Svět co není nikdy dost dobrý ...

[konec zvonec]

je-li problem ... je vzdy osobni.
vzdy kdyz se objevi neco co by melo ci nemelo byt ... je to osobni.

male "ja" ... to co si myslime ze jsme ... si mysli ... protoze ono prebyva v mysli ...
ze ... svet by mel takovy ... nebo makovy ... a pak ze bude uz konecne stastne ... to "ja"
ze ... uz konecne skonci to utrpeni ... kdyz veci nejsou takove ci makove

... "ja" je zdrojem utrpeni
... dokud je "ja" je i utrpeni
... dokud je zde ztotozneni s myslenkou, predstavou "ja" ... nebude svet nikdy dost dobry ...
... a dokud nebude svet dost dobry ... bude utrpeni.

... zdrojem utrpeni je trpici ... ktery zivvi sebe sama ... svou existenci ... utrpenim
... to je nekonecne kolo samasary
... to je uroboros co pozira sebesama ... krmi a vyzivuje sebe sama ... aby mohl existovat.

... "ja" je predstava
... "ja" je myslenka
... i uroboros sam je predstava.

co se stane kdyz se probudime?
kam se podeje sen?
co se stane s myslenkou kdyz se rozplyne?

najednou neni .... je pryc ... nebyla opravdova a tak zmizela ... skoncila.
nebyla opravdova ... pred tim nez se objevila
nebyla opravdova ... kdyz byla v mysli
nebyla opravdova ... kdyz zmizela.

a presto my dale existujeme.
dale je tady vedomi existence.
vedomi toho ze jsme.

jsou to vsechno jen slova ... ktera nekam ukazaji ...
neni jina cesta nez to osobne prozkoumat ... jak to cele vlastne je.