Poradna zdarma

toz vo co ti to vlastne jde?
zkus to po lopate ... prosim.

Josef píše:toz vo co ti to vlastne jde?
zkus to po lopate ... prosim.

Je mi divné, proč člověk si pořád v hlavě brumlá tyhle monology o tom, jak to je a že je jenom tady a teď.

Ty brumláš dost nahlas a dos frekventovaně, tak se tě ptám, proč to děláš

A ty mi na to odpovíš, že nevíš. A já na to, a ne náhodou proto,že potřebuješ mít - číst odrazy na tvoje písmenka, aby se tvoje hlava měla čím živit. A ty na to, že ano.

A já na to: A proč? A proč? A proč? Kokodák, proč?

Jen mi zase nepiš, že nevíš, protože já si myslím, že bys mohl vědět (jako jediný mála z téhle obsady).

Ale samozřejmě nemusíš odpovídat, můžeš se dál bavit svými monology o tom, jak to je a že je jenom tady a teď.

Jsi jako malíř, který stojí před plátnem a namáčí každou chvíli štětku do barvy a plác na plátno a plác na plátno, těch cákanců co tam už je! A on stále stojí před plátnem a stále cáká a cáká...

OK. rozumim.

urcite je zde touha dojit seberalizace ... uvidet jasne kdo jsem.
i presto co jsem uz cetl a pochopil rozumem ... protoze cely je to normalne logicky a pochopitelny ... neni zde to jasne uvideni ... protoze to bych poznal.

no ... byly doby kdy jsem nemel poneti o advaite ani o cemkoliv podobnem ... a tyhle monology jsem si nemumlal ... mumlal jsem si jine monology.
proc ... proc ... protoze mi to dela dobre ...
jak to tak pisu a ctu a ctu co jini pisou ... cas od casu ... se stane ze jakobych nahlidl na okraj cehosi nepopsatelneho, nemenneho, nezmerneho ...
no ... a pak o tom zase pisu a zase to ctu ... a tak furt dokola.

vidim ze me to nekam posouva ... vsechno je to jine nez pred 25ti, 20ti, 10ti lety a jine i nez pred rokem.
menim se ... a s tim i co pisu a co vidim.

takze na zacatku je touha ... byt stastny a v pohode ... nestresovat se kazdym prdem ... a touha je i motivaci udrzet se na tyhle ceste.
no a protoze ti divni chlapici co je obcas potkavam a ctu ... rikaji ze to je mozne ... byt stastny ... a ukazuji jak na to a taky jak to je ...
tak jsem se vydal timhle smerem.

proc? ... tezko rict ... jak se to tak stalo? ... muze byt zajimave po tom patrat ... ale me proste zaujalo neco jineho ...

malir? no ano! pekne prirovnani ...
maluju obraz z jednotlivych cakancu a nevidim co na nem je ... nevidim vysledek ... je to jako skladat mozaiku.
jak se obraz zaplnuje tak stale vice tusim a uvedomuju si co na nem asi tak je ...

muzu ti rict co na nem je protoze jsem to vycetl ze vsech tech skvelych knizek .... ale to by nebylo ono ... az to uvidim ... tak to bude ono.

nicmene ... to ze si ctu o tom jaky to vlastne je ... mi nejak pomaha k tomu se nejak posouvat a taky u toho vydrzet.
a psat o tom a diskutovat a cist ... je to furt to samy a furt dokola ...
jsou to vsechno ukazatele a ja se snazim zahlidnout kam ukazujou ...

no ... my vsichni ... se snazime ... a tak pisem a pisem ... a pripominame si ty ukazatele a doufame ze jednou ... uvidime to co je zrejme a porad tady.

Díky za upřímnost

Nebráníš se, což je sympatické.

Víš, co mě trklo, když jsem teď četla, co píšeš - stále opakuješ, že to nevidíš, že až to uvidíš.... (a nezapomeneš dodat, že je to stále tady).

Co myslíš tím, uvidět, protože cokoli vidím, nejsem já. Abych něco viděl, musím stát MIMO to... a to přece není cíl - vidět to - nebo u tebe ano?
Stejně je to s uvědoměním něčeho - naše nedávná debata hlavně s Janou, která si vedla stále svoje, že si toho musíš být vědom.
Když jsem si něčeho vědom, je tu stále dualita - je tu ten někdo, kdo si uvědomuje, subjekt, je tu něco, co si uvědomuje - objekt a je tu uvědomování si. Tys to potom také začal papouškovat. Uvědomovat si, vidět je sice dobré, víc než dobré, ale stále je to rozdělení na objekt a subjekt.

Být tím (skutečností, pravdou....) je to, oč tu běží.

A máš pravdu v tom, že když tu něco momentálně je - jako např. potřeba přemýšlení, uvažování, psaní, debatování, kouření, tančení atd., je dobré to tak nechat a nebojovat s tím, ono to tu pro něco je a až to nebude potřeba, nebo to uzraje, tak to samo odpadne...

Josef píše:jak to tak pisu a ctu a ctu co jini pisou ... cas od casu ... se stane ze jakobych nahlidl na okraj cehosi nepopsatelneho, nemenneho, nezmerneho ...
no ... a pak o tom zase pisu a zase to ctu ... a tak furt dokola.

vidim ze me to nekam posouva ...

... to ze si ctu o tom jaky to vlastne je ... mi nejak pomaha k tomu se nejak posouvat a taky u toho vydrzet.
a psat o tom a diskutovat a cist ... jsou to vsechno ukazatele a ja se snazim zahlidnout kam ukazujou ...

Jo

Co myslíš tím, uvidět, protože cokoli vidím, nejsem já.

uvidet ...
... ze jsem to ja co hledam.
... ze jsem ten, ktery hleda.
... ze jsem ten ktery je svedek toho vseho ... i hledani.

... ted to vim rozumem, protoze jsem si to precetl, pochopil.
... vlastne je to jednoduchy chapat.

je zajimavy si uvedomit ze vse je myslenka ... a to co zustava je to co hledam.
je to zvlastni pocit uvedomovat si to ... hodne zvlastni ... neco ceho se nedotyka zadna myslenka nebo popis.

ale vis ... je to porad na okraji ... chybi mi tam takovy to aha ... a konec hledani toho vseho ... takze ... neco je spatne.

Abych něco viděl, musím stát MIMO to... a to přece není cíl - vidět to - nebo u tebe ano?

nestojim mimo ... jen si myslim ze stojim mimo ... je to cely jen sen ... jen se v nem probudit.
ale to presvedceni ze stojim mimo je tak silny ... logicky ... protoze si nepamatuju nic jinyho nez stani mimo.

Když jsem si něčeho vědom, je tu stále dualita - je tu ten někdo, kdo si uvědomuje, subjekt, je tu něco, co si uvědomuje - objekt a je tu uvědomování si. Tys to potom také začal papouškovat. Uvědomovat si, vidět je sice dobré, víc než dobré, ale stále je to rozdělení na objekt a subjekt.

to jsou jen slova ... nemusi presne poukazovat na skutecnost ... nekdy je tezke podle nich rozlisit jak to clovek citi, vidi.
*jsem si neceho vedom* ... je popis ztotozneni ... oba vime ze je zde jen uvedomovani ... nic jineho.
a k tomuhle uvedomovani je prilepeny ... pocit, myslenka, predstava ... ja, me, moje ... to jasne.
jenze dokud tu ten pocit ztotozneni je ... dokud je tu ten sen ... tak tu proste je.
to ze jsem se dozvedel jak to je doopravdy ... nevedlo k probuzeni do skutecnosti.

pokud ty jsi probuzena do skutecnosti co vedlo u tebe k tomu probuzeni?

Být tím (skutečností, pravdou....) je to, oč tu běží.

s tim nemam problem.
ani ne byt tim ... to by mohlo znamenat ze tim nejsem ... staci si jen uvedomit ze to tak je ... uz ted.
v uvedomovani se objevi uvedomovani samotne ... a to je vsechno.
to je uvedomeni si sebe sama.

sam nechapu proc jeste pochybuju.
no rekni ... je v mem uvazovani nekde neco spatne? ja to nevidim.

Josef píše:jak to tak pisu a ctu a ctu co jini pisou ... cas od casu ... se stane ze jakobych nahlidl na okraj cehosi nepopsatelneho, nemenneho, nezmerneho ...
no ... a pak o tom zase pisu a zase to ctu ... a tak furt dokola.

vidim ze me to nekam posouva ... ...

PS. Nejspíš se plným soustředěním na stav nedvojnosti a jeho tvořivým vyjadřováním samovolně mění vibrace energie "tohodle člověka", začíná vibrovit trochu výš, v oblasti, kde se to už začíná i trochu vnímat - jasně že ne hned plně, jen to jako prosvítá... Dalo by se taky říct, že opakovaným soustředěným vyjadřováním bez potřeby něco vyvracet nebo dokazovat to z rozumové části samovolně proniká i do té prožívací, zkušenostní

a protože to funguje, je vedlejší, že se k tomu jako nástroj vlastně používá dualita

Jako podstatné přitom vidím uvědomovat si všechny motivace, které mě vedou k tomu něco psát... protože když je to například bezděčná potřeba ukázat někomu, že to vidí blbě, nebo že se plácá ve dvojnosti, tj. že dělá chybu a že já to tím pádem vidím správně a konám užitečnou práci, když na to upozorňuju, tak tím se moje ego naopak posiluje
známkovat věci jako "dobrý" a jako "špatný", to je jeho hlavní spižírna, ze které si krmí bříško

Potíž je v tom, že iluze posiluje samu sebe v tomhle tvaru už ze zvyku, moc ráda a se značnou vynalézavostí. A tak je vždycky možné, že za chvíli po napsání vědomí dodatečně v sobě rozpozná nějaký ten další sebeutvrzovací důvod, který se za jeho bohulibou psací činností skrýval a ke kterému předtím nedohlídlo.
To je svým způsobem taky posun, příště se dá všimnout

(než se objeví zas něco dalšího)

hmmm ... tohle je nevyhoda anonymity navstevniku ... ze vlastne nevim s kym mluvim

ani kdo mi odpovida ...
je to tak trochu na prd.

jakkoliv se na anonymite lpi , tak je stejne jen jako ... stejne jak adresnost.

Hm, nick "Návštěvní k", pod kterým tu občas něco napíšu, je zřejmě pořád ještě moc anonymní, tak od teďka před tou mezírkou uberu dvě písmenka

ono to ego taky ubejvá po troškách, šance bývá i po upozornění zvenčí

ale koukám, že tam toho ještě zbývá dost

Návštěvní k píše:
Josef píše:jak to tak pisu a ctu a ctu co jini pisou ... cas od casu ... se stane ze jakobych nahlidl na okraj cehosi nepopsatelneho, nemenneho, nezmerneho ...
no ... a pak o tom zase pisu a zase to ctu ... a tak furt dokola.

vidim ze me to nekam posouva ... ...

PS. Nejspíš se plným soustředěním na stav nedvojnosti a jeho tvořivým vyjadřováním samovolně mění vibrace energie "tohodle člověka", začíná vibrovit trochu výš, v oblasti, kde se to už začíná i trochu vnímat - jasně že ne hned plně, jen to jako prosvítá... Dalo by se taky říct, že opakovaným soustředěným vyjadřováním bez potřeby něco vyvracet nebo dokazovat to z rozumové části samovolně proniká i do té prožívací, zkušenostní

a protože to funguje, je vedlejší, že se k tomu jako nástroj vlastně používá dualita

Jako podstatné přitom vidím uvědomovat si všechny motivace, které mě vedou k tomu něco psát... protože když je to například bezděčná potřeba ukázat někomu, že to vidí blbě, nebo že se plácá ve dvojnosti, tj. že dělá chybu a že já to tím pádem vidím správně a konám užitečnou práci, když na to upozorňuju, tak tím se moje ego naopak posiluje
známkovat věci jako "dobrý" a jako "špatný", to je jeho hlavní spižírna, ze které si krmí bříško

co to? jaky vibrace?
jako ze myslenka ja vibruje jinak?
to je najaka nova hra na vibrace?
dualita je nastroj? ceho?
no vidis ja myslel ... ze dualita je jen zmateny pohled na to co je ... na skutecnost.

Ono se všechno, co existuje, dá charakterizovat jako taky vibrování Energie. Je to pořád ta jediná Energie, ale když vibruje různou rychlostí, vznikají iluzorní jevy různé "kvality". Od té "nejnižší" - z hlediska projevení - až po tu "nejvyšší."

Eduard Tomáš

PŘIJÍMEJ VIBRACE DŽÍVANMUKTŮ

Když džívanmukta je - jak víš - ten, kdo realizoval Pravdu (i když to není ten nejsprávnější výraz) a trvale v ní přebývá. Je tedy v tzv.sahadža nirvikalpa samádhi. Je největší a nikdy nekončící zásobárnou energie, neboť žije v trvalém spojení s čistým Vědomím - Existencí a Blahem.

Tato energie je nepopsatelná. Pokud však je možno něco o ní říci, pak že její frekvence je téměř nekonečná a její amplituda téměř nulová. Je však zřejmě mocnější než jakákoliv energie jakéhokoliv stroje nebo živé bytosti v jakémkoliv projevu - v pohybu, řeči nebo myšlení.

Proto je džívanmukta dobrodiním lidstva, ať tomu chce nebo nechce. Jeho vibrace jsou celým vesmírem. Ve vesmíru je mnoho džívanmuktů. Je dobře využívat vědomě a moudře jejich duchovní pomoc, kterou dávají zdarma duchovně připraveným následovníkům. Řeknu ti jak...

Postav se do pozice hory (vojensky řečeno " do pozoru " - stoj spatný) a pak zvedni paže nad hlavu v mírném rozpažení, jako bys vytvářel pažemi a tělem jakýsi kalich. Pak si představ, že do tohoto kalichu se vlévá z vesmíru intenzivní síla džívanmuktů. Je všude, ale ty jí nyní usměrníš a přijmeš právě do svého kalichu. Celé tělo, celá bytost je nyní kalichem. Buď při tom obrácen ráno k východu slunce, když je ještě z poloviny nad obzorem, večer k západu, když je vidět slunce už jen polovička. Cvičíš-li v noci, obrať se (pokud možno) směrem na Síria. Není-li to možné, cvič bez ohledu na čas nebo směr! Ale cvič denně!

Tiché mlčení a nepostřehnutelné, ale přesto mocně existující vibrace této Síly vpusť do kalichu a kalichem na jeho dno, tj. do sahasráry,čakry těsně nad hlavou a v horní polovině hlavy a hlavou do amrtanádí neboli brahmanádí a tímto pránickým kanálem do duchovního Srdce (v pravé polovině hrudi, kam ukážeš mimoděk prstem pravé ruky, když řekneš "já" ). Pouhých sedm vteřin cvičení stačí. Vibrace se rozzáří v tvém Srdci na všechny světové strany, nahoru i dolů, a ty je doprovodíš intenzivním přáním:

SUBHAM ASTU SARVADŽAGATAM!

ŠŤASTNY AŤ JSOU VŠECHNY BYTOSTI!

- ÓM -

Jakmile toto provedeš, zaměř svoji pozornost na átmana, za mysl, za myšlenky, do ZDROJE TICHA. Spoj toto Ticho s Milostí džívanmuktů. Je to jedno a totéž. Abys rozeznal jemnost tohoto TICHA, nauč se chápat, že všechny věci mají jen mentální charakter, to znamená, že je nikdy nikdo neuvidí hmotné, ale jen přes svoji mysl, tedy jen jako své myšlenky. Když toto pochopíš, i vibrace džívanmuktů přijmeš snadněji. Cvič toto pochopení a buď trpělivý. Jeho výsledky se nedostaví hned, ale až se dostaví, budou velkolepé. Proto stojí zato cvičit denně a čekat.

Milost džívanmuktů je trvalá.

http://community.fortunecity.ws/roswell ... /tom7.html

Návštěv k píše:Ono se všechno, co existuje, dá charakterizovat jako taky vibrování Energie. Je to pořád ta jediná Energie, ale když vibruje různou rychlostí, vznikají iluzorní jevy různé "kvality". Od té "nejnižší" - z hlediska projevení - až po tu "nejvyšší."

Postav se do pozice hory (vojensky řečeno " do pozoru " - stoj spatný) a pak zvedni paže nad hlavu v mírném rozpažení, jako bys vytvářel pažemi a tělem jakýsi kalich. Pak si představ, že do tohoto kalichu se vlévá z vesmíru intenzivní síla džívanmuktů. Je všude, ale ty jí nyní usměrníš a přijmeš právě do svého kalichu. Celé tělo, celá bytost je nyní kalichem. Buď při tom obrácen ráno k východu slunce, když je ještě z poloviny nad obzorem, večer k západu, když je vidět slunce už jen polovička. Cvičíš-li v noci, obrať se (pokud možno) směrem na Síria. Není-li to možné, cvič bez ohledu na čas nebo směr! Ale cvič denně!

Cvičíš to denně? Opravdu?

Necvičím nic, ale dělávám něco trochu podobného, takovou svou variantu, které mi přišla zevnitř. Často se uvolním do relaxu a otevírám se Tomu, co vyzařuje z Mistrů, které miluju. Miluju je ne jako strejdy s určitým tělem, ne jako osoby, ale jako zářiče TOHO, co skrze ně plně prozařuje, protože tomu u nich nebrání iluze egoismu... a nechávám se tím s úlevou a vděčností prostupovat, až oni, tahle osoba i její tvar zmizí a je tu jen TO, co je to Vším.

To ale není technika, spíš zamilovanost do Vesmíru, který je vším, i "mnou"

Takové úlevné randění, při kterém se osoba na chvíli rozpustí v TOM, čím ve skutečnosti JE

Návštěvník píše:
Návštěv k píše:Ono se všechno, co existuje, dá charakterizovat jako taky vibrování Energie. Je to pořád ta jediná Energie, ale když vibruje různou rychlostí, vznikají iluzorní jevy různé "kvality". Od té "nejnižší" - z hlediska projevení - až po tu "nejvyšší."

Pročpak "iluzorní" jsou-li tvořeny sílou skutečnosti?

Návštěv k píše:Necvičím nic, ale dělávám něco trochu podobného, takovou svou variantu, které mi přišla zevnitř. Často se uvolním do relaxu a otevírám se Tomu, co vyzařuje z Mistrů, které miluju. Miluju je ne jako strejdy s určitým tělem, ne jako osoby, ale jako zářiče TOHO, co skrze ně plně prozařuje, protože tomu u nich nebrání iluze egoismu... a nechávám se tím s úlevou a vděčností prostupovat, až oni, tahle osoba i její tvar zmizí a je tu jen TO, co je to Vším.

To ale není technika, spíš zamilovanost do Vesmíru, který je vším, i "mnou"
Takové úlevné randění, při kterém se osoba na chvíli rozpustí v TOM, čím ve skutečnosti JE

Je jedno, co cvičíš denně - prostě cvičíš (fyzicky, mentálně nebo astrálně), a doufáš, že tak objevíš Jednotu, že se tím zbavíš svého ega, nebo spíš svého egoismu.
Jenže jak píše Vostál, ega se nikdy nezbavíš, jsi jen ego, nemůžeš najít nic jiného než ego, i kdyby jsi se ho denně zbavoval.

Návštěvník píše:a doufáš, že tak objevíš Jednotu, že se tím zbavíš svého ega, nebo spíš svého egoismu.

To by bylo podobné, jako milovat se s chlapem a doufat, že nastane orgasmus, místo otevírání se tomu, co se právě děje... Právě proto by nenastal

Ale vykládej to někomu, kdo je posedlý představou orgasmu a touží po něm

gula píše:
Návštěvník píše:
Návštěv k píše:Ono se všechno, co existuje, dá charakterizovat jako taky vibrování Energie. Je to pořád ta jediná Energie, ale když vibruje různou rychlostí, vznikají iluzorní jevy různé "kvality". Od té "nejnižší" - z hlediska projevení - až po tu "nejvyšší."

Pročpak "iluzorní" jsou-li tvořeny sílou skutečnosti?

http://www.advaita.cz/article/221231.pr ... i-a-iluzi/

Poradna zdarma

Žvanění a vykrucování :)

Žvanění a vykrucování :)

Re: Žvanění a vykrucování :)

Re: Žvanění a vykrucování :)

Re: Žvanění a vykrucování :)

Re: Žvanění a vykrucování :)

Re: Žvanění a vykrucování :)

opakování a opakování

Re: Žvanění a vykrucování :)

Re: opakování a opakování

Re: opakování a opakování

Re: Žvanění a vykrucování :)

Re: Žvanění a vykrucování :)

Re: opakování a opakování

vibrace

Re: Žvanění a vykrucování :)

Re: Žvanění a vykrucování :)

Re: Žvanění a vykrucování :)

Re: Žvanění a vykrucování :)

Re: Žvanění a vykrucování :)

Re: Žvanění a vykrucování :)