz "mystická smrt" je zavádějící. Ty víš, o co jde a že je to užitečné a nebolí to. Ale ten, kdo tím neprošel, může být zmatený, protože si udělá svou představu a ta nemusí být totožná s Tvou pohodovou.
          "Mystická smrt" je metafora. Mohlo by se říci "přeměna housenky na motýla", motýl je zářivý a housenka neexistuje. Jde o kladný výsledek. Ale kdo není poučený, cítí slovo "smrt" jako něco, před čím váhá.
          Některé proměny jsou pozvolné, jako přechod z dětství do dospělosti.
          Pavel používá ten obraz a píše "když jsem byl dítě, myslel jsem jako dítě, jednal jsem jako dítě, nyní jsem dospělý".
          a nepíše třeba "jako dítě jsem zemřel a povstal jsem jako dospělý".
          U lesních skautů se vyskytuje jedna noc o samotě s ohníčkem. Četl jsem o tom svědectví od jedné patnáctileté členky. Poodešla od tábořících na dohled, sedla ke kmeni, před sebou měla ohníček a celou noc bděla až do rána. Pak se vrátila a přijala nové jméno. Už byla nová bytost. Dosavadním jménem jí už nikdo z nich nesměl pojmenovat, byla nová.
          Znám i jinou metaforu pro pomalý přesun:
          v člověku rostou dva stromy, dobrého a zlého. Každý má deset tisíc listů. Když vykonáš jeden dobrý skutek, vyroste na stromě dobra jeden nový lístek a uschne jeden na stromě zla. A naopak. To je obraz nenáhlé přeměny a dává důvěru a optimismus, že je to nejen možné, ale nakonec i snadné.
          Také ty můžeš použít slova, která nedělají zmatek a místo "mystická smrt" psát třeba "vylezení z kukly".
          Uživatelský avatar
          nop
           
          Příspěvky: 1748
          Registrován: ned 04. zář 2011 21:53:28
          Bydliště: Praha

          Re: Na konci všeho.

          Nový příspěvekod roman » pon 25. lis 2013 14:18:34

          Také ty můžeš použít slova, která nedělají zmatek a místo "mystická smrt" psát třeba "vylezení z kukly".
            No ten výraz mi do tý úvahy prostě sedí, právě protože se nejedná o modifikaci známého, ale spíše kvantový skok. Dívenka, která si dá nové jméno, jak píšeš, jistě ještě nemusí být odstřižena od minulosti, od pocitu "já jsem v těle, od osobní karmy, apod., Ta metafora mystické smrti jde na dřen, proto jsem jí taky použil.
              Je to otázka přípravy slov tak, aby jim bylo bez otázek možné porozumět
                To je dost ošementný, použít slova, aby jim bylo rozuměno, tak jak bylo zamýšleno. Každý jim rozumí podle svého nastavení a je to o to obtížnější v prostředí netu(než třeba face to face, kde se dá lecos nepracně dovysvětlit, uvést lépe na pravou míru, apod.) a v oblasti tak specifické, jako "duchovno".
                  roman
                   
                  Příspěvky: 265
                  Registrován: pon 07. lis 2011 12:56:02

                  Re: Na konci všeho.

                  Nový příspěvekod Sy_ » pon 25. lis 2013 14:37:46

                  Čau Pepo.

                  Ta diskuse ti teď připadá jako šum nějakých bláznů, žejo?

                  To je dobře, protože je.

                  Největší gól je, že se tu řeší láska a nutnost rozvíjet talent od Boha. Háhá!

                  Drž se Pepo... nebo spíš... pusť se, Pepo? :D
                  Uživatelský avatar
                  Sy_
                   
                  Příspěvky: 38
                  Registrován: ned 06. říj 2013 12:31:27

                  Re: Na konci všeho.

                  Nový příspěvekod konec zvonec » pon 25. lis 2013 14:38:59

                  vostalpetr píše:
                  Odevzdanost(ne rezignace s vnitřním odporem,


                  Tohle co píše Roman, je důležitý v případě rezignace,
                  (furt mně to psali, že prý rezignace znamená vnitřní odpor, když jsem psal o relaxaci)

                  Rezignace má být něco pozitivního,
                  protože jsem odložil něco, co nepotřebuji, co je k ničemu, jsem od toho odproštěn,
                  jsem oproštěn od nějaké snahy a nějakého cíle

                  Nemusím nikam jít, nic dělat, což je věc příjemná, s ohledem na to, jaký je venku počasí :D :D :D :D
                  (to je jen forek)

                  a myslis Peto ze rezignace je neco co muzes udelat ... nebo se to proste po vsem tom usili proste objevi?
                  me se to jevi tak ze to nelze udelat ... muzu je cekat az se objevi ...
                  konec zvonec
                   
                  Příspěvky: 588
                  Registrován: úte 31. črc 2012 11:42:28

                  Re: Na konci všeho.

                  Nový příspěvekod vostal.petr » pon 25. lis 2013 14:40:47

                  Drž se Pepo... nebo spíš... pusť se, Pepo? :D


                  No to jsi jen schrnul zdejší šum bláznů do jedný věty.... :D
                  vostal.petr
                   

                  Re: Na konci všeho.

                  Nový příspěvekod konec zvonec » pon 25. lis 2013 14:51:39

                  ja bych rekl, ze po vsem tom vyhybani se tomu co se nelibi ... vidim ze to neni to co me strachu zbavilo ...

                  ... ale ...
                  kdyz se mi podari ... prekrocit vsechny ty predstavy jak to je hrozne nebo bajecne ... a proste jit a otevrit dvere ... a uvidet skutecnost ...
                  ... hmmm ...
                  jakou vahu pak maji predstavy o skutecnosti ... tvari tvar prozivane skutecnosti ... zadne ...

                  ale konkretne ...
                  ... mam jit za chlapikem ...
                  povida se o nem jak je hroznej ... predstava ...
                  v mysli se mi zacne rozvijet pribeh o tom jaky je ... ten pribeh je obvykle jeste hroznejsi nez se o nem povida ...
                  pribehy se cykly ... nervy pracuji ... napeti se stupnuje ...
                  ... a pak ...
                  jednoho dne ... nikdo nevi proc (mozna proto tlak na nervy me kopne) se vydam az chlapikem ...
                  vse je vybaveno za 5 minut .... chlapik se usmiva a nebo ne ... nicmene ... je to za mnou ...
                  vsechny predstavy jsou videny jako neskutecne ... vedle skutecnosti samotne.
                  ... a je tu uleva.

                  rekl bych ze je jedno ... jestli mam jit za chlapikem ... nebo kamkoliv jinam.
                  konec zvonec
                   
                  Příspěvky: 588
                  Registrován: úte 31. črc 2012 11:42:28

                  Re: Na konci všeho.

                  Nový příspěvekod vostal.petr » pon 25. lis 2013 15:04:16

                  a myslis Peto ze rezignace je neco co muzes udelat ... nebo se to proste po vsem tom usili proste objevi?
                  me se to jevi tak ze to nelze udelat ... muzu je cekat az se objevi ...


                  K tomu lze dojít různými způsoby,
                  vždyt je to jen uvolnění

                  ovšem, jak psal Roman, nesmí to být v případě rezignace odmítnutí něčeho..

                  Budha rezignoval,
                  a bylo to pro něj osvobozující a pozitivní...rezignace má být pozitivní událost

                  Tedy já osobně bych rezignaci nedělal a ani se o ni nesnažil,
                  ani se nesnažil o "něco"
                  prostě jen relaxace (bez snahy relaxovat)

                  I na cestě úsilí, touhy (po něčem) nakonec dojdeš do stavu "jednobodové mysli" a to je uvolnění mysli,
                  od pozorovaných jevů, třeba i toho strachu


                  muzu je cekat az se objevi ...[


                  Rozhodně na nic nečekej,
                  čekání tedy určitě není rezignace,
                  pust čekání,


                  nebo si zkus až půjdeš spát, čekat na spánek, určitě neusneš, dokud budeš čekat,
                  je to podobný princip,
                  jen nejde o usnutí, ale realizaci,
                  k obojímu je ovšem třeba pustit aktivity ega...

                  jakou vahu pak maji predstavy o skutecnosti ... tvari tvar prozivane skutecnosti ... zadne ...


                  No tak pust, proč bys to nepustil ?
                  vostal.petr
                   

                  Re: Na konci všeho.

                  Nový příspěvekod konec zvonec » pon 25. lis 2013 15:08:49

                  ok ... pripustim-li ... ze vsechno co tu placame ... sou kecy ... co zbyva ?? ... hmmmm.
                  konec zvonec
                   
                  Příspěvky: 588
                  Registrován: úte 31. črc 2012 11:42:28

                  Re: Na konci všeho.

                  Nový příspěvekod Sy_ » pon 25. lis 2013 15:11:17

                  Já ti radím, abys už nečetl ani řádek a nenechal si od nikoho radit :)

                  Čus
                  Uživatelský avatar
                  Sy_
                   
                  Příspěvky: 38
                  Registrován: ned 06. říj 2013 12:31:27

                  Další

                  Zpět na Josef

                  Kdo je online

                  Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků