Žvanění a vykrucování :)

[Návštěv k]

http://www.advaita.cz/page/4279.dasbodh ... ost-iluze/

[Návštěvník]

a doufáš, že tak objevíš Jednotu, že se tím zbavíš svého ega, nebo spíš svého egoismu.

To by bylo podobné, jako milovat se s chlapem a doufat, že nastane orgasmus, místo otevírání se tomu, co se právě děje... Právě proto by nenastal
Ale vykládej to někomu, kdo je posedlý představou orgasmu a touží po něm

K orgasmu žena chlapa nepotřebuje, ani chlap, touží-li mermomocí po orgasmu, nepotřebuje k tomu ženu, muže, dítě, zvíře, fetiš, nepotřebují vůbec nic, jen sami sebe.
Orgasmus (Jednota) je neustále všude přítomen, je tady a teď, čím jsi mu blíž, tím je intenzivnější.
Platí zde bohužel zákon rovnováhy, když se jedno ego nacucá orgastické extáze (extáze z jednoty), až z toho ztratí pojem času, místa, osoby, tak se to vyrovnává tím, že dalšímu egu je takové sosání extáze odepřeno nebo umožněno jen sosání občasné, neintenzivní, zřídkavé.

[Návštěv k]

Platí zde bohužel zákon rovnováhy, když se jedno ego nacucá orgastické extáze (extáze z jednoty), až z toho ztratí pojem času, místa, osoby, tak se to vyrovnává tím, že dalšímu egu je takové sosání extáze odepřeno nebo umožněno jen sosání občasné, neintenzivní, zřídkavé.

Když jedna vlna z bezpočtu všech mořských vln si uvědomuje, že je vodou a ne konkrétním tvarem, odlišným od ostatních vln, vede to k tomu, že jiná vlna si to uvědomit nemůže? To by byla opravdu pozoruhodná zákonitost

Ale vážně: ego se může nacucávat jen vlastních extatických pocitů, které ho ještě víc posílí a vzdálí od vnímání toho, co tu pořád jediné Je. Protože ego je jen dočasná iluze, která mizí, kdykoliv se nic nehledá a nechce v naprostém sebevzdání Tomu, co Je. Tak ostatně vnímá každé malé dítě, teprve postupně se to začne překrývat pocitem individuality - no a ten se může zas postupně sebeodevzdáváním rozpustit.

[Návštěvník]

Když jedna vlna z bezpočtu všech mořských vln si uvědomuje, že je vodou a ne konkrétním tvarem, odlišným od ostatních vln, vede to k tomu, že jiná vlna si to uvědomit nemůže? To by byla opravdu pozoruhodná zákonitost

Ale vážně: ego se může nacucávat jen vlastních extatických pocitů, které ho ještě víc posílí a vzdálí od vnímání toho, co tu pořád jediné Je. Protože ego je jen dočasná iluze, která mizí, kdykoliv se nic nehledá a nechce v naprostém sebevzdání Tomu, co Je. Tak ostatně vnímá každé malé dítě, teprve postupně se to začne překrývat pocitem individuality - no a ten se může zas postupně sebeodevzdáváním rozpustit.

Co je to pro tebe ten TEN?
Jak si představuješ, že ho rozpoznáš, až ho budeš mít na dosah, na dohled, na dotek? Poznáš HO, i bez vlastních extatických pocitů?

Každé malé dítě touží co nejdřív zapomenout na onu Jednotu, kterou máš na mysli.

[Návštěvník]

Ono se všechno, co existuje, dá charakterizovat jako taky vibrování Energie. Je to pořád ta jediná Energie, ale když vibruje různou rychlostí, vznikají iluzorní jevy různé "kvality". Od té "nejnižší" - z hlediska projevení - až po tu "nejvyšší."

Pročpak "iluzorní" jsou-li tvořeny sílou skutečnosti?

http://www.advaita.cz/article/221231.promluva-o-skutecnosti-a-iluzi/

Aha, díky za vysvětlení. Těžko však je možné iluzornost zřeti ve stavbách z vibrací, kde uvnitř každé z nich je On.., kdežto v rozličných rozhlednách vlastního vnímání košatého ji neprohlédnout.

[Návštěv k]

Co je to pro tebe ten TEN?
Jak si představuješ, že ho rozpoznáš, až ho budeš mít na dosah, na dohled, na dotek? Poznáš HO, i bez vlastních extatických pocitů?

Je to pravý opak extatických pocitů. Jen Klid. Nic není třeba. Úplná obyčejnost. Ale všechno ostatní je proti tomu utrpení.
Nestaráš se vůbec, jestli je to TO. Je Ti to šumafuk, totálně. To je Jeho starost, ten Sebe-návrat.

Fakt je, že najít TO bylo hodně let to jediné, co mě zajímalo. Ale nakonec bůhvíjak - určitě ne mým přičiněním - úplně zmizel zájem, jak tam dojít, co dělat a co nedělat, aby... Časem jsem si všimla, že je mi to vlastně už poměrně dlouho úplně fuk, že je to celé starostí TOHO, co všechno včetně mě ze sebe tvoří, ale netuším, jak k tomu došlo... Když na zájem o nějaké dosažení pomyslím, přijde mi docela legrační, asi jako by bylo komické se dychtivě zajímat, jestli a kdy už konečně najdu ten kufr plný neplatných bankovek, o kterém vím, že tu určitě někde musí být...

"TEN" - to je asi dost nešikovný název, ono se to vlastně nedá nazvat nijak. Prázdno, NIC, ale živoucí. Zmizet v NIC ...
Nemám moc ráda slovo láska, zneužívá se a navozuje právě ty extatické asociace, které jsou zavádějící. Ale fakt je, že jakž takž výstižné pojmenování TOHO zpočátku je - z pohledu iluzorního projevení - Milenec všech bytostí... i když i ten je bohužel strašně matoucí svou personifikací, protože při skutečném milování v naprostém sebevzdání není nic než milování, ne někdo, kdo miluje, a někdo milovaný... a to se samo změní v Prázdno, kde nic nechybí a nic nepřebývá

Není potřeba nic dělat, o nic se snažit, nic si nepředstavovat, ale fakt je, že ani k tomu se nedá dojít... buď to nastane, nebo nenastane...

[Návštěvník]

Aha, díky za vysvětlení. Těžko však je možné iluzornost zřeti ve stavbách z vibrací, kde uvnitř každé z nich je On.., kdežto v rozličných rozhlednách vlastního vnímání košatého ji neprohlédnout.

Kdo ony stavby vibrací vnímá, jak a čím?

[konec zvonec]

Co je to pro tebe ten TEN?
Jak si představuješ, že ho rozpoznáš, až ho budeš mít na dosah, na dohled, na dotek? Poznáš HO, i bez vlastních extatických pocitů?

Je to pravý opak extatických pocitů. Jen Klid. Nic není třeba. Úplná obyčejnost. Ale všechno ostatní je proti tomu utrpení.
Nestaráš se vůbec, jestli je to TO. Je Ti to šumafuk, totálně. To je Jeho starost, ten Sebe-návrat.

Fakt je, že najít TO bylo hodně let to jediné, co mě zajímalo. Ale nakonec bůhvíjak - určitě ne mým přičiněním - úplně zmizel zájem, jak tam dojít, co dělat a co nedělat, aby... Časem jsem si všimla, že je mi to vlastně už poměrně dlouho úplně fuk, že je to celé starostí TOHO, co všechno včetně mě ze sebe tvoří, ale netuším, jak k tomu došlo... Když na zájem o nějaké dosažení pomyslím, přijde mi docela legrační, asi jako by bylo komické se dychtivě zajímat, jestli a kdy už konečně najdu ten kufr plný neplatných bankovek, o kterém vím, že tu určitě někde musí být...

"TEN" - to je asi dost nešikovný název, ono se to vlastně nedá nazvat nijak. Prázdno, NIC, ale živoucí. Zmizet v NIC ...
Nemám moc ráda slovo láska, zneužívá se a navozuje právě ty extatické asociace, které jsou zavádějící. Ale fakt je, že jakž takž výstižné pojmenování TOHO zpočátku je - z pohledu iluzorního projevení - Milenec všech bytostí... i když i ten je bohužel strašně matoucí svou personifikací, protože při skutečném milování v naprostém sebevzdání není nic než milování, ne někdo, kdo miluje, a někdo milovaný... a to se samo změní v Prázdno, kde nic nechybí a nic nepřebývá

Není potřeba nic dělat, o nic se snažit, nic si nepředstavovat, ale fakt je, že ani k tomu se nedá dojít... buď to nastane, nebo nenastane...

presne takhle jsem to taky pochopil ...
jen mi prijde ze jsem o ten jeden krok zpet.
uz jsem udelal vse co se dalo, precetl vse co bylo napsano ... nic noveho uz nenajdu ... vsechno odkazuje na jedno misto.
ruznymi zpusoby ... ale vlastne furt stejnym smerem.
uz me moc nebavi zabyvat se furt ukazateli ... protoze nejak vim, ze tim se to nestane.

je v tom takova beznadej. uz nezalezi na tom co udelam ... je to jedno ... stane se to a nebo ne ... nezavisle na me a tom co delam.
mam pocit ze ted cekam ... az prestanu cekat.

je to frustrujici ... vedet ... ze pro to ... po vsech tech zivotech usilovani .... nemuzu nic uz udelat.

[konec zvonec]

je to jako se zamilovanim se ... neporucis si.
bud to prijde ... nebo ne.

[Návštěv k]

je v tom takova beznadej. uz nezalezi na tom co udelam ... je to jedno ... stane se to a nebo ne ... nezavisle na me a tom co delam.
mam pocit ze ted cekam ... az prestanu cekat.

je to frustrujici ... vedet ... ze pro to ... po vsech tech zivotech usilovani .... nemuzu nic uz udelat.

Jo... tahle totální beznaděj ega, kterému teď všechno padá z tlapek, protože vnímá, že nemůže dojít nikam - není kam

Spokojeně žít s tou frustrací je dost zvláštní zkušenost... současně to není k životu a zároveň je to pokojné a vděčné, protože si to celé řídí Probouzející... není třeba se starat, kdy se sám Sobě Sobě odevzdá docela...

Tohle utrpení (ostatně každé utrpení) je Milost, rozpouští egonitky, egu hluboce skryté, takže o nich ani neví

[konec zvonec]

je v tom takova beznadej. uz nezalezi na tom co udelam ... je to jedno ... stane se to a nebo ne ... nezavisle na me a tom co delam.
mam pocit ze ted cekam ... az prestanu cekat.

je to frustrujici ... vedet ... ze pro to ... po vsech tech zivotech usilovani .... nemuzu nic uz udelat.

Jo... tahle totální beznaděj ega, kterému teď všechno padá z tlapek, protože vnímá, že nemůže dojít nikam - není kam

Spokojeně žít s tou frustrací je dost zvláštní zkušenost... současně to není k životu a zároveň je to pokojné a vděčné, protože si to celé řídí Probouzející... není třeba se starat, kdy se sám Sobě Sobě odevzdá docela...

Tohle utrpení (ostatně každé utrpení) je Milost, rozpouští egonitky, egu hluboce skryté, takže o nich ani neví

mas pravdu ... uvedomuju si jakesi zklidneni ... po tom vsem honeni se za osvicenim ... ale jinak ... nic moc.
ani tam ... ani tam ... proste kdesi mezi.
porad mam takovy nutkani se zeptat co muzu pto to jeste udelat ... a pak mi to prijde zbytecny az srandovni ... a tak se neptam.
a taky jsem si vsiml ... ze pokazde kdyz reknu ... ja se na to mrknu ... nebo ... ja to udelam ...
tak to ja zni tak nejak divne ,,, jakoby cize ... tohle je hoden jasny pocit.

[konec zvonec]

Osho: Mé Probuzení

http://osho.tady.info/osho/promluvy/meprobuzeni.php

takze ... at zije beznadej.

[Návštěvník]

Co je to pro tebe ten TEN?
Jak si představuješ, že ho rozpoznáš, až ho budeš mít na dosah, na dohled, na dotek? Poznáš HO, i bez vlastních extatických pocitů?

Je to pravý opak extatických pocitů. Jen Klid. Nic není třeba. Úplná obyčejnost. Ale všechno ostatní je proti tomu utrpení.
Nestaráš se vůbec, jestli je to TO. Je Ti to šumafuk, totálně. To je Jeho starost, ten Sebe-návrat.

Fakt je, že najít TO bylo hodně let to jediné, co mě zajímalo. Ale nakonec bůhvíjak - určitě ne mým přičiněním - úplně zmizel zájem, jak tam dojít, co dělat a co nedělat, aby... Časem jsem si všimla, že je mi to vlastně už poměrně dlouho úplně fuk, že je to celé starostí TOHO, co všechno včetně mě ze sebe tvoří, ale netuším, jak k tomu došlo... Když na zájem o nějaké dosažení pomyslím, přijde mi docela legrační, asi jako by bylo komické se dychtivě zajímat, jestli a kdy už konečně najdu ten kufr plný neplatných bankovek, o kterém vím, že tu určitě někde musí být...

"TEN" - to je asi dost nešikovný název, ono se to vlastně nedá nazvat nijak. Prázdno, NIC, ale živoucí. Zmizet v NIC ...
Nemám moc ráda slovo láska, zneužívá se a navozuje právě ty extatické asociace, které jsou zavádějící. Ale fakt je, že jakž takž výstižné pojmenování TOHO zpočátku je - z pohledu iluzorního projevení - Milenec všech bytostí... i když i ten je bohužel strašně matoucí svou personifikací, protože při skutečném milování v naprostém sebevzdání není nic než milování, ne někdo, kdo miluje, a někdo milovaný... a to se samo změní v Prázdno, kde nic nechybí a nic nepřebývá

Není potřeba nic dělat, o nic se snažit, nic si nepředstavovat, ale fakt je, že ani k tomu se nedá dojít... buď to nastane, nebo nenastane...

Zdá se ti, že cesta dál nevede a snažíš se o tom přesvědčit své okolí.
Jenže dosud přešlapuješ před zavřenými dveřmi budovy. Prošel jsi sice zámeckou branou, zhlédl zámecký park, ve kterém vládne klid, ale do vlastního zámku jsi dosud nevkročil. Milenec všech bytostí....je uvnitř zámku.

[Návštěv k]

Osho: Mé Probuzení

http://osho.tady.info/osho/promluvy/meprobuzeni.php

takze ... at zije beznadej.

pomáhá mi odevzdat obsah vědomí = pocit beznaděje TOMU, co všechno - i tu beznaděj - modeluje právě teď ze Sebe Sama
tohle uvědomění to pokaždé změní v "ahá ..... "
.....................

o beznaději: viewtopic.php?f=157&t=802

[gula]

Aha, díky za vysvětlení. Těžko však je možné iluzornost zřeti ve stavbách z vibrací, kde uvnitř každé z nich je On.., kdežto v rozličných rozhlednách vlastního vnímání košatého ji neprohlédnout.

Kdo ony stavby vibrací vnímá, jak a čím?

Inu živý tvor je vnímá - miliardy tvorů všelijakých druhů - každý nepatrně jinak, jak známo. Tak kde vzniká jaká iluze a kde přebývá? V oněch duchem rozvibrovaných ale vcelku stabilních stavbách nebo v těch různorodých, životem rozvášněných procesech vnímání? Které v případě člověka dokonce ústí do pocitu individuality co do oddělenosti od oněch beztvarých staveb - domova. Proto jsem trochu opatrně psal o tom že je těžké vidět iluzornost rozvibrovaného prázdna, pokud ta iluze nevězí v samotném (stavu) vnímání. O čemž však netvrdím že je nesprávné.
Čau, mizím.

[konec zvonec]

Osho: Mé Probuzení

http://osho.tady.info/osho/promluvy/meprobuzeni.php

takze ... at zije beznadej.

pomáhá mi odevzdat obsah vědomí = pocit beznaděje TOMU, co všechno - i tu beznaděj - modeluje právě teď ze Sebe Sama
tohle uvědomění to pokaždé změní v "ahá ..... "
.....................

o beznaději: viewtopic.php?f=157&t=802

a neni to spis tak ... ze ne ja odevzdavam ... ale ze je to odebrano?
ze prave tohle se musi stat ... totalne to vzdat ... umrit tak ... ze uz neni kdo by a co by odevzdaval?

mam pocit, za "ja" se muzu snazit jak chci ... ale prave ta snaha brani tomu rozpusteni se ... odevzdani se.
je to totiz paradox ..
..ten kdo se snazi ... ma byt odevzdan ... rozpusten.
..ma byt prohlednuta jeho iluzornost.
..a ten samy zaroven touzi po sve existenci ... po zazivani boha.
..jenze ten kdo se snazi nemuze sebe zazivat jako neco nemenneho ... nejde to ... protoze je jen predstavou ... ktera se objevuje a mizi.
..tohle je na tom to tezky ... prohlednout to ... jednou pro vzdy.
..a v tom je taky ta uleva.
.. pri tom vsem citim ze je to jen drobny posun v pozornosti ...

stojim na jakemsi pomezi ... stale ztotoznen s predstavou ja ... s pocitem a vedomim beznadeje ... uz pro to neni co udelat .. neni kam jit ... neni co precist.

[konec zvonec]

Takže, ať žije život se vším, co se v něm objeví.


Pokud si dovolíme to poznání, které jsi absolvoval s Gorem, tedy, že nejsme ničím a vycházíme z něj, tak se může objevit ten nulový bod existence, ve kterém nám nic nemůže ublížit, nic se s námi nemůže dít, o nic nám nemůže jít, není co chtít, je tady osvobození od osobního utrpení. Forma je prázdná. Nic, co poznávají smysly, co nabízí mysl, není tím, jak to vypadá. Nic není ničím. Tohle je vědomí Boha před stvořením světa. Je důležité tuhle čistotu mysli objevit. Najít tuhle absolutní nevinnost, ve které není co soudit.

A když v tomhle míruplném klidu vytryskne projev čehokoliv, když se v téhle nicotě objeví život, ať už je jakýkoliv, je to zázrak. Bůh tvoří svět. Z nicoty vzniká něco. Prázdnota je formou.
Pokud jako Bůh stvoříš z nicoty bezmoc, je to něco úžasného. Cokoliv zachytí Tvé smysly, cokoliv promítne Tvá mysl, veškerý projev existence, která vzniká z nicoty, je zázrak.
Veškerá tvorba života je láskou, život je láskou. Tohle je vědomí Krista. Tohle je Vědomí.

s Gorem ... to bylo spis prohlidnuti toho co je "ja" ... o tom ze je to hra na predstavy ... ze jsem a jaky jsem ... atd.
takze je to spis uvideni toho co nejsem a jak tohle zmateni funguje.

to cim jsem ... opravdu jsem ... to mi tehdy Goro napsal ... ze me to teprv ceka ... objevovani to co jsem.
a je to tak ... je to cele o snaze jasne uvidet co jsem.
ne nejake predstavy, nebo kecy z knizek..

takze ... klicem je uvideni nuloveho bodu ... podstata ... to co jsem ... zbytek se deje prirozene sam ... neni treba o to usilovat.
vsechno se to deje prave ted ... v tuhle chvili ... tesne pred mym nosem.
to co se deje je prave ted a tady ... ne jinde ... cista existence.

... no ... je to pekny Jani ... jasne chapu co pises ... jenze ... ja nevim ... neco asi chybi ... nebo ... neco prebyva.
... jakobych se dival spatnym smerem ... nebo spis ... spatne zaostril ... necitim ... to ... ahaaa ... to naplneni ... uzavreni ... konec hledani ... ja nevim co.
... nejake potvrzeni ...

porad se to mota kolem jakesi predstavy "ja", ktera ma udelat neco pro to, aby prohlidla ze neexistuje ... je to na palicu! :O

co muzu udelat pro to abych byl ... existoval? ... nic ... uz existuju.
co muzu udelat pro to abych uvidel ze existuju? ... vubec nic me nenapada ... nemuzu videt ze existuju ... je to jedno velky zmateni ... JA TO NIKDY NEMUZU UVIDET!!

ted vnimam nesmyslnost vseho co jsem kdy rekl a napsal ...
a vnimam taky jakousi nehmatatelnost cehosi ... nebo spis niceho ... nepojmenovatelnost ... neuchopitelnost ...

[Návštěvník]

... uz pro to neni co udelat ..

Jo a to je celé

máš hotovo

miluj to

Proč by to měl milovat? Je jak je...., klid.... mír...

Extatici milují a touží, pláčí a pro To se souží, jj, jsou to blázní...

[konec zvonec]

... uz pro to neni co udelat ..

Jo a to je celé

máš hotovo

miluj to

nemam Jani ... neco je spatne ... neco prehlizim.
myslis ... uzivej si to? ... uzivani toho se neobjevuje.

[konec zvonec]

... uz pro to neni co udelat ..

Jo a to je celé

máš hotovo

miluj to

Proč by to měl milovat? Je jak je...., klid.... mír...

Extatici milují a touží, pláčí a pro To se souží, jj, jsou to blázní...

vim ... ze ... je jak je.
ale i tak ... porad se neceho drzim ... porad je tady chteni s tim co je neco udelat ... zmenit to ... na neco co se mi bude libit ... co mi bude prijemny.

Gaia rika .. vsechno je v poradku a nic nemusis ... boze ... kdyz to rekl ... bylo to tak ulevny ... skvely!
jenze tohle vnimani ... je jak je ... trva vzdycky chvili a pak se norim zpet do predstav ... jaky jsem .. jaky bych mel byt a jake by to melo byt kolem ... aby to bylo prijemne.