Jana píše:Když někoho miluješ a jenom si to, že ho miluješ, uvědomuješ v tichu srdce. Nepřemýšlíš o tom, jen si uvědomuješ tu samotnou lásku k němu. Nepotřebuješ, aby tady byl, aby nějak vypadal, aby se nějak choval, něco si myslel, něco dělal. Pouze ta láska samotná otevírá brány do stavu, kdy je Ti fajn. Nepřemýšlíš o druhém a ani o sobě, nevytváříš žádné představy - já jsem takový, ty makový, já jsem ten a ten a Ty tamten. Tím pádem zmizí mezi Tebou a milovaným všechny hranice. Je tady jenom ten stav lásky, ve které se svým milovaným mizíš. Mysl je tady úplně zbytečná. Nepotřebuješ si nic myslet. Ten stav lásky je zcela naplňující. Je to blaho. A tohle je možné přenést na kohokoliv dalšího, každý, pokud si o něm nic nemyslíš a zcela mu otevíráš srdce, je úplně stejnou láskou. Celá existence se vším všudy je touhle stejnou láskou, stejným blahem, pokud si o ní nic nemyslíš a beze zbytku se jí takhle odevzdáváš a přijímáš ji. Je to stav lásky, kdy sám jsi stejnou láskou jako to všechno, co je. Jsi tím vším.
Je nesmysl se v tomhle uvědomění ptát, jestli a jak moc Tě má kdo rád. Je to jako by ses chtěl ptát kapky vody v moři, jestli je mořem.
z pohledu ztotozneni s myslenkou "ja" ... je problematicke uvidet to cele z jine perspektivy ... z perspektivy "bez ztotozneni s myslenkou "ja"" ...
slysi-li "ja" .. jsi tim vsim ... tak si predstavuje ... ze existuje a ze je je treba se jen zmenit ... "ja" chce stale existovat ... je to prosty pud sebezachovy ...
proto se mluvi o smrti "ja" ... ztotozneni skonci a vyjevuje se jine ... to prave Ja ... to co jsme ...
ovsem jeste ani mikropidinanonometr pred tou hranici ... neni jiste ze smrti "ja" neskonci nase existence ... i kdyz jsme ubezpecovani temi kteri se "zaseberealizovali" ... ze nase existence nekonci onou smrti ...
jistota se sama od sebe vyjevi az ukoncenim ztotozneni s "ja" ... smrti "ja" ...
do te doby "ja" bude hledat cestu ven ... z utrpeni ... za soucasneho zachovani sebesama ... coz je nemozne ... protoze "ja" samotne je zdrojem utrpeni.
takze co se to vlastne musi stat, aby to "ja" vzdalo ... abychom se pustily teto predstavy "ja"?
jak velka musi byt beznadej, abychom se pustili sveho mylneho presvedceni o vlastni existenci ... sve predstavy o tom co jsme?
co vsechno musime vyzkouset, abychom, si rekli ... uz neni co hledat .... muj smysl je naplnen a nyni mohu zemrit?
na zadnou z tech otazek neni odpoved ... protoze nemuze byt.
proste se to cele nejak stane ... nikdo nevi proc a nikdo nevi kdy a nikdo nevi jak.
je zde ale jedne mala ale zasadni utecha ... vse je to jiz davno nachystane ...
... uz to tak je.
... uz tim jsme.
neni treba to hledat, nebo vytvaret.
uz to je ... prave ted ...
staci jen drobny posun ve videni, vnimani.
staci jen zaostrit ... z domneleho "venku" ... na ... vse se deje uvnitr.
je zvlastni, ze jde evidentne o velmi maly krucek ... pootoceni hlavou ... zaostreni ... a presto ... je to tak tezke.
snad je to proto ze je tenhle maly krok spojen s predstavou smrti ... koncem existence.
je to pouha nevedomost ... o tom jak se veci maji.
nikoliv vsak intelektualni nevedomost ... ale nevedomost prozivajiciho ... prozitkem ... proto se rika ze je to ... vec srdce, kde mysleni nema zadnou vahu.
jde o ciste zazivani, uvedomovani si toho co je.
... je to jako kdyz mluvime o tom jak meloun chutna ale nikdy jsme ho nejedli.
... a pak ho jednoho dne ochutname.
... je to zazitek tak komplexni, ze ho nelze opravdove popsat .... vzdy to bude ... "je to neco jako" ...
... jde o prosty princip ... zazivani .... a ten lze napasovat na vse ... vcetne zazivani toho co jsme.
... proto je rozdil mezi tim co jsme a mezi tim co si myslime ze jsme.
takze ....
... "ja" je myslenka a predstava o tom co jsme.
... tato myslenka "ja" se objevuje stale dokola v jakemsi prostoru ... ktery je bez zacatku a konce a nepodleha zakonitostem casu.
... to cim opravdu jsme je tento prostor, ve kterem se toto vse zjevuje.
... tak jednoduche to je.
nenechte se oklamat jasnosti ci nejasnosti ... to co jsem napsal neni dusledek seberalizace ... tohle vsechno lze vycist a slyset vsude kolem.
je to cista logika.
je to uplne jasne.
dalo by se rict ze je to cele proces poznavani sebe sama ... poznavani toho co nejsme ... tak dlouho a tak dukladne ...
az zustane jen vedomi toho co jsme ...
a to je vse.