Nesmysl non-duality

[konec zvonec]

Kdežto přijetí je souhlasná, celobytostná otevřenost tomu, co právě je, pouhé spokojené tichounké "tak jo" - a to je něco docela jiného než vzdání se upuštěním, které vždycky souviselo se zkušenostmi ztráty.

"tak jo" ... se mi libi.

[konec zvonec]

No, když se na plné pecky směješ, jsi v tu chvíli uvízlý v představě mysli, že musíš něco udělat ?

eeee ... co tooo?

[konec zvonec]

to je prave ten for .... dualita je nesmysl ...

Malé já si občas myslí, že dualita je nesmysl.

a naopak.
male ja si porad neco mysli.

[Návštěvník]

Když si od světa nežádáš ničeho, ani od Boha,
když nic nechceš, nic nehledáš, nic neočekáváš,
pak Svrchované k tobě přijde samo, nepozváno a nečekáno.

~ Nisargadatta Maharaj

http://jenomto.blogspot.cz/search?updat ... -results=5

[konec zvonec]

je zde myslenka ja ... a spousta dalsich myslenek jake ja je.

ja si mysli, ze ... tvori, netvori, kona, nekona, musi, nemusi ...
proste si o tom co je a co se deje, mysli, ze se to deje jemu.
"muj ty boze! za co me to trestas!"

co je pricinou toho co je? prave ted ... tady?
je to vse co se kdy stalo ... absolutne vse ... absolutne vsude ... ktere se potkava ... prave v tomto bode ... ted.

jestli zafouka vitr ...
jestli spadne strom ...
jestli kychnu ...
jestli budu psat ... jestli budu psat ...
jestli reknu ... prd ...

to vse je dusledek komplexniho jsoucna naplneho tak vsim ... ze to rozum nepobere.

ale je tu myslenka ja jsem ... a ta ma pocit ze tvori pritomnost i budoucnost.
je to iluze ... ve chvili kdy se deje to co se deje ... je uz vse davno hotovo ... neni treba to vylepsovat ... deje se to samo a prece se to deje ...

muze zde byt touha a z ni vychazejici utrpeni ... menit to co je ... predelat to ...
takove utrpeni je nekonecne, protoze zmenit to co je nelze ...
snazit se menit to co je ... je utrpeni.

dokud je zde snaha ... je zde utrpeni ...

je to cele o uvideni toho co je .... ze to co je ... je bezusilovna skutecnost.
bezusilovna skutecnost je jedine co je ...

proc to pisu? ... nevim ... zalezi na tom?
proc to ctes? ... nevim ... zalezi na tom?

to co zustava jako cisty projev bezusilovne skutecnosti je ...
cteni
psani
sezeni
smich
lezeni
videni

a to vse .... bez proc a jak a kdo a kdy a v kolik.
a to je jedine co je.

[Návštěvník]

Nisagadattův žák Balsekar říká:

Jak vzniká dualita? Je to mechanismus umožňující iluzorní projevení vesmíru. To, čím jsme ve skutečnosti, je Vědomí v klidu, celistvá čili nerozdělená mysl. Jakmile Vědomí vstoupí do pohybu, celistvá mysl se rozdělí do dvou elementů – subjektu, který vnímá a poznává, a objektu, který je vnímán a poznáván. Tato dvojnost je samým základem objektivizace subjektivní Existence. V této objektivizaci je každý objektem, a proto když jeden z objektů vnímá a poznává jiný objekt, prvně jmenovaný přebírá na sebe subjektivitu, coby „já“ považuje svoje subjektivní fungování za samostatnou entitu a vnímaný objekt za „odlišný“, i když ve skutečnosti obojí – poznávající i poznávané – existuje jen v mysli, v níž k procesu objektivizace dochází, a jako takové může mít existenci jen ve vztahu jednoho k druhému (jakožto vzájemně na sobě závislých opaků) a nikdy nemůže mít žádnou nezávislou a autonomní existenci.

Každý objekt vnímá sám sebe jako samostatného jedince a ve vztazích ke všem ostatním je porovnává mezi sebou, rozlišuje mezi nimi a posuzuje je podle imaginárních protikladností, jakými jsou dobro a zlo, přijatelnost a nepřijatelnost. Posuzování a porovnávání samozřejmě vychází z osobních měřítek a kriterií, umožňujících celou škálu variací podle momentálně převažujících okolností.

Je třeba neustále si připomínat, že to, čím jsme, je subjektivní Bytí...

Nejjednodušší cestou je pochopit, čím jsme ve vztahu k projevení vesmíru jakožto celku. Jak řekl Maharadž, to jediné, oč jde, je pochopení.

Metafyzicky vzato všechno, co tu je, je viditelným projevením toho, co bylo neprojevené. To, co jsou cítící bytosti, je projevení jevů. To, co je neprojevené, je čistě subjektivní, bez jakékoliv objektivní kvality. Jedinec – to je důležitý bod – inklinuje k zapomínání, že projevený vesmír je pouhý jev, který vyvstává ve vědomí, a že jeho vyvstávání je souběžné s vyvstáváním vnímajících bytostí v něm (včetně lidských bytostí). Vyvstání pozorovatelného vesmíru nezávisí na lidských bytostech, ani není pro lidské bytosti. Obojí, vesmír i lidské bytosti v něm se objevují současně, společně a spontánně, podobně jako ve snu.
Lidská bytost je jev, stejně jako kterýkoliv jiný projevený jev ve vesmíru, ale vnímání mu v lidské bytosti – tak jako v kterékoliv jiné vnímající bytosti – umožňuje vnímat a rozpoznávat a interpretovat, že to, co se projevilo jakožto vesmír (i všeho v něm, včetně všech ostatních vnímajících bytostí) je vědomí samo, v němž se vesmír projevil.

Jinými slovy, stručně řečeno, je to pouze vědomí (stejně jako snící), které vnímá a rozpoznává vesmír, jenž se objevil coby projevení uvnitř vědomí. Není tu nic jiného než vědomí. Objevení se projeveného vesmíru a všeho v něm je statický aspekt vědomí, zatím co vnímání (jehož prostřednictvím jsou jevy vnímány a rozpoznávány skrze smysly, jimiž jsou vybavena fyzická těla) je dynamický aspekt vědomí, které nemá nic společného s vyskytujícím se projevením.

Snící sní sen, zatímco osoby vyskytující se ve snu nemají nic společného s vytvářením snu a se vším, co v onom snu existuje. Stejně i lidské bytosti – tak jako postavy ve snu – jsou pouze fungujícími faktory v projeveném vesmíru, nemají ale v prožívání svých životů žádnou nezávislost nebo autonomii; jsou „prožívány“.
Jasné pochopení povahy vesmíru a lidských bytostí v něm by mělo objasnit, že individuální lidská bytost je v podstatě pouhý jev, který je v tomto snovém projevení „prožíván“; a proces tohoto „být prožíván“ naprosto vylučuje představu jakékoliv individuální vůle, podle které by se mohla rozhodovat, co chce, a pak vyvíjet snahu o dosažení toho cíle. Jinak řečeno vůle, výběr, nezávislé rozhodování a jednání – nebo cokoliv podobného – nikdy nemůže být účinným faktorem v iluzorním projevení. To, čím ve skutečnosti každá lidská bytost je, je snící, který spí, který může jen pozorovat sen a všechno, co se v něm děje, a nemůže se do snu zapojit tím, že by ovlivňoval chování kterékoliv snové postavy, včetně sebe.

Snící je reálný, snová postava je stejně jako celý sen pouhou iluzí.

Jak by mohla snová postava doufat, že bude moci hrát jinou roli než tu, která jí byla určená? Když to jasně pochopí, toto pochopení ji nasměruje k přemostění oddělenosti, která se vytvořila identifikací s oddělenou entitou.

http://www.amazon.com/Explorations-into ... 0893860239

[Nnn]

Pro mě přijetí znamená, že se tím už dál nezabývám (netáhnu to za sebou). Když jsem opravdu přijal, že mi zvedli činži, vezmu to jako fakt (inflace, atd...) a už o tom dál nespekuluju. Stalo se to, hotovo, nějak to zvládnem. Kdežto kdybych si jen řekl "ale no co, pustím to z hlavy", bude se mi to znovu a znovu vracet, jaká že to je lumpárna - potáhnu to za sebou... Protože kdykoliv se v minulosti něco mělo pustit, podvědomí si to zastrčilo do emocionálního šuplíčku "ztráty" a jako takové to pořád vnímá... táhne za sebou všechno, co s pouštěním souvisí...

Tak by to vypadalo u mě, kdybych to musela přijmout. A tak to radši pustim a je to.

[Nnn]

Může si malé já, které neexistuje, něco myslet ?

Právě jen iluzorní malé já si může něco myslet.

[Nnn]

přijímám, že věci jsou jaké jsou a tudíž opouštím svůj názor posuzovatele....

To posuzováni bez problémů přijmu. Párkrát si řeknu:"Nenažranost, nenažranost...vládne teď světu" a pustím to.

[Petra]

Nisargadatta: Problém lidí je ve zneužívání mysli. Všechny poklady přírody a duchá stojí člověku k dispozici, když správně používá mysl.

Otázka: Jak se správně používá mysl?

Nisargadatta: Ze strachu a chtivosti vznikne zneužití mysli. Správné používání mysli slouží lásce, životu, pravdě, kráse.

[Návštěvník]

Pustť to!

[Nnn]

Pustť to!

O jé, traumatický zážitek z dětství.
Ten naštěstí nemám.

[malpan]

přijímám, že věci jsou jaké jsou a tudíž opouštím svůj názor posuzovatele....

To posuzováni bez problémů přijmu. Párkrát si řeknu:"Nenažranost, nenažranost...vládne teď světu" a pustím to.

Pustť to!

O jé, traumatický zážitek z dětství.

Ten naštěstí nemám.

Nnn, v jednom příspěvku se bráníš tomu: "darovat-udržet" víc - posuzováním nenažranosti a v dalším mluvíš o tomtéž jako o nepřítomném traumatu dětství...
Promiň, že si Tvé příspěvky beru jako ukázku, ale jsou skutečně nádherným příkladem toho, jak to žijeme dnes a denně. Někde to vidíme, jinde ne. Netýká se to boje o hračku v dětství, ale jde o cokoliv a stále - až do opuštění egoismu. (moje hračka, daně, můj trávník počůraný sousedovým psem, můj nápad, .... doplňte si cokoliv)
Ta "nenažranost" tu byla a vždy bude, jen pozorovatel (posuzovatel) to nevnímal, pak to vnímal jako nelibost (popř.příjemnost), aby to v konci sice viděl, ale nemělo to pro něj žádnou hodnotu - pouhý jeden z projevů stavu bytí... -tedy není to v konci ani dobře, ani špatně ...

[Nnn]

Ta "nenažranost" tu byla a vždy bude, jen pozorovatel (posuzovatel) to nevnímal,

Ale vnímal, a proto také může pozorovat, že jsou období, kdy se "nenažranost" projevuje slaběji a kdy silněji. To druhé obvykle přinese krizi a následně válku či revoluci. Všechno si vždy vyrovná...

pak to vnímal jako nelibost

Spíš smutek, že si zase jednou lidé svou zvýšenou "nenažraností" víc navzájem ubližují...

[malpan]

jsou období, kdy se "nenažranost" projevuje slaběji a kdy silněji.

ano, ale tu sílu určuje pozorovatel - svou spojitostí

lidé si svou zvýšenou "nenažraností" víc navzájem ubližují...

jj, sobectví není o ničem jiném

[Nnn]

jsou období, kdy se "nenažranost" projevuje slaběji a kdy silněji.

ano, ale tu sílu určuje pozorovatel - svou spojitostí

Asi mluvíme každý o něčem jiném.
Nesnažím se za každou cenu (třeba že si něco namlouvám) udržet vyrovnanost. Přijímám, že vyrovnanost a nevyrovnanost se střídají.

[irulan]

Nesnažím se za každou cenu (třeba že si něco namlouvám) udržet vyrovnanost. Přijímám, že vyrovnanost a nevyrovnanost se střídají.

jo:) to je asi ono..

[konec zvonec]

jsou období, kdy se "nenažranost" projevuje slaběji a kdy silněji.

ano, ale tu sílu určuje pozorovatel - svou spojitostí

Asi mluvíme každý o něčem jiném.
Nesnažím se za každou cenu (třeba že si něco namlouvám) udržet vyrovnanost. Přijímám, že vyrovnanost a nevyrovnanost se střídají.

nj ... to bude asi ono ... prestat se konecne uporne snazit neco predelat ... ale ... zit to co je ... tak jak to je. hmmm.
pustit to ... pustit to ... pustit to ... vsechno!
nedrzet to ...
nechat to byt ...
radost .. ok.
bolest .. ok.

pekne se v tom vymachat.
nebranit se tomu.
necha se tim propadnout.
az ... za to ... no ... tam ...za to.

[konec zvonec]

Řekla bych, že pustit to, přeci jenom nestačí.
Je potřeba s tím zůstat ve spojení.
A tím spojením je
láska.

no ale kdyz to pustim opravdu ... ale opravdu ...
nezmizi pak to rozdeleni a potreba udrzovat spojeni?
kdyz je prohlednuta ta iluze rozdeleni ... co pak zustane?
je jeste pak co spojovat ... nebo udrzovat ve spojeni?

[malpan]

jsou období, kdy se "nenažranost" projevuje slaběji a kdy silněji.

ano, ale tu sílu určuje pozorovatel - svou spojitostí

Asi mluvíme každý o něčem jiném.
Nesnažím se za každou cenu (třeba že si něco namlouvám) udržet vyrovnanost. Přijímám, že vyrovnanost a nevyrovnanost se střídají.

naše jednota je námi iluzorně rozdělena a my se snažíme o zrušení této iluze oddělenosti - z toho je jasné, že energie tohoto světa jsou v rovnováze. Vidíme-li nerovnováhu, je to tím, že to tak vidíme (ve smyslu - že to takto vyhodnocujeme)